223 C 87/2025 - 77

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Šárkou Humpálovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky 25 586,34 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 086,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč za období od 25. 2. 2025 do 27. 6. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 393,85 Kč za období od 28. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 586,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 22. 10. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 21. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15. 4. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a poskytl údaje, na jejichž základě žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalovaného, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 46 251 Kč. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů potvrdil ve smlouvě a nadto se sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu] dne 22. 10. 2024 ve výši 11 500 Kč. Žalovaný se s úhradou denních splátek dostal do prodlení, načež žalobkyně smlouvu o úvěru dne 24. 2. 2025 vypověděla. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvního úroku ve výši 13 503,21 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za prvních 90 dnů prodlení v částce 189,28 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 893,85 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“ s datem 22. 10. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek a předpisu denních splátek soud zjistil, že na listině je jako věřitel označena žalobkyně a jako klient je označen žalovaný. V listině je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský bezúčelový úvěr, který se žalovaný zavazuje vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 15. 4. 2026 v denních splátkách po 114,34 Kč. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,983 % denně, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis je pouze uvedeno „Tímto podepisuji dne 2024-10-22. Klient.“ 5. Z dokumentu označeného jako autorizace ověření totožnosti plyne, že totožnost žalovaného měla být autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [č. účtu].

6. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti a z identifikovaných příjmů žalovaného bylo zjištěno, že v souladu se svým interním předpisem žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady, přičemž doložené příjmy musí být stabilní, pravidelné a musí existovat předpoklad pro jejich udržitelnost po dobu trvání úvěrového vztahu. Výdaje uváděné žadatelem žalobkyně prověřuje a konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji domácnosti. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 35 000 Kč, přičemž žalobkyně ověřila v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr jeho čistý měsíční příjem ve výši 46 251 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 5 000 Kč a na bydlení ve výši 3 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 0 Kč a zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč. Celkový počet členů hospodařících v domácnosti 3.

7. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 9. 9. 2025 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. [č. účtu] je od 14. 10. 2021 výlučně žalovaný a dne 22. 10. 2024 byla tento účet připsána částka 11 500 Kč z účtu žalobkyně s poznámkou „20134732 Váš Flexifin úvěr“.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 19. 6. 2025.

9. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní informace.

10. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalovaného dne 22. 10. 2024 částku 11 500 Kč. Dne 19. 6. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k vrácení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Pokud však žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem dne 22. 10. 2024 úvěrovou smlouvu, pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené „Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem a smluvními poplatky. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně žalobkyní vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být žalobkyní jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceném na předložených listinách. Jednání účastníků v elektronické formě nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle.

11. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, (dále jen „zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 tohoto uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

14. Podle § 110 zákona o spotřebitelském úvěru neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednání o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí 18. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

20. Podle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

21. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsensus (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy.

27. Z ustanovení § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému.

28. Právně soud věc zhodnotil tak, že uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, prokázáno nebylo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě ale nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu elektronicky podepsal. Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Podle zákona o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS. Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. [právnická osoba] může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis, všechny ostatní elektronické podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že smlouva byla (měla být) uzavřena a podepsána právě v soudu předloženém znění, když z elektronického dokumentu neplyne zabezpečení proti pozdějším změnám. Uzavření smlouvy nebylo prokázáno ani v jiné než písemné formě.

29. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaný žalobkyni plnit, tíží žalobkyni. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak nebylo v řízení prokázáno.

30. I pokud by však v řízení uzavření smlouvy bylo prokázáno, jednalo by se o smlouvu spotřebitelskou a bylo by na místě aplikovat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný by dle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, když jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. V takovém případě se soud v prvé řadě zabývá tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

31. V daném případě žalobkyně uvedla, že nejprve od žalovaného zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu žalovaného, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek.

32. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Žalobkyně tvrdila, že příjem žalovaného byl ověřen ve výši 46 251 Kč, nicméně k tomu nedoložila žádné relevantní podklady a neuvedla ani, o jaký příjem se má jednat (např. z podnikání, ze zaměstnání, zda žalovaný doložil pracovní smlouvu apod.). Co se týče výdajů, nebylo tvrzeno ani doloženo, jaké bydlení má žalovaný zajištěné (vlastní nebo nájemní). Jediné výdaje byly uvedeny na bydlení ve výši 3 000 Kč a na splácení již existujících půjček ve výši 5 000 Kč, další zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč; nic z toho však nebylo doloženo. Nadto částka 3 000 Kč měsíčně, která by měla pokrývat výdaje na bydlení, a další nezbytné výdaje v částce 0 Kč se soudu jeví jako nereálné. I pokud by žalovaný skutečně vykazoval příjmy v nadprůměrné výši, neznamená to automaticky, že je schopen úvěr splácet, neboť rozhodující je též výše jeho výdajů. Bez toho soud není schopen přezkoumat, zda žalobkyně skutečně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.

33. Žalobkyně tak soudu neposkytla dostatečná tvrzení a neoznačila žádné důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Jak bylo uvedeno shora, soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů, o tuto možnost však žalobkyně svou nepřítomností na jednání přišla. Žalobkyně by tak rovněž neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ke své povinnosti řádně a s náležitou odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, což by v případě, že by bylo uzavření smlouvy prokázáno, způsobovalo její absolutní neplatnost (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

34. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 11 500 Kč, na kterou dosud žalovaný nezaplatil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 11 500 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 28. 6. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 19. 6. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 6. 2025 a třídenní lhůta k plnění uplynula dne 27. 6. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

35. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).

Poučení