22Co 186/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], Spolková republika Německo zastoupený advokátem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] výživné na zletilé dítě o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. května 2023, č. j. 18 C 237/2022-167 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I. tak, že pro částku 10 000 Kč měsíčně za dobu od 12. 8. 2019 do 31. 5. 2021 a pro částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2021 se žaloba zamítá a ve výroku II. tak, že dlužné výživné za dobu od 12. 8. 2019 do 31. 12. 2023 v částce 681 452 Kč je žalovaný povinen zaplatit do tří měsíců od právní moci rozsudku; v dalším se ve výroku I. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 36 608,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23 296,50 Kč k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 20 000 Kč měsíčně s účinností od 12. 8. 2019, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci nedoplatek na výživném za období od 12. 8. 2019 do 30. 4. 2023 ve výši 890 000 Kč ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 145 926 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzením žalovaného a jím označeným důkazům, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, které nesprávně právně posoudil a řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z toho, že žalobce je od 1. 9. 2022 studentem [příjmení] [jméno] [anonymizováno 5 slov] v Německu, má náklady spojené se studiem přes 400 EUR měsíčně. Matka žalobce [jméno] [příjmení] není v současné době schopna hradit zvýšené výdaje žalobce z důvodu své onkologické nemoci. Žalovaný je vlastníkem rodinného domu, několika bytových jednotek v [obec] a v [obec] a garáží, které by mohly být využity k získání finančních prostředků pro úhradu výživného formou pronájmu nebo prodeje, neboť nemovitosti většinou neužívá, má je jako investici nebo v nich skladuje nepotřebné věci a pouze hradí náklady spojené s jejich vlastnictvím. Soud prvního stupně nezohlednil, že nemovitosti nelze pronajímat z důvodu jejich špatného stavu, případně z důvodu jiného využití. V rodinném domě v ulici [ulice a číslo], [část obce], má žalovaný umístěnou rodinnou domácnost, byt o velikosti 1+1 na adrese [ulice a číslo] [obec a číslo], žalovaný užívá nepravidelně a navíc je dlouhodobě neobyvatelný z důvodu vodovodní havárie. V bytě o velikosti 3+1 na adrese [adresa], bydlí jeho vážně nemocná matka, o kterou pečuje, důvodem jeho převodu bylo vypořádání dědictví za života matky. Byt o velikosti 2+kk na adrese [adresa], mu daroval jeho otec, který ho koupil dne 13. 8. 2018, podmínkou prodeje bylo ponechání stávajícího nájemníka v bytě za režii po dobu deseti let. Spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na bytové jednotce 2+1 na adrese [adresa], získal od své přítelkyně za možnost s ním společně obývat rodinný dům v [obec], přičemž v bytě plánují prožít stáří. Chata [obec] má rozměry 6 x 3 m, je bez vody a se suchým WC. Žalovaný tam jezdí dvakrát až třikrát ročně vyčistit si hlavu a posekat trávu. Garáže v lokalitě [ulice], [část obce], užívá jako skladiště pro nepotřebné věci, dřevo a věci k výkonu podnikání. Odmítl, že by obvyklá cena nemovitostí byla ve výši podle vyjádření realitní kanceláře. Soud prvního stupně nezohlednil nízký příjem žalovaného s poukazem na nesoulad mezi jeho tvrzeným příjmem (doloženým daňovým přiznáním) a celkovou majetkovou situací (nemovitý majetek, pohyby na účtu) a při stanovení výše výživného vzal v potaz nejen výdělek žalovaného ale i vlastnictví nemovitého majetku a možnost jeho výnosu. Poukázal na to, že žalovaný pracuje, žije prostě, nemá žádné půjčky, vlastní dva ojeté automobily, neutrácí, nejezdí na drahé dovolené, nelze ho nutit žít na úrovni odpovídající objemu jeho majetku. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný o žalobce nepečuje, nepřipívá na jeho výživu, nedává mu ani dárky u příležitosti narozenin nebo Vánoc, nepřihlédl však k tomu, že žalobce byl původně na základě pravomocného rozhodnutí soudu svěřen do péče otce a matce bylo stanoveno výživné, na kterém má dodnes dluh. V roce 2010 matka žalobce svévolně změnila žalobci výchovné prostředí bez soudního rozhodnutí, když ho nevrátila z návštěvy v Německu. Žalovaný na radu odborníků nic nepodnikl a očekával navázání kontaktu ze strany žalobce. Žalobce ho ani po nabytí zletilosti nekontaktoval. Přes uvedené skutečnosti soud prvního stupně nepovažoval požadavek žalobce na výživné za zneužití práva s odůvodněním, že narušení vztahů účastníků nelze klást za vinu žalobci, který se do zahraničí odstěhoval jako nezletilý. Soud prvního stupně také nesprávně připustil změnu žaloby, spočívající v zvýšení výživného na 20 000 Kč měsíčně oproti původně požadovanému výživnému 10 000 Kč měsíčně, když žalobce argumentoval, že při podání žaloby neměl informace o vysoké životní úrovni žalovaného, které vyšly najevo až v průběhu řízení, neboť se jednalo i o změnu skutkového stavu, v době, kdy řízení bylo již koncentrováno. Soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost hradit výživné na dobu neurčitou, ačkoliv v době vyhlášení rozsudku nebylo známo, zda žalobce pokračuje i nadále řádně ve studiu. Soud prvního stupně také pochybil, pokud zletilému žalobci přiznal výživné zpětně před podáním žaloby, neboť uvedené ustanovení umožnuje tento postup pouze u výživného nezletilých dětí. Také se nevypořádal s tím, kdy došlo k změně poměrů a proč nebyla žaloba podána dřív. Žalobce přitom zneužil skutečnosti, že pro stanovení výše výživného jsou rozhodující schopnosti, možnosti a majetkové poměry v době vyhlášení rozsudku. Soud prvního stupně nezohlednil poměry účastníků, jak se v čase měnily a zcela opomněl zjišťovat poměry i matky žalobce, která má také vyživovací povinnost k žalobci a vzhledem k věku žalobce nelze zohledňovat její osobní péči. Žalobce v minulosti výživné nepožadoval s argumentem, že ho podporovala jeho matka, která je v současné době onkologicky nemocná, její poměry však nebyly řádně doloženy. K prvnímu požadavku na výživné došlo (po změně výchovného prostředí) až předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2022. Dluh na výživném byl zaviněn pouze v důsledku přístupu matky žalobce případně žalobce. Soud prvního stupně se také nezabýval schopností žalobce se samostatně živit, ani důvodností jeho výdajů. Žalobce uvedl, že jeho měsíční výdaje činí cca 656 EUR, v přepočtu cca 15 566 Kč měsíčně, chodí na brigády. Soud prvního stupně nezjišťoval příjem z brigád, ani zda se jedná o pravidelný příjem. Není zřejmé, zda je žalobce odkázán na výživu rodičů. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně přizná výživné od podání návrhu maximálně v částce 5 000 Kč měsíčně.

3. Žalobce se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Změna žaloby byla reakcí na výsledky dokazování, z nichž vyplynula vyšší životní úroveň žalovaného, nebyla porušena koncentrace řízení a soud prvního stupně postupoval v souladu s § 95 o. s. ř. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně netvrdil, že žalobce není řádným studentem, za tímto účelem neoznačil žádné důkazy. Naopak žalobce své studium doložil. Soud prvního stupně správně shledal oprávněným i požadavek žalobce na zpětné stanovení výživného, neboť uvedené ustanovení se nevztahuje pouze na nezletilé děti. Občasné brigády představují pouze omezený příjem žalobce, který nemůže uspokojit jeho potřeby. Žalovaný vlastní 7 garáží, vilu o velikosti 7+1, tři bytové jednotky v okresním městě, bytovou jednotku v centru [obec] a chatu v žádané lokalitě, jeho majetek převyšuje částku 30 mil Kč, svá tvrzení o omezených možnostech užívání svých nemovitostí v řízení před soudem prvního stupně neprokazoval. Je na žalovaném, jak své jmění spravuje a využívá, jeho rozhodnutí však nemůže mít vliv na jeho povinnost platit výživné. Žalovaný zatajil některé své příjmy v rámci samostatné výdělečné činnosti, právě jejich zjištění bylo důvodem rozšíření žaloby v průběhu řízení. Žalobce se pouze domáhá svých zákonných nároků, jeho postup není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný odmítl žalobci platit jakékoliv výživné, které žalobce požadoval původně v nižší výši. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu podle ustanovení § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 12. 8. 2022 domáhal původně po žalovaném stanovení povinnosti platit výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně počínaje 12. 8. 2019 a po změně žaloby provedené dne 14. 2. 2023 (připuštěné soudem prvního stupně na jednání téhož dne) ve výši 20 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že je synem žalovaného, výživné bylo naposledy upraveno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 11. 2009, č. j. 22 P 115/2009-74, kterým bylo matce žalobce zvýšeno výživné na 3 500 Kč měsíčně, neboť žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 2. 2007, č. j. 22 Nc 319/2005-43 svěřen do výchovy žalovaného. V roce 2010 došlo k změně výchovného prostředí, kdy se žalobce přestěhoval ke své matce do [příjmení] republiky Německo. Od té doby se žalovaný na jeho péči nepodílel a na výživu mu nic nepřispíval. Žalobce studuje na vysoké škole ve Wormsu. Žije s matkou v domě, kde hradí měsíčně na elektřinu částku 289 EUR, televizi 47 EUR, internet 50 EUR, pojištění domu ve výši 97 EUR a svoz odpadu 112 EUR (ročně). Dále má náklady na jízdné za MHD za jeden semestr 180 EUR, platí školné na státní vysoké škole 133,50 EUR měsíčně, a má další běžné výdaje spojené se stravou a náklady na domácnost a své koníčky. Žalobce chodí na brigády, vypomáhá mu i jeho matka, která dosud výlučně zajišťovala jeho výživu, z důvodu onkologické nemoci již dále není schopna žalobce zcela živit. Žalovaný přes výzvu žalobce mu nic na výživné neuhradil.

6. Žalovaný nárok žalobce odmítl. Poukázal na to, že od roku 2010 nejsou účastníci v kontaktu, neboť matka žalobce ho nevrátila ze zkušební péče v Německu. Na doporučení Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí žalovaný nic nepodnikl. Matka žalobce po něm od roku 2010 žádné výživné nepožadovala, žalobce po celou dobu žalovaného nenavštívil, nepopřál mu k narozeninám, požadavek na úhradu výživného tak považuje za zneužití práva. Žalovaný má nízké příjmy, podle daňového přiznání za rok 2019 činily jeho příjmy 156 156 Kč, za rok 2020 byl ve ztrátě ve výši 48 121 Kč, za rok 2021 činila ztráta 71 514 Kč. Žalovaný má zdravotní omezení, trpí [zdravotní obtíže]. Nemůže tak vykonávat např. manuální práce. Žalovaný žije skromně, vlastní sice nemovitosti, ale nemá z nich žádný příjem. Bydlí s přítelkyní v rodinném domě, má byt 3+1 v [obec], kde bydlí jeho matka, byt v [obec] využívá nepravidelně při cestách do [obec], v současné době je neobyvatelný z důvodu havárie. Dále vlastní garáže v [obec], kde má uskladněné nepotřebné věci a malou chatu o rozměrech 5 x 3 m bez vody se suchým WC.

7. Soud prvního stupně svou mezinárodní příslušnost posoudil podle článku 3 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovací povinností, podle místa bydliště žalovaného v České republice. Rozhodným právem určil české právo podle čl. 15 shora nařízení s odkazem na článek 4 odst. 3 Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007, o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, neboť řízení bylo zahájeno (žaloba byla podána) v České republice.

8. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce je synem žalovaného, žije v Spolkové republice Německo se svou matkou, od 1. 9. 2022 je studentem [příjmení] [jméno] of Applied Sciences v Německu, kde studuje obor ekonomie v bakalářském studijním programu. Žalobce má náklady spojené se studiem v podobě dopravy 180 EUR, stravného 100 EUR, školného 133,50 EUR. Matce žalobce bylo diagnostikováno nádorové onemocnění a dosud se léčí. Žalovaný trpí [zdravotní obtíže]. Jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, jeho pracovní schopnost je snížena o 30 %. Žalovaný má vyživovací povinnost pouze k žalobci. Je výlučným vlastníkem 9 garáží v [obec] v lokalitě [ulice], rodinného domu v [obec] v ulici [ulice a číslo], o velikosti 7+1, bytové jednotky o velikosti 3+1 na adrese [adresa], bytové jednotky o velikosti 2+kk na adrese [adresa], bytové jednotky o velikosti 1+1 na adrese [adresa], dále je spoluvlastníkem bytové jednotky o velikosti 2+1 na adrese [adresa], a chaty ve [obec]. Obvyklé nájemné bytu o velikosti 2+kk na adrese [adresa], od roku 2022 10 000 Kč měsíčně, obvyklé nájemné bytu o velikosti 3+1 na adrese [adresa], obvyklé nájemné bytu o velikosti 2+1 na adrese [adresa], v roce 2021 ve výši 9 000 Kč měsíčně, od roku 2022 ve výši 11 200 Kč měsíčně. Obvyklá cena rodinného domu v obci [obec], ulice [ulice a číslo], o velikosti 7+1 v roce 2019 činila 5 250 000 Kč, v roce 2021 10 300 000 Kč. Podle vyjádření realitní kanceláře činila obvyklá cena garáže v [obec], v lokalitě [ulice] v roce 2019 115 000 Kč, v roce 2022 550 000 Kč. Obvyklá cena bytu v [obec], [ulice], o velikosti 2+kk v roce 2019 činila 2 049 000 Kč, v roce 2020 2 175 000Kč, v roce 2021 2 766 000 Kč. Obvyklá cena bytu v [obec], [ulice], o velikosti 3+1 v roce 2019 činila 2 105 000 Kč, v roce 2020 2 550 000 Kč, v roce 2021 3 730 000 Kč, v roce 2023 3 500 000 Kč. Obvyklá cena bytu v [obec], [ulice], o velikosti 2+1 v roce 2019 činila 1 932 000 Kč, v roce 2020 2 760 000 Kč, v roce 2021 3 130 000 Kč, v roce 2022 3 477 000 Kč. Čistý měsíční příjem žalovaného činil v roce 2019 cca 13 000 Kč, v daňovém přiznání za rok 2020 uvedl žalovaný jako základ daně 0 Kč (úhrn dílčích základů daně byl záporný - 48 121 Kč) a v daňovém přiznání za rok 2021 uvedl žalovaný jako základ daně 0 Kč (úhrn dílčích základů daně byl záporný - 71 5147 Kč). Na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne 24. 3. 2022 mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO] žalovaný vykonával činnost pro [právnická osoba] jako osoba samostatně výdělečně činná a v roce 2022 mu byla vyplacena provize v celkové výši cca 160 000 Kč, za leden a únor 2023 v celkové výši cca 43 000 Kč. Podle výpisů z účtu žalovaného se v roce 2019 a části roku 2020 zůstatky na účtu pohybovaly ve výši cca 100 000 Kč, poté v jednotkách i desítkách tisíc Kč. Odchozí platby se pohybují v řádech desetitisíců, ale i statisíců za daný měsíc, konečný zůstatek byl kladný. Předžalobní výzvou z 10. 1. 2022 byl žalovaný informován o studiu žalobce, jeho výdajích i o požadavku na výživné 10 000 Kč měsíčně a dluhu (v případě smírného řešení) 240 000 Kč měsíčně.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 910, § 911, § 913, § 915, § 921, § 922 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že nárok žalobce na výživné je v plném rozsahu důvodný, neboť žalobce není schopen se sám živit, řádným studiem se připravuje na své budoucí povolání, bydlí u matky, která je onkologicky nemocná a není schopna hradit plně jeho náklady. Neztotožnil se s tvrzením žalovaného o jeho nízkých příjmech s poukazem na existenci nesouladu mezi tvrzenými příjmy a celkovou majetkovou situací žalovaného. Žalovaný vlastní významný nemovitý majetek, který by mohl být použit k úhradě výživného žalobci. Žalovaný některé bytové jednotky ani garáže v jeho vlastnictví řádně nevyužívá, nemá z nich žádný příjem, má je pouze jako investici, nebo v nich skladuje nepotřebný nábytek, přesto je schopen hradit náklady spojené s jejich vlastnictvím (údržba, daně z nemovitých věcí, příspěvky do fondu oprav, záloh na služby, atd.). Výdaje žalovaného se pohybují v řádu desetitisíců, jeho účty vykazují kladný zůstatek. Žalovaný má kromě příjmu z invalidního důchodu další příjem z činnosti vykonávané pro [právnická osoba], ani způsob života žalovaného neodpovídá jeho tvrzené nepříznivé finanční situaci. Vyživovací povinnost rodičů k dětem přitom není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností se sám živit. Soud prvního stupně přihlédl i k finanční náročnosti studia žalobce (hrazení školného, jízdného) a jeho dalším výdajům a po zohlednění všech relevantních skutečností shledal opodstatněnou výši výživného 20 000 Kč měsíčně i zpětně s účinností od 12. 8. 2019. Za období od 12. 8. 2019 do 30. 4. 2023 stanovil dluh na výživném ve výši 890 000 Kč a s ohledem na výši této částky stanovil delší pariční lhůtu 6 měsíců. Soud prvního stupně zároveň neshledal v rozporu s dobrými mravy, že se žalobce se žalovaným nestýká, neboť žalobce se odstěhoval do zahraničí jako nezletilý, za narušení vzájemných vztahů nemůže, přičemž žalovaný o žalobce dlouhodobě nepečuje, nepřipívá na jeho výživu, nedává žalobci žádné dárky a žalobce tak vnímal nedostatek zájmu žalovaného.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud prvního stupně přiznal úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

11. Soud prvního stupně nepochybil, pokud rozhodl o změně žaloby po koncentraci řízení, neboť možnost tohoto postupu je v judikatuře Nejvyššího soudu ČR již ustálena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3446/2017). O změně žaloby, a to i pokud by se jednalo o nový nárok, lze rozhodnout v průběhu řízení před soudem prvního stupně (k tomu srovnej § 216 odst. 2 o. s. ř. a contr.), včetně fáze po koncentraci řízení (srovnej § 118b odst. 2 věta první o. s. ř.). Jediné omezení v daném směru, jež je povinen soud při rozhodování o připuštění změny žaloby brát v úvahu, jsou výsledky dosavadního řízení, které musí umožňovat nadále vést řízení o změněném návrhu (§ 95 odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.). V dané věci žalobce navrhl změnu žaloby pouze ve výši výživného právě v souvislosti s výsledky dokazování, které prokazovaly lepší majetkovou situaci žalovaného a jeho vyšší životní úroveň, než s kterou žalobce při podání žaloby počítal, koncentrace řízení tak nebránila vést nadále řízení o změněném návrhu.

12. Soud prvního stupně také správně určil svou mezinárodní příslušnost a rozhodné právo s odkazem na relevantní předpisy, odvolací soud na odůvodnění soudu prvního stupně (viz bod 7. tohoto rozsudku) odkazuje.

13. Soud prvního stupně však neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu, nezjistil dostatečně všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení důvodnosti nároku žalobce za celé nárokované období. Odvolací soud proto poučil žalobce na ústním jednání konaném 21. 11. 2023 podle § 118a o. s. ř. o jeho povinnosti tvrdit a prokázat své poměry (studium a majetkové poměry) a poměry jeho matky od 12. 8. 2019 do současnosti.

14. Žalobce v odvolacím řízení doplnil, že do června 2019 studoval na gymnáziu v [anonymizováno] v Německu, studium zakončil maturitní zkouškou. Od 1. 9. 2019 žalobce pokračoval ve studiu na vysoké škole ve [anonymizováno], kde v červenci 2023 ukončil bakalářské studium a od 1. 8. 2023 studuje v navazujícím magisterském studijním programu. V souvislosti se svým studiem hradí školné (tzv. Gesamtbetrag) v prvním roce studia ve výši 143,50 EUR, poté 133,50 EUR a poslední rok 150,80 EUR. Dále hradí školné 133,50 EUR měsíčně. V rámci studia se účastní zahraničních stáží, od září 2022 do února 2023 byl na stáži v [anonymizováno] a od srpna 2023 do ledna 2024 je na stáži v [anonymizováno]. S tím jsou spojeny mimořádné výdaje na ubytování 580 EUR měsíčně v [anonymizováno] a 550 EUR měsíčně v [anonymizováno], jinak bydlí v rodinné domácnosti s matkou. V souvislosti s oběma pobyty žalobce hradí pojištění zdravotní, havarijní a za škodu v částce 38 EUR měsíčně. Dále žalobce vynakládá 180 EUR za semestr na MHD, stravu ve škole 100 EUR měsíčně a aktivně hraje tenis, s čímž jsou spojeny další výdaje. Náklady na dopravu vlakem činí od 82,50 EUR do 94,40 EUR za každou jízdu vlakem. Žalobce si přivydělává jako student asistent cca 4 500 EUR ročně (375 EUR měsíčně), tuto částku použil na školné a na své aktivity spojené se sportem a cestováním. Matka žalobce je výlučným vlastníkem nemovitosti na adrese [adresa], Spolková republika Německo, zakoupené za úvěr 400 000 EUR od Rheinhessen Sparkasse s měsíční splátkou 2 000 EUR. V roce 2019 měla příjmy 56 405 EUR, 2020 měla příjmy 52 400 EUR, v roce 2021 měla příjmy 15 500 EUR a za rok 2022 0 EUR. Od června 2021 nemůže matka z důvodu onkologického onemocnění (rakovina prsu) pracovat a je odkázaná na ekonomickou podporu svého manžela [jméno] [příjmení], s kterým žije v rodinné domácnosti a který převzal veškeré úhrady rodiny i hypotéky, které financuje z úspor rodiny. Matka platí pojistné na zdravotní pojištění snížené na 120 EUR měsíčně (předtím 450 EUR měsíčně), nepobírá žádné dávky sociální podpory nebo nemocenského pojištění. Manžel matky má zdravotní problémy, prodělal dva infarkty, má tři děti a vyživovací povinnost k synovi ročník 2005 z důvodu jeho studia.

15. Žalovaný poukázal na to, že matka žalobce vlastní v České republice také vícero nemovitostí, má zde vedený účet a je společníkem společnosti [právnická osoba]

16. Tvrzení a důkazní návrhy žalobce byly v odvolacím řízení přípustně uplatněny, neboť soud prvního stupně žalobce řádně nepoučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přestože žalobcem uplatněné skutečnosti a navržené důkazy v řízení před soudem prvního stupně nebyly pro unesení jeho břemene tvrzení a důkazního břemene dostatečné.

17. V odvolacím řízení bylo doplněno dokazování rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 11. 2009, č. j. 2 P 115/2009 - 74, kterým bylo matce žalobce zvýšeno výživné na 3 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2009, z rozhodnutí je zřejmé, že žalobce byl v té době v péči žalovaného.

18. V čestném prohlášení žalobce z 6. 12. 2023 žalobce uvedl stejné skutečnosti jako v bodě 11. rozsudku. Vysvědčením o maturitní zkoušce ze 7. 6. 2019 bylo prokázáno, že žalobce v červnu 2019 absolvoval maturitní zkoušku. Podle potvrzení vysoké školy [příjmení], [anonymizována tři slova] z 3. 9. 2023 a 29. 11. 2023 byl žalobce zapsán v bakalářském studijním programu [anonymizována tři slova] na katedře [anonymizováno] od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2023, bakalářské studium úspěšně ukončil 17. 7. 2023 (doloženo také certifikátem o absolvování bakalářského studia) a od 1. 9. 2023 je zapsán v magisterském studijním programu v stejném oboru, ke dni vystavení potvrzení byl v devátém semestru studia.

19. Přehledem plateb vysoké škole [příjmení] žalobce doložil úhradu poplatku 150,80 EUR v zimním semestru 2019 2020, 130,80 EUR v letním semestru 2019 2020, poté v dalších semestrech po 133,50 EUR a v zimním semestru 2023 2024 v částce 143,50 EUR Nájemní smlouvou žalobce doložil náklady na ubytování na výměnném pobytu do 31. 1. 2024 ve výši 580 EUR měsíčně.

20. Podle průkazu pojištění je žalobce pojištěn pro případ nemoci, úrazu a dalších rizik pro účely výměnného pobytu v období 1. 9. 2022 do 28. 2. 2023 a od 1. 8. 2023 do 31. 1. 2024, měsíční pojistné činilo 38 EUR.

21. Podle přiznání k dani z příjmu žalovaného za rok 2022 činil základ daně z příjmu 201 283 Kč. Z výpisu z účtů žalovaného u [právnická osoba] [bankovní účet] za období 1. 8. 2019 do 28. 2. 2023 bylo zjištěno, že v daném období jsou větší částky příchozích plateb většinou vkládány v hotovosti případně z jiného účtu žalovaného, dále také větší příchozí platby jdou z účtu na jméno [jméno] [příjmení]. Zůstatky na účtu se pohybují kolem 100 000 Kč. Příchozí platby se pohybují v desítkách tisíc, často přesahují až 100 000 Kč, obdobně také odchozí platby. Z výpisu z účtů žalovaného u [obec] spořitelny č. [bankovní účet] za období 1. 8. 2019 do 28. 2. 2023 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu žalovaného činil v roce 2019 až do března 2020 přes 1 000 000 Kč, poté se pohyboval v statisícových částkách, od poloviny roku 2021 (až na výjimky pár měsíců) v desetitisícových částkách. Na účtu jsou minimální pohyby, příchozí platby jsou z jiného účtu žalovaného (případně vklady v hotovosti).

22. Zprávou z Fakultní nemocnice v [část obce] z 5. 1. 2023 žalovaný dokládal svůj přetrvávající nepříznivý zdravotní stav, který vyžaduje operaci.

23. Matka žalobce [jméno] [příjmení] v čestném prohlášení z 6. 12. 2023 uvedla, že má vyživovací povinnost pouze k žalobci, je vdaná za [jméno] [příjmení] narozeného 2. 2. 1960, s nímž společně bydlí na stejné adrese jako žalobce. Manžel se dlouhodobě léčí se srdečním onemocněním, prodělal opakovaně infarkt. Na pořízení nemovitosti si matka žalobce vzala úvěr celkem 400 000 EUR, měsíční splátka činí 2 x 1 000 EUR, k doplacení aktuálně zbývá 126 000 EUR. Úvěr je v důsledku její nemoci splácen z úspor a finančních výnosů manžela. Od června 2021 se léčí s onkologickým onemocněním - rakovinou prsu, léčba by měla trvat do roku 2026. Nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani jiné příspěvky. Podle lékařského potvrzení z [ulice] [anonymizována tři slova] byla matka žalobce hospitalizována v době od 15. 9. 2021 do 22. 9. 2021. Podle lékařské zprávy z 15. 12 2023 stejné kliniky je matka žalobce od června 2021 léčena pro onkologické onemocnění, podstoupila masektomii, léčba stále pokračuje. Z daňového přiznání matky žalobce za rok 2019 byl zjištěn její příjem 56 405 EUR a za rok 2020 příjem 52 400 EUR. Z ročního výpisu z účtu matky žalobce vztahující se k půjčce za rok 2022 je zřejmé, že bylo zaplaceno celkem na splátkách 12 000 EUR, na konci roku 2022 činil zůstatek nesplacené půjčky 132 900,88 EUR. Podle výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] je matka žalobce (spolu s [jméno] [jméno] [příjmení]) společníkem označené společnosti s podílem 10 %. Podle rozvahy za rok 2019 měla společnost aktiva 17 000 Kč stejně jako pasiva, podle přílohy k účetní závěrce společnost nevykazovala žádnou činnost.

24. Výpisem z účtu matky žalobce u ČSOB číslo účtu [bankovní účet] za prosinec 2023 bylo doloženo, že na účtu nejsou praktický žádné pohyby, zůstatek zůstává cca 2 245 Kč.

25. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] má matka žalobce spolu s [jméno] [příjmení] (bratrem) ve spoluvlastnictví pozemek p. č. st. [číslo] o výměře [číslo] m2, jehož součástí je stavba garáže v [katastrální uzemí], který získala darovací smlouvou z 22. 8. 2022, kterou bylo zároveň zřízeno věcné břemeno užívání ve prospěch jejího otce [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] má matka žalobce spolu s [jméno] [příjmení] (bratrem) ve spoluvlastnictví nebytovou jednotku - garáž [číslo] v budově bez čp./če na pozemcích p. č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemků v katastrálním území [katastrální území], kterou získala darovací smlouvou z 22. 8. 2022, kterou bylo zároveň zřízeno věcné břemeno užívání ve prospěch jejího otce [jméno] [příjmení]. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] má matka žalobce ve spoluvlastnictví pozemek p. č. st. [číslo] o výměře [číslo] m2, jehož součástí je stavba garáže v [katastrální uzemí] o velikosti spoluvlastnického podílu 1/4, který získala darovací smlouvou z 22. 8. 2022. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] má matka žalobce spolu s [jméno] [příjmení] (bratrem) ve spoluvlastnictví pozemek p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba rodinného domu a [parcelní číslo] zahrada v katastrálním území [katastrální území], který získala darovací smlouvou z 22. 8. 2022, kterou bylo zároveň zřízeno věcné břemeno užívání ve prospěch otce [jméno] [příjmení] narozeného [datum]. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] je matka žalobce výlučnou vlastnicí pozemku p. č. st. [anonymizováno] o výměře [číslo] m2, jehož součástí je stavba a pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] na základě soudního smíru o vypořádání spoluvlastnictví v roce 2016. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] má matka žalobce spolu s [jméno] [příjmení] (bratrem) ve spoluvlastnictví bytovou jednotku [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] na parcele st. [číslo], [číslo], [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích v katastrálním území [katastrální území], který získala darovací smlouvou z 23. 8. 2022, kterou bylo zároveň zřízeno věcné břemeno užívání ve prospěch otce [jméno] [příjmení] narozeného [datum]. Podle výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] je matka žalobce výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] na parcele [číslo] v [katastrální uzemí] na základě smlouvy o převodu vlastnictví z 15. 8. 2014.

26. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

27. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

28. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

29. Podle § 915 odst. 2 o. z. je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

30. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

31. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

32. Institut výživného mezi rodiči a dětmi akcentuje vzájemnou solidaritu v rámci nejužších rodinných vztahů. Vyživovací povinnost je zákonem uložená povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. neschopnost sám se živit. (viz nález Ústavního soudu z 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, publikovaný v Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 182/2014). Plnění nebo stanovení vyživovací povinnosti nesmí být ve smyslu § 2 odst. 3 o. z. v rozporu s dobrými mravy. K existenci takové překážky musí soud při rozhodování přihlédnout. V případě naplnění předpokladu vzniku vyživovací povinnosti je pak dítě (i zletilé) oprávněno podílet se na životní úrovni rodičů (§ 915 odst. 1 o. z.).

33. Soud prvního stupně dospěl k správnému právnímu závěru o stavu odkázanosti žalobce na výživu od svých rodičů jako zákonného předpokladu vzniku nároku na výživné. Stav odkázanosti na výživu znamená objektivní neschopnost oprávněné osoby samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku a z dávek z pojistných či nepojistných systémů. Dosažení zletilosti dítěte sice nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, na rozdíl od nezletilého dítěte lze však u něj očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Takovou okolností je i studium zletilého dítěte, pokud je účelné a slouží k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. vede k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp zn. II. ÚS 2121/14 uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 182/2014).

34. Žalobce v řízení prokázal, že po úspěšném zakončení studia na gymnáziu maturitní zkouškou v červnu 2019, plynule pokračoval ve studiu na vysoké škole nejdřív v bakalářském a poté v navazujícím magisterském studijním programu. V rámci studia absolvoval dvě zahraniční stáže, současně při studiu vykonává praxi, kterou si také opatřuje finanční prostředky (byť v omezené míře), z nichž hradí zvýšené náklady na své koníčky (tenis, cestování). Je zřejmé, že žalobce se soustavně připravuje na své budoucí povolání, zvyšuje si kvalifikaci a splňuje tak podmínku odkázanosti na výživu. Žalobce doložil své měsíční náklady za školu, dopravu, stravné ve škole, pojištění, které se přechodně zvýšily v souvislosti s účastí na zahraniční stáži (zejména za ubytování), i to, že jeho matka [jméno] [příjmení], s kterou žije v rodinné domácnosti, má aktuálně v důsledku závažné nemoci (diagnostikované v červnu 2021) a s tím spojené ztráty pravidelného příjmu omezené možnosti ho finančně podporovat. Většinu nemovitého majetku ve vlastnictví matky žalobce, na který žalovaný poukazoval, nabyla matka žalobce v roce 2022 darovací smlouvou do spoluvlastnictví a je zatížena věcným břemenem užívání pro jejího otce, zřízeným stejnou smlouvou. Je zřejmé, že matka žalobce má omezené možnosti s ním nakládat včetně možnosti dosáhnout z něho finančního výnosu. Žalobce navíc sdílí s matkou rodinnou domácnost v její nemovitosti, ta mu zabezpečuje výživu i jiným finančně srovnatelným způsobem (bydlení, vaření, praní apod.) a plní tím svou vyživovací povinnost ve smyslu § 914 o. z. Soud prvního stupně také správně při hodnocení poměrů žalovaného nepřihlédl pouze k jeho doloženým příjmům ale jeho celkové majetkové situaci, která vyplývá z významných finančních toků na jeho bankovních účtech nebo z vlastnictví nemovitostí. Soudní praxe v této souvislosti již dříve zaujala stanovisko, že u osob povinných k plnění vyživovací povinnosti, které mají příjem z jiné než závislé činnosti, soudy nehodnotí pouze evidenční údaje o hospodaření, ale jejich celkovou životní úroveň, na které děti mají právo se podílet podle § 915 odst. 1 o. z. (viz Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k problematice rozhodování o výživném pro nezletilé děti ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012). Po doplnění dokazování v odvolacím řízení (zejména výpisy z dalších nepodnikatelských účtů žalovaného) je přitom zřejmé, že finanční situace žalovaného je nepřehledná, není zřejmý původ významných finančních prostředků, s kterými žalovaný na svých účtech disponuje a které jsou v rozporu s údaji uvedenými v daňových přiznáních. Odvolací soud se také ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že žalovaný je schopen získat další příjem k úhradě výživného i řádným hospodařením se svým nemovitým majetkem, který nevyužívá pro své vlastní bydlení (rekreaci) nebo bydlení jemu blízkých osob, či pro jiné účely (garáže). Skutečnost, že žalovaný tento majetek hospodárně nevyužívá, nemůže jít k tíži žalobce a nemůže mít za následek stanovení vyživovací povinnosti v nižší výši, zejména když žalovaný má vyživovací povinnost pouze k žalobci.

35. Odvolací soud se také ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně v tom, že i přes svou zletilost má žalobce právo na výživné zpětně tři roky před podáním návrhu. Ustanovení § 922 odst. 1 o. z. neomezuje jeho aplikaci pouze na nezletilé děti. Přiznání výživného zpětně za dobu tří let od zahájení řízení, by nemělo představovat výjimečnou situaci, ale spíše obecné pravidlo (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 11 Co 95/2015). Poměry žalobce se od poslední úpravy změnily již v roce 2010, kdy podle nesporných tvrzení účastníků žalobce změnil své výchovné prostředí a nadále o něj pečovala matka. Nepochybně měl nárok na výživné od žalovaného již od této doby, možnost si ho nárokovat zpětně za dobu přesahující tři roky od podání žaloby je však vyloučena § 922 odst. 1 o. z. Žalobce uplatnil nárok na výživné za tři roky zpětně před podáním žaloby v souvislosti se ztrátou příjmu své matky v důsledku její nemoci, kdy současně nastoupil studium na vysoké škole a poté, co ještě před podáním žaloby uplatnil svůj požadavek v omezeném rozsahu (v zájmu smírného řešení) přímo u žalovaného a poskytl mu k jeho splnění dostatečný časový prostor. Za těchto okolností nepovažuje ani odvolací soud jeho požadavek za zneužití práva.

36. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud současně zohlednil nutnost při určování výše částek výživného pro jednotlivá období diferencovat, tj. zabývat se možnostmi, schopnostmi a majetkovými poměry povinného v daných časových úsecích, konkrétními odůvodněnými potřebami oprávněného v minulosti, a s ohledem na tato zjištění stanovit odpovídající částky výživného. V době do června 2021, kdy bylo matce žalobce diagnostikováno onkologické onemocnění a započata léčba, dosahovala matka žalobce vyšších příjmů a bylo v jejích možnostech poskytovat mu výživu ve větší míře, než je tomu v současnosti. Odvolací soud k tomu přihlédl a uložil žalovanému povinnost hradit výživné za dobu do konce května 2021 ve výši 10 000 Kč měsíčně, po ztrátě příjmu matky žalobce v důsledku nastoupení léčby pak od června 2021 ve výši 15 000 Kč měsíčně, přičemž se ztotožnil se splatností jednotlivých dávek podle § 160 odst. 2 o. s. ř., jak je určil soud prvního stupně. Uvedené částky podle názoru odvolacího soudu zohledňují všechny rozhodné skutečnosti (popisované výdaje a příjmy žalobce, minulé i aktuální možnosti a majetkové poměry jeho matky i majetkové poměry a celkovou životní úroveň žalovaného), tak jak byly zjištěny soudem prvního stupně nebo odvolacím soudem. S ohledem na nově určenou výši výživného rozhodl odvolací soud také o povinnosti zaplatit dlužné výživné za dobu do rozhodnutí odvolacího soudu (9. 1. 2024) celkem v částce 681 452 Kč. Při stanovení povinnosti zaplatit dlužné výživné zvážil reálné možnosti žalovaného tento závazek splnit. Žalovaný si byl vědom své vyživovací povinnosti vůči žalobci včetně narůstajícího dluhu na výživném, neboť již soud prvního stupně (byť ve vyšší výši) mu povinnost k placení dlužného výživného uložil v květnu 2023, přesto žalobci na výživném po celou dobu řízení nic neuhradil. Z finančních toků na účtech žalovaného i jeho nemovitého majetku je zřejmé, že žalovaný disponuje možností si potřebné finanční prostředky opatřit, podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. proto odvolací soud určil pariční lhůtu pro splnění této povinnosti tři měsíce od právní moci rozsudku, kterou považuje za dostatečně dlouhou k úhradě dluhu na výživném.

37. Na základě shora uvedeného, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že pro částku 10 000 Kč měsíčně za dobu od 12. 8. 2019 do 31. 5. 2021 a pro částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2021 žaloba zamítl a ve výroku II. tak, že dlužné výživné za dobu od 12. 8. 2019 do 31. 12. 2023 v částce 681 452 Kč je žalovaný povinen zaplatit do tří měsíců od právní moci rozsudku; v dalším ve výroku I. napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

38. Protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval opětovně o nákladech řízení u soudu prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšný (bylo poměřováno žalobcem nárokované a odvolacím soudem přiznané výživné v celkové výši ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), má tak právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 30 % Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží do doby změny žaloby připuštěné usnesením vyhlášeným na ústním jednání konaném dne 14. 2. 2023 odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6, § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 600 000 Kč (pětinásobek ročního plnění vypočtená z původně nárokovaného výživného 10 000 Kč měsíčně), sazba jednoho úkonu právní pomoci činí 10 700 Kč. Zástupce žalobce učinil 5 úkonů právní pomoci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika k vyjádření žalovaného z 17. 11. 2022, účast na jednání konaném 12. 12. 2022. Po právní moci usnesení o změně žaloby ze dne 14. 2. 2023 (žalobce nárokoval nově výživné 20 000 Kč měsíčně) činila tarifní hodnota 1 200 000 Kč a sazba odměny za úkon 13 100 Kč. Zástupce žalovaného učinil 3 úkony právní pomoci podle § 11 odst. 1 písm. c) a g) advokátního tarifu, a to účast na jednání 14. 2. 2023, další porada s klientem přesahující hodinu (kterou vzhledem k délce řízení a obrany žalovaného považoval i odvolací soud za účelný úkon právní služby) a účast na ústním jednání konaném 25. 4. 2023. Za účast na ústním jednání konaném dne 21. 11. 2022 nenáleží žalobci odměna za úkon právní pomoci ale náhrada za promeškaný čas ve výši jedné poloviny odměny podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu, neboť na jednání nedošlo k projednání věci, ale bylo odročeno za účelem smírného jednání účastníků. Dále mu náleží 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu (a to včetně jednání konaného dne 21. 11. 2022 viz obdobně usnesení Krajského soud v Hradci Králové, usnesení sp. zn. 10 Co 232/91 ze dne 4. 6. 1991) a náhrada za daň z přidané hodnoty 21 178,50 Kč, které je zástupce žalobce plátcem. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně činí 122 028,50 Kč a poměrná část přiznaných nákladů řízení pak částku 36 608,60 Kč.

39. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.; v odvolacím řízení převážně úspěšný žalobce (viz odůvodnění v bodě 38 tohoto rozsudku) má právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části 30 % nákladů. Ty představuje odměna advokáta za čtyři úkony právní služby po 13 100 Kč podle § 6 odst. 1, § 8 odst. 2, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu za vyjádření k odvolání ze dne 18. 8. 2023, účast na jednání před odvolacím soudem dne 21. 11. 2023 a 9. 1. 2024 a doplnění skutkových tvrzení po poučení odvolacím soudem ze dne 10. 12. 2023, čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Dále mu náleží 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalovaného z [obec] do [obec] a zpět za účelem účasti na ústních jednáních konaných dne 21. 11. 2023 a 9. 1. 2024 před odvolacím soudem, celkem 154 km jedna zpáteční cesta osobním vozidlem AUDI se spotřebou 5,9 litru motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. za rok 2023 ve výši 34,40 Kč za 1 litr a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 5,20 Kč za 1 km činí 1 113,40 Kč za jednu zpáteční jízdu na jednání 21. 11. 2023 ( (5, 9/100 x 34,40 + 5,20) x 154) a při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. za rok 2024 ve výši 38,70 Kč za 1 litr a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 5,60 Kč za 1 km činí 1 214 Kč za jednu zpáteční jízdu na jednání 9. 1. 2024 ( (5, 9/100 x 38,70 + 5,60) x 154), náhrada za 2 x 4 půlhodiny promeškaného času po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty 11 702,80 Kč, které je zástupce žalovaného plátcem. Dále patří k nákladům řízení náklady na překlady žalobcem předložených důkazů v částce 10 225 Kč Náklady odvolacího řízení žalobce činí 77 655 Kč a poměrná část přiznaných nákladů řízení pak 23 296,50 Kč.

40. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení