22Co 26/2021

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeše a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [titul] [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 109 626 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 8. 2020, č. j. 17 C 155/2019 - 287 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 16 026,45 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 109 626 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 109 626 Kč od 19. 1. 2016 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 59 074,57 Kč, k rukám zástupkyně žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání s odůvodněním, že se soud prvního stupně spolehlivě nevypořádal s tím, že k námitce promlčení žalovaného by nemělo být přihlíženo pro rozpor s dobrými mravy. Argumentovala tím, že odebere-li nemajetná osoba zboží v hodnotě okolo 100 000 Kč a za toto zboží nezaplatí, pak taková osoba s naprostou jistotou ví, jaké zboží a za jakou cenu odebrala, a že za toto zboží nezaplatila. A to především s ohledem na to, že úhradu takového dluhu slibuje věřiteli více než rok. Dojde-li k vymáhání takového dluhu, lze si stěží představit, že takové uplatnění práva je pro takovou osobu překvapivé nebo neočekávané, byť by v odůvodněnífigurovalo například datum pozdější, a to i s ohledem na to, že původcem pozdější fakturace je sám tento dlužník, natož že by takovýto výkon práva opravňoval lživé tažení dlužníka proti věřiteli a v konečném důsledku mu umožňoval nesplnit jeho závazek. Takovéto právní chytračení dlužníka útočně se bránícímu plnění svých povinností nemůže soud svým rozhodnutím aprobovat. Z uvedeného vyplývá, že právní názor soudu prvního stupně ohledně totožnosti skutku, stejně jako dobrých mravů je v poměrech soukromého práva založeného na zásadě pacta sunt servda a nemo turpitudinem suam allegans auditur, tedy dodržovat smlouvy, jednat v právním styku poctivě bez možnosti dovolat se vlastní nepoctivosti, zcela neudržitelný a uráží obyčejné lidské cítění. Žalobkyně postupovala v dobré víře, že kupní smlouva byla uzavřena podle čl. [číslo] obchodních podmínek, který stanoví, že pro vznik smlouvy je rozhodující výlučně podepsané potvrzení objednávky, nebo dodací list, nebo uznání závazků objednatele prodávajícímu, a že byla sjednána rozhodčí doložka podle čl. [číslo] všeobecných obchodních podmínek, podle které žalobkyně svůj nárok následně i uplatnila. Žalobkyně tedy transparentně informovala o svých smluvních podmínkách, a v souladu s nimi i postupovala. Zboží dodala, vystavila dodací list a své nároky uplatňovala dle toho, co si smluvní strany ujednaly. Závěr soudu prvního stupně, že nárok z kupní smlouvy z roku 2014 byl uplatněn až dne 28. 5. 2020, je vadný, když nárok z daného skutku byl uplatněn již rozhodčí žalobou dne 11. 5. 2016. V dané věci je tak dána totožnost prodávajícího, kupujícího, zboží, kupní ceny, místa, dokladů o předání, byť s přepsaným údajem čísla dokladu a datem, skutečnosti, že zboží bylo kupujícímu dodáno, a především následku. Soud prvního stupně zhodnotil důvody způsobu a doby uplatnění nároku nedostatečně a korektivem dobrých mravů se absolutně nezabýval. Označení námitky promlčení za souladné s dobrými mravy za situace, kdy žalovaný objednal a odebral řezivo a žalobkyni do dnešního dne za to nezaplatil ničeho, své dluhy vůči žalobkyni se nikdy nesnažil seriózně řešit např. žádostí o splátkový kalendář apod., po uplynutí tří let od odebrání řeziva podal na žalobkyni trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu za přepsání údajů na dodacích listech, ve svých vyjádřeních k soudu žalobkyni obviňuje z falšování dokumentů, očerňuje ji a de facto naplňuje skutkovou podstatu trestného činu pomluvy, je obyčejnou lidskou optikou zcela nemravné, což činí rozsudek opírající se o takovýto závěr zcela vadným. S ohledem na to žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozhodl dle zásad spravedlnosti a slušnosti tak, aby rozhodnutí bylo souladné s dobrými mravy a neuráželo obyčejné lidské cítění, neboť zásada výkonu práv s dobrými mravy v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor k uplatnění spravedlnosti a také slušnosti. Odvolací soud proto má rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě zcela vyhoví.

3. Žalovaný k podanému odvolání uvedl, že promlčecí lhůta začala běžet u první dodávky dne 19.7.2014 a u druhé dodávky dne 24.9.2014. Nic nebránilo žalobkyni, aby skutek pravdivě vylíčila u rozhodce, byť neměla platně sjednanou rozhodčí doložku a následně i u exekučního soudu. To však žalobkyně neučinila a nadále trvala na nepravdivé vlastní verzi. Žalobkyně uvedla, že žalovaný údajně sliboval žalobkyni rok, že dluh zaplatí, v roce 2015 již mohla žalobkyně podat žalobu k soudu, což však neučinila. Žalobkyně naprosto určitě věděla, že od roku 2014 jí bylo na dluh zaplaceno 35 000 Kč, což nikdy nepřiznala a odmítla o této platbě jednat a tuto platbu započítala na již zaplacenou fakturu [číslo] a jala se i tuto fakturu vymáhat znovu, kdy tomu učinil přítrž až Krajský soud v Brně rozhodnutím ze dne 9.6.2020 č.j. 17 Cm 19/2018-175. Jestliže žalobkyně uvádí, že jí žalovaný nezaplatil na odebrané zboží ničeho, pak nepochybně od roku 2014 věděla, že jí žalovaný dluží částku, kterou vymáhá touto žalobou, a přesto od roku 2014 nepodala žalobu k soudu. Za situace, kdy až podáním ze dne 7.7.2020 uplatnila svůj nárok, trvalo žalobkyni uplatnění jejího nároku 6 let, což je dostatečně dlouhá doba pro promlčení nároku za situace, kdy žalovaný námitku promlčení v řízení vznesl. Žalovaný má za to, že námitka ze strany žalobkyně ohledně dobrých mravů za této situace není případná, pokud je to žalobkyně, která falšuje dodací listy, vymáhá neoprávněné nároky, provádí neoprávněné zápočty, a tyto navíc vymáhá neoprávněně v rozhodčím řízením, když nemá řádně sjednanou rozhodčí doložku. Skutečnosti, které žalobkyně uvedla ve změně žaloby ze dne 7.7.2020, ze své viny nikdy neuvedla před soudem, a to ani v rozhodčím řízení. Žalovaný navrhl odvolacímu soudu potvrzení rozsudku.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 10. 2019 domáhala zaplacení částky 70 746,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 70 746,99 Kč od 19. 1. 2016 do zaplacení s odůvodněním, že dne 8. 1. 2016 žalobkyně a žalovaný uzavřeli podpisem dodacích listů [číslo] [číslo] [číslo] vystavených dle čl. I všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“) smlouvu pro dodání zboží specifikovaného dodacím listem [číslo] jako truhlářské dubové řezivo tl. 50 mm, dl. 4-5 m, sušené na 8- 10% vlhkost v množství 3,0 mł v ceně 52 500 Kč bez DPH a dodacím listem [číslo] [spisová značka] specifikovaného jako hranol 160/100 mm 5,0 m v množství 25 ks; hranol 160/100 mm 6,0 m v množství 10 ks; hranol 160/180 mm 4,0 m v množství 6 ks; hranol 160/180 mm 5,0 m v množství 1 ks; hranol 160/80 mm 5,0 m v množství 16 ks; hranol 160/80 mm 6,0 m v množství 8 ks; hranol 160/160 mm 3, 0 m v množství 4 ks; latě Imp. 60/40 mm 4,0 m v množství 80 ks v ceně 38 100 Kč, které žalovaný téhož dne odebral, a žalobkyně za toto zboží odvedla DPH v zákonné výši. Ačkoli byla za zboží dne 8. 1. 2016 vystavena a zaslána zúčtovací faktura [číslo] na částku 109 626 Kč včetně DPH představující cenu uvedenou v dodacích listech [číslo] [číslo] [číslo] se splatností do 18. 1. 2016, nebylo ničeho, ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 22. 1. 2016, zaplaceno. S ohledem na rozhodčí doložku obsaženou v čl. [číslo] VOP přistoupila žalobkyně k podání rozhodčí žaloby, které bylo rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], rozhodčím nálezem ze dne 5. 8. 2016 sp. zn. Roz 687/ 2016 vyhověno. Exekuční řízení, které bylo k návrhu žalobkyně na podkladě rozhodčího nálezu zahájeno, bylo posléze usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 5. 2019 č.j. 16 EXE 2040 /216-225 z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky zastaveno. Žalobkyně se proto svého nároku domáhala žalobou na plnění u obecného soudu, když nárok nepovažuje za promlčený, neboť v důsledku zahájení rozhodčího řízení došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty, a to i tehdy, byla-li rozhodčí doložka posléze shledána neplatnou a vydaný rozhodčí nález nevykonatelným, přičemž v dané věci není dána ani překážka rei iudicatae, neboť k zastavení exekuce došlo právě z důvodů nevykonatelnosti rozhodčího nálezu.

6. Podáním ze dne 26. 2. 2020 žalobkyně rozšířila žalobu o částku 38 879,01 Kč. Tato změna žaloby byla soudem prvního stupně usnesením ze dne 4. 3. 2020 č. j. 17C 155/2019-68 postupem dle § 95 odst. 1 o. s. ř. připuštěna.

7. Žalovaný k žalobě uvedl, že od žalobkyně opakovaně zboží odebíral, činil tak ovšem v pozici spotřebitele a pouze do roku 2014. Odmítl proto, že by podepsal dodací listy označené jako [čísla] a datované dnem 8. 1. 2016 a že by na základě těchto dodacích listů uvedeného dne zboží v nich vymezené převzal. Zpochybňoval zúčtovací fakturu ze dne 8. 1. 2016, neboť tato se zakládá na plnění z dodacích listů [číslo] a [číslo] [číslo], na základě nichž nebylo ničeho plněno a které žalovaným podepsány nebyly. V roce 2014 odebral žalovaný od žalobkyně zboží dle dodacího listu [číslo] ze dne 18. 4. 2014 a toto zboží nejpozději dnem 16. 7. 2014 zcela uhradil. To také žalobkyně nejdříve potvrdila poznámkou na uvedeném dodacím listě. Později, v době, kdy byli účastníci ve sporu, změnila žalobkyně stav dodacího listu na„ Neuhrazeno“ a začala cenu zboží po žalovaném neoprávněně vymáhat. Žalovaný naposledy odebral zboží na základě dodacích listů č. [anonymizováno] ze dne 18. 7. 2014 a [číslo] ze dne 23. 9. 2014, za které uhradil žalobkyni částku 35 000 Kč. Tuto částku uhradil na základě SMS komunikace s jednatelem žalobkyně, který po něm v roce 2015 požadoval zaplacení pouze již částky 60 000 Kč, a to na jeho soukromý účet. Částku 35 000 však žalobkyně započetla na kupní cenu zboží dle jí změněného dodacího listu č. [anonymizováno]. U dodacích listů č. [anonymizováno] ze dne 18. 7. 2014 a [anonymizováno] ze dne 23. 9. 2014 změnila žalobkyně následně datum jejich vydání na den 8. 1. 2016 a jejich označení na [číslo] a [číslo] a na jejich podkladě vyhotovila shora uvedenou zúčtovací fakturu. Žalovaný vznesl s ohledem na okamžik podání žaloby námitku promlčení nároku s tím, že právo mohlo být v daném případě vykonáno poprvé nejpozději den následující po dodání zboží v roce 2014. Splatnost závazku stanovená jednostranně žalobkyní v zúčtovací faktuře nemá na promlčení žádný vliv, stejně tak jako vedení rozhodčího řízení při absenci platné rozhodčí doložky anebo exekučního řízení, které bylo zastaveno právě proto, že exekuce byla vedena na podkladě nezpůsobilého exekučního titulu.

8. V návaznosti na poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. provedené soudem prvního stupně při ústním jednání konaném dne 28. 5. 2020 žalobkyně v podání ze dne 24. 6. 2020 upravila žalobu tak, že ke zboží dodanému žalovanému v roce 2014 byl vystaven dodací list aktuálně označený jako [číslo] datovaný dnem 8. 1. 2016, původně označený č. [číslo] datovaný dnem 18. 7. 2014 a dodací list [číslo] datovaný dnem 8. 1. 2016, původně označený jako [anonymizováno] datovaný dnem 23. 9. 2014 Tyto dodací listy žalovaný vlastnoručně podepsal v době převzetí zboží, tedy ve dnech původně uvedených v dodacích listech. Žalobkyně pro účely zúčtování dodacích listů v účetnictví, přepsala následně data podpisu a číselné označení dodacích listů, neboť čekala na dobrovolné zaplacení kupní ceny ze strany žalovaného.

9. Soud prvního stupně posoudil tuto úpravu žaloby jako její změnu a postupem dle § 95 odst. 1 o. s. ř. ji usnesením ze dne 20. 7. 2020 č. j. 17C 155/2019-240 připustil.

10. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaný na základě předchozí objednávky odebral dne 18. 7. 2014 od žalobkyně truhlářské dubové řezivo tl. 50 mm, dl. 4-5 m, sušené na 8- 10% vlhkost v množství 3,0 mł za 52 500 Kč bez DPH a jeho převzetí potvrdil téhož dne podpisem dodacího listu, tehdy označeného jako [anonymizováno]. Na základě další objednávky odebral žalovaný od žalobkyně dne 23. 9. 2014 hranol 160/100 mm 5,0 m v množství 25 ks; hranol 160/100 mm 6,0 m v množství 10 ks; hranol 160/180 mm 4,0 m v množství 6 ks; hranol 160/180 mm 5,0 m v množství 1 ks; hranol 160/80 mm 5,0 m v množství 16 ks; hranol 160/80 mm 6,0 m v množství 8 ks; hranol 160/160 mm 3, 0 m v množství 4 ks; latě Imp. 60/40 mm 4,0 m v množství 80 ks v ceně 38 100 Kč bez DPH (dále také jen„ dřevo“) a jejich převzetí potvrdil téhož dne podpisem dodacího listu, tehdy označeného jako [číslo]. Dodací listy obsahují v zápatí předtištěné prohlášení, že odběratel svým podpisem souhlasí s všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], jež jsou uvedeny na webových stránkách [webová stránka]. Dle článku [číslo] VOP je pro vznik smlouvy rozhodující výlučně podepsané potvrzení objednávky, nebo dodací list, nebo uznání závazku objednatele prodávajícímu. Dle článku [číslo] odst. 2 VOP se smluvní strany výslovně dohodly na tom, že veškeré majetkové spory z této smlouvy, jakož i spory, které by v budoucnu vznikly z právního vztahu založeného touto smlouvou, s výjimkou sporů vzniklých exekucí a sporů vyvolaných insolvenčním řízením, pokud nebudou vyřešeny vzájemnou dohodou, budou řešeny v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. a tím, že se strany dohodly, že rozhodcem bude [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], advokát se sídlem [adresa], který bude spory rozhodovat jen na základě písemných podkladů bez ústního jednání. O úhradu ceny dřeva jednatel žalobkyně žalovaného opakovaně upomínal jak v roce 2014, tak v průběhu roku 2015. Dne 6. 3. 2015 a 9. 3. 2015 byla dle ujednání jednatele žalobkyně a žalovaného uhrazena přímo na účet jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení] z účtu [jméno] [příjmení], sestry žalovaného částka 10 000 Kč a 20 000 Kč. V prvém případě byla platba označena jako [anonymizováno] [příjmení], ve druhém specifikována nebyla. Od května 2015 žalovaný reagoval na urgence jednatele žalobkyně opakovaným ujištěním, že dluh po částech zaplatí v návaznosti na to, jak mu budou hrazeny jeho zakázky. Dne 9. 10. 2015 zaslal jednatel žalobkyně žalovanému číslo svého účtu (shodné s tím, na který byly hrazeny platby 6. a 9. 3. 2015) a dne 13. 10. 2015 byla na tento účet z účtu sestry žalovaného připsána částka 5 000 Kč s označením platby jako [příjmení] [příjmení]. Žalovaný již další platby přes opětovné urgence nerealizoval, ačkoli mu jednatel žalobkyně ještě dne 7. 12. 2015 opětovně zaslal číslo svého účtu a informaci o dluhu v částce 66 246 Kč. Proto, aby mohl dodací listy č. [anonymizováno] a [anonymizováno] zanést do účetnictví, neboť z účetního hlediska se stále jednalo o rozpracovanou zakázku, která nebyla dosud vyfakturovaná, provedl jednatel žalobkyně přepis čísel dodacích listů na [číslo] a [číslo] a datum jejich vystavení na den 8. 1. 2016. Žalobkyně následně vystavila a odeslala žalovanému fakturu [číslo] na částku 109 626 Kč se splatností ke dni 18. 1. 2016, a to na dřevo dle dodacích listů původně označených jako [anonymizováno] a [anonymizováno] s datem 18. 7. 2014 a 23. 9. 2014. Dne 21. 1. 2016 žalobkyně předžalobně vyzvala žalovaného k zaplacení vyfakturované částky s odkazem na to, že žalovaný odebral dne 8. 1. 2016 od žalobkyně zboží vymezené v dodacích listech [číslo] [číslo] a za toto ve lhůtě splatnosti, tedy do 18. 1. 2016 nezaplatil. Rozhodčí žalobou ze dne 11. 5. 2016 podanou k rozhodci [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení částky 109 626 Kč s příslušenstvím a se smluvní pokutou. V odůvodněnížaloby popsala skutkový stav tak, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne 8. 1. 2016 podpisem dodacích listů [číslo] [číslo] smlouvu pro dodání zboží specifikovaného v těchto dodacích listech, toto zboží žalovaný téhož dne odebral, ovšem vystavenou fakturu na 109 626 Kč, splatnou ke dni 18. 1. 2016, ani přes následnou upomínku neuhradil. K žalobě žalobkyně připojila mimo jiné fakturu [číslo] dodací listy [číslo] [číslo]. Rozhodce poté, co žalovaný nereagoval na jeho výzvu k vyjádření, ačkoli ji 26. 5. 2016 do vlastních rukou převzal, vydal dne 5. 8. 2016 rozhodčí nález sp. zn. Roz 687/ 2016, jímž žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni mimo jiné 109 626 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 23. 8. 2016. Dne 22. 9. 2016 podala žalobkyně návrh na nařízení exekuce na základě shora popsaného rozhodčího nálezu a dne 5. 1. 2017 Okresní soud v Mělníku pod sp.zn. 16 EXE 2040/2016-49 pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha [anonymizováno], [titul] [jméno] [příjmení] vedením exekuce. Návrhem, datovaným dne 21. 8. 2017, se žalovaný jako povinný, domáhal zastavení exekuce a s poukazem na svou pozici spotřebitele trval na tom, že v důsledku neplatné rozhodčí doložky nebyla dána pravomoc rozhodce v nalézacím řízení a exekuci je třeba pro nepřípustnost zastavit. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 5. 2019, č.j. 16 EXE 2040/2016-225, které nabylo právní moci dne 3. 10. 2019, byla exekuce na majetek žalovaného jako povinného, zastavena a žalobkyni jako oprávněné bylo mimo jiné uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 38 879,01 Kč. Z odůvodněnícitovaného rozhodnutí je zřejmé, že soud shledal rozhodčí doložku neplatnou proto, že byla sjednána v rozporu s § 3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění (dále jen„ ZRŘ“) netransparentním a nepředvídatelným způsobem a bez výslovného souhlasu žalovaného. Posuzovaná rozhodčí doložka tak nemohla pravomoc rozhodce založit. Rozhodčí nález vydaný osobou, která k tomu neměla pravomoc, není způsobilým exekučním titulem, podle něhož exekuce neměla být nařízena a byla-li, bylo namístě ji postupem dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Žalovaný dopisem ze dne 20. 8. 2017 vyzval jednatele žalobkyně k vrácení částky 35 000 Kč, kterou mu zaslal na jím sdělený soukromý účet. Na to jednatel žalobkyně reagoval tak, že zanesl částku 35 000 Kč do účetnictví žalobkyně. Žalobkyně dne 11. 9. 2017 vystavila příjmový doklad na tuto částku a fakturu [číslo] se splatností 25. 9. 2017 Touto vyfakturovala truhlářské řezivo v rozsahu dle dodacího listu č. [číslo] v celkové částce 64 916,50 Kč včetně DPH, od níž odečetla částku 35 000 Kč jako ve dnech 6. 3. 2015 (10 000Kč), 9. 3. 2015 (20 000Kč) a 13. 10. 2015 (5 000Kč) přijatou zálohu a k úhradě požadovala částku 29 917 Kč Vedle dřeva dodaného žalovanému na základě dodacích listů č. [anonymizováno] a [anonymizováno], odebral v roce 2014 žalovaný od žalobkyně truhlářské řezivo v hodnotě 53 650 Kč bez DPH ještě dne 18. 4. 2014, a to dle dodacího listu označeného jako [anonymizováno]. Na dodacím listu je uvedeno NEPLACENO, bude do 30. 5. 2014. Na další verzi tohoto dodacího listu, opatřeného již podpisem žalovaného, byla následně dopsána poznámka 16. 7. 2014 ZAPLACENO s razítkem a podpisem jednatele žalobkyně. Poznámku zaplaceno vysvětloval jednatel žalobkyně tak, že někdy klientovi potvrdí platbu dříve, aby již k žalobkyni nemusel, a slíbí, že pošle platbu ještě týž den na účet. Takto tomu mohlo být i v tomto případě, neboť s žalovaným jednal na základě důvěry. Trval však na tom, že žalovaný za odebrané zboží přes opakované sliby a urgence žalobkyně nezaplatil, věc byla stále jako nevyřízená převedena do roku 2015 a žalobkyně k prosbě žalovaného prozatím nevystavila fakturu. Třetí verze uvedeného dodacího listu obsahuje rukou dopsané částky 10 000Kč, 20 000Kč a 5 000Kč s daty 6. 3. 2015, 9. 3. 2015 a 13. 10. 2015 a poznámkou účet JH, dále je dopsáno DOPLATIT 18 650Kč + DPH a před slovo ZAPLACENO je vepsáno NE. Tato verze dodacího listu vznikla v reakci na požadavek žalovaného na vrácení částky 35 000 Kč. Jednatel žalobkyně při kontrole plateb od žalovaného zjistil, že k tomuto dodacímu listu, který měl stále vedený jako nevyřízenou věc, nemá příjmový pokladní doklad, který, pokud by bylo za zboží zaplaceno, by byl k dodacímu listu vystaven. Od ceny zboží dle tohoto dodacího listu proto odečetl platby z účtu sestry žalovaného zaslané na jeho soukromý účet. Oproti tomu žalovaný, ačkoli na počátku policejního vyšetřování dne 1. 12. 2017 tvrdil, že dodací list č. [anonymizováno] na částku 53 650Kč ze dne 18. 4. 2014 nikdy nepodepsal, vidí jej poprvé a zboží nikdy neodebral, trval posléze na tom, že zboží z dodacího listu č. [anonymizováno] bylo zaplaceno nejpozději k 16. 7. 2014, jak to dokládá druhá verze uvedeného dodacího listu, když jiný doklad od žalobkyně neobdržel. Žalovaný vykazoval v tomto období dluhy kolem 400 000Kč, stavěl spolu s tehdejší přítelkyní dům, který financovali společnou průběžně vyplácenou hypotékou, z níž mu jeho tehdejší přítelkyně předávala i peníze na trámy na střechu v částce do 50 000Kč, ale i peníze na uhrazení dluhů nebo na podnikání. Dne 15. 11. 2017 se žalovaný obrátil na Okresní soud v Mladé Boleslavi se žalobou, jíž se po jednateli žalobkyně domáhal zaplacení částky 35 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že tuto částku odeslal v roce 2015 na soukromý účet jednatele žalobkyně prostřednictvím účtu své sestry v domnění, že se jedná o účet žalobkyně, jíž takto hradí dluh. Usnesením uvedeného soudu ze dne 22. 12. 2017 č.j. 19C 238/2017-24 bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku pravomocně zastaveno. Žalovaný podal dne 15. 11. 2017 na jednatele žalobkyně trestní oznámení pro podvod, který spatřoval v tom, že v důsledku zfalšování dodacích listů na zboží, které žalovaný na základě těchto dodacích listů nikdy neodebral, je na podkladě již vydaného rozhodčího nálezu proti žalovanému vedena exekuce mimo jiné i pro zaplacení kupní ceny takovéhoto zboží. Věc byla usnesením PČR ze dne 31. 5. 2018 č.j.: KRPS -357239-76/TČ-2017-010781- odložena, neboť nešlo o podezření z přečinu a stížnost žalovaného byla následně usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi dne 29. 6. 2018 pod sp. zn. 2ZN 58/2018 zamítnuta. Dne 19. 3. 2018 se žalovaný obrátil na Okresní soud v Mladé Boleslavi znovu s další žalobou, jíž se po jednateli žalobkyně domáhal zaplacení již jen částky 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že tuto částku v roce 2015 odeslal na soukromý účet jednatele žalobkyně prostřednictvím účtu své sestry v domnění, že se jedná o účet žalobkyně, jíž takto hradí dluh. Rozsudkem uvedeného soudu ze dne 20. 11. 2018 č.j. 19C 74/2018-181 byla žaloba pravomocně zamítnuta, neboť soud měl za prokázáno, že k obohacení jednatele žalobkyně na úkor žalovaného, nedošlo, když částka uhrazená žalobkyni byla hrazena z titulu dluhu žalovaného vůči [právnická osoba] a soukromý účet jejího jednatele bylo dohodnuté platební místo. Ještě za trvání exekučního řízení vedeného Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 2040/2016 podala dne 4. 1. 2019 žalobkyně k soudu prvního stupně žalobu, jíž se domáhala zaplacení částky 109 626 Kč s příslušenstvím a v níž odůvodnila nárok popisem skutkového stavu tak, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne 8. 1. 2016 podpisem dodacích listů [čísla] smlouvu pro dodání zboží specifikovaného v těchto dodacích listech, toto zboží žalovaný téhož dne odebral, ovšem žalobkyní vystavenou fakturu na 109 626 Kč, splatnou ke dni 18. 1. 2016, ani přes následnou upomínku neuhradil. Usnesením ze dne 19. 3. 2019 bylo řízení o žalobě pro překážku věci rozhodnuté s odkazem na pravomocný rozhodčí nález, zastaveno. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020 č.j: 17 Cm 19/2018-175 byl k návrhu žalovaného zrušen rozhodčí nález rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. Roz 734/2017, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na peněžité plnění ve výši 29 917 Kč z titulu podpisu dodacího listu [anonymizováno] ze dne 18. 4. 2014. V daném případě soud s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele dovodil v daném případě absolutní neplatnost rozhodčí doložky, neboť tato nebyla sjednána v písemné formě samostatným právním jednáním. Na podkladě tohoto, následně zrušeného rozhodčího nálezu byla, k návrhu žalobkyně vedena exekuce na majetek žalovaného, jejímž vedením byl na základě pověření Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 3. 2018 č.j. 4EXE 273/2018-15 pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha [anonymizováno], [titul] [jméno] [příjmení]. Provedení exekuce je pravomocně odloženo do okamžiku pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na její zastavení.

11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil tak, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1958 o. z., na základě které se žalobkyně zavázala odevzdat žalovanému předmět koupě a to v dodacích listech č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno] vymezené dřevo a žalovaný se oproti tomu zavázal zboží převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Bylo prokázáno, že žalobkyně svůj závazek pro ni ze smlouvy vyplývající dne 18. 7. 2014 a 23. 9. 2014 splnila, když předmět koupě odevzdala. Žalovaný svému závazku dostál pouze potud, že zboží převzal. Kupní cenu dosud neuhradil. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že se nárok žalobkyně na zaplacení kupní ceny za zboží, které žalovaný v roce 2014 převzal, jeví jako legitimní, nicméně s ohledem na okamžik, kdy žalobkyně přistoupila k uplatnění práva z tohoto závazkového vztahu a s přihlédnutím k vznesené námitce promlčení, zhodnotil soud prvního stupně nárok žalobkyně jako promlčený, který nelze žalobkyni přiznat. Žalobkyně totiž uplatnila svůj nárok na zaplacení kupní ceny za zboží, které žalovaný v roce 2014 převzal až okamžikem, kdy nárok po skutkové stránce změnou skutkových tvrzení konkrétně vymezila. To se stalo poprvé při ústním jednání konaném dne 28. 5. 2020 v rámci přednesu žaloby. Tímto dnem by také nastaly hmotněprávní účinky změněného návrhu v poměru k běhu promlčecích lhůt, byly-li by nadále v běhu. Rozhodčí řízení, které bylo k rozhodčí žalobě žalobkyně dne 11. 5. 2016 zahájeno a ke dni 23. 8. 2016 pravomocně ukončeno a stejně tak exekuční řízení zahájené dne 22. 9. 2016 a pravomocně zastavené dne 3. 10. 2019 by bylo možno považovat za to, v průběhu něhož promlčecí doba neběží a staví se. Tento závěr však v poměrech projednávané věci učinit nelze. Je tomu proto, že nárok, tak jak jej žalobkyně v tomto řízení uplatňuje, dosud uplatněn nebyl, neboť rozhodčí žaloba byla postavena na jiném skutkovém základu. Nárok v rozhodčí žalobě, stejně jako v původní žalobě v této věci (ostatně i v předžalobních výzvách a i v řízení o žalobě vedeném Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 10 C 5/2019), byl vždy odůvodněn tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 8. 1. 2016 podpisem dodacích listů [číslo] [spisová značka] smlouvu pro dodání zboží specifikovaného v těchto dodacích listech, toto zboží žalovaný téhož dne odebral, ale vystavenou fakturu na 109 626 Kč, splatnou ke dni 18. 1. 2016, ani přes následnou upomínku neuhradil. K rozhodčí žalobě byly v elektronické podobě připojeny také faktura [číslo] dodací listy [čísla], jejichž obsahová stránka s popsaným skutkovým dějem zcela korespondovala a vše navozovalo jednoznačný dojem, že nárok, o němž se řízení vede, je v realitě nárokem týkajícím se obchodního případu z roku 2016. Zahájení a vedení rozhodčího řízení stejně jako následně navržená exekuce dle rozhodčího nálezu v něm vydaného, neměly v daném případě za následek stavení promlčecí lhůty, neboť žalobkyně v nich uplatňovala odlišný nárok, než ten, pro který je toto řízení vedeno. S ohledem na to, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na zaplacení kupní ceny za zboží, které žalovaný v roce 2014 převzal, až dnem dne 28. 5. 2020, učinila tak dávno po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, která uplynula dnem 19. 7. 2017, resp. 24. 9. 2017. K vznesené námitce promlčení soud prvního stupně uvedl, že ji nelze považovat za nemravnou ani v kontextu s tím, že žalobkyně vycházela stran úhrady dluhu žalovanému vstříc a spoléhala se na jeho sliby. Ve vztahu k námitce promlčení nelze jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy kvalifikovat ani to, že žalovaný podal proti jednateli žalobkyně žaloby na vydání bezdůvodného obohacení stran částek uhrazených v roce 2015 na jeho soukromý účet, když tyto částky byly až v návaznosti na předžalobní výzvu žalovaného zaneseny do účetnictví žalobkyně. A konečně jako v rozporu s dobrými mravy v poměru k námitce promlčení neshledal soud prvního stupně ani podání trestního oznámení proti jednateli žalobkyně, když tak žalovaný postupoval zjevně v reakci na obsah exekučního titulu v probíhající exekucí, z něhož vyplývalo, že se exekvovaný nárok týká obchodní činnosti z roku 2016, tedy z doby, kdy již žalobkyně žalovanému žádné zboží nedodávala a ten žádné neodebíral. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok je tudíž promlčen a žalobkyni jej nelze přiznat. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Odvolací soud doplnil dokazování o rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 12. 2020, č. j. 10 C 110/2020 - 61, z něhož zjistil, že rozsudkem pro zmeškání bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29 917 Kč s příslušenstvím představující kupní cenu truhlářského řeziva dodaného na základě dodacího listu č. [číslo] ve výši 53 650 Kč bez DPH, na kterou žalovaný uhradil částku 35 000 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 1. 2021.

13. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, i odvolací soud má tak za prokázané, že žalobkyně dodala žalovanému na základě jeho předchozích objednávek dřevo, které žalovaný dne 18. 7. 2014 a dne 23. 9. 2014 převzal, což potvrdil svým podpisem na dodacích listech č. s599/14 ze dne 18. 7. 2014 a č. s758/14 ze dne 23. 9. 2014. Na dodacích listech byl žalovaný označen rodným číslem a číslem občanského průkazu. Dodací listy obsahují v zápatí předtištěné prohlášení, že odběratel svým podpisem souhlasí s všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], jež jsou uvedeny na webových stránkách [webová adresa]. Dle článku [číslo] VOP je pro vznik smlouvy rozhodující výlučně podepsané potvrzení objednávky, nebo dodací list, nebo uznání závazku objednatele prodávajícímu. Dle článku [číslo] VOP se smluvní strany výslovně dohodly na tom, že veškeré majetkové spory z této smlouvy, jakož i spory, které by v budoucnu vznikly z právního vztahu založeného touto smlouvou, s výjimkou sporů vzniklých exekucí a sporů vyvolaných insolvenčním řízením, pokud nebudou vyřešeny vzájemnou dohodou, budou řešeny v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. a tím, že se strany dohodly, že rozhodcem bude [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], advokát se sídlem [adresa], který bude spory rozhodovat jen na základě písemných podkladů bez ústního jednání. Cenu zboží v částce 52 500 Kč bez DPH (dodací list č. [anonymizováno]) a 38 100 Kč bez DPH (dodací list č. [anonymizováno]) přes urgence neuhradil. Se záměrem zanesení uvedených dodacích listů do účetnictví přepsal jednatel žalobkyně jejich čísla na [číslo] a [anonymizováno] [spisová značka], opatřil je nově datem 8. 1. 2016 a téhož dne vystavila žalobkyně fakturu na částku 109 626 Kč se splatností 18. 1. 2016. Následně žalobkyně s odkazem na VOP, s nimiž včetně rozhodčí doložky žalovaný podpisem dodacích listů dle žalobkyně projevil souhlas, uplatnila dne 11. 5. 2016 nárok na zaplacení částky 109 626 Kč rozhodčí žalobou. V rozhodčí žalobě skutkový stav věci vylíčila tak, že účastníci uzavřeli dne 8. 1. 2016 podpisem dodacích listů [číslo] [spisová značka] smlouvu pro dodání zboží vymezeného v těchto dodacích listech, toto zboží žalovaný téhož dne odebral, ale žalobkyní vystavenou fakturu na 109 626 Kč, splatnou ke dni 18. 1. 2016, ani přes upomínku neuhradil. V rozhodčí žalobě současně uvedla, že žalobkyně mohla mít v případě právního jednání mezi žalobkyní a žalovaným oprávněně za to, že žalovaný jakožto fyzická osoba, podnikatel, kupující od žalobkyně truhlářské řezivo, jednal za účelem svého hospodářského prospěchu, tudíž z pozice podnikatele a to i navzdory tomu, že se v dodacích listech [čísla] nechal identifikovat svým rodným číslem a číslem občanského průkazu a nikoliv svým identifikačním číslem, pod kterým jako podnikatel - fyzická osoba vystupuje. S ohledem na to uvedla, že žalovaný nemůže být ve smluvním vztahu s žalobkyní kvalifikován jako spotřebitel. K rozhodčí žalobě připojila v elektronické podobě mimo jiné fakturu [číslo] dodací listy nově označené jako [číslo]. Na podkladě vykonatelného rozhodčího nálezu, jímž bylo rozhodčí žalobě zcela vyhověno, byla k návrhu žalobkyně ze dne 22. 9. 2016 vedena exekuce na majetek žalovaného. Ta byla posléze usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 5. 2019, č.j. 16 EXE 2040/2016-225 zastavena, neboť rozhodčí doložka byla shledána absolutně neplatnou a na podkladě ní vydaný rozhodčí nález nezpůsobilým exekučním titulem. Na základě dohody mezi žalovaným a jednatelem žalobkyně [jméno] [příjmení], uhradil žalovaný z účtu své sestry na účet jednatele žalobkyně 6. 3. 2015 částku 10 000 Kč, 9. 3. 2015 částku 20 000 Kč a 13. 10. 2015 částku 5 000 Kč Tyto platby byly žalobkyní posléze započítány na cenu dodávky zboží v částce 53 650 Kč bez DPH dle dodacího listu č. [anonymizováno], které žalovaný rovněž označený rodným číslem a číslem občanského průkazu dne 18. 4. 2014 převzal a které, jak žalobkyně následnou kontrolou zjistila, byť na dodací list původně dne 16. 7. 2014 vyznačila poznámku„ ZAPLACENO“, neuhradil. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2020 č.j. 17 Cm 19/2018-175 byl k návrhu žalovaného zrušen rozhodčí nález rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], ze dne 29. 1. 2018, sp. zn. Roz 734/2017, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na peněžité plnění ve výši 29 917Kč z titulu podpisu dodacího listu [anonymizováno] ze dne 18. 4. 2014 s odkazem na absolutní neplatnost rozhodčí doložky s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, neboť tato nebyla sjednána v písemné formě samostatným právním jednáním.

14. Podle § 421 odst. 2 o. z. má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

15. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

16. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

17. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

18. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odstavce 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

19. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

20. Podle § 648 o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

21. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

23. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění do 30. 11. 2016 rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Podle odstavce 2 téhož ustanovení tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Podle odstavce 3 téhož ustanovení sjednává-li se rozhodčí smlouva pro řešení sporů ze spotřebitelských smluv, musí být sjednána samostatně a nikoliv jako součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní; jinak je neplatná. Podle odstavce 4 téhož ustanovení s dostatečným předstihem před uzavřením rozhodčí doložky poskytne podnikatel spotřebiteli náležité vysvětlení, aby byl schopen posoudit, jaké důsledky pro něho mohou uzavřením rozhodčí doložky nastat. Náležitým vysvětlením se rozumí vysvětlení všech následků rozhodčí doložky. Podle odstavce 5 téhož ustanovení rozhodčí doložka uzavřená podle odstavce 3 musí obsahovat také pravdivé, přesné a úplné informace o a) rozhodci nebo o tom, že rozhoduje stálý rozhodčí soud, b) způsobu zahájení a formě vedení rozhodčího řízení, c) odměně rozhodce a předpokládaných druzích nákladů, které mohou spotřebiteli v rozhodčím řízení vzniknout a o pravidlech pro jejich přiznání, d) místu konání rozhodčího řízení, e) způsobu doručení rozhodčího nálezu spotřebiteli a f) tom, že pravomocný rozhodčí nález je vykonatelný.

24. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

25. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, pokud dovodil, že bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1958 o. z., na základě které se žalobkyně zavázala odevzdat žalovanému předmět koupě a to truhlářské dubové řezivo tl. 50 mm, dl. 4-5 m, sušené na 8- 10% vlhkost v množství 3,0 mł za 52 500 Kč bez DPH a hranol 160/100 mm 5,0 m v množsţví 25 ks; hranol 160/100 mm 6,0 m v množství 10 ks; hranol 160/180 mm 4,0 m v množství 6 ks; hranol 160/180 mm 5,0 m v množství 1 ks; hranol 160/80 mm 5,0 m v množství 16 ks; hranol 160/80 mm 6,0 m v množství 8 ks; hranol 160/160 mm 3, 0 m v množství 4 ks; latě Imp. 60/40 mm 4,0 m v množství 80 ks v ceně 38 100 Kč bez DPH, jejichž převzetí žalovaný potvrdil v dodacích listech č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno] a zavázal se zaplatit za něj kupní cenu. Zatímco žalobkyně svůj závazek pro ni ze smlouvy vyplývající dnem 18. 7. 2014 a 23. 9. 2014 splnila, když předmět koupě odevzdala, žalovaný svému závazku dostál pouze potud, že zboží převzal, avšak kupní cenu neuhradil. Žalobkyně následně pro účely zúčtování dodacích listů v účetnictví přepsala data a číselné označení dodacích listů na dodací listy [číslo] [číslo] ze dne 8. 1. 2016. Dodací listy obsahují v zápatí předtištěné prohlášení, že odběratel svým podpisem souhlasí s všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], jež jsou uvedeny na webových stránkách [webová adresa]. Dle článku [číslo] VOP je pro vznik smlouvy rozhodující výlučně podepsané potvrzení objednávky, nebo dodací list, nebo uznání závazku objednatele prodávajícímu. Dle článku [číslo] VOP se smluvní strany výslovně dohodly na tom, že veškeré majetkové spory z této smlouvy, jakož i spory, které by v budoucnu vznikly z právního vztahu založeného touto smlouvou, s výjimkou sporů vzniklých exekucí a sporů vyvolaných insolvenčním řízením, pokud nebudou vyřešeny vzájemnou dohodou, budou řešeny v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. a tím, že se strany dohodly, že rozhodcem bude [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], advokát se sídlem [adresa], který bude spory rozhodovat jen na základě písemných podkladů bez ústního jednání.

26. Odvolací soud se však neshoduje s názorem soudu prvního stupně, že nárok na zaplacení kupní ceny na základě dodacích listů [čísla] byl uplatněn až dne 28. 5. 2020, neboť nezaplacenou kupní cenu na základě těchto dvou dodacích listů ve výši 109 626 Kč uplatnila žalobkyně žalobou podanou dne 11. 5. 2016 k rozhodci [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení].

27. V odůvodněnížaloby popsala skutkový stav tak, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli dne 8. 1. 2016 podpisem dodacích listů [číslo] smlouvu pro dodání zboží specifikovaného v těchto dodacích listech, toto zboží žalovaný téhož dne odebral, ovšem vystavenou fakturu na 109 626 Kč, splatnou ke dni 18. 1. 2016, ani přes následnou upomínku neuhradil. V rozhodčí žalobě žalobkyně uvedla, že mohla mít v případě právního jednání mezi žalobkyní a žalovaným oprávněně za to, že žalovaný jakožto fyzická osoba podnikatel kupující od žalobkyně truhlářské řezivo, jednal za účelem svého hospodářského prospěchu, tudíž z pozice podnikatele a to i navzdory tomu, že se v dodacích listech [čísla] nechal identifikovat svým rodným číslem a číslem občanského průkazu a nikoliv svým identifikačním číslem, pod kterým jako podnikatel - fyzická osoba vystupuje. S ohledem na to uvedla, že žalovaný nemůže být ve smluvním vztahu s žalobkyní kvalifikován jako spotřebitel. K žalobě připojila mimo jiné fakturu [číslo] dodací listy [čísla]. Rozhodce poté, co žalovaný nereagoval na jeho výzvu k vyjádření, ačkoli ji 26. 5. 2016 do vlastních rukou převzal, vydal dne 5. 8. 2016 rozhodčí nález sp. zn. Roz 687/ 2016, jímž žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni mimo jiné 109 626 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 23. 8. 2016. Dne 22. 9. 2016 podala žalobkyně návrh na nařízení exekuce na základě shora popsaného rozhodčího nálezu a dne 5. 1. 2017 Okresní soud v Mělníku pod sp.zn. 16 EXE 2040/2016-49 pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha [anonymizováno], [titul] [jméno] [příjmení] vedením exekuce. Na základě návrhu žalovaného ze dne 21. 8. 2017 byla exekuce na majetek žalovaného jako povinného usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. 5. 2019, č. j. 16 EXE 2040/2016-225, které nabylo právní moci dne 3. 10. 2019 zastavena a žalobkyni jako oprávněné bylo mimo jiné uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 38 879,01 Kč s odůvodněním, že rozhodčí doložka, která byla sjednána v rozporu s § 3 odst. 2 ZRŘ netransparentním a nepředvídatelným způsobem a bez výslovného souhlasu žalovaného, je neplatná, proto nemohla založit pravomoc rozhodce. Rozhodčí nález vydaný osobou, která k tomu neměla pravomoc, není způsobilým exekučním titulem, podle něhož exekuce neměla být nařízena a byla-li, bylo namístě ji postupem dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.

28. Ačkoliv pojmy„ skutek“, resp.„ totožnost skutku“ občanský soudní řád nezná, používá je teorie civilního procesu a judikatura. Obecně skutek bývá v právní teorii definován jako událost ve vnějším světě vyvolaná jednáním člověka (ve všech jeho formách). Událostí v obecném smyslu se rozumí důležitý děj ohraničený v čase; pro upřesnění je možno dodat, že pro vymezení určitého děje tak, aby jej bylo možno odlišit od děje jiného, není podstatné jen věcné (viz pojem„ důležitý“) a časové hledisko, ale i hledisko prostorové. Z právního hlediska lze hovořit o tzv. životní události. Jaký děj je„ důležitý“ z hlediska právního, plyne z relevantní skutkové podstaty - útvaru tvořeného z (více či méně) abstraktně formulovaných, vzájemně souvisejících skutečností. Proto děj, jenž je z hlediska příslušné skutkové podstaty relevantní, se označuje jako„ skutkový děj“. Občanský soudní řád oproti tomu používá pojem„ věc“, resp.„ tatáž věc“; tu pak determinuje předmět řízení a (zpravidla) jeho účastníci. O stejný předmět řízení jde, vyplývá-li tentýž nárok, vymezený žalobním petitem, ze stejných skutkových tvrzení, resp. (z již zmíněného) stejného skutku. Dlužno podotknout, že to, co je předmětem řízení (ovládaného projednací zásadou), vymezuje žaloba, jejímž předmětem pak je nejen samotný žalobní nárok, který je obsahem žalobního petitu (tzv. předmět procesního nároku), ale také jeho skutkové odůvodnění(tzv. základ procesního nároku), neboť jen takto může být žalobní nárok dostatečně specifikován. Jediná životní událost (v obecném smyslu), resp. její popis v rámci skutkových tvrzení, může obsahovat více skutků, přičemž jim odpovídající nároky mohou stát vedle sebe (např. nárok na smluvní pokutu a na náhradu škody z porušení závazku), nebo relevantní může být pouze jeden ze skutků, jsou-li ve vzájemné konkurenci (např. nárok na vrácení bezdůvodného obohacení a na náhradu škody). V těchto případech tak tedy půjde o jediný skutek, jenž vzejde z výsledku střetu právních norem, jejichž hypotézy naplňuje. O jaký případ půjde, závisí na předmětu žaloby a příslušné právní úpravě, případně na ji dotvářející judikatuře (např. k otázce vztahu náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení). Některý prvek (okolnost) přitom může být společný pro více skutků, jako je např. jednání spočívající v porušení smluvní povinnosti, a proto zde z hlediska rozlišení jednotlivých nároků bude podstatné posouzení následků např. ke zmíněnému porušení.

29. Za situace, kdy se žalobkyně žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 16. 10. 2019 domáhala zaplacení kupní ceny na základě dodacích listů [číslo] [spisová značka] ve výši 109 626 Kč a týmž způsobem uplatnila nárok u rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], nelze než konstatovat, že takto vymezený skutek vychází z jedné a téže životní události a co do své podstaty se shoduje s tvrzeními uváděnými v rozhodčí žalobě a to zejména ve vztahu k následku (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2551/16). Totožnost uplatněného nároku je dána i z hlediska označení žalovaného jako fyzické osoby, podnikatele. V neposlední řadě lze konstatovat, že otázka uzavření konkrétní kupní smlouvy s konkrétním datem je otázkou právního posouzení, které je věcí soudu a nikoliv účastníka uplatňujícího své porušené subjektivní právo žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.)

30. Označení žalovaného jako fyzické osoby podnikatele v rozhodčí žalobě ze dne 11. 5. 2016 je však v příkrém rozporu s označením žalovaného na dodacích listech [čísla], kde je žalovaný označen rodným číslem a číslem občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že tyto dodací listy byly předtištěny žalobkyní, která do nich následně vtělila text, musel být úmysl žalovaného týkající se jeho osoby žalobkyni znám, popř. o něm musela vědět (§ 556 odst. 1 o. z.). Výslovným uvedením rodného čísla a čísla občanského průkazu na dodacích listech [čísla] tak došlo k vyvrácení domněnky žalovaného jako podnikatele upravené v § 421 odst. 2 o. z. s ohledem na jeho živnostenský list v předmětu podnikání truhlářství, podlahářství. Žalovaný tak při uzavírání kupní smlouvy nejednal z pozice podnikatele. Z toho důvodu se oprávněně jeví postup žalobkyně, kterým uplatnila své právo na zaplacení kupní ceny rozhodčí žalobou, v níž výslovně uvedla, že žalovaný nemůže být ve smluvním vztahu s žalobkyní kvalifikován jako spotřebitel, jako zjevné zneužití práva (§ 2 o. s. ř. ve spojení s § 30 ZRŘ).

31. Povinnost obecného soudu dbát na to, aby v civilním řízení nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo, zneužíváno zakotvená v § 2 o. s. ř souvisí mimo jiné s povinností pravdivosti. Požadavek pravdivosti vychází z takového pojetí projednací zásady civilního procesu sporného, která počítá s břemenem tvrzení a důkazním břemenem stran sporu, avšak žádá od nich, aby soudu uváděly pravdivý (nikoli libovolný) skutkový stav. V této souvislosti je nutné poukázat na to, že povinnost pravdivosti stran, resp. pojetí řízení směřujícího k pravdivému objasnění skutkového stavu, není jakýmsi reziduem totalitního práva, které je pro moderní civilní proces demokratických zemí nepřijatelné. Naopak, jde o přístup, který je v demokratických právních státech samozřejmý. Například lze poukázat na § 178 odst. 1 rakouského Zivilprozessordnung nebo § 138 německého Zivilprozessordnung. Pochopitelně objasňování skutkového stavu se v civilním soudním řízení neděje cestou vyšetřování, ale za využití kontradiktorního postavení stran, které v řízení uplatňují protichůdné zájmy. Jde tedy o„ vyjevování pravdy cestou sporu“, která nemá s někdejší socialistickou zásadou materiální pravdy mnoho společného. Sám evropský civilní proces upravuje tuto nezbytnou náležitost návrhu na zahájení řízení v řízení o vydání evropského platebního rozkazu upravené nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006. Kromě standardních náležitostí žaloby je specifickou náležitostí návrhu také doplňující prohlášení o poskytnutí pravdivých údajů podle jeho nejlepšího vědomí a svědomí, a dále že si je vědom toho, že jakékoli úmyslné nepravdivé prohlášení by mohlo vést k odpovídajícím sankcím podle právních předpisů členského státu původu (čl. 7 odst. 3 nařízení o EPR). V dané věci lze konstatovat, že povinnosti pravdivosti žalobních tvrzení žalobkyně nedostála, neboť se snažila v žalobě mimo jiné právě s ohledem na běh promlčecí lhůty navodit prostřednictvím předložených dodacích listů [číslo] [číslo], které samy o sobě pochyby o pravdivosti žalobních tvrzení nevyvolávaly, avšak díky zásahům samotné žalobkyně realitě neodpovídaly, dojem, že k dodání zboží došlo až v roce 2016, ač k němu došlo o dva roky dříve.

32. Neústavní postup (zneužití práva) v podobě zahájení rozhodčího řízení s žalovaným jako spotřebitelem vědomě po nabytí účinnosti novely zákona o rozhodčím řízení č. 19/2012 Sb., který do ZRŘ vtělil zvláštní úpravu spotřebitelského rozhodčího řízení, kdy neznalost zákona neomlouvá (ignorantia iuris non excusat), která platí pro žalobkyni o to více s ohledem na její postavení podnikatele, nemůže mít s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem daného případu za následek stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1091/19).

33. Přestože právní úprava obsažená v § 648 o. z. nečiní rozlišení mezi platnou či neplatnou rozhodčí smlouvou, tedy ke stavení promlčecí lhůty dojde i zahájením rozhodčího řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy, použitelnost tohoto závěru v konkrétní věci je vyloučena s ohledem na shora uvedené individuální okolnosti daného případu. Lze v této souvislosti připomenout, že obecný soud je bez ohledu na složitost či atypickou povahu posuzovaného případu vždy povinen udělat vše pro spravedlivé řešení. Zejména nesmí přiznat ochranu takovému výkonu práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy nebo by představoval zneužití práva. Nelze přijmout výklad práva, který je ve svém důsledku v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/99).

34. S ohledem na výše uvedené, tedy že se promlčecí lhůta u uplatněného nároku v daném případě po dobu rozhodčího řízení a navazujícího exekučního řízení nestavěla, je závěr soudu prvního stupně, že nárok uplatněný žalobou je promlčen, s ohledem na § 629 odst. 1 o. z. ve spojení s § 619 odst. 1 o. z., kdy pro počátek promlčení je rozhodný den následující po dni, kdy došlo ke vzniku tohoto právního vztahu u dluhu bez určení doby plnění, správný. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, pokud dospěl k závěru, že tříletá promlčecí lhůta u uplatněného nároku uplynula dnem 19. 7. 2017, resp. 24. 9. 2017. Z tohoto důvodu se odvolací soud již nezabýval tím, zda žaloba byla u obecného soudu podána bez zbytečného odkladu poté, co exekuce byla pravomocně zastavena (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3717/2017).

35. K námitce žalobkyně, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy žalovaný objednal a odebral řezivo a žalobkyni do dnešního dne za to nezaplatil ničeho, své dluhy vůči žalobkyni se nikdy nesnažil seriózně řešit např. žádostí o splátkový kalendář, po uplynutí tří let od odebrání řeziva podal na žalobkyni trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu za přepsání údajů na dodacích listech, ve svých vyjádřeních k soudu žalobkyni obviňuje z falšování dokumentů, očerňuje jej a de facto naplňuje skutkovou podstatu trestného činu pomluvy, odvolací soud uvádí, že dobré mravy (boni mores) nejsou zákonem definovány, kdy jejich vymezení lze dovodit z judikatury Ústavního soudu, podle které jsou dobré mravy souhrnem etických zásad, jež jsou zachovávány a uznávány rozhodující částí společnosti a jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo s nimi v souladu (slušnost, čestnost, vzájemná úcta, důvěra, atd.), viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 249/97. Vzhledem k tomu, že otázku výkonu práva v rozporu s dobrými mravy je třeba posoudit v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu, pak zpravidla závěry o naplněnosti či nenaplněnosti podmínky rozpornosti s dobrými mravy ve sporném případě nelze zobecnit (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1174/2004 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3816/2008). Odepření právní ochrany dlužníka namítajícího promlčení práva má místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit věřitele, případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek, neboť obecně vzato - námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje. Žalobkyni nic nebránilo, aby právo na zaplacení kupní ceny dodaného dřeva uplatnila u soudu včas, tedy před uplynutím obecné promlčecí lhůty. Pokud nárok proti žalovanému spotřebiteli uplatnila u rozhodčího soudu i přes vědomě neplatnou rozhodčí doložku až dva roky poté, co došlo ke vzniku pohledávky spočívající v kupní ceně dodaného zboží, nelze než konstatovat, že marné uplynutí promlčecí lhůty způsobila sama žalobkyně. Námitka žalobkyně, že původcem pozdější fakturace je žalovaný, neobstojí, neboť žalobkyni nic nebránilo žalovanému vystavit fakturu ihned po dodání zboží. Důvod, který žalobkyni ve vystavení faktury ihned po dodání zboží zabránil, soudu nesdělila. Uvěřila-li žalovanému, který opakovaně sliboval splnění dluhu a ujišťoval, že skutečně hodlá dluh uhradit, způsobila marné uplynutí promlčecí doby sama žalobkyně. Konečně námitka žalobkyně, že po uplynutí tří let od odebrání řeziva podal žalovaný na žalobkyni trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu za přepsání údajů na dodacích listech, je bezpředmětná, neboť právo podat trestní oznámení je univerzální a je pouze a jenom na orgánech činných v trestním řízení, jak o něm rozhodnou. Celková situace, v níž byla námitka promlčení uplatněného nároku žalovaným vznesena, se vzhledem ke všem konkrétním okolnostem daného případu včetně úmyslného pozměňování dodacích listů ze strany žalobkyně zřejmě právě s ohledem na běh promlčecí lhůty nejeví jako zneužití institutu promlčení ze strany žalovaného na úkor žalobkyně (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4223/2016).

36. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že obrana žalovaného námitkou promlčení práva v rozporu s dobrými mravy není (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 126/2009).

37. Nepochybil-li soud prvního stupně ani ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (v této souvislosti odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodněnítohoto výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích I. a II. potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které mu za odvolacího řízení vznikly. Žalovanému přiznaná náhrada nákladů řízení představuje náklady jeho právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 5 500 Kč a to za účast u odvolacího jednání a za vyjádření k odvolání dle § 7 bodu 5. ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky, cestovného dne 20. 4. 2021 z [obec] do Prahy a zpět, celkem 188 km (2x 94 km) ve výši 1 045 Kč podle § 13 odst. 1, 5 vyhlášky a náhrady za ztrátu času v délce 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), 3 vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinna advokátka odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

39. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 16 026,45 Kč uložil odvolací soud žalobkyni zaplatit žalovanému v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokátky žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).