22Co 71/2023

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oto Kubeš a soudkyň JUDr. Radky Zahradníkové, Ph.D. a Mgr. Kateřiny Boudníkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno], sídlem [adresa] o zaplacení částky 44 100 USD a 2 000 EUR s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 9. 2022, č. j. 13 C 162/2021 - 160 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 343 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 44 100 USD s úrokem ve výši 5 % ročně z částky 44 100 USD od 2. 5. 2018 do zaplacení, a dále částky 2 000 EUR s úrokem ve výši 5 % ročně z částky 2 000 EUR od 2. 5. 2018 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 92 298,80 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že spor o zaplacení částky 17 420 000 Kč skončil tak, že žalovaný uzavřel s žalobcem dohodu o narovnání, na základě které žalovaný vrátil žalobci přesně žalovanou částku, a to i přes údajné tvrzení o tom, že pozemky zakoupil za své finanční prostředky. Následně v této věci došlo ke zpětvzetí žaloby žalobcem, jelikož žalovaný dlužnou částkou ve výši 17 420 000 Kč zcela uhradil. Přitom žalovaný není miliardářem, nejedná se o osobu, která si muže dovolit jen tak zaplatit 17 420 000 Kč. Tvrzení o tom, že tyto věci spolu nesouvisí, je tak zavádějící. Žalovaný se ve věci o zaplacení částky 17 420 000 Kč bránil stejným způsobem, tvrzením že nic nepodepsal a že pozemek pořídil za své peníze. V řízení pod sp. zn. 7 C 459/2020 žalobce uváděl, že kromě 17 420 000 Kč poskytl žalovanému právě žalovanou částku, protože se obával exekuce. Toto tvrzení soud prvního stupně ponechal bez povšimnutí, pouze uvedl, že tyto věci spolu nesouvisí. Pokud se jedná o znalecký posudek a jeho závěr, žalobce poukazuje na to, že znalec uvedl, že se jedná o pravděpodobný přenos. Žalobci je jasné, že důkazní břemeno je na něm, avšak není možné přehlédnout zvláštní jednání ze strany žalovaného v rámci řízení sp. zn. 7 C 459/2020, a souhrnů předložených, byť nepřímých důkazů žalobcem, kdy to byl žalovaný, kdo uvedl žalobce v omyl při koupi pozemků. Je to rovněž žalovaný, který po obdržení předžalobní výzvy a podání žalob žalobcem uvedl v omyl třetí stranu (kupujícího), když podepsal kupní smlouvu o prodeji pozemků s prohlášením, že ohledně pozemků se žádné řízení nevede. Tyto nepřímé důkazy není možné ponechat bez povšimnutí, když důkazy a tvrzení žalobce tvoří ucelený soubor, ze kterého se dá dovodit, že smlouva ve znění předloženým soudu uzavřena byla, v ní uvedené částky byly poskytnuty žalovanému, přičemž splatnost zápůjčky byla vázána na splatnost hlavní smlouvy o zaplacení částky 17 420 000 Kč. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

3. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že smír uzavřel žalovaný pod nátlakem dalšího subjektu, který nebyl stranou sporu v předmětných věcech, ale věřitelem žalovaného z půjčky, kdy v důsledku soudního sporu vedeném pod sp. zn. 7 C 459/2020 bylo případné uspokojení pohledávky tohoto věřitele po relativně dlouhou dobu ohroženo a věřiteli s ohledem na délku soudního sporu ve věci sp. zn. 7 C 459/2020 došla trpělivost. Věřitel pak přesvědčil žalovaného, aby oproti uvolnění předběžným opatřením zajištěného majetku, souhlasil se smírem a z kupní ceny zajištěných nemovitostí uhradil žalovanou částku ve věci sp. zn. 7 C 459/2020. Žalovaný byl před tímto úkonem dlouhodobě hospitalizován se závažným onemocněním a nebyl ve věci po propuštění z nemocnice zcela orientován. Bez konzultace s právním zástupcem se podvolil cílenému nátlaku a podepsal listiny, které mu byly předloženy. Je zcela nepochybné, že projev vůle v jiné věci, kdy o svobodném projevu, který byl učiněn po mnoha letech soudního sporu, lze minimálně pochybovat, nemá ničeho společného s postojem žalovaného v jiné věci. Pokud by žalovaný měl v úmyslu uzavřít smír i v předmětné věci, resp. byl k tomuto pod tíhou předběžného opatření na nemovitosti třetím subjektem motivován, tak by tak nepochybně učinil. To se zcela jednoznačně nestalo a důvodem je nejen tvrzení a postoj žalovaného v této věci, ale zejména skutečnost, že žádná třetí strana nemá v této věci naléhavý zájem a tak může stanovisko žalovaného zůstat konstantní. Ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 162/2021 byla provedena řada důkazů, kdy žádný z nich nesvědčí o tom, že to, co je v žalobě uvedeno, je pravdou, resp. žádný z provedených důkazů nesvědčil o tom, že lze žalobě vyhovět. Ve věci byl k návrhu žalobce vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví a tento posudek vyzněl zcela v neprospěch žalobce.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 30. 4. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 44 100 USD s příslušenstvím a dále částky 2 000 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 31. 7. 2015 s žalobcem smlouvu o půjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 2 000 EUR a 44 100 USD, a to prostřednictvím [právnická osoba], která na základě pokynu žalobce převedla zápůjčku na účet žalobce čtyřmi platbami, a to platbou ze dne 6. 8. 2015 ve výši 2 000 EUR, ze dne 13. 8. 2015 ve výši 14 700 USD, ze dne 14. 8. 2015 ve výši 14 700 USD a ze dne 17. 8. 2015 ve výši 14 700 USD. Podle čl. III. smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2015 se žalovaný zavázal vrátit žalobci dlužnou částku do 1. 5. 2018, a to včetně úroku ve výši 5 % ročně. Žalovaný však dlužnou částku ve stanovené lhůtě nevrátil, a to ani přes následnou výzvu žalobce.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítl, že nikdy nepodepsal listinu, o kterou se žaloba opírá. Pokud se na fotokopii této listiny nachází jeho podpis, tak nejde o podpis žalovaného, ale sken podpisu žalovaného, tj. o okopírovaný podpis žalovaného z jiné listiny. Po předložení originálu listiny by měl být podpis znalecky zkoumán. Pro případ, že by soud věc posuzoval podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, pak žalovaný vznesl námitku promlčení.

7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že dne 16. 4. 2013 zaslal žalovaný žalobci e-mail, jehož přílohou byl mimo jiné dokument označený jako:„ smlouva půjčka 16.04.13“, kdy šlo o koncept smlouvy o půjčce, který je vizuálně a obsahově totožný s listinou uvedenou v odst. 6 rozsudku s tím, že mimo jiné není vyplněno označení smluvních stran a výše půjčky a jako splatnost je uvedeno:„ nejpozději do 1. 5. 2018 (můžeš si tam napsat jiné datum)“. Z kopie smlouvy o půjčce bylo soudem prvního stupně zjištěno, že dne 31. 7. 2015 měl žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřít dohodu, ve které se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému půjčku ve výši 2 000 EUR a 44 100 USD, a to bankovním převodem na účet dlužníka, za což se žalovaný měl zavázat tyto finanční prostředky vrátit do 1. 5. 2018, a to včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5 % ročně s tím, že splatnost úroku nastává ke dni splatnosti půjčky jako celku. Jiná kopie smlouvy je opatřena úředním razítkem Oddělení Ministerstva vnitra Ruské federace pro Meščanský obvod města Moskvy. Ze zápisu z jednání valné hromady [právnická osoba] soud prvního stupně zjistil, že žalobce jako zakladatel a nejvyšší řídící orgán [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] rozhodl dne 5. 8. 2015 tak, že dluh této společnosti vůči žalobci ve výši 81 000 USD a 17 000 EUR tato společnost částečně co do částky 44 100 USD a 2 000 EUR splatí bankovním převodem jako hotovostní půjčku žalobce jako samostatného věřitele samostatnému vypůjčiteli žalovanému, přičemž tyto částky mají být vyplaceny na bankovní účet vlastněný žalovaným specifikovaný v této listině. Ze shodných tvrzení účastníků soud prvního stupně dále zjistil, že finanční prostředky v částce 2 000 EUR a v částce 44 100 USD byly zaslány prostřednictvím [právnická osoba], která je na základě pokynu žalobce převedla na účet žalovaného ve čtyřech platbách, a to v platbě ze dne 6. 8. 2015 ve výši 2 000 EUR, ze dne 13. 8. 2015 ve výši 14 700 USD, ze dne 14. 8. 2015 ve výši 14 700 USD a ze dne 17. 8. 2015 ve výši 14 700 USD. Z překladu oznámení soud prvního stupně zjistil, že dne 26. 8. 2020 vydalo Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro Mesčanský obvod města Moskva oznámení, ve kterém sděluje žalobci, že bylo prověřeno oznámení žalobce o spáchání protiprávního jednání ze strany žalovaného, přičemž však bylo vydáno usnesení o zamítnutí zahájení trestního stíhání, a to z důvodu absence skutkové podstaty trestného činu. Dále soud prvního stupně z tohoto oznámení zjistil, že jeho přílohou byly mimo jiné nespecifikované originály dokumentů předložených zástupcem žalobce. Z překladu usnesení o zamítnutí zahájení trestního stíhání soud prvního stupně zjistil, že na potvrzení skutečností uvedených ve svém oznámení zástupce žalobce předložil mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce v českém jazyce s ověřeným překladem do jazyka ruského. Z překladu potvrzení bylo soudem prvního stupně zjištěno, že dne 6. 10. 2020 vydalo Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro Savelovský obvod města Moskva potvrzení, ve kterém tento orgán potvrzuje, že se na něj dne 11. 9. 2020 obrátil pan [příjmení] s žádostí o pohnání k trestní odpovědnosti neznámých osob, které mu tajně odcizili z automobilu koženou tašku, ve které se nacházely důležité dokumenty, a to mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2015 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Z překladu vysvětlení ze dne 11. 9. 2020 soud prvního stupně zjistil, že dne 11. 9. 2020 pan [příjmení] uvedl před Oddělením ministerstva vnitra Ruské federace pro Savelovský obvod města Moskva skutečnosti o krádeži. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem prvního stupně dále zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne 30. 3. 2021, ve které jej vyzývá k úhradě zažalovaných částek i se zažalovaným úrokem ve výši 5 % ročně, a to 7 dnů od doručení výzvy. Ze shodných tvrzení účastníků bylo soudem prvního stupně rovněž zjištěno, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 31. 3. 2021.

8. Svědek [jméno] [příjmení] při svém výslechu před soudem prvního stupně uvedl, že je dlouholetým kamarádem a obchodním partnerem žalobce. Vypověděl, že se s účastníky setkal na schůzce před 5 lety (tedy cca v roce 2016), pak čekal ještě dva roky po této schůzce (tedy cca do roku 2018) a následně pak převedl polovinu pozemků, které nakoupil za účelem společného podnikání se žalobcem, na žalobcovu společnost, avšak zároveň po nahlédnutí do listiny, kterou měl u výslechu k dispozici, uvedl, že tento převod pozemků na žalobcovu společnost proběhl již v roce 2015. Dále pak svědek uvedl, že měl žalobce zapůjčit žalovanému částku 1 300 000 Kč.

9. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] doplněného a stvrzeného výslechem znalce soud prvního stupně zjistil, že podpis žalovaného na kopiích smlouvy o půjčce byl na listinu, ze které byly tyto kopie učiněny, s vysokou pravděpodobností dotištěn, respektive přenesen. Znalec uvedl, že v blízkosti podpisu žalovaného se vyskytují vytištěné řady bodů (teček), které se u data a podpisu vlevo nevyskytují a které mohly vzniknout v procesu kopírování, kdy byl na skleněnou pracovní plochu kopírovacího zařízení vložen malý formát papíru obsahující pouze podpis žalovaného a nepatrný výškový rozdíl způsobený tloušťkou papíru zamezil úplnému kontaktu mezi skleněnou pracovní plochou a přítlačným víkem s tím, že právě tento nepatrný výškový rozdíl může způsobit při osvětlení obrazu (předlohy) vytvoření stínů u okraje papíru, které se na kopii mohou projevit ve formě natištěných bodů či linek, jako je tomu u předmětného podpisu žalovaného. Při svém výslechu před soudem prvního stupně pak znalec velmi přesvědčivě demonstroval, jak teoreticky může popsané přenesení vypadat a rovněž i uvedl, že jiné vysvětlení oněch výše uvedených teček se jeví jako extrémně nepravděpodobné.

10. Soud prvního stupně zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování dotazem na příslušné orgány činné v trestním řízení v Ruské federaci, zda byl do příslušného spisu v trestním řízení založen skutečně originál smlouvy o zápůjčce či nikoliv, jelikož jednak nešlo o důkaz, který byl jakkoliv způsobilý prokázat, zda se na originálu nacházel pravý podpis žalovaného či nikoliv, a jednak jelikož skutečnost, že vizuálně totožný originál listiny byl založen do spisu týkajícího se trestního řízení v Ruské federaci, byla již prokázána. Dále zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování dohodou o narovnání ze dne 10. 6. 2022, výpisem z účtu [příjmení] [příjmení] prokazujícím uhrazení částky zhruba 17 400 000 Kč a zpětvzetím žaloby v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 459/2020, protože jejich provedení není potřebné pro rozhodnutí soudu, jelikož ani tvrzení, které jimi mají být prokazována, nejsou rozhodná pro rozhodnutí věci.

11. Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů ke skutkovému závěru, že dne 16. 4. 2013 zaslal žalovaný žalobci e-mail, jehož přílohou byl mimo jiné dokument označený jako:„ smlouva půjčka 16.04.13“, přičemž šlo o koncept smlouvy o půjčce, kdy není vyplněno označení smluvních stran a výše půjčky a jako splatnost je uvedeno:„ nejpozději do 1. 5. 2018 (můžeš si tam napsat jiné datum)“. V kopiích listiny označené jako smlouva o půjčce datovaná dnem 31. 7. 2015 je uvedeno, že žalobce měl jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřít dohodu, ve které se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému půjčku ve výši 2 000 EUR a 44 100 USD, a to bankovním převodem na účet dlužníka, za což se žalovaný měl zavázat tyto finanční prostředky vrátit do 1. 5. 2018, a to včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5 % ročně s tím, že splatnost úroku nastává ke dni splatnosti půjčky jako celku. Podpis žalovaného byl na originál listiny, ze kterého byly tyto kopie učiněny, dotištěn, respektive překopírován. Žalobce podal u Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro Mesčanský obvod města Moskva oznámení o spáchání protiprávního jednání ze strany žalovaného, přičemž přílohou oznámení byl mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce v českém jazyce s ověřeným překladem do jazyka ruského. Jedna z kopií listiny označené jako smlouva o půjčce datovaná dnem 31. 7. 2015 je opatřena úředním razítkem Oddělení Ministerstva vnitra Ruské federace pro Meščanský obvod města Moskvy. Z kombinace těchto dvou zjištění pak soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že vizuálně zcela totožný originál kopií listin označených jako smlouva o půjčce provedených v řízení k důkazu byl založen do spisu u výše uvedeného policejního orgánu v Ruské federaci (což je patrné zejména ze skutečnosti, že jednu z kopií evidentně vyhotovilo právě výše uvedené Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace z originálu, který mělo k dispozici). Z kombinace těchto zjištění pak soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že i originál listiny předložený žalobcem Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro Mesčanský obvod města Moskva obsahoval dotištěný, respektive překopírováný podpis žalovaného. Dne 5. 8. 2015 žalobce jako zakladatel a nejvyšší řídící orgán [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] na valné hromadě rozhodl, že dluh této společnosti vůči žalobci ve výši 81 000 USD a 17 000 EUR tato společnost částečně co do částky 44 100 USD a 2 000 EUR splatí bankovním převodem jako hotovostní půjčku žalobce jako samostatného věřitele samostatnému vypůjčiteli žalovanému, přičemž tyto částky mají být vyplaceny na bankovní účet vlastněný žalovaným specifikovaný v této listině. Dne 6. 8. 2015 [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] zaslala na pokyn žalobce na účet žalovaného částku 2 000 EUR, dne 14. 8. 2015 pak částku 14 700 USD, téhož dne pak další částku 14 700 USD a dne 17.8.2015 pak rovněž částku 14 700 USD. Žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne 30. 3. 2021, ve které jej vyzývá k úhradě zažalovaných částek i se zažalovaným úrokem ve výši 5 % ročně, a to 7 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 31. 3. 2021.

12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle § 2390 o. z. ve spojení s § 2991 odst. 1, 2 o. z. tak, že žalobce neunesl břemeno důkazní, že byla účastníky uzavřena žalobcem tvrzená (písemná) smlouva o zápůjčce s žalobcem tvrzeným sjednaným obsahem, tedy zejména se zapůjčovanou částkou ve výši 2 000 EUR a 44 100 USD a s datem splatnosti 1. 5. 2018, ale i se smluvním úrokem ve výši 5 % ročně. Nebylo tedy prokázáno uzavření smlouvy v užším smyslu. Uvedené nebylo s dostatečnou mírou pravděpodobnosti prokázáno ani prokázaným zasláním konceptu smlouvy, jelikož zejména toto zaslání konceptu nijak neprokazuje, že by následně smlouva byla skutečně uzavřena (a už vůbec ne, že by byla uzavřena se žalobcem tvrzeným obsahem, a to i včetně splatnosti, u které je výslovně v konceptu poznamenáno, že datum může ještě žalobce upravit), přičemž zde je třeba poukázat i na skutečnost, že zaslání konceptu (16. 4. 2013) dělí od tvrzeného data uzavření smlouvy o zápůjčce (31. 7. 2015) doba delší dvou let, a rovněž pak z tohoto konceptu ani nijak nevyplývá výše finančních prostředků, jež měly být zapůjčeny. Ani další skutečnosti uváděné žalobcem v řízení nijak neprokazují uzavření smlouvy o zápůjčce se žalobcem tvrzeným obsahem, zejména se žalobcem tvrzenou splatností, účel plateb zachycený v zápisu z valné hromady je v podstatě pouze jednostranným prohlášením žalobce. Pro úplnost pak soud prvního stupně uvedl, že prokázaná manipulace s podpisem žalovaného dokonce spíše nasvědčuje tomu, že žalobcem tvrzená písemná smlouva s žalobcem tvrzeným sjednaným obsahem (zejména tedy s žalobcem tvrzenou splatností) nikdy mezi účastníky uzavřena nebyla. Jelikož však bylo prokázáno zaslání finančních částek ve výši 2 000 EUR a 44 100 USD žalovanému, mohlo by se teoreticky jednat v případě žalobcova požadavku na zaplacení těchto částek (tedy samozřejmě nikoliv i zažalovaného smluvního úroku) o nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 o. z. a násl. Takovýto případný nárok by však již byl promlčen, a to v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě stanovené ust. § 629 o. z., jejíž počátek s ohledem na okolnosti věci počal běžet již zasláním finančních prostředků žalovanému, tedy již v srpnu 2015, přičemž žaloba v předmětné věci byla podána až dne 30. 4. 2021, tedy až po uplynutí uvedené lhůty. Žalovaný přitom v projednávané věci námitku promlčení vznesl. Z důvodu tohoto promlčení se již tedy nebylo třeba možným bezdůvodným obohacením na straně žalovaného zabývat a nebylo tedy třeba se ani zabývat tím, zda se v projednávané věci žalovaný obohatil na úkor žalobce, či spíše na úkor [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova], která předmětné prostředky žalovanému zaslala. Jelikož tedy soud prvního stupně neshledal žalobcův nárok na zaplacení zažalovaných částek důvodný ani z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce, ani z případného titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, tak odvolací soud odkazuje na důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, popsané v odůvodněnínapadeného rozsudku, které považuje pro rozhodnutí ve věci za zcela dostačující.

14. I odvolací soud má tak za prokázané, že dne 16. 4. 2013 zaslal žalovaný žalobci e-mail, jehož přílohou byl mimo jiné dokument označený jako:„ smlouva půjčka 16.04.13“, kdy šlo o koncept smlouvy o půjčce s tím, že mimo jiné není vyplněno označení smluvních stran a výše půjčky a jako splatnost je uvedeno:„ nejpozději do 1. 5. 2018 (můžeš si tam napsat jiné datum)“. Z kopie smlouvy o půjčce bylo odvolacím soudem zjištěno, že dne 31. 7. 2015 měl žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřít dohodu, ve které se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému půjčku ve výši 2 000 EUR a 44 100 USD, a to bankovním převodem na účet dlužníka, za což se žalovaný měl zavázat tyto finanční prostředky vrátit do 1. 5. 2018, a to včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5 % ročně s tím, že splatnost úroku nastává ke dni splatnosti půjčky jako celku. Jiná kopie smlouvy je opatřena úředním razítkem Oddělení Ministerstva vnitra Ruské federace pro Meščanský obvod města Moskvy. Ze zápisu z jednání valné hromady [právnická osoba] odvolací soud zjistil, že žalobce jako zakladatel a nejvyšší řídící orgán [právnická osoba] ([anonymizována dvě slova] rozhodl dne 5. 8. 2015 tak, že dluh této společnosti vůči žalobci ve výši 81 000 USD a 17 000 EUR tato společnost částečně co do částky 44 100 USD a 2 000 EUR splatí bankovním převodem jako hotovostní půjčku žalobce jako samostatného věřitele samostatnému vypůjčiteli žalovanému, přičemž tyto částky mají být vyplaceny na bankovní účet vlastněný žalovaným specifikovaný v této listině. Ze shodných tvrzení účastníků odvolací soud dále zjistil, že finanční prostředky v částce 2 000 EUR a v částce 44 100 USD byly zaslány prostřednictvím [právnická osoba], která je na základě pokynu žalobce převedla na účet žalovaného ve čtyřech platbách, a to v platbě ze dne 6. 8. 2015 ve výši 2 000 EUR, ze dne 13. 8. 2015 ve výši 14 700 USD, ze dne 14. 8. 2015 ve výši 14 700 USD a ze dne 17. 8. 2015 ve výši 14 700 USD. Z překladu oznámení odvolací soud zjistil, že dne 26. 8. 2020 vydalo Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro Mesčanský obvod města Moskva oznámení, ve kterém sděluje žalobci, že bylo prověřeno oznámení žalobce o spáchání protiprávního jednání ze strany žalovaného, přičemž však bylo vydáno usnesení o zamítnutí zahájení trestního stíhání, a to z důvodu absence skutkové podstaty trestného činu. Z překladu usnesení o zamítnutí zahájení trestního stíhání odvolací soud zjistil, že na potvrzení skutečností uvedených ve svém oznámení zástupce žalobce předložil mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce v českém jazyce s ověřeným překladem do jazyka ruského. Z překladu potvrzení bylo odvolacím soudem zjištěno, že dne 6. 10. 2020 vydalo Oddělení ministerstva vnitra Ruské federace pro Savelovský obvod města Moskva potvrzení, ve kterém tento orgán potvrzuje, že se na něj dne 11. 9. 2020 obrátil pan [příjmení] s žádostí o pohnání k trestní odpovědnosti neznámých osob, které mu tajně odcizili z automobilu koženou tašku, ve které se nacházely důležité dokumenty, a to mimo jiné originál smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2015 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Z překladu vysvětlení ze dne 11. 9. 2020 odvolací soud zjistil, že dne 11. 9. 2020 pan [příjmení] uvedl před Oddělením ministerstva vnitra Ruské federace pro Savelovský obvod města Moskva skutečnosti o krádeži. Ze shodných tvrzení účastníků bylo odvolacím soudem dále zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému výzvu ze dne 30. 3. 2021, ve které jej vyzývá k úhradě zažalovaných částek i se zažalovaným úrokem ve výši 5 % ročně, a to 7 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 31. 3. 2021.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odstavce 2 téhož ustanovení plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odstavce 2 téhož ustanovení majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

18. Podle § 638 odst. 1 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

19. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

21. Soud prvního stupně správně dovodil, že s ohledem na obvyklé bydliště obou účastníků v České republice, a to v [obec] je dle článku 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) k rozhodnutí věci a že podle článku 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném, pro smluvní závazkové vztahy ze dne 17.6.2008 (Řím I) je rozhodným právem v dané věci právo České republiky.

22. Civilní sporné řízení je ovládáno oproti řízení nespornému zásadou projednací, na základě které mají účastníci povinnost tvrzení ke skutečnostem, které jsou rozhodné k jednoznačnému vymezení skutku a které svědčí v jejich prospěch, a na ni navazující povinnost důkazní směřující k prokázání či naopak vyvrácení relevantních skutkových tvrzení. Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.). Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Jinými slovy, nesplnění povinnosti tvrzení, tedy neunesení břemene tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil a která nevyšla jinak v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1014/2003). Povinností důkazní přitom nelze nahrazovat povinnost tvrzení. Aby mohl účastník nějakou skutečnost prokazovat, musí ji přitom nejdříve včas tvrdit. Soud sám není povinen pátrat po skutkových tvrzeních a důkazních návrzích, nýbrž je povinen projednat věc vymezenou skutkovými tvrzeními a podpořenou důkazními návrhy účastníků.

23. U listinných důkazů se hodnotí jejich pravost, tedy zda pochází od jejich uvedeného vystavitele. Dále se posuzuje jejich správnost, tedy zda je obsah listiny pravdivý. Při posuzování listinných důkazů je významné rozlišování mezi listinou soukromou a listinou veřejnou. Co se pravosti týče, vychází se u veřejných listin z domněnky jejich pravosti, tedy že jde o listinu pocházející od orgánu, který ji vydal. Aby uspěl účastník, proti němuž veřejná listina svědčí, nestačí mu pouze popřít její pravost, ale musí u soudu vzbudit důvodné (důkazy podložené) pochybnosti o její pravosti. Významné je pochopitelně vyjádření toho, kdo veřejnou listinu vydal. Trvají-li i poté tyto pochybnosti, nese důkazní břemeno o pravosti veřejné listiny ten, v jehož zájmu má svědčit. U soukromé listiny stačí, aby druhý účastník popřel její pravost, a to i bez uvedení důvodů, a účastník, který ze skutečností v listině vyvozuje pro sebe v řízení příznivé důsledky, musí prokázat, že listinu podepsala skutečně uvedená osoba. Poté se podle obecné zkušenosti vychází z toho, že listina pochází od toho, kdo ji jako vystavitel podepsal.

24. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, pokud uzavřel, že se žalobci nepodařilo v řízení prokázat, že uzavřel s žalovaným dne 31. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce jako věřitel poskytl žalovanému jako dlužníkovi zápůjčku ve výši 2 000 EUR a 44 100 USD, a to bankovním převodem na účet dlužníka, kdy žalovaný se měl zavázat tyto finanční prostředky vrátit do 1. 5. 2018, a to včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ve výši 5 % ročně s tím, že splatnost úroku nastává ke dni splatnosti půjčky jako celku. Na podporu tohoto svého tvrzení žalobce předložil v řízení před soudem prvního stupně kopii písemné smlouvy o půjčce. Na základě námitky žalovaného, že tuto smlouvu nikdy nepodepsal a následného důkazního návrhu žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně vypracován znalecký posudek, ve kterém znalec dospěl k závěru, že podpis žalovaného nacházející se na kopii smlouvy o půjčce byl dotištěn, respektive přenesen (překopírován). Za takové situace je nutné uzavřít, že žalobce, který z písemné smlouvy o půjčce vyvozoval pro sebe v řízení příznivé důsledky, neprokázal, že listinu podepsal skutečně žalovaný.

25. Pokud žalobce v odvolání namítal, že uzavření smlouvy o půjčce je možné dovodit i z nepřímých důkazů provedených v řízení, odvolací soud připomíná, že současný občanský soudní řád je postaven na požadavku plného důkazu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.). Uznává se, že nelze zjistit absolutní pravdu, ale pouze vysokou pravděpodobnost rozhodných skutečností blížící se hranici praktické jistoty. Žádné další v řízení před soudem prvního stupně provedené důkazy přímo nenasvědčují, že došlo dne 31. 7. 2015 k uzavření smlouvy o zápůjčce s obsahem shodným jako v předložené písemné smlouvě o půjčce tak, aby soud nabyl přesvědčení, že smlouva o půjčce byla mezi stranami uzavřena. O uzavření smlouvy o zápůjčce přitom nemůže v žádném případě svědčit jednostranné tvrzení žalobce v jiném řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 7 C 459/2020 a způsob jeho skončení smírem. Konečně uzavření smlouvy o půjčce přitom není prokazováno ani nevěrohodnou výpovědí svědka [jméno] [příjmení], dlouholetého kamaráda a obchodního partnera žalobce. Ostatně jenom na základě toho, že žalobce v řízení předložil na podporu svých skutkových tvrzení listinný důkaz (smlouvu o půjčce), na který byl podpis žalovaného dotištěn, resp. přenesen (překopírován), svědčí spíše o tom, že k žádnému uzavření smlouvy o zápůjčce mezi účastníky nedošlo.

26. Za dané situace postupoval soud prvního stupně zcela správně, když se zabýval tím, zda není možné nárok žalobce posoudit po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru. Při právním posouzení skutkového stavu je nutné vyjít z toho, že finanční prostředky v částce 2 000 EUR a v částce 44 100 USD byly zaslány prostřednictvím [právnická osoba], která je převedla na účet žalovaného ve čtyřech platbách, a to v platbě ze dne 6. 8. 2015 ve výši 2 000 EUR, ze dne 13. 8. 2015 ve výši 14 700 USD, ze dne 14. 8. 2015 ve výši 14 700 USD a ze dne 17. 8. 2015 ve výši 14 700 USD. Vzhledem k tomu, že nebyla prokázána tvrzená smlouva o zápůjčce, je nutné vyjít z toho, že se v případě těchto plateb může jednat o plnění bez právního důvodu zakládající nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.).

27. S ohledem na námitku promlčení vznesenou ze strany žalovaného, se soud prvního stupně správně zabýval tím, zda není nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen. Správně dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovaným je důvodná, neboť žaloba byla podána až dne 30. 4. 2021, tedy po uplynutí zákonné tříleté promlčecí lhůty (§ 629 odst. 1 o. z.). Za situace, kdy žalovanému bylo plněno v srpnu 2015, bylo právo na vrácení poskytnutého plnění uplatněno pozdě (§ 638 odst. 1 o. z.).

28. I pokud by nárok žalobce nebyl promlčen, tak by zřejmě nebyla splněna aktivní věcná legitimace žalobce v tomto řízení, neboť to nebyl žalobce, z jehož účtu, odešly platby ve prospěch účtu žalovaného, nýbrž to byla [právnická osoba], která žalovanému finanční prostředky ve čtyřech platbách v srpnu 2015 poukázala. Na základě toho soud prvního stupně správně uzavřel, že žaloba není důvodná.

29. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že neshledal důvodnou žádost žalobce o ustanovení tlumočníka pro odvolací jednání s ohledem na jeho prokazatelnou znalost českého jazyka, kterou ostatně demonstroval v rámci ústního jednání před odvolacím soudem.

30. Nepochybil-li soud prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (zde odvolací soud odkazuje na odůvodněnítohoto výroku v napadeném rozsudku), tak odvolací soud s poukazem na výše uvedené, rozsudek soudu prvního stupně v jeho věcně správných výrocích potvrdil (§ 219 o. s. ř.) tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustanovením § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které mu v této fázi řízení vznikly.

32. Žalovanému přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje náklady jeho právního zastoupení, sestávající z odměny advokáta jeden úkon právní služby ve výši 12 380 Kč dle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, kdy odvolací soud vyšel z tarifní hodnoty 1 015 545,50 Kč za použití aktuálního kurzu EUR 23, 665 Kč a USD 21, 955 Kč a jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 této vyhlášky. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. a § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. patří k nákladům řízení též náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je povinen advokát odvést dle zvláštního předpisu a to v aktuální výši 21 % (§ 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění).

33. Celkem přiznanou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 15 343 Kč uložil odvolací soud žalobci zaplatit žalovanému v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).