23 C 111/2024 - 199

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o výživné neprovdané matky takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 částkou 1 400 Kč měsíčně a za dobu od 1. 6. 2024 do 25. 8. 2025 částkou 4 000 Kč měsíčně, a toto dlužné výživné celkem ve výši 21 226 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve splátkách ve výši 5 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 100 Kč měsíčně za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024, částky 1 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 6. 2024 do 25. 8. 2025 a částky 5 500 Kč měsíčně za dobu od 26. 8. 2025 do 31. 8. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně soudní poplatek ve výši 635 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou jakožto neprovdaná matka domáhala zaplacení výživného za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 8. 2024 ve výši 5 500 Kč měsíčně. Dne [datum] se stala matkou [Anonymizováno] [jméno FO] a [jméno FO]. Otcovství žalovaného bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů před matričním úřadem. Účastníci žili původně ve společné domácnosti, dne [datum] se z ní žalovaný odstěhoval. Žalobkyně pobírala v období od 25. 8. 2023 do 9. 5. 2024 peněžitou pomoc v mateřství ve výši 24 614 Kč, od 1. 6. 2024 pobírá rodičovský příspěvek ve výši 16 500 Kč měsíčně. Její náklady jsou minimálně ve výši 20 000 Kč. Platí náklady spojené s bydlením, jídlo, doplňky stravy, hygienické potřeby, měla zvýšené náklady na péči stomatologa, musela nakoupit oblečení odpovídající jejím potřebám, vynaložila také zvýšené náklady za dioptrické brýle.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že zpočátku partneři hradili společné výdaje ze zvláštního účtu, od prosince 2023 na tento účet posílal částky od 20 000 Kč do 29 000 Kč. Každý z nich přispíval určitým procentem ze svého příjmu. Žalobkyni po opuštění společné domácnosti zasílal na výživné částku 1 400 Kč měsíčně, kterou pokládal za dostatečnou. Od rozhodnutí soudu ve věci samé zasílá žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč (4 000 Kč běžné výživné, 1 000 Kč splátka dlužného výživného). Na děti platí výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně, svým rodičům hradí příspěvek na bydlení ve výši 6 000 Kč, na dopravu vynaloží 2 620 Kč, jiné náklady nemá. Žalovaný nesouhlasí s výší žalobkyní požadovaného výživného, žalobkyně si mohla zajistit i jiný příjem než pouze příjem plynoucí z rodičovského příspěvku. Žalobkyně totiž vlastní dvougenerační dům, mohla část domu pronajmout. Žalobkyně měla dostatek svých finančních prostředků, provedla rekonstrukci svého domu, kdyby tyto prostředky ale použila na úhradu svých potřeb, výživné by nemusela žádat. Navíc rekonstrukce domu nebyla nutná, žalobkyně se tak snaží pouze uměle navyšovat své náklady.

3. Soud ve věci nejprve rozhodnul rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 23 C 111/2024-51, jímž zavázal žalovaného k úhradě výživného ve prospěch žalobkyně ve výši 4 000 Kč měsíčně za období od 1. 4. 2025 do 25. 8. 2025. Zároveň bylo rozhodnuto o úhradě dluhu na výživném, který vznikl v minulosti za období od 1. 3. 2024 do 1. 3. 2025. K odvolání žalovaného však Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 7. 2025, č. j. 13 Co 109/2025-88, zrušil prvostupňový rozsudek a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.

4. Účastníci učinili v řízení nesporným, že žalovaný hradil výživné neprovdané matky takto: v březnu 2024 uhradil 400 Kč, v dubnu 2024 1 400 Kč, v květnu 2024 1 400 Kč, v červenu 2024 400 Kč, od července 2024 do března 2025 hradil 1 400 Kč měsíčně, od dubna 2025 do srpna 2025 pak 4 000 Kč měsíčně na výživné a 1 000 Kč zasílal jako splátku dlužného výživného. V září 2025 zaplatil jen splátku dlužného výživného ve výši 1 000 Kč. Za nesporné tvrzení dále účastníci pokládají příjem žalobkyně ze zaměstnání 24 000 Kč do ledna 2023, od února 2023 pak pobírala nemocenské dávky ve výši 20 000 – 25 000 Kč.

5. Po vrácení věci k dalšímu řízení soud prvního stupně opětovně nařídil jednání a doplnil dokazování dle pokynů odvolacího soudu. Na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav.

6. Rozsudkem Okresního soudu [adresa] ze dne 4. 6. 2024, č. j. [Anonymizováno] byly nezletilé děti svěřeny do péče matky a otci byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu od 1. 6. 2024 4 000 Kč na každé z dětí.

7. Jak vyplývá z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně, byl příjem žalobkyně v únoru 2024 21 479 Kč, to ostatně později účastníci označili za nesporné. Podle potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění žalobkyně pobírala v období od 25. 8. 2023 do 9. 5. 2024 peněžitou pomoc v mateřství v průměrné výši 24 000 Kč. Podle oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory byl od 1. 6. 2024 žalobkyni přiznán rodičovský příspěvek ve výši 16 500 Kč měsíčně.

8. Dle notářského zápisu sepsaného dne [datum] notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] byla mezi [Anonymizováno] a žalobkyní uzavřena darovací smlouva, na základě které byl žalobkyni darován pozemek [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, zapsaný na LV č. [hodnota] pro katastrálním území [adresa]. Zároveň byla zřízena služebnost bytu a požívacího práva [Anonymizováno] [jméno FO] a [Anonymizováno] [jméno FO]. Z dohody o vzájemném vypořádání ze dne [datum] mezi žalobkyní a [Anonymizováno] [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně se s [Anonymizováno] dohodla na vypořádání ohledně výše uvedených nemovitostí, které žalobkyně obdržela od [Anonymizováno] darem tak, že žalobkyně [Anonymizováno] buďto bezúplatně převede id. shora specifikovaných nemovitostí, nebo mu vyplatí peněžní částku odpovídající tržní ceně pozemku, a to dle jejich vzájemné dohody. Z informací o pozemku a z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro katastrálním území [adresa], soud zjistil, že vlastníkem výše specifikované nemovité věci je s účinky ke dni [datum] žalobkyně. Na nemovité věci vázlo věcné břemeno – jednak věcné břemeno užívání zřízené ve prospěch [jméno FO] a [jméno FO], a dále věcné břemeno požívání (služebnost bytu a požívacího práva) ve prospěch [jméno FO] a [jméno FO].

9. Do protokolu města [adresa], odboru sociálních věcí, ze dne 16. 5. 2024 žalobkyně uvedla, že bydlí zatímně u svých rodičů, než si zrekonstruuje horní patro v domě. Rekonstrukci hradí sama ze svých úspor, za vybavení kuchyně vynaložila 150 000 Kč. Žalovaný sdělil, že bydlí v bytě svých rodičů, kde užívá jeden pokoj.

10. Z informace pro placení daně z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2025 soud zjistil, že na rok 2025 byla žalobkyni stanovena daň ve výši 4 127 Kč. Z pojistky k nemovité věci soud zjistil, že ročně žalobkyně za pojištění domu vynaloží 6 648 Kč. Podle dokladu o úhradě komunálního odpadu činí za rok 2024 úhrada za svoz komunálního odpadu částku 700 Kč, za rok 2025 se jednalo o 800 Kč. Z dokladů [Anonymizováno] (vyúčtování elektřiny za období od 9. 4. 2024 do 9. 4. 2025) soud zjistil, že průměrné náklady za elektřinu činí měsíčně je 5 016,50 Kč, za plyn 306 Kč (viz doklady [Anonymizováno] – vyúčtování plynu za období od 6. 4. 2024 do 10. 4. 2025). Na úhradě nákladů za energie a odpad se žalobkyně dle svého tvrzení podílí s [Anonymizováno]. Z faktury za vodné, stočné za rok 2024 soud zjistil, že měsíční částka zálohy činila 2 270 Kč, reálně bylo na vodném a stočném uhrazeno průměrně 1 585 Kč měsíčně.

11. Z vyúčtování [Anonymizováno] za telefon soud zjistil, že průměrně hradí žalobkyně za paušál telefonu cca 600 Kč, za internet vynakládá cca 399 Kč měsíčně, za internetovou televizi platí měsíční platbu 614 Kč měsíčně (viz vyúčtování společnosti [právnická osoba]). Žalovaná hradí měsíčně i televizní poplatek ve výši 150 Kč (viz předpis televizního poplatku).

12. Z faktury ze dne 27. 6. 2025 soud zjistil, že za servis tepelného čerpadla bylo žalobkyni vyfakturováno 2 968 Kč.

13. Žalobkyně doložila i doklady o úhradě hygienických potřeb. Z těchto dokladů je patrné, že cena balení vložek Ria činí 49,90 Kč, tamponů od 219 do 289 Kč. Z dokladů o ceně doplňků stravy soud zjistil, že pořizovací cena tablet Cordyceps činí 889 Kč, tablet Omega 3 469 Kč a Vitaminu C 179 Kč. Z dokladů za pořízení dioptrických brýlí soud zjistil, že dne 24. 4. 2023 si žalobkyně pořídila dioptrické brýle v ceně 7 740 Kč (6 370 Kč činila záloha a 1 370 Kč doplatek). Dne 24. 7. 2024 si zakoupila další dioptrické brýle za cenu 5 913 Kč. Žalobkyně měla v průběhu svého těhotenství zvýšené výdaje u stomatologa, za zubní ošetření byla nucena vynaložit částku 20 100 Kč (viz příjmové pokladní doklady ze zubní ordinace).

14. Z dokladů o koupi těhotenského oblečení soud zjistil, že např. kojící top stojí 658 Kč, těhotenské šaty 799 Kč, těhotenský overal 999 Kč, těhotenské legíny 498 Kč, těhotenské triko 379 Kč, kojící podprsenka 849-872 Kč. Celkem za těhotenskou módu žalobkyně vynaložila cca 10 000 Kč.

15. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného vyplývá jeho průměrný měsíční příjem ve výši 32 271 Kč. Podle čestného prohlášení otce žalovaného, přispívá žalovaný svým rodičům částku 6 000 Kč na bydlení a stravu. Podle potvrzení o odchozích úhradách zaslal žalovaný žalobkyni dne 17. 12. 2023 částku 29 438 Kč, dne 12. 1. 2024 25 000 Kč a dne 14. 2. 2024 částku 20 000 Kč.

16. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že v době těhotenství pobírala nemocenské dávky ve výši 20 000 – 25 000 Kč. S žalovaným měli každý svůj účet, hradili vše napůl. Ke konci vztahu založila účet, ke kterému měl přístupové údaje i žalovaný a kam oba vkládali své prostředky na úhradu společných potřeb – jídlo, nájemné, benzín. Každý na tento účet přispíval stejnou částkou. Žalovaný zpočátku posílal 25 000 Kč, postupně se částka snižovala a naposledy v únoru 2024 přišla poslední platba ve výši 20 000 Kč. Z té žalobkyně zaplatila kauci a výživné pro sebe a děti. Z nájmu se odstěhovala na konci března 2024, a to z finančních důvodů. Přestěhovala se k rodičům, zpočátku s nimi bydlela v přízemí, postupně začala rekonstruovat horní patro, které bylo potřeba uzpůsobit pro potřeby žalobkyně a dětí. Zejména bylo nutné zrenovovat kuchyň a koupelnu. Do rekonstrukce vložila 400 000 Kč, tyto peníze tvořily její úspory. Poté, co se žalobkyně nastěhovala k matce, hradí energie napůl. Jídlo si hradí sama, měsíčně na jídlo pro svou osobu vynaloží asi 7 000 Kč měsíčně. Patro rodinného domu nebylo možné pronajímat. Jednak k němu bylo zřízeno věcné břemeno bezplatného užívání pro [Anonymizováno], navíc bylo neobyvatelné. Rekonstrukce musela proběhnout i z důvodu bezpečnosti, byla zde nevyhovující elektroinstalace, byly provedeny nutné instalační a zednické práce, muselo se zajistit nové vybavení kuchyně a koupelny. Žalobkyně měla po porodu zvýšené náklady na stomatologickou péči, v průběhu těhotenství se jí zvýšila kazivost zubů, k ošetření bylo možné přistoupit až po porodu.

17. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy nabídkami pronájmu z webové inzerce, doklady týkající se potřeb nezletilých dětí (faktury za plavecký kurz), fakturami týkající se rekonstrukce domu a účtenkami z obchodního domu [Anonymizováno]. Podklady týkající se rekonstrukce domu soud neprovedl z důvodu, že nebyly pro posouzení věci klíčové. Soud má ve shodě s žalovaným za to, že pokud měla žalobkyně zvýšené náklady na rekonstrukci domu, nemělo by to mít vliv na jeho vyživovací povinnost, když v rámci výživného neprovdané matky by měly být zohledněny zejména přiměřené výdaje. Soud na jednu stranu chápe, že žalobkyně musela své bydlení určitým způsobem přizpůsobit svým potřebám a potřebám svých dětí, na druhou stranu se však v takové míře, v jaké byla rekonstrukce provedena, nejedná o takové výdaje, které by měly mít na vliv na vyživovací povinnost žalovaného. K důkazu soud neprovedl ani žalovaným navrhované webové inzerce nájemního bydlení, neboť oproti žalovanému soud dospěl k závěru, že nelze žalobkyni klást k tíži, že část domu nepronajala, k tomu podrobněji viz níže. Konečně soud neprovedl ani doklady týkající potřeb dětí, když potřeby dětí jsou pro určení výživného neprovdané matky irelevantní.

18. Soud tedy pokládá za zjištěné, že dne [datum] se žalobkyně a žalovaný stali rodiči [jméno FO] a [jméno FO]. Dne 24. 2. 2024 ukončili společné soužití. [Anonymizováno] [Anonymizováno] byli rozsudkem Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno], svěřeni do péče žalobkyně a žalovanému bylo stanoveno hradit na [Anonymizováno] [Anonymizováno] výživné v částce 4 000 Kč. Žalobkyně byla na počátku těhotenství zaměstnaná s výdělkem kolem 24 000 Kč, poté se ještě v průběhu těhotenství stala práceneschopnou a pobírala dávky nemocenského pojištění ve výši 20 000 – 25 000 Kč. Následně od 25. 8. 2023 do května 2024 pobírala peněžitou pomoc v mateřství v průměrné výši 24 000 Kč a od 1. 6. 2024 jí byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 16 500 Kč měsíčně. Žalobkyně žije v rodinném domě, který dostala darem od své matky. Zároveň se žalobkyně smluvně zavázala finančně vyrovnat v budoucnu se svým bratrem. Na této nemovité věci vázne služebnost bytu a požívacího práva ve prospěch [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (předchozí věcné břemeno užívání zřízené ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno] již zaniklo). V období od 1. 3. 2024 do 31. 8. 2025, za které žádá žalobkyně výživné přiznat, byly zjištěny tyto potřeby žalobkyně. Žalobkyně v tomto období vynakládala 7 000 Kč na stravu, 1 700 Kč za vitamíny, 500 Kč za hygienické potřeby, cca 4 000 Kč za energie, 425 Kč za internet, 600 Kč za telefon, 614 Kč za internetovou televizi, 150 Kč za televizní poplatek. Ročně vynaložila 4 127 Kč na daň z nemovité věci, 6 648 Kč na pojistku nemovitosti, 700–800 Kč za komunální odpad. Vedle tohoto měla žalobkyně jednorázové výdaje, které je nutno zohlednit. Žalobkyně např. vynaložila 2 968 Kč za opravu tepelného čerpadla, zaplatila celkem 13 653 Kč za dioptrické brýle, za těhotenské oblečení a další oblečení související s mateřstvím minimálně 10 000 Kč, za stomatologická ošetření 20 100 Kč. Žalovaný je zaměstnán s průměrným měsíčním výdělkem 32 271 Kč a má tyto pravidelné měsíční výdaje: 6 000 Kč za bydlení a stravu, které hradí svým rodičům a dále 8 000 Kč jakožto výživné na oba nezletilé [Anonymizováno]. Žalovaný dále deklaroval, že za jízdné měsíčně vynaloží 2 620 Kč. Žádné další výdaje žalovaný dle svého prohlášení nemá. Jeho pravidelné měsíční výdaje tedy činí 16 620 Kč, z příjmu mu po odečtení výdajů zůstává částka 15 651 Kč.

19. Podle § 920 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) platí, že není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

20. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

21. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

22. Matka má vůči otci svého dítěte, za kterého není provdána, právo na výživu pro sebe a právo na úhradu svých nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence, dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Podle komentářové literatury právo matky na výživné vzniká, jakmile jí v souvislosti s těhotenstvím či porodem vzniknou jakékoliv náklady, přičemž není rozhodné, zda je na výživné odkázána či nikoliv. Také není rozhodné, zda před porodem pracovala a měla vlastní příjem či nikoliv (Hrušáková a kol. 2009 s. 449). Postačí, když dojde ke snížení výdělkových možností matky. (LOMOZOVÁ, Andrea, SPÁČILOVÁ, Zuzana. § 920 [Výživné a úhrada nákladů neprovdané matky a těhotné ženy]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

2. Dostupné na beck-online.cz.). Taktéž podle další komentářové literatury platí, že předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky není tzv. stav odkázanosti na straně matky, tj. neschopnost vůbec se samostatně živit. Předpokladem není ani (dřívější) soužití s otcem dítěte, hlubší vazba apod. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, resp. péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmů matky, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci apod. Je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, resp. její snížené příjmy kompenzoval. Účelem posuzovaného institutu je ochrana neprovdané matky v majetkové sféře, resp. prostřednictvím ochrany matky také ochrana jejího novorozeného dítěte. (KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KYSELOVSKÁ, Tereza. § 920 [Výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1026, marg. č. 3.). Při stanovení výše výživného neprovdané matky je nutno vycházet z možností a schopností povinného, přitom je potřeba přihlédnout i k příjmům oprávněné a jejím majetkovým poměrům (jedná se obecná kritéria pro stanovení výživného), současně je ale třeba zohlednit požadavek přiměřenosti výživy neprovdané matky. Rozsah výživného proto musí být stanoven tak, aby z něj mohly být uspokojovány všechny odůvodněné potřeby matky (výživa v širším slova smyslu), a to v přiměřeném rozsahu (KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, KYSELOVSKÁ, Tereza. § 920 [Výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1027, marg. č. 3.). Odůvodněné potřeby musí být oprávněnou osobou prokázány. Přitom však v soudní praxi převažuje názor, že oprávněná osoba obecně nemusí prokazovat každý jednotlivý náklad, musí prokazovat jen tzv. zvláštní, a nikoliv běžné náklady (NOVÁ, H., TĚŽKÁ, O. Vyživovací povinnost: praktická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995; PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 967). V průběhu procesu dokazování je ale zároveň nutno vycházet z myšlenky vyjádřené v nálezu I. ÚS 46/12 zdůrazňující ochranu integrity dotčené osoby a její důstojnost. Je proto třeba hledat rovnováhu mezi nutností prokazovat existenci vynaložených nákladů a mezi nutností vyvarovat se toho, aby osoba, která tyto náklady vynaložila, musela v soudním řízení prokazovat účtenkami pořízení každé jednotlivé položky (LOMOZOVÁ, Andrea, SPÁČILOVÁ, Zuzana. § 920 [Výživné a úhrada nákladů neprovdané matky a těhotné ženy]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

6. Dostupné na beck-online.cz.)

23. S ohledem na provedené dokazování má soud za to, že základ nároku žalobkyně je opodstatněný. Žalobkyně touto žalobou požaduje výhradně výživné neprovdané matky. Žalobkyně není provdána za otce svých dětí, navíc v řízení prokázala, že došlo ke snížení jejích výdělkových možností v souvislosti s těhotenstvím a porodem, když před porodem až do 24. 8. 2023 dosahoval příjem žalobkyně 20 000 Kč - 25 000 Kč (mzda, následně nemocenské dávky), v období od 25. 8. 2023 do května 2024 pobírala žalobkyně peněžitou pomoc v mateřství v částce cca 24 000 Kč, od 1. 6. 2024 jí však klesly její příjmy na 16 500 Kč, když začala pobírat rodičovský příspěvek, příjmy jí tedy klesly o 7 500 Kč. Současně taktéž žalobkyně řádně prokázala, že v dotčeném období jí vznikly odůvodněné potřeby, které bylo nutno hradit. Žalobkyně prokázala, že její běžné životní náklady se v předmětném období pohybovaly okolo 15 000 Kč měsíčně. Nadto musela dále uhradit cca 12 000 Kč v průběhu roku za platby s roční splatností (daně, pojistné, odpad). Vznikaly jí i jednorázové náklady, které musela vynaložit (náklady za dentální ošetření, za dioptrické brýle, za nutné opravy v domácnosti, za ošacení) minimálně ve výši 50 000 Kč. Pokud tedy žalobkyně uvedla, že její měsíční náklady přesahují částku 20 000 Kč, pokládá soud potřeby žalobkyně v jí tvrzeném rozsahu za prokázané. Nelze přitom vyjít z prostého součtu jednotlivých žalobkyní doložených částek, kdy není povinností žalobkyně prokazovat účtenkami každou jednotlivou vynaloženou položku či náklad. Jak je uvedeno výše, soud by měl v zájmu ochrany integrity žalobkyně a její důstojnosti sice z doložených dokladů vyjít, nicméně je zde prostor pro určitou volnou úvahu soudu. Potřeby žalobkyně se přitom soudu nejeví jako nijak přemrštěné. Soud dále zdůrazňuje, že do potřeb žalobkyně nezahrnul žalobkyní vynaložené náklady na rekonstrukci domu. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že je akceptovatelné vynaložit určité zvýšené výdaje na uzpůsobení bydlení pro děti, pokud se žalobkyně byla nucena se svými dětmi přestěhovat, současně ale nelze dle názoru soudu odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně provedla rozsáhlou rekonstrukci části svého domu, nevynaložila tedy pouze náklady v nezbytném rozsahu. Za této situace se tak soudu nejeví spravedlivé, aby byť jen část takových nákladů ve formě výživného nesl právě žalovaný.

24. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný má příjem ve výši 32 271 Kč a po odečtení veškerých jeho výdajů mu zbývá částka 15 651 Kč.

25. Soud tedy po zvážení všech výše uvedených skutečností stanovil přiměřené výživné žalobkyni za období od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 částkou 1 400 Kč měsíčně. V daném období pobírala žalobkyně peněžitou pomoc v mateřství ve výši srovnatelné s jejím předchozím výdělkem. K výraznému poklesu příjmů v tomto období tedy zdánlivě nedošlo, nicméně žalovaný na konci února 2024 opustil společnou domácnost a přestává žalobkyni přispívat na úhradu společných nákladů (doposud přispíval vždy min. 20 000 Kč). Ostatně k závěru, že odůvodněné potřeby žalobkyně dosahují výše, která odpovídá právě výživnému ve výši 1 400 Kč, dospěl i sám žalovaný, který výživné právě v takové výši hradil. Soud tak stanovil za předmětné období žalobkyni výživné právě v takové výši.

26. Za období od 1. 6. 2024 do 25. 8. 2025 ([Anonymizováno]) pak soud stanovil měsíční výživné ve výši 4 000 Kč. V tomto období již k prokazatelnému snížení příjmů u žalobkyně došlo, žalobkyně v tomto období pobírala pouze rodičovský příspěvek v částce 16 500 Kč. Došlo tak ke snížení jejich výdělkových možností o 7 618 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se po toto období celodenně starala o dvě společné děti, bylo vyloučeno, aby si své příjmy jakkoliv navýšila. Pokud žalovaný namítal, že se žalobkyně dobrovolně vzdala potencionálního příjmu z pronájmu, jeví se soudu tato námitka jako absurdní. Nutno poznamenat, že žalobkyně se v tomto období nastěhovala do domu, který jí byl darován a který byl současně obýván [Anonymizováno] (původně také [Anonymizováno]). Když povineme otázku nutnosti rekonstrukce domu, představa, že by se žalobkyně s dvěma malými dětmi a s dalšími 2 dospělými osobami tísnila v přízemí domu a patro domu pronajímala, se soudu jeví jako naprosto nepřiměřený požadavek. Navíc na domě v tu dobu vázly dvě služebnosti užívání, a to ve prospěch [Anonymizováno] [Anonymizováno], která se z domu dobrovolně odstěhovala, aby žalobkyni právě část domu k užívání přenechala, dále ve prospěch [Anonymizováno]. Možnost pronájmu části domu tak nebyla možná ani fakticky.

27. Zároveň také byly prokázány potřeby žalobkyně, jak je uvedeno shora. Soud proto stanovil jako přiměřené výživné za toto období částku 4 000 Kč měsíčně. Tato částka se soudu jeví jako odpovídající jak podrobně zmapované finanční situaci žalobkyně, tak majetkovým poměrům žalovaného, za současného zachování požadavku přiměřenosti. Ostatně i v době, kdy účastníci řízení sdíleli společnou domácnost, přispíval žalovaný na společné náklady dle svého tvrzení částkou 20 000 Kč až 29 000 Kč, částka 4 000 Kč poskytovaná výlučně na výživu žalobkyně se ani v tomto kontextu nejeví soudu jako nijak přemrštěná.

28. Pakliže žalovaný namítal, že žalobkyně měla vzhledem k prováděné rekonstrukci evidentně našetřenu finanční rezervu a její majetkové poměry tedy nevyžadují stanovení výživného, podotýká k tomu soud, že se mu nejeví jako spravedlivé, aby veškeré negativní finanční dopady narození společných dětí nesla výlučně žalobkyně. Naopak soud pokládá za společensky žádoucí, aby se tyto dopady přiměřeně rozdělily a aby je spravedlivě pocítily oba rodiče. Pokud měla žalobkyně určité úspory, vynaložila je na uzpůsobení bydlení pro ni a jejich společné děti. Zároveň tyto vynaložené náklady nebyly zohledněny do odůvodněných potřeb žalobkyně pro stanovení výživného. Nutno také dodat, že pakliže by si žalobkyně nezajistila bydlení tímto způsobem, velmi pravděpodobně by byla nucena řešit nájemní bydlení, na něž by bylo nutno taktéž pravidelně vynakládat finanční prostředky, což by již do odůvodněných potřeb žalobkyně nutně započítáno muselo být a žalovaný by se tak na nich musel podílet. V neposlední řadě je nutno připomenout, že žalobkyně je zavázána vypořádat se v budoucnu se [Anonymizováno], což má rovněž vliv na celkovou majetkovou situaci žalobkyně a její životní úroveň v širších souvislostech. Nelze tedy uzavřít, že majetkové poměry žalobkyně by bylo možno posoudit snad jako nadstandardní v takovém rozsahu, že by výživné žalovaného nemělo být stanoveno. V souladu se zásadou rodinné solidarity je tedy na místě, aby ze strany žalovaného došlo spíše k projevu odpovědnosti namísto relativizování míry nároku žalobkyně na výživné.

29. Výrokem I. tohoto rozsudku proto soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně za dobu od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024 (tedy v souhrnu za dobu 3 měsíců) částkou 1 400 Kč měsíčně a za dobu od 1. 6. 2024 do 25. 8. 2025 (do [Anonymizováno] od narození dětí dle § 922 odst. 2 o. z.; celkem se jedná o 14 měsíců a 25 dnů) částkou 4 000 Kč měsíčně. Jelikož je výživné takto stanoveno za dobu minulou, rozhodoval soud již jen o dlužném výživné. Celkem mělo být uhrazeno 63 426 Kč (tj. 3 x 1 400 + 14 x 4 000 + 3 226 Kč za 25 dnů v srpnu 2025). Žalovaný na výživném dosud uhradil částku 42 200 Kč. Zbývá mu tedy uhradit 21 226 Kč, což bylo žalovanému uloženo k úhradě ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, když právě částku v této výši byl v minulosti schopen měsíčně hradit k rukám žalobkyně. Žalovanému byl stanoven termín splatnosti na 20. den příslušného kalendářního měsíce s tím, že s úhradami započne měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Pakliže ze strany žalovaného nebudou splátky dlužného výživného hrazeny řádně a včas, hrozí mu ztráta výhody těchto splátek.

30. Jelikož žalobkyně se ve své žalobě domáhala stanovení výživného neprovdané matky na částku 5 500 Kč měsíčně, byla její žaloba výrokem II. rozsudku částečně zamítnuta. Za období od 1. 3. 2024 do 31. 5. 2024, kdy bylo žalovanému stanoveno hradit výživné po 1 400 Kč měsíčně, byla žaloba částečně zamítnuta co do částky 4 100 Kč měsíčně, za období od 1. 6. 2024 do 25. 8. 2025 byla žaloba částečně zamítnuta do částky 1 500 Kč měsíčně, když žalobkyni bylo přiznáno měsíční výživné po 4 000 Kč. Pokud žalobkyně žádala platit výživné až do data 31. 8. 2025, byl její požadavek na zaplacení výživného ve výši 5 500 Kč měsíčně za dobu od 26. 8. 2025 do 31. 8. 2025 taktéž zamítnut, neboť nárok na výživné náleží pouze do dvou let dítěte (§ 922 odst. 2 o. z.), tj. v tomto případě do 25. 8. 2025.

31. Žalobkyně byla z větší části ve věci úspěšná, dle ustanovení ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. jí tedy vzniklo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl výrokem III. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.

32. V souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Podle přílohy k tomuto zákonu – Sazebníku poplatků, položky 7, písm. b) platí, že za návrh na zahájení řízení o určení výživného, včetně jeho zvýšení, jakož i o snížení nebo zrušení výživného, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 50 000 Kč se vybere 1 % z této částky, nejvýše 15 000 Kč. Pro výpočet soudního poplatku je rozhodující částka, jež byla žalobkyni přiznána, tj. 63 426 Kč. Soudní poplatek tak činí 635 Kč. Tento soudní poplatek byl výrokem IV. uložen žalovanému k zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soudní poplatek ve výši 480 Kč již žalovaný dne 7. 5. 2025 zaplatil, k zaplacení mu tedy zbývá 155 Kč.

Poučení