23 C 120/2021-51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 622 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 23 622 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 27.001 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala po žalované zaplacení částky 23. 622 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (Odpšk.), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před finančním arbitrem pod sp.zn. [spisová značka] [číslo] s tím, že trvalo od od [datum] do [datum], tedy 27 měsíců a 24 dnů.Žalobce je fyzická osoba, spotřebitel, který zahájil dne [datum] řízení před finančním arbitrem, vedeným pod spis. zn. [spisová značka] [číslo] [rok]. Předmětem řízení, které bylo vedeno proti společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ instituce“) ve věci vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy investičního životního pojištění. Prvoinstanční řízení před finančním arbitrem bylo ukončeno nálezem finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum], kdy finanční arbitr určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] je v části životního pojištění od počátku neplatná, a dále uložil [obec] pojišťovně žalobci uhradit částku 145.334 Kč společně s úrokem z prodlení a ve zbytku návrh žalobce zamítl. Navrhovatel podal proti [příjmení] námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne [datum], kdy tímto částečně změnil nález ze dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum]. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno. Žalobce s rozhodnutím finančního arbitra nesouhlasil a podal žalobu na přezkum rozhodnutí finančního arbitra podle § 244 a násl. o. s. ř. Žalovaný je v souladu s § 6 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ ZOdpŠk“), příslušný k jednání jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem finančního arbitra.Finanční arbitr je vysoce specializovaný státní orgán, jehož účelem je poskytnout spotřebitelům rychlé a efektivní řešení soukromoprávních sporů mimosoudní cestou, jak mimo jiné vyžaduje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (dále jen„ Směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů“), na jejímž základě byl úřad finančního arbitra začleněn do právního řádu České republiky. Rozhodným právním předpisem pro řízení před finančním arbitrem byl zákon o finančním arbitrovi ve znění k datu zahájení řízen, tj. k [datum]. Podle znění § 15 odst. 1 ZFA platí, že„ Arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce“ Podle znění § 16 odst. 2 ZFA pak platí, že,, Arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ Žalobce očekával, že spor bude rozhodnut bez zbytečného odkladu, nejpozději v zákonných lhůtách, případně ve lhůtě prodloužené v souladu se zákonem. Finanční arbitr však v zákonné lhůtě nerozhodl a lhůty k rozhodnutí neprodloužil, ačkoliv mu to zákon umožňoval. Nález tak byl vydán až [datum], tedy po uplynutí více jak 1 roku a 5 měsíců a ve lhůtě nebylo vydáno ani rozhodnutí o námitkách. Finanční arbitr nedodržel v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] zákonné lhůty dané § 15 ZFA a v § 16 ZFA a řízení tak zatížil nesprávným úředním postupem.Finanční arbitr nevydal v řízení nález ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách, čímž udržoval žalobce po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu. Tím žalobci ve smyslu § 13 a § 31a ZOdpŠk vznikla nemajetková újma. Žalobce vyčíslil požadavek na kompenzaci nemajetkové újmy v souladu s platnou judikaturou následovně: Kompenzace za rok trvání řízení 15.000 Kč, za měsíc 1.250 Kč celková doba řízení 27 měsíců a 24 dnů. Kompenzace za první dva roky 24 x 625 Kč 15.000 Kč za další 3 měsíce a 24 dnů - tj. 114 dnů ([číslo] x 114 dnů) 4.685 Kč celkem 19.685 Kč Žalobce v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] požaduje, aby základní výše kompenzace byla navýšena o 20% z důvodu nevydání nálezu ani rozhodnutí o námitkách v zákonných lhůtách a nevydání rozhodnutí o prodloužení lhůty: Celkem kompenzace po navýšení 23.622 Kč. Z průběhu řízení před finančním arbitrem je zřejmé, že tento si byl vědom průtahů v řízení, kdy po více než půlroce od zahájení řízení, vyzval dne [datum] žalobce k vyjádření k právním závěrům finančního arbitra, které ve věci činil a k tomu, aby zvážil zpětvzetí návrhu, což žalobce neučinil a vyzval finančního arbitra k rozhodnutí ve věci, které následně finanční arbitr v zákonné lhůtě nevydal, stejně jako nevydal v zákonné lhůtě ani rozhodnutí o námitkách. Žalobce vyčíslil výši kompenzace nemajetkové újmy částkou 23.622 Kč. Žalobce vyzval žalovaného dne [datum] ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaný na výzvu reagoval dopisem„ Sdělení ve věci žádosti“ ze dne [datum] (doručený právnímu zástupci žalobce dne [datum]), v němž konstatoval, že v řízení spis. zn. [spisová značka] [číslo] [rok]„ došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona o náhradě škody tím, že v řízení došlo k průtahům“ .Žalovaný ve své reakci na výzvu žalobce dále uvedl, že„ se omlouvá za nepřiměřeně dlouhou celkovou dobu řízení pod sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] a v této souvislosti konstatuje porušení práva na přiměřenou délku řízení. Zároveň se omlouvá za to, že finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůt k vydání rozhodnutí.“ Žalobce nepovažuje reakci žalovaného za adekvátní a nepovažuje v daném případě omluvu a konstatování porušení práva ze strany žalovaného za přiměřenou kompenzaci nemajetkové újmy, kterou žalobce v souvislosti s enormními a neodůvodnitelnými průtahy v řízení utrpěl. Žalobce navrhl, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozhodnutí uhradit žalobci kompenzaci nemajetkové újmy ve výši 23.622 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25% p. a. z částky 23.622 Kč od [datum] do zaplacení, a aby žalobci přiznal náklady řízení včetně DPH.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Zástupci účastníků učinili nesporným průběh řízení. Řízení bylo zahájeno [datum], finanční arbitr [datum] vyzval žalobkyni k odstranění vykázaných nedostatků návrhu, aby odstranil rozpor v označeném předmětu sporu a žalobkyně na základě výzvy k odstranění vad zaslala [datum] podání, ve kterém pouze částečně odstranila nedostatky návrhu, resp. žalobkyně se na základě výzvy k tomu vyjádřila [datum]. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení pojišťovně a vyzval ji k vyjádření k návrhu k poskytnutí vysvětlení, předložení dokumentace. Instituce předložila své vyjádření [datum] a k tomuto datu již měl finanční arbitr všechny dokumenty a mohl rozhodnout. Následovalo to, že finanční arbitr vyzval žalobkyni [datum], aby se vyjádřila k námitce promlčení a zvážila ukončení pojištění s výplatou odkupného a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Žalobkyně na to [anonymizováno] [rok] sdělila, že s předběžným právním posouzením nesouhlasí a o zpětvzetí návrhu neuvažuje. Dále [datum] – finanční arbitr vyzval žalobkyni, aby se seznámila s podklady shromážděnými pro vydání rozhodnutí, dne [datum] vyzval finanční arbitr pojišťovnu, aby se seznámila se shromážděnými podklady. Žalobkyně dne [datum] požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě, pojišťovna se seznámila s podklady k rozhodnutí v sídle kanceláře finančního arbitra dne [anonymizováno] [rok]. Dne [datum] předložila žalobkyně finančnímu arbitrovi svoje vyjádření, sdělila arbitrovi, že požaduje, aby arbitr vyslovil neplatnost pojistné smlouvy a že její právní zájem tkví v tom, že pojištění trvá. Poznámka: Žalovaná má za to, že finanční arbitr měl za to, že až [datum] měl finanční arbitr všechny podklady. K tomu PZ žalobce odkazuje na rozhodnutí Městského soudu 62 Co 213/2020, kde se říká, že je nutno objektivně hodnotit skutečnost, kdy arbitr měl skutečně všechny podklady, nikoli přihlížet k formálním výzvám. Lze tuto skutečnost stanovit objektivně, nelze přihlížet jen k subjektivním pocitům arbitra.

3. Žalobce v replice uvedl, že námitky proti rozhodnutí arbitra byly podány [datum], na tom se strany shodují. Arbitr měl rozhodnout nejpozději do měsíce, do [datum] a nebo rozhodnout o prodloužení a to neudělal a rozhodl o námitkách až [datum]. Řízení před vydáním nálezu finančního arbitra v tomto řízení neprodloužil, měl rozhodnout do 90 dnů a rozhodl nikoli do 90 dnů, ale až podstatně déle, tedy za dobu přesahující jeden rok. V řízení nerozhodl o prodloužení řízení a co se týče vznesených námitek [datum], rovněž o těchto námitkách nerozhodl ve lhůtě, rozhodl až [datum] a za to požaduje žalobce kompenzaci 20 %.

4. Soud v řízení provedl k důkazu následující listinné důkazy: Výzva žalovanému k proplacení nemajetkové újmy ze dne [číslo] [rok]. Vyrozumění žadateli ze dne [číslo] [rok], ve kterém [stát. instituce] ve věci žádosti o náhradu škody dle zák. č. 82/98 Sb. ze dne [číslo] [rok] se [stát. instituce] omlouvá za nepřiměřeně celkově dlouhou dobu řízení pod sp.zn [spisová značka] a v této souvislosti konstatuje porušení práva na přiměřenou délku řízení a zároveň se [stát. instituce] omlouvá za to, že Finanční arbitr neinformoval účastníky o prodloužení lhůt pro vydání rozhodnutí. Nález finančního arbitra je ze dne [číslo] [rok]. Z tohoto nálezu soud zjistil, že [ulice] pojišťovna je povinna vyplatit [celé jméno žalobkyně] částku 145 334 Kč, vyslovil, že pojistná smlouva je od počátku neplatná. Navrhovatel podal proti nálezu námitky.

5. Další důkazy soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl, neboť pro rozhodnutí ve věci, bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu a průběh řízení před arbitrem byl učiněn nesporným.

6. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil tento skutkový stav: Řízení bylo zahájeno [datum], finanční arbitr [datum] vyzval žalobkyni k odstranění nedostatků návrhu. Žalobkyně se k tomu vyjádřila [datum]. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení pojišťovně a vyzval ji k vyjádření k návrhu, k poskytnutí vysvětlení, předložení dokumentace. Instituce předložila své vyjádření [datum] a k tomuto datu již měl finanční arbitr všechny dokumenty a mohl rozhodnout. Následovalo to, že finanční arbitr vyzval žalobkyni [datum], aby se vyjádřila k námitce promlčení a zvážila ukončení pojištění s výplatou odkupného a zpětvzetí návrhu na zahájení řízení. Žalobkyně na to [anonymizováno] [rok] sdělila, že s předběžným právním posouzením nesouhlasí a o zpětvzetí návrhu neuvažuje. Dále [datum] – finanční arbitr vyzval žalobkyni, aby se seznámila s podklady shromážděnými pro vydání rozhodnutí, dne [datum] vyzval finanční arbitr pojišťovnu, aby se seznámila se shromážděnými podklady. Žalobkyně dne [datum] požádala finančního arbitra o zaslání spisové dokumentace v elektronické podobě, pojišťovna se seznámila s podklady k rozhodnutí v sídle kanceláře finančního arbitra dne [anonymizováno] [rok]. Dne [datum] předložila žalobkyně finančnímu arbitrovi svoje vyjádření, sdělila arbitrovi, že požaduje, aby arbitr vyslovil neplatnost pojistné smlouvy a že její právní zájem tkví v tom, že pojištění trvá. Od zahájení řízení dne [číslo] [rok] do data shromáždění podkladů rozhodných pro vydání nálezu, tedy do [číslo] [rok] uběhlo 321 dnů. Dne [datum], kdy finanční arbitr určil, že pojistná smlouva [číslo] ze dne [datum] je v části životního pojištění od počátku neplatná, a dále uložil [obec] pojišťovně žalobci uhradit částku 145.334 Kč společně s úrokem z prodlení a ve zbytku návrh žalobce zamítl. Navrhovatel podal proti [příjmení] námitky, o nichž finanční arbitr rozhodl dne [datum], kdy tímto částečně změnil nález ze dne [datum]. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne [datum]. Řízení bylo rozhodnutím o námitkách pravomocně skončeno.

7. Po právní stránce soud zhodnotil nárok žalobkyně dle zákona č. 82/1998 Sb. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem Dle §1 odst. Odp.Šk.„ Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkou státní moci“.

8. Podle § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk.:„ (1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.“ 9.Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk.:„ (1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.“ (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb.:„ každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“ Podle ust. § 1 odst. písm. e) zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“):„ k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.“ Podle ust. § 8 zákona o finančním arbitrovi:„ řízení se zahajuje na návrh navrhovatele. Podání návrhu má na promlčení a prekluzi tytéž právní účinky, jako kdyby byla v téže věci podána žaloba u soudu.“ Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.“ Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi:„ arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.“ K institutu finančního arbitra soud uvádí, že jde o orgán, který byl zřízen za účelem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů na finančním trhu. Primárním cílem finančního arbitra je tam, kde je spotřebitel v právu, přivést strany sporu ke smírnému řešení sporu tak, aby se spotřebitel nemusel obracet na soud a nemusel hradit náklady soudního řízení, protože řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Při rozhodování aplikuje finanční arbitr rozhodné psané právo, posuzuje všechny shromážděné podklady samostatně i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím k předmětu projednávaného sporu. Finanční arbitr se tam, kde je to možné, opírá a odvolává na relevantní ustálenou judikaturu obecných soudů, Ústavního soudu nebo Soudního dvora Evropské unie. V daném případě však řízení před finančním arbitrem svůj účel nesplnilo, soudní spory z tohoto správního řízení byly postupně zahájeny dokonce tři, jak tento, na náhradu nemajetkové újmy, tak dvě další soudní řízení dle části V. o.s.ř. na nahrazení nálezu finančního arbitra. Jedná se o již zmíněný spor sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok], tak i spor zahájený institucí pod sp. zn. [spisová značka], přičemž oba posledně zmíněné jsou ze zákona spojeny ke společnému řízení a nebyly dosud skončeny. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Zákonná úprava zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudních řízení se po novele zákonem č. 160/2006 Sb. nachází v zákoně č. 82/1998 Sb., zejména v jeho ustanoveních § 13 OdpŠk (shodně v § 22 OdpŠk) a v § 31a OdpŠk. Na tuto zákonnou úpravu pak navazuje Stanovisko, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a výkladem ustanovení § 31a OdpŠk. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy hovoří o„ projednání záležitosti v přiměřené lhůtě nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem.“ Soud se tak zabýval otázkou, zda na projednávanou věc – tedy správní řízení před finančním arbitrem - dopadá ust. § 13 odst. 1 věty druhé nebo ust. § 13 odst. 1 věty třetí. To z toho důvodu, že v případě věty třetí § 13 stát odškodňuje nepřiměřenou délku celého řízení, kdežto v případě věty druhé pouze jednotlivé dílčí průtahy. Pro zodpovězení této otázky je nutné nejprve posoudit, zda na předmětné řízení dopadá právo na projednání věci v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy či nikoliv. Jak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, konstatoval, pro rozhodnutí o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy je nutné zodpovědět tři základní otázky, a to:

1. Zda jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku.

2. Zda má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu.

3. Zda je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Předmětem posuzovaného řízení před finančním arbitrem bylo určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění a vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, že se jednání o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva. Toto právo má svůj základ ve vnitrostátním právu, a to v zákoně o finančním arbitrovi. To, že zákon o finančním arbitrovi má svůj původ v unijním právu, není podstatné, neboť se nejedná o přímý výkon práv podle unijních předpisů. Poslední otázku, tedy zda má právo civilní povahu, je třeba zodpovědět také kladně, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, do jisté míry jej má nahrazovat. Žalobkyně se obrátila se žalobou dle části V. o.s.ř. na zdejší soud, tedy na správní řízení navazuje soudní přezkum. Zdejší soud má tak za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se aplikuje i v daném řízení, nejen proto, že navazoval soudní přezkum, ale i z toho důvodu, že samotné správní řízení podmínky aplikace článku 6 Úmluvy splňuje. Shodně pak i v odůvodnění nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2330/2016, kde se tento soudu zabýval i aplikací čl. 6 Úmluvy na správní řízení, na které soudní přezkum nenavazoval a čl. 6 Úmluvy ve svém dílčím závěru vztáhl i na stavební řízení. Na řízení před finančním arbitrem tak dopadá čl. 6 Úmluvy a tudíž i Stanovisko, neboť jde o nárok dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk na odškodnění nesprávného úředního postupu - nepřiměřenou délku řízení. Pro úspěšnost žalob o náhradu škody nebo nemajetkové újmy proti státu je zásadní kumulativní splnění tří zákonných podmínek, a to existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody nebo nemajetkové újmy a existence vztahu příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody nebo nemajetkové újmy na straně žalobce. Soud se zabýval v prvé řadě otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Celková délka řízení byla 27 měsíců a 24 dnů, kdy řízení bylo zahájeno podaným návrhem na zahájení řízení před finančním arbitrem dne [číslo] [rok] a konečné rozhodnutí vydáno dne [anonymizováno] [rok] S ohledem na celkovou délku řízení v předmětné věci i přes složitost případu z hlediska shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí, soud zhodnotil, že řízení trvalo déle, než by mělo. Ostatně finanční arbitr je specializovaným orgánem zřízeným právě pro rozhodování tohoto typu sporů, tedy subjekt, který obdobných sporů rozhoduje a rozhodoval celou řadu. Z pohledu jeho specializace tak nešlo o složitý případ, respektive žádná mimořádnost z hlediska skutkového či právního v řízení najevo nevyšla. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že se v řízeních spadajících pod čl. 6 Evropské úmluvy vychází z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu z nejistoty ohledně výsledku řízení a žádné důkazy se v tomto ohledu zásadně nevyžadují, jelikož újma vzniká samotným porušením práva. Článek 6 Evropské úmluvy se na správní řízení před finančním arbitrem vztahuje a vznik újmy na straně žalobkyně je tak presumován. Soud se dále zabýval tím, zda je dána příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně. V projednávané věci se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku újmy na straně žalobkyně, jak bylo popsáno výše, pak současně je dána i příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně, když tato újma je tvrzena a presumována právě ze správního řízení v žalobě uvedeného. Všechny tři kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby o náhradu újmy tak jsou splněny. Pokud jde o postup finančního arbitra, soud dospěl k závěru, že tento nedodržel lhůtu pro úkony stanovené zákonem, když měl rozhodnout do 90 dnů ode dne [datum], kdy shromáždil všechny podklady nutné pro rozhodnutí. Ve složitých případech lze lhůtu prodloužit o dalších 90 dnů, o čemž arbitr musí účastníky bezodkladně vyrozumět, což finanční arbitr v dané věci neučinil. Za použití výše zmíněné právní úpravy na skutkový stav, který byl v řízení v průběhu dokazování zjištěn, soud dospěl k závěru, že žaloba je co do základu důvodná, neboť délkou řízení v trvání 27 měsíců a 24 dnů došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Finanční arbitr měl nezbytné podklady pro rozhodnutí již ke dni [číslo] 2018, kdy finanční arbitr obdržel od instituce veškerou dokumentaci rozhodnou pro posouzení věci, avšak až dne, zaslal žalobkyni sdělení o předběžném právním posouzení. K datu [datum] se připočte lhůta 90 dnů pro rozhodnutí a dále 30 dnů pro rozhodnutí o námitkách. Dále je potřeba připočíst i dobu nutnou pro doručování. Řízení před finančním arbitrem tak mělo být skončeno v prvním čtvrtletí roku 2018, dne [datum], skončeno však bylo až v druhé polovině roku [rok]. Nesprávný úřední postup je dán, rovněž újma je dána na straně žalobkyně, a to dle čl. 6 Úmluvy. I snížený (nikoliv nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k přiznání zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit. V řízení před finančním arbitrem žalobkyně uplatňovala částku 145 000 Kč, dle názoru soudu jde o nikoliv zanedbatelný předmět řízení, a z tohoto důvodu by žalobkyni mělo náležet odškodnění peněžité. Význam předmětu řízení nelze vzhledem k výši částky hodnotit jako nepatrný. V daném případě tak nepostačuje nepeněžité odškodnění. Shodně bylo judikováno Nejvyšším soudem i pod sp. zn. [spisová značka]:„ Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného, přičemž i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.“ Zbývalo tak posoudit, jaké přiměřené odškodnění, a to peněžité, žalobkyni náleží.

11. Při stanovení výše odškodnění soud vycházel ze Stanoviska, dle kterého je možné za každý rok řízení přiznat částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první rok řízení. Je zároveň nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Nejvyšší soud proto pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady, za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Soud při svém výpočtu odškodnění vycházel právě ze Stanoviska a za první rok řízení přiznal částku 15 000 Kč resp. její polovinu po 7 500 Kč za rok, jelikož v tomto prvním roce je újma nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení částka narůstá. Za první dva roky je to 15.000 Kč a za další 3 měsíce (1250 Kčx 3 = 3750 Kč, 24 dnů (15 000:365´=41,09x24´=984) celkem [číslo] plus 10% za to že arbitr se dopustil dalšího nesprávného úředního postupu když nevyužil možnost prodloužit si zákonnou lhůtu k vydání náletu a dál navýšil částku o 10 % za to že neprodoužil zákonnou lhůtu k rozhodnutí o námitkách. Celkem s navýšením 3.947 dospěl soud k částce 23 622 Kč. Řízení trvalo od [číslo] [rok] do [anonymizováno] [rok], více než 27 měsíců, rozhodné je datum kdy arbitr měl všechny podklady k vydání rozhodnutí a to bylo ke dni [anonymizována dvě slova] [rok], nejzazším dnem dle § 15 odst. 1 zák o Finančním arbitrovi bylo [číslo] [rok], ale arbitr rozhodl až [číslo] [rok], do té doby byl nečinný od [číslo] [rok] do [číslo] [rok] (důkaz spisem arbitra) Arbitr byl nečinný 14 měsíců, neučinil žádný úkon od [číslo] [rok] – [anonymizováno] [rok] a od [číslo] [rok] – [číslo] [rok]. Pro vydání rozhodnutí o námitkách je z pohledu úkonů zjevné, že měl rozhodnout do [číslo] [rok], ale vydal rozhodnutí až [anonymizováno] [rok].

12. Zároveň přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy uplynula 6 měsíční lhůta pro projednání žádosti žalobkyně před [stát. instituce] ohledně přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Co do zbytku žalované částky soud žalobu zamítl (výrok II.), když pro přiznání vyššího zadostiučinění neshledal důvody.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobní nárok, co do základu byl po právu a výše plnění závisela na úvaze soudu, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů řízení jako při plném úspěchu ve věci. Náklady řízení v částce sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 pís. a) AT 50 000 Kč, tedy 3.100 Kč za jeden úkon: Náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby (dle § 9 odst. 4 pís. a) AT 50 000 Kč), tedy 3.100 Kč za jeden úkon: 1x převzetí věci, 1x písemné podání –žaloby [číslo] 2021, 1x písemné podání ve věci samé 2.8 2021, 1x úkon při jednání soudu dne [číslo] [rok] od [anonymizována dvě slova] do [anonymizováno]., 1x úkon jednání dne [anonymizováno] [rok] od [číslo] do [údaj o čase] hod. Celkem ve výši 5x 3.100 Kč, 5x režijní paušál a 300 Kč za 5 úkonů, tj. 5x 300 Kč tedy cestovné dne [číslo] os. [anonymizována čtyři slova] reg. Zn [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] – [obec] a zpět 2x 95 km, celkem 190 km, 2021 - 1.151 Kč, cestovné dne [částka], ztráta času na cestě dne [číslo] [rok] 2x 1 hod, 10 min, ztráta času [anonymizováno] [rok] 2x1 hod. 10 min. 1.200 Kč. Odpovídající DPH ve výši 21% z částky 20. 662 Kč 4 339 Kč Celkem tak žalobkyni soud přiznal jako náhradu nákladů řízení částku 27. 001 Kč.

Poučení