23 C 127/2021

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 25 532,06 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 532,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 170,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 726,19 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 899,70 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 15 899,70 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 474 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v [obec].

Odůvodnění

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí: jistinu zápůjčky: 15 899,70 Kč, částku dlužného poplatku: 9 632,36 Kč, kapitalizovaný úrok: 4 726,19 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: 2 170,31 Kč, plynoucí úrok z jistiny v sazbě 29 % ročně z jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení, plynoucí zákonný úrok z prodlení z jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel zápůjčky) na ní postoupil pohledávku, které je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 20 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 14 220 Kč.

3. Souhrnný poplatek byl složen z částky kapitalizovaných úroků: 2 662 Kč, poplatku za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení: 6 866 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení: 4 692 Kč.

4. Dlužník měl zápůjčku splácet v pravidelných 45 týdenních splátkách po 761 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na: 16. 1. 2019. Dlužník své povinnosti nesplnil.

5. Dlužnou částku tvoří zbývající část zápůjčky, souhrnného poplatku, úroku a úroku z prodlení.

6. Žalovaný zastoupený opatrovníkem žalobou uplatněný nárok neuznal. Namítal, že při uzavírání smlouvy nebyla řádně prověřena úvěruschopnost dlužníka. Současně také namítá rozpor uzavřené smlouvy s dobrými mravy, když podpisem smlouvy se žalovaná strana zavázala k placení poplatků, které nebyly ani řádně zdůvodněny. Konečně i výše ujednaného úroku za zápůjčku se zdá být opatrovnici žalované strany nepřiměřeně vysoká a rovněž v rozporu s dobrými mravy. Opatrovnice žalované strany proto navrhovala, aby soud uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, přičemž žalované straně uložil povinnost uhradit žalující straně toliko jen poskytnutou jistinu a to v rozsahu, kterým nebyla žalovanou stranou doposud uhrazena, tj. ve výši 11 973 Kč. Současně navrhovala, aby mohla být dlužná jistina žalovanou stranou uhrazena do dvou a půl let od právní moci rozsudku (tj. po splátkách ve výši 400 Kč měsíčně).

7. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná strana s takovým postupem souhlasila, žalující strana se nevyjádřila a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto její souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky vyhotoveného předchozím věřitelem ze dne 20. 1. 2020, z podacího lístku ze dne 14. 2. 2020, smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek obsahující seznam postupovaných pohledávek má soud za zjištěné, že na žalující stranu byla postoupena pohledávka, která je předmětem řízení (§ 1879, § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).

9. Z listiny„ Zákaznická karta“ bylo zjištěno, že poskytovatel zápůjčky prověřil úvěruschopnost žalované strany.

10. Listinou zachycující obsah smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne [datum] mezi předchozím věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o zápůjčce, její výši a výši souhrnného poplatku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit tak, jak je uvedeno v žalobě. Bylo z ní dále zjištěno, že zápůjčka měla být splácena v pravidelných týdenních splátkách. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Listinou bylo rovněž prokázáno přenechání uvedené částky, což dlužník stvrdil podpisem smlouvy o zápůjčce.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2021, spolu s podacím lístkem ze dne 29. 1. 2021 má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta.

12. Z internetové stránky [obec] národní banky, [webová adresa] byla zjištěna sazba úroku:

13. Jedná se o průměrné sazby úvěrů nabízených bankami na trhu k březnu 2018, kdy byla uzavřena smlouva o zápůjčce.

14. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena s tzv. nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Sazby úroků za spotřebitelské úvěry poskytované těmito subjekty ČNB nevede. Proto soud při zkoumání přiměřenosti výše požadovaného úroku a celkové úplaty za poskytnutou zápůjčku vychází z přehledu úvěrových produktů, které banky na trhu v daném čase nabízejí, a které se způsobem poskytnutí, fungováním a účelem přibližují sjednané smlouvě o zápůjčce poskytnuté společností [právnická osoba]

15. Sazba úroku sjednaného ve smlouvě o zápůjčce činí 29 % ročně.

16. Smlouva o zápůjčce může být úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.). Pokud jde o úvahu o výši úroku, soud vyšel z následujících úvah. Judikatura při zkoumání přiměřenosti úroku vychází z následujících postulátů:

17. Nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. (NS 33 Odo 236/2005) V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. (NS 21 Cdo 1484/2004) Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. (NS 33 Cdo 212/2014) Uvedené závěry jsou použitelné i v režimu nového občanského zákoníku.

18. V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a zápůjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Pokud smluvený úrok víc než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. (NS 26 Cdo 1587/2015)

19. V daném případě byla sazba úroku sjednána paušálně za období poskytnutí zápůjčky na částku 2662 Kč, která odpovídá sazbě 29 % ročně z poskytnuté jistiny při splatnosti 45 týdenních splátek. Pro případ, že zápůjčka nebude včas vrácena, bylo v obchodních podmínkách sjednáno, že smlouva trvá do doby splacení poslední splátky, přičemž sazba 29 % ročně byla sjednána na celou dobu trvání smlouvy. Žalobci proto náleží úrok jak za období od poskytnutí do 16.1.2019, kdy měla nastat splatnost poslední splátky, tak i na období po 16.1.2019, až do úplného vrácení poskytnutých peněz.

20. Zjištěná obvyklá, resp. průměrná, sazba bankovního úroku u úvěru v březnu 2018 a sjednaná sazba zápůjčky nedosahuje výše násobku vymezeného judikaturou, kterou by bylo možné považovat za nepřiměřenou. Sazba úroku při zohlednění výše uvedených postulátů a s přihlédnutím ke stranám smlouvy, skutečnosti, že se jedná o úvěr tzv. nebankovního poskytovatele, výši poskytnuté částky, účelu úvěru a délce jeho trvání proto smlouvu nemravnou a tedy neplatnou nečiní.

21. Dále soud učinil následující závěry.

22. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

23. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky (§ 2390 o.z.). Dlužník měl zápůjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednané poplatky. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li (zá) půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí (zá) půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. Nic nevylučuje (§ 1746, § 1 odst. 2 o.z.), aby pro případ nevrácení byl sjednán vedle předem kapitalizovaného úroku za zápůjčku, který ale pokrývá jen dobu, na kterou je splácení zápůjčky rozvrženo, i úrok pro případ, že zápůjčka nebude včas vrácena. Protože ve smlouvě byl založen na základě ujednání stran (§ 1746, § 1 odst. 2 o.z.) i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky, je povinen zaplatit i je.

24. Žalovaný namítá celkovou výši úplaty, odkazuje na RPSN, která je dle jeho názoru nepřiměřeně vysoká. K tomu soud uvádí. Pokud jde o RPSN, je RPSN sice povinným údajem ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (NS 32 Cdo 4838/2015, § 110 odst. 1 z.s.ú.), jedná se ale toliko o komparativní údaj k vyhodnocení výhodnosti či nevýhodnosti úvěrového produktu (NS 21 Cdo 3481/2013). Ze samotné nominální hodnoty bez dalšího nelze dovozovat, že by úrok či celková úplata byla nemravná. Pokud jde o celkovou úplatu složenou z úroku 2662 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 6866 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 4692 Kč, bylo ze smlouvy zjištěno, že peníze byly žalovanému poskytnuty v hotovosti na základě osobní návštěvy v místě jeho bydliště a že sjednal týdenní splácení, které bude probíhat v týdenním intervalu v místě bydliště žalovaného. Jedná se tak o tzv. oboustranně donosný dluh na straně poskytovatele, neboť tento jednak peníze přímo v hotovosti doručí dlužníkovi ale i je od něho u něj vybírá (srov. § 1955 odst.1, § 1957 odst. 1 o.z.). K takovéto manipulaci s peněžními prostředky u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami nedochází, neboť banky zpravidla prostředky poskytují převodem na účet nebo poskytnutím kreditní karty. Uvedené operace cenu spotřebitelského úvěru prodražují a vzhledem k jejich četnosti (týdenní výběr) činí náklady této operace nejen samotná manipulace s penězi, jejich zajištění a převoz, ale i náklady samotného výběru, který provádí obchodní zástupce poskytovatele zápůjčky. Tyto náklady se pak vedle úroku jako ceny poskytnutých peněz přirozeně promítají do celkové ceny zápůjčky (a výše RPSN), neboť jsou s poskytnutím zápůjčky neoddělitelně spojeny. Výše těchto nákladů navíc může (paradoxně) být fixní a nemusí mít žádnou souvztažnost k výši poskytnuté částky. Jejich přiměřenost tak nelze vztahovat pouze k částce poskytnuté zápůjčky. Jsou-li tyto náklady včetně úroku u zápůjčky na 45 týdnů ve výši poskytnuté zápůjčky, lze zápůjčku hodnotit jako drahou a cenově pro dlužníka nevýhodnou, nikoliv ale už jako nemravnou.

25. Ohledně námitky řádně neposouzené úvěruschopnosti soud vycházel z následující úvahy:

26. Rozhodná jsou následující ustanovení právních předpisů:

27. Článek 8 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, který byl implementován v § 86 z.s.ú., uvádí: 28.

1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. 29.

2. Členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru.

30. Z výkladu podaného Soudním dvorem EU v rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] ohledně článku 8 směrnice 2008/48/ES vyplývají následující zjištění: 31. „ … 35 V tomto ohledu se v bodě 26 odůvodnění této směrnice uvádí, že by poskytovatelé úvěru měli mít povinnost kontrolovat v jednotlivých případech úvěruschopnost spotřebitele a že by jim mělo být dovoleno využívat informace poskytnuté spotřebitelem nejen během přípravy dané úvěrové smlouvy, ale i v průběhu dlouhodobého obchodního vztahu. Účelem této povinnosti tedy je, aby poskytovatelé úvěru jednali zodpovědně a aby nebyly úvěry poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. 32. 36 Směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. 33. 37 Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 34. 38 Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů. 35. 39 S ohledem na předchozí úvahy je třeba na třetí otázku odpovědět tak, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ 36. Podle § 84 odst. 2 z.s.ú.

37. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

38. Podle § 86 z.s.ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

39. Z dokazování bylo zjištěno ohledně posouzení schopnosti žalované úvěr splácet následující: Žalovaná strana vyplnila formulář zákaznické karty, kde vyplnila své osobní a majetkové poměry. Příjem byl ověřen dle předložených výplatních pásek. Čistý příjem žalovaného činil 17117 Kč, splátky činily 5000 Kč, měsíční výdaje 4000 Kč. Žalovaný uvedl, že žije s rodiči a je svobodný. Jedná se o neúčelovou zápůjčku 20 000 Kč.

40. Rozsah zjišťování osobních a majetkových poměrů odpovídá smyslu u účelu čl. 8 SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] 2008 [číslo] ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, který byl implementován v § 86 z.s.ú. tak, jak byl vymezen v rozhodnutí Soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba]. Při příjmu 17000 Kč měsíčně a celkových výdajích 9000 Kč měl žalovaný dostatek prostředků na splácení 761 Kč týdně. Lze tedy uzavřít, že z výsledku posouzení vyplynulo, že nejsou žádné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 z.s.ú.).

41. Bylo na dlužníkovi, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že zápůjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil a vrácení neprokázal.

42. Dlužník předchozímu ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto byla žaloba shledána po právu. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení.

43. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.

44. Opatrovnice žalované strany sice navrhovala, aby žalované straně byla uložena lhůta dvou a půl let k úhradě jistiny, avšak za situace, kdy bylo shledáno, že poskytovatel úvěru neporušil svou povinnost dle § 86 z.s.ú., nebylo na místě takto postupovat.

45. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel jen z jistiny. Jednotlivé složky souhrnného poplatku soud posoudil jako příslušenství pohledávky, neboť představují úplatu za poskytnuté peníze. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). Pokud žalující strana svou žalobu doplňovala, měla tyto skutečnosti uvést již v žalobě a nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

46. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.

47. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku.

48. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení