23 C 13/2020-171

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících Ladislavy Stehlíkové a Ing. Martina Paula ve věci, žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená: [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [název žalované], [IČO], se sídlem [adresa žalované a žalované], 2) [územní celek], [IČO], se sídlem [adresa žalované a žalované], oba zastoupeni: [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátem se sídlem v [obec], [ulice a číslo], o určení neplatnosti odvolání z funkce, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že odvolání žalobkyně z funkce ředitelky Základní školy a Mateřské školy, [obec], okres [okres], příspěvková organizace, ke dni 31. 7. 2020 je neplatným právním úkonem.

II. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru žalobkyně u žalované č. 1 ze dne 31. 8. 2020, je neplatným právním jednáním.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným č. 1 a č. 2 oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 58 452,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných [titul] [jméno] [příjmení], [titul].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 29. 9. 2020 se žalobkyně domáhá určení, že její odvolání z funkce ředitelky žalované č. 1 je neplatné a že stejně tak je neplatná i následná výpověď z pracovního poměru, kterou učinila žalovaná č. 1 dne 31. 8. 2020. Vznesený požadavek odůvodňuje žalobkyně tím, že jako ředitelka školy mohla být ze své funkce odvolána jen pro závažné porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících ze zastávané funkce. Žalovaná však žádné takové závažné pochybení, které by bylo způsobilé odůvodnit její odvolání z funkce ředitele školy, netvrdí. Údajným důvodem pro odvolání bylo opožděné hrazení faktur dodavatelů, to však bylo způsobeno pozdním poukazováním rozpočtových prostředků v letech 2018 - 2019 ze strany žalované č.

2. Opožděná úhrada tří faktur v prosinci 2019 pak byla způsobena pozdním předložením těchto faktur ze strany odpovědného zaměstnance, což bylo s odpovědným zaměstnancem projednáno. Žalobkyni je rovněž vytýkáno nedostatečné zabezpečení platových prostředků. Je pravdou, že v souvislosti s chystanou změnou financování základních škol od ledna 2020 rozhodla o změně počtu tříd od září 2019 ze tří na čtyři, čímž se zvýšil komfort pro žáky, učitele i rodiče, následně však jeden ze žáků přešel na jinou školu, čímž došlo k poklesu žáků pod minimální počet potřebný k financování nového učitele. Výpadek však byl vyrovnán, jakmile v lednu 2020 nabyl účinnosti nový systém financování základních škol. Chybějící prostředky na podpůrná opatření pro jednoho ze žáků byly způsobeny tím, že zákonní zástupci pozdně doložili potvrzení [označení poradny] poradny, přesto však škola musela zajistit tomuto žákovi pomoc ve stanoveném rozsahu již od začátku školního roku. Vytýkané čerpání dotace v rozporu s jejím účelem bylo způsobeno skutečností, že dotační prostředky byly evidovány na stejném účtu jako ostatní prostředky školy, výpisy z účtu však měla k dispozici pouze účetní žalované č. 2, v důsledku čehož žalobkyně nevěděla, že na účtu není dostatek prostředků nad rámec poskytnuté dotace a došlo tak k proplacení faktury na provoz školy nejen z volných prostředků, ale i z poskytnuté dotace. Toto pochybení bylo způsobeno nedbalostí žalované č. 2, která jí nepředala potřebné podklady pro řádné financování školy. Pro její odvolání nebyl dán zákonný důvod, navíc se domnívá, že bylo ryze účelové, neboť o pozici ředitele projevil zájem člen zastupitelstva. Z důvodu neplatnosti odvolání z funkce ředitele, nebyl dán důvod pro její přeřazení na pozici učitele, ze které jí byla následně dána výpověď pro nadbytečnost. Její nadbytečnost ve skutečnosti nebyla dána, neboť žalovaná č. 1 následně přijala nového učitele, a to na větší úvazek, než který byl před tím nabídnut žalobkyni. Výpověď tak byla ryze účelová.

2. Žalované považují odvolání žalobkyně z funkce ředitelky školy i následnou výpověď z pracovního poměru za platná právní jednání. Žalované jsou přesvědčeny, že opakované a dlouhodobé porušování zákonných povinností žalobkyní a jeho dopady na žalovanou naplňují intenzitu předpokládanou školským zákonem pro odvolání ředitele. Žalovaná č. 2 řádně a včas zasílala příspěvky na provoz školy, navíc k opožděným platbám faktur docházelo i v roce 2020. Žalobkyně tak ani přes opakované výtky nezjednala nápravu. Žalované nesouhlasí s tím, že vytýkané nedostatky patří do kompetence účetní či hospodářky, neboť příspěvková organizace, jakou je i škola, by měla mít zavedený vnitřní kontrolní systém, tak jak to žalobkyni ukládá § 302 písm. a), f) a g) zákoníku práce a § 25 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Odpovědnost ředitelky školy za řádné užití finančních prostředků ze státního rozpočtu v souladu s účelem jejich čerpání vyplývá přímo z § 165 odst. 1 písm. a) školského zákona. Rovněž tak bylo povinností žalobkyně organizovat výuku v souladu se schváleným rozpočtem a v případě plánování opatření, na které by rozpočtové prostředky nepostačovaly, měla dopředu projednat se zřizovatelem jejich navýšení. Vzhledem k dopadům, které mělo porušení povinností žalobkyní na žalované a s ohledem na dlouhodobou neschopnost žalobkyně zjednat nápravu při hospodaření jí řízené příspěvkové organizace, tak po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyně nadále zastávala funkci ředitele. Po odvolání z funkce ředitelky školy byla žalobkyni nabídnuta pozice učitelky s úvazkem 1,0. Tento úkon sice nebyl učiněn v předepsané písemné formě, žalovaní však mají za to, že nabídka byla ze strany žalobkyně akceptována, neboť v přípravném týdnu 24. 8. – 31. 8. jí žalovaná č. 1 přidělovala práci odpovídající dohodnutému pracovnímu zařazení a žalobkyně tuto práci vykonávala. Následně však s ohledem na potvrzený týdenní objem hodin přímé pedagogické činnosti 92 hodin, provedla žalovaná č. 1 přepočet na úvazky učitelů základní školy (tedy organizační změnu), po kterém mohla žalobkyni přidělovat práci jen v rozsahu 10 hodin přímé pedagogické činnosti. Byla jí proto nabídnuta dohoda o změně pracovního poměru na kratší úvazek, kterou však žalobkyně neakceptovala a pro žalovanou se tak stala nadbytečnou, neboť jí nadále nemohla přidělovat práci v původním rozsahu úvazku 1,0. Výpověď z pracovního poměru, která byla z tohoto důvodu žalobkyní dána, je proto platným právním jednáním.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně byla jmenována do funkce ředitelky Základní školy [obec]. Z předloženého jmenovacího dekretu vyplývá, že se tak stalo již 1. 7. 2005. Z upozornění na porušení povinnosti ze dne 22. 11. 2019 (podepsaného i žalobkyní) a z odvolání z funkce ředitele školy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vzal soud za prokázané, že žalovaná č. 2) nejprve žalobkyni vytkla pozdní úhrady odvodů na sociální zabezpečení a daní v letech 2017 – 2018 a pozdní úhrady faktur, které byly jednotlivě rozepsány ve vytýkacím dopise ze dne [datum] a následně dne [datum] odvolala žalobkyni z funkce ředitelky Základní školy [obec]. Odvolání bylo odůvodněno pozdními úhradami vystavených faktur a povinných odvodů v letech 2018 a 2019, a to i přes předchozí výtku ze dne [datum], nedostatečným zajištěním platových prostředků se ztrátou v hospodaření ve výši 431 991,28 Kč a hospodařením s veřejnými prostředky mimo jejich účelové určení s tím, že jednotlivé důvody jsou v odvolání blíže rozvedeny odkazy na výsledky provedené veřejnosprávní kontroly. Z dohody (žalobkyní nepodepsané) o změně pracovního poměru ze dne [datum] vzal soud dále za prokázané, že žalovaná č. 1 nabídla žalobkyni změnu pracovního úvazku ze 1,0 na 0,25, a to počínaje dnem 1. 9. 2020. Dne [datum] byla žalobkyni dána výpověď z pracovního poměru z důvodu, že po přepočtu úvazků v měsíci srpnu jí žalovaná č. 1 může nabídnout jen 0,25 úvazku, což však žalobkyně odmítla a proto se stala pro žalovanou č. 1 nadbytečnou. Na předloženém textu výpovědi je dopsáno, že žalobkyně jí odmítla převzít, k čemuž jsou připojeny dva podpisy svědků. Z předložených dohod o změně pracovního poměru a z pracovních smluv vzal soud za prokázané, že u žalované č. 1 je v současné době na pozici učitele základní školy zaměstnána [titul] [jméno] [příjmení] (nynější ředitelka), a to minimálně od 2. 9. 2019, [titul] [jméno] [příjmení] od 1. 7. 2008 s úvazkem 1,0, [titul] [jméno] [příjmení] od 27. 8. 2019 s úvazkem 1,0, [jméno] [příjmení] od 1. 9. 2005 s úvazkem 1,0 a [titul] [jméno] [příjmení] od 12. 10. 2020 s úvazkem 0,5.

4. Z protokolu č. [rok] ze dne 3. 6. 2020 o výsledku veřejnoprávní kontroly prováděné u žalované č. 1 od 12. 5. 2020 vzal soud za prokázané, že hospodaření žalované č. 1 skončilo ke dni 31. 12. 2019 ve ztrátě 431 991,28 Kč. Organizace nemá vytvořen vnitřní kontrolní systém, likvidační lístky došlých faktur nejsou podepsány hlavní účetní a ze směrnice není zřejmé, zda je tato funkce sloučena s funkcí správce rozpočtu. Namátkovou kontrolou faktur za prosinec 2019 byly nalezeny tři faktury po lhůtě splatnosti. Ke dni 31. 12. 2019 byl zůstatek na účtu školy 615 667,33 Kč, v pokladnách 79 144 Kč. Dle doložené inventarizace však škole měly zůstávat minimálně prostředky ze státního rozpočtu na mzdové náklady zaměstnanců ze prosinec 2019 ve výši 673 796 Kč, vratka dotace 114,46 Kč a nevyčerpaná dotace [název ] [anonymizováno] ve výši 704 719 Kč. Organizace tak nesleduje jednotlivé provozní prostředky dle určení a finanční prostředky používá jako celek. Z tisku účetních dokladů Základní školy [obec] a z výpisu z jejího účtu za prosinec 2019 bylo soudem zjištěno, že dne 2. 12. 2020 byla na účet školy poukázána částka 951 499 Kč s poznámkou [název ] [anonymizováno]. Počáteční zůstatek účtu činil 36 342,95 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2019 byl 615 667,33 Kč. Podle označených plateb byla na projekt [název] čerpána částka 234 780 Kč. Z protokolu o veřejnosprávní kontrole vyplývá, že celkem měla být z tohoto dotačního programu vyčerpána částka 246 780 Kč.

5. Z účetních dokladů, z výpisu z účtu žalované č. 1 a žalované č. 2 a ze zápisů ze zasedání obecního zastupitelstva [územní celek] ze dne 6. 3. 2019 a 28. 5. 2020 bylo soudem dále zjištěno, že na provoz školy zaslala žalovaná č. 2 v roce 2018 příspěvek ve výši 1 300 000 Kč. V roce 2019 činil příspěvek (včetně nákladů na opravu školy a nový nábytek) 1 562 853,70 Kč. Na zasedání obecního zastupitelstva dne 6. 3. 2019 přitom žalobkyně žádala o včasné zasílání prostředků na provoz školy. Příspěvek za rok 2020 činil 1 737 859,32 Kč. Dne 28. 5. 2020 schválilo obecní zastupitelstvo úhradu ztráty základní školy v důsledku přijetí nového pedagogického pracovníka ve výši 431 991,28 Kč, kterážto částka byla poukázána na účet školy dne 5. 6. 2020. Ze zprávy [stát. instituce] vyplývá, že v roce 2019 vypsalo ministerstvo rozvojový program [název programu] [anonymizováno 5 slov] při zavádění změny systému financování regionálního školství, jehož účelem bylo pokrytí finančních nákladů spojených s personálním zajištěním přímé pedagogické činnosti vyplývající z navýšení počtu úvazků pedagogických pracovníků nad limit stanovený krajskými normativy. Za splnění podmínek z něj mohl být financován plat nově přijatého pedagoga po provedené změně počtu tříd. Z účetních dokladů žalované č. 1 dále vyplývá, že dne 20. 4. 2018 bylo zaplaceno penále Finančnímu úřadu [okres] ve výši 2 142 Kč a dne 23. 7. 2018 penále OSSZ Znojmo ve výši 297 Kč. Všeobecná zdravotní pojišťovna vyúčtovala penále na zdravotním pojištění dne 16. 6. 2020. Jeho výše činila 1 921 Kč.

6. V rámci své účastnické výpovědi žalobkyně uvedla, že prostředky na provoz školy jí žalovaná č. 2 posílala pozdě a nepravidelně, řešila to na obecním úřadě i na zastupitelstvu, ale ke změně došlo až od května 2019. Obec žádala o jejich účetní alespoň na částečný úvazek, tomu nebylo nikdy vyhověno. Účetní tak měli ve [obec], ale to bylo komplikovanější, než kdyby docházela účetní z obce. Ve škole byly vždy tři třídy, dva ročníky tak musely být spojeny dohromady. Od ledna 2020 však měla nastat změna financování školství, takže po dohodě s Ministerstvem školství, že mohou mít třídy čtyři, což by bylo výhodnější kvůli PHmax, přijala novou učitelku, neboť k 1. 9. 2019 měla škola 40 žáků potřebných na čtyři třídy. V průběhu září však jeden žák odešel na jinou školu a nebylo by výhodné novou učitelku propouštět, protože by jí musela vyplácet odstupné. Změnu počtu tříd neprobírala s obcí ani se školskou radou. O další peníze na učitele nežádala, měla v té době starosti s rekonstrukcí školy. O dotačním programu na plat učitelů nevěděla. Peníze byly na účtu školy v jednom balíku, nedalo se z nich poznat přehled jednotlivých kapitol užití, když o to žádala účetní obce, bylo jí to odmítnuto s tím, že dle příkazu obce si tyto informace mají sdělovat mezi sebou jen účetní. Veškeré podklady měla u sebe obec, muselo jí být jasné, že škola nemá dostatek peněz a měla jí na hrozící problém upozornit.

7. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně byla dne 1. 7. 2005 jmenována do funkce ředitelky Základní školy [obec], ze které byla odvolána dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobkyni nabídnuto zkrácení pracovního úvazku na 0,25, žalobkyně dohodu odmítla podepsat, proto jí byla téhož dne dána výpověď pro nadbytečnost spočívající v tom, že po provedeném propočtu počtu pedagogických úvazků již žalovaná č. 1 neměla pro žalobkyni práci na plný úvazek, ale právě jen na úvazek 0,25. Žalovaná č. 1 v měsíci říjnu 2020 přijala nového zaměstnance na úvazek 0,5. Žalobkyni byl dne [datum] předán vytýkací dopis, který jí zřizovatel vytýkal pozdní proplácení faktur. Následnou veřejnosprávní kontrolou byla zjištěna opožděná platba dalších tří faktur v prosinci 2019, v roce 2020 bylo žalované č. 1 vyměřeno penále za pozdní odvody zdravotního pojištění. Již v roce 2018 platila žalovaná č. 1 penále vyměřené Finančním úřadem a OSSZ. Hospodaření žalované č. 1 za rok 2019 skončilo ve ztrátě 431 991,28 Kč, což žalobkyně odůvodňovala přijetím nového pracovníka v důsledku rozhodnutí o navýšení počtu tříd s ohledem na plánovanou změnu financování základních škol. Tato ztráta byla žalovanou č. 2 uhrazena ke dni 5. 6. 2020. Žalované č. 1 byla dne 2. 12. 2019 poukázána dotace z projektu [název ] [anonymizováno] ve výši 951 499 Kč, ke dni 31. 12. 2019 však byl na účtu zůstatek jen 616 667,33 Kč, ač z dotačního programu čerpala žalovaná č. 1 jen částku 246 780 Kč. Na účtu tak z poskytnuté dotace chybělo minimálně 89 051,67 Kč.

8. Podle § 166 odst. 2, odst. 5 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace nebo vedoucího organizační složky státu nebo její součásti jmenuje na vedoucí pracovní místo zřizovatel na základě jím vyhlášeného konkursního řízení. Ředitele školské právnické osoby zřizované ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, ředitele příspěvkové organizace a vedoucího organizační složky státu nebo její součásti může zřizovatel odvolat z vedoucího pracovního místa z důvodů závažného porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z jeho činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitele, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní inspekce nebo zřizovatelem.

9. Podle § 165 odst. 1 písm. b) školského zákona ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, dále odpovídá za použití finančních prostředků státního rozpočtu přidělených podle § 160 až 163 v souladu s účelem, na který byly přiděleny.

10. Podle § 73a odst. 2 zákoníku práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c).

11. Podle § 52 písm. c) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

12. Žalobkyně podanou žalobou napadá neplatnost dvou různých právních jednání – odvolání z funkce ředitelky školy a následnou výpověď z pracovního poměru. V prvém případě však nelze podanou žalobu opřít o ustanovení § 72 zákoníku práce, neboť to dopadá jen na neplatnost právních jednání, kterými se pracovní poměr končí. Odvolání z funkce vedoucího zaměstnance však dle § 73a zákoníku práce nevede k zániku pracovního poměru, podaná žaloba je tak v této části klasickou určovací žalobou dle § 80 o.s.ř., a je proto podmíněna existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 sp.zn. 21 Cdo 3863/2007 vyplývá, že ředitel příspěvkové organizace, který byl z funkce odvolán podle ustanovení § 166 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., má ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení, že jeho odvolání z funkce je neplatné, a to za předpokladu, že dosud (platně) neskončil jeho pracovní poměr u školské právnické osoby, příspěvkové organizace nebo státu, a že otázka neplatnosti odvolání z funkce již nebyla vyřešena v souvislosti se soudním rozhodnutím o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Jelikož předmětem žaloby je i přezkum platnosti výpovědi z pracovního poměru žalobkyně, nedošlo dosud k platnému skočení jejího pracovního poměru a žalobkyně tak má s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

13. Soud se před věcným přezkumem žaloby dále zabýval otázkou, zda byly splněny všechny formální předpoklady výpovědi z pracovního poměru a následné žaloby na určení její neplatnosti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že výpověď byla učiněna v zákonem stanovené písemné formě a že byla žalobkyni doručena, respektive, že jí žalobkyně odmítla převzít, což stvrdili dva svědci svým podpisem na textu výpovědi. Dle § 334 odst. 3 zákoníku práce tak byla výpověď žalobkyni řádně doručena. Následná žaloba byla žalobkyní podána ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce, neboť žaloba byla u soudu podána již dne 29. 9. 2020, tedy ještě před tím, než žalobkyni uběhla zákonná výpovědní doba.

14. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda žalovaná č. 2) měla zákonný důvod pro to, aby žalobkyni odvolal z funkce ředitele školy. Z ustanovení § 166 školského zákona vyplývá, že pozice ředitele školy je pozicí, ve které pracovní poměr vzniká jmenováním, přičemž zaměstnavatel může takto jmenovaného zaměstnance odvolat jen z některého důvodu taxativně uvedeného v § 166 školského zákona. Ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona, o které žalovaná č. 2) odvolání opírá, je normou s relativně neurčitou hypotézou, která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil hypotézu právní normy podle učiněných skutkových zjištění. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že soud při zkoumání, zda došlo k porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce ředitele školské právnické osoby„ závažným způsobem“, může přihlédnout k osobě ředitele, k jeho dosavadnímu postoji k plnění právních povinností, k době a situaci, v níž došlo k porušení nebo nesplnění právních povinností, k míře zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností, k důsledkům porušení právních povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním ředitel způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o odvolání z funkce odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli (školské právnické osobě) lze spravedlivě požadovat, aby ředitel u něho nadále vykonával svou funkci (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012 sp.zn. 21 Cdo 908/2011 či ze dne 12. 5. 2016 sp.zn. 21 Cdo 1636/2015).

15. V projednávaném případě byly zjištěny jak okolnosti, které svědčily ve prospěch žalobkyně, tak i okolnosti, které by mohly odůvodňovat její odvolání z funkce. Předně nelze přehlédnout, že žalobkyně byla do funkce ředitele školy jmenována již v roce 2005, přičemž nedostatky, které jí jsou vytýkány žalovanou č. 2, se vztahují až k období let 2018 – 2020. Ze strany žalovaných nebylo nic tvrzeno o tom, že by ze strany žalobkyně docházelo k porušování povinností i v předcházejícím období a takový závěr nelze učinit ani z výsledků proběhlého řízení. Lze mít proto důvodně za to, že výkon povinností žalobkyně byl dlouhodobě řádný. Dále bylo nutno při rozhodování vzít do úvahy, že škola, na které žalobkyně působila jako ředitelka, je školou malého typu, která nemá prostředky na to, aby si zajistila dostatečný odporný aparát pro řádné plnění všech povinností a závazků vyplývající z provozu školy. Ředitel takové školy tak musí plnit nejen povinnosti ve vztahu k řádnému pedagogickému řízení školy, ale i povinnosti řadového pedagoga (i ředitel má stanoveny, byť omezeně, hodiny přímé pedagogické činnosti) a vedle toho i povinnosti, které spadají do činnosti účetního a hospodáře. Pochybení, která jsou žalobkyni vytýkána, jsou tak spíše nedbalostního charakteru a plynou ze značného množství často diametrálně odlišné agendy, kterou žalobkyně jako ředitelka malé školy musela každodenně řešit, o neustále narůstající a mnohdy ubíjející byrokracii ani nemluvě. Za této situace proto soud vytýkané prodlevy s proplácením faktur a nedodání podkladů dle požadavků hygienické stanice nepovažuje za natolik závažné porušení povinnosti ředitele školy, aby samy o sobě odůvodnili jeho odvolání z funkce.

16. Na druhou stranu však nelze pominout závažnost ostatních vytýkaných pochybení a jejich dopady do poměrů obou žalovaných. Při rozhodování je nutno také náležitě zohlednit, že ředitel školy je vedoucím zaměstnancem samostatné právnické osoby a fakticky tak zastává vrcholovou řídící pozici včetně pozice statuárního orgánu školské právnické osoby. Na ředitele školy proto plně dopadají povinnosti stanovené § 301 zákoníku práce pro řadové zaměstnance, mimo jiné i povinnost řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele (§ 301 písm. d), ale i povinnosti stanovené § 302 zákoníku práce, mezi které mimo jiné patří povinnost řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců (§ 302 písm. a), povinnost zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů (§ 302 písm. f) či povinnost zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. Povinnost použít finanční prostředky ze státního rozpočtu v souladu s účelem, na který byly přiděleny, pak vyplývá již z citovaného ustanovení § 163 odst. 1 písm. b) školského zákona. Jelikož dle § 2 písm. a) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, patří mezi orgány veřejné správy i příspěvková organizace územního samosprávného celku (a tedy i obcí zřízená škola) lze souhlasit se žalovanými v tom, že k povinnostem ředitele školy jakožto vedoucího orgánu veřejné správy patří dle § 25 zákona o finanční kontrole i povinnost zavést a udržovat vnitřní kontrolní systém, který vytváří podmínky pro hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy, je způsobilý včas zjišťovat, vyhodnocovat a minimalizovat provozní, finanční, právní a jiná rizika vznikající v souvislosti s plněním schválených záměrů a cílů orgánu veřejné správy, zahrnuje postupy pro včasné podávání informací příslušným úrovním řízení o výskytu závažných nedostatků a o přijímaných a plněných opatřeních k jejich nápravě. Povinnosti, které jsou různými zákony na ředitele školských zařízení kladeny, jsou takového charakteru, že se zejména v oblasti hospodaření blíží povinnosti péče řádného hospodáře tak, jak je stanovena pro členy statutárních orgánů obchodních korporací dle zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích.

17. Výše uvedené znamená, že žalobkyni sice nelze upřít pravomoc rozhodnout o navýšení počtu tříd a přijetí nového pedagoga, čímž byl zajisté sledován legitimní cíl zkvalitnění výuky a zvýšení komfortu pro žáky i pedagogy, s touto pravomocí však byla neoddělitelně spojena povinnost racionálně vyhodnotit dopady plánovaného opatření nejen na pedagogický chod školy, ale i na její následné hospodaření. Žalobkyně proto byla povinna před přijetím nového pedagoga vyhodnotit, zda má v rozpočtu zajištěno dostatečné krytí jeho mzdových prostředků a v záporném případě přijmout opatření, kterým by rozpočtové prostředky školy byly navýšeny tak, aby plánovaná změna byla kryta po finanční stránce. Přijetí dalšího pedagoga bez toho, že by škola disponovala dostatkem finančních prostředků na jeho plat a spoléhání na to, že v dalším období ''se to nějak dorovná'', lze považovat za hrubou nedbalost žalobkyně, která však měla negativní dopady do poměrů druhé žalované, jakožto zřizovatele školy.

18. Z provedeného dokazování vyplynulo, že přijetí nového pedagoga bylo učiněno v situaci, kdy měla nastat změna financování regionálního školství, která by umožnila žalobkyní plánované rozšíření počtu tříd za současného snížení počtu žáků ve třídě. Tato změna však nabyla účinnosti až v průběhu školního roku, platové prostředky na nového pedagoga by tak neměla škola k dispozici již od počátku školního roku, ale až v jeho průběhu. Nicméně ze zprávy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vyplývá, že za účelem pokrytí nákladu na pedagogy po toto přechodné období byl vypsán dotační program, ze kterého mohly být čerpány prostředky na platy pedagogů. Žalobkyně sice tvrdí, že o tomto dotačním programu nevěděla, ze zprávy Ministerstva školství však vyplývá, že vypsání dotačního programu bylo řádně zveřejněno na webových stránkách ministerstva a že o jeho existenci byli ředitelé škol informování na odborných seminářích ke změně financování školství, jichž se žalobkyně dle své účastnické výpovědi rovněž účastnila. Žalobkyně proto existenci dotačního programu mohla poměrně lehce zjistit. Navíc, pokud žalobkyně tvrdí, že změna počtu tříd jí byla navržena po domluvě s Ministerstvem školství, tak se otázka existence dotačního programu přímo nabízí. Jestliže žalobkyně neudělala ani tak základní věc, jako je zjištění existence možné dotace na plánované navýšení počtu tříd, ač musela vědět (pokud by postupovala jako řádný hospodář), že v rozpočtu nemá dostatečnou rezervu na plat dalšího pedagoga (o čemž svědčí výsledky provedené veřejnoprávní kontroly, která shledala tehdejší prostředky školy za nedostatečné ke krytí mzdových nákladů), jednala hrubě nedbale. Důsledkem této nedbalosti bylo, že školu připravila o možný příjem z dotačního programu, který by pokryl náklady na nově přijímaného pedagoga. Toto opomenutí by nebylo natolik závažné, pokud by škola měla dostatečné finanční rezervy k pokrytí výdajů na plánovanou změnu. V projednávaném případě však tomu tak nebylo a důsledkem opomenutí žalobkyně bylo, že hospodaření školy skončilo ve ztrátě 431 000 Kč, kterou následně musela pokrýt druhá žalovaná jako zřizovatel školy ze svého rozpočtu. Obec tak musela ze svého rozpočtu vynaložit poměrně vysokou částku, kterou by jinak ušetřila v případě, že by se žalobkyně chovala racionálně a předem se pokusila využít všech do úvahy přicházejících možností financování plánovaného navýšení počtu tříd. Soud znovu opakuje, že finanční analýza plánovaných změn a analýza jejich proveditelnosti, včetně zjištění všech možností jejich financování patří k požadavkům, které lze s ohledem na § 301 a § 302 zákoníku práce klást na všechny vedoucí zaměstnance v pozici vrcholného řídícího orgánu. Ztráta v hospodaření školy přitom nebyla zapříčiněna tím, že by v průběhu školního roku poklesl počet žáků pod minimální povolený počet, neboť již bylo uvedeno, že dle výsledků veřejnosprávní kontroly neměla škola dostatek rozpočtových prostředků na platy pedagogů, ztráta by tak nastala i v případě, že by počet žáků zůstal v průběhu roku nezměněn, neboť k navýšení platových výdajů nad možnosti školy došlo již tím, že byl přijat další pedagog, jehož si škola ze stávajícího rozpočtu nemohla dovolit. To, že v dalším roce již hospodaření školky nebylo ztrátové, jak namítá žalobkyně, může být způsobeno tím, že účelem změny financování školství bylo navýšení finančních prostředků ve školství, škole se tak zvýšily příjmy a také tím, že došlo k navýšení příspěvku ze strany zřizovatele (1 737 000 Kč v roce 2020 oproti 1 562 000 Kč v roce 2019). Plusové hospodaření v roce 2020 navíc nic nemění na tom, že předchozí hospodaření školy bylo ztrátové, že tuto ztrátu musela pokrýt druhá žalovaná a že jejím důvodem, jak připustila sama žalobkyně, byly provedené změny v organizaci výuky.

19. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že škola při svém hospodaření nesledovala jednotlivé provozní prostředky dle určení a finanční prostředky používala jako celek. Žalobkyně sice závěry veřejnosprávní kontroly zpochybňovala tím, že při kontrole nebyla přítomna (její výsledky však obdržela), ovšem skutečnost, že poskytnutá dotace byla využívána i k úhradě běžných provozních nákladů školy, vyplývá nejen z protokolu o veřejnosprávní kontrole, ale též z dalších doložených účetních dokladů. Z předložených výpisů z účtu minimálně vyplývá, že na účet školy byla dne 2. 12. 2019 poukázána dotace z projektu [název] [anonymizováno] ve výši 951 499 Kč. Účel platby je ve výpise specifikován natolik, že je zřejmý každému, kdo měl k němu přístup. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že před poukázáním dotace byly na účtu k dispozici finanční prostředky jen ve výši 36 242,95 Kč. Na projekt [název ] [anonymizováno] byly následně z účtu provedeny prokazatelně jen platby dne 9. 12. 2020 v součtu ve výši 234 780 Kč. Dle žalobkyně, jakož i dle protokolu o veřejnoprávní kontrole, bylo z dotačního programu čerpáno ještě dalších 12 000 Kč, byť podle popisu jednotlivých plateb ve výpise z účtu nelze takovou platbu identifikovat. I když však soud i tuto platbu zohlední, znamená to, že z poskytnuté dotace bylo v měsíci prosinci 2019 vyčerpáno jen 246 780 Kč a že tak na účtu měla zůstávat dotace ve výši 704 719 Kč. Na úhradu ostatních provozních nákladů školy tak mohly být čerpány je prostředky nad tuto částku. Přesto z výpisu z účtu vyplývá, že z poskytnutých dotací musela být vyčerpána ještě částka 89 051,67 Kč na běžné provozní a mzdové náklady školy, neboť konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 12. 2020 činil jen 615 667,33 Kč. Ze strany školy se tak jedná o neoprávněné použití peněžních prostředků dle § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a zároveň i o porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 téhož zákona. Povinnost nakládat s finančních prostředky státního rozpočtu v souladu s účelem, na který byly přiděleny, je řediteli školy stanovena přímo školským zákonem, jestliže tak žalobkyně nejednala, dopustila se porušení povinnosti, které je v případě následné kontroly užití dotačních prostředků způsobilé přivodit pro žalované negativní důsledky minimálně v podobě odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dle názoru soudu se tak jedná o závažné porušení povinností žalobkyně, které je navíc prohlubováno tím, že dle výsledků veřejnosprávní kontroly a dle předložených účetních dokladů v prostředích školy nechybělo jen oněch shora zmiňovaných 89 051 Kč z poskytnuté dotace, ale celkem částka 683 816,13 Kč.

20. Zjištěný nedostatek v hospodaření školy tak nelze vysvětlit jen tím, že ze strany zřizovatele nebyly včas zasílány provozní prostředky, neboť v roce 2019 vzrostly příspěvky zřizovatele oproti roku předchozímu o 50 000 Kč a byl poukazován pravidelnými platbami. Lze sice souhlasit se žalobkyní, že pokud jsou všechny prostředky vedeny na jednom účtu, je jejich vzájemné odlišení obtížné, to však nezbavuje žalobkyni odpovědnosti v případě, že účelově určené prostředky jsou čerpány v rozporu s jejich účelem. Jak již bylo uvedeno výše, vedoucí pracovník má povinnost přijmout opatření k ochraně majetku zaměstnavatele. Ředitel školy navíc přímo odpovídá za to, že prostředky ze státního rozpočtu poskytnuté, budou užity v souladu s jejich účelem. Bylo proto povinností žalobkyně přijmout taková opatření, která by zamezila tomu, že dotační prostředky budou použity v rozporu s jejich účelem, nebo která by alespoň umožnila sledovat jejich čerpání. Do úvahy minimálně přichází zřízení zvláštního účtu pro poskytované dotace, ze kterého by se běžné provozní platby neprováděly. Nelze souhlasit s žalobkyní ani v tom, že vytýkaný nedostatek byl způsobem žalovanou č. 2, která ji neposkytovala výpisy z účtu. Sama žalobkyně totiž uvedla, že k účtu zřizovala elektronické bankovnictví, jako statutární orgán majitele účtu tak musela mít k účtu dálkový přístup kdykoliv, kdy měla přístup k internetu. S ohledem na stav účtu v prosinci 2019 pak bylo při běžné kontrole poměrně lehce poznatelné, že na účtu mimo poskytnuté dotace není dostatek prostředků pro úhradu provozních výdajů školy, neboť jak již bylo uvedeno, zůstatek na účtu před poskytnutím dotace činil jen 36 342,95 Kč a šlo tak snadno spočítat, kolik může být z účtu použito na úhradu běžných provozních nákladů. Vedoucí pracovník, pokud svojí funkci vykonává skutečně odpovědně, nemůže spoléhat na to, že v minulosti dosud žádná kontrola čerpání dotace v průběhu trvání dotačního programu neproběhla a stejně tak nemůže spoléhat na to, že případný schodek poskytnuté dotace se dorovná v následném období z jiných prostředků. Rovněž tak žalobkyně nemůže všechnu odpovědnost přenášet na účetní, neboť jako vedoucí pracovník měla povinnost řídit a kontrolovat své podřízené zaměstnance a shledala-li nedostatky, měla přijmout potřebná opatření k nápravě. Žalobkyně navíc měla povinnost přijmout taková opatření, která vytvoří podmínky pro hospodárný výkon veřejné správy. Pokud takové mechanismy nepřijala (viz výsledky veřejnosprávní kontroly), jdou zjištěná pochybení při čerpání dotace i k její tíži.

21. Na základě výše uvedených skutečností proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně se ve dvou případech dopustila závažných pochybení při hospodaření s majetkem školy. V jednom případě byla výsledkem pochybení žalobkyně ztráta v hospodaření prvé žalované v řádu statisíců korun, kterou ze svého rozpočtu musela uhradit druhá žalovaná, ve druhém případě se žalobkyně dopustila porušení rozpočtové kázně, čímž vystavila žalované riziku následné majetkové sankce. Přihlédne-li soud dále ke skutečnosti, že s těmito dvěma závažnými pochybeními se pojily méně závažné, ale soustavné nedostatky v běžném hospodaření školy (pozdní úhrady faktur), ke kterým minimálně ve třech případech došlo i poté, co žalovaná č. 2 toto pochybení žalobkyni vytkla, je soud toho názoru, že ve svém souhrnu se jedná o taková porušení povinnosti řádně hospodařit se svěřeným majetkem, pro která po žalovaných nelze spravedlivě požadovat, aby strpěly další setrvání žalobkyně ve funkci ředitele školy, a to ani přes dřívější dlouhodobý řádný výkon této funkce žalobkyní. Je tomu tak proto, že ze strany žalobkyně se nejednalo jen o ryze formální pochybení, které by neměla žádný reálný následek, ale o pochybení, která se projevila v majetkové sféře obou žalovaných. Vedle penále, která byla vyměřena za opožděné odvody daní, sociálního a zdravotního pojištění (která však sama o sobě nedosáhla natolik závažné výše), se jedná především o onu několikasettisícovou částku, kterou žalovaná č. 2 musela vynaložit na úhradu hospodářských ztrát způsobených žalobkyní provedenými organizačními změnami, s čímž se ještě pojí riziko dalších případných sankcí za porušení rozpočtové kázně. Nejedná se přitom o pochybení, která by bylo způsobena tím, že žalovaná č. 2 nedostatečně přispívala na provoz školy, neboť žalované v řízení prokázaly, že příspěvky ze strany obce byly odesílány pravidelně a v jednotlivých rocích docházelo k jejich postupnému navyšování.

22. Nelze rovněž souhlasit s tím, že by se ze strany žalované č. 2 jednalo o účelové jednání. Samotná motivace právního jednání, jak podotýkají i žalované, zpravidla nemá na platnost právního jednání vliv. Pouze v případě, že by se jednalo o zjevné zneužití práva nebo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, by se mohlo jednat o právní jednání neplatné. Něco takového však žalobkyně nejen netvrdí, ale nevyplynulo to ani z provedeného dokazování. Z něj naopak vyplynulo, že méně závažné porušení pracovních povinností žalovaná č. 2 nejprve žalobkyni řádně vytkla a poskytla jí lhůtu k nápravě, žalovaná tedy postupovala tak, jak jí zákoník práce ukládá v případě porušování pracovní kázně u řadového zaměstnance. V případě dalších kontrolou zjištěných pochybeních je pak především na zaměstnavateli, jak vyhodnotí jejich závažnost a jaké pracovněprávní důsledky z nich vyvodí. Za zneužití výkonu práva by šlo takové jednání žalovaných považovat jen v případě, že by se jednalo o jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Jestliže však z provedeného dokazování vyplynulo, že se žalobkyně dopustila jednání, které bylo důvodem jejího odvolání z funkce ředitelky a jestliže tímto jednáním byla žalovaným způsobena nikoliv malá újma, nelze takové odvolání z funkce považovat za jednání příčí se dobrým mravům, neboť závažné poškození majetkových zájmů zaměstnavatele by bylo důvodem pro odvolání z funkce vedoucího zaměstnance i v případě, že by se o tuto funkci nikdo jiný neucházel. Sama skutečnost, že o funkci žalobkyně měla zájem třetí o soba, tak není důvodem neplatnosti odvolání z funkce, bylo-li provedeným dokazováním zjištěno, že důvody odvolání se zakládají na reálném skutkovém stavu a byly-li soudem tyto důvody posouzeny jako závažné porušení povinnosti ředitele školy ve smyslu § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona.

23. Soud proto považuje odvolání žalobkyně z funkce ředitelky žalované č. 1 za platné právní jednání a v této části tak podaná žaloba důvodná není.

24. Sama skutečnost, že zaměstnavatel platně odvolal vedoucího zaměstnance z funkce, však nezpůsobuje zánik pracovního poměru odvolaného vedoucího zaměstnance. Z ustanovení § 73a odst. 2 zákoníku práce vyplývá, že zaměstnavatel má vůči odvolanému vedoucímu zaměstnanci nabídkovou povinnost jiného vhodného pracovního místa. Teprve v případě, že takové jiné vhodné pracovní místo nemá, nebo pokud jej zaměstnanec odmítne, je založen důvod výpovědi dle § 52 písm. c) zákoníku práce.

25. Z provedeného dokazování však vyplývá, že toto nebyl případ žalobkyně, neboť mezi žalobkyní a prvou žalovanou došlo k dohodě v tom směru, že žalobkyně bude nadále vykonávat práci učitelky na plný úvazek. Dohoda sice nebyla uzavřena v předepsané písemné formě, její existenci však lze dovodit z výzvy žalobkyně k dalšímu přidělování práce učitele na plný úvazek ze dne 28. 8. 2020. V okamžiku odvolání z funkce tak žalobkyně nebyla pro žalovanou č. 1 nadbytečná, protože žalovaná pro ní měla práci na pozici učitele základní školy. Žalované však předloženým propočtem hodnoty PHmax doložily, že žalovaná č. 1 měla pro školní rok 2020 /2021 potřebu nižšího počtu úvazků učitelů. Jestliže žalovaná na základě tohoto výpočtu provedla následně propočet úvazku učitelů, ze kterého vyplynulo, že některý z pedagogů pracujících původně na plný úvazek, je pro školu dále potřebný jen v úvazku zkráceném, jednalo se o organizační změnu ve smyslu § 52 písm. c) zákoníku práce, mající dopad na personální obsazení prvé žalované. Jestliže žalovaná č. 1 následně postupovala tak, že žalobkyni nabídla uzavření dohody o změně pracovního poměru, která by onu organizační změnu reflektovala a kterou by pracovní úvazek žalobkyně poklesl na hodnotu, v jaké jí žalovaná č. 1 po provedené organizační změně mohla přidělovat práci, jednalo se ze strany žalované č. 1 o postup v souladu se zákonem, neboť pokud zaměstnavatel v důsledku organizační změny může přidělovat některému zaměstnanci práci jen v nižším, než původně sjednaném rozsahu, je povinen mu nejprve nabídnout změnu pracovního poměru proto, že potřeba výkonu práce tohoto zaměstnance pro zaměstnavatele nadále trvá, byť v nižším rozsahu, a takový zaměstnanec tak nemůže být pro zaměstnavatele zcela nadbytečný. Teprve v případě, že tento zaměstnanec dohodu o změně rozsahu pracovního úvazku odmítne, nemůže zaměstnavatel zaměstnanci přidělovat práci ani v původním ani ve zkráceném rozsahu a takový zaměstnanec se pro zaměstnavatele stává nadbytečným a je u něj dán výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Soud přitom v řízení o neplatnost výpovědi dle § 52 písm. c) zákoníku práce může zkoumat toliko existenci organizační změny, existenci nadbytečnosti zaměstnance a existenci příčinné souvislosti mezi organizační změnou a touto nadbytečností, nemůže však přezkoumávat rozhodnutí zaměstnavatele o tom, kterému z možné množiny organizační změnou dotčených zaměstnanců dá zaměstnavatel výpověď z pracovního poměru.

26. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně nabízenou dohodu o změně pracovního poměru na úvazek odpovídající novému propočtu úvazků učitelů u žalované č. 1 odmítla. Žalobkyně tak odmítnutím nabízené dohody přivodila stav, kdy se pro žalovanou č. 1 stala nadbytečnou. Že se nejedná jen o ryze účelovou organizační změnu, pak bylo v řízení doloženo pracovními smlouvami ostatních pedagogů působících u prvé žalované, ze kterých vyplývá, že po dání výpovědi žalobkyni sice žalovaná č. 1 přijala nového pedagoga, ovšem toliko na zkráceny úvazek, je tak zjevné, že na straně žalované č. 1 byla ve školním roce 2020 /2021 skutečně dána nižší potřeba pracovních úvazků a že nabídka dohody o změně pracovního úvazku žalobkyně na částečný úvazek měla své reálné opodstatnění. Nejednalo se tak o situaci, kdy by žalovaná nejprve na oko snížila rozsah pracovních úvazků a následně po zbavení se takto účelově vytvořeného nadbytečného (nepohodlného) zaměstnance, by pracovní úvazky opět navýšila na původní rozsah a na místo nepohodlného zaměstnance by přijala zaměstnance loajálního. Nový pedagog byl naopak žalovanou č. 1 zjevně přijat na pozici, kterou by vykonávala žalobkyně v případě, že by nabízenou dohodu o změně pracovního poměru akceptovala. V jednotlivých předložených dokumentech byl sice zkrácený úvazek uveden různým číslem (0,25 a 0,5), sama žalobkyně však připustila, že jí bylo nabídnuto 10 nebo 11 hodin přímé pedagogické činnosti, což by odpovídalo polovině přímé pedagogické činnosti učitele základní školy dle nařízení vlády č. 75/2005 Sb., a tedy fakticky polovičnímu úvazku, na který byla v měsíci říjnu 2020 přijata nová učitelka.

27. Soud proto považuje i výpověď z pracovního poměru žalobkyně za platné právní jednání. Podanou žalobu tak soud neshledal ani v jednom z uplatněných nároků důvodnou, proto jí v plném rozsahu zamítl.

28. Žalované byly ve sporu zcela úspěšné, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. proto mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalovaných sestávají z odměny za právní zastoupení za devět úkonů právní služby, a to za převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 5. 11. 2020, sepis doplnění vyjádření ze dne 18. 11. 2020, účast na jednání soudu dne 14. 1. 2021, doplnění důkazů a vyjádření k výzvě soudu dne 26. 1. 2021, replika k doplňujícímu vyjádření žalobkyně ze dne 21. 2. 2021, doplnění vyjádření o nově zjištěné skutečnosti ze dne 12. 3. 2021, účast na jednání dne 8. 4. 2021 a účast na jednání soudu dne 27. 5. 2021. Za účelně vynaložené úkony právní služby však soud nepovažoval účtované doplnění důkazů a vyjádření k výzvě soudu ze dne 28. 1. 2021, neboť pokud soud předtím při jednání dne 14. 1. 2021 poučil žalované o nutnosti doplnění důkazů a skutkových tvrzení a jestliže na tuto jedinou výzvu soudu reagovaly žalované prostřednictvím svého právního zástupce vícero podáními, nemůže jít skutečnost, že žalované nebyly schopny na poučení a výzvu soudu reagovat naráz jediným podáním, k tíži žalobkyně. Stejně tak soud nepovažoval za účelně vynaložený úkon právní služby účtované doplnění důkazů a vyjádření ze dne 14. 4. 2021, neboť pokud soud před tím žalované vyzval k předložení konkrétních účetních důkazů, není ke splnění této povinnosti třeba odborných znalostí advokáta a tuto povinnost lze splnit jen prostým předložením listin. Předmětem řízení bylo určení platnosti právního jednání, jehož hodnota se nedá ocenit penězi, při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny právního zástupce žalovaných je proto nutné vyjít dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z částky 35 000 Kč, čemuž dle § 7 advokátního tarifu odpovídá odměna 2 500 Kč za jeden úkon právní služby. Celkem by tak odměna za právní zastoupení činila 22 500 Kč, je však třeba dále zohlednit, že právní zástupce zastupoval v řízení dvě žalované, dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu proto náleží advokátovi za každou zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Právní zástupce žalovaných má tak za zastoupení každé žalované nárok na odměnu ve výši 18 000 Kč, v součtu tedy celkem 36 000 Kč. Součástí nákladů řízení je dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalovaných za výše uvedených devět úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 3 po 300 Kč za úkon a náhrada za ztrátu času právního zástupce žalovaných na cestě ke třem jednáním soudu a zpět a za ztrátu času při čekání na zahájení jednání dne 27. 5. 2021, které bylo zpožděno, v celkovém rozsahu 17,5 hodiny, dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Tyto hotové výdaje byly vynaloženy při společném zastupování obou žalovaných, není proto důvod počítat je jako zvláštní výdaj každé žalované, ale toliko jako jeden společný výdaj. Na těchto hotových výdajích bylo proto soudem přiznáno k náhradě jen 6 200 Kč. K hotovým výdajům dále patří náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalovaných za cesty z [obec] k jednání soudu a zpět ve dnech 14. 1. 2021, 8. 4. 2021 a 27. 5. 2021. Na cestě k jednomu jednání bylo ujeto 334 km, spotřeba benzinu 95 použitého vozidla činila dle předloženého technického průkazu 7,3l/5,1l/5,9l na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., činí 27,80 Kč a sazba základní náhrady 4,40 Kč/km, čemuž odpovídají cestovní náhrady 2 035,99 Kč za jednu jízdu, při třech jednáních tedy celkem 6 107,99 Kč. Jízda k soudnímu jednání byla učiněna při společném zastupování obou žalovaných, je proto na místě tuto náhradu přiznat pouze jednou. Právní zástupce žalovaných je plátcem DPH, náklady řízení jsou tak navyšovány o 21% DPH ve výši 10 144,69 Kč Náklady řízení vzniklé žalovaným tak celkem dosahují částky 58 452,67 Kč.

Poučení