23 C 130/2012-698

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení [číslo], 274 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 407 274 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů státu ve výši 40.537,50 Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 381.151,90 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu žalobkyně, jíž se domáhala po žalované zaplacení částky 1 407 274 000 Kč z titulu náhrady majetkové újmy ve formě ušlého zisku, která měla žalobkyni vzniknout v období od [datum] do [datum] v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nečinnosti [stát. instituce] při vydávání rozhodnutí podle § 43 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a podobných hrách, dále jen„ LotZ“. Podle žaloby [stát. instituce] svým rozhodnutím i podle názoru veřejného ochránce práv znevýhodnilo kasina, když povolilo vyšší výherní limity i u výherních loterijních terminálů, které mohou být umístěny jinde, než v kasinech, čímž znevýhodnilo jejich provozovatele. Tím došlo k porušení zák. č. 202/1990 Sb.

2. Soud prvního stupně uvedl, že v předmětném sporu nemůže jít o nesprávný úřední postup, neboť činnost [stát. instituce] se projevila ve vydání rozhodnutí, která sice žalobce považuje za nezákonná, avšak žádné z nich nebylo pro nezákonnost zrušeno. Pokud jde o tvrzenou nezákonnou nečinnost [stát. instituce], soud prvního stupně dospěl k závěru, že ani tento postup nelze podřadit pod definici nesprávného úředního postupu, neboť žalovaná neporušila žádnou povinnost učinit úkon nebo vydat rozhodnutí.

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že nečinnost jako nesprávný úřední postup se dotýká účastníka řízení, jímž však žalobce v řízení o vydávání povolení k provozování interaktivních videoloterních terminálů (dále též jen„ IVT“) nebyl. V rámci odpovědnosti státu za škodu lze zkoumat pouze odpovědnost za nezákonné rozhodnutí, tedy rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno a za nesprávný úřední postup, jímž se rozumí především postup při jiné než rozhodovací činnosti státních orgánů a porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státu při jeho činnosti. O žádný z těchto případů, včetně porušení povinnosti učinit úkon, se však v projednávané věci nejednalo a takto prvostupňový soud věc posoudil.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen„ dovolatelka“) včasné dovolání. V podaném dovolání v první řadě namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když uvedl, že nečinnost jako nesprávný úřední postup se může dotýkat toliko pouze účastníka řízení, jímž však žalobce v posuzované věci nebyl. Dovolatelka dále uvedla, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení tří otázek, jež dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly vyřešeny: 1) zda nesprávný úřední postup ve formě nečinnosti spočívající v nevydání správního rozhodnutí nebo v jeho vydání po lhůtě podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, nastává, i když v předmětné věci rozhodnutí již bylo vydáno, avšak podle zákona má být v téže věci vydáno nové rozhodnutí, kterým bude dosavadní rozhodnutí potvrzeno, nebo změněno nebo zrušeno; 2) zda má správní orgán povinnost změnit jím vydané rozhodnutí, když se realizace části obsahu dotyčného správního rozhodnutí dostane opakovaně a dlouhodobě do rozporu s veřejným zájmem a 3) zda musí správní orgán v takovém případě se změnou daného rozhodnutí čekat na to, až bude původní rozhodnutí zrušeno správním soudem. Za zásadní pokládá dovolatelka odpověď na otázku, zda žalované straně vznikla povinnost změnit již vydaná povolení týkající se terminálů („ IVT“) doplněním o diferenciaci limitů výše sázek, výher a hodinových proher na úroveň, která je stanovena v § 17 LotZ pro výherní hrací přístroje (VHP) v kasinech.

5. Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry vyjádřenými v rozsudcích obou soudů.

6. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne [datum] a jelikož řízení v projednávané věci bylo zahájeno před [datum], Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

7. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř.a bylo přípustné.

8. Dovolací soud se nejprve zabýval námitkou dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, když uvedl, že nečinnost jako nesprávný úřední postup se může dotýkat toliko pouze účastníka řízení, jímž však žalobce v posuzované věci nebyl.

9. Ač dovolatelka pouze konstatovala, že shora uvedený závěr odvolacího soudu nemá oporu v judikatuře dovolacího soudu, aniž by jakkoliv specifikovala rozhodnutí, jež jsou s těmito závěry v rozporu, Nejvyšší soud jí z hlediska přípustnosti takového dovolacího důvodu nemůže upřít, že dovoláním napadený závěr odvolacího soudu se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není správný a odporuje znění § 13 odst. 2 OdpŠk, což vyjádřil např. ve svém rozsudku ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2809/2006, (rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto rozsudku citovaná jsou dostupná na [webová adresa]), kde uvedl, že právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, a to kdokoliv bez ohledu na svou účast v řízení. Dovolání je pak v tomto směru i důvodné.

10. Dle dovolacího soudu bylo dovolání přípustné pro řešení dalšího právního posouzení, totiž otázky, zda lze mít úřední postup za nesprávný podle § 13 OdpŠk v případě nečinnosti žalované spočívající v nevydání správního rozhodnutí nebo v jeho vydání po lhůtě, popř. tehdy, i když v předmětné věci rozhodnutí již bylo vydáno, avšak podle zákona má být v téže věci vydáno nové rozhodnutí, kterým bude to dosavadní rozhodnutí potvrzeno, nebo změněno nebo zrušeno, anebo zda má správní orgán povinnost změnit jím vydané rozhodnutí, když se realizace části obsahu dotyčného správního rozhodnutí dostane opakovaně a dlouhodobě do rozporu s veřejným zájmem a zda musí správní orgán v takovém případě se změnou daného rozhodnutí čekat na to, až bude původní rozhodnutí zrušeno správním soudem. Takové otázky nebyly v judikatuře dovolacího soudu dosud řešeny. Všechny tři otázky jsou přitom založeny na tezi dovolatelky, že [stát. instituce] mělo vydat ještě jiné, další rozhodnutí než to, které již bylo vydáno (t. j. původní povolovací dle dovolatelky znevýhodňující kasina ve prospěch výherních loterních terminálů), a to bez ohledu na to, že předchozí rozhodnutí dosud nebylo zrušeno, a že proto nesprávný postup spočívá v nečinnosti. Z toho dovolatelka dovozuje, že soudy nesprávně posoudily otázku, zda zde byl dán nesprávný úřední postup.

11. Právní posouzení učiněné v této otázce odvolacím soudem, jenž vedle svého základního nesprávného právního závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, jen velmi doprovodně odkázal na posouzení věci soudem prvního stupně, se jeví přinejmenším neúplným.

12. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (odstavec 2). Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 3).

13. Povaha v tomto řízení řešeného nároku nemůže být posuzována co by nároku odvozovaného od nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. Jakkoliv se nabízí úvaha, že logickou příčinou dovolatelkou konstruované škody mají být původní povolovací rozhodnutí [stát. instituce] týkající se interaktivních loterních terminálů, nelze nevidět, že ta nebyla i podle žalobních tvrzení v posuzované době zrušena. Pro vyřešení všech tří dovolatelkou položených otázek je tedy především rozhodné, zda existovala povinnost [stát. instituce] vydat další rozhodnutí.

14. Právní konstrukce dovolání je zjevně založena na judikatuře Ústavního soudu a též Nejvyššího správního soudu k otázce interaktivních videoloterních terminálů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 29/10, č. 202/2011 Sb., nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 56/10, č. 293/2011 Sb., nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 22/11, č. 328/2011 Sb., nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 6/13, č. 112/ 2013 Sb., nález Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 2336/12, N 110/69 SbNU 761, č. 110/ 2013 Sb. ÚS, nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 2335/12, N 120/70 SbNU 85, č. 120/ 2013 Sb. ÚS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 6 As 285/2014, č. 3194/ 2015 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu jsou dostupné na http://nalus.usoud.cz, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je dostupné na http://www.nssoud.cz). V těchto věcech byl řešen rozpor povolovací činnosti [stát. instituce] na základě § 50 odst. 3 LotZ po roce [rok], kdy byl takto umožňován provoz interaktivních videoloterních terminálů, s obecně závaznými vyhláškami obcí, které takový provoz omezovaly. Z uvedené judikatury jednoznačně plyne, že [stát. instituce] odmítalo aplikovat tu část § 50 odst. 3 LotZ, která jej zavazovala, aby při podrobném stanovení podmínek provozování takových zařízení použil přiměřeně ustanovení části první až čtvrté zákona, tedy i § 17, dle nějž podmínkami pro provozování výherních hracích automatů je i omezení maximální výšky sázky (ministerstvo stanovovalo až 1 000 Kč) a hodinové prohry ([anonymizováno] stanovovalo přes 250 000 Kč) ve výrazných násobcích oproti podmínkám stanovovaným výherním hracím přístrojům. Takový postup ministerstva nebyl v uvedené judikatuře právním důvodem pro rozhodování, tím byly závěry o zásahu [anonymizováno] do práva obcí na samosprávu, kterým ty omezovaly místo pro provoz IVT. Z uvedené judikatury také plyne, že Ústavní soud [stát. instituce] začal po roce [rok], když před tím postupy ministerstva podrobil kritice i Veřejný ochránce práv, ukládat zahájit přezkumná řízení podle § 43 odst. 1 LotZ na území těch obcí, které se na Ústavní soud obrátily, a [stát. instituce] vskutku začalo vydaná povolení k provozování IVT v režimu uváděného ustanovení rušit (zpravidla na základě podnětu obce). V posledně shora uvedeném rozhodnutí (sp. zn. 6 As 285/2014) Nejvyšší správní soud vykládá § 43 odst. 1 LotZ tak, že důvodem pro tam umožněný postup nejsou jen okolnosti povahy skutkové, ale též okolnosti rázu právního a že takovou okolností může být vydání obecně závazné vyhlášky, která v místě, kde byl povolen provoz interaktivního videoloterního terminálu, provozování loterií a jiných podobných her zakazuje. Podle odůvodnění rozsudku možnost postupu podle § 43 odst. 5 písm. b) LotZ naznačoval Veřejný ochránce práv ve své zprávě Poslanecké sněmovně z [datum], Nejvyšší správní soud sám však takovou možnost nijak nehodnotí.

15. Podle ustanovení § 101 písm. e) zákona č. 500/2004, správní řád, dále jen „s. ř.“, lze provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci tehdy, jestliže tak stanoví zvláštní zákon.

16. Podle ustanovení § 43 odst. 1 LotZ správní orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, zruší povolení, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro které by nebylo možné loterii nebo jinou podobnou hru povolit, nebo se ukáže dodatečně, že údaje, na jejichž podkladě bylo povolení vydáno, jsou klamné.

17. Podle ustanovení § 43 odst. 5 písm. b) LotZ orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, může již vydané povolení doplnit nebo změnit, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry nebo veřejný zájem.

18. Z uvedené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, z níž Nejvyšší soud vychází (viz čl. 1 a čl. 89 odst. 2 Ústavy a § 135 odst, 2 o. s. ř., jakož i § 13 o. z.), plyne, že postupy [stát. instituce], ze kterých je žalobními tvrzeními v této věci odvozován uplatněný nárok, a které spočívaly v tom, že ministerstvo nerevidovalo povolení vydaná k provozování IVT za použití § 43 odst. 1 LotZ, byly již právně posouzeny jako rozporné se zákonem.

19. Za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 OdpŠk, která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná, a tudíž ve svém důsledku nezákonná, která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Stalo-li se tak, jde o odpovědnost založenou vydáním takového rozhodnutí a kriterium jeho nesprávnosti se projevuje v kvalifikovaném deliktním jednání, totiž v rozhodnutí, které lze mít za nezákonné. Jak již uvedeno, soud prvního stupně i soud odvolací zde v této věci přiléhavě dovodily, že odpovědnost státu za vydání vlastních povolovacích rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk nemůže být dána. Ke vztahu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí Nejvyšší soud konstantně uvádí, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát podle uvedeného ustanovení odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 335/2013).

20. To však neznamená, že stát odpovídá jen za takový nesprávný úřední postup, jenž je nutně spojen s vydáním rozhodnutí anebo s rozhodovací činností vůbec. I zákonem v § 13 konkretizované případy nesprávného úředního postupu navazují jeho uskutečnění na neučinění úkonu, nejen tedy na nevydání rozhodnutí. Znak nesprávnosti úředního postupu je třeba obecně vztahovat k porušení pravidel předepsaných hmotněprávní nebo procesní normou, a takové porušení se nemusí ve své době jevit samo o sobě nezákonné. V době deliktního jednání mohl být postup v plném souladu s pravidly, avšak protože zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný.

21. Také v rozsudku ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3099/2013, se Nejvyšší soud přihlásil k závěrům své judikatury, podle které odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládá úřední postup, který se následně projevil v obsahu rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97). Uvedená judikatura však vymezuje odpovědnost za nesprávný úřední postup oproti odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že nesprávný úřední postup není v zákoně č. 82/1998 Sb. nijak definován. Jedinou výjimku představuje ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk věta druhá a třetí. Podle tohoto ustanovení je nesprávným úředním postupem porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nebo ve lhůtě přiměřené. Porušení této povinnosti je proto (podle zákona č. 82/1998 Sb.) nesprávným úředním postupem vždy. Příčinou, která v onom posuzovaném případě měla vést ke vzniku škody, byl proto tvrzený nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, nikoliv vydání nezákonného rozhodnutí.

22. V nyní projednávané věci lze rozlišit postup [stát. instituce] před vydáním správního rozhodnutí, který se však promítl do již vydaného správního rozhodnutí, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, a tudíž nemůže jít v souladu s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu ani o nesprávný úřední postup (postup se promítl do vydaného rozhodnutí) ani o nezákonné rozhodnutí (rozhodnutí nebylo zrušeno), a dále postup [stát. instituce] po vydání správního rozhodnutí spočívající v případné nečinnosti.

23. Ve smyslu shora uvedeného nelze zatím vyloučit, že nečinnost [stát. instituce] projevující se tím, že nerevidovalo některým z postupů podle § 43 LotZ vydaná povolení k provozování interaktivních videoloterních terminálů, ač šlo o rozhodnutí odporující v jistém ohledu podle rozhodování Ústavního a Nejvyššího správního soudu zákonu, by bylo možno posuzovat za případ nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 OdpŠk v obecném slova smyslu, neboť nelze připustit, aby se rozpor správního rozhodnutí se zákonem projevoval jen ve vztahu k některým subjektům (zde samosprávných obcí) a vůči jiným nikoliv (zde např. žalobkyně).

24. Samotný nesprávný úřední postup, jenž se však neodráží v obsahu žádného rozhodnutí a ani ve škodním následku adekvátně způsobeném, tj. podstatně zapříčiněném, odpovědnost státu nezakládá. S výjimkami uvedenými pro náhradu nemajetkové újmy (viz § 31a OdpŠk) je i zde na poškozeném, aby tvrdil a prokazoval jak skutečnost nesprávného úředního postupu, tak i škodního následku a příčinné vazby mezi nimi.

25. Zda byly naplněny další předpoklady odpovědnosti státu za škodu, však nebylo soudem prvního stupně ani soudem odvolacím v důsledku jejich neúplného právního názoru zkoumáno a posuzováno. Na výsledku projednání žalobních tvrzení o skutečnostech rozhodných podle hmotného práva přitom výsledek řízení závisí. Z důvodů procesní ekonomie by zjevně měla mít zásadní význam otázka, zda nesprávný úřední postup ministerstva založený na v judikatuře Ústavního soudu popsaných souvislostech mohl být v příčinné souvislosti se žalobkyní tvrzenou škodou ve smyslu adekvátní příčinné souvislosti. K takové otázce se Nejvyšší soud jako dovolací zatím nemohl vyjádřit.

26. Nejvyšší soud uložil soudu prvního stupně, aby v novém řízení zkoumal a posoudil, zda nesprávný úřední postup [anonymizováno] založený na v judikatuře Ústavního soudu popsaných souvislostech, mohl být v příčinné souvislosti se žalobkyní tvrzenou škodou ve smyslu adekvátní příčinné souvislosti. Toto dosud zkoumáno nebylo, a proto se k této otázce Nejvyšší soud zatím nemohl vyjádřit.

27. Žalovaný ve svém vyjádření k rozhodnutí Nejvyššího soudu na svou obranu uvedl, že nečinnost lze dovozovat pouze tam, kde je zákonem stanovena povinnost učinit určitý úkon. Žádné z vydaných rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno a ani nikdy [stát. instituce] nebyla uložena povinnost vydat rozhodnutí s diferenciací, kterým by stávající povolení bylo o diferenciaci doplněno. Žalovaná odkázala i na to, že i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí v této věci sp. zn. 3114 2015 z [datum] uváděl, že postup [stát. instituce] před vydáním správního rozhodnutí, který se promítl do již vydaného správního rozhodnutí, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, nelze považovat za deliktní, tzn. že odpovědnost státu za vydání vlastního povolovacího rozhodnutí nemůže být ve smyslu § 8 zákona č. 82/98 Sb. dána. Pokud tedy Nejvyšší soud neshledal pochybení v tom, že vydaná povolení neobsahovala diferenciace, nelze podle žalované dovodit, že ji žalovaný později doplnit měl, tzn. neobjevily se žádné nové okolnosti, které by nebyly známy již v době vydání povolení a které by žalovaný již nezvážil.

28. Podle ustanovení § 43 odst. 5 ZOL je stanoveno, že orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, může a/ v povolení stanovit bližší povolení stanovit bližší podmínky, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry, b/ již vydané povolení doplnit nebo změnit, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry nebo veřejný zájem. Žalobce má zato, že jak uvedl, že není veřejný zájem na tom, aby [anonymizováno] pro provozovny mimo AML režim povolilo stejně vysoké sázkové limity jako v kasinech, tedy v AML režimu. Žalovaná se bránila poukazem na to, že žalobce zcela pomíjí rozdílnou technickou úroveň IVT oproti klasickým VHP. Rozdíl je především v pořizovacích nákladech. Z technických rozdílů vyplývá, proč IVT byla povolována v režimu § 50 odst. 3 ZOL (jako jiná technická zařízení odlišného od VHP, nikoliv v režimu § 17), a proč přitom [stát. instituce] použilo ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona přiměřeně.

29. Žalovaná se dále vyjadřovala k tvrzení žalobce ohledně nesprávného úředního postupu spočívajícího v nečinnosti [stát. instituce] při vydávání rozhodnutí podle § 43 zákona č. 202/90 Sb., když uvádí, že [anonymizováno] nezrušilo před rozhodnou dobu a tím i v jejím průběhu ta vydaná povolení, která odporovala vyhláškám, jimiž obce v [územní celek] regulovaly provozování sázkových her. Žalovaná namítala, že žalobce neuvádí, které obecně závazné vyhlášky, kterých obcí byly vydány, jaká je namítaná nečinnost v každém konkrétním případě, od kdy do kdy trvala a jak tato případná nečinnost měla způsobit tvrzený ušlý zisk žalobce.

30. Žalovaná poukázala na to, že ve svém rozhodnutí Nejvyššího soudu se uvádí, že nelze zatím vyloučit, že nečinnost [stát. instituce] projevující se tím, že nerevidovalo některým z postupů podle § 43 ZOL vydaná povolení k provozování IVT, ač šlo o rozhodnutí odporující zákonu, by bylo možno posuzovat za případ nesprávného úředního postupu. Toto dle žalované se týká nesprávného úředního postupu při vydávání povolení, která jsou rozporná s obecně závaznými vyhláškami obcí a nikoliv toho, zda v nich měla být uváděna diferenciace.

31. Žalovaná dále poukázala na to, že ani co se týče rušení povolení, která se později dostala do rozporu s obecně závaznými vyhláškami, nebyla nečinná. Odkázala na novelu ZOL učiněnou zákonem č. 300/2011 Sb., který v bodě 4 přechodných ustanovení stanovil, že na povolení, která byla vydána podle § 2 písm. i), j) e a podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích a jiných podobných hrách ve znění účinném před [datum], se zmocnění obce vydávat obecně závaznou vyhlášku nevztahuje do [datum]. Totéž platí pro ustanovení § 50 odst. 5 zákona o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1.1.2012. Dobu platnosti těchto povolení omezí [stát. instituce] tak, aby jejich platnost skončila nejpozději dnem [datum], budou-li tyto loterie a jiné podobné hry provozovány v rozporu s obecně závaznou vyhláškou obce nebo v rozporu s ustanovením § 50 odst. 5 zákona o loteriích a jiných podobných hrách ve znění účinném od 1.1.2012. Žalovaný byl touto zákonnou úpravou vázán až do vydání Nálezu Ústavního soudu ze dne 2.4.2013, sp. zn. PLÚS 6/ 2013, kterým bylo výše uvedené ustanovení zrušeno. Poté v souladu se závěry Ústavního soudu začal žalovaný neprodleně konat a zahájil přezkumné řízení podle § 43 odst. 1 ZOL, pokud jde o umístění IVT na územích obcí, které vydaly obecně závaznou vyhlášku. Pro ilustraci žalovaný uvedl, že například na území města obvodu [část obce] a [část obce] bylo z důvodu rozporu s obecně závaznou vyhláškou [stát. instituce] [číslo] rovněž vyhlášky [číslo] [rok], která s účinností od [datum] zrušila vyhlášku [číslo] od května [rok] zahájeno 26 správních řízení o zrušení povolení k provozování 572 technických zařízení, kdy v současné době není skončeno v 9 správních řízení o zrušení povolení k provozování 37 technických zařízení. Žalovaná dále poukázala na to, že i dle názoru Nejvyššího soudu je na poškozeném, aby tvrdil a prokazoval, jak skutečnost nesprávného úředního postupu, tak i škodního následku a příčinné vazby mezi nimi. Dle názoru žalované to žalobce neučinil, mj. nevysvětlil, proč žalovaný měl zrušit povolení vydaná v [obec] a v okruhu cca 80 km od ní a proč se domnívá, že pokud by od [datum] všechny obce v [územní celek] a v okruhu 80 km od [obec] regulovaly provoz IVT svými vyhláškami, neumožnily by provoz VHP a později i IVT ve vyhlášených určených lokalitách.

32. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení požadovaného nároku, kterou blíže nespecifikovala.

33. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že námitka promlčení není důvodná, protože předmětem žalobního nároku je ušlý zisk a promlčecí lhůta podle zákona 82/98 Sb. u ušlého zisku vždy běží od určitého dne. Námitka promlčení je zde vznesena poprvé, přestože řízení běží již několik let. Žalobce poukazoval na to, že ministerstvo zcela opomenulo svoji povinnost ochrany hráčů před nadměrnými prohrami při vydání povolení k provozování IVT. Nesledovalo veřejný zájem a nesledovalo to ani v nadcházející době, přestože takovou povinnost má podle zákona.

34. Odkazoval na ustanovení § 43 odst. 5 loterního zákona, který říká, že správní orgán změní již vydaná rozhodnutí, pokud i dodatečně zjistí, že ta rozhodnutí jsou v rozporu s veřejným zájmem. Některé obce přestaly vydávat povolení k provozování VHP, což bylo v jejich kompetenci, ta se vydávala na rok a některé obce nebo města, např. [obec], shledaly, že VHP s rizikem mnohem nižších proher jsou tak nebezpečné pro veřejnost, že je přestaly povolovat a ministerstvo na ta samá místa povolila, IVT na kterých byly možné prohry cca 50x nebo ještě vícekrát vyšší. Právní zástupce žalobce navrhoval, aby žalovaná uvedla, proč povolení k provozování IVT nedoplnila podle § 17 odst. 4 až 6 a proč nepostupovala podle § 43 odst. 5, tedy v souladu s veřejným zájmem, ač to navrhoval veřejný ochránce práv. Žalobce namítal, že žalovaná dosud nesplnila svoji povinnost tvrzení, proč nepostupovala podle § 17 odst. 4 až 6.

35. K tomu žalovaná namítala, že je na žalobci, aby tvrdil a prokázal všechny 3 předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu. Byť by i prokázal nesprávný úřední postup, jak tvrdí, dále je na něm prokázat i příčinnou souvislost a vznik škody. Z tvrzení žalobce není zřejmé, jak a proč dovozuje, že ti hráči, kteří hráli v hernách nebo v pohostinství daleko od provozoven žalobce, když by přešli do [anonymizováno] a prohráli ty částky které žalobce dovozuje.

36. Žalované bylo dáno poučení podle § 118a/ odst. 1, 3, aby doplnila tvrzení, proč bylo rozhodováno podle § 17 a nebyl zohledněn odst. 4, 6 § 17. A z jakého důvodu nebyla doplněna tato povolení podle ustanovení § 43 odst. 5, když bylo zjištěno, že tato rozhodnutí jsou v rozporu s veřejným zájmem. Dále bylo uloženo žalované, aby se vyjádřila k ustanovení § 2 správního řádu, který sleduje veřejný zájem.

37. Žalovaný k tomu ve svém vyjádření uvedl: 1/ K rozhodování podle § 17 zákona č. 202/1990 o loteriích ke dni jeho zrušení, tj. k [datum] uvedl, že [stát. instituce] při povolování technických zařízení podle § 50 odst. 3 ZOL přiměřeně aplikovalo různá ustanovení části první až čtvrté loterijního zákona, a to zejména s ohledem na obecné požadavky na ochranu veřejného pořádku, řádného provozování loterie, ale i konkrétní ustanovení upravující problematiku technických herních zařízení. Jako příklad [stát. instituce] uvedlo ustanovení § 17 odst. 2 a 9 ZOL v rámci ochrany osob mladších 18 let, kde se stanoví, že mimo herny a kasina mohlo být provozováno pouze 6 kusů těchto technických zařízení. [stát. instituce] podle § 50 odst. 3 ZOL zvolilo postup, který se jevil nejvíce vhodným a to tak, aby byl zajištěn smysl a účel loterního zákona a odpovídal okolnostem posuzované věci, zejména povaze povolovaného technického zařízení, jakožto nákladů na jeho pořízení a správu. Důvodem pro odchylné posouzení technických zařízení povolovaných podle § 50 odst. 3 ZOL od technických zařízení podle § 17 ZOL, byl technický a konstrukční prvek samotného technického zařízení reflektující vývoj nových technologií. 38. 2/ Podle § 2 odst. 4 správního řádu dbá správní orgán na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu. Žalovaná poukázala na komentář ke správnímu řádu II., kde se k tomuto ustanovení uvádí, že všem společný veřejný zájem zřejmě neexistuje, veřejný zájem v konkrétní věci by měl být zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů a ten tak vyplývá ze smyslu a účelu příslušné právní úpravy, jinak zpravidla z úvodních ustanovení vymezujících předmět a účel právní úpravy. Dále poukázal na to, že uváděné je interpretačním vodítkem pro výklad veřejného zájmu v oblasti regulace loterií a jiných podobných her a rovněž při hledání řešení konkrétního případu, které bude s nimi v souladu. S ohledem na technicky a technologicky konstrukčně složitější zařízení je logické, že pořizovací cena takového technického zařízení je vyšší než u VHP a proto zákonodárce chtěl prostřednictvím práv a povinností pro provozovatele hazardních her stanovit vyrovnaný regulační rámec zohledňující technologický vývoj tak, aby stanovenými podmínkami zcela nepotlačil tento druh povoleného podnikání. [stát. instituce] při povolování a stanovování limitů zohlednilo ekonomické náklady na pořízení a následnou správu IVT.

39. Co se týče 3/diferenciace povolení podle ustanovení § 43 odst. 5 ZOL, žalovaná poukazuje na to, že žádný oprávněný orgán doposud neprohlásil postup [stát. instituce] za rozporný s veřejným zájmem, tedy za nezákonný. Veřejný ochránce práv dne [datum] adresoval vládě ČR dopis, kde prohlásil postup [stát. instituce] za nezákonný, na základě toho přijala tehdejší vláda ČR usnesení [číslo] ze dne [datum] které přikazovala [stát. instituce] zahájit správní řízení o změně vydaných povolení podle § 43 odst. 5, písm. b) se ZOL. Změna povolení měla spočívat v jejich úpravě tak, aby odpovídala ustanovení § 17 odst. 4 až 6 (maximální sázka na jednu hru, maximální výhra, hodinová prohra), § 17 odst. 11 (zákaz provozování v určitých budovách a jejich sousedství a § 18 odst. 3 ZOL (maximální doba povolení). Usnesení [číslo] bylo revokováno usnesením [číslo] ze dne [datum]. Vláda v tomto usnesení vyslovila nesouhlas s postupem navrhovaným veřejným ochráncem práv. Proto [stát. instituce] nepostupovalo podle usnesení [číslo] nezahájilo správní řízení o změně vydaných povolení podle § 43 odst. 5, písm. b) ZOL. Ústavní soud ve svém [příjmení] [jméno] ÚS 29/10 ze dne [datum] podřadil IVT pod legislativní zkratku výherních hracích přístrojů dle § 2 písm. n) ZOOL. Podle ustanovení § 43 odst. 5, písm. b) ZOL orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, může již vydané povolení doplnit nebo změnit, vyžaduje-li to řádné provozování loterie nebo jiné podobné hry nebo veřejný zájem. Žádný soud tento závěr doposud ani nepotvrdil. Do vyrozumění veřejného ochránce práv, který jediný vyslovil závěr, že postup [stát. instituce] je nezákonný, s tím [anonymizováno] ani vláda nesouhlasily a žádný soud tento závěr doposud ani nepotvrdil. Neexistovala žádná rozhodnutí soudu o tom, že postup [stát. instituce] je nezákonný, nemělo [stát. instituce] žádné relevantní podklady pro změnu své správní praxe.

40. Ze znaleckého posudku založeného žalovanou vypracovaného Ústavem [ulice] znalecká [číslo] ze dne [datum], zpracovaného Znaleckým ústavem [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že v závěru tohoto znaleckého posudku znalec spatřuje podstatnou příčinu ve vztahu k ušlému zisku v nečinnosti [stát. instituce] ve věci předmětné změny IVT povolení a že hráči IVT mimo [anonymizováno] nepřešli většinově na IVT do kasin jen díky nečinnosti [stát. instituce]. K výši škody se znalec nevyjadřuje.

41. Pouze uvádí, že podstatná příčina ušlého zisku je nečinnost [stát. instituce] spočívající v tom, že [anonymizováno] před rozhodnou dobou nebo v ní, nezměnilo IVT povolení přiměřeně podle § 17 písm. 467 zákona o loteriích.

42. K tomuto znaleckému posudku zaslala žalovaná vyjádření vypracované Ing. [jméno] [příjmení], ekonomickým poradcem. Z tohoto vyjádření soud zjistil, že se jedná o odborné vyjádření, kde znalec shrnuje a poukazuje na některé nedostatky znaleckého posudku, poukazuje na to, že se jedná o účelová tvrzení zaměřená na doložení postupu potvrzení zadaného úkolu. Ekonomický poradce odkazuje na to, že posudek obsahuje řadu vad, nepřesností zavádějících tvrzení, která nevychází z řádně zjištěných údajů a nedostatek ve špatné identifikaci zdrojů. Není zde uvedena žádná metoda pro stanovení výsledku a znalec se rovněž nezabývá okolností rozdílu mezi hrou v [anonymizováno] a hrou na IVT v provozovně se zvláštním režimem. Poradce došel k závěru, že převážná část hráčů obyčejné provozovny s IVT by nikdy nenavštívila [anonymizováno], jelikož tato provozovna se zvláštním režimem je z hlediska dopravní dostupnosti, velkého dohledu kamer pro identifikaci hráčů a jiné úrovně hráčského prostředí pro ně zcela nepřijatelná nebo nedostupná. 43. (Na to reagoval právní zástupce žalobce podáním ze dne ze dne [datum], navrhl vydání mezitímního rozsudku. Poté bylo zasláno další vyjádření žalobce ze dne [datum] na čl. 393 až 394, poté navazovala vyjádření žalované ze dne [datum] na čl. 396, kde se vyjadřuje k podání žalobkyně ze dne [číslo] a [datum]).

44. Právnímu zástupci žalobce bylo dáno poučení dle § 118 a/ odst. 1 a 3, že soud nemá dosud za prokázaná skutková tvrzení, že je dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Nemá za prokázané zejména tvrzení, že by převážná část hráčů běžné provozovny s IVT se přesunula do kasin, pokud by výše výher byla diferencována.

45. Žalobce upřesnil svoje tvrzení, že určitá část objemu sázek byla přesunuta do kasin, a to významná část objemu sázek, nikoliv většina hráčů. Žalobce vycházel z dokumentu [jméno], z přípravy zákona o hazardních hrách, ze kterého vyplývá, že pokud by byly sázky příliš nízké, část hráčů by přesunula své aktivity do zahraničí za možnostmi vyšších sázek a samozřejmě vyšších výher a dále tvrdí, že vyšší část než 50 % objemu sázek byla menší skupina hráčů.

46. Z výpovědi zpracovatelů znaleckého posudku [ulice] znalecká [číslo] Prof. Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [příjmení] [příjmení] soud zjistil následující skutečnosti.

47. Z výpovědi znalkyně [příjmení]. Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že hráči preferují sázky s možností vyšších výher, z čehož také pramenil drtivý pokles poptávky po diferencovaných VHP a nárůst poptávky po nediferencovaných IVT. To je doloženo i na grafu ve znaleckém posudku. Druhý faktor je obrovský nárůst poptávky po nediferencované hře na IVT, který vedl k obrovskému nárůstu nabídky hry na IVT. Tomu odpovídal pokles poptávky hry na VHP, protože možnost výher na VHP byla diferencována podle § 17 a zde uvedený nárůst poptávky. Třetí faktor je, že činnost [stát. instituce] ve směru diferenciace by vedla k zániku nediferencované hry IVT k zániku nabídky sázení na IVT v pohostinstvích a v hernách s možností výhry v řádu 10 000 Kč z jedné hry. Ta by byla nabízena již pouze v kasinech a logicky by tak došlo k přesunu hráčů preferujících větší částky. Určitá část hráčů by se přesunula do těch kasin a určitě z tohoto titulu by došlo samozřejmě k nárůstu příjmů a tedy i nárůstu zisku.

48. Z výpovědi znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], zpracovatele znaleckého posudku [ulice] znalecká soud zjistil, že v posudku jsou uváděny tabulky, které se vztahují k VHP, a to je dáno tím, že z vývoje hazardního trhu, konkrétně VHP, se dá vysledovat chování obvyklého hráče, tzn. obvyklý hráč přešel z VHP na IVT a obvyklý hráč, který na VHP zůstal, tak zůstal především na VHP v kasinech, kde jsou větší sázky a potencionálně vyšší výhry, proto jsou uváděny tabulky VHP.

49. Tabulky IVT v této struktuře použít nelze, protože tyto údaje nebyly [stát. instituce] zveřejňovány. Znalec často není schopen čerpat přímo údaje o dané konkrétní věci, ale musí se s tím vyrovnat. Znalci odkazují na Ústavní soud a na vyjádření ochránce práv. Vycházejí z toho, že hra na VHP, tak hra na IVT, jsou v podstatě substituty, a proto vývoj na trhu VHP, resp. chování hráčů VHP odpovídá chování na trhu hráčů IVT. Hráči preferovali větší sázky, houfně odcházeli z hracích automatů VHP na automaty IVT mimo kasina a v případě kasin k tomuto ústupu z VHP nedošlo, protože tam měli možnost hrát větší sázky. Možnost výher na IVT mimo kasina byla větší než na VHP v kasinech.

50. K tomu předložil žalobce posudek [anonymizována dvě slova], který nechal vypracovat dne [datum], [číslo]. Úkolem bylo, zda v předmětném období ušel zisk z provozování IVT v příčinné souvislosti s tím, že [stát. instituce] nezměnilo z důvodu veřejného zájmu podle § 43 odst. 5 již vydaná povolení k provozování IVT přiměřeně podle § 17 odst. 4, 6 zákona o loteriích. Předmětem znalecký posudků bylo období od [datum] do [datum] a odpověď na otázku, zda za toto období ušlý zisk je v příčinné souvislosti s nečinností Ministerstva financí a při vydávání správních rozhodnutí dle § 43 zákona o loteriích. 51. [stát. instituce] podalo [datum] znalecký posudek [číslo] [rok].

52. Znalecký ústav [ulice] znalecká podala dne [datum], pod [číslo] doplnění tohoto posudku na ([číslo listu] až [anonymizováno])

53. Na to reagoval [anonymizováno] ústav [anonymizována dvě slova] dne [číslo] [rok] posudkem [číslo] [rok], jehož úkolem byla revize doplnění ZP [anonymizována dvě slova].

54. Znalecký ústav [ulice] [anonymizována tři slova] [rok] podal doplnění [číslo] na to reagoval [anonymizováno] ústav [anonymizována dvě slova] revizním posudkem [číslo]. V tomto revizním znaleckém posudku ze dne [datum] znalci znalecký posudek zpochybnili a dospěli k závěru, že pouhá možnost abstraktního důsledku, kterou se zabývá [ulice] [anonymizováno], nemůže vést k prokázání reálné existence příčinné souvislosti a vzniku tvrzeného ušlého výdělku. Dle revizního znaleckého posudku zpracovaného [anonymizována dvě slova] je tento posudek [anonymizována dvě slova] chybný v tom, že se znalec dopouští kategorických závěrů ve prospěch zadavatele o jevech, které jsou pouze pravděpodobné, nikoliv jisté, pomíjí rizika vývoje, které jsou v této oblasti podnikání pravidlem a zcela opomíjí skutečnost, že v rozhodném období žalobcem vymezeném od [datum] do [datum] se Česká republika potýkala s dopady celosvětové ekonomické krize.

55. Revizní znalecký posudek zpracovaný [právnická osoba] [anonymizováno] se vyjádřil ke znaleckému posudku, [ulice] znalecká ve znění doplňků tak, že zpracovatel v předloženém posudku zachází s tam uvedenými údaji manipulativním způsobem ve prospěch zadavatele. Dopouští se kategorických závěrů ve prospěch zadavatele o jevech, které jsou pouze pravděpodobné a nikoliv jisté s tím, že zcela pomíjí rizika vývoje, které jsou v této oblasti podnikání pravidlem. Ve znaleckém posudku až na výjimky chybí zdroje použitých údajů, výpočty tedy nejsou ověřitelné a posudek tak nesplňuje jednu ze základních podmínek přípustnosti jako důkazu v soudním sporu, kterou je opakovatelnost. Ze znaleckého posudku revizního vyplývá, že uvedený znalecký posudek [anonymizována dvě slova] je jako důkaz pro soudní řízení nezpůsobilý z důvodu nesprávnosti, neopakovatelnosti a neúplnosti. Z tohoto znaleckého posudku revizního soud vyšel a má zato, že nebyla prokázána příčinná souvislost s tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.

56. Z výpovědi zpracovatele znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je zpracovatelem znaleckého posudku [číslo] [rok], evidovaného pod [číslo] [rok]. Znalec uvedl, že po zpracování tohoto znaleckého posudku nezjistili žádné skutečnosti, na základě kterých by měl svoje závěry měnit a odkazuje na předchozí doplňky znaleckého posudku. Úkolem znalců [příjmení] [jméno] [číslo] [rok] ze dne [datum] bylo přezkoumat znalecký posudek [anonymizována dvě slova] ve dvou rovinách. První rovina byla, zaměřit se ve znaleckém zkoumání na skutečnosti, které nepotvrzují závěry [anonymizována dvě slova] a v druhé užší rovině na skutečnosti, které popírají příčinnou souvislost.

57. Znalec – zpracovatel znaleckého revizního znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] ve svém vyjádření uvedl, že [ulice] [anonymizováno] vychází z toho, že pokud by [anonymizováno] zavedlo limity na IVT, pravděpodobně by nedošlo k přesunu hráčů. Absence limitu byla už od zavedení IVT v roce 2003 a tvrzený přechod hráčů z VHP výherních hracích přístrojů na IVT interaktivní video loterijní terminály v tomto období od roku 2003 do roku 2007 nenastal. Nastal až v období 2008 až 2013 a od roku 2013 dále zase souběžně rostly sázky jak na výherních hracích přístrojích, tak na interaktivních video terminálech.

58. Dále se znalec vyjadřuje k indikaci, že počty VHT mimo kasina i přesto, že absentovala u IVT diferenciace, mírně rostly v období 2002 až 2007, přestože IVT byly na trhu, ale klesaly v období 2008 až 2016 mimo kasina v obou případech. Zatímco v kasinech v prvním období do roku 2007 přibývaly výherní hrací přístroje, od roku 2008 až 2016 jejich počet neklesal, tzn. stále tu je tvrzena příčina, že už od roku 2003, se hráči v části vymezeného období chovají jinak, i když tu tvrzená příčina byla a jinak v druhé části vymezeného období, kdy tu tvrzená příčina také byla. Dále znalec za [anonymizována dvě slova] rozvinul úvahu, že i kdyby předpokládal, že to bylo způsobeno limity u VHP, tak potom nastává druhá část otázky, zda by hráči nebo jejich část přešli do kasin. Znalec se zamýšlel nad tím, jaká část hráčů by měla přejít do kasin, jací hráči a zda by přešli z IVT na VHP, zda by z heren přišli všichni nebo někteří a kolik.

59. Znalkyně doplnila, že kdyby byla diferenciace u IVT zrovna tak jako VHP, tak tuto situaci lze ilustrovat na datech z VHP, které jsou statisticky dostupné. Lze analogicky dovodit, že podobně jako sázky na VHP by se vyvíjely i přijaté sázky na IVT. Znalci měli k dispozici rozhodná data od roku 2007 ohledně přijatých sázek na VHP před rozhodným obdobím, v tuto dobu bylo vloženo 57,2 miliardy Kč na VHP a z toho necelých 10 miliard Kč bylo v kasinech, čili z toho je zřejmé, že prostě valná většina hráčů na VHP sázela mimo kasina, i když kasina nabízela mnohem vyšší možnosti výše sázek a výher. VHP a IVT jsou substituty což ve svém znaleckém posudku znalci rozebírají. Znalci došli k závěru, že to tak úplně není, ale i kdyby bylo, tak je zde přesná ilustrace, jak by se trh choval. Znalci poukazují na to, že se především snažili hodnotit data ekonomická. Statistik je zaznamenáno hodně, avšak nepoukazují na to, co je tvrzeno.

60. Znalec [příjmení] ústavu [anonymizována dvě slova] shrnul hlavní závěry tak, že příčinná souvislost může být prokázána v obecné rovině na trhu v České republice, může být prokázána v rovině ušlého zisku [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Ani v jednom případě se dle znaleckého zkoumání a dle závěru znalců, který je vtělen do posudkového doplnění, nepodařilo prokázat, že by absence diferenciace limitů u interaktivních video loterijních terminálů vedla ke snížení zisku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Znalci spatřují jiné příčiny, nejpravděpodobněji na úrovni jeho hospodaření. Zatímco v předmětném období 2008 až 2012 rostly kasinům v České republice tržby, dokonce i rychleji rostl zisk či zvyšovala se zisková marže, tak [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] zaznamenal spíše stagnaci nebo jen mírný růst tržeb. Pokud by měla platit souvislost mezi možnou výší sázek a výher a proher a tím, kde nebo na jakých přístrojích hráči hrají, tak by se to bylo dotklo všech kasin. Toto však nebylo potvrzeno.

61. Znalec poukázal na to, že neměli za úkol říci, zda tu je nebo není příčinná souvislost, příčinnou souvislost měla zjistit [ulice] znalecká. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] hodnotil analýzu vývoje počtu výherních hracích přístrojů IVT v kasinech a mimo ně a ani tato data neukazují, že by existovala tvrzená příčinná souvislost. Vycházeli z dat, která měli k dispozici, a která byla zjistitelná ze statistik a pokoušeli se o určitou analýzu vývoje na základě statistických dat. Nicméně došli k závěru, že veškeré výsledky hospodaření v kasinech, v maximální míře srovnat s [anonymizována dvě slova] tak, jak to zjištěné údaje umožňovaly. Zjistili, že většina kasin přešla na IVT na rozdíl od živé hry. Zároveň však poukázala na to, že toto nemají dostatečně podložené a nemohou toto generalizovat.

62. K dotazu soudu, zda by se dalo říci, že těch příčin, jejichž následkem je ušlý zisk bylo více a dá se uvést, že jedna z těchto příčin byla převažující, hlavní a zásadní, že tvrzený následek by bez ní nenastal, tak jak nastal? K tomu znalec uvedl, že vědí jen to, že [anonymizována tři slova] zisk poklesl. Nelze jednoznačně prokázat, jestli to bylo následkem tvrzené škodní události, tedy nečinností [stát. instituce] nebo následkem jiných skutečností. To na základě znaleckých závěrů a zjištění dovodit nelze. Nicméně znalci mají zato, že údaje o hospodaření [anonymizována dvě slova] indikují, že příčinou mohly být spíše interní faktory [anonymizována tři slova], tedy další plejáda možností, ke kterým znalci nemají data. Mohlo to být nepodařenou expanzí, špatnou kontrolou nákladů, špatným strategickým odhadem vývoje situace na trhu.

63. K dotazu, zda by měla diferenciace, o které mluvíme, vliv na chování hráčů, zda se tím znalci zabývali ? K tomu znalec uvedl, že touto otázkou se nezabývali, pouze řešili, že by se pouze tato změna dotkla patologických hráčů a tuto indikaci mají z odborné literatury. Záleželo by na tom, kolik, jich má socioekonomickém postavení hráčů. Znalci ve svém znaleckém posudku uvedli, že dostupná data ukazují, že absence diferenciace u IVT nejspíše nebyla důvodem, proč IVT převážily v rozhodném období nad VHP, když vývoj sázek na první IVT a na první VHP ukazuje, že IVT nahrazovaly VHP spíše kvůli nabídce, a tato změna nebyla tažena poptávkou hráčů.

64. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je bývalým hráčem, který se v hráčském prostředí pohyboval několik let a v současné době vykonává pozici poradce s regulací hazardu, má zkušenost, že největším motivem u každého hráče je možnost co nejvyšší výhry. Každý hráč má snahu se dostat tzv. na své. Motivace pro všechny hráče je stejná, ne každý patří do skupiny problémových a patologických hráčů, i když tam časem směřuje, ale týká se to i hráčů, kteří jako svědek měli zázemí a přesto měli touhu hrát a vyhrát co největší částky. Pro svědka osobně byly motivační výhry nikoliv v řádech stokorun, ani 1000 Kč, ale měl vidinu vyhrát desetitisíce až statisíce korun. Herny navštěvoval v letech 2005 až 2009, občas je navštívil i v roce 2009 se skrytou kamerou. Spolupracoval s různými psychology. Z tehdejší doby neexistují žádná tvrdá data, dříve se toto prostředí vůbec nesledovalo, až následně, když byl spoluzakladatelem nového spolku k regulaci hazardu, tak poté se teprve toto prostředí začalo sledovat. Svědek se sám nepovažuje za experta, pouze za člověka, který má zkušenost s prostředím v hernách. Většinou hrál v [obec], v kasinech žalobce nikdy. Občas, když jel na dovolenou, si zahrál i v jiném městě.

65. Z provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr:

66. Žalobce se domáhal ve své žalobě podané [číslo] [rok] ušlého zisku za období od 1.6 2008 do 31.5 2012. Žalobce tvrdil nesprávný úřední postup státu spočívající v tom, že [stát. instituce] nedoplnilo jím vydaná povolení k provozování IVT o diferenciaci výše sázek, výher a proher podle druhu sázkové provozovny přiměřeně podle § 17 odst. 4 a 6 zák. č. 202/1990 Sb. o loteriích. Žalobce tvrdil, že každé vydané povolení [anonymizováno] mělo obsahovat diferenciaci výše sázek, výher a proher podle druhu sázkové provozovny, případně, že každé povolení vydané bez diferenciace mělo být [anonymizováno] o tuto diferenciaci doplněno.

67. Žalovaná při povolování IVT postupovala podle § 50 odst.3 ZOL a jak ve svých vyjádřeních vysvětlila, přiměřeně aplikovala různá ustanovení části první až čtvrté loterního zákona, které jsou rámcovou úpravou. Žalovaná zvolila postup, který se jevil nejvíc vhodný a to tak, aby byl zajištěn smysl a účel lot. Zák. a odpovídal okolnostem posuzované věci. Základním důvodem pro odchylné posouzení techn. Zařízení povolovaných podle § 50 odst. 3 ZOL od výherních hracích přístrojů podle § 17 ZOL byl technický a konstrukční prvek tech. zařízení reflektující vývoj nových technologií. Popisované tech. odlišnosti byly zákonodárcem promítnuty do lot. Zákona, kdy byly stanoveny zcela odlišné podmínky pro vstup do odvětví. V případě VHP stanoví loterní zákon povinnost složit jistou ve výši 2 mil. Kč za provozovatele, u technických her podle § 50 odst. 3 lot. Zák. činí jistota 50 mil. A základní kapitál 100 mil. Pořizovací cena u IVT je mnohem vyšší. Aspekty nového druhu tech. zařízení bylo třeba zohlednit a nelze takový postup považovat za nevýhodný či zvýhodňující určité subjekty.

68. Žalobce dále tvrdil nesprávný úřední postup státu spočívající v nečinnosti [anonymizováno] při vydávání rozhodnutí podle § 43 zák. 202/1990 Sb. když ministerstvo nezrušilo před rozhodnou dobou vydaná povolení., která odporovala vyhláškám jimiž obce v [územní celek] regulovaly provozování sázkových her.

69. Žalobce blíže nespecifikoval, které obecné vyhlášky, kterých obci byly vydány a kdy. Od kdy do kdy trvala nečinnost a jak měla způsobit tvrzený ušlý zisk.

70. Ušlý zisk je ušlým majetkových prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení majetku poškozeného,které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události.

71. Žalobce tvrdil, že nebýt nečinnosti žalované, získal by část zisku vzešlého z objemu sázek, který v téže době získali provozovatelé jiných tech. herních zařízení provozovaných v [územní celek]. Toto tvrzení se snažil žalobce doložit Znaleckým posudkem [číslo] ze dne [číslo] [rok] a jeho doplňky, zpracovanými Znaleckým ústavem [právnická osoba] na základě zadání žalobce. Revizní znalecký posudek ve [právnická osoba] [anonymizováno] upozornil na chyby v tomto znaleckém posudku. Znalci se dopouštějí kategorických závěrů ve prospěch zadavatele o jevech, které jsou pouze pravděpodobné a nikoliv jisté s tím, že zcela pomíjí rizika vývoje, chybí zdroje použitých dat a výpočty nejsou ověřitelné, posudek nesplňuje základní podmínku důkazu a to je opakovatelnost.

72. Soud došel k závěru, že znalecký posudek [anonymizována dvě slova] je pro řízení nezpůsobilý z důvodu nesprávnosti, neopakovatelnosti a neúplnosti. Tímto znaleckým posudkem vznik škody prokázán nebyl.

73. Co se týče příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody, dle ustálené judikatury se o vztah příčinné souvislosti jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li prokázáno, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává, příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají, v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a tak postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodného následku. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně je nutno prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny.

74. Žalobce soudu předložil znalecký posudek zpracovaný Znaleckým ústavem [ulice] [anonymizováno] [číslo] ze dne [číslo] [rok] kterým dokládá i příčinnou souvislost. Je zjevné, že znalci se dopouštějí kategorických závěrů, které jsou pouze pravděpodobné, nikoliv jisté, neberou v úvahu rizika vývoje, které jsou v této oblasti podnikání obvyklé a opomíjí skutečnost, že se v rozhodném období od 1.6 2008 do 31.5 2012 Česká republika potýkala s dopady celosvětové ekonomické krize.

75. Žalovaná předložila soudu Znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne [číslo] [rok] a jeho doplnění, zpracované znal. Ústavem [právnická osoba], ze kterého vyplynul závěr:„ Celá výše uvedená konstrukce odůvodňování v posudku [název znalkyně] že neexistence limitů sázek, výher a proher u IVT souvisí s ušlým ziskem [anonymizováno] stojí na nepodložených a často vymyšlených základních východiscích. Z tohoto důvodu je posudek OZ zcela irelevantním podkladem ať už pro prokazování ušlého zisku [anonymizováno], tak pro posouzení existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodní událostí a ušlým ziskem [anonymizováno].

76. Ve znaleckém posudku [číslo] [rok] zpracovaném ZÚ [právnická osoba] dne [číslo] [rok] jehož úkolem bylo vyjádřit se k Doplnění [číslo] znaleckého posudku [číslo] ze dne [číslo] [rok] zpracovaného znal. Ústavem [právnická osoba] Znalci došli k jednoznačnému závěru, že znalecký posudek [číslo] ze dne [číslo] [rok], podaný ve věci příčinné souvislosti mezi ušlým ziskem [právnická osoba] a nečinností [anonymizována dvě slova] při změně rozhodnutí podle § 43 zák. č. 2020 /1990 Sb. o loteriích v znění jeho Doplnění [číslo] je vadný ve všech hlavních hlediscích, nedokládá zkoumanou příčinnou souvislost a není pro daný spor použitelný. Závěry znaleckého posudku [ulice] znalecká soud považuje za spekulativní, hypotetické, nedokládající vznik ušlého zisku a není nikterak relevantním důkazem k prokázání ušlého zisku v souvislosti s tvrzenou škodní událostí.

77. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [číslo] [rok] sp.zn. [číslo] [rok] zdůraznil, že je i zde na poškozeném, aby tvrdil a prokazoval jak skutečnosti nespr. Úředního postupu tak i škodního následku a příčinné vazby mezi nimi.

78. Žalovaná nedoplnila jím vydaná povolení k provozování IVT o diferenciaci výše sázek, výher a proher podle druhu sázkové provozovny přiměřeně podle § 17 odst. 4 a 6 zák. č. 202/1990 Sb. Zol. Soud má zato, že žalovaná měla postupovat podle ust. § 43 odst. 5 pís.) b a již vydaná povolení doplnit o diferenciace neboť to vyžadoval veřejný zájem. Takovýto postup předpokládalo i ust. § 50 ost. 3 kdy měla být přiměřeně použita část první i část druhá zák. o loteriích. Ve výše uvedeném spatřuje soud nesprávný úřední postup žalované.

79. Další tvrzený nesprávný úřední postup žalované, který měl spočívat v tom, že žalovaná nezrušila ta vydaná povolení k provozování VLT, která odporovala vyhláškám jimiž obce v [územní celek] regulovaly provozování sázkových her, prokázán nebyl z toho důvodu, že žalobce neupřesnil jaká je namítaná nečinnost v každém konkrétním případě – od kdy do kdy trvala a čím byl způsoben ušlý zisk.

80. Co se týče vzniku škody a příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody, žalobce předložil pouze znalecký posudek [číslo] ze dne [číslo] [rok], ve znění doplňků, zpracovaný [právnická osoba], který stojí na spekulativních závěrech. Soud dospěl k závěru, že není dostačujícím podkladem pro prokázání příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a ušlým ziskem. V řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody jejíž výší bylo za této situace, nadbytečné se zabývat a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

81. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

82. Odpovědnost státu za škodu ve smyslu zák. č. 82/98 Sb. je odpovědností objektivní, která nastupuje, vždy, jsou-li splněny tři prvky vzniku odpovědnosti za škodu. V prvé řadě je to existence nesprávného úředního postupu, dále vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání, že všechny podmínky vzniku odpovědnosti za škodu nastaly, leží na žalobci. Objektivní odpovědnost přitom znamená, že odpovědnost vzniká bez ohledu na zavinění a z hlediska objektivní odpovědnosti se jedná o vztah příčinné souvislosti, jestliže škoda vznikla následkem škodné události, tedy je-li doloženo, že nebýt škodné události ke škodě by nedošlo. NSUP státu musí být vždy se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává.

83. S výjimkou ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není NSUP v zájkoně blíže definován, jde o záměr zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe, která vychází z toho že jde o případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou než rozhodovací činností státních orgánů. Nesprávným úředním postupem, je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí.

84. Soud má zato, že nesprávným úředním postupem může být i nečinnost jak již naznačil v této projednávané věci Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí.

85. V dané věci bylo poté co Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu I. st. I soudu odvolacího, klíčovou otázkou zda existovala povinnost [stát. instituce] vydat další rozhodnutí. Z judikatury uvedené v rozhodnutí NS vyplynulo, že [stát. instituce] neaplikovalo § 50 odst. 3 lot. Zákona, která jej zavazovala, aby při podrobném stanovení podmínek provozování IVT použil přiměřeně ust. Části I. a části čtvrté zák, tedy i § 17.

86. Soud dospěl k závěru, že z důvodu veřejného zájmu, měla žalovaná doplnit svá povolovací rozhodnutí o diferenciace. Nicméně, zjištěný nesprávný úřední postup [anonymizováno] nebyl v příčinné souvislosti se žalobkyní tvrzenou škodou ve smyslu adekvátní přičinné souvislosti.

87. Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Ušlý zisk se neprojevuje zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu, nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno, že při pravidelném běhu věcí nebýt protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat rozmnožení svého majetku, k němuž nedošlo právě v důsledku jednání škůdce. Pro výši ušlého zisku je rozhodující, k jakému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránila škodní událost, tedy konkrétně, o jaký reálně dosažitelný, nikoliv hypotetický prospěch poškozený přišel. Příčinná souvislost musí být řešena vždy v konkrétním případě, nestačí pouhá pravděpodobnost příčinné souvislosti či okolnosti nasvědčující její existenci, Příčinnou souvislost je třeba vždy prokázat.

88. Podle rozsudku NS ze dne 29.2 2012 sp. zn. 23Cdo 1045/2010 při zkoumání příčinné souvislosti u odpovědnosti za škodu nejde o zjišťování příčinné souvislosti ve filozofickém slova smyslu, nýbrž ve smyslu právním, jde o zjištění, jaká skutečnost byla bezprostřední příčinou daného následku. Musí jít o příčinu důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vzniku škody nedošlo. Je-li příčin více, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujícíh příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku.

89. Dále soud vzal v úvahu rozsudek téhož soudu ze dne 29. listopadu 2012 23Cdo 2416/2012, který říká, že ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně jeho budoucí dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Je-li ušlým ziskem majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze v tomto případě hovořit. Podle rozsudku NS ze dne 4.3 2015 30Cdo 840/2014, je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého retězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za šodu. Musí jít o skutečnosti podsttné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní přičina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje.

90. Jak vidno z citovaných rozhodnutí, v projednávané věci nelze učinit pozitivní závěr o existenci ušlého zisku žalobce stejně jako příčinné souvislosti. Žalobce provozoval kasina ve kterých zaznamenal pokles tržeb a tedy snížení svého zisku, respektive, tržby, kterých dosáhl nedosahovaly výše, kterou očekával, může mít tato skutečnost řadu příčin, až již subjektivních, spočívajících na straně žalobce tak i objektivních (aktuální ekonomická situace obyvatel, počty zahraničních turistů apod.) nelze však nijak spolehlivě dovodit ani na základě předloženého znaleckého posudku, že výlučnou příčinou nižších tržeb byl nesprávný úřední postup žalované.

91. Obecně lze uzavřít, že podnikatelské prostředí a to nejen pokud jde o činnost žalobce, je vždy ovlivňováno řadou faktorů a stát negarantuje dosahování zisků žádnému ze soukromých subjektů, které se v tomto prostředí pohybují. Stejně tak stát nemůže za tyto subjekty nést rozika, která s sebou podnikání přináší. Stát vytváří zákonný rámec, v němž se činnost podnikatel odehrává a nese odpovědnost za škody, které podnikatelé utrpí pouze v případě, že nezákonným zásahem konkrétního orgánu došlo výlučně a bezprostředně k zásahu do majetkové sféry poškozeného. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

92. K otázce náhrady nákladů řízení soud konstatuje, že se nejprve zabýval účelností vynaložených nákladů řízení spočívající v právním zastoupení žalované advokátem JUDr. [jméno] [příjmení]. Soud proto postupoval shodně s judikaturou ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu I. ÚS 3202/17 ze dne 29. 3. 2018) a zabýval se otázkou účelovosti takto„ vynaložených nákladů řízení, tj. zda šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Přitom není a priori vyloučeno, aby zastoupení daného účastníka řízení advokátem v určitém sporu bylo považováno za účelné; nicméně takový závěr je vždy nutné náležitě a přesvědčivě odůvodnit s ohledem na konkrétní okolnosti daného sporu a účastníků řízení.“ 93. Soud při posouzení účelnosti náhrady nákladů řízení vycházel ze skutečnosti, že předmětem daného sporu je náhrada ušlého zisku z důvodu nesprávného postupu žalované, tj. předmětem sporu je problematika, která přímo souvisí s oblastí spravovanou žalovanou (shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2868/2017 ze dne 7. 3. 2018). Soud zároveň neshledal, že by se jednalo o problematiku dosud neřešenou či vyžadující znalosti cizího práva z důvodu mezinárodního prvku, která by odůvodňovala nutnost zastoupení žalované advokátem. Soud dále přihlédl i ke skutečnosti, že žalovaná byla advokátem zastoupena pouze na začátku soudního řízení. Žalovaná tedy sama v průběhu řízení opustila od zastoupení advokátem, když za ni jednala pověřená zaměstnankyně a poté Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

94. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu soud neshledal účelnost zastoupení žalované advokátem. O náhradě nákladů řízení s ohledem na výše uvedené rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 000 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 9 000 Kč představující 300 Kč za každý z třiceti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]; účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], 20. 1. 202; odvolání ze dne [datum]; vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum]; účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum]; vyjádření k dovolání ze dne [datum]; závěrečný návrh ze dne [datum] a [datum], předložení znaleckého posudku a vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum]). Soud přiznal žalované i náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti se žalobcem předloženými důkazy-znaleckými posudky znaleckého ústavu [právnická osoba] spočívající v částce 12.000 Kč zaplacené za Odborné vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ke znaleckému posudku [číslo] ze dne [číslo] [rok] v částce 11.200 Kč zaplacené za doplnění Odborného vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ke znaleckému posudku [číslo] ze dne [číslo] [rok] v částce 124.811,50 Kč zaplacené za Znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne [číslo] [rok] v částce 68.050,40 Kč zaplacené za Znalecký posudek [číslo] v částce 156.090 Kč zaplacené za Znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne [číslo] [rok] Celkem na náhradě hotových výdajů soud přiznal žalované částku 372.151,90 Kč. O povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení placených státem ve výši 40.537,50 Kč bylo rozhodnuto výrokem č. II. podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Soud zavázal žalobkyni k plné výši státem placených nákladů na znalečném, které byly přiznány znaleckému ústavu [ulice] znalecká za účast na jednání u zdejšího soudu 3.4 2019 usnesením ze dne 3.2 2021 ve výši 7 730,50 Kč a za účast na jednání znalců ze znaleckého ústavu [právnická osoba] ve výši 32.806,99 Kč přiznané usnesením ze dne 3.2 2021.