Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

23 C 135/2020-64

Rozhodnuto 2021-10-13

Citované zákony (13)

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město pro zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 450 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 29. 7. 2020 domáhá zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 450 000 Kč s tím, že bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě u Krajského soudu v [obec] pod sp.zn. [spisová značka]. V předmětném řízení se [právnická osoba] domáhala po žalobkyni a ostatních zaplacení částky 6 607 143,23 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. [spisová značka] ze dne 20. 1. 1997 byl na jednoho ze žalovaných ([anonymizováno] – [právnická osoba]) prohlášen konkurz, došlo tak k přerušení řízení. Konkurz byl zrušen až usnesením Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 4. 5. 2016 po splnění rozvrhového usnesení. Řízení bylo nakonec ukončeno v roce 2019 tak, že žalobkyně uzavřela s právním nástupcem [právnická osoba] mimosoudní dohodu. Žalobkyně požaduje nemajetkovou újmu za období 15 let, kdy bylo řízení přerušeno a kdy mělo být konkurzní řízení skončeno dle zákonných lhůt již mnohem dříve.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou tu skutečnost, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok žádostí došlou žalované dne 14. 11. 2019. K projednání žádosti žalovanou došlo dne 29. 10. 2020. Žalovaná konstatovala, že nedošlo v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu. První úkon žalobkyně ve vztahu k soudu byl učiněn dne 15. 3. 2007, tento den lze tedy mít za okamžik, když se žalobkyně jakožto žalovaná o řízení vedeném proti její osobě oficiálně dozvěděla a mohla jí začít vznikat nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení. Žalobkyně do řízení aktivně vstoupila v době, kdy bylo řízení ze zákona přerušeno, a to až do května roku 2016. Soud délku konkurzního řízení nemohl žádným způsobem ovlivnit, jednalo se o složité konkurzní řízení. Vyloučení nároku vůči žalobkyni k samostatnému projednání by bylo v rozporu se zákonnou úpravou konkurzu a vyrovnání a také v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Po skončení konkurzního řízení namítané řízení trvalo 3 roky a 5 měsíců, bylo rozhodováno o četných procesních otázkách, např. o procesním nástupnictví na straně žalobce a také na straně jednoho z žalovaných, opakovaně docházelo ke změně žaloby a soud musel žalobce vyzývat k doplnění podání. Následně došlo k vydání dvou rozhodnutí o zastavení řízení ve vztahu k některým žalovaným. Sama žalobkyně společně s dalšími účastníky řízení požádala soud o poskytnutí lhůty k mimosoudním jednáním a posléze bylo řízení i vůči její osobě zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby. Namítané řízení bylo procesně velice složité, a to jak z důvodu probíhajícího konkurzu, tak z důvodu změn žaloby a účastníků řízení. Prodlevu, ke které došlo po zrušení konkurzu do učinění prvního úkonu soudu, lze vzhledem k celkovému průběhu řízení tolerovat. Poté již řízení probíhalo plynule a úkony soudu byly činěny v navazujících lhůtách. Význam řízení pro žalobkyni spravedlnosti hodnotí jako standardní až nižší, žalobkyně v řízení vystupovala jako jedna z několika žalovaných a předmětem řízení bylo solidární zaplacení peněžitého plnění.

3. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok žádostí došlou žalované dne 14. 11. 2019. K projednání žádosti žalovanou došlo dne 29. 10. 2020. Žalovaná konstatovala, že nedošlo v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu (žádostí žalobkyně ze dne 1. 11. 2019, stanovisko žalované ze dne 29.10.2020.

4. Výslechem žalobkyně má soud prokázáno, že o sporu nic bližšího nevěděla, ve věci byl činný její bratr., který jí sdělil, že žaloba je nedůvodná a věc vyřídí. Žalobkyně se o řízení nezajímala, o čemž svědčí i to, že žalobkyně při svém výslechu nedokázala popsat průběh předmětného řízení. Nevěděla ani, u kterého soudu bylo řízení vedeno.

5. Obsahem spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno:Dne 6. 12. 1996 byla podána žaloba [právnická osoba] proti žalovaným [příjmení] – [právnická osoba], [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (bratr žalobkyně), [příjmení] [příjmení], žalobkyně [celé jméno žalobkyně] o zaplacení částky 6 607 141,23 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně, dále částku ve výši 762 870,64 Kč na úrocích. Připojeny listinné důkazy do čl.

83. Dne 10. 12. 1996 podává žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření, že se odpůrci [příjmení] – [právnická osoba] zakazuje nakládat s vyjmenovanými nemovitostmi. Dále soud zasílá dne 19. 12. 1996 – soud vyzývá žalobce k zaplacení soudního poplatku. Zaplacen dne 13. 1. 1997. Dále dne 3. 2. 1997 přípis žalobci, že se řízení přerušuje ze zákona, neboť na žalovaného [příjmení] – [právnická osoba] byl prohlášen konkurz. Dále 3. 2. 1997 soud vyzývá žalobce k odstranění vad žaloby, odstraňuje žalobce 26. 2. 1997, a dále 27. 8. 2004 podává návrh na změnu žalobce, aby vystoupil původní žalobce [právnická osoba] a vstoupil do řízení nový žalobce [právnická osoba], [anonymizováno], dále dne 15. 9. 2006 návrh na vstup do řízení na straně žalobce a aby vstoupila [ulice] [anonymizována dvě slova]. Dne 24. 1. 2007 je zde záznam, že se dostavil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který nahlížel do spisu a byl zmocněn [anonymizováno] [příjmení] [jméno], což dle tvrzení žalobkyně je bratr žalobkyně. Dále dne 16. 3. 2007 ve spise od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který zastupuje [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [celé jméno žalobkyně], vyjádření ve věci, kdy navrhuje zamítnout žalobu jako nedůvodnou. Soud vyzývá Ing. [příjmení] k doložení plné moci dne 19. 3. 2007 od [celé jméno žalobkyně], tuto plnou moc dokládá dne 30. 3. 2007 a plná moc byla udělena [celé jméno žalobkyně] dne 6. 2. 2007. Dále dne 21. 12. 2017 návrh na změnu účastníků vstoupila společnost na místo žalobce [právnická osoba], dále obecný zmocněnec [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 15. 2. 2008 znovu žádá Krajský soud v Brně, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou a promlčenou. Dne 26. 7. 2013 návrh na vstup [právnická osoba] [anonymizováno] do řízení namísto dosavadního žalobce. Soud sděluje [právnická osoba], [právnická osoba], že je prohlášen konkurs na [anonymizováno] – [právnická osoba] s tím, že nemůže až do pravomocného skončení konkurzu součinně další úkony vč. rozhodnutí o návrhu na změnu žalobce. Dále je zde rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, že konkurz na majetek úpadce [anonymizováno] – [právnická osoba] se zrušuje po splnění rozvrhového usnesení s právní mocí 13. 7. 2017. Dne 23. 10. 2007 soud vyzývá žalobce, aby sdělil, zda na svém návrhu trvá. Dne 10. 11. 2017 žalobce [právnická osoba] bere žalobu částečně zpět. Dále Krajský soud v [obec] dne 23. 11. 2017 žádá Okresní soud v Uherském Hradišti o zaslání rozhodnutí, jímž se končí dědické řízení po [jméno] [příjmení] s doložkou právní moci. [právnická osoba] 19. 12. 2017 sděluje, že dosud nebylo rozhodnuto o tom, že je žalobce [právnická osoba] Dne 19. 12. 2017 sděluje, že dosud nebylo rozhodnuto o tom, že je žalobcem. Dne 12. 12. 2017 zasláno pravomocné rozhodnutí dědického soudu Okresního soudu v Uherském Hradišti po [jméno] [příjmení]. Dne 16. 1. 2018 soud rozhoduje, že v zahájeném soudním řízení bude pokračováno namísto žalobkyně [právnická osoba] se společností [právnická osoba] s právní mocí dne 6. 2. 2018. Dále dne 23. 2. 2018 soud rozhoduje, že v zahájeném soudním řízení bude pokračovat namísto druhého žalovaného [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] s právní mocí dne 4. 4. 2018. Vyjádření ze dne 13. 8. 2018 [anonymizováno] [příjmení] [jméno], dne 26. 3. 2018 soud rozhoduje, že se řízení vůči první žalované [příjmení] – [právnická osoba] zastavuje s právní mocí dne 20. 4. 2018. Dne 3. 5. 2018 soud vyzývá žalobkyni, zda trvá na návrhu na vydání předběžného opatření a zda trvá na původní žalobě. Dne 31. května 2018 žalobkyně navrhuje změnu petitu o zaplacení částky 1 500 000 Kč z toho čtvrtá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč s úrokem z prodlení. Soud vyzývá dne 9. 7. 2018 žalobkyni k upřesnění částečného zpětvzetí žaloby a změny žaloby. Žalobkyně toto upřesňuje dne 27. 7. 2018. Soud rozhoduje dne 15. 8. 2018, že řízení se v rozsahu částky 5 107 141,23 Kč zastavuje a částky 762 870,64 Kč na úrocích a připouští se změna žaloby, že čtvrté žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 600 000 Kč s úrokem z prodlení 25 % p. a. z této částky od 3. 12. 1996 do zaplacení s právní mocí dne 22. 9. 2018. Ve spise založena plná moc od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně], dne 5. 9. 2018 pro [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále částečné zpětvzetí žaloby ze dne 16. 10. 2018 týkající se žalované č. 9 [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 16. 10. 2018 soud vyzývá žalovaného 3) a žalovanou 4), aby doložili originály autorizované konverze nebo úředně ověřené kopie plných mocí udělené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zaslány originál plných mocí 12. 11. 2018. Dále dne 4. 1. 2019 soud rozhoduje, že řízení se vůči 9) žalované zastavuje s právní mocí dne 5. 2. 2019. Nařízeno jednání na den 18. 4. 2019, kdy 5. 3. 2019 soud ověřil částečné zpětvzetí žaloby vůči 6) žalované paní [jméno] [příjmení] a dne 11. 3. 2013 další částečné zpětvzetí žaloby vůči žalované č. 5) paní [jméno] [příjmení] a 21. 3. 2019 částečné zpětvzetí žaloby vůči žalovaným č. 5, 6, 7 a 8, přičemž nadále žalobce trvá vůči žalovaným 3 a 4. Dne 25. 3. 2019 soud zastavuje řízení vůči žalovaným č. 5, 6, 7 a 8 s právní mocí 26. 4. 2019. Dne 18. 4. 2019 proběhlo jednání, přítomen zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že zástupce žalovaných navrhuje nezahajovat jednání, navrhuje smírné řešení. Jednání odročeno z důvodu mimosoudních jednání na den 2. 7. 2019. Soud vyzývá žalobce 18. 4. 2019 k zaplacení soudního poplatku, dále 13. srpna 2019 soud vyzývá žalované ke sdělení výsledku mimosoudních jednání a rovněž žalobce, zda na návrhu trvá. Dne 27. 8. 2019 žalovaní sdělují, že došlo k uzavření mimosoudní dohody. Dne 3. září 2019 částečné zpětvzetí žaloby a návrh na přerušení řízení vůči 4) žalované vůči tedy žalobkyni [celé jméno žalobkyně] a přerušení řízení z důvodu úmrtí třetího žalovaného. Soud řízení zastavuje vůči čtvrté žalované žalobkyni v tomto řízení dne 10. září 2019 s právní mocí 2. 10. 2019.

6. Obsahem spisu Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že: dne 20. 1. 1997 byl prohlášen konkurz na majetek dlužníka [anonymizováno] – [právnická osoba] s právní mocí 12. 4. 1997, správcem konkurzní podstaty byl ustanoven [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokát, dne 13. 1. 1997 [anonymizováno] – [právnická osoba] zasílá seznam věřitelů, pokyny správci soudu ze dne 23. 1. 1997, ustanovení věřitelům k ochraně jejich práv opatrovníka soudem dne 18. 3. 1997 schůze konkurzních věřitelů na den 5. 9. 1997, zápis zasedání věřitelského výboru z téhož dne. Celkem 243 věřitelů, částka 96 560 345,61 Kč. Zápis ze zasedání věřitelského výboru 11. 9. 1997, ze dne 14. 12. 1997, 27. ledna 1998. Dne 5. 3. 1998 správce žádá o udělení souhlasu k prodeji movitého majetku úpadce, pokyny soudu správci konkurzní podstaty ze dne 10. 3. 1998, zápis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 17. dubna 1998, zpráva správce konkurzní podstaty o stavu konkurzního řízení ze dne 12. 5. 1998, zápis z věřitelského výboru 7. května 1998, ze dne 14. 5. 1998, ze dne 31. 8. 1998, 16. 9. 1998, 17. 11. 1998, 29. 10. 1998, dále soupis konkurzní podstaty úpadce, předloženo 8. 12. 1998 od strany 765 do 936. Soud ukládá správci, aby předložil soudu zprávu o své činnosti dne 18. 1. 1999, správce předkládá zprávu ze zasedání věřitelského výboru ze dne 5. 3. 1999. Zpis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 16. 9. 1998, žádost o sdělení termínu výplaty pohledávek ze dne 23. 3. 1999 s tím, že soud dne 21. 4. 1999 uděluje pokyny správci konkurzní podstaty, zápis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 21. dubna 1999, vyjádření správce ze dne 6. 5. 1999. Zápis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 11. 6. 1999 a 2. 7. 1999, soud dne 2. 7. 1999 ukládá správci, nechť předloží řádně zpracovaný seznam zpracovaných pohledávek, správce se vyjadřuje 29. 7. 1999, podává seznam přihlášek dne 2. 8. 1999, celkem přihlášek 284. Správce konkurzní podstaty podává návrh na odstranění vad přihlášek dne 9. 8. 1999. Zápis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 14. 9. 1999, zápis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 19. 11. 1999, stížnost na postup správce konkurzní podstaty 8. 12. 1999, dále zápis ze zasedání věřitelského výboru ze dne 17. 11. 1999, zpráva správce konkurzní podstaty o stavu zpeněžování konkurzní podstaty, přihlášeno 284 věřitelů. Zpráva o zasedání věřitelského výboru ze dne 3. 12. 1999, 14. 1. 2000, nařízeno přezkumné jednání na 5. dubna 2000, zpráva o průběhu činnosti správce konkurzní podstaty 6. 3. 2000, je uvedeno, co zbývá ještě k prodeji, zápis o přezkumném jednání ze dne 5. 4. 2000. Přistoupeno k přezkumu jednotlivých přihlášených pohledávek, soud vyzývá věřitele popřených pohledávek v podání incidenčních žalob, nařízeno zvláštní přezkumné jednání na den 25. 10. 2000, správce konkurzní podstaty zasílá soupis konkurzní podstaty dne 10. 10. 2000, vyloučení pohledávek úpadce z konkurzní podstaty zasílá správce konkurzní podstaty dne 15. 2. 2001 Konečná zpráva ze dne 28. 2. 2001, podklady pro rozvrh, zápis ze zasedání schůze věřitelského výboru ze dne 14. 3. 2001, zpráva správce konkurzní podstaty ze dne 29. 6. 2001, soud svolává k jednání k projednání konečné zprávy na den 17. 10. 2001. zápis o projednání konečné zprávy ze dne 17. 10. 2001. Usnesení ze dne 17. 10. 2001 – soud schvaluje konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a vyúčtování a odměnu výdajů správce ze dne 28. 2. 2001 – nabyl právní moci 20. 10. 2005, dne 24. 10. 2001 soud přiznává soudci konkurzní podstaty odměnu, zálohu na odměnu, dne 26. 10. 2001 soud udílí souhlas, aby správce konkurzní podstaty vyloučil z podstaty pohledávky výše uvedené, dne 14. 11. 2001 došel soudu návrh na rozvrh od správce konkurzní podstaty, dne 16. 11. 2001 KS rozhoduje, že každá z dosud neuhrazených 87 zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek bude první třídy uspokojena poměrně ve výši 67,0482 %, bude použito 1 305 380,05 Kč a každá z dosud neuhrazených 261 zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek druhé třídy bude uspokojena poměrně ve výši cca 3 % k uspokojení těchto nároků bude použito 3 045 886,79 Kč, toto unesení bez nabytí právní moci. Odvolání proti usnesení o zkráceném znění usnesení o rozvrhu dne 6. 12. 2001, doplněné věřitelem dne 4. 2. 2002, správce konkurzní podstaty se vyjadřuje k odvolání dne 13. 3. 2002, odvolání rozesíláno ostatním dne 15. 4. 2002, spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu dne 27. 8. 2002, který dne 1. dubna 2004 usnesení o rozvrhu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení s tím, že má být řádně doručeno usnesení o schválení konečné zprávy vyúčtování a výdajů správce úpadci a aby bylo možno přezkoumat věcnou správnost vydaného rozvrhového usnesení, nepostačuje jeho odůvodnění pouze s odkazem na správcem předložený návrh na rozvrhu, neobsahuje odůvodnění. Spis vrácen dne 20. 5. 2004 Krajskému soudu v Brně, dále Vrchní soudu v Brně rozhodoval proti odvolání, kterým soud schválil konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty, vyúčtování odměny výdajů správce dne 28. 2. 2001, dne 10. 8. 2005, které potvrdil, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 10. 2005. Dne 10. 5. 2005 vyjádření správce konkurzní podstaty k podání jednatele úpadce, stejně tak dne 22. 6. 2005, dne 2. 11. 2005 podáno podání obecného zmocněnce úpadce [právnická osoba] k posouzení s tím, že dne 4. 11. 2005 soud rozhoduje tak, že žaloba na obnovu řízení se zamítá, s právní mocí dne 7. 2. 2007 úpadce. Úpadce podává odvolání proti zamítnutí návrhu na obnovu řízení 22. 11. 2005. Správce konkurzní podstaty dodává dodatek konečné zprávy dne 23. 12. 2005. Spis odeslán Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání, došel dne 15. 2. 2006, upřesnění odvolání došlo soudu dne 28. 2. 2006, dne 28. 6. 2006 vráceno zpět Krajskému soudu v Brně s tím, že usnesení nebylo doručeno ostatním konkurzním věřitelům, pouze úpadci, dne 21. 6. 2006 došlo doplnění odvolání, opětovně spis předložen odvolacímu soudu dne 15. 8. 2006, nařízeno odvolací jednání na den 4. 12. 2006, odvolací jednání proběhlo, vyhlášeno usnesení, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2005 se potvrzuje, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení. Správce konkurzní podstaty podává k soudu dne 9. 3. 2007 návrh na souhlas postoupením pohledávky, dne 9. 3. 2007 aktualizovaný soupis konkurzní podstaty úpadce, je podáno dovolání dne 29. 3. 2007 obecným zmocněncem za [právnická osoba] proti potvrzujícímu rozhodnutí, že žaloba na obnovu řízení se zamítá. Správce konkurzní podstaty soudu zasílá dne 24. 4. 2007 zprávu o stavu řízení, dále dne 10. 5. 2007 soud rozhoduje o tom, že jmenuje a odvolává členy věřitelského výboru, uděluje souhlas, aby správce konkurzní podstatu zpeněžil pohledávku mimo dražbu, usnesením ze dne 6. 6. 2007, dne 14. 6. 2007 zaslal správce konkurzní podstaty návrh rozvrhového usnesení, soud rozhoduje dne 21. 6. 2007, že nepřiznává úpadci osvobození od SOP a neustanovuje k ochraně jejich zájmu v této věci úpadce, podáno odvolání dne 12. 7. 2007 s tím, že odvolací soud rozhoduje tak, že usnesení o nepřiznání zástupce a osvobození potvrzuje dne 13. 12. 2007. Dne 5. 10. 2007 podán návrh na rozvrhové usnesení správcem konkurzní podstaty, soud vyzývá k opravě návrhu dne 22. 11. 2007 a podán opravený návrh dne 5. 12. 2007, celkem 290 věřitelů. Pohledávky druhé třídy, pohledávky první třídy, 288 věřitelů. Soud rozhoduje dne dle rozvrhu dne 20. 12. 2007, že každá z dosud neuhrazených nebo zjištěných pohledávek první třídy bude uspokojena poměrně ve výši cca 83 % k uspokojení nároku bude použito 1 673 369,18 Kč a každá z dosud neuhrazených zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek druhé třídy bude uspokojena poměrně ve výši cca 4 %, k uspokojení nároků bude použito 3 904 528,09 Kč. Návrh na rozvrhové usnesení podán správcem konkurzní podstaty dne 21. 12. 2007, podáno odvolání úpadcem dne 17. 1. 2008, podáno dovolání ve věci usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 12. 2007, kterým byla potvrzena žaloba na zamítnutí žaloby na obnovu řízení. Vrchímu soudu v Olomouci spis předložen dne 13. 6. 2008, který dne 26. 3. 2009 usnesením soudu prvního stupně ve výroku II. o uspokojení pohledávky č. 31 zaniklého konkurzního věřitele [právnická osoba] v likvidaci, pohledávky č. 32 zaniklého konkurzního věřitele [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], pohledávky č. 78 konkurzního věřitele [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], pohledávky č. 187 zaniklého konkurzního věřitele [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] zrušuje a řízení se zastavuje, ve zbylé části výroku se usnesení zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně. Odvolání dne 15. 7. 2009 do rozhodnutí Krajského soudu v Brně o přiznání odměny správce konkurzní podstaty ze dne 10. 5. 2007 úpadce, spis předložen Nejvyššímu soudu dne 29. 7. 2009, který dne 30. září 2009 dovolání odmítá, proti rozhodnutí, kterým Krajský soud v Brně nepřiznal úpadci osvobození od soudních poplatků a neustanovil zástupce a dovolací řízení zastavuje dne 30. 9. 2009, kterým Krajský soud v Brně zamítl žalobu na obnovu řízení v jeho konkurzní věci. Spis předložen odvolacímu soudu dne 11. 11. 2009, který rozhoduje, že usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje, kterým soud zvýšil odměnu správci konkurzní podstaty, a to dne 22. prosince 2009. Soud schvaluje další přímé výdaje správce konkurzní podstaty dne 8. 3. 2010, úpadce podává odvolání, správce konkurzní podstaty se vyjadřuje k odvolání dne 7. 4. 2010, dne 7. 10. 2010 soud odvolává z funkce člena věřitelského výboru, jmenuje do funkce člena věřitelského výboru stejně tak náhradníka věřitelského výboru, přípis úpadce o tom, že toto rozhodnutí je zmatečné dne 21. 1. 2011 Odvolací soud dne 10. 3. 2011 rozhoduje tak, že neschvaluje, co se týče bodu 2 výroku – výdaje správci konkurzní podstaty, správce konkurzní podstaty předává soudu návrh na rozvrhové usnesení 11. 10. 2011, dne 17. 2. 2012 zasílá soudu aktualizovaný návrh na rozvrh správce konkurzní podstaty, kdy soud rozhoduje o rozvrhu dne 20. 8. 2012, že každá z dosud neuhrazených zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek první třídy bude uspokojena poměrně ve výši cca 83 % k uspokojení 1 679 916,33 Kč a pohledávky druhé třídy v uspokojení v poměrně ve výši cca 4 %, k uspokojení pohledávky 3 928 284 Kč, úpadce podává odvolání 11. 9. 2012, správce konkurzní podstaty se vyjadřuje k odvolání úpadce dne 30. 11. 2012, spis předložen soudu odvolacímu dne 18. 4. 2013, který rozhoduje dne 28. 6. 2013 tak, že usnesení soudu prvého stupně ze dne 20. 8. 2012 zrušuje, nesprávnost napadeného usnesení spočívá v nesprávně vyčísleném poměru uspokojení pohledávek, dále rozdíl mezi konkurzním věřitelem částku nižší než činí rozdíl mezi schváleným výtěžkem z peněžní a schválenými výdaji konkurzu. Dne 20. 1. 2014 zakládá správce konkurzní podstaty k výzvě soudu souhrn příjmů a výdajů dle konečné zprávy ze dne 28. 2. 2001, která byla schválena, dále dne 1. 8. 2014 soud odvolává z funkce člena výboru z funkce náhradníka člena věřitelského výboru a jmenuje nové členy věřitelského výboru a náhradníka věřitelského výboru. Protokol ze dne 20. 8. 2014 o projednání zprávy dalších výdajů s udržováním správy podstaty vč. další odměny správce, soud schvaluje zprávu o dalším výdaji spojeným s udržováním správy podstaty vč. další odměny dne 20. 8. 2014, úpadce podává odvolání dne 7. 10. 2014, návrh rozvrhového usnesení správcem konkurzní podstaty podán dne 16. 1. 2015, kdy soud rozhoduje dne 9. 6. 2015, že každá z dosud neuhrazených zjištěných nebo pravomocně určených pohledávek první třídy byla uspokojena poměrně v cca 82 %, k uspokojení pohledávek byl použit 1 666 646,90 Kč a pohledávek druhé třídy poměrně ve výši 4 %, k uspokojení pohledávek bude použito 3 888 842,77 Kč. Usnesení o rozvrhu nabylo právní moci 20. 7. 2015, dále dne 4. 5. 2016 soud rozhoduje, že konkurz na majetek úpadce se zrušuje po splnění rozvrhového usnesení s právní mocí dne 13. 7. 2017. Podáno odvolání, proběhlo jednání před odvolacím soudem dne 11. 10. 2016, 17. 1. 2017, kdy slyšeni svědci, odročeno na neurčito za účelem ověření možnosti vypracování znaleckého posudku. Dne 8. 2. 2017 se ustanovuje kriminalistický ústav k podání znaleckého posudku, zda rukou psaný podpis umístěný na listině jako sdělení č. ú. pro další nakládaní s finančními prostředky byl na listinu připojen před vyhotovením nebo po vyhotovení, dne 11. 4. 2017 podán znalecký posudek, dne 23. 5. 2017 odvolací jednání vyhlášeno usnesení, že usnesení soudu prvého stupně o zrušení konkurzu se potvrzuje, odvolání podala konkurzní věřitelka s tím, že finanční částku dle rozvrhového usnesení neobdržela. Podáno dovolání konkurzní věřitelky dne 7. 9. 2017 s tím, že předloženo dovolacímu soudu dne 25. 1. 2018, který rozhoduje tak, že dovolání se odmítá dne 25. 6. 2019 s právní mocí 29. 7. 2019.

7. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud I. stupně posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (rozsudek ESLP ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).

8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 38/2000). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10).

9. Soud po provedeném dokazování dospěl závěru, že doba trvání řízení u Krajského soudu v Brně, sp.zn. 17 Cm 467/1996, ve vztahu k žalobkyni, 12 let a 7 měsíců (od doby prvního úkonu žalobkyně - vyjádření k žalobě, do pravomocného skončení řízení je vzhledem ke všem okolnostem případu přiměřená.

10. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání. Řízení bylo složité zejména po skutkové stránce, neboť řízení bylo přerušeno do konkurzního řízení, které nemohlo být ukončeno včas pro velký počet věřitelů a objem konkurzní podstaty. Dále soud poukazuje i na procesní složitost věci, bylo rozhodováno o změně žaloby, o změnách na straně účastníků.

11. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že„ poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci Vladimír Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, č. 52859/99, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014). Žalobkyně se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela. Avšak žalobkyně se na druhé straně o řízení nezajímala, nečinila kroky ke zrychlení řízení.

12. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) soud neshledal žádné průtahy na straně soudu. Soud činil úkony průběžně a v přiměřených lhůtách.

13. Při posouzení kritéria významu řízení pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) soud řízení neposoudil jako řízení se zvýšeným významem. Nejvyšší soud již dříve dovodil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci trestní, které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005), věci opatrovnické (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právní spory (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédskuze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, § 39). Mezi tato řízení předmětné řízení nepatří. Žalobkyně se o řízení sama nezajímala, nevěděla nic o postupu soudu v řízení, dokonce nevěděla ani, u kterého soudu se řízení vede. Soud proto hodnotil řízení se sníženým významem pro žalobkyni.

14. Soud po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že nebylo porušeno právo žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě v předmětném řízení dle § 13 odst. 1 OdpŠk a žalobu jako nedůvodnou zamítl zejména s ohledem na posouzený význam řízení pro žalobkyni.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, činí výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 občanského soudního řádu 300 Kč za každý úkon. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši paušální náhrady podle výše uvedené vyhlášky, když žalovaná, která nebyla v řízení zastoupena zástupcem podle § 137 odst. 2 o.s.ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, učinila v této věci 1 úkon, kterým bylo písemné vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal soud důvod.

Poučení

Citovaná rozhodnutí (5)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.