23 C 154/2024 - 151

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudcem JUDr. Lukášem Kratochvílem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČ: [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 42 724 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 42 724 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 724 Kč od 30. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám její zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení ve výši 24 457 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se proti žalované žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2024 domáhal zaplacení částky 42 724 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdil, že dne 25. 6. 2010 uzavřel se žalovanou smlouvu o investičním životním pojištění ZFP ŽIVOT+ č. [hodnota], v níž strany sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou. Pojistné bylo sjednáno na částku 1 200 Kč měsíčně. Pojištění zaniklo ke dni 1. 1. 2024. Žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 20 876 Kč. Předmětem řízení je tak bezdůvodné obohacení ve výši 42 724 Kč, představující rozdíl mezi zaplaceným pojistným a vyplaceným odkupným. Žalobce považoval pojistnou smlouvu za neplatnou z důvodu rozporu se zákonem a evropským právem. Pojistné sjednané výše specifikovanou smlouvou bylo dle žalobce investičním životním pojištěním. Rozsah pojistného plnění byl konstruován částečně pomocí hodnoty pojištění, která byla formována prostřednictvím alokace pojistného do programů investování. V souladu s článkem 6 Zvláštních pojistných podmínek docházelo ke snižování pojistného o některé poplatky. Pojistné bylo následně převedeno na základě alokačního poměru do jednotlivých programů investování. Další poplatky se odečítaly přímo z hodnoty pojištění. Z pojistného byly provedeny rovněž odečty na rizika podle pojistně technických zásad, nebyly tedy uvedeny v sazebníku poplatků. Žalobce nebyl seznámen s výší odečtu na rizika před podpisem smlouvy, ani v průběhu trvání smlouvy. Pojistná smlouva odkazuje na dokument Sazebník administrativních poplatků a limitů, s nímž však žalobce nebyl prokazatelně seznámen. Na sazebník odkazovaly Všeobecné pojistné podmínky, s tím, že je k dispozici na všech obchodních místech pojistitele. Žalobce tvrdil, že tento dokument neobdržel, nebyl s ním seznámen, nestal se tak součástí pojistné smlouvy. Pasáže pojistné smlouvy, jež jsou na něm závislé, byly pro neurčitost neplatné, jednalo se o ustanovení části A článku 6 Zvláštních pojistných podmínek. Tyto považoval za nepřiměřená ujednání dle § 55, § 56 zákona č. 40/1964 Sb., a za zneužívající ujednání ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993. Ujednání pojistné smlouvy o nakládání s pojistným, formování pojistného plnění a snižování kapitálové hodnoty o poplatky jsou zneužívajícími ujednáními, nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Ujednání smlouvy jsou pro žalobce nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou žalobci neznámé, jedná se tak o zneužívající ujednání. Pojistná smlouva nemůže bez těchto zneužívajících ujednání existovat. Spotřebitel musí být schopen posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání nebo smlouvy, jak bylo judikováno rozsudky Soudního dvora Evropské unie. Pojistné krytí nelze považovat za výkon, žalobci tak nevznikl na jeho základě majetkový prospěch ani reálný užitek, za který by žalované měla být poskytnuta náhrada. Žalobce byl dále přesvědčen, že jeho nárok není promlčen v subjektivní, ani objektivní promlčecí době a poukazoval na rozhodnutí SDEU. Uzavření pojistné smlouvy označil za nekalou obchodní praktiku.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Uvedla, že žalobce jako pojistník a hlavní pojištěný uzavřel prostřednictvím zprostředkovatelky [jméno FO] dne 25. června 2010 pojistnou smlouvu č. [hodnota], kterou bylo sjednáno životní pojištění ZFP ŽIVOT+. Zprostředkovatelka vyhodnotila potřeby žalobce, před uzavřením smlouvy seznámila žalobce s rozsahem pojištění, pojistnými podmínkami a s informacemi o pojištění. Žalobce sám svým podpisem výše uvedené potvrdil. Žalobce hradil pravidelně pojistné ve výši 1 200 Kč čtvrtletně po dobu 14 let. Pojistnou smlouvou byla sjednána celkem 4 pojištění, konkrétně pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, pojištění pro případ smrti následkem úrazu s dvojnásobným plněním při dopravní nehodě s pojistnou částkou 200 000 Kč, pojištění pro případ trvalých následků úrazu s progresivním plněním s limitem od 1 % s pojistnou částkou 200 000 Kč, pojištění pro případ léčení úrazu s limitem plnění od 8. dne zpětně (denní odškodné) s pojistnou částkou 100 Kč. Žalovaná zasílala žalobci každoročně informace o stavu pojistné smlouvy, takzvané rekapitulace, obsahující mimo jiné i informace o případném nároku na odkupné, včetně informací o aktuálním stavu hodnoty pojištění i o druhu a výši všech poplatků a odečtů na rizika za uplynulý kalendářní rok. Pojistná smlouva byla ukončena ke dni 1. ledna 2024, pojišťovna vyplatila žalobci odkupné ve výši 20 876 Kč. Žalovaná považovala smlouvu za platnou, žalobci na jejím základě poskytovala širokou pojistnou ochranu po dobu 13 let, oba se k pojistné smlouvě chovali jako k platné po celou dobu pojistného vztahu. Zdůraznila zásadu pacta sunt servanda. V této souvislosti poukázala na zásadu zákazu výkonu práva oprávněného v rozporu s jeho předchozím jednáním. Žalobce od počátku věděl, jakou cenu za pojištění na základě pojistné smlouvy platí a jaká pojistná ochrana mu bude za tuto cenu poskytnuta. Ujednání, jejichž neplatnosti se žalobce dovolává nezakládají žádnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran pojistné smlouvy v neprospěch žalobce, nemůže se tak jednat o zneužívající ujednání ve smyslu občanského zákoníku a směrnice. Žalobcem hrazené pojistné bylo spotřebováno primárně na krytí rizik s možností využít i investiční složku, v žalobcově případě tvořila minimální hodnotu. Investiční složka byla navíc výnosná. O přesné částce hrazené na rizika a přesné částce hodnoty pojištění byl žalobce pravidelně informován prostřednictvím ročních rekapitulací. Měl informace o rozsahu poskytovaného pojistného krytí. Investiční životní pojištění funguje na principu investování části zaplaceného pojistného do zvolených fondů. Žalobce byl s výší pojistného seznámen při uzavírání pojistné smlouvy, žalovaná neměla zákonem stanovenou povinnost rozklíčovat jednotlivé položky pojistného v pojistné smlouvě. Rizikové pojištění se v souladu se zákonem počítá na základě pojistně matematických vzorců. Tvrzená neznalost výše poplatků by nemohla způsobit neplatnost smlouvy jako celku. I v případě, že by napadaná ujednání pojistné smlouvy byla skutečně neurčitá, nemohla by způsobit jakoukoli nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Navíc se ustanovení o nepřiměřených ujednáních nevztahují na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Pro případ, kdy by soud shledal smlouvu neplatnou, by měla být zohledněna hodnota žalovanou poskytnutého pojistného krytí poskytovaného žalovanou po dobu více než 13 let žalobci. Žalovaná namítla promlčení části nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v případě, že by soud žalobě vyhověl. Za rozhodující okamžik pro běh promlčecí lhůty považovala uzavření pojistné smlouvy, nejpozději však přečtení výročního dopisu ze dne 16. dubna 2021. Z tohoto musel žalobce zjistit, jak se vyvíjí hodnota pojištění, které poplatky byly za rok strženy a kolik přesně činí hodnota odkupného. Nepromlčenou by zůstala částka 6 000 Kč, proti ní by musela být započtena hodnota pojistné ochrany a vyplacené odkupné.

3. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že v roce 2010 uzavřel s žalovanou pojistnou smlouvu s přesvědčením, že se jedná o smlouvu o úrazovém pojištění. Pojistnou smlouvu uzavíral za účelem úrazového pojištění z důvodu provozování firmy se zámečnictvím. Na smlouvu čtvrtletně platil pojistné 1 200 Kč, a to po celou dobu trvání smlouvy. K ukončení přistoupil z důvodu nadbytečnosti, jelikož byl již delší dobu důchodcem, pojištění nadále nevyužil. Pojistka byla ukončena k 1. 1. 2024 na základě jeho žádosti ze srpna 2023. Od pojišťovny dostal odkupné přes 20 000 Kč, s vyplacenou částkou byl žalobce spokojen. Od roku 2000 bydlel na stále stejné adrese., a sice [adresa], problém s doručováním nikdy neměl. Byly mu doručeny dopisy o ukončení pojistné smlouvy a výplatě odkupného. Nedohledal dokumenty ohledně investičního záměru, měl za to, že uzavřel úrazovou pojistku. Nenašel žádné zaslané rekapitulace k pojistné smlouvě.

4. Z pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 25. 6. 2010, žádosti pojistníka o doplnění údajů, návrhu pojistníka na změnu pojištění sjednaného pojistnou smlouvou ze dne 3. 8. 2010 a pojistky k pojistné smlouvě životního pojištění ZFP ŽIVOT+ soud zjistil, že žalobce jako pojistník uzavřel se žalovanou smlouvu o životním pojištění s počátkem pojištění od 1. 7. 2010. Hlavním pojištěným a současně pojistníkem byl [Jméno žalobce], nar. [Datum narození žalobce]. Smlouva zahrnovala základní pojištění pro případ smrti nebo dožití s pojistnou částkou pro případ smrti 10 000 Kč ve variantě P. Konec základního pojištění byl sjednán na výroční den počátku základního pojištění v roce, v němž hlavní pojištěný dosáhne věku 80 let. Dále bylo sjednáno pojištění pro případ trvalých následků úrazu s dvojnásobným plněním při dopravní nehodě částkou 200 000 Kč, pojištění pro případ trvalých následků úrazu s progresivním plněním s limitem plnění od 1 % s pojistnou částkou 200 000 Kč, denní odškodné pro případ léčení úrazu ve výši 100 Kč. Pojistné činilo 1 200 Kč čtvrtletně, u alokačního poměru byl uveden dynamický program investování pro běžné i dodatečné běžné pojistné, pro mimořádné pojistné pak program garantovaný. Přílohou k pojistné smlouvě byly všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, zvláštní pojistné podmínky pro životní pojištění ZFP ŽIVOT+, doplňkové pojistné podmínky a informace pro zájemce o pojištění.

5. Z Přehledu plateb na pojistnou smlouvu ze dne 2. 4. 2024 soud zjistil, že od 17. 8. 2010 do 14. 8. 2023 žalobce zaplatil na běžném pojistném celkem částku 64 800 Kč.

6. Z potvrzení o platbě z 13. 2. 2024 soud zjistil, že dne 8. 1. 2024 byla na účet žalobce zaúčtována částka 20 876 Kč s poznámkou číslo výplaty [Anonymizováno].

7. Z předžalobní korespondence ze dne 15. 3. 2024, odpovědi žalované ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že žalobce po žalované požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši 42 724 Kč. Uzavřenou smlouvu považoval za neplatnou, neboť její součástí byla ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenala k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ve smyslu § 56 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a příslušenství pohledávky ve výši 7 550,40 Kč, to vše do 14 dnů od doručení výzvy. Žalovaná jeho nárok odmítla.

8. Ze všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění ze dne 1. 12. 2009 a Zvláštních pojistných podmínek pro životní pojištění ZFP ŽIVOT+ soud zjistil, že dle čl. 6 bodu 1, bodu 2 Zvláštních pojistných podmínek je běžné pojistné a dodatečné běžné pojistné sníženo o alokační a inkasní poplatek. Zbývající část běžného pojistného po odpočtu alokačního a inkasního poplatku dle jejich aktuálních hodnot uvedených v sazebníku vytváří v souladu s ujednáním dalších odstavců téhož článku hodnotu pojištění vytvořenou na základě zaplacení běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 4 téhož článku je převedena do programů investování pouze kladná hodnota zbývající části běžného a dodatečného běžného pojistného. Dle odst. 6 pojistitel z hodnoty pojištění odečte pravidelně každý měsíc až do zániku pojištění částky potřebné na úhradu pojistného rizika dle pojistně technických zásad a poplatek za správu pojištění dle sazebníku. Dále jsou dle bodu 7 strhávány částky na administrativní náklady pojistitele.

9. Z informace o stavu pojistné smlouvy k 1. 1. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná žalobci sdělovala údaje o rozsahu pojištění a hodnoty pojištění s tím, že z pojištění vznikl nárok na odkupné. Stejná informace byla zaslána žalobci dopisy ze dne 24. 2. 2018, 1. 3. 2019, 13. 4. 2021, 31. 3. 2022.

10. Z výpovědi pojistné smlouvy ze dne 22. 8. 2023 soud zjistil, že žalobce pojistnou smlouvu životního pojištění č. [hodnota] ukončil. Z odpovědi ze dne 29. 8. 2023 vyplývá, že žalovaná potvrdila zánik smlouvy, k tomuto došlo ke dni 1. 9. 2024. Ze smlouvy vznikl nárok na odkupné v předpokládané výši 21 577 Kč. Zánik pojištění byl potvrzen dopisem žalované ze dne 7. 1. 2024, žalobci byla sdělena výše odkupného 22 076 Kč s tím, že z částky bylo odečteno 1 200 Kč představující dlužné pojistné.

11. Z čestných prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] (člen představenstva žalované) a [tituly před jménem] [jméno FO] (referentka [právnická osoba].), objednávky služeb [Anonymizováno] z 28. 1. 2019 a 8. 2. 2021, screenshotů interního systému [Anonymizováno] vyplývá a je podrobně popsán způsob, jak žalovaná prostřednictvím [právnická osoba]. hromadně automatizovaným způsobem rozesílala dopisy „Rekapitulace“ klientům, včetně žalobce. Adresa žalobce je totožná s adresou uvedenou ve smlouvě jako korespondenční.

12. Z mailové korespondence nazvané Analýza pojistné smlouvy a návrh smluvní dokumentace ze dne 29. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce byl jménem [Jméno advokáta] informován o neplatnosti jeho pojistné smlouvy, vzniku jeho nároku na bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi zaplaceným pojistným a vyplaceným plněním či odkupným pojišťovny.

13. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná zjištění podstatná pro projednávanou věc.

14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Mezi účastníky došlo dne 25. 6. 2010 k uzavření smlouvy o investičním životním pojištění. Žalovaný platil pojistné 1 200 Kč čtvrtletně, jehož vrácení se domáhá. Žalobce na pojistném zaplatil celkem částku 64 800 Kč. Žalovaná žalobce pravidelně informovala o stavu pojistné smlouvy, žalobci bylo vyplaceno odkupné ve výši 20 876 Kč. Pojistná smlouva zanikla ke dni 1. 1. 2024 v návaznosti na výpověď žalobce.

15. Předmětná pojistná smlouva se dle § 3028 odst. 3 o.z. řídí dosavadními právními předpisy, tj. právní úpravou zák. č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč.zák.“), zákonem č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě.

16. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb. platného ke dni uzavření pojistné smlouvy pojistná smlouva obsahuje vždy a) určení pojistitele a pojistníka, b) určení oprávněné osoby, c) určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, d) vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, e) výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové, f) vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena, g) v případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. Podle odst. 4 součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

17. Podle § 3 písm. x) zák. č. 37/2004 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí odkupným část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění.

18. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

19. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

20. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

21. Podle § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

22. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

23. Podle § 457 obč.zák. platí, že pokud je smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Shora uvedený skutkový stav byl podkladem pro následující právní závěr soudu:

25. Žalobce se v řízení domáhá vydání bezdůvodného obohacení (rozdílu mezi zaplaceným pojistným a poskytnutým odkupným) na podkladě tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Žalovaná namítla promlčení nároku žalovaného, avšak soud se s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2023 č.j. 33 Cdo 207/2022-164 promlčením nezabýval, neboť jak judikoval Nejvyšší soud, je-li tedy v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým. Soud neshledal, že vyřešení otázky promlčení by v projednávaném řízení vedlo k rychlejšímu vydání rozhodnutí ve věci, proto se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy uzavřené dne 25. 6. 2010. Při výkladu textu smlouvy je soud povinen přihlédnout ke skutečné vůli stran při uzavírání předmětné smlouvy dle § 35 odst. 2 obč. zák. Shodná vůle účastníků má přednost před doslovným významem textu smlouvy. Na vůli je nutno usuzovat z vnějších okolností, spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména na okolnosti spojené s podpisem smlouvy a následné jednání účastníků po podpisu smlouvy (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03).

26. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz nález ze dne 23. 4. 2014 sp. zn. IV. ÚS 1783/11) je prioritní výklad takový, který nezakládá neplatnost smlouvy před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Tím je podporován princip autonomie smluvních stran v soukromém právu. Hovoříme-li o neplatnosti smlouvy, tak má být výjimkou z pravidla i s přihlédnutím k zásadě pacta sunt servanda (smlouvy se musí dodržovat), bez ohledu, zda je to pro některou ze smluvních stran nevýhodné. Smluvní strana si musí být vědoma své odpovědnosti ve smluvních vztazích a nemůže smlouvy uzavírat a následně namítat jejich neplatnost dle své vlastní vůle (viz nález Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3900/12).

27. Žalobce namítal neplatnost pojistné smlouvy z důvodu absence jeho seznámení s výší poplatků strhávaných žalovanou z pojistného. Klíčové bylo pro soud zjištění obsahu závazkového vztahu účastníků. Žalovaná trvala na tom, že pojistná smlouva byla uzavřena platně, což dle ní vyplývalo i z účastnického výslechu žalobce. Zdůraznila, že domáhání se neplatnosti smlouvy je v rozporu se zásadou venire contra factum proprium.

28. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je platná. Smlouva obsahuje všechny podstatné náležitosti dle § 4 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb. S přihlédnutím k zjištěné vůli žalobce při uzavírání smlouvy a během jejího trvání je nepochybné, že měl od počátku v úmyslu s žalovanou uzavřít smlouvu o úrazovém pojištění, investice a následně vyplacené odkupné pro něho představovaly pouze bonus. Pojistná smlouva byla primárně nastavena na krytí rizik, investiční složka tvořila minimální hodnotu. Pojistná částka tak byla z větší části spotřebována na krytí rizik. Rizikové pojištění je stanovováno na základě pojistně matematických vzorců, na jejichž základě lze vždy přesně určit výši poplatku nebo rizikového pojistného. K argumentu žalobce, že mu nebyla známa výše odečtů na rizika a poplatků strhávaných z pojistného, soud uvádí, že tato skutečnost sama není způsobilá vyvolat neplatnost smlouvy, jelikož neexistovala žádná zákonem stanovená povinnost pojistitele rozklíčovat jednotlivé složky pojistného při uzavírání smlouvy, s výší poplatků byl žalobce seznámen, což potvrdil svým podpisem smlouvy. V případě nespokojenosti či nesouhlasu s nakládáním s pojistným měl dostatek času na to, aby adekvátně reagoval a danou situaci řešil právně relevantními prostředky. Navíc výročními zprávami byl po několik let informován o skutečnosti, jaká část pojistného byla spotřebována na krytí rizik, kolik bylo investováno a dále, že z jeho smlouvy vznikl nárok na odkupné, které mu žalovaná po zániku pojistného vztahu vyplatila. Jak bylo prokázáno čestnými prohlášeními a listinami předloženými [právnická osoba], výroční zprávy se dostaly do dispozice žalobce. Oba účastníci se tak chovali v souladu s uzavřenou smlouvou po celou dobu trvání smlouvy, nelze odhlédnout od skutečnosti, že smluvní vztah trval více než 13 let. Žalobce platil pojistné a od žalované očekával smluvenou pojistnou ochranu. Žalovaná byla připravena plnění poskytnout a v souvislosti s ukončením smluvního vztahu vyplatila žalobci odkupné. Při uzavírání smlouvy a za jejího trvání byla stanovena přesná výše pojistného a výše pojistných částek, včetně rozsahu pojistného krytí.

29. Žalobce tvrdil, že ujednání části A. článku 6 ZPP jsou pro neurčitost neplatná, zároveň tvrdil, že jsou rozporná s právem EU. Tvrdil, že smlouva je neplatná jako celek, jelikož nemůže bez předmětných ujednání existovat. Podle názoru soudu nemůže vedle sebe obstát tvrzená neurčitost ustanovení smlouvy a zároveň jejich nepřiměřenost dle směrnice. Uvedený názor podporují i závěry rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 4. 2023 č.j. 33 Cdo 3351/2022 – 226, dle něhož spočívá-li důvod neplatnosti dotyčné pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání (ve smyslu § 37 obč. zák. jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. Vada ujednání spočívající ve vadě projevu vůle, tedy její neurčitost, by způsobila neplatnost ujednání dle § 37 obč. zák., nelze tak na neplatné ujednání následně aplikovat test přiměřenosti. Soud uzavřel, že napadená ujednání jsou napsána jasným a srozumitelným jazykem, strany smlouvy se jimi řídily po celou dobu trvání smlouvy, není třeba je podrobovat testu přiměřenosti dle § 56 obč. zák..

30. Protože pojistná smlouva je platná, je požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení dle 451 odst. 1 obč. zák. nedůvodný. Pojistné bylo placeno na základě platné smlouvy po dobu trvání pojistného vztahu, na straně žalované tak nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a soud ji proto nezavázal k jeho vydání.

31. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalované, přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 24 457 Kč. Podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby 2 820 Kč. Žalované náleží odměna advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 30. 8. 2024, duplika k podání žalobce ze dne 20. 1. 2025, účast u jednání soudu dne 20. 2. 2025, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 20. 3. 2025, účast u jednání soudu dne 10. 4. 2025) po 2 800 Kč, celkem 16 920 Kč, 2x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 AT účinném do 31. 12. 2024 po 300 Kč, 4x paušální náhrada podle § 13 odst. 4 AT účinném od 1. 1. 2025 po 450 Kč celkem 2 400 Kč. Žalované náleží též náhrada cestovních nákladů za 2 cesty vlakem na trase [adresa] a zpět ve výši 446 Kč v souladu s § 13 AT a podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhrada DPH ve výši 21 %, celkem 4 245 Kč, když zástupce žalované je plátcem této daně. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen náklady nahradit k rukám advokáta.

32. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení