23 C 16/2023 - 107

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících JUDr. Evy Kavalcové a Miloslavy Kuchtíkové ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupený advokátem [právní zástupce], sídlem [adresa], proti žalovanému: [právnická osoba], zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0], o 100 902 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 88 511,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88 511,60 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 12 390,40 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení od 15. 11. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 42 428,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce [tituly před jménem] [jméno FO].

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě soudní poplatek z podané žaloby ve výši 4 426 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 7. 3. 2023 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 100 902 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 15. 11. 2022 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok odůvodnil žalobce tím, že jako zaměstnanec žalobce utrpěl dne 20. 7. 2020 při plnění pracovních úkolů pracovní úraz, který si vyžádal jeho pracovní neschopnost trvající až do 2. 6. 2021. Ze strany žalované s ním nebylo nijak jednáno o odškodnění pracovního úrazu, proto se žalobce dne 11. 11. 2020 obrátil na advokáta, který nejprve dne 9. 12. 2020 e-mailem a následně dne 15. 12. 2020 i písemně vyzval žalovaného k úhradě utrpěného bolestného, k úhradě nákladů za znalecký posudek na bolestné a k placení náhrady za ztrátu na výdělku. Žalovaný reagoval až dne 15. 2. 2021 vyjádřením, ve kterém zpochybnil nárok žalobce s ohledem na jeho možné spoluzavinění na vzniku škody. Po další komunikaci žalovaný dne 27. 7. 2021 uznal nárok žalobce na náhradu škody a náhrady za ztrátu na výdělku v plné výši, nicméně k jejímu vyplacení přistoupil teprve po dalších urgencích právního zástupce žalobce dne 20. 9. 2021. V souvislosti s pracovním úrazem právní zástupce žalobce dále dne 12. 4. 2022 vyzval žalovaného k úhradě náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši dle posudku, který si žalobce nechal zpracovat. Žalovaný nejprve dne 25. 4. 2022 zpochybňoval zpracovaný znalecký posudek, teprve až po další komunikaci s právním zástupcem žalobce přistoupil dne 24. 6. 2022 na plnou úhradu požadovaného ztíženého společenského uplatnění. Žalovaný tím, že řádně a včas se žalobcem neprojednal otázku náhrady škody, která žalobci vznikla v souvislosti s pracovním úrazem a že pravidelně každý měsíc nevyplácel žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu jeho pracovní neschopnosti, porušil povinnosti vyplývající pro žalovaného z ustanovení § 271m odst. 2 a § 271r zákoníku práce. Žalobce proto vyhledal právní pomoc advokáta, neboť odškodňování pracovních úrazů představuje složitou problematiku a žalobce měl od kolegů informace, že žalovaný náhradu škody za pracovní úrazy nechce poskytovat. V souvislosti s právním zastoupením vznikly žalobci náklady za toto zastoupení, které by nebyly vznikly, pokud by žalovaný neporušil své zákonné povinnosti a řádně a včas uhradil žalobci škodu způsobenou pracovním úrazem. Uplatněný nárok tak představuje náhradu škody, která vznikla v příčinné souvislosti s porušením právních povinností žalovaného, jedná se o náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s uplatněním jeho nároku na náhradu škody prostřednictvím právního zástupce, a to jednak za vymáhání nároku na náhradu bolestného a náhrady za ztrátu za výdělku spočívajících v pěti vynaložených úkonů právní služby ze základu 214 221 Kč a v pěti režijních paušálech a dále za vymáhání nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění za čtyři úkony právní služby ze základu 410 000 Kč a za čtyři režijní paušály. Žalovaný tyto náklady k výzvě žalobce dosud neuhradil.

2. Žalovaný má za to, že k uplatnění svého nároku na náhradu škody nepotřeboval žalobce využít služeb advokáta, neboť již dne 15. 2. 2021 žalovaný sdělil žalobci, že je připraven hradit jeho důvodné nároky na náhradu škody, žalovaný pouze vyčkával na to, až žalobce tyto nároky řádně vyčíslí a doloží. Pokud žalobce k vyčíslení vzniklého nároku využil služeb advokáta ještě před tím, než nárok uplatnil u žalovaného, měl by si takové náklady hradit sám. Věřitel by měl nejprve samostatně činit kroky k vymáhaní své pohledávky u dlužníka, pokud je jeho snaha bezvýsledná, bylo by možno akceptovat názor, že je účelné, aby se věřitel nechal následně zastoupit advokátem. Žalovaný má rovněž pochybnosti o tom, zda byly úkony prováděny advokátem, neboť veškerá komunikace se žalovaným byla vedena prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO], který však dle informací dostupných ze seznamu advokátů České advokátní komory není zapsán ani jako samostatný advokát ani jako zaměstnanec [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle § 26 zákona o advokacii se však advokát může dát zastoupit jen dalším advokátem, nebo svým zaměstnancem či koncipientem. O tom, že by byl [tituly před jménem] [jméno FO] zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaný pochybuje i proto, že [tituly před jménem] [jméno FO] dle veřejně dostupných údajů podniká na základě živnostenského oprávnění a je dále v pracovním poměru u společnosti [právnická osoba]

3. Ze záznamu o pracovním úrazu ze dne 20. 7. 2020 vzal soud za prokázaném, že žalobce jakožto zaměstnanec žalovaného dne 20. 7. 2020 na svém stálém pracovišti – [adresa] při odebíraní sacího koše od čerpacího zařízení [zdravotní stav] a od 20. 7. 2020 byl v pracovní neschopnosti. Nebyl porušen žádný předpis, šlo o nepředvídatelné riziko práce. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] vyplývá, že bolestné, které utrpěl žalobce v důsledku tohoto pracovního úrazu, bylo oceněno 253 body, tedy na částku 63 250 Kč. [tituly před jménem] [jméno FO] pak ve svém posudku ze dne 1. 4. 2022 dospěl k závěru, že v důsledku pracovního úrazu došlo u žalobce ke ztížení společenského uplatnění, jež ocenil na 1600 bodů a na částku 400 000 Kč. Náklady za posudky byly vyúčtovány částkami 1 500 Kč ([tituly před jménem] [jméno FO]) a 10 000 Kč.

4. Z plných mocí ze dne 11. 11. 2020 a 6. 10. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobce opakovaně zmocnil [tituly před jménem] [jméno FO] ke všem právním jednáním souvisejících s mimosoudním uplatňováním nároku žalobce na náhradu škody z pracovního úrazu ze dne 20. 7. 2020 s tím, že zástupce je oprávněn při této činnosti ustanovit za sebe zástupce. Z pověření ze dne 31. 12. 2019, 2. 1. 2021 a 3. 1. 2022 vzal soud za prokázané, že [tituly před jménem] [jméno FO] zmocnil [tituly před jménem] [jméno FO], aby za něj činil právní jednání ve všech záležitostech souvisejících mimo jiné s mimosoudním vymáháním nároků klientů [tituly před jménem] [jméno FO] vzniklých z pracovních úrazů. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 5. 2019 pak vzal soud za prokázané, že mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] byla uzavřena dohoda, kterou se [tituly před jménem] [jméno FO] zavázal pro [tituly před jménem] [jméno FO] provádět práce související s uplatňováním nároků klientů vůči pojišťovně či škůdci. Dohoda byla uzavřena na dobu neurčitou.

5. Z písemné komunikace mezi [tituly před jménem] [jméno FO] (na všech soudu doložených listinách je jako osoba za něj jednající uveden [tituly před jménem] [jméno FO]) a žalovaným bylo soudem zjištěno, že dne 9. 12. 2020 sdělil [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanému, že za žalobce uplatňuje v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 20. 7. 2020 náhradu za utrpěnou bolest ve výši 63 250 Kč + 1 500 Kč za posudek a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 20. 7. 2020 dosud. Stejný dopis byl žalovanému zaslán i dne 5. 2. 2021. Dne 15. 2. 2021 žalovaný sdělil, že je mu známo, jaké nároky žalobci vznikají, ale že má za to, že na vzniku pracovního úrazu hrálo velkou roli spoluzavinění žalobce, proto mu náleží odškodnění jen ve výši 70 %. Dne 12. 5. 2021 reagoval [tituly před jménem] [jméno FO] rozsáhlou argumentací, proč spoluzavinění žalobce nepřichází do úvahy. Dne 7. 6. 2021 žalovaný sdělil, že nehodlá nic měnit na svém stanovisku o odpovědnosti jen v rozsahu 70 %, v tomto rozsahu je připraven plnit dobrovolně, žádá však o strpení, než obdrží stanovisko své pojišťovny. Dne 27. 7. 2021 žalovaný sdělil, že změnil své stanovisko a že úhradu provede v plné výši. Dne 2. 8. 2021 byla ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] učiněna urgence úhrady nároku žalobce, žalovaný reagoval dne 5. 8. 2021 zasláním stanoviska [právnická osoba] o tom, že žalobce měl porušit předpisy BOZP a že si pojišťovna nechá zpracovat posudek o BOZP. Dne 8. 9. 2021 zaslal [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanému předžalobní výzvu a jak vyplývá z výpisu z účtu žalobce, uhradil mu žalovaný dne 20. 9. 2021 částky 63 250 Kč, 1 500 Kč a 149 471 Kč.

6. Z komunikace mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaným bylo soudem dále zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] uplatnil za žalobce dne 12. 4. 2022 nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění vzniklého pracovním úrazem ze dne 20. 7. 2020, které bylo dle posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [adresa] vyčísleno na částku 400 000 Kč. Na to žalovaný reagoval dne 25. 4. 2022 tím, že vznesl námitku proti tomu, že posudek nebyl vypracován osobou uvedenou § 8 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Tuto argumentaci [tituly před jménem] [jméno FO] dne 27. 4. 2022 odmítl jako nemístný formalismus, žalovaný však dne 16. 5. 2022 sdělil, že trvá na tom, aby nárok žalobce byl doložen posudkem majícím náležitosti § 8 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Dne 6. 6. 2022 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na což žalovaný dne 24. 6. 2022 sdělil, že požadavek žalobce uhradí pojišťovna v plné výši.

7. Ze záznamu o poradě s klientem vzal soud za prokázané, že mezi žalobcem a jeho právním zástupcem proběhla dne 15. 4. 2021 od 10:30 – 12:00 hodin a dne 25. 5. 2022 od 13:30 do 15:00 hodin porada ohledně dalšího postupu ve věci uplatňování jeho nároku na náhradu škody z pracovního úrazu.

8. Podle § 265 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

9. Podle § 271m odst. 2 zákoníku práce náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

10. Podle § 271r zákoníku práce způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.

11. Při rozhodování o podané žalobě vyšel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp.zn. 21 Cdo 630/2016, ve kterém soud dovodil, že újmu, která poškozenému zaměstnanci vznikla v důsledku toho, že musel své nároky z pracovního úrazu vymáhat prostřednictvím advokáta, čímž mu vznikly náklady v podobě odměny za toto právní zastoupení, nelze zahrnout pod jinou věcnou škodu ve smyslu nynějšího ustanovení § 271e zákoníku práce, ale není vyloučeno, že újma zaměstnance spočívající v zaplacených právních službách advokáta může představovat škodu, k jejíž náhradě je zaměstnavatel povinen dle ustanovení § 265 odst. 2 zákoníku práce, a to tehdy, jsou-li splněny všechny zde uvedené předpoklady pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu.

12. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu dle ustanovení § 265 odst. 2 zákoníku práce jsou porušení právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednajícími jeho jménem nebo přímo zaměstnavatele, je-li zaměstnavatel fyzická osoba, vznik škody na straně zaměstnance a existence vztahu příčinné souvislosti mezi porušením právním povinností osobou jednající za zaměstnavatele a vzniklou škodou.

13. Škodou se obecně v právní teorii i soudní praxi rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích. V souladu s ustanovením § 4 zákoníku práce a § 2952 občanského zákoníku je v současné době nutné za škodu považovat nejen újmu, jež vznikla tím, že ke snížení majetku poškozeného již došlo, ale též újmu, která spočívá v tom, že v důsledku jednání škůdce vznikl poškozenému dluh, jež je povinen uhradit. Za účinnosti nového občanského zákoníku tak škoda nevzniká až okamžikem úhrady dluhu, ale již okamžikem vzniku dluhu. Jestliže tak žalobci v důsledku uzavřené smlouvy s advokátem vznikla povinnost zaplatit advokátovi odměnu za poskytnuté právní služby, vznikla mu tím zároveň škoda spočívající ve vzniku shora uvedené platební povinnosti.

14. Z předložených plných mocí vyplývá, že žalobce zmocnil [tituly před jménem] [jméno FO] k úkonům spojených s mimosoudním vyrovnáním nároků žalobce z utrpěného pracovního úrazu ze dne 20. 7. 2020. Mezi žalobcem a jeho právním zástupcem tak byla uzavřena mandátní smlouva, jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb při uplatňování nároku žalobce na náhradu škody. V řízení nebylo tvrzeno a z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, že by mezi žalobcem a jeho právním zástupcem byla dojednána smluvní odměna, v souladu s § 22 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii a § 1 odst. 1, § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tak byl žalobce povinen svému právnímu zástupci zaplatit odměnu za každý úkon právní služby, který (účelně) při jeho zastupování učinil. Jaké úkony právní služby byly právním zástupcem žalobce při uplatňování nároků na náhradu škody v souvislosti s pracovním úrazem žalobce učiněny, vyplývá z provedeného dokazování (k tomu viz. dále). Z provedeného dokazování lze rovněž dovodit, že se jednalo o úkony, které lze považovat za úkony provedené advokátem, neboť bylo doloženo, že [tituly před jménem] [jméno FO], kterého [tituly před jménem] [jméno FO] se souhlasem žalobce prověřil prováděním jednotlivých úkonů souvisejících s právním zastupováním žalobce, byl u [tituly před jménem] [jméno FO] zaměstnán na základě dohody o provedení práce. Vztah vyplývající z dohody o provedení práce je ustanovením § 3 zákoníku práce stavěn na roveň pracovnímu poměru založenému pracovní smlouvou, i vztahy vyplývající z dohody o provedení práce tak patří k základním pracovněprávním vztahům, ve kterých je vykonávána závislá práce. Byly-li úkony spojené s uplatněním nároku žalobce činěny [tituly před jménem] [jméno FO], je na ně nutno ve smyslu ustanovení § 26 odst. 2 zákona o advokacii nahlížet jako na úkony učiněné advokátem, neboť byly učiněny pověřeným zaměstnancem advokáta.

15. Z výše uvedeného tak soud dovozuje, že na straně žalobce došlo ke vzniku újmy spočívající ve vzniku povinnosti uhradit advokátovi odměnu za poskytnuté právní služby.

16. Soud se proto dále zabýval otázkou, zda na straně žalovaného (zaměstnanců jednajících jeho jménem) došlo k porušení nějaké právní povinnosti, jakožto nezbytnému předpokladu pro vznik odpovědnosti žalovaného za shora uvedenou škodu žalobce.

17. Dle názoru soudu lze souhlasit se žalobcem, že zákoník práce stojí na povinnosti zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci náhradu škody z vlastní iniciativy, jak uvedl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 10. 2010, sp.zn. III. ÚS 101/05. Ustanovení § 193 odst. 2 zákoníku práce (z roku 1965), na které Ústavní soud v této souvislosti odkazoval, bylo nahrazeno obsahově v podstatě totožným ustanovením § 271r zákoníku práce.

18. Pokud zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost otázku náhrady škody bez zbytečného odkladu projednat s poškozeným zaměstnancem (jakkoli jde jinak o povinnost pořádkovou) a pokud zákoník práce zároveň ukládá zaměstnavateli povinnost hradit nárok na náhradu za ztrátu na výdělku pravidelně každý měsíc, může být porušení těchto povinnosti zaměstnavatelem (zaměstnanci jednajícími jeho jménem) skutečností, zakládající odpovědnost zaměstnavatele za případnou škodu vzniklou v důsledku porušení těchto zákonných povinností.

19. V projednávaném případě však bylo žalobcem uplatněno několik samostatných nároků na náhradu škody – náhrada za ztrátu na výdělku, náhrada bolestného a náhrada za ztížení společenského uplatnění. Soud je toho názoru, že s ohledem na různou povahu dílčích uplatněných nároků na náhradu škody, nelze povinnost zaměstnavatele bezodkladně projednat jejich náhradu se zaměstnancem, chápat tak, že je to vždy a právě jen zaměstnavatel, kdo musí vyvinout aktivitu k úhradě vzniklé škody na zdraví zaměstnance, a to bez ohledu na to, jaké aktivity v této oblasti a zda vůbec vyvíjí poškozený zaměstnanec.

20. Bezodkladně může zaměstnavatel s poškozeným zaměstnancem projednat jen ty nároky na náhradu škody, jejichž existence je v daném okamžiku známa. Nároky, jejichž vznik závisí na nejistých okolnostech jež mohou teprve v budoucnu nastat, těžko může zaměstnavatel se zaměstnancem projednávat v době, kdy není jisté zda vůbec takové nároky vzniknou a pokud ano, kdy se tak stane a v jaké výši. Těžko lze po zaměstnavateli požadovat, aby již v okamžiku nahlášení pracovního úrazu nebo po dobu jeho pracovní neschopnosti s ním projednával otázku případné náhrady na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když dosud není jisté, zda se zdravotní stav zaměstnance nepodaří obnovit natolik, aby mohl dosahovat původního výdělku. To samé pak platí i pro nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění, jehož existence je zřejmá teprve tehdy, až se zdravotní stav poškozeného zaměstnance ustálí natolik, aby bylo zřejmé zda a v jaké rozsahu je v běžném životě omezen oproti stavu, který u něj byl před úrazovým dějem. To, že u zaměstnance došlo po úrazu k ztížení jeho společenského uplatnění se nemá zaměstnavatel jak sám objektivně dozvědět. Projednání takového nároku nutně vyžaduje jeho předchozí oznámení poškozeným zaměstnancem.

21. Uvedené pak musí mít nutně dopad i na posouzení projednávané věci. V případě náhrady za ztrátu na výdělku, jakož i v případě náhrady za bolestné, jde o nároky, jejichž existence je zřejmá již v době pracovního úrazu (je-li poškozeným zaměstnancem řádně nahlášen), neboť existence pracovní neschopnosti je skutečnost, kterou je zaměstnanec povinen zaměstnavateli oznámit. Samotné oznámení pracovního úrazu a s ním spojené pracovní neschopnosti, jsou dostačujícími podklady pro to, aby zaměstnavatel musel nutně očekávat, že zaměstnanci vznikne nárok na náhradu škody v podobě náhrady na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. To samé pak v daném případě platí i pro nárok žalobce na náhradu bolestného za utrpěný úraz, neboť bylo-li v záznamu o pracovním úraze uvedeno, že žalobce utrpěl luxační zlomeninu pravého kotníku, jde o skutečnost, která již samou povahou utrpěného zranění nutně předpokládá vznik nároku na bolestné.

22. V případě těchto nároků tak měl žalovaný (zaměstnanci jednající jeho jménem) povinnost projednat otázku jejich náhrady s poškozeným žalobcem. V případě nároku na náhradu za ztrátu na výdělku měl žalovaný navíc povinnost pravidelně každý měsíc náhradu za ztrátu na výdělku vyplácet, a to bez ohledu na to, zda žalobce sám tento nárok uplatnil či nikoliv. Jak již bylo řečeno, zákoník práce stojí na povinnosti zaměstnavatele poskytnout náhradu škody z vlastní iniciativy a jestliže zaměstnavatel ví, že v důsledku pracovního úrazu je jeho zaměstnanec v pracovní neschopnosti a dochází tak u něj ke ztrátě na výdělku, je jeho povinnosti tuto náhradu řádně poskytovat. Povinnost k náhradě za ztrátu na výdělku vyplývá přímo z ustanovení § 271m odst. 2 zákoníku práce.

23. Jestliže žalovaný v rozporu s § 271r zákoníku práce se žalobcem otázku náhrady škody nijak neprojednal po dobu minimálně čtyř měsíců, ani sám žalobci neposkytl žádné plnění na náhradu škody, ocitl se v prodlení s plněním svých zákonných povinnosti zaměstnavatele. V takovém případě lze považovat za účelný postup žalobce spočívající v tom, že svůj nárok uplatnil mimosoudní cestou prostřednictvím odborně zdatného zástupce – advokáta. Za této situace tak lze újmu, která žalobci vznikla tím, že je povinen uhradit svému právnímu zástupci – [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu za vynaložené úkony právní služby – převzetí právního zastoupení, uplatnění nároku na náhradu škody u žalobce dne 9. 12. 2020, porada s klientem dne 15. 4. 2021, sepis vyjádření k odmítavému stanovisku žalované dne 12. 5. 2021 a sepis předžalobní výzvy dne 8. 9. 2021, považovat za újmu, která je v příčinné souvislosti s výše uvedeným porušením právních povinností žalovaného, neboť pokud by žalovaný se žalobcem otázku náhrady škody za pracovní úraz bezodkladně projednal a poskytl mu náhradu jeho nároku, nebylo by úkonů vynaložených právním zástupcem při mimosoudním vymáháním nároku žalobce třeba. V této souvislosti je bezpředmětné, zda žalovaný byl v prodlení s uspokojením nároků žalobce proto, že čekal na stanovisko své pojišťovny, neboť Nejvyšší soud v citovaném judikátu sp.zn. 21 Cdo 630/2016 dovodil, že úkony či opomenutí učiněné pojišťovnou jsou ve vztahu k zaměstnanci přičítány zaměstnavateli. Poměry vyplývající z pojistné smlouvy, kterou zaměstnavatel uzavřel s pojišťovnou, jsou čistě jejich vnitřní záležitostí, na postavení zaměstnance nemohou mít žádný dopad (už vůbec ne negativní) a pokud zaměstnavateli v důsledku prodlení či opomenutí pojišťovny vznikla nějaká škoda, nemůže se opět nijak dotýkat postavení a poměrů zaměstnance.

24. Poněkud odlišná je však situace v případě uplatnění žalobcova nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Jak již bylo uvedeno, jde o nárok, jehož vznik nemá zaměstnavatel objektivně jak sám zjistit. Je proto na poškozeném zaměstnanci, aby existenci takového nároku zaměstnavateli oznámil a požadoval jeho náhradu a teprve tehdy, neuhradí-li zaměstnavatel včas uplatněný nárok, nebo jej hradit zcela odmítne, se zaměstnavatel ocitne v prodlení a může u něj dojít k porušení právní povinnosti spočívající v tom, že v rozporu s § 271c odst. 1 zákoníku práce neuhradil zaměstnanci nárok na náhradu škody. Uplatnění nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění - tedy sdělení jeho existence a výše, není úkon nijak složitý, průměrný zaměstnanec může tento požadavek u zaměstnavatele vznést sám, aniž by bylo nutné jeho zastoupení osobou disponující odbornými znalostmi – advokátem.

25. V tomto případě proto soud nepovažoval úkon právní služby spočívající v uplatnění nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění za úkon, který by byl v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného, neboť v době, kdy byl tento úkon učiněn, nebyl žalovaný dosud v prodlení s plněním daného nároku na náhradu škody (jednoduše proto, že dosud nebyl vůbec uplatněn). Teprve poté, co žalovaný odmítl nárok žalobce uspokojit, ač byl doložen znaleckým posudkem, který zpracoval znalec disponující potřebnou odborností pro posouzení existence nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění a jeho výše, a který měl všechny náležitosti znaleckého posudku, lze následné právní zastoupení žalobce považovat za důvodné a vyvolané odmítavým stanoviskem žalovaného k náhradě vzniklé škody. V tomto případě tak soud za újmu, jež je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného (neuhrazení nároku žalobce na náhradu škody způsobené pracovním úrazem), považoval toliko náklady za poskytnuté právní služby spočívající v převzetí právního zastoupení (tento úkon by byl nutně vynaložen i v případě, že by žalobce nejprve uplatnil nárok na náhrady škody sám a nechal by se zastoupit advokátem teprve až po odmítavé reakci žalovaného), další poradu s klientem dne 25. 5. 2022 a sepis předžalobní výzvy dne 6. 6. 2022, kterýžto úkon žalobce v žalobě uplatnil toliko jako poloviční úkon právní služby.

26. Pokud se týká výše vzniklé újmy, je nutno vyjít z toho, že mezi žalobcem a jeho právním zástupcem nebyla ujednána smluvní odměna, výše nároku právního zástupce se tak dle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odvíjí od počtu vynaložených úkonů právní služby při zastupování žalobce. Advokát zastupoval žalobce ve dvou případech mimosoudního uplatňování nároku na náhradu škody. V prvém případě byla uplatněna a vymožena částka 214 221 Kč přestavující součet uplatněných nároků na náhradu bolestného 63 250 Kč, nákladů znaleckého posudku 1 500 Kč a náhrady za ztrátu na výdělku 149 471 Kč. Tarifním základem je proto ve smyslu § 12 odst. 3 advokátní tarifu částka 214 221 Kč, čemuž odpovídá výše odměny za jeden úkon právní služby 9 180 Kč (§ 7 advokátního tarifu). Při shora uvedených pěti úkonech právní služby, pěti režijních paušálech po 300 Kč (§ 13 advokátního tarifu) a 21 % DPH, odpovídá výše odměny advokáta a tím i výše vzniklé škody na straně žalobce částce 57 354 Kč. Ve druhém případě byl advokátem uplatněn nárok na zaplacení ztížení společenského uplatnění ve výši 400 000 Kč a náklady za znalecký posudek za jeho vyčíslení ve výši 10 000 Kč. Tarifní hodnota tak činí 410 000 Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 9 940 Kč za jeden úkon právní služby. Při 2,5 soudem uznaných úkonech, třech režijních paušálech a 21 % DPH činí v tomto případě odměna advokáta a současně výše vzniklé škody částku 31 157,60 Kč. V součtu pak jde o částku 88 511,60 Kč.

27. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 88 511,60 Kč, ve zbytku žalobcem požadovaného plnění ve výši 12 390,40 Kč rovnajícímu se odměně za jeden úkon právní služby ve výši 9 940 Kč, režijního paušálu a 21 % DPH soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

28. Soud přisoudil žalobci i úroky z prodlení z úspěšně uplatněné náhrady škody, neboť žalovaný tím, že k výzvě žalobce vzniklou škodu neuhradil dobrovolně v žalobcem stanovené lhůtě, se ocitl dnem následujícím po marném uplynutí stanovené lhůty k dobrovolnému splnění v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobce má proto dle § 1970 občanského zákoníku právo i na úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žaloba byla sice soudem částečně zamítnuta, soudem přisouzená částka (a tím i úspěch žalobce) je však podstatně větší, než částka soudem nepřiznaná, žalobce má proto právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, a to podle pravidel uvedených právě v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 100 902 Kč, soudem mu byla přiznána částka 88 511,60 Kč, což odpovídá po zaokrouhlení 87,7 % uplatněného nároku. Úspěch žalobce činí 88,7 %, jeho neúspěch se proto rovná 12,3 % uplatněného nároku. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu tak vychází, že žalobce má nárok na 75,4 % účelně vynaložených nákladů řízení. Před jejich vyčíslením soud podotýká, že za náklady řízení považoval toliko takové úkony, které byly vynaloženy účelně, tedy jako nezbytně nutné k uplatnění nároku a které byly současně vynaloženy v souvislosti s vlastním předmětem řízení. Za účelně vynaložený úkon právní služby proto soud nepovažuje písemné uplatnění nároku na náhradu nákladů za právní zastupování žalobce při mimosoudním uplatnění náhrady škody, nebot tento úkon byl následně zopakován v podobě předžalobní výzvy. V podstatě tak došlo ke zdvojení obsahově podobného úkonu. Takové navyšování úkonů právní služby za účelem domoci se vyšších nákladů řízení nepovažuje soud za přípustné. Pokud se týká účtovaného úkonu – vyúčtování nákladů řízení, nepovažoval soud tento úkon vůbec za úkon právní služby, neboť nemá přímou souvislost s předmětem řízení či uplatňování nároku žalobce v soudním řízení, jedná se toliko o prostou účetní operaci, kterou advokát sděluje soudu počet vynaložených úkonů v soudním řízení, jež všechny nemusí vyplývat z obsahu spisu, a výši hotových výdajů, které mu v řízení vznikly.

30. Soud proto podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, přiznal žalobci k náhradě toliko odměnu za sedm úkonů právní služby, a to za převzetí zastoupení, za sepis předžalobní výzvy dne 31. 10. 2022, za sepis žaloby ze dne 7. 3. 2023, za doplnění žaloby k výzvě soudu dne 29. 5. 2023 a dne 19. 7. 2023 a za účast na dvou soudních jednáních ve dnech 13. 6. 2023 a 12. 9. 2023. Z tarifního základu 100 902 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 5 140 Kč. K tomu je dále nutno připočíst paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce žalobce za těchto sedm úkonů dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, náhradu za ztrátu času právního zástupce žalobce na cestě z Prahy k jednání soudu a zpět v trvání šesti hodin dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, při dvou jednáních soudu tedy celkem 2 400 Kč, náhradu cestovních výdajů právního zástupce žalobce na cestě z Prahy k jednání soudu a zpět v délce 408 km, při doložené kombinované spotřebě benzinu 95 dle technického průkazu vozidla [osobní automobil], registrační značky [SPZ], ceně pohonných hmot ve výši 41,20 Kč/l a sazbě základní náhrady ve výši 5,20 Kč/km ve výši 3 012,50 Kč, při dvou soudních jednáních tedy celkem 6 025 Kč (první cesta byla učiněna za účinnosti vyhlášky č. 85/2023 Sb., druhá za účinnosti vyhlášky 191/2023 Sb., ale obě tyto vyhlášky stanovovaly pro účely výpočtu cestovních náhrad cenu benzinu 95 stejnou částkou, což platilo i v případě stanovení výše základní náhrady). K těmto nákladům je potřeba připočíst 21 % DPH ve výši 9 766,05 Kč. Cekem tak náklady řízení žalobce činí 56 271,05 Kč, 75,4 % z této částky odpovídá po zaokrouhlení částce 42 428,40 Kč.

31. Žalobce byl v řízení za zákona osvobozen od placení soudního poplatku, soud proto dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., uložil neúspěšnému žalovanému zaplatit státu poměrnou část soudního poplatku. Poměrná část soudního poplatku byla dle položky č. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků stanovena ze soudem přisouzené částky 88 511,60 Kč.

Poučení