23 C 162/2023 - 93

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] [Anonymizováno] žalovaným:

1. Česká republika - [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za níž jedná Česká republika - [Jméno žalované A] sídlem [Adresa žalované A]

2. Česká republika - [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B]

3. Česká republika - [Jméno žalované C], IČO [IČO žalované C] sídlem [Adresa žalované C] o zaplacení 91 938 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně částku [částka] s úrokem se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše byl tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 1 Česká republika [Anonymizováno] na nákladech řízení částku [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 2 Česká republika [Anonymizováno] na nákladech řízení částku [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 3 Česká republika [Anonymizováno] na nákladech řízení částku [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně zaplatit částku [částka] s příslušenstvím a nahradit žalobkyni náklady řízení. Žalobkyně podniká v následujících oborech: zprostředkování obchodu a služeb, maloobchod, pronájem a půjčování věcí movitých, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení, fotografické služby, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy. Počínaje dnem [datum], a minimálně do [datum], a to v souvislosti s pandemií a výskytem onemocnění COVID-19, činily a vydávaly Vláda České republiky a [právnická osoba] krizová opatření, jimiž tyto orgány mimo jiné nařizovaly zákaz maloobchodního prodeje a prodeje zboží, s výjimkou prodeje zboží a služeb taxativně vyjmenovaných jednak v dotčených opatřeních [Anonymizováno], jednak v dotčených Uneseních Vlády ČR. Činnosti provozované žalobkyní do taxativně vyjmenovaných výjimek nespadají. Další opatření vydávaná dotčenými orgány státní správy spočívala také v tom, že byl nařízen omezený počet zákazníků nebo klientů přítomných v jeden okamžik ve vnitřních prostorách, bylo nařízeno zachovávání minimálních rozestupů zákazníků a osob ve vnitřních prostorách, byla zavedena povinnost při vstupu do vnitřních prostor mít nasazené roušky či respirátory, používat dezinfekční a další bezpečnostní a hygienické prostředky, to vše za účelem zamezení šíření viru COVID-19. Opatření zavedená k zamezení šíření viru COVID-19 ve svém důsledku vedla k plošnému úbytku zákazníků a osob přicházejících do prostor podnikatele, a to jednak z důvodu, že ve vnitřních prostorách mohl být v jeden okamžik přítomen menší počet osob, a tedy menší návštěvnost provozovny podnikatele v určitém časovém úseku. Povinnost užívat ochranné pomůcky a dodržovat další pravidla stanovená opatřeními pak v důsledku vedla k odrazení potenciálních zákazníků od návštěvy vnitřních prostor, což ve svém důsledku vedlo k omezení výkonu podnikatelské činnosti podnikatele. S ohledem na opatření byla provozovna podnikatele omezena v roce 2020 po dobu 177 dnů (od [datum] do [datum], a od [datum] do [datum]), v roce 2021 po dobu 191 dnů (od [datum] do [datum], a od [datum] do [datum]), a v roce 2022 po dobu 31 dnů (od [datum] do [datum]). V přímé souvislosti s opatřeními Vlády České republiky a [právnická osoba] pak poškozený nemohl ve výše uvedených obdobích vykonávat podnikatelskou činnost, a to ani zčásti. Za výše uvedená období pak žalobkyni vznikla škoda, a to v podobě ušlého zisku za celkem [hodnota] dnů v roce 2020, 191 dnů v roce 2021 a 192 dnů v roce 2022. Ušlý zisk pak žalobkyně vyčíslila na celkovou částku [částka], kdy tato částka byla vypočítána coby součet rozdílu čistého obratu žalobkyně v roce 2019 ve výši [částka], a čistých obratů za roky 2020 ([částka]) a 2021 ([částka]). Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody vůči všem třem žalovaným, a to z důvodu, že stát, resp. jeho dotčené orgány, nesou odpovědnost za škodu, kterou způsobí soukromým subjektům při výkonu vrchnostenské činnosti, a to vydáváním obecně závazných právních aktů a nařízení či opatření, která jakkoliv nad míru obvyklou zasahují do práv a povinností soukromých subjektů, což byl dle žalobkyně i tento její případ. Jednalo se o zcela nepřiměřený a výjimečný zásah do práv žalobkyně, který nad míru obvyklou a zcela nepřiměřeně omezil celou řadu subjektů, a to včetně žalobkyně, aniž by tyto subjekty nesly na tomto omezení jakoukoliv spoluodpovědnost nebo vinu. To ostatně dle žalobkyně plyne i z označení jednotlivých aktů, které jsou nazývány jako „Mimořádná opatření“. Žalobkyně, byla nucena strpět taková omezení, vybočující z běžných legislativních pravidel a z obvyklého právního prostředí upraveného normální a běžně legitimně očekávanou legislativou, tedy zákonné excesy. V případě nevydání těchto „Mimořádných opatření“ by žalobkyni žádná škoda nevznikla. Žalované na požadavek žalobkyně nijak nereagovaly, a to ani poté, co jim byla ze strany právního zástupce žalobkyně zaslána tzv. předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně se proto obrátila se svým nárokem na soud. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz.

2. Žalovaná č. 1 ([Jméno žalované C]) v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu nárok žalobkyně neuznala, a to ani zčásti. Žalobou uplatněný nárok žalovaná č. 1 považuje za nedůvodný, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Samotný návrh žalobkyně postrádá skutková tvrzení a neopírá se o relevantní právní titul. Žalovaná č. 1 uvedla, že není možné požadovat plnění po několika organizačních složkách státu společně a nerozdílně. Žalobkyně by měla jednotlivé nároky uplatnit vůči jednotlivým organizačním složkám samostatně, a také je jednoznačně a srozumitelně vyčíslit. Žalovaná č. 1 se považuje za organizační složku státu nepříslušnou v dané věci jednat, neboť žalobkyně své nároky v rámci předběžného projednání vymezovala podle občanského zákoníku. Žádná z činností, kterou žalobkyně v rámci žalobního návrhu zmiňuje nespadá do činnosti žalované č. 1.

3. Žalovaná č. 2 ([právnická osoba]) v podání obsahujícím odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu nárok neuznala, a to ani zčásti. Žalovaná č. 2 ve svém podání uvedla, že žalobkyni vyzvala ke specifikaci konkrétních opatření žalované č. 2, ze kterých žalobkyně vznik škody dovozuje, což však žalobkyně neučinila. Toto upřesnění žalobkyně neučinila ani v žalobním návrhu. Žalovaná č. 2 poukázala na skutečnost, že pandemie COVID-19, která postihla také Českou republiku, představuje zásah vyšší moci, který ze své povahy lze jen obtížně předvídat a je s ním spojen zvýšený nárok na rychlou reakci státu spočívající v přijímání ochranných opatření, která se provádějí ve prospěch celé společnosti. Tato přijatá opatření pak musí být poměřována s principy nejvyšší hodnoty, předběžné opatrnosti a principem prevence. Žalovaná č. 2 poukázala na skutečnost, že již z povahy věci je nepřípustné, a v rozporu s dobrými mravy a obecnou představou o spravedlnosti, že by opatření přijímaná za účelem ochrany života a zdraví obyvatel vedla k sankci v podobě jednotlivých a subjektivně vnímaných nároků a náhradu skutečné škody, škody ve formě ušlého zisku i nemajetkové újmy, když ve výsledku materiální zájem jednotlivce nemůže a nesmí být postaven nad nejvyšší hodnotu všech obyvatel ČR, kterým je život a zdraví. Žalovaná č. 2 ve svém vyjádření poukázala na skutečnost, že mimořádné opatření je z formálního hlediska opatřením obecné povahy ve smyslu § 171 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.“), přičemž řízení o vydání opatření obecné povahy nemá účastníky řízení, a není v něm rozhodováno o právech a povinnostech individuálně určených osob. pokud se tedy žalobkyně domáhá náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., je nezbytnou podmínkou k tomu, aby byla žalobkyně věcně legitimována, jejím účastenstvím v daném řízení, což však řízení o vydání opatření obecné povahy ze své povahy není. Z povahy řízení pak žalobkyně není legitimována, neboť v daném řízení nebylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech. Žalovaná č. 2 také upozornila na absenci kumulativních podmínek zakládajících odpovědnost dle zákona č. 82/1998 Sb., tedy absenci konkrétního odpovědnostního titulu, kauzální nexus, tedy souvislost mezi tvrzenou škodou a opatřeními žalované č.2, a také vznik a výši tvrzené škody. Předmětnou žalobu navrhla žalovaná č. 2 zamítnout.

4. Žalovaná č. 3 ([Jméno žalované B]) v podání obsahujícím odpor proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu nárok žalobkyně neuznala, a to ani zčásti. Žalobkyně v žalobním návrhu nespecifikovala, podle jakého zákona se domáhá náhrady škody, zda-li podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), nebo podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle jiného právního předpisu. Žalovaná č. [hodnota] z žalobního návrhu usoudila, že žalobkyně nárok uplatnila podle zákona č. 240/2020 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), a nároku žalobkyně nevyhověla, kdy toto své stanovisko bylo žalobkyni zasláno ve sdělení ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]-[právnická osoba]-2023. Žalobkyně v návaznosti na sdělení žalované č. [hodnota] podáním ze dne [datum], označeným jako „Uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními z důvodu ohrožená zdraví nemocí COVID-19 – Předžalobní výzva dle ust. § 142a o.s.ř. upřesnila, že ušlý zisk uplatňuje dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně dle § 2894 a násl. tohoto zákona, kdy žalovaná č. [hodnota] nárok žalobkyně opětovně odmítla, kdy žalobkyni bylo toto neuznání jejího nároku zasláno ve sdělení č. [Anonymizováno]-[právnická osoba]-[Anonymizováno] ze dne [datum]. Žalovaná č. [hodnota] upozornila na skutečnost, že není organizační složkou věcně oprávněnou v dané věci jednat, a z toho důvodu žalovaná č. [hodnota] uplatnila námitku nedostatku své věcné pasivní legitimace. Na závěr žalovaná č. [hodnota] uvedla, že skutečným původcem případně vzniknuvších škod není ona sama, nýbrž světová pandemie COVID-19, která zasáhla také Českou republiku, a jíž je nutno považovat za tzv. vyšší moc. Nárok žalobkyně navrhla žalovaná č. [hodnota] zamítnout.

5. Žalovaná 1. [Anonymizováno] ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10.7 2023 shrnula, že společnost [Anonymizováno] s.r.o (žalobce) uplatnila jako poškozený u [Anonymizováno] svůj nárok na náhradu škody za období od 1.3 2020 do 31.1 2022 a to v souvislosti s pandemií a výskytem COVID-19 a v tvrzené příčinné souvislosti s krizovými a dalšími opatřeními vydávanými vládou České republiky a [Anonymizováno], jimiž tyto orgány zakazovaly maloobchodní prodej a poskytování služeb a omezovaly počet zákazníků a klientů ve vnitřních prostorech, což u žalobkyně vedlo k omezení podnikatelské činnosti a v příčinné souvislosti s tím vzniku škody ve formě ušlého zisku v celkové výši [částka].

6. Vzhledem k tomu, že uplatnění nároku žalobkyně ze dne 4.4 2023 neobsahovalo nezbytné náležitosti ve smyslu § 9 odst. 3 zák. č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (pandemický zákon), upozornilo [Anonymizováno] poškozeného dopisem ze dne 6.4 2023 č.j. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno], že žádost nelze považovat za řádně podanou a vyzvalo jej, prostřednictvím zmocněnce, aby doplnil svou žádost o náhradu škody v části, kterou je možno podřadit pod režim pandemického zákona, a která by tak byla projednatelná v gesci [Anonymizováno], zejména, abya) uvedl důvod vzniku škody a popis skutkových okolností vzniku škody, zejména popsat a dotvrdit jak škoda vznikla, v čem konkrétně spočívá a s jakými konkrétními mimořádnými opatřeními (včetně jejich číselného označení a upřesnění bodu/části opatření) je spojována, b) aby označil okamžik vzniku škody, případně okamžik, kdy nejdříve bylo možno se o vzniklé škodě dovědět, c) uvedl příčinnou souvislost mezi mimořádnými opatřeními dle § 9 odst. 1 pís. a) a b) pandemického zákona a tvrzenou škodou, d) doplnil jednoznačnou specifikaci škody dle § 9 odst. 2 pandemického zákona je hrazena skutečná škoda nikoliv ušlý zisk, za škodu se nepovažují náklady vzniklé v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čisticích nebo dezinfekčních prostředků, e) doložil splnění povinnosti prevence – škodu stát nehradí, prokáže-li že si ji poškozený způsobil sám, škoda se hradí v rozsahu, v němž poškozený prokáže, že jejímu vzniku nebylo možno předejít nebo zabránit, d) doplnit jednoznačnou informaci, zda mu byla poskytnuta dotace nebo jiná podpora ke zmírnění dopadů pandemie COVID-19, nebo mimořádných opatření, o které je nezbytné požadovanou výši škody snížit, pokud v této souvislosti jsou vedena neukončená řízení, žádáme o předložení jejich identifikace číslem jednacím a orgánem, u něhož je řízení vedeno a to ve lhůtě 30 dnů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve své žádosti požadovala i náhradu škody spojenou s opatřeními dle krizového zákona či z doby nouzového stavu dle krizového zákona, byla vyzvána, aby náhradu škody uplatnila u [Anonymizováno]. Žalobkyně na výzvu doručila žalované [Anonymizováno] uplatnění nároku z 25.4 2023, který nijak nedoplnila o požadované náležitosti. Výslovně uvedla, že poškozený neuplatňuje nárok na náhradu škody ani ve vztahu k pandemickému zákomu 94/2021 , ani ve vztahu k zákonu krizovému (240/2000 Sb.), a že čl. III , uplatnil a uplatňuje svůj nárok na náhradu škody dle ust. § 2542 a násl. OZ, Poškozený nemůže být nepřípustně svazován omezujícími ustanoveními PZ a KZ, když uplatňuje nárok na ušlý zisk, s nímž tyto předpisy vůbec nepočítají. Žalobkyně uplatňuje ušlý zisk , který dokládá kopiemi daňových přiznání za období účetních roků 2018,2020 a 2021, které nebyly opatřeny důkazem prokazujícím podání takového daňového přiznání u příslušného správce daně a ani podepsány oprávněnou osobou. Daňová přiznání nejsou ani důkazem o okamžiku vniku škody. Žalobkyně vznesla nárok podle obecných ust. Občanského zákoníku. Žalobkyně byla také poučena, že v případě určení odpovědného subjektu platí dělená subjektivita státu. Dále jí bylo sděleno, že dle zákona 89/2012 Sb. o.z. není [Anonymizováno] příslušnou organizační složkou státu za stát jednat. Žalobkyni bylo sděleno, že pokud jde o nároky, které by bylo možno podřadit pod režim pandemického zákona, tak tyto nejsou ani tvrzeny ani doloženy. Jsou zároveň prekludovány neboť nebyly uplatněny včas. Jde-li o tvrzenou škodu v podobě ušlého zisku, pak tento nelze dle § 9 pandemického zákona uspokojit. Žalobkyně setrvala na stanovisku, že setrvává a uplatňuje nárok na náhradu škody podle obecných ust. občanského zákoníku o náhradě škody § 2894 a násl. Žalovaná 1. má zato, že tvrzení žalobkyně v čl. II. žaloby je obecné a neurčité. Zjištění vzniku škody v podobě ušlého zisku a jeho výše závisí na skutkových tvrzeních žalobkyně, jimiž uplatněný nárok na náhradu škody zdůvodňuje, tedy na tvrzeních o konkrétních skutkových okolnostech, z nichž žalobkyně dovozuje, že by v období , za něž požaduje náhradu , dosáhla při svém podnikání reálného a nikoliv hypotetického zisku o který přišla následkem škodné události. Žalovaná1.poukazovala na skutečnost, že žalobkyně odpovídajícím způsobem netvrdí a neprokazuje příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a jakýmikoliv opatřeními či úkony nebo nečinností žalované 1, resp. že jakákoliv opatření žalované 1. jsou bezprostředním a podstatným důvodem vzniku tvrzené škody či její části, resp. právně relevantní příčinou ve smyslu ustálené rozhodovací praxe. Žalobkyně neprokázala existenci a výši žalobou tvrzené škody. K příčinné souvislosti mimořádných opatření, která v souvislosti s pandemií a výskytem onemocnění COVID-19, šířeného virem SARS činily a vydávaly postupně Vláda České republiky a [právnická osoba] a vzniku údajné škody. Podle relevantní judikatury je nutno vycházet z toho, že rozhodující je, jakému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít zabránilo jednání škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný nikoliv hypotetický prospěch poškozený přišel, přičemž nejde jen o tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru, není-li plánovaný majetkový přínos podložen, již existujícími či reálně existujícími okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události. O vztah příčinné souvislosti se jedná, je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Dle žalované je zjevné, že podstatnou právně relevantní příčinou je existence pandemie Covid 19. Žalovaná má zato, že s přihlédnutím k nedostatečným tvrzením, nelze ani v jediném případě dovodit odpovědnost žalované 1 za ušlou škodu či ušlý zisk. V případě [Anonymizováno] soud jedná s nesprávnou organizační složkou, kdy žalobkyně uplatňuje nárok dle o.z. Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 4.4 2023 přičemž pokud je posledním dnem období, za které žalobkyně požaduje náhradu ušlého zisku, den 31.1 2022, potom se o škodě dozvěděla nejpozději 1.2 2022, prekluzivní lhůta dle pandemického zákona tak pro nejmladší z nároků uplynula 1.2 2023. Jde-li o žalobkyní tvrzenou škodu v podobě ušlého zisku, pak tento nelze dle § 9 pandemického zákona uspokojit a to ani kdyby nebyl prekludován viz Pl. ÚS 20/21. Žalovaná má zato, že ačkoliv je namístě doplnění žalobních tvrzení, nároky na ušlý zisk nemohou být uspokojeny neboť vůči České republice postrádají jakýkoliv právní základ.

7. Žalovaná č. 2 [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že dotčená opatření byla ve vztahu k aktuální situaci a stavu pandemie adekvátní a nezbytná plnění ústavně zakotvené povinnosti státu chránit životy a zdraví obyvatel ČR. I kdyby opatření vydána nebyla, podstatnou příčinou tvrzené újmy je v rozhodné době panující pandemie, nezasahoval-li by stát vydáním opatření, nemoc by se nekontrolovatelně šířila a vedla k nemožnosti využívat či poskytovat služby, tvrzená újma není v příčinné souvislosti s dotčenými opatřeními žalované, nelze proto konstatovat splnění podmínky kauzálního nexu tvrzené újmy s dotčenými mimořádnými opatřeními, respektive se zákazy v nich stanovenými. Nutno zohlednit adekvátnost a nezbytnost opatření v případě rozhodování o neposkytnutí přiměřeného zadostiučinění, když neomezené provozování služeb muselo vzhledem k aktuální pandemické situaci ustoupit ochraně života a zdraví obyvatel ČR, které stát přijímal pod tlakem neustále se měnící a vyvíjející situace k ochraně primárních hodnot a společnosti jako celku.

8. Při jednání dne [datum] bylo dáno poučení žalobci podle 118 a odst. 1,3 aby doplnil tvrzení ohledně výše škody a z jakých konkrétních opatření tuto škodu odvíjí nebo z jaké činnosti žalovaných škodu dovozuje, v jaké výši a v čem spočívá příčinná souvislost a s tvrzenou škodou a aby k těmto doplněným tvrzením navrhl důkazy ve lhůtě 30 dnů.

9. Žalobce doplnil, že žalobní nárok není uplatněn podle zákona č. 82/98 Sb.,ale jedná se o nárok o náhradu škody podle občanského zákoníku, podle pandemického zákona, krizového zákona, podle všech těchto předpisů v souhrnu uplatňuje žalobce náhradu škody. Svůj nárok na odškodnění uplatňuje ze všech mimořádných opatření [Anonymizováno]. Žalobce dále rozšířil žalobu o částku 10. [částka], což představuje poměrnou část ušlého zisku za leden 2022 a v době podání žaloby mu tato částka ještě nebyla známa. Žalobce tento nárok uplatnil ve výzvě, kterou zaslal všem třem žalovaným ohledně této částky. (Výzvy jsou ze dne 4. 4. 202, založil je včetně dodejek, respektive potvrzení o doručení do datových schránek jednotlivým [Anonymizováno] z [datum]. Následovalo stanovisko [Anonymizováno] ze dne [datum], kde odmítá [Anonymizováno] toto rozšíření připustit. Daňové přiznání za rok 2022, respektive od [datum] do [datum].)

10. Soud usnesením návrh na rozšíření žaloby zamítl včetně příslušenství s odůvodněním, že není dána skutková spojitost s původním žalobním nárokem.

11. Z vyjádření [Anonymizováno], které následovalo, vyplývá, že dle jeho názoru žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, protože žádné důkazy v podstatě nenavrhl. Argumentace směřuje k tomu, že právní kvalifikace titulu pro náhradu škody je věcí soudu. Je poněkud absurdní, protože vznik škody a její existence a příčinná souvislost mezi jakýmkoliv úkonem, který dovozuje, je věc žalobce. Ze samotného daňového přiznání samo o sobě nic dalšího nevyplývá. Žalobce podal nezpůsobilou žalobu, kterou ani přes poučení soudu nedoplnil, žaloba je neprojednatelná. Pokud žalobce tvrdí solidární odpovědnost tak ta nemůže existovat, žalobce není schopen označit na základě čeho tvrzená odpovědnost měla vzniknout. Podle pandemického zákona veškeré nároky jsou prekludované, žalobce stále netvrdí a nenavrhuje důkazy k příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti a vzniklou škodou. [Anonymizováno] uvedlo, že k takto koncipované žalobě je toho názoru, že není ve věci pasivně legitimováno a navrhlo zamítnutí žaloby. [Anonymizováno] upozornilo, že žalobce musí skutkově vymezit, v čem spatřuje svůj nárok, odpovědnost Min. zdravotnictví, příčinnou souvislost a výši škody.

12. Soud v tomto řízení při nařízeném jednání provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním:

13. Z Výpisu z živnostenského rejstříku vyhotoveného dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je existující právnickou osobou s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 2 živnostenského zákona, a obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí, pronájem a půjčování věcí movitých, poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení, fotografické služby, služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy, výroba, obchod a služby jinde nezařazené.

14. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob za období od [datum] do [datum] za poplatníka [Jméno žalobkyně]. (žalobkyně) soud zjistil, že roční úhrn čistého obratu činí [částka], odečet daňové ztráty činí [částka], celková daň činí [částka], a nedoplatek činí [částka]. Z rozvahy pro podnikatele, ve zkráceném rozsahu pro mikro účetní jednotku, která nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem ke dni [datum] (v celých tisících Kč) soud zjistil, že aktiva žalobkyně celkem činí v brutto [částka], v netto [částka], minulé období netto činí [částka]. Oběžná aktiva v brutto činí [částka], ve netto [částka] a minulé období netto činí [částka]. Pasiva žalobkyně celkem činí za běžné účetní období [částka], a závazky činí [částka].

15. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob za období od [datum] do [datum] za poplatníka [Jméno žalobkyně]. (žalobkyně) soud zjistil, že roční úhrn čistého obratu činí [částka], odečet daňové ztráty činí [částka], celková daň činí [částka], a nedoplatek činí [částka]. Z rozvahy pro podnikatele, ve zkráceném rozsahu pro mikro účetní jednotku, která nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem ke dni [datum] (v celých tisících Kč) soud zjistil, že aktiva žalobkyně celkem činí v brutto [částka], v netto [částka], minulé období netto činí [částka]. Oběžná aktiva v brutto činí [částka], ve netto [částka] a minulé období netto činí [částka]. Pasiva žalobkyně celkem činí za běžné účetní období [částka], a závazky činí [částka].

16. Z uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními z důvodu ohrožení zdraví nemocí COVID-19 ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba]-žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku za období 2020, 2021, 2022 u žalované č. [hodnota], kdy tento nárok vyčíslený na částku [částka] měla žalovaná č. [hodnota] uhradit žalobkyni do 15 dnů od doručení příslušné výzvy, a to na žalobkyní určený účet.

17. Z uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními z důvodu ohrožení zdraví nemocí COVID-19 ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba]-žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku za období 2020, 2021, 2022 u žalované č. [hodnota], kdy tento nárok vyčíslený na částku [částka] měla žalovaná č. [hodnota] uhradit žalobkyni do 15 dnů od doručení příslušné výzvy, a to na žalobkyní určený účet.

18. Z uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními z důvodu ohrožení zdraví nemocí COVID-19 ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba]-žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku za období 2020, 2021, 2022 u žalované č. [hodnota], kdy tento nárok vyčíslený na částku [částka] měla žalovaná č. [hodnota] uhradit žalobkyni do 15 dnů od doručení příslušné výzvy, a to na žalobkyní určený účet.

19. Z uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními z důvodu ohrožení zdraví nemocí COVID-19 spolu s předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba]-žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně opakovaně uplatnila nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku za období 2020, 2021, 2022 u žalované č. [hodnota], kdy tento nárok vyčíslený na částku [částka] měla žalovaná č. [hodnota] uhradit žalobkyni do 15 dnů od doručení příslušné výzvy, a to na žalobkyní určený účet. Současně byla žalovaná č. [hodnota] poučena o té skutečnosti, že pokud nebude žalobkyní požadovaná částka ve výši [částka] na žalobkyní určený účet ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy uhrazena, je žalobkyně připravena domáhat se svého nároku soudní cestou.

20. Z uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními z důvodu ohrožení zdraví nemocí COVID-19 spolu s předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba]-žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně opakovaně uplatnila nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku za období 2020, 2021, 2022 u žalované č. [hodnota], kdy tento nárok vyčíslený na částku [částka] měla žalovaná č. [hodnota] uhradit žalobkyni do 15 dnů od doručení příslušné výzvy, a to na žalobkyní určený účet. Současně byla žalovaná č. [hodnota] poučena o té skutečnosti, že pokud nebude žalobkyní požadovaná částka ve výši [částka] na žalobkyní určený účet ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy uhrazena, je žalobkyně připravena domáhat se svého nároku soudní cestou.

21. Z uplatnění nároku na náhradu škody v souvislosti s krizovými opatřeními z důvodu ohrožení zdraví nemocí COVID-19 spolu s předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovaného [právnická osoba]-žalované č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně opakovaně uplatnila nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku za období 2020, 2021, 2022 u žalované č. [hodnota], kdy tento nárok vyčíslený na částku [částka] měla žalovaná č. [hodnota] uhradit žalobkyni do 15 dnů od doručení příslušné výzvy, a to na žalobkyní určený účet. Současně byla žalovaná č. [hodnota] poučena o té skutečnosti, že pokud nebude žalobkyní požadovaná částka ve výši [částka] na žalobkyní určený účet ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy uhrazena, je žalobkyně připravena domáhat se svého nároku soudní cestou.

22. Další dokazování soud neprováděl pro nadbytečnost.

23. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 1 odstavec jedna zák. 82/1998 Sb. (Odpšk.) odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle ustanovení § 2 dpšk se odpovědnost za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ustanovení § 3 odpšk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily za a) státní orgány, za b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, které jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. (úřední osoby,) za c) orgány územních samosprávních celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní moci, který který byl na ně přenesen zákonem nebo na základě zákona (územní celky v přenesené působnosti).

25. Podle ustanovení § 5 Odpšk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu , která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle s. ř. s. Nebo v řízení trestním a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ustanovení § 7 odstavec 1 Odpšk. mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle ustanovení § 8 odstavec 1 Odpšk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy , pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody, vázán.

27. Odstavec podle ustanovení § 13 odstavec jedna Odpšk odpovídá stav za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

28. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu Považuje se za nesprávný úřední postup, rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

29. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb. O krizovém řízení a o změně některých zákonů. (dále KZ), je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.

30. S přihlédnutím ke shora uvedenému posoudil nalézací soud návrh žalobců, přičemž dospěl k závěru, že žalovaní za žalobcem uplatněnou nemajetkovou újmu neodpovídají. Z pohledu možné odpovědnosti žalovaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle Odpšk se soud primárně zabývá otázkou, zda má mimořádné opatření přijaté žalovaným povahu individuálního rozhodnutí. To je rozhodnutí, kterým orgán veřejné moci v konkrétním případě autoritativně upravuje právní poměr individuálně určených účastníků řízení, stojících mimo organizační strukturu veřejné správy přičemž uzavřel, že tomu tak není. Jak shledal i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 23. 4. 2020, č. j. 14 A 41 /2020–111, z právně teoretického hlediska jsou mimořádná opatření opatřeními obecné povahy, ale z materiálního hlediska na ně lze pohlížet jako na právní předpisy, neboť okruh jejich adresátů není nijak blíže místně ani osobnostně specifikován a i předmět opatření je značně široký, neboť omezuje svobodu pohybu a podnikání. Současně vyzdvihl, že mimořádné opatření nelze považovat za rozhodnutí správních orgánů, jelikož neurčují práva a povinnosti v individuálně určených případech a dle názoru Ústavního soudu České republiky obsaženého v usnesení sp. zn. Pl. US 21/20 není opatření obecné povahy aktem individuální aplikace práva ve smyslu pravomocného rozhodnutí v řízení . Za situace, kdy měla žalobcům dle shora uvedených závěrů vzniknout újma v důsledku opatření obecné povahy či právního předpisu, nevznikla odpovědnost státu dle ustanovení Odpšk, a to pro neexistenci individuálního rozhodnutí. Za nezákonné rozhodnutí navíc Odpšk dle § 5 písmeno a) považuje toliko rozhodnutí, která byla vydána v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního, správního řádu nebo v řízení trestním. O tento případ se u mimořádných opatření zcela zjevně nejedná. Nezákonnost rozhodnutí je přitom jednou ze základních podmínek pro vznik odpovědnosti za škodu dle Odpšk. Dále není z pohledu žalobců splněna, podmínka jejich účasti v řízení ve smyslu § 7 odstavec jedna Odpšk, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno. Řízení dle § 171 a následující SŘ, ve kterém byla mimořádná opatření vydána, nemají účastníky. Navíc z ust. § 94 a) odstavec 2 se přímo uvádí, že opatření obecné povahy se vydává v beznávrhovém řízení. Žalobce proto logicky ani nemohl být účastníkem řízení, ve kterém bylo mimořádné opatření vydáno, a není tak u nich dána aktivní legitimace k podání žaloby. Tato podmínka není splněna, i přesto, že žalobce podal návrh na zrušení mimořádného opatření, jelikož žalobce nebyl dle shora uvedeného účastníkem řízení na základě, které bylo mimořádné opatření vydáno. Soud neshledal odpovědnost žalovaného [Anonymizováno] za škodu ani z pohledu zákona č. 240/2000 Sb. O krizovém řízení a o změně některých zákonů. Ustanovení § 36 odstavec 1 krizového zákona nezakládá odpovědnost státu za škodu. Vzniklo přijetím krizových opatření vlády neboť ty sami o sobě, mají povahu obecně závazného aktu. Stát přitom nenese právní odpovědnost za normotvorbu a za chování osob, které dodržují právní předpisy. Dle § 36 krizového zákona stát odpovídá za škodu způsobenou jeho činností při provádění konkrétních krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Předmětná krizová opatření vlády však směřovala vůči neurčitému okruhu osob, a tedy nesměřovala vůči žalobcům, jakožto konkrétním určitým osobám .

31. Soud má za to, že dle krizového zákona je třeba odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti složek provádějících krizová opatření a nikoliv plošná omezení určitých práv a svobod při řešení krizového stavu. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu proti [Anonymizováno]. Co se týče [Anonymizováno], tak žalobce uplatnil u tohoto [Anonymizováno] nárok na odškodnění ze dne [datum], které neobsahovalo nezbytné náležitosti ve smyslu § 9 odstavec tři zákona č. 94/21 Sb. o mimořádných opatření při epidemii onemocnění Covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [Anonymizováno] upozornilo poškozeného dopisem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]-[č. účtu]/[Anonymizováno], že žádost nelze považovat za řádně podanou a vyzvalo ji prostřednictvím zmocněnce, aby doplnil svou žádost o náhradu škody v části, kterou je možné podřadit pod režim Pandemického zákona a která by tak byla projednatelná v gesci [Anonymizováno]. Žalobkyně žádným způsobem žádost nedoplnila. Byla vyzvána, aby případnou náhradu škody spojenou s opatřeními dle krizového zákona uplatnila u příslušného [Anonymizováno].

32. V doplnění ze dne [datum] jako reakci na žádost o doplnění ze dne [datum], žalobkyně výslovně uvedla, že neuplatňuje nárok na náhradu škody ani ve vztahu k Pandemickému zákonu č. 94/21 Sb. ani ve vztahu k zákonu Krizovému č 240/2000 Sb. a že dle článku III žaloby uplatňuje svůj nárok na náhradu škody dle ustanovení § 2542 a následující dle občanského zákoníku. Žalobkyně uvedla, že uplatňuje nárok na ušlý zisk, který vznikl tak, jak je popsáno v původní žádosti. Vyčíslení ušlého zisku dokládá kopiemi daňových přiznání za roky 2019, 2020 a 2021.

33. K tomu [Anonymizováno] sdělilo, že není oprávněno vznesené nároky, byť značně neurčité a nepodložené, uspokojit. V případě, že uplatňuje žalobce nároky podle občanského zákoníku vůči státu jako odpovědné osoby je potřeba se obrátit na příslušné organizační složky státu s jejichž činností vznášené nároky souvisí. Žalovaná upozornila na zásadu tzv. dělené subjektivity státu vyplývající z § 38 zákona č. 219/2000 Sb. kde se uvádí, že závazky vzniklé z činnosti organizačních složek jsou závazky státu. Závazek z účetnictví za stát jako nositele závazku plní ta organizační složka, z jejíž činnosti závazek vznikl nebo s ní souvisí, anebo které přísluší hospodařit. ( § 9, a §11,). Konstrukce dělené subjektivity státu vylučuje, aby na stát bylo v právních vztazích týkající se hospodaření s jeho majetkem prostřednictvím organizačních složek státu nahlíženo jako na kompaktní a vnitřně splývající celek. [Anonymizováno] sdělilo žalobkyni, že dle zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů není [Anonymizováno] příslušnou organizační složkou státu oprávněnou za stát jednat. Žádná z činností, s nimiž v obecné rovině žadatel spojuje vznik škody, není činností [Anonymizováno]. Opakovaně bylo žalobkyni sděleno, že pokud jde o nároky, které by bylo možné podřadit pod režim pandemického zákona, pak [Anonymizováno] [Anonymizováno] sděluje, že tyto nebyly i přes výzvu žadateli žádosti jednoznačně ani tvrzeny, ani doloženy. Pokud by takové nároky vznikly, tak byly podle § 9 pandemického zákona prekludovány, neboť nebyly uplatněny u [Anonymizováno] v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě. Byl-li pak uplatněn nárok v podobě ušlého zisku, tento nelze dle pandemického zákona § 9 uspokojit, což bylo aprobováno i Ústavním soudem. Žalobkyně uplatnila vůči žalovanému i nárok na náhradu škody podle obecných ustanovení občanského zákoníku § 2894 a následující. Žalobkyně po výzvě nijak svůj nárok nedoplnila, o nové skutečnosti ani žádným způsobem neupřesnila. Soud došel k závěru, že žalobkyně odpovídajícím způsobem netvrdí a neprokazuje příčinou souvislost mezi tvrzenou škodou a jakýmikoliv opatřeními či úkony nebo nečinností žalovaného [Anonymizováno], respektive, že jakákoliv opatření žalovaného jsou bezprostředním a podstatným důvodem vzniku tvrzené škody či části škody, respektive netvrdí právně relevantní příčinu ve smyslu ustálené rozhodovací praxe. Žalobkyně nijak neprokázala existenci a výši tvrzené škody. Co se týče žalovaného číslo 3 [Anonymizováno], žalobkyně nespecifikovala na základě jakého právního předpisu ušlý zisk uplatňuje, zda dle zákona č. 240/2000 Sb. O krizovém řízení, o změně některých zákonů krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů nebo podle zákona 82/98 Sb. Odpšk. nebo podle zákona 89/2012 Sb. Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně neuvedla, z jakého konkrétního právního předpisu požaduje náhradu ušlého zisku u [Anonymizováno], pouze uvedla, že požaduje náhradu škody dle zákona 240/2000 Sb. O krizovém řízení. Posléze uvedla, že ušlý zisk požaduje podle § 2894 a následující občanského zákoníku. Žalovaná ve věci uvedla, že na žalobkyní uplatněný nárok na finanční plnění nedopadá ani ustanovení § 36 zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon,). Dle § 36 odstavec 1 krizového zákona je stát povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními dle § 39 odstavec čtyři prováděnými podle tohoto zákona. Ustanovení § 36 krizového zákona se týká náhrady škody způsobené osobám výhradně v důsledku provádění krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétní osobě nebo konkrétní skupině osob. Nelze aplikovat ustanovení § 36 krizového zákona na krizová opatření, která mají materiálně povahu právních předpisů svého druhu. Připouštění objektivní odpovědnosti státu za důsledky krizových opatření s povahou normativních aktů, by v našem právním řádu bylo výjimečné a nesystematické. Zákonodárce by určil jeden typ normativních aktů, kterých by i v případě jejich zákonnosti připustil existenci odpovědnosti státu za škodu, zatímco u jiných norem z normativních opatření by odpovědnostní vztah vůbec nevznikal. I z okolností přijetí krizového zákona je zřejmé, že zákonodárce v době přijetí předmětné úpravy nepředpokládal a ani nemohl předpokládat epidemii takového rozsahu, jaká postihla Českou republiku v letech 2020 a 2021. Z tohoto pohledu je třeba uzavřít, že zákonodárce mířil pouze na nahrazení těch věcných škod, které vznikly při provádění krizových opatření zaměřených vůči konkrétním subjektům, tedy při realizaci individuálních krizových opatření. Krizová opatření mají materiálně charakter právního předpisu, (jsou tzv. jinými právními předpisy nikoliv individuálními rozhodnutími). Skutečným původcem případných škod nejsou jednotlivá krizová opatření, samotná globální pandemie Covid-19. Soud vyšel ze zákonného rámce ustanovení § 1 odstavec 1 Odpškp. kde se stanoví, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Stát odpovídá mimo jiné za škodu, kterou způsobily státní orgány ( § 3 odstavec 1 písmeno a) odpšk) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem a za škodu způsobenou při výkonu státní moci, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení v řízení podle s. ř. s. nebo v řízení trestním. Za b) nesprávným úředním postupem § 5 odškp. Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje, takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení nebo návrh na zastavení exekuce § 8 odstavec 3 Odpškz. Žalobce se v posuzovaném případě domáhal náhrady škody, která mu údajně vznikla v důsledku opatření žalované vydané za účelem ochrany života a zdraví všech obyvatel na území ČR v souvislosti s pandemií Covid-19.Vzhledem k rozmanitosti právních vztahů a ekonomických dopadů krizových opatření musejí být takto přijímaná opatření poměřována s právními principy nejvyšší hodnoty, předběžné opatrnosti a principem prevence. Právní princip nejvyšší hodnoty představuje základní princip pro veškeré ostatní principy, které z něho vycházejí. Nastoluje základní myšlenku ochrany života, zdraví člověka a lidské společnosti, to je nejvyšší hodnotu, která má být chráněna. Vyjadřuje skutečnost, že tato je jednou z nejvyšších hodnot. Princip nejvyšší hodnoty je východiskem pro vytváření dalších principů, jako je princip předběžné opatrnosti a princip prevence. Princip nejvyšší hodnoty je třeba mít na zřeteli s ohledem na možné střety s individuálními zájmy jednotlivců, to je soukromých a právnických osob a jiných podnikatelských subjektů v krizových stavech. Princip předběžné opatrnosti je pravidlo, kterým je možné se řídit v krizových stavech, pokud se vyskytnou rychlé a nepředvídatelné jevy potenciálně nebezpečné pro společnost. Měl by být aplikován i v případě hrozícího rizika pro zdraví občanů a chod společnosti. Aplikace principu se opírá o předběžný vědecký názor spočívající v ohrožení zdraví a života občanů. Princip prevence je principem práva, který má v ochraně životů a zdraví občanů zvláštní význam, neboť jeho zanedbání sebou přináší nenapravitelné následky. Prevence ochrany životů a zdraví obyvatelstva je principem nejdůležitějším, neboť optimální postupy jsou založeny na předcházení škodám na životě a zdraví. Na straně žalobce byla povinnost plnit a prokazovat, která konkrétní opatření, respektive rozhodnutí státu považuje za nezákonná, jak vznikla škoda a pak by bylo možno určit, která příslušná organizační složka je příslušná jednak za stát, pokud by žalobkyně řádně dotvrdila, ve kterých konkrétních opatření nebo rozhodnutí dovozuje vznik škody, teprve poté bylo možno odlišit ve vztahu ke které organizační složce se tento nárok vztahuje. Pokud by soud došel k závěru, že nelze tyto nároky oddělit, bylo by příslušné pouze [Anonymizováno]. Dále, co se týče žalobcova nároku, nelze žalovat podle občanského zákoníku dle § 2894, jak požaduje žalobce, protože se jedná o rozhodnutí státu a v tomto případě má přednost Lex specialis, to znamená zákon o odškodňování odpovědnosti státu za škodu. 82/98 Sb. nebo krizový zákon nebo pandemický zákon. Tvrzení žalobce byla velmi obecná a tvořila překážku toho, aby bylo možno určit jednotlivé organizační složky, které za tvrzenou škodu odpovídají. Nebylo možno rozlišit v gesci, které organizační složky se měl škodní děj odehrát. Pokud by nárok byl žalován podle pandemického zákona je promlčen, pokud je žaloba formulovaná jako ušlý zisk, tak ten podle pandemického zákona přiznat nelze. Soud shrnuje, že žalobce řádně nedotvrdil, z jakých konkrétních opatření odvíjí škodu, neunesl ani břemeno tvrzení ani důkazní. Veškerá tvrzení žalobce zůstala pouze v hypotéze, která nebyla prokázána. Daňová přiznání neprokazují vznik skutečné škody. Přestože byl žalobce poučen jakým způsobem má žalobu doplnit tak neučinil. S ohledem na nedostatek tvrzení a důkazů žalobce neprokázal z jakých opatření, jaká škoda vznikla, neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní v tomto sporu a soud z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odstavec jedna § 151 o.s.ř. a přiznal náhradu úspěšným žalovaným celém rozsahu. Žalovanému 1 [Anonymizováno] za 4 úkony po [částka] (odpor, vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání) to je celkem [částka], žalovanému číslo [hodnota] [Anonymizováno] za čtyři úkony po [částka] celkem [částka]. [Anonymizováno] za čtyři úkony po [částka] celkem [hodnota] x [částka] celkem [částka].

Poučení