23 C 167/2020-158

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 1 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 6. 10. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 6. 10. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. od 6. 10. 2020 do zaplacení, dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 150 000 Kč od 6. 9. 2020 do 5. 10. 2020 se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 6. 10. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 200 000 Kč od 6. 9. 2020 do 5. 10. 2020 se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 66 792 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, [název soudu] náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 25. 9. 2020 domáhali zaplacení každý částky 550 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdili, že jsou pozůstalé osoby blízké po zesnulém [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa] (dále„ [jméno] [příjmení]“), který zemřel v důsledku dopravní nehody ze dne 29. 9. 2017. Dne 29. 9. 2017 cestoval [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa] (dále„ [jméno] [příjmení]“), mezi obcemi [obec] a [obec], okres [okres], jako řidič v osobním automobilu [anonymizována tři slova], [registrační značka] (CZ) (dále jen„ předmětné vozidlo“), jehož majitelem je [jméno] [příjmení], [datum narození], [ulice a číslo], [PSČ] [okres]. Na přímém úseku v mírném stoupání pozemní komunikace silnice II. třídy [číslo] v km 35,99 pan [jméno] [příjmení] nepřizpůsobil v souladu s § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rychlost jízdy zejména svým schopnostem, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled, kdy tato vzdálenost byla snížena nočním soumrakem, přičemž v okamžiku, kdy z protisměru přijížděla skupina cyklistů, přehlédl při pravém okraji vozovky ve svém směru jízdy stojícího chodce s řádně osvětleným jízdním kolem, pana [jméno] [příjmení], na kterého nestihl nijak reagovat a došlo tak k jejich kolizi. Bezprostředním následkem tohoto jednání [jméno] [příjmení] byla mj. smrt [jméno] [příjmení]. Předmětné vozidlo bylo pro případ způsobení škody jeho provozem pojištěno u žalované. Žalobkyně a) je neteř a žalobce b) je synovec zesnulého [jméno] [příjmení]. Utrpěli v důsledku jeho tragického úmrtí duševní útrapy. [jméno] [příjmení] měl s žalobci velmi intenzivní vztahy a spojovaly je velmi blízké, rodinné, emocionální vazby, byl s žalobci v pravidelném kontaktu, pravidelně se s nimi navštěvoval, telefonoval, sdílel s nimi společné zájmy pomáhal jim, vzájemně si s žalobci byli oporou a v těžkých chvílích se uměli podpořit a především se podílel na výchově obou žalobců. S ohledem na to má smrt [jméno] [příjmení] zcela zásadní negativní dopady do duševní sféry žalobců. Toto ostatně potvrzuje i skutečnost, že [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], přiznal paní [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], sestře pana [jméno] [příjmení] a matce žalobců, na odčinění duševních útrap dle § 2959 občanského zákoníku částku 750.000 Kč, a to s přihlédnutím k nejužšímu rodinnému jádru, které všichni společně, včetně žalobců vytvářeli.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nesporným, že dne 29. 9. 2017 došlo ke škodní události – dopravní nehodě, v jejímž důsledku řidič předmětného vozidla [jméno] [příjmení] usmrtil [jméno] [příjmení], ke dni škodní události bylo předmětné vozidlo odpovědnostně pojištěno u žalované. Dle názoru žalované žalobní tvrzení nepředstavují dostatečný podklad pro hodnocení skutečnosti, zda žalobci a zemřelý byli osobami blízkými, tj. osobami v poměru rodinném, pokud by újmu utrpěnou jednou z nich druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní (§ 22 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z.). Žalovaná dále namítá, že uplatněná výše náhrady je nepřiměřená, resp. Nadsazená, odkazuje na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ve kterém [název soudu] mj. uvedl, že objektivním hlediskem pro stanovení výše náhrady je i v poměrech nového soukromého práva zejména ustanovení § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, které stanovilo paušální náhrady odškodnění pro osoby blízké zemřelému. Důvodem zrušení této právní úpravy totiž nebyla nedostatečná výše odškodnění, nýbrž paušálnost náhrad. Ostatně úmrtí v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se i dnes podle zákoníku práce odčiňuje částkou 240.000 Kč (základní výměra). [příjmení] nebo statisícové výše náhrady představují excesy a rozhodnutí o nich nelze považovat za ustálenou judikaturu. Žalovaná dále uvádí, že se škůdce v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] k trestnému činu doznal a vyjádřil nad ním lítost. Škůdce se rovněž formou dopisu omluvil pozůstalým (srov. bod 17. odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Soud v rámci trestního řízení neshledal na straně škůdce žádnou přitěžující okolnost. Dále se domnívá, že soud by měl v této věci přihlédnout také k majetkovým poměrům škůdce, proti kterému je v současné době vedena exekuce k vymožení některých z nároků pravomocně přiznaných výše uvedeným rozsudkem [název soudu], přičemž celková výše vymáhané povinnosti činí ke dni vydání exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] (27. 1. 2020) částku 1.702.996,10 Kč. Žalovaná dále upozorňuje, že [jméno] [příjmení] byl v době, kdy došlo k dopravní nehodě, pod vlivem alkoholu, kdy mu bylo naměřeno 1,21 promile množství alkoholu v krvi (srov. bod 17. odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Soud rozhodující v trestní věci k této skutečnosti přihlédl při stanovení výměry trestu. [příjmení] [jméno] [příjmení] v době dopravní nehody na jízdním kole nejel (stál s jízdním kolem na okraji pozemní komunikace), mohlo mít ovlivnění alkoholem za následek snížení rychlosti jeho reakční schopnosti. Žalovaná má za to, že k této skutečnosti by mělo být přihlédnuto již v samotném základu nároku podle ustanovení § 2918 o.z. a měla by být hodnocena jako okolnost podílející se na způsobení újmy.

3. Mezi účastníky není sporu v tom, že dne 29. 9. 2017 došlo ke škodní události, dopravní nehodě, v jejímž důsledku řidič předmětného vozidla [jméno] [příjmení] usmrtil [jméno] [příjmení]. Ke dni škodní události bylo toto vozidlo odpovědnostně pojištěno u žalované. Rovněž je mezi účastníky nesporné to, že žalobkyně je neteř a žalobce synovec usmrceného [jméno] [příjmení].

4. Z rozsudku [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl uznán [jméno] [příjmení] vinným, že jinému způsobil smrt, neboť porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Dále mu byla uložena povinnost dle § 228 odst. 1 trestního řádu zaplatit [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] každému částku 750 000 Kč a [jméno] [příjmení] částku 650 000 Kč. Z bodu 17 má soud prokázáno, že při rozhodování o výši trestu soud jako polehčující okolnost shledal jeho dosavadní bezúhonnost, dále přihlédl ke skutečnosti, že svého jednání od počátku litoval, zaslal omluvné dopisy poškozeným. Neshledal u u něj žádnou okolnost přitěžující, přihlédl k jistému spoluzavinění na straně poškozeného [jméno] [příjmení], který se v době dopravní nehody nacházel v mírné opilosti s hodnotou naměřeného množství alkoholu v krvi 1,21 promile. Uložil tak soud trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání 15 měsíců s tím, že byl podmíněně odložen se zkušební dobou v trvání 2 let.

5. Exekučním příkazem k provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů, č. j. [číslo jednací], ve věci povinného [jméno] [příjmení], oprávněných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] má soud prokázáno, že je vedena exekuce proti [jméno] [příjmení] pro částku 1 702 996,10 Kč.

6. Výslechem žalobkyně a) má soud prokázáno, že ve 12 letech ji zemřel otec. [jméno] [příjmení] ji byl o d té doby velkou oporou. Zůstala sama s maminkou, bratr žalobce b) odešel na vojenskou střední školu mimo domov. Pomáhal její mamince, zapojil se do jejich výchovy, pomáhal jí s výběrem střední školy, podporoval je, navštěvoval je. Byl přítomen na její promoci, svatbě. Po narození dětí již má svoji domácnost, založila rodinu, nicméně strýc stále patřil k její nejbližší rodině. Vídala se s ním pravidelně několikrát do roka, trávili společně všechny významné události, jako byly narozeniny, svátky, Vánoce. Když zemřela strýci manželka, tak mu se žalobcem b) byli i psychickou oporou. Žalobce b) jel ho i osobně podpořit, strýc měl sebevražedné sklony.

7. Výslechem žalobce b) má soud prokázáno, že měl k strýci velice silný vztah, vídal se s ním pravidelně několikrát do roka, byli neustále v kontaktu přes telefon, zprávy, email atd. Strýc jej formoval, byl to pro něj stěžejní člověk, jeho životní vzor, byl vojenský veterán. Volal mu, když byl v [země] na misích, když se rozhodoval o střední škole, když měl problém se ženami atd. Nahrazoval mu jeho zemřelého otce. Společně prožívali jeho svatbu, výročí narození dítěte. Neuměli si představit život bez druhého. Měli několik společných koníčků, spojovalo je povolání vojáka a služba pro [anonymizováno] [země]. Strýc byl pro něj jediný muž v rodině, na koho se mohl kdykoli obrátit. Krátce poté, co strýci zemřela žena, mu zaslal email obsahující jeho poslední vůli, jel za ním, strýc měl sebevražedné sklony. Napsal, že jej ustanovuje vykonavatelem své poslední vůle, protože mu bezvýhradně věří. O dopravní nehodě se dozvěděl od své maminky, strýcovi sestry. Byl to pro něj obrovský šok. Když se oženil, jezdili tam. Strýc bral jeho vyženěného syna na ryby často.

8. Výslechem matky žalobců [jméno] [příjmení] má soud prokázané účastnické výpovědi žalobců. Vztah zemřelého [jméno] [příjmení] a žalobců byl velmi blízký. Zemřelý jim pomáhal finančně po smrti otce žalobců, jejího manžela. Se žalobkyní a) jej spojoval zájem o vinařství, se žalobcem b) zájem o armádu. Jediným mužským vzorem pro žalobce byl zemřelý.

9. Dne 18. 6.2020 žalobci uplatnil právo na pojistné plnění u žalované (e-mail žalované ze dne 18. 6. 2020).

10. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

11. Podle § 22 odst. 1 o.z. osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen„ partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

12. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle odst. 2 plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Podle odst. 3 pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

13. Aktivní legitimace náleží všem osobám blízkým (§ 22 o.z.), přičemž nezáleží, zda samy byly svědky újmy oběti a její neštěstí prožívaly bezprostředně, nebo se jejich duševní útrapy rozvinuly teprve později v důsledku zprávy o újmě blízkého člověka. Soud zkoumal intenzitu citového pouta mezi žalobci a zemřelým [jméno] [příjmení]. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že citové pouto mezi žalobci a zemřelým bylo velmi vysoké a újmu, kterou utrpěl jeden z nich, drujý pociťoval jako újmu vlasní. Zemřelý jim nahrazoval otce, když žalobcům zemřel otec v dětském věku a jejich matka si již jiného partnera nenašla, se kterým by trvale žila. Zemřelý žalobcům pomáhal s výběrem školy, měl s nimi společné zájmy, sdílel s nimi jejich strasti, naopak žalobci pomáhali zemřelému psychicky, když mu zemřela jeho manželka.

14. I když to na první pohled vypadá, že zákoník stanoví primární pravidlo k odčinění újmy (způsob vyvažující plně vytrpěné bolesti…) a subsidiární pravidlo (podle zásad slušnosti), ve skutečnosti se musejí oba tyto způsoby prolínat. Priorita prvního způsobu by měla opodstatnění pouze v tom případě, pokud by újma mohla být objektivně kvantifikována, přičemž v některých případech by tento způsob selhával. Nemajetková újma je však vždy subjektivní a její náhrada vychází z různých objektivizačních kritérií. Vztah mezi těmito dvěma způsoby určení náhrady lze spíše popsat tak, že čím méně objektivizačních kritérií máme k dispozici (nebo čím jsou méně přesná), tím spíše je třeba zapojit do rozhodování hledisko slušnosti. Domníváme se, že slušnost v sobě zahrnuje především požadavek ohleduplnosti vůči sekundární oběti, tolerance k jejímu utrpení a akceptaci možného nadhodnocení výše náhrady (s respektem k pravidlu – v pochybnostech ve prospěch), což musí být založeno na celospolečenském konsenzu. Odkaz na zásady slušnosti neznamená, že by soud měl zcela opomenout okolnosti případu, naopak, měl by je zvažovat právě v kontextu výše uvedeného (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, [číslo] s.).

15. Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. Požadavek srovnání výše náhrad přiznaných v některých případech zásahů do práva na čest, důstojnost, popřípadě soukromí veřejně známých osob ze strany informačních médií a v případech jiných zásahů do osobnostních práv nelze mechanicky vykládat tak, že by náhrada za usmrcení osoby blízké měla být vždy vyšší než náhrada za zásah do jiných osobnostních práv. Za základní částku náhrady, modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. (srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). V odůvodnění [název soudu] uvedl, takovým hlediskem může být zákonodárcem nastavená výše odškodnění stanovená v § 444 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 5. 2004 do 31. 12. 2013, která činila 240 000 Kč v případě pozůstalého manžela, rodiče, dítěte nebo jiné blízké osoby žijící ve společné domácnosti, 175 000 Kč pro sourozence a 85 000 Kč pro rodiče nenarozeného počatého dítěte. Důvodem kritiky a posléze zrušení této právní úpravy nebyla nedostatečná výše uvedených částek, nýbrž jejich paušálnost (viz nález [název soudu] ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04, a důvodová zpráva k § 2951 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.). V zájmu zachování reálné hodnoty náhrad je však třeba zohlednit i ekonomický vývoj společnosti. Od zavedení paušálních částek odškodnění v roce 2004 do roku 2015 (kdy nastala škodní událost v projednávané věci) došlo k nárůstu průměrných hrubých mezd v národním hospodářství o cca 50 %, je tudíž třeba adekvátním způsobem zvýšit i základní (výchozí) částku jednorázové náhrady za usmrcení (obdobně jako předpokládá valorizaci náhrad nemajetkových újem citované § 271i odst. 2 zákoníku práce, § 109 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., § 124 zákona č. 221/1999 Sb. nebo Metodika k náhradě nemajetkových újem na zdraví, uveřejněná pod [číslo] 2014 Sb. rozh. obč.). Ve světle uvedených závěrů lze do jisté míry akceptovat kritiku, jíž podrobila rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] odborná literatura, pokud jako východisko pro stanovení náhrady vymezil rozpětí 240 000 - 500 000 Kč. Především je problematické (z logického hlediska i z hlediska praktické aplikace a požadavku jednoty rozhodování) samo stanovení základní částky pro okruh nejbližších příbuzných rozpětím, navíc značně širokým, aniž by bylo zřejmé, podle jakých kritérií má být stanovena základní částka v rámci tohoto rozpětí. [ulice] hranice uvedeného rozpětí je kromě toho z výše uvedených důvodů v současné době vskutku poněkud nízká, avšak horní hranice rozpětí, tj. částka 500 000 Kč (dále modifikovatelná s ohledem na okolnosti konkrétního případu, viz níže), nadále obstojí a je vesměs akceptována i odbornou literaturou (srov. [příjmení], R. in [příjmení], R., [příjmení], J. a kol. Metodika odškodňování imateriálních újem na zdraví. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 52; [příjmení], M. Odškodnění sekundárních obětí dle § [číslo] ObčZ. Právní rozhledy. 2016, [číslo] s. [číslo]), stejně jako závěr, že relativně restriktivní přístup ke stanovování výše těchto odškodnění je zcela namístě, neboť se jedná o výjimečný institut (újma vzniká třetí osobě a ještě se jedná o "čistou" nemajetkovou újmu) a tento institut by neměl vést k dalšímu rozšiřování deliktní odpovědnosti a přiznávání vysokých náhrad (viz [příjmení], T. Odškodňování imateriálních újem sekundárních obětí. Časopis zdravotnického práva a bioetiky. 2017, sv. 7, [číslo]). Nepřiměřeně velkorysé náhrady mohou být demotivační nebo uvrhnout povinného do insolvence, a tím v konečném důsledku být v rozporu se zájmy poškozených (pozůstalých), popřípadě vyvíjet nežádoucí tlak na zvyšování pojistného v případech pojištění odpovědnosti za újmu.

16. Soud na základě výše uvedeného dospěl k následujícím závěrům: Žalobci jako osoby blízké jsou již v dospělém věku, stejně tak zemřelý. Mají každý již své rodiny. Nežili se zemřelým ve společné domácnosti. Nebyli účastníci dopravní nehody. Žalobci nebyli existenčně závislí na zemřelém. Avšak mezi zemřelým a žalobci bylo velmi intenzivní citové pouto. Zemřelý byl„ v pozici otce“, zajímal se o žalobce, žalobci se zajímali o něj, pouto mezi nimi bylo intenzivní. Mezi žalobcem b) a zemřelým bylo intenzivnější tím, že oba dva vykonávali povolání v armádě. Soud proto dospěl k závěru, že přiměřené zadostiučinění je namístě přiznat žalobkyni a) ve výši 150 000 Kč a žalobci b) částku 200 000 Kč, kdy vyšel zvýše uvedenou rozsudku [název soudu]. Východiskem pro soud byla výše odškodnění stanovená v § 444 odst. 3 obč. zák. ve znění účinném od 1. 5. 2004 do 31. 12. 2013, která činila 240 000 Kč v případě pozůstalého manžela, rodiče, dítěte nebo jiné blízké osoby žijící ve společné domácnosti, 175 000 Kč pro sourozence a 85 000 Kč pro rodiče nenarozeného počatého dítěte. Soud vyšel z částky 175 000 Kč pro sourozence, kterou zvýšil s ohledem na ekonomický rozvoj v zájmu zachování reálné hodnoty náhrady. Žalovaná namítá, že [jméno] [příjmení] se v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] k trestnému činu doznal, vyjádřil nad ním lítost a pozůstalým se omluvil, k čemuž by mělo být dle žalované přihlédnuto. Nelze odhlížet od skutečnosti, že se [jméno] [příjmení] dopustil škodní události, která vedla k fatálním následkům, za které nese plnou odpovědnost, a proto musí dojít ke kompenzaci těchto následků, kterými byla smrt pana [jméno] [příjmení], potažmo vznik duševních útrap osob jemu blízkých. Nelze tedy opomíjet především primárně kompenzační charakter nároků dle § 2959 o.z. kdy výše odčinění duševních útrap musí primárně odrážet obecně sdílené představy o spravedlnosti a slušnosti. Odškodnění v případě toho, že by [jméno] [příjmení] neprojevil lítost, by bylo ještě vyšší. Co se týče zohlednění majetkových poměrů [jméno] [příjmení], soud má za to, že přiznané odškodnění nepředstavuje pro škůdce majetkovou likvidaci. [jméno] [příjmení] je v mladém a plně produktivním věku a naplňuje tedy veškeré předpoklady pro jeho uplatnění na trhu práce. Vzniklou újmu na straně žalobců je dle soudu schopen do budoucna nahradit, aniž by to pro něj představovalo likvidační důsledek.

17. Co se se týče úroku z prodlení, tak soud jej přiznal až od 6. 10. 2020, kdy žalovaná byla povinna ukončit šetření pojistné události do 3 měsíců od uplatnění, tedy do 18. 9. 2020, přičemž pojistné je splatné do 15 dnů od končení pojistného šetření (§ 9 odst. 1 a 2 zák. č. 169/1999 Sb.). Při vyhlášení rozsudku došlo ke zřejmé chybě v počtech, když ve výroku I. a II., III. a IV. bylo mylně uvedeno datum 6. 10. 2021 namísto 6. 10. 2020, a datum 5. 10. 2021 namísto správného 5. 10. 2020 (jak je uvedeno i v odůvodnění rozsudku) Tato zjevná nesprávnost výroku, patrná z odůvodnění rozsudku, ze žaloby byla proto podle § 164 a § 211 o. s. ř. napravena přímo v písemném vyhotovení rozsudku (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]).

18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. Tarifní hodnota pro stanovení výše nákladů řízení, stanovená podle § 142 odst. 3, se stanoví z přisouzené částky, nikoliv z částky žalované ([spisová značka]). Soud proto vycházel z částky 350 000 Kč jako tarifní hodnoty. Žalobcům vznikly náklady za právní zastoupení podle § 7 vyhl. č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“) za úkony po 7 760 Kč á úkon, kdy soud vycházel z tarifní částky 350 000 Kč, snížená o 20 % dle § 12 odst. AT. Žalobcům vznikly náklady za převzetí věci dle § 11 odst. 1, písm. a) AT, předžalobní výzvu k plnění dle § 11m odst. 1 písm d) AT, sepis žaloby, vyjádření ze dne 9. 3. 2021 dle § 11 odst. 1, písm. d) AT, účast na jednání dne 14. 4. 2021 a dne 22. 7.2021 dle § 11 odst. 1, písm. g) AT, celkem 46 560 Kč. Advokátovi za tyto úkony náležel i režijní paušál po 300 Kč á úkon, celkem 1 800 Kč. Dále pak náklady na cestovném advokáta za dvě cesty na jednání z místa advokátní kanceláře do místa soudu [anonymizována dvě slova] ve výši 4 840 Kč, a to 2x za 416 km při kombinované spotřebě dle technického průkazu 5,1 l/100km, základní sazbě náhrady 4,40 Kč podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. a průměrné ceně BA 95 33,80 Kč podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., rovněž ztráta času k těmto jednání dle § 14 odst. 1,3 AT 20x1/2 hod celkem 2 000 Kč. Vše zvýšené o 21 % DPH. Celkem náklady řízení činí 66 792 Kč. Pokud žalobci žádali náhradu za úkon porada se žalobci přesahující 1 hodinu ze dne 14. 4. 2021 a ze dne 22. 7. 2021, tedy za porady v den jednání, soud je neshledal za účelné vzhledem k rozsahu provedeného dokazování, kdy byli slyšeni pouze žalobci a jejich matka a dokazování probíhalo k otázce jejich vztahu se zemřelým.

19. O náhradě nákladů státu ve výroku VI. soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř.

Poučení