23 C 2/2025 - 107

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách po [částka] měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabude právní moci, do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Pokud se žalobkyně domáhá více, než je uvedeno ve výroku I., v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) a žalující stranou (dále jen poskytovatel peněz nebo věřitel), na jejímž základě byly žalované straně dne [datum] poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná strana je měla splatit a zaplatit úrok ve výši sjednané ve smlouvě, a to v 36 měsíčních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná v měsíci [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Mezi žalobkyní a žalovaným byl sjednán odklad splátek č. [hodnota] a č. [hodnota], které měly být splaceny jako odložené splátky č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota]. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze splátku dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr následně žalobkyní zesplatněn, a to dne [datum]. Žalobkyně své nároky poté přehodnotila a přepočítala uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 13,05 % p.a. (původně sjednaná sazba úroku činila 148,12 % ročně při RPSN 148,11 %), výsledný dluh na jistině proto činí částku [částka], přičemž žalobkyně dále požaduje obvyklý úrok ve výši 13,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. Ve smlouvě byla sjednána pro případ prodlení dlužníka s placením rovněž smluvní pokuta. Žalovaná strana se dostala do prodlení s úhradou splátky č. [hodnota], za kterou žalující strana uplatňovala původně smluvní pokutu ve výši [částka], dále s úhradou splátky č. [hodnota], za kterou uplatňovala smluvní pokutu [částka], v průběhu řízení přepočetla žalobkyně splátku úroku, který nově požadovala úročit sazbou 13,05 % p.a. tak, že smluvní pokuta 8 % za prodlení se splátkou číslo [hodnota] po přepočtu činí [částka] a smluvní pokuta 13 % za prodlení se splátkou číslo [hodnota] činí [částka], smluvní pokuta 8 % za prodlení se splátkou č. [hodnota] po přepočtu činí [částka], celkem tedy [částka], částečné zpětvzetí žaloby však žalobkyně neučinila. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla z její strany řádně prověřena, a to na základě dokladů o příjmech a výpisu z registru NRKI a SOLUS, z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil [částka] a jeho celkové měsíční výdaje byly ve výši [částka], žalovaný nebyl evidován v [Anonymizováno], u žalobkyně neměl další závazek, který by byl po splatnosti.

2. Žalovaná strana k žalobě uvedla, že nárok věřitele je promlčený, když úvěrová smlouva byla podepsána dne [datum], následně byl dne [datum] vydána rozhodčí nález a nařízena exekuce, ta byla dne [datum] zastavena pro nezpůsobilost exekučního titulu. Pokud by k promlčení závazku přesto nedošlo, mělo by být žalované straně vráceno pouze bezdůvodné obohacení, jelikož původní smlouva byla neplatně uzavřena. Žalovaný z původní jistiny [částka] uhradil již částku [částka]. Žalovaný dále uvedl, že o dluhu nevěděl, žádnou korespondenci od žalobkyně nikdy neobdržel, dozvěděl se o dluhu a o exekuci až ve chvíli, kdy mu byl v rámci exekuce obstaven pozemek. Žalovaný utrpěl těžkou autonehodu, ohledně sjednání a plateb splátek na úvěru si v současnosti již nic nepamatuje, vychází z obsahu exekučního a soudního spisu. Žalovaný v současné době [Anonymizováno], je [Anonymizováno], pobírá [Anonymizováno] [částka] měsíčně, jistinu by byl schopen zaplatit v rozumných měsíčních splátkách.

3. V replice k vyjádření žalované strany žalující strana uvedla, že zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek žalované strany uhradit pohledávku z úvěrové smlouvy. Dle názoru žalující strany k promlčení pohledávek uplatněných v rámci tohoto soudního řízení nedošlo, když v průběhu rozhodčího a exekučního řízení došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. Úvěrová smlouva byla uzavřena zcela platně a byla sjednána v souladu s dobrými mravy, úrok byl sjednán v zákonných limitech a rovněž i smluvní pokuty byly platně sjednány a jsou přiměřené. Žalovaný byl při sjednání smlouvy o úvěru přehledným způsobem informován o výši úroku, stejně tak o výši celkové částky, kterou bude povinen uhradit a měl tak možnost posoudit dopady smlouvy do své majetkové sféry. Navíc je třeba upozornit, že žalobou se žalobkyně domáhá přiznání úroku ve výši 13,05 % p.a., tedy úrokové sazby v nejnižší možné sazbě dle ARAD.

4. Soud provedl následující listinné důkazy s níže uvedenými závěry: č.l. 12 až 13 – revolvingová úvěrová smlouva, ze které soud zjistil, že ta byla uzavřena dne [datum] žalobkyní a žalovaným, na jejím základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr v základní výši [částka], žalovaný měl úvěr splácet v 36měsíčních splátkách po [částka] od [datum], žalovaný měl celkem vrátit částku [částka], výpůjční úroková sazba činila 148,12 % p.a., výše RPSN byla uvedena 148,11 % č.l. 14 až 15 – rozhodčí smlouva ze den [datum], ze které soud zjistil, že mezi účastníky řízení bylo ujednáno, že veškeré spory o nároky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] budou rozhodovány v rozhodčím řízení za podmínek ve smlouvě stanovených č.l. 16 - oznámení žalobkyně žalovanému o schválení úvěru ze dne [datum] v základní celkové výši [částka], výše RPSN byla uvedena 138,94%. č.l. 17–28 – návrh žalovaného na odklad a zastavení exekuce a usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] – ze kterých soud zjistil, že exekuce byla zastavena z důvodu její nepřípustnosti pro rozpor formulářové hlavní smlouvy s dobrými mravy a její provázaností s rozhodčí smlouvou, tedy pro nedostatek pravomoci rozhodce, což má za následek nicotnost exekučního titulu č.l. 33 – výpis z účtu – ze kterého soud zjistil, že žalovaný obdržel od žalované částku ve výši [částka] dne [datum] č.l. 34 – přehled splátek – ze kterého soud zjistil, že žalovaný uhradil dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] z posudku o [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný utrpěl v [Anonymizováno] [Anonymizováno] zranění při autonehodě, od té doby se jedná u žalovaného o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, je [Anonymizováno] ve [Anonymizováno]. stupni, s pracovní neschopností sníženou o 50 % č.l. 35 – vyúčtování smluvní pokuty – ze kterého bylo zjištěno, že za splátku č. [hodnota] byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 8 % z výše splátky od [datum] do [datum] ve výši [částka] a ve výši 13 % z výše splátky od [datum] do [datum] ve výši [částka], celkem tedy částka [částka] č.l. 37 - vyúčtování smluvní pokuty – ze kterého bylo zjištěno, že za splátku č. [hodnota] byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta ve výši 8 % z výše splátky od [datum] do [datum] ve výši [částka] č.l. 39–42 – dohoda uzavřená za účelem odvrácení řízení o nárocích věřitele – ze které bylo zjištěno, že ta byla uzavřena na základě žádosti žalovaného o odklad splátek za měsíce[Anonymizováno][Anonymizováno] č.l. 43 až 47 – upravený splátkový kalendář ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota] v souvislosti s odkladem splátek za [Anonymizováno] [Anonymizováno] č.l. 48–49 - výpis z databáze časových řad ARAD obsahujících tabulku úrokových sazeb korunovaných úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, ze kterého bylo zjištěno, že v prosinci 2013 činila úroková sazba bank 13,05 % č.l. 50 – poštovní podací arch ze dne [datum] od předžalobní výzvy č.l. 53 – předžalobní výzva ze dne [datum] adresovaná žalovanému č.l. 54 – smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném žalobkyní - ze kterého soud zjistil, že v článku 12 byly upraveny sankce v případě prodlení dlužníka se splácením úvěru, a to tak, že v článku 12.1. bylo zakotveno, že v případě prodlení s úhradou splátky o více než 15 dní po termínu splatnosti vzniká věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné splátky a dále třicet dní po termínu splatnosti vzniká věřiteli právo nad rámec výše uvedené smluvní pokuty na úhradu další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky, přičemž tyto smluvní pokuty jsou splatné do 10 dnů ode dne vzniku práva, v článku 12.3. bylo dále ujednáno, že pokud dlužník neuhradí 2 splátky dle splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů, stávají se automaticky okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky dlužníka č.l. 56 - přepočet úvěru při úrokové sazbě 13,05 % a zohlednění splátek žalovaného – ze kterého soud zjistil, že zbývá uhradit jistinu ve výši [částka] č.l. 57 – dodejka s podpisem žalovaného, kterým dne [datum] potvrdil žalovaný převzetí oznámení o schválení úvěru č.l. 59 – splátkový kalendář ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota] – ze kterého soud zjistil, že žalovaný měl uhradit úvěr ve 36měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná dne [datum], poslední splátka dne [datum] č.l. 60 – karta klienta – ze které bylo zjištěno, že žalovaný uhradil splátku ve výši [částka] dne [Anonymizováno], [datum], [datum], [datum], [datum]. č.l. 75–81 a 85-87 – dokumenty k posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet úvěru – ze kterých soud zjistil, že žalobkyně měla pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného k dispozici občanský průkaz žalovaného, potvrzení zaměstnavatele žalovaného, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. s průměrným měsíčním příjmem za období od 9[Anonymizováno] ve výši [částka]. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný pracoval, jeho celkové výdaje byly uvedeny ve výši [částka] a příjem [částka]. Skóre z NRKI bylo 25 – nový klient nevedený v registru. V registru SOLUS žalovaný rovněž veden nebyl. Žalovaný dle příkazu k povolení inkasa zřídil ve prospěch žalobkyně povolení k inkasu do výše měsíční splátky a na základě rámcové smlouvy o finančních službách uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalovaný měl veden účet u této banky. č.l. 88 – 90 – export ze systému ČNB ARAD – ze kterého soud zjistil, že roční úroková sazba pro úvěry domácností činila k 12/2013 14,05 % pro nové úvěrové obchody, 17,87 % kontokorentní úvěry a 24,22 % ročně úvěr z kreditních karet. z exekučního spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že exekuční řízení bylo zahájeno [datum] a exekuce byla pravomocně zastavena [datum]. z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný pobírá [Anonymizováno] důchod pro [Anonymizováno] druhého stupně ve výši [částka].

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový a právní závěr.

6. Žalovaný uzavřel se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Mezi účastníky není spor o tom, že žalovaný zaplatil 5 splátek po [částka], celkem [částka] (čl. 34). Naposledy žalovaný splátku zaplatil [datum]. Žalovaný ale další splátky nezaplatil, a proto se po 60 dnech v souladu s ujednáním v čl. 12.3. b) VOP staly všechny zbývající splátky splatnými. Žalobkyně na to žalovaného upozornila dopisem ze dne [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum] s dodejkou ze dne [datum] a následně dne [datum] podala návrh na zahájení rozhodčího řízení, který skončilo vydáním rozhodčího nálezu dne [datum]. Následovalo exekuční řízení, které bylo zahájeno [datum]. Exekuce byla pravomocně zastavena [datum]. Ještě před nebytím právní moci usnesení o zatavení exekuce žalobkyně podala tuto žalobu dne [datum].

7. Protože tvrzená smlouva o úvěru byla uzavřena dle § 43c odst. 2, § 44 odst. 1 SOZ dne [datum] (čl. 57), vzhledem k § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. se věc posuzuje podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, oba ve znění účinném do [datum], neboť jde o práva a povinnosti vzniklé před [datum]. Smlouva o úvěru (§ 497 ObchZ) se řídí podle § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ režimem obchodního zákoníku. Tímto právním režimem se pak řídí dle § 262 odst. 4 ObchZ i otázka promlčení (srov. NS 32 Cdo 3337/2010). Režimem obchodního zákoníku se řídí i otázka promlčení bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 1 SOZ, srov. NS [spisová značka]), viz dále.

8. Podle § 397 ObchZ je promlčecí doba čtyřletá a počíná plynout ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu (§ 391 odst. 1 ObchZ). Protože smlouva byla od počátku neplatná, právo mohlo být uplatněno u soudu okamžikem, kdy byly peníze žalovanému vyplaceny ([datum]). Přestože žalobkyně výzvy k zaplacení úvěru zaslala žalovanému až později, žalobkyně právo nepochybně v promlčecí lhůtě uplatnila, neboť rozhodčí nález, na základě kterého byla vedena exekuce, byl vydán dne [datum], v právní moci [datum]. Následně dne [datum] zahájila žalobkyně exekuci, přičemž dle § 408 odst. 1 ObchZ pro pravomocně přiznané právo v soudním nebo rozhodčím řízení platí desetiletá promlčecí lhůta (srov. NS 20 Cdo 1595/2002). Žalobkyně pak ještě před tím, než usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci ([datum]), podala tuto žalobu ([datum]). Žaloba byla podána ve lhůtě dovozené v rozhodnutí NS 29 ICdo 80/2020. Nárok žalobkyně proto promlčen není a námitka žalovaného není důvodná.

9. Pokud jde o vlastní právní posouzení, soud shledává uzavřený kontrakt vadný ve dvou aspecktech. Jednak má za to, že jde o případ označovaný v judikatuře (srov. nálezy II. ÚS 3194/18, IV. ÚS 3402/13, I. ÚS 199/11, III. ÚS 4084/12, usnesení NS 20 Cdo 1387/2016) jako „smluvní konstrukt v neprospěch spotřebitele, směřující k nepřiměřenému obohacení poskytovatele úvěru“. Za druhé soud uzavírá, že žalobkyně řádně neposoudila, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Uvedená povinnost pod sankcí (absolutní) neplatnosti smlouvy stíhala poskytovatele úvěru již za účinnosti předchozí právní úpravy k rozhodnému dni uzavření smlouvy.

10. K prvnímu nedostatku soud uvádí, že z provedeného dokazování plyne, že sjednaný úrok a v návaznosti na něj vypočtená RPSN jsou ve zcela nepřiměřené výši. Navíc konstrukce smlouvy, která nebyla jednorázová, ale zakládala možnost opakovaného poskytnutí úvěru (tzv. revolving) bez časového omezení, vytvářela kumulaci nároku na vrácení jistiny s úrokem v absurdní výši. Celková vratná částka po 36 měsících poskytnutí úvěru [částka] činí [částka], přičemž za každý revolving se vratná částka navyšuje o [částka]. Přitom v době sjednání smlouvy se průměrné úrokové sazby poskytované bankami pohybovaly (v závislosti na typu úvěrového produktu) v rozmezí 14,05-24,22 % ročně (dle zjištění soudu), resp. 13,05 % ročně dle zjištění žalobkyně. Odlišnost v sazbách je zřejmě způsobena změněným způsobem vykazování sazeb ČNB a typem úvěrového produktu. Přesto v porovnání se všemi těmito sazbami jsou sjednané sazby v úvěrové smlouvě několikanásobně vyšší, přičemž sjednaný úrok za toto období mnohonásobně přesahuje úrok, který je obvyklý (srov. NS 33 Odo 236/2005, 21 Cdo 1484/2004, [spisová značka] a 26 Cdo 1587/2015) a který lze považovat za přiměřený, a to s přihlédnutím ke stranám smlouvy, skutečnosti, že se jedná o úvěr tzv. nebankovního poskytovatele, výši poskytnuté částky, účelu úvěru a délce jeho trvání. Projednávaná smlouva je případem jakéhosi obráceného neúměrného zkrácení (§ 1793 o.z.), kdy je výrazný nepoměr mezi plněním poskytovatele úvěru ([částka] na 36 měsíců) a plněním spotřebitele (36 měsíčních splátek po [částka], celkem [částka]), avšak použít úpravy § 1793 odst. 1 o.z. nepřipadá vzhledem k povaze věci v úvahu. K hodnocení smlouvy jako smluvní konstrukt v neprospěch spotřebitele přistupuje i skutečnost, že poskytovatel řádně neinformoval spotřebitele o výši RPSN, svévolně ji změnil, aniž na to spotřebitele upozornil a umožnil mu případně smlouvu zrušit, ačkoliv informace o RPSN je jeden ze základních a nutných údajů ve smlouvě o úvěru (§ 8 zákona č. 145/2010 Sb.). Údaj o RPSN se totiž v návrhu smlouvy a o oznámení schválení úvěru liší. Skutečnost, že v oznámení o schválení úvěru je údaj nepatrně nižší, na tom nic nemění.

11. Judikatura (viz výše odkazovaná rozhodnutí) v takovém případě dovozuje, že plnění v takovém rozsahu nelze v exekučním řízení vykonat, neboť takové plnění je v rozporu s dobrými mravy, resp. takovému výkonu práv nelze přiznat právní ochranu. Není-li možné takové přiznané plnění vymáhat, pak přirozeně (arg. ad maiori ad minus) není možné takové plnění ani uložit v nalézacím řízení.

12. Žalující straně tak mohlo být vyhověno pouze co do povinnosti žalovaného vrátit dlužnou jistinu. Od poskytnuté částky [částka] je třeba odečíst splátky, které žalovaný plnil ([částka]), a zbývá tak vrátit částku [částka].

13. S ohledem na to, že ten, kdo způsobil neplatnost právního jednání, nemá právo uplatnit pro sebe z neplatného jednání výhodu, není ani na místě stanovit výši úplaty jinak. Žalující straně proto nemohlo být vyhověno co do požadovaného úroku. Na těchto závěrech nemění nic ani skutečnost, že žalující strana v průběhu řízení snížila výši požadovaného úroku, neboť se jedná toliko o dispoziční oprávnění, kterým strana sporu nakládá se svým nárokem v řízení. Na hmotněprávní posouzení sjednaného úroku jako nepřiměřeného tato skutečnost ale nemá vliv.

14. Byla-li smlouva shledána jako smluvní konstrukt v neprospěch spotřebitele, směřující k nepřiměřenému obohacení poskytovatele úvěru, nelze žalující straně ani vyhovět co do uplatněných sankcí, neboť tyto sankce měly zajišťovat splnění nepřiměřených povinností. Proto byla žaloba zamítnuta i v rozsahu sankčních nároků.

15. Pokud jde o posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, vzhledem k tomu, že ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. v rozhodném znění, stejně jako § 86 zákona č. 257/2016 Sb. provádí totožnou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je třeba při pochybení při posuzování schopnosti dlužníka úvěr splácet vyjít z jednotného výkladu směrnice, byť je (byla) v právním řádu provedena dvěma ne zcela shodnými předpisy.

16. Z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.32020, OPR-[právnická osoba]., C679/18, ECLI:EU:C:2020:167 plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Neplatnosti smlouvy pak soud přihlíží ex officio a jde o případ neplatnosti absolutní.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Žalovaný v rozhodné době byl zaměstnaný s příjmem [částka] měsíčně. Žil v domácnosti s [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žili v [Anonymizováno] s běžnými životními náklady. Pokud jde o nějaké dluhy, žalovaný již přesně neví, možnost že proti němu byla v té době vedena exekuce pro jiný dluh, nevyloučil. Žalobkyně si sice nechala potvrdit, že žalovaný je zaměstnaný s příjmem zhruba [částka], avšak uvedené skutečnosti dostatečně nepromítla při hodnocení úvěrového produktu, který se chystala se žalovaným sjednat. Už jenom úvěrová splátka ve výši [částka] (bez případného budoucího čerpání revolvingu) při zohlednění analýzy bonity v kartě hodnocení klienta znamená, že z příjmu [částka] – [částka] – [částka] – [částka] zbývalo žalovanému [částka] měsíčně. Taková měsíční rezerva nemůže při vynaložení odborné obezřetnosti vést k závěru, žalovaný byl schopen úvěr v dané výši dlouhodobě splácet.

19. Protože žalobkyně vyhodnotila schopnost úvěr splácet chybně, je třeba smlouvu považovat za neplatnou (včetně ujednání o úrocích a sankcích), přičemž žalovaného stíhá povinnost žalobkyni vrátit dlužnou jistinu. Její výše je i u tohoto důvodu neplatnosti stejná jako bylo uvedeno výše.

20. Pokud jde o úrok z prodlení a lhůtu k vrácení peněz, k tomu soud uvádí. Převzal-li žalovaný od žalobkyně peníze, přičemž smlouva byla shledána neplatnou (§ 39 SOZ), popř. nelze v plném rozsahu přiznat ochranu všem smluvním nárokům, je třeba, aby žalovaný peníze vrátil (§ 451 odst. 1 SOZ, obdobně srov. NS 33 Cdo 2178/2018, byť jde o nárok podléhající již novému občanskému zákoníku).

21. Žalovaný byl k vrácení vyzván dopisem ze dne [datum], resp. předžalobní výzvou ze dne [datum], které byla prokazatelně odeslána žalovanému [datum]. Dle výzvy měl žalovaný převzaté peníze vrátit do 15 dnů od odeslání. Žalovaný je tak od [datum] v prodlení s vrácením a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení (§ 517 odst. 1, 2 SOZ). Žalovaný je spotřebitel, a proto úrok z prodlení náleží žalující straně v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení (§ 262 odst. 4 ObchZ).

22. Pokud jde o lhůtu k plnění, rozhodná právní úprava neumožňovala, aby při jejím stanovení bylo zohledněno, že poskytovatele úvěru porušil svou povinnost posoudit řádně schopnost dlužníka splácet úvěr. Soud proto mohl postupovat jen dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a s přihlédnutím k tomu, že žalovaný prokázala, že jeho pracovní schopnost je snížená a pobírá [Anonymizováno] důchod [částka] měsíčně stanovil plnění v měsíčních splátkách.

23. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože předmětem řízení (věcí samou) bylo vedle jistiny i příslušenství, počítá se procesní úspěch z celého předmětu řízení, tedy i z příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Jelikož obě strany při započtení požadovaného příslušenství měly úspěch ve věci přibližně shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení