23 C 200/2021-61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci dle zákona [číslo] sb. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobené nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 76 666,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve výši 57 500,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, k rukám právního zástupce žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 61 241 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci ve své žalobě podané dne [číslo] [rok] domáhali náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Dopisem doručeným [stát. instituce] (dále jen„ žalovaná“) dne [datum] uplatnili podle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 134.167 Kč a náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s uplatněním tohoto nároku za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení (téměř devět let) o odstranění stavby oplocení mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], vedeném u [stát. instituce], odboru výstavby a územního plánování (dále jen„ stavební úřad“). Žalobci v žádosti uvedli, že již jednou byli se svojí žádostí, ve které požadovali zadostiučinění za první fázi řízení o odstranění stavby, tj. od [datum], kdy bylo řízení zahájeno, do rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek], odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu (dále jen„ krajský úřad“), [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] (kterým bylo potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu), úspěšní, když Obvodní soud pro Prahu 1 v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]) konstatoval, že postupem stavebního úřadu bylo porušeno právo žadatelů na projednání v přiměřené lhůtě garantované jim článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Jelikož však bylo rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] následně [název soudu] zrušeno, včetně rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum], žalobci v žádosti ze dne [datum] požadovali zadostiučinění za období od [datum] do [datum], kdy bylo žalobcům doručeno usnesení stavebního úřadu č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka] [anonymizováno]) ze dne [datum] o zastavení řízení, a to v návaznosti na nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 1956/19 ze dne 12.5. 2020. Žádost byla dne [datum] na výzvu žalované upřesněna, nicméně do podání žaloby již žalovaná nestihla na žádost žalobců odpovědět.

2. Žalobci shrnuli předmětné správní řízení o odstranění stavby plotu takto: Žalobci jsou vlastníky pozemků parc. [číslo] rodinného domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] to vše v k. ú. [obec] [ulice] úřad písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] oznámil účastníkům řízení a dotčeným orgánům zahájení řízení o odstranění stavby„ oplocení části pozemku p. [číslo] sousedící s pozemkem p. [číslo]“ na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Jindřichův Hradec, neboť zjistil, že předmětná stavba oplocení byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, současně stanovil, že námitky a stanoviska mohou být uplatněny nejpozději ve lhůtě 15 dnů od doručení této písemnosti. ([ulice] úřad nesprávně uvedl parc. [číslo] je však zřejmé, že měl na mysli pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]). [ulice] úřad rozhodnutím č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] nařídil žalobcům odstranění předmětné stavby oplocení mezi pozemky parc. [číslo] neboť dospěl k závěru, že byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Krajský úřad rozhodnutím [číslo jednací] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] odvoláním napadené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne [datum]. Stavební úřad rozhodnutím č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] opět nařídil žalobcům odstranění oplocení, přičemž krajský úřad rozhodnutím [číslo jednací] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] na základě odvolání žalobců rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne [datum]. Po novém projednání stavební úřad rozhodnutím č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] opět nařídil odstranění oplocení, přičemž krajský úřad rozhodnutím [číslo jednací] (sp.zn. [spisová značka] [rok]) ze dne [datum] rozhodnutí stavebního úřadu č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Následně stavební úřad rozhodnutím č. j. [spisová značka] (sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok]) ze dne [datum] opět nařídil odstranění oplocení, přičemž krajský úřad tentokrát rozhodnutím [číslo jednací] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] napadené rozhodnutí ze dne [datum] potvrdil. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne [datum]. Žalobci napadli rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] správní žalobou podanou u [název soudu] Krajský soud rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] zrušil s tím, že správní orgány obou stupňů vycházely z nesprávného názoru o tom, že se jedná o stavbu nepovolenou. Podle zjištění krajského soudu zde existovalo územní rozhodnutí ze dne [datum], jímž byla umístěna soustředěná výstavba rodinných domů včetně příslušných řadových garáží a kterým byly stanoveny podmínky pro umístění a projektovou přípravu, přičemž jedna z podmínek týkajících se oplocení stanovovala dvě varianty, a to buď výšku 150 cm nebo bez oplocení předzahrádek, s tím, že v celé řadě rodinných domů musí být stejné. Proto podle názoru krajského soudu žalobci byli oprávněni oplocení zřídit, avšak za podmínek v něm stanovených, tzn. do výšky 150 cm. Pokud výška jejich plotu překračuje 150 cm, jedná se o stavbu postavenou v rozporu s územním rozhodnutím a je tedy důvod, aby části přesahující maximálně přípustnou výšku byly odstraněny. Krajský soud též uložil oběma správním orgánům, aby zjistily a ve svém rozhodnutí vyjádřily, jaké je řešení oplocení v celé řadě, jestliže je tu předpoklad, že buď budou všechny pozemky oploceny, nebo nebude oplocen žádný z nich. Po vrácení spisu od krajského soudu dne [datum] stavební úřad opatřením č. j. [spisová značka] (sp. zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] oznámil nové projednání nařízení odstranění stavby. Podáním učiněným u stavebního úřadu dne [datum] žalobci uplatnili proti postupu stavebního úřadu námitky, přičemž mimo jiné namítali, že postup stavebního úřadu považují za předčasný, neboť stavební úřad nesplnil výzvu soudu a neprovedl šetření za účelem zjištění, jakým způsobem bylo řešeno oplocení v dané lokalitě„ [ulice]“ dle územního rozhodnutí z roku [rok]. [ulice] úřad usnesením č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] na základě uplatněných námitek řízení přerušil za účelem shromáždění veškerých podkladů a důkazů pro vydání rozhodnutí ve věci. Proti usnesení stavebního ze dne [datum] podali žalobci dne [datum] odvolání. [ulice] úřad písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] vyzval ostatní účastníky řízení k vyjádření se k podanému odvolání. Písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] stavební úřad předal odvolání spolu se spisem a svým stanoviskem krajskému úřadu. Krajský úřad rozhodnutím [číslo jednací] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] napadené usnesení stavebního úřadu zrušil, neboť pro přerušení řízení nebyl dán zákonný důvod, a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Rozhodnutí krajského úřadu nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] stavební úřad provedl prohlídku oplocení v dané lokalitě [ulice] a pořídil z této prohlídky záznam (včetně fotodokumentace). Písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] stavební úřad oznámil účastníkům řízení možnost nahlédnout do podkladů rozhodnutí ve věci. Dne [datum] učinili žalobci podání, kterým navrhli zastavení daného řízení. [ulice] úřad rozhodnutím č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] nařídil žalobcům odstranění oplocení, a to pouze v části přesahující výšku 150 cm, neboť dospěl k závěru, že byla provedena v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu vyžadovaným stavebním zákonem. Proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] podali žalobci dne [datum] odvolání. Písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] stavební úřad vyzval ostatní účastníky řízení k vyjádření se k podanému odvolání. Písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok]) ze dne [datum] stavební úřad předal odvolání spolu se spisem a svým stanoviskem krajskému úřadu. Krajský úřad rozhodnutím [číslo jednací] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, a to z důvodu vad výroku rozhodnutí a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, dále z důvodu neprověření a nezdokumentování aktuálního stavu stavby. [ulice] úřad písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] oznámil pokračování řízení a nařídil ústní jednání na den [datum] spojené s ohledáním na místě. Dne [datum] proběhlo místní šetření, při kterém bylo provedeno podrobné měření, a byla pořízena fotodokumentace. Písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] stavební úřad oznámil účastníkům řízení možnost nahlédnout do podkladů rozhodnutí ve věci. Podáním učiněným u stavebního úřadu dne [datum] se Mgr. [celé jméno žalobce] a Mgr. [celé jméno žalobkyně], oba zastoupeni Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, vyjádřili k podkladům rozhodnutí, přičemž navrhli řízení zastavit. [ulice] úřad rozhodnutím č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] nařídil vlastníkům stavby odstranění stavby oplocení na hranici s pozemkem parc. [číslo] v části přesahující výšku 150 cm stanovenou územním rozhodnutím ze dne [datum]. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podali Mgr. [celé jméno žalobce] a Mgr. [celé jméno žalobkyně], oba zastoupení Mgr. [jméno] [příjmení], advokátem, odvolání doručené stavebnímu úřadu dne [datum rozhodnutí]. Písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] stavební úřad vyzval ostatní účastníky řízení k vyjádření se k podanému odvolání. Písemností č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] stavební úřad předal krajskému úřadu správní spis v dané věci se stanoviskem k podanému odvolání. Na základě podaného odvolání krajský úřad rozhodnutím [číslo jednací] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnutí stavebního úřadu částečně změnil a ve zbytku ho potvrdil. Proti rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] podala žalobkyně u [název soudu] žalobu, kterou krajský soud rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítl. Stejně tak Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítl kasační stížnost žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ze dne [datum]. Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu brojila žalobkyně ústavní stížností. Ústavní soud o stížnosti rozhodl nálezem sp.zn. I. ÚS 1956/19 ze dne 12. 5. 2020 (dále jen„ nález ÚS“) tak, že rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] a krajského soudu ze dne [datum] a rozhodnutími krajského úřadu ze dne [datum] a stavebního úřadu ze dne [datum] bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, přičemž oba rozsudky soudů, stejně jako obě rozhodnutí správních orgánů, zrušil se závěrem, že v daném konkrétním případě by bylo nařízení odstranění části stavby oplocení překračující 150 cm nepřiměřeným zásahem do práva vlastnit majetek za situace, kdy na základě novely stavebního zákona (zákonem [číslo]) účinné d [datum] již není třeba ke zřízení oplocení do výšky 2 m žádného veřejnoprávního povolení. Svůj postup Ústavní soud odůvodnil tím, že tak činí pouze v tomto konkrétním případě zcela výjimečně, neboť smyslem dané podmínky územního rozhodnutí ze dne [datum] bylo zcela zjevně zachování jednotného vizuálního rázu celé zástavby, což bylo v průběhu času překonáno skutečným způsobem života a bydlení obyvatel dané lokality. Podle zjištění Ústavního soudu dotčená část stavby zasahuje do veřejného práva nezávažným způsobem a práva jiných subjektů přitom ponechává nedotčena. Na základě uvedeného nálezu Ústavního soudu stavební úřad usnesením č. j. [spisová značka] (sp.zn. [spisová značka]) ze dne [datum rozhodnutí] řízení o odstranění stavby zastavil. Toto usnesení stavebního úřadu (dle dokladů založených ve spise a s ohledem na skutečnost, že proti němu nebylo podáno odvolání) nabylo právní moci dne [datum].

3. K předmětu žalobního nároku žalobci argumentovali tak, že se domáhají náhrady zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, která činila téměř 9 let, přičemž doposud bylo pravomocně rozhodnuto pouze o 3 letech a 10 měsících. Nepřiměřenost délky řízení žalobci spatřují v tom, že se stavební úřad téměř 9 let snažil odstranit zákonně postavené oplocení, přičemž musel nabídnout složitou konstrukcí k tomu, aby svůj postup obhájil. Podle žalobců stavební úřad zvolil iracionální formalistický postup namísto logického a zákonného řešení. Kromě toho žalobci poukázali na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, který v předchozím kompenzačním řízení pravomocně učinil závěr, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Podle žalobců tak zbývá vyřešit zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která tak v důsledku nesprávného úředního postupu žadatelům náleží. Újma by podle žalobců měla být odškodněna v penězích. Výši odškodnění žalobci stanovili s odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 tak, že v základní částce za jeden rok řízení požadují 20.000 Kč (přičemž za první dva roky přísluší žalobcům polovina této částky), což při délce zbývající části řízení 4 roky a 10 měsíců činí 76.666,66 Kč. Tuto základní částku pak žalobci požadují navýšit o 10% za zvýšený význam daného řízení, který shledávají v tom, že řízení mělo negativní vliv na zdravotní a psychický stav žalobců, došlo k nadměrnému zatížení jejich rodinného rozpočtu v důsledku nutnosti bránit svá práva po dobu téměř 9 let a též došlo k dlouhodobému narušení rodinné pohody a omezení volného času žalobců, což zapříčinilo i jejich dlouhodobý stres. Žalobci zvýšený význam spatřují také v tom, že řízení směřovalo k odstranění (zániku) stavby, což by mělo zásadní vliv na existenci jejich vlastnického práva nejen k oplocení, ale i pozemku a rodinného domu. Kromě toho také tvrdí, že se obávali případného poklesu tržní ceny všech jejich nemovitostí. Dále požadují základní částku navýšit o 15% za průtahy na straně stavebního úřadu a krajského úřadu o dalších 50% za to, že řízení trvalo téměř 9 let a že v prvním kompenzačním řízení nebylo odškodnění v penězích přiznáno s odkazem na rozhodnutí správního soudu a Nejvyššího správního soudu, což by ve světle nálezu Ústavního soudu, který rozhodnutí správních soudů zrušil, již neobstálo. Žalobci tak vyčíslili přiměřené finanční zadostiučinění na částku 134.166, 655 Kč (částka 76.666,66 Kč navýšená o částku 57.499, 995 Kč, tj. o 75%), zaokrouhlenou na částku 134.167 Kč. Kromě přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu požadují žalobci též náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení ve správním řízení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), a to v podobě odměny a náhrady za režijní paušál a příslušné částky DPH za 2 úkony právní služby.

4. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, k jednotlivým kritériím a formě přiměřeného zadostiučinění a k nálezu Ústavního soudu, že je v této věci nutné vycházet již z předchozích rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 1 a MS v Praze, které jednoznačně konstatovaly porušení práva na přiměřenou délku řízení o odstranění předmětné stavby oplocení (u tohoto zbývajícího řízení již jen v části přesahující 150 cm), nicméně odmítly, že by vzhledem k hodnoceným okolnostem v souladu s kritérii dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., došlo vlivem nepřiměřené délky řízení k tak intenzivnímu zásahu do nemajetkové sféry žalobců, že by bylo nutno tuto újmu odškodnit v penzích. Žalovaná je přesvědčena, že tyto závěry jsou i zcela jednoznačně aplikovatelné i na zbývající část řízení a nic na tom nemění nález ÚS, žalovaná tedy sporuje formu přiměřeného zadostiučinění ve formě finanční kompenzace, kdy za zcela adekvátní opět považuje konstatování porušení práva žalobců na přiměřenou délku daného řízení. Ústavní soud v předmětném nálezu jednoznačně uvedl, že se jedná o zcela ojedinělou situaci, kdy rušil předchozí rozhodnutí i přestože skutkový stav shledal za několikrát spolehlivě zjištěný, udělal v tomto individuálním případě výjimku a přistoupil ke zrušení rozhodnutí správních soudů i správních orgánů, a to jen s ohledem na novelu stavebního zákona účinnou ode dne 1. 1. 2018. V této souvislosti je nutné odmítnout tvrzení žalobců, že právní složitost do věci vnesl zejména stavební úřad, když se devět let snažil odstranit„ zákonně“ postavené oplocení. Naopak Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že je v dané věci najisto postaveno, že výše oplocení přesahuje daných 150 cm. Žalovaná zásadně nesouhlasila s tvrzením žalobců, že by předmětné řízení mělo mít pro žalobce zvýšený význam, s ohledem na všechny skutečnosti kauzy je spíše nutno konstatovat pravý opak, zde lze užít závěr MS v bodu 21 rozsudku MS:„ Odvolací soud konstatuje, že s ohledem na vznesené argumenty žalovanou lze učinit závěr, že řízení mělo pro žalobce pouze nepatrný význam. Jednak žalobci nemohli být v nejistotě ohledně výsledku řízení, ten jim naopak musel být zřejmý od samého počátku, když bylo zjevné, že oplocení postavili v rozporu s územním rozhodnutím, když nerespektovali nejvyšší povolenou výšku 150 cm. Dále je zcela nepochopitelný postoj žalobců v průběhu správního řízení, když z neznámého důvodu nepřistoupili na opakované nabídky stavebního úřadu, že mají možnost požádat o dodatečné povolení stavby opocení, když první nabídka jim byla dána již po zahájení řízení v listopadu 2011. Žalobci se též nemohou úspěšně domáhat náhrady újmy v peněžité formě, pokud sami porušili platné územní rozhodnutí, což vedlo k zahájení předmětného správního řízení z úřední povinnosti. Proto je dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu konstatování porušení jejich práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době, jak správně uzavřel soud I. stupně.“ Tento závěr nevyvrací i ÚS, který uvádí v bodě 32 nálezu ÚS následující:„ Je třeba opakovaně konstatovat, že nelze zpochybnit trvající platnost územního rozhodnutí z roku 1999. V tomto ohledu se proto nelze dovolávat dobré víry stavebníků ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V době realizace stavby oplocení převyšujícího stanovenou výši si stavebníci (a stěžovatelka) museli být vědomi existence územního rozhodnutí a argumentaci stěžovatelky stran dobré víry s ohledem na to nelze přisvědčit.“ Absence dobré víry tak jednoznačně podtrhuje i postulát v rozhodnutí MS, že žalobci nemohli být v nejistotě ohledně výsledku řízení, pokud jim bylo jasné, že porušují platné územní rozhodnutí. Bez ohledu na následující argumentaci, kdy ÚS zmiňuje zejména obsolentnost dané právní úpravy a nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva žalobců (zkrácení plotu a pár centimetrů), při zachování racionality v území, kde i ostatní vlastníci mají různě velké ploty, je konstatování absence dobré víry na straně žalobců stěžejní ve vztahu k možnému posuzování významu řízení pro žalobce ve vztahu k formě kompenzace. Pokud jde o složitost případu, ta v prvé řadě zahrnuje počet instancí. Po této stránce lze konstatovat, že průběh další fáze řízení byl velmi složitý, neboť se na rozhodování podílely kromě stavebního úřadu a krajského úřadu, též Krajský soud v Českých Budějovicích, Nejvyšší správní soud a Ústavní soud. Z předmětné věci je i patrno, že výraznou složitost řízení podtrhuje i nález ÚS. Složitost řízení shledal již v předchozím kompenzačním řízení Obvodní soud pro Prahu 1 a následně i Městský soud v Praze, který v rozsudku ze dne [datum] v této souvislosti poukázal na to, že bylo posuzováno územní rozhodnutí z roku [rok] a řízení probíhalo opakovaně na dvou instancích. K tomu Městský soud v Praze dodal, že ke správnému zjištění skutkového stavu bylo třeba provést místní šetření a měření oplocení žalobců, aby bylo možné zjistit, v jaké části oplocení přesahuje povolenou výšku 150 cm. Podle názoru Městského soudu v Praze řízení bylo složité i po právní stránce, neboť byla řešena otázka, zda se jednalo o stavbu nepovolenou nebo o stavbu zřízenou v rozporu s územním rozhodnutím. Bylo třeba také ujasnit si, podle jakého stavebního zákona má být věc posuzována, když územní rozhodnutí bylo vydáno v roce [rok], samotná stavba oplocení byla realizována v roce 2003 a správní řízení bylo zahájeno v listopadu [rok]. Dalším kritériem je chování žalobců, přičemž je nutné uvést, že žalobci spíše ztěžovali, než že se snažili vyvíjet činnost alespoň teoreticky směřující ke zkrácení délky. Podávali námitky s tím, že stavební úřad nesplnil výzvu Krajského soudu v Praze, a když stavební úřad na základě těchto námitek řízení usnesením přerušil, aby jim vyhověl, podali proti tomuto usnesení odvolání. Také se v námitkách a v odvolání proti přerušení řízení dožadovali zastavení bezdůvodně vedeného řízení, přestože [název soudu] v rozsudku ze dne [datum] jasně konstatoval, že bylo zcela na místě zahájit z úřední povinnosti řízení o odstranění stavby, k chování žalobců se ostatně vyjadřuje i Ústavní soud v bodě 23 nálezu ÚS:„ Ze spisového materiálu, jakož i obsahu správních rozhodnutí však Ústavní soud seznal, že k této vleklé situaci přispěli i samotní účastníci správního řízení, kteří ne vždy úředníkům poskytovali dostatečnou součinnost například tím, aby umožnili přístup k zaměření oplocení.“ Co se týče postupu orgánů veřejné moci během řízení, je evidentní, že se stavební úřad mezi jednotlivými úkony nedopouštěl výrazných průtahů a krajský úřad rozhodoval v zákonem stanovených lhůtách. Naprosto evidentní je, že větší polovina žalované doby řízení se odehrávala před správními soudy a soudem Ústavním, přičemž je nabíledni, jak takovou délku řízení mohly ovlivnit správní orgány. Ohledně tvrzení, že došlo ke snížení ceny majetku k tomu žalovaná namítá, že řízení se týká majetkových práv žalobců, a proto se nemohlo projevit v nemajetkové sféře. Navíc tuto otázku již spolehlivě vyřešil Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém rozsudku viz. bod 13. V závěru svého vyjádření žalovaná připomněla, že se žalobci domáhají přiměřeného zadostiučinění navýšeného o 75 %, přičemž obecně je přípustné pouze navýšení částek o cca 50% viz Cpjn 206/2010 Sb., bod VI:„ Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).“ V tomto případě se rozhodně nejedná o zvláštní případ, kdy by měla být míra zadostiučinění navyšována v tak velkém rozsahu. Na základě výše uvedeného žalovaná navrhla, aby soud na základě výše uvedených skutečností buď žalobu zamítl jako nedůvodnou a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, nebo pouze konstatoval porušení práva žalobců na přiměřenou délku řízení, přičemž na základě ustálené judikatury NS např. NS 30 Cdo 2707/2013, přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení.

5. Mezi účastníky nebyl sporný průběh správního řízení a na něj navazujícího řízení soudního. Oba účastníci se ztotožnili s vylíčením správního řízení tak, jak jej uvedl žalovaný ve svém podání. Mezi stranami je dále nesporné, že postupem stavebního úřadu ve věci bylo porušeno právo žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě garantované článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Spor mezi účastníky panuje v otázce, zda je namístě odškodnit nesporně vzniklou újmu žalobců v peněžní formě.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že podstatou žádosti žalobců je zadostiučinění za řízení, které trvalo téměř 9 let a které bylo slovy Ústavního soudu označeno jako přepjatě formalistické. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu v dané věci, kde v odůvodnění Ústavní soud uvedl, že v minulosti se již mnohokrát vyjádřil k nepřípustnosti přepjatého formalismu v procesním právu. Stejně tak je z hlediska přijatého (hmotněprávního) řešení nepřípustná i aplikace právní normy provedená mechanickým způsobem a především způsobem prostým hodnot a úcty k lidskému jednotlivci, jak se stalo v nyní projednávané věci. Státní moc slouží podle ústavní maximy zakotvené v článku 2 odst. 3 Ústavy všem občanům. Právo jako nástroj společenské regulace proto musí plnit svůj racionální společenský účel. Excesivní výkon veřejné moci jen proto, aby bylo dosaženo litery zákona, představuje ad absurdum robotické pojetí automatizace státní správy. Česká republika je státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka, pročež je mechanický výkon státní správy, zasahující do práva zaručeného článkem 11 Listiny v rozporu s požadavkem stanoveným článkem 1 Ústavy. Takový výkon veřejné moci svými důsledky ve své podstatě popírá požadavek úcty k právům člověka. Žalobci upozornili na to, že dle jejich názoru nemělo být řízení vůbec zahájeno, neboť k jeho zahájení nebyl jediný racionální důvod. Celá tato zcela zbytečná anabáze bez reálného dopadu do praktického života trvala téměř 9 let. Rozdíl několika cm výšky oplocení neměl na žádného obyvatele lokality vliv a celé řízení bylo ze strany stavebního úřadu vedeno jen proto, že dle formalistického a odosobněného výkladu být mohlo, bylo hrazeno z veřejných rozpočtů a žalobci neměli možnost se efektivně bránit. Dle názoru žalobců pokud již takto formalistické a excesivní řízení bylo zahájeno, mělo být skončeno v řádu desítek dnů, a to buď vydáním rozhodnutí o odstranění nebo spíše zastavení takového řízení. V žádném případě nemělo trvat 9 let. Co se týče nepřiléhavé poznámky žalovaného, že žalobci měli ve věci požádat o dodatečné povolení stavby, k tomu žalobce uvedl, že oplocení bylo umístěno územním rozhodnutím. Kdyby žalobce požádal o dodatečné povolení již jednou umístěné stavby, bylo by takové povolení nezákonné, protože by muselo dojít i ke zrušení předchozího územního rozhodnutí. Z praktického pohledu by zahájení dalšího správního řízení věc neurychlilo, naopak by znamenalo prodloužení nezákonného stavu. Rovněž žalobci měli zato, že vést aktivní řízení o odstranění stavby bez jeho přerušení bylo nejrychlejší možnou cestou k nalezení spravedlnosti. Stejně tak tvrzení, že žalobcům muselo být od počátku jasné, že stavba bude odstraněna, není správné. Kdyby to bylo jasné, byla by dnes stavba odstraněna. Rovněž žalobci nesouhlasili se závěrem uvedeným v rozsudku 24 C 27/2016-122, kdy obvodní soud uvedl, že přihlédl i k tomu, že délka řízení mohla být žalobcům ku prospěchu, neboť řízení mohlo skončit tím, že bude jejich oplocení odstraněno. Žalobci poukazují na to, že délka řízení ku prospěchu žalobcům nebyla, naopak na ně měla negativní vliv, řízení skončilo zcela opačně, zrušením řady nezákonných rozhodnutí a zastavením celého řízení.

7. Provedeným dokazováním soud zjistil tento skutkový stav: Z důkazu [číslo] uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem vyplývá, že žádost je z [datum] a že žalobci dle § 14 zák. č. 82/98 Sb. uplatnili svůj nárok na náhradu žalobou požadované škody výzvou z [datum]. Podmínka řízení stanovená v § 15 odpovědnosti za škodu je tak splněna. Z důkazu [číslo] vyplývá, že žalobci uplatnili nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle § 14 zák. 82/98 Sb. Vyplývá to, ze žádosti z [datum]. Důkaz [číslo] výzva ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], je to výzva žalovaného k upřesnění žádosti o odškodnění Důkaz [číslo] upřesnění žádosti k výzvě úřadu, kterým doplnil žalobce výzvu úřadu dne [číslo] [rok] Příloha [číslo] nález Ústavního soudu ze dne 12.5.2020, I.ÚS 1956 ze dne [datum] Rozsudek zdejšího soudu [číslo jednací], Příloha [číslo] týká se první části řízení, kde byl konstatován nesprávný úřední postup Příloha [číslo] – rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, č.j. [číslo jednací] Rozhodnutí správního soudu v [obec] [číslo jednací], kde Krajský soud konstatoval, že se nejedná o černou stavbu, ale může se jednat o stavbu, která nesplňuje požadavky územního rozhodnutí, je s nimi v rozporu a má být dále tato věc vrácena zpátky [anonymizováno] úřadu [územní celek] Rozhodnutí [stát. instituce], odbor výstavby a územního plánování, rozhodnutí nařízení odstranění stavby ze dne [datum] Územní rozhodnutí ze dne [datum], kde se stanoví v bodě 6 oplocení pohledové části studie na hranicích pozemku výška 150cm, další alternativa je oplocení zahrádek a dále bod 14 architektonické řešení domu včetně barevného řešení je závazné dle studie řadových rodinných domů v lokalitě [ulice] zpracovanou ateliérem G+H. V bodě 6 je řešeno v tomto rozhodnutí o umístění stavby ze dne [datum], že v celé řadě domů musí být stejné. K tomu doplňuje PZ žalobce, že toto nikdy nebylo naplněno a nebylo to ani v minulosti vynucováno stavebním úřadem, až v této ojedinělé věci to bylo navrženo a řešeno. Rozhodnutí ze dne [datum], je to rozhodnutí [anonymizováno] úřadu [územní celek] Rozsudek KS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka]. Důkaz [číslo]. K tomu doplňuje PZ žalobce, že se jedná o rozsudky, které byly zrušeny Ústavním soudem Rozsudek Nejvyššího správního soudu [spisová značka], příloha [číslo] Rozhodnutí ze dne 7.7.2020 [spisová značka], důkaz [číslo]. Jedná se o zastavení řízení o odstranění stavby a tímto bylo řízení skončeno. Soud dále provedl k důkazu listiny ze správního spisu, a to opatření stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], oznámením stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], zn. [spisová značka], rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] (viz protokol z jednání z [datum] č.l. 44).

8. K tvrzení žalobců, že by mělo být poskytnuto odškodnění v penězích žalobci navrhli ke srovnání rozhodnutí zdejšího soudu [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Na základě těchto rozsudků bylo žalobkyni ve věci přiznáno odškodnění v celkové výši 155 266 Kč. V citované věci se sousedka stavebníků domáhala zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Řízení se netýkalo stavby této žalobkyně, takže nebylo dotčeno její vlastnické právo přímo, ale zprostředkovaně skrze stavbu na sousedním pozemku. Zásah do práv byl nižší, než v této věci, kdy hrozil zásah přímo do vlastnického práva žalobců. V tomto citovaném případě soudy obou instancí konstatovaly, že došlo k nezákonnosti v podobě nepřiměřené délky řízení o odstranění stavby a je namístě odškodnění v penězích.

9. Žalobce shrnul svoji argumentaci ve svém vyjádření na jednání dne [datum] tak, že řízení bylo zahájeno [datum], skončilo [datum], nicméně odškodnění již proběhlo ve formě konstatování práva za období do [datum] do [datum]. V době, kdy bylo rozhodováno soudem a bylo tedy pouze konstatováno porušení práva, ještě neexistoval nález Ústavního soudu I. ÚS 1956/19 a v tomto ústavním nálezu Ústavní soud konstatoval, že se nejedná o černou stavbu, a tudíž toto řízení mělo větší význam, než uvažovaly soudy prvního stupně. Předmětem této žaloby je období od [datum] do [datum].

10. Žalovaný namítal, že nosným argumentem Ústavního soudu je to, že došlo ke změně právní úpravy ve stavebním zákoně. Právní zástupce žalované odkázal na ústavní nález I. ÚS 1956/19 bod 32. V tomto bodě se uvádí, že je třeba opakovaně konstatovat, že nelze zpochybnit trvající platnost územního rozhodnutí, v tomto ohledu se proto nelze dovolávat dobré víry stavebníků a v době realizace stavby oplocení převyšující stanovenou výši. Stavebníci si museli být vědomi existence územního rozhodnutí, jednalo se o sdílenou újmu, a předmětem zásahu byl pouze plot převyšující 150 cm, což ve srovnání s jinými černými stavbami je nevýznamné.

11. Žalobce ve svém doplňujícím vyjádření uvedl, že ve věci nelze spatřovat skutkovou složitost, nebylo třeba vyslýchat svědky, opatřovat znalecké posudky, vést složité dokazování. Pokud má úředník za to, že v lokalitě stojí černá stavba, musí učinit dvě věci. Zjistit, zda byla stavebním úřadem povolena a zda odpovídá vydanému povolení. Řízení přitom od roku [rok] do roku [rok] bylo vedeno s mylným předpokladem, že stavba oplocení nebyla nikdy umístěna ani povolena. Až [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] konstatoval, že stavební úřad vedl řízení nezákonně, neboť stavba umístěná povolená byla, avšak je třeba přeměřit její výšku. Rovněž právní složitost věci nelze ve věci spatřovat, z povahy věci je otázka tvz. černých staveb rozhodována úředníky bez právního vzdělání. Dle názoru žalobců navýšení základní částky podle stanoviska Cpjn není v rozporu se zákonem.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

13. Soud z provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr: V řízení bylo prokázáno, že celková doba řízení činila téměř 9 let, přičemž doposud bylo pravomocně rozhodnuto pouze o 3 letech a 10 měsících. Nepřiměřenost délky řízení spočívala v tom, že stavební úřad se téměř 9 let snažil odstranit zákonně postavené oplocení, přičemž musel složitou konstrukcí svůj postup obhajovat. Průběh správního i soudního řízení byl mezi účastníky nesporný.

14. Po právní stránce soud nárok žalobců soud posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk Odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ustanovení § 3 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány a podle ustanovení § 3 písm. b) stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem; nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě; nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující; při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Výši odškodnění soud stanovil odkazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum] tak, že v základní částce za 1 rok řízení 20 000 Kč (za první dva roky dle moderace přísluší žalobcům polovina této částky), což při délce zbývající části 4 roky a 10 měsíců činí 76 666,66 Kč.

16. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše citovaného stanoviska zásadně odůvodněna v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, pak tedy činila 76 666,66 Kč. Soud přitom základní odškodnění určil na horní hranici uvedeného rozmezí 20 000 Kč za rok řízení, neboť řízení bylo nepřiměřeně dlouhé.

17. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem na § 31a odst. 3 Odškz. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že řízení nebylo nijak složité, resp. bylo složité v tom, že zde rozhodovala celá řada instancí, ale nemusela se provádět žádná složitá dokazování, nebylo třeba překládat z cizího jazyka, nebylo třeba vyslýchat svědky, znalce, provádět znalecké posudky. Jediné, co v tomto řízení bylo třeba posoudit, bylo to, zda existuje veřejnoprávní titul, který povolil danou stavbu a jestli parametry dané stavby tzv. výška jednoduchého oplocení, převyšuje určitou hranici nebo nepřevyšuje. To je v podstatě jednoduché dokazování. To, co bylo složité, byl právní výklad, který se dostal až k Ústavnímu soudu, ale nelze to klást k tíži žalobců. Žalobci nemohou za to, že ve věci musel rozhodovat až Ústavní soud. Co se týče kritéria významu pro žalobce, soud dospěl k závěru, že řízení mělo nepatrný význam, žalobci nemohli být v nejistotě ohledně výsledku řízení. Co se týče chování žalobců, z provedeného řízení vyplynulo, že žalobci podávali opravné prostředky, námitky, čímž sice docházelo k prodlužování řízení, ale nelze toto přičítat k tíži žalobcům. Co se týče postupu orgánů veřejné moci, nedocházelo zde k výrazným průtahům, ale přesto se postupy správních orgánů promítly do nepřiměřené délky řízení. Tuto délku soud zohlednil tím, že odškodnil žalobce za dobu řízení za dobu od [datum] do [datum] peněžní satisfakcí na horní hranici rozpětí uvedené ve Stanovisku NS na částku 20 000 Kč. Jak bylo uvedeno výše, soud stanovil základní částku odškodnění na 20 000 Kč za rok řízení, přičemž první dva roky ohodnotil částkou o polovinu nižší, tj. 10 000 Kč. Soud neshledal důvod upravovat tuto částku z důvodu složitosti věci, postupu orgánu veřejné moci či jednání poškozených. Zbývalo tak poslední z hledisek významných pro stanovení přiměřeného zadostiučinění, a tím je význam řízení pro poškozené. Soud nesouhlasil s tvrzením žalobců, že by předmětné řízení mělo mít pro žalobce zvýšený význam, s ohledem na všechny skutečnosti kauzy je spíše nutno konstatovat pravý opak, zde lze užít závěr MS v bodu 21 rozsudku MS:„ Odvolací soud konstatuje, že s ohledem na vznesené argumenty žalovanou lze učinit závěr, že řízení mělo pro žalobce pouze nepatrný význam. Jednak žalobci nemohli být v nejistotě ohledně výsledku řízení, ten jim naopak musel být zřejmý od samého počátku, když bylo zjevné, že oplocení postavili v rozporu s územním rozhodnutím, když nerespektovali nejvyšší povolenou výšku 150 cm. Z výše uvedeného soud základní výši odškodnění spočetl tak, že mu odpovídá částka 76 666,66 Kč za 4 roky a 10 měsíců (jednalo s o období od [datum] do [datum]), 2x 20 000 Kč, to je 40 000 Kč, 2x 10 000 k , to je 20 000 Kč, celkem 60 000 Kč plus 20 000 Kč děleno 12 = 1 666,66 Kč krát 10 = 16 666 Kč, to je celkem 76 666, 66 Kč.

18. Pokud žalobci žádali o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 OZ se žalovaná dostala šestiměsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., to je počínaje [datum], když žalobci podali žádost podle § 14 zákona 82/98 Sb. příslušnému ministerstvu dne [datum]. Ode dne [datum] je pak povinna žalovaná zaplatit žalobci dle § 1970 OZ též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2707/2013 nebo 30 Cdo 2448/2014 ze dne 17.2.2015. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud ustanovení § 9 odst. 4 AT (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014 ze dne 17.2.2015) a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 241 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z částky 2 000 Kč podle položky [číslo] Sazebníku poplatků přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích. Tarifní hodnota ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/96 Sb. (AT) činí 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí dle § 7 bod 5 AT 3 100 Kč za jednoho žalobce. Právní zástupce žalobce ve věci učinil následující právní úkony: 2x převzetí a příprava právního zastoupení, to je 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2x výzva k plnění – uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění, tj. 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2x písemné podání ve věci samé – žaloba na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci ze dne [datum], tj. 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2x písemné podání ve věci samé – vyjádření k replice žalovaného ze dne [datum], tj. 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2x účast na jednání před soudem dne [datum] v rozsahu jedné započaté dvouhodiny, tj. 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) AT, 2x písemné podání ve věci samé – vyjádření žalobců na výzvu soudu ze dne [datum], tj. 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč § 11 odst. 1 písm. g) AT, 2x účast na jednání před soudem dne [datum] v rozsahu jedné započaté dvouhodiny, tj. 2 úkony právní služby ve výši 6 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 2x písemné podání ve věci samé – vyjádření žalobců na výzvu soudu ze dne [datum], tj. 2x úkon právní služby ve výši 6 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 2x účast na jednání před soudem dne [datum] v rozsahu jedné započaté dvouhodiny, tj. 2x úkony právní služby ve výši 6 200 Kč ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) AT. Žalobcům celkem náleží za 18 úkonů právní služby náhrada v celkové výši 55 800 Kč, režijní paušál podle § 13 AT v celkové výši 5 300 Kč. Dle § 12 odst. 4 AT jde-li o společné úkony při zastupování dvou osob, náleží právnímu zástupci za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20%. Celková odměna ve výši 61 200 Kč bude snížena o 20%, to je na částku 48 960 Kč Celkem žalobců náleží náhrada nákladů řízení v částce 48 960 Kč, které byli nuceni vynaložit na právní služby. Právní zástupce je společníkem obchodní společnosti, která je plátcem. DPH. DPH ve výši 21% se v souladu s § 14a AT přičítá ve výši 10 281,60 Kč, celkem i se soudním poplatkem soud přiznal žalobci na účelně vynaložených nákladech řízení částku 61 241 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované povinnost žalované zaplatit náhradu nákladů řízení do rukou advokáta.

Poučení