23 C 220/2020-426

Rubrum

[název soudu] rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], okr. [obec] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem [adresa] o 525 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 272 062 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 252 938 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit náklady státu České republice – [název soudu] na účet [název soudu] ve výši 27 021,5 0 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice – [název soudu] na účet [název soudu] ve výši 2 034 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 3 612 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Vyjádření účastníků a průběh řízení 1. Žalobce se domáhal 525 000 Kč s příslušenstvím odpovídající ušlému zisku ve výši 5 000 Kč za den za období od [datum] do [datum] za dobu omezení osobní svobody z důvodu nezákonného trestního stíhání posléze vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Omezením svobody mu byla znemožněna výdělečná činnost. Jedná se o částku již se zohledněním výdajů. Žalobce pracoval v USA jako řemeslník a odváděl daně společně s manželkou.

2. Žalovaná na svou obranu uvedla, že odškodnila částkou 33 150 Kč odpovídající paušální náhradě 170 Kč za den omezení osobní svobody za období od [datum] do [datum], protože žalobce neprokázal výši ušlého zisku. Při posledním jednání žalovaná namítla, že žaloba je předčasná, neboť se žalobce nedomáhal škody po oznamovatelce trestného činu a žalobci žádná náhrada nepřísluší, neboť bez povolení k pobytu v USA nesměl pracovat.

3. Rozsudkem [název soudu] ze dne č. j. [číslo jednací], byla co do částky 525 000 Kč s příslušenstvím věc částečně vrácena soudu prvního stupně. [název soudu] uložil soudu prvního stupně pořídit překlady daňových přiznání žalobce a provést je k důkazu, daňové přiznání by měla obsahovat jak příjmy z podnikání, tak potvrzení o pravidelné mzdě. Tvrzení žalobce označil [název soudu] za dostatečná. [název soudu] vyslovil závěr, že ve výše uvedeném období mu omezením osobní činnosti byla znemožněna výdělečná činnost v příčinné souvislosti s trestním stíháním, v rámci kterého byl zajištěn. Sporné a nesporné skutečnosti 4. Nesporným mezi účastníky bylo předběžné uplatnění nároků žalobce dne [datum] u žalované. Průběh trestního stíhání, jak je shrnut v odstavci 5. odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a 4. odstavci odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [číslo jednací] (č. l. 154-155 spisu), na které soud ve stručnosti odkazuje. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci na náhradě ušlého zisku žalovaná uhradila částku 33 150 Kč odpovídající 170 Kč za 195 dní omezení osobní svobody za období od [datum] do [datum]. 5. [příjmení] mezi účastníky zůstalo, jaká je výše ušlého zisku, zda je žaloba předčasná, a zda je lze náhradu přiznat v případě, že žalobce pobýval v USA nelegálně. Prokázané skutečnosti, důkazy a jejich hodnocení 6. Soud vzal ve stručnosti za prokázané, že žalobci v období od [datum] do [datum] ušel zisk pro trestní stíhání, v rámci kterého byl na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu omezen v předmětném období na osobní svobodě, aby byl následně obžaloby zproštěn. Žalobci ušel v daném období zisk za 74 pracovních dní ve výši 284 642 Kč (po převodu amerických dolarů na koruny české a zaokrouhlení), z nichž 12 580 Kč žalovaná již uhradila. Žalobce dosahoval zisku pouze v pracovních dnech.

7. Za hlavní důkaz lze označit daňové přiznání žalobce za rok 2015 s úředním překladem, ze kterého soud zjistil, že žalobce společně s manželkou dosahovaly zisku 43 245 $ ročně. V daňovém přiznání jsou zahrnuty jak příjmy z pravidelné mzdy (30 506 $) tak čisté příjmy z podnikání (12 739 $). Jsou zde i náklady 23 522 $ na materiál a zásoby vztahující se k podnikání žalobce. Pokud jde o formulář zaměstnavatele W-2S (č. l. 386) jsou zde tři řádky s třemi identifikačními čísly zaměstnavatele se mzdami 6 288 $, 19 097 $ a 5 121 $, celkem právě částka 30 506 $. S ohledem na skutečnost, že soud měl za prokázané, že manželka v žalovaném období ([datum] do [datum]) částečně pracovala, avšak v drtivé míře se na rodinném výdělku podílel žalobce, soud vyšel z úvahy, že jedna z nižších mezd připadá na manželku žalobce. S ohledem na skutečnost, že obě nižší mzdy (6 288 $ a 5 121 $) představují zhruba 10 % celkových příjmů 66 767 $ (43 245+ 23 522), soud dospěl k závěru, že manželka se na rodinném zisku podílela v rozsahu 10 %. To totiž odpovídá dalším provedeným důkazům. Manželka v rámci své výpovědi popsala, že žalobce měl příjmy zhruba 5 000 $ měsíčně, což odpovídá výpovědi žalobce o příjmech zhruba 1 200 – 1 300 $ týdně. Právě částka 5 000 $ měsíčně pak velice přesně koresponduje i s daňovým přiznáním žalobce za rok 2015. Při tomto příjmu se jedná o částku 60 000 $ ročně po odečtu 23 000 $ připadá na zisk částka 37 000 $. Zdanitelné zisky manželů však byly vyšší (zhruba 43 000 $), kdy tento rozdíl připadá na mzdu manželky v rozsahu 6 000 $, což opětovně odpovídá 10 % společného zisku obou manželů. Výše ušlého zisku je tak určena nejen podle daňových přiznání, ale též svědeckými výpověďmi, potvrzením bývalého zaměstnavatele a účastnickou výpovědi žalobce, o jejichž pravdivosti neměl soud pochyb ani v rámci minulého rozhodování o věci. Z popisu nákladů (materiál) zahrnutých v daňovém přiznání je pak zřejmé, že se nejedná o fiktivní daňový náklady, ale běžné výdaje na dosažení zisku žalobce jako řemeslníka provádějící rekonstrukce. Lze tak uzavřít, že oba manželé dosahovaly za rok 2015 jakožto období, které předcházelo omezení svobody žalobce, při počtu 251 pracovních dní průměrného zisku ve výši 172,30 $ za jeden pracovní den, přičemž z tohoto zisku připadalo 90 % této částky na zisky samotného žalobce a 10 % na mzdu jeho manželky.

8. Z kurzovního lístku ČNB soud zjistil, že ke dni [datum] činil kurz amerického dolaru k české koruně 24, 805 Kč. Pokud jde o kurz amerického dolaru, soud vyšel z kurzu příznivějšího pro žalobce k okamžiku, kdy žalobci škoda vznikla, což je první den omezení žalobce na svobodě ([datum]).

9. K dalším daňovým dokladům lze dodat, že dle ustálené judikatury jsou podstatné příjmy žalobce za období, které bezprostředně předcházelo škodnímu ději, tj. omezení osobní svobody. V roce 2013 byl zdanitelný příjem manželů 15 201 dolarů. V roce 2014 byl zdanitelný příjem manželů 21 418 dolarů, z čehož lze učinit závěr o vzrůstajících ziscích žalobce, čemuž zisky 43 245 $ ročně odpovídají. Soud neučinil žádných podstatných zjištění za daňové doklady, které se vztahovaly k roku 2016 a 2017, neboť ty již mohly být zkresleny tím, že žalobce byl v roce 2016 omezen na svobodě.

10. Z výslechu žalobce soud k nároku ušlého zisku zjistil, že žalobce pobýval v USA nelegálně. Žil tam běžný život, jezdili na dovolené, žalobce pracoval od pondělí do pátku od 8:00 hod. do 17:00 hod. O víkendech s manželkou vyjeli k vodě, k oceánu či navštěvovali přátele. Obvinění bývalé manželky [jméno] [příjmení], že jí měl zpronevěřit peníze, považuje žalobce za křivdu. V nedávné době ji za to poslal i předžalobní upomínku. Po zadržení žalobce přišel o dosavadní život s manželkou [jméno] [příjmení], byli nuceni prodat dům s vybavením, který užívali a automobil, neboť manželka nevydělávala tolik peněz jako žalobce. V USA se za něj v rámci sponzorství zaručila manželka. Pokud by nebylo trestního stíhání a s tím spojeného vydání do České republiky, byl by propuštěn a následně by svůj pobyt v USA po složení kauce zlegalizoval. Žalobce se v USA živil jako řemeslník, dělal rekonstrukce, týdně měl podle zakázek příjem 1 200 – 1 300 $ záleželo vždy na smlouvě, někdy to bylo i méně nebo i více. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli nejlepší klienti žalobce. Na zakázkách pro ně pracovali ve čtyřech lidech. [příjmení] [jméno] [příjmení] dělali zakázky na třech koupelnách za zhruba 70 000 $ se započítáním všeho materiálu. Pracovali na tom pár týdnů, což vycházelo na zhruba 13 000 - 15 000 $ pro žalobce. [příjmení] [jméno] [příjmení] pracovali ve čtyřech na renovaci celého domu více než rok s vysokou marží pro žalobce. Žalobce spolupracoval s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce pak hlavně sháněl zakázky, což vzhledem k absenci osobního kontaktu již nemohl provozovat.

11. Soud hodnotí výpověď žalobce jako přesvědčivou. Žalobce pohotově a spontánně odpovídal na dotazy soudu i stran. Soud nezaznamenal snahy o zkreslení výpovědi, sám žalobce přiznal, že v USA pobýval nelegálně. Soud nemá pochyb o tom, že pokud by žalobce v USA zůstal, nadále by podnikal, dosahoval zisku a v budoucnu by svůj pobyt zlegalizoval stejně jako jeho manželka. Žalobce okolnosti svého podnikání, pobytu v USA, procedury, i negativní reakci okolí na trestní stíhání přesvědčivě popsal včetně detailů. Přesné částky ušlého zisku si žalobce již nevybavoval, v rámci výslechu popsal bývalé zakázky, kdy soud nemá pochyb, že by žalobce nebýt nezákonného omezení svobody realizoval zakázky jiné obdobného charakteru. Lze uzavřít, že výpověď žalobce byla pravdivá a lze z ní vycházet při zjištění skutkového stavu.

12. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil, že žalobce i svědkyně v USA pracovali, pořídili si dům, který zařizovali, cestovali a měli se dobře. Tento dům pak po zatčení žalobce byli nuceni prodat, neboť její příjmy nestačily na splácení hypotéky, z čehož se podává i závěr, že příjmy žalobce tvořily drtivou část příjmů rodiny. Žalobce se zabýval v podnikání rekonstrukcemi domů, žalobce vydělával kolem 5 000 $ měsíčně, maximálně 6 000 $ měsíčně, když dělal nějaké další práce. [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] byli spolupracovníci žalobce při jeho podnikání. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako převážně přesvědčivou. Svědkyně podrobně popsala život s žalobcem v USA i strádání z odloučení. Ve shodě s žalobcem popsala i příjmy v USA a omezení, kterým musela čelit po dobu nezákonného omezení svobody žalobce. Výpověď svědkyně byla spontánní, dá se z ní vycházet při závěrech o skutkových zjištěních.

13. Z výslechu [jméno] [příjmení], švagra žalobce, soud zjistil, že po vydání do České republiky se žalobce bál o nezajištěnou manželku v USA. Žalobce měl předtím v USA dobrou životní úroveň, měl automobil, dům, byl zaměstnaný. Skutečnost, že žalobce sdělil obavy o nezajištěnou manželku, podporuje závěr soudu, že drtivou většinu příjmu zajišťoval před vzetím do vazby žalobce. Svědek si nevybavil některé podrobnosti, ale popis života žalobce v USA, kde jej navštívili, uvedl přesvědčivě a výpověď svědka je ve shodě se všemi dalšími provedenými důkazy (výslech žalobce, manželky, [jméno] [příjmení] a daňová přiznání).

14. Z výslechu [jméno] [příjmení], manželkou zesnulého synovce žalobce, soud zjistil, že žalobce v USA žil žalobce běžný život, pracoval. Výpověď svědkyně byla v tomto ohledu přesvědčivá.

15. Z trestního spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka] soud nad rámec nesporných tvrzení účastníků pouze vyzdvihuje, že žalobce požádal v USA o vydání tzv. zelené karty, tj. svůj nelegální pobyt se snažil zlegalizovat.

16. Z dopisu [příjmení] [jméno] s překladem soud zjistil, že žalobce působil v této společnosti jako obchodní ředitel se spolupracovníky [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], se kterými se znal od roku 2011. Žalobce pro společnost prospěšný, získal několik klientů a rozvíjel se zákazníky vztahy.

17. Z dopisu [příjmení] [jméno] s překladem soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán v této společnosti jako nezávislý tesař. Žalobce měl hrubé mzdy v rozmezí od 1 100 - 1 500 $ týdně. Společnost po odchodu žalobce zaznamenala finanční ztráty. Zde uváděné rozmezí v zásadě odpovídá rozmezí, které uváděl žalobce i manželka žalobce.

18. Výše uvedené důkazy pak soud hodnotí ve vzájemné souvislosti tak, že výpovědi žalobce svědků i listinných důkazů jsou spolu v souladu. Skutkový děj líčí osoby podobným způsobem, za užití vlastních slov, logicky a souvisle. Pokud jde o ušlý zisk žalobce, který měl žalobci unikat, soud má za prokázané, že žalobce měl v USA zisky, avšak v nižší výši, než uváděl a pouze za pracovní dny.

19. Soud z výslechů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a dalších listinných důkazů, jejichž výčet je v předchozím rozsudku [název soudu] ze dne [datum] neučinil žádných podstatných zjištění k nároku žalobce.

20. Soud neprovedl důkazy, které se již nevztahovaly k nároku žalobce (zdravotnická dokumentace, fotografie gangu, doklady o zaplacených nákladech právní služby obhajoby, dotazy a výslech advokáta na procedury vyhoštění, výslechy osob k zásahům do nemajetkové sféry žalobce). V drtivě by se též jednalo o důkazy nadbytečné, zejména ve vztahu k výslechu žalobce a manželky, kterým soud uvěřil, kdy soud ve stručnosti odkazuje i na argumenty, proč tyto důkazy neprovedl v předchozím rozsudku ve věci samé.

21. Soud v rámci předvídatelnosti rozhodování žalobci sdělil, že v případě, že nenabídne další důkazy, z kterých by soud mohl rozklíčovat, kteří plátci mzdy ve formuláři zaměstnavatele W-2S připadají na zaměstnavatele žalobce a kteří na zaměstnavatele manželky, vyjde soud z úvahy, že manželce náleží jeden z nižších příjmů uvedených ve formuláři odpovídající 10 % celkových zisků manželů, což odpovídá i výši příjmů, jak je oba popisovali v rámci svých výpovědí a skutečnosti, že v žalovaném období manželka žalobce částečně pracovala. Žalobce tuto úvahu akceptoval a další důkazy s ohledem na hospodárnost řízení již nenabídl.

22. Výše uvedené poskytuje dostatečný podklad pro rozhodnutí o nároku žalobce. Závěr o skutkovém stavu 23. Lze shrnout, že usnesením policie ze dne [datum], které bylo rozšířeno dne [datum], byl žalobce stíhán pro trestný čin podvodu. Policii se nepodařilo zjistit místo pobytu žalobce, který v té době zdržoval nelegálně v USA. V nepřítomnosti byl žalobce jako uprchlý odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce tří let. Žalobce byl dne [datum] v souvislosti se svým odsouzením a vydáním mezinárodního zatykače omezen na osobní svobodě, což trvalo i dne [datum], kdy byl vydán do České republiky. Předtím žalobce v USA žil běžný život, pracoval od pondělí do pátku od 8:00 hod. do 17:00 hod., víkendy trávil se ženou a přáteli. Společně jezdili na dovolené, vlastnili dům na hypotéku a vozidla, společně cestovali a měli dobrou životní úroveň. Manželka se za žalobce v USA v rámci sponzorství zaručila. Žalobce se snažil svůj pobyt v USA zlegalizovat, odváděl i daně ze svého výdělku. Žalobce pracoval jako nezávislý řemeslník a zaměřoval na rekonstrukce. Soud má za prokázané, že by v období od [datum] do [datum] běžně pracoval v pracovní dny, nepracoval by o víkendech. Žalobce by nebýt omezení osobní svobody z důvodu nezákonného trestního stíhání dosáhl za 74 pracovních dní v daném období při kurzu jednoho amerického dolaru k české koruně k datu [datum] ve výši 24, 805 Kč zisku ve výši 284 642 Kč, z nichž 12 580 Kč žalovaná již uhradila v rámci předběžného uplatnění nároku. Žalovaná tak žalobci dosud neuhradila 272 062 Kč ani po předběžném uplatnění nároku. V podrobnostech soud odkazuje na předchozí dílčí skutková zjištění. Právní hodnocení 24. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

25. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 28 OdpŠk způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona stanoví vláda nařízením.

27. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 116/1998 Sb. průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovněprávní účely. (2) Nelze-li průměrný výdělek určit podle odstavce 1, vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání.

28. Podle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku. Je-li ušlým ziskem majetková újma, způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze v tomto případě hovořit.

29. Podle nálezu [název soudu] I. ÚS 922/18 při aplikaci OdpŠk má být dostatečně zohledněna konkrétní povahu či charakter výdělečné činnosti stěžovatele ve spojení s účelem garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci plynoucího z čl. 36 odst. 3 Listiny. Požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného.

30. Podle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tvrdí-li žalobce při uplatňování nároku na náhradu ušlého zisku, že existoval pravidelný běh věcí, který měl vést k dosažení zisku, ale do nějž zasáhla škodná událost, je logické, že okolnosti, k jejichž naplnění již (vlivem škodné události) nedošlo, nebude možné popsat do podrobností a že rovněž výsledkem dokazování bude skutkový stav objasněný v určitých obrysech. Platí, že soud musí nabýt vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že nebýt protiprávního jednání škůdce, žalobce by s ohledem na pravidelný běh věcí získal majetkový prospěch. Soudy však musí mít při tom na paměti, že jde o prokazování něčeho, co se ve skutečnosti nestalo.

31. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení ušlého zisku za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu ušlého zisku.

32. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že z důvodu omezení osobní svobody z důvodu nezákonného trestního stíhání byl žalobce zbaven možnosti dosahovat zisku v období od [datum] do [datum], jak v dané věci dovodil i [název soudu].

33. S ohledem na skutečnost, že žalobce byl nejen zaměstnán v USA, ale též nezávisle podnikal jako řemeslník provádějící rekonstrukce, nelze u něj jako podnikatele určit průměrný výdělek a je zapotřebí podle § 1 odst. 2 nařízení vlády určit tzv. výdělek pravděpodobný, kdy soud vychází při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání.

34. Při stanovení výše ušlého zisku soud dospěl k závěru, že žalobce dosahoval zisku pouze v pracovní dny nikoli o svátcích, sobotách a nedělích, kdy tento čas trávil s manželkou, jak uvedl ve své výpovědi. Žalobce se proto za dny pracovního klidu domáhá úhrady ve výši 5 000 Kč za den nedůvodně.

35. Pokud jde o výpočet částky, která připadá na jeden pracovní den, soud předně vyšel z daňového přiznání s čistým ziskem obou manželů 43 245 $ ročně za rok 2015. Soud vyšel z tohoto období s ohledem na ustálenou judikaturu, která dovodil, že rozhodné pro posouzení výše nároku na náhradu příjmů, kterých by podnikatel svou výdělečnou činností dosáhl nebýt toho, že byl ve vazbě, je rozhodující zjištění jeho výdělku před vznikem škody ([spisová značka]).

36. Soud si je vědom, že daňové přiznání je dle nařízení hlavním důkazem pro určení výše zisku ale dle starší judikatury ([spisová značka]), nemůže být důkazem výlučným. V daném případě však žalobce nabídl kromě daňového přiznání i přesvědčivou účastnickou výpověď, výpověď manželky, svědků i potvrzení bývalých spolupracovníků. Tyto důkazy jsou ve vzájemné shodě a navzájem podporují závěr soudu o výši ušlého výdělku.

37. Žalobce by výdělku nepochybně dosahoval, pokud by mohl pokračovat v dosahování zisku i v době, kdy byl omezen na svobodě. Při vědomí, že příjem manželky byl pouze zlomkem toho, co dosahoval žalobce, který se v drtivé míře podílel na rodinných příjmech, kdy tato skutečnost, je podporována i tím, že po zadržení žalobce byla manželka nucena prodat dům s vybavením i automobil, soud přistoupil k úvaze, že pravidelná mzda manželky dle daňového přiznání bude jednou ze dvou nižších mezd zde zaznamenaných, kdy výše každé z nižších mezd tvoří zhruba 10 % celkových společných zisků obou manželů. Tento poměr koresponduje s výpověďmi obou manželů i potvrzením bývalých spolupracovníků. Soud přidává i úvahu, že v rámci daňového přiznání lze důvodně předpokládat, že nikdo nezkresluje svůj příjem tak, aby zdanění bylo vyšší. Soud připomíná, že z daňového přiznání plyne, že žalobce vynakládal běžné náklady na materiál, kdy zisky k zdanění z podnikání žalobce jsou již očištěny o tyto náklady.

38. Pokud jde o konkrétní výši ušlého zisku soud dospěl k ní dospěl tak, že společné roční zisky v rozsahu 43 245 $ soud podělil pracovními dny (251) v daném roce s výsledkem 172,30 $ na jeden pracovní den. Tuto částku soud vynásobil počtem pracovních dnů (74) připadající na období od [datum] do [datum], za které je žalobce nutné odškodnit, a přepočetl ji při kurzu 24, 805 Kč za jeden dolar na částku 316 268 Kč. Tuto částku je pak nutné snížit o částečný výdělek manželky odpovídající zhruba 10 % výdělku obou manželů dle daňového přiznání na částku 284 642 Kč. Z této částky za 74 pracovních dní po 170 Kč žalovaná už žalobci nahradila, proto soud odečetl 12 580 Kč na výsledných 272 062 Kč.

39. K argumentaci částečného úspěšného žalobce, který na jednání dne [datum] sdělil, že tři zdroje pravidelné mzdy patří pouze jeho osobě, soud dodává, že dosavadním dokazováním bylo prokázáno, že jeho manželka v období, za které žádá odškodnit částečně pracovala a daňové přiznání podávala i za sebe. Bez bližšího určení zaměstnavatelů dle formuláře W-2S zbývá jen úvaha soudu podpořená dosavadními výsledky dokazování. Žalobce toto akceptoval a další důkazy s ohledem na hospodárnost řízení již nenabídl. Rozdíl žalované částky a přiznané částky představuje zejména to, že žalobce žádal odškodnit i za dny pracovního klidu a je možné, že při převodu na koruny české žalobce počítal s vyšším kurzem.

40. K argumentaci částečně úspěšné žalované soud předně dodává, že již v rámci předběžného uplatnění nároku uznala co do základu nárok žalobce za důvodný a odškodnila jej, byť paušální částkou 170 Kč. Pro změnu tohoto postoje nemá žalovaná legitimní důvod. Soud je pak vázán závěrem [název soudu] o příčinné souvislosti nezákonného trestního stíhání a škody v podobě ušlého zisku za období od [datum] do [datum]. Tento závěr [název soudu] učinil při vědomosti skutkových zjištění, že žalobce upomenul oznamovatelku jeho údajné trestné činnosti o újmu a nelegálnosti pobytu žalobce [příjmení]. Právním názorem [název soudu] je soud prvního stupně vázán, těmto námitkám tak nelze vyhovět.

41. Nad rámec toho však lze dodat, že stát prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení má za povinnost oznámení řádně prověřit, na základě tohoto prověření samotné orgány činné v trestním řízení samy žalobce začaly vyšetřovat a žalobce v nepřítomnosti odsoudily a vydaly na něj mezinárodní zatykač. Žalobce byl posléze po aktivní obhajobě zproštěn obvinění. Stát se odpovědnosti za omezení osobní svobody žalobce v daném případě jistě nemůže zprostit s poukazem, že mu újmu způsobila oznamovatelka trestného činu. Námitka předčasnosti žaloby tak není důvodná.

42. Konečně pokud žalovaná poukazovala na to, že ušlý zisk žalobce byl nelegálním příjmem s ohledem na ilegalitu pobytu žalobce v USA, a proto mu jej nelze přiznat, neboť by to bylo v rozporu se zákonem a dobrými mravy, lze dodat, že žalobce se snažil svůj pobyt v USA zlegalizovat, americké orgány o přítomnosti žalobce na svém území věděli, a přestože hradil z výdělečné činnosti daně, nijak proti jeho podnikání nezasáhly. Soud připomíná svůj předchozí závěr, že nebýt nezákonného trestního stíhání, nedošlo by k pravomocnému odsouzení a vydání mezinárodního zatykače, žalobce by nejen vydělával, ale dosáhl by i povolení v USA legálně pobývat.

43. Soud učinil závěr o částečné důvodnosti nároku při vědomí vývoje judikatury vyšších soudů, která zdůrazňuje, že požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného (I. ÚS 922/18) a že jde o prokazování něčeho, co se ve skutečnosti nestalo ([spisová značka]). Žalobce v dostatečné míře prokázal, že se mu před omezením svobody výdělečně dařilo, čemuž odpovídají i zisky potvrzené nejen daňovými doklady ale i výpověďmi žalobce, svědků a potvrzením bývalých spolupracovníků.

44. Soud stanovil pravděpodobný výdělek žalobce za dané období [datum] do [datum] na částku 284 642 Kč. Žalovaná poskytla žalobci pouze částku 12 580 Kč, a proto žalobci náleží ještě 272 062 Kč a zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, když žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku.

45. Soud proto žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

46. Soud proto žalobu částečně zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Náklady řízení 47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř. ve prospěch žalované, neboť byla převážně úspěšná. Žalobce byl úspěšný s nárokem nemajetkové újmy, která se podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) na úspěch započítává 50 000 Kč a s nárokem na náhradu škody 272 062 Kč. Žalobce ve zbytku nároku na náhradu škody 4 444 788 Kč nebyl úspěšný. Žalovaná tak má právo na náhradu 86 % nákladů řízení.

48. K nákladům žalované ve výši 3 000 Kč vypočtené v odstavci 77. odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na které soud ve stručnosti odkazuje, přibyla příprava a účast na jednání [název soudu] dne [datum] a příprava účast na jednání dne [datum] v rozsahu 4 x 300 Kč paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Celkem činí náklady žalované 4 200 Kč, takže soud žalované dle poměru úspěchu přiznal náhradu 3 612 Kč.

49. Náklady státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. vypočtené v odstavci 76. odůvodnění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v rozsahu 6 286 Kč rozšířily náklady na překlad dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ponížené o zálohu žalobce 5 000 Kč na částku 22 769,50 Kč Náklady státu tak činí 29 055,50 Kč, které soud rozdělil v poměru 93 % v neprospěch žalobce a 7 % v neprospěch žalované dle poměru neúspěchu ve věci.

50. Z výše uvedených důvodů soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výrocích III. až V. rozsudku.

51. Delší lhůtu k plnění si pro sebe vyžádala žalovaná, a proto ji soud v rámci rovnosti stran poskytl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. i žalobci.

Poučení