23 C 230/2019-157

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní [titul]. [jméno] [příjmení] v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím a 294 300 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 394 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to do tří od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala výše uvedené částky s odůvodněním, že v důsledku nezákonného rozhodnutí, konkrétně usnesení policejního orgánu ze dne 14. 2. 2018, [číslo jednací], jí vznikla škoda, když proti žalobkyni bylo tímto usnesením zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství. Žalobkyně byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy s tím, že žalobkyně byla trestně stíhána 10 měsíců, hrozil jí trest odnětí svobody s horní hranicí 8 let, tedy bylo možné uložit i trest nepodmínění, žalobkyně byla zadržena několik hodin v cele předběžného zadržení, byly prováděny úkony trestního stíhání sejmutí otisků, DNA, s takovým postupem s uložením svých vzorků poškozená nesouhlasí. Omezení trvalo od 12.40 hod do 17.10 hod, tedy 4 hodiny a 30 minut. Byla osočena v soukromém životě a nálepkou lumpa, který vydírá pana [příjmení]. Zhoršil se zdravotní stav žalobkyně, po celou dobu trestního stíhání žalobkyně subjektivně vnímala psychické potíže, stres, únavu, napětí, poruchy spánku. Byl narušen vztah dcera a matka, když dcera žalobkyni podporovala. Dále byl narušen vztah se [jméno] [příjmení], kdy rodiny se přátelsky stýkaly, následně vztah ochladl. Žalobkyně požaduje částku 100 000 Kč. Dále požaduje žalobkyně náhradu škody, když žalobkyně uzavřela v listopadu 2018 sňatek s [jméno] [příjmení] a měla uzavřenou cestovní smlouvu se společností [právnická osoba], kdy měla v období od [číslo] do 15.12.2018 jet na zájezd, svatební cestu, do luxusního hotelu v [anonymizováno] na 13 noc spolu s manželem. Tohoto zájezdu se však v důsledku konání hlavního líčení ze dne 3. 12. 2018 účastnit nemohla a nemohla ani zájezd stornovat, jak je uvedeno ve smlouvě. [obec] v částce 294 300 Kč tak propadnul. Tuto částku žalobkyně požaduje za škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíhání žalobkyně.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že uvedla, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 12. 9. 2019 v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná nárok projednala a vydala stanovisko ze dne 23. 10. 2019, v němž žalobou uplatněné nároky neuznala. Co se týká nároku na náhradu nemajetkové újmy, pak postup orgánů činných v trestním řízení byl ve věci standardní, byly dodrženy zásady trestního řízení. Sice hrozil trest odnětí svobody dva až osm let, ale s ohledem na to, že žalobkyně je osobou bezúhonnou, fakticky nepodmíněný trest odnětí svobody nepřipadal v úvahu. Předmětné trestní stíhání trvalo 10 měsíců, nejsou tvrzeny a prokazovány závažnější dopady do života žalobkyně. Žalobkyně tedy považuje konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobkyni a omluvu žalobkyni za dostačující satisfakci. Co se týká částky ve výši 294 300 Kč představující cenu propadnutého zájezdu, pak nárok se jeví jako účelový, a to zejména vzhledem ke skutečnosti, že cestovní kancelář [právnická osoba], u které si žalobkyně měla zakoupit cestovní zájezd, má sídlo na stejné adrese jako je trvalý pobyt žalobkyně a dále že ve spřízněné cestovní kanceláři s názvem [právnická osoba] je žalobkyně společníkem společně s [jméno] [příjmení], která figuruje i v cestovní kanceláří [právnická osoba] Zaplacení částky 300 000 Kč v hotovosti je rovněž velmi nestandardní způsob platby. Takovéto úhradě lze jen stěží uvěřit, a to víc za předpokladu, že doklad o platbě si žalobkyně může vyrobit sama. Žalovaná má pochybnosti o existenci škody. Současně nelze konstatovat příčinnou souvislost mezi škodou a trestním stíháním žalobkyně, když plánovala-li by žalobkyně skutečně zájezd v době konání hlavního líčení, mohla jednoduše požádat o odročení hlavního líčení na jiný termín, jak to ostatně učinila i u hlavního líčení nařízeného na den 17. 9. 2019, kdy bylo na její žádost jednání odročeno.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 12. 7. 2019, a to v souvislosti s trestním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy konstatovala, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, současně se žalobkyni omluvila dne 23. 10. 2019. Dále je mezi účastníky nesporné, že žalobkyně byla trestně stíhána na základě usnesení Policie České republiky ze dne 14. 2. 2018, [číslo jednací], pro spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku. Téhož dne byla žalobkyně zadržena Policí České republiky, kdy propuštěna byla týž den v 17:10 hodin. Stížnost žalobkyně proti danému usnesení byla zamítnuta dle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 3. 5. 2018, č.j. [číslo jednací]. Dne 30. 4. 2018 podal policejní orgán pod [číslo jednací] návrh na podání obžaloby a dne 7. 5. 2018 vydal Městský soud v Praze usnesení, sp. [značka automobilu] [rok], jímž se návrh Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl, že podle § 24 odst. 1 trestního řádu je k projednání a rozhodnutí trestní věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 10 Hlavní líčení se u soudu konalo ve dnech 18. 10. 2018, 3. 12. 2018 a 13. 12. 2018, kdy byl vyhlášen rozsudek, č.j. [číslo jednací], jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Tento rozsudek byl žalobkyni doručen dne 21. 1. 2019 a nabyl právní moci dne 30. 1. 2019.

4. Úplným výpisem obchodního rejstříku ohledně [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. bylo prokázáno, že tato sídlí na adrese [adresa], [obec a číslo], jednatelem je [jméno] [příjmení], tato je také společníkem.

5. Úplným výpisem z obchodního rejstříku ohledně společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že tato sídlí na adrese [adresa], [obec a číslo], jednatelem je [jméno] [příjmení]. Tato je i společníkem společnosti, a to společně s žalobkyní od 7. 9. 2016.

6. Daňovým dokladem [právnická osoba] 2018 bylo prokázáno, že tato společnost vystavila doklad dne 16.12.18 s tím, že žalobkyně zaplatila v hotovosti částku 294 300 Kč.

7. Proforma fakturou [právnická osoba] 2018 bylo prokázáno, že tato společnost vystavila doklad dne 12.9.18 s tím, že žalobkyně zaplatila v hotovosti částku 294 300 Kč za 13 nocí pro žalobkyni a [jméno] [příjmení].

8. Smluvními a storno podmínkami společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že tato společnost v případě odstoupení od zájezdu méně než 180 dní před termínem má odstupné ve výši ceny zájezdu.

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. [spisová značka] ze dne 13. 12. 2018 bylo prokázáno, že tímto byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, když v průběhu řízení žalobkyně odmítla k věci vypovídat, obžalovaný [jméno] [příjmení] odmítl ve věci vypovídat, soud uvedl, že jednání obžalovaných se může jevit jako nekorektní, nicméně rozhodně nedosáhlo intenzity trestného činu.

10. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že tento byl trestně stíhán s žalobkyní, přestali být přáteli, policie jim řekla, že se nesmí stýkat, do té doby měli přátelské vztahy, scházeli se s rodinami, po zahájení trestního stíhání se vídali jen u soudu, svědek nebyl na svatbě žalobkyně. Svědek se rozhodl, že se s žalobkyní vídat nechce, protože když se nevídají, tak je méně problémů.

11. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že tento byl partnerem žalobkyně a následně jejím manželem, s manželkou se kvůli trestnímu stíhání hádali. Trestní stíhání skončilo rozsudkem, že manželka je nevinná, o čem nepochybovali. Žalobkyně byla naštvaná kvůli tomu pobodání, pan [příjmení] chtěl pomoc a následně se dostal do problémů. Policie doporučila, aby se nevídali, nikdo nevěděl, jak to dopadne. V průběhu trestního stíhání začala žalobkyně brát nějaké prášky, snažili se o dítě, byla naštvaná na svědka, že za vše může on, hádali se. K dotazu zástupce žalobkyně, zda žalobkyně trpěla nespavostí, uvedl, že žalobkyně nespala. Bývalý manžel začal tlačit na dceru žalobkyně, že žalobkyni vyhostí, nevídali se, dceři je 22 let. S rodinou pana [příjmení] se vídali minimálně jednou týdně, nyní se nějak nemohou sejít v termínech.

12. Výslechem žalobkyně bylo prokázáno, že tato uvedla, že policie s ní mluvila„ drsně“, vztahy s druhým obviněným začaly být špatné, byla ve stresu, skoro nikam nechodila. Na svatební cestu se rozhodli, že nepojedou, protože na tom byla žalobkyně špatně se zdravím, měla zákrok na klinice, pak měla zvýšený tlak. Se současným manželem byla 6 let před zahájením trestního stíhání, vztah měli dobrý, pak se hádali, neb manžela zranil její známý, hádali se kvůli tomu pobodání, manžel se neodstěhoval, žalobkyně se neodstěhovala. Žalobkyni bolela hlava, u doktora nebyla, hospitalizována nebyla, k psychologovi nechodila. Nemohla se vídat s přáteli, konkrétně [jméno] [příjmení]. Svatební cesta měla být na [země], chtěli letět také do [anonymizováno], nepamatuje si, kdo smlouvu uzavíral, bylo to přibližně kolem 100 000 Kč, věc dořešil manžel, nechtěla nikam jet. K dotazu zástupce žalobkyně, zda měla strach a úzkost žalobkyně uvedla, že měla obrovský strach. [příjmení] [jméno] [příjmení] měla dobrý vztah, po zahájení trestního stíhání se již vídat nechtěl.

13. Spisem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne 14. 2. 2018 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání [celé jméno žalobce], současně s poučením. Dne 16. 2. 2018 stížnost do zahájení trestního stíhání. Dne 28. 2. 2018 stížnost odůvodněna. Dne 20. 2. 2018 opravné usnesení do usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 28. 2. 2018 usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení]. Dne 7. 3. 2018 stížnost do usnesení od [jméno] [příjmení]. Dne 14. 2. 2018 protokol o zadržení osoby podezřelé [celé jméno žalobce], zahájeno 12:40 hodin, podezřelý propuštěn 17:10 hodin. Dne 25. 1. 2018 žádost o vydání předchozího souhlasu k zadržení. Téhož dne další žádost ohledně druhého obviněného. Dne 14. 12. 2017 záznam o zahájení úkonů trestního stíhání. Dne 14. 2. 2015 protokol o výslechu obviněného [celé jméno žalobce], zahájeno v 15:50 hodin, s tím, že tato využívá svého práva a vypovídat nebude a nechce. Dne 14. 2. 2018 ve 12:45 hodin protokol o výslechu osoby zadržené, uvedeno tlumočníka nepožaduje, rozumí česky slovem i písmem, ničeho více. Dále pak dne 6. 3. 2018 ustanovení obhájce [jméno] [příjmení]. Dne 2. 3. 2018 žádost o ustanovení obhájce. Dne 27. 3. 2018 protokol o výslechu obviněného [jméno] [příjmení]. Tento využívá svého práva nevypovídat, vypovídat nechce. Dne 9. 3. 2018 protokol o výslechu obviněného [jméno] [příjmení], opět vypovídat nebude. Dne 7. 3. 2018 žádost o změnu termínu výslechu. Dne 22. 2. 2018 protokol o výslechu obviněného [jméno] [příjmení] s tím, že tento nevypovídá, vypovídat nechce. Dne 14. 2. 2018 úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], který se dostavil ve 12:11 hodin. Tento také využívá práva nevypovídat, nechce vypovídat. Dne 14. 12. 2017 úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 14. 12. 2017 přepis komunikace částečně v ruském jazyce. Dne 9. 1. 2018 úřední záznam o doplnění podaného vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne 15. 1. 2018 doplnění podaného vysvětlení. Dne 20. 2. 2018 doplnění dokumentu za poškozeného. Dále založeny poučení poškozeného. Potvrzení o převzetí informací poškozených. Dne 20. 2. 2018 protokol o vydání věci. Dne 28. 2. 2018 založeny zřejmě výpisy ohledně telekomunikace, tyto všechny celé v ruském jazyce. Pouze malé části. Dále pak založeny překlady. Dne 22. 2. 2018 přibrání tlumočníka. Dne 18. 1. 2018 žádost o sledování osob a věcí. Řešena monitorovaná schůzka. Dne 15. 1. 2018 informace o tom, kdy se má a kde schůzka uskutečnit. Dne 15. 1. 2018 protokol ve smyslu § 55 a 55a. K tomu založen překlad z ruštiny, u toho často uváděno nejasné, nejasné, nejasné. Dne 18. 1. 2018 opatření o přibrání tlumočníka. Dne 15. 1. 2018 úřední záznam o průběhu akce. Dne 15. 1. 2018 úřední záznam ohledně informací o schůzce. Dne 29. 11. 2017 záznam o zahájení úkonů trestního stíhání. Dále založen další úřední záznam ze dne 20. 11. 2017 o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] s tím, že tento vypovídá. Dne 29. 11. 2017 úřední záznam [celé jméno žalobce] o podaném vysvětlení ohledně ublížení na zdraví, poškozený [příjmení]. Předchozí protokoly také z tohoto řízení, kde je poškozený [jméno] [příjmení]. Dne 14. 12. 2017 úřední záznam o přijetí trestního oznámení. Dne 29. 12. 2017 úřední záznam o zajištění písemných materiálů z facebookové komunikace, tyto v ruském jazyce. Dne 20. 12.2017 doplnění dokumentů k učinění výpovědi. Dne 16. 1. 2018 vyhodnocení stavu. Dne 17. 1. 2018 úřední záznam o telefonickém kontaktu od poškozeného. Dne 17. 1. 2018 další úřední záznam ohledně telefonického kontaktu s poškozeným. Dne 19. 1. 2018 úřední záznam o tlumočníkovi. Dne 25. 1. 2018 úřední záznam o komunikaci s poškozeným. Dne 26. 1. 2018 další úřední záznam o telefonické komunikaci s poškozeným. Dne 14. 2. 2018 další úřední záznam o telefonické komunikaci s poškozeným. Dne 14. 2. 2018 další shodný úřední záznam, dále založeny překlady z ruštiny. Dne 1. 3. 2018 úřední záznam o přetlumočné komunikaci. Dále výpis z rejstříku trestů ohledně [jméno] [příjmení], zde uvedeno jedno odsouzení. Výpis z evidence rejstříku trestů ohledně žalobkyně, zde neuvedeno ničeho, stejně tak opis rejstříku trestů. Dne 22. 2. 2018 úřední záznam o telefonickém kontaktu ohledně [jméno] [příjmení]. Dne 22. 2. 2018 žádost o nahlédnutí do spisu. Dne 28. 2. 2018 předvolání obviněného. Dne 2. 3. 2018 úřední záznam o hovoru s advokátem. Dne 13. 3. 2018 záznam o nahlédnutí do spisu. Dne 14. 2. 2018 vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 28. 2. 2018 další vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis. Dne 9. 4. 2018 další vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis. Dále založeny žádosti o změnu termínů. Dne 13. 4. 2018 záznam o prostudování spisu za žalobkyni. Dne 13. 4. 2018 záznam o prostudování spisu za dalšího obviněného. Dne 18. 4. 2018 další záznam o prostudování spisu za dalšího obviněného. Dne 20. 4. 2018 návrh na doplnění dokazování za žalobkyni. Dne 30. 4. 2018 odmítnutí návrhu na doplnění dokazování. Dne 4. 5. 2018 návrh na podání obžaloby. Dne 3. 5. 2018 usnesení státní zástupkyně se zamítnutím stížností. Dne 11. 5. 2018 obžaloba předložena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, současně 9. 5. 2018 informace zaslaná účastníkům řízení. Dne 16. 5. 2018 nařízeno neveřejné zasedání na dne 12. 6. 2018. Dne 12. 6. 2018 neveřejné zasedání, věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti. Dne 12. 6. 2018 usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 s předložením věci k rozhodnutí o příslušnosti, toto rozesláno účastníkům. Dne 13. 6. 2018 předkládací zpráva, doručeno městskému soudu dne 14. 6. 2018. Dne 26. 6. 2018 protokol o neveřejném zasedání s tím, že příslušný k projednání věci je Obvodní soud pro Prahu 10. Usnesení založeno na č.l.

228. Usnesení ze dne 26. 6. 2018. Dále výpisy z evidence rejstříku trestů. Dne 23. 7. 2018 nařízeno hlavní líčení na den 17. 9., 18. 9., voláni účastníci, dne 27. 7. 2018 řešeno předvolání tlumočníka. Dále založeno usnesení o odložení věci, kdy [jméno] [příjmení] měl udeřit [jméno] [příjmení]. Dne 27. 7. 2018 vyrozumění založeno do spisu, současně s usnesením Městského soudu v Praze. Dne 6. 8. 2018 policie zasílá usnesení o odložení věci v případě poškozeného pana [příjmení]. Dne 10. 8. 2018 žádost o odročení nařízeného jednání od žalobkyně s tím, že tato žádá odročení nařízeného jednání, neboť bude v termínu od 14. 9. do 14. 10. mimo ČR v Karibském moři, současně přiložena letenka. Dne 15. 8. 2018 jednání odročení s tím, že se nařizuje na 18. 10. 2018, účastníci vyrozuměni. Dne 24. 9. 2018 žádost o odročení jednání od zástupce druhého obviněného. Dne 26. 9. 2018 sdělení od soudu s tím, že se nejedná o bezodkladnou omluvu. Dne 11. 10. 2018 zasláno sdělení obžalovaného. Dále založeno prohlášení o tom, že souhlasí, aby bylo hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 13. 10. 2018 další sdělení od obžalovaného. Dne 18. 10. 2018 hlavní líčení, při tomto žalobkyně vypovídá, dále slyšen svědek [jméno] [příjmení], hlavní líčení odročeno na 3. 12. 2018, volán [jméno] [příjmení] s tím, že tento uvádí, že již při jednání obhájce obžalovaná uvádí, že [jméno] [příjmení] předvolání nedostal, předsedkyně senátu konstatuje, že dvě předvolání mu byla vhozena do schránky. Dále zakládáno do spisu daňová doklad ohledně tlumočení na soudním jednání. Dále založeny substituční plné moci. Dne 3. 12. 2018 hlavní líčení, vyslýchán svědek [jméno] [příjmení], vyslýchán obžalovaný [jméno] [příjmení], jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 13. 12. 2018. Dne 13. 12. 2018 vyhlášení rozhodnutí. Dne 27. 12. 2018 žádost o prodloužení lhůty k vypravení rozhodnutí. Tato řádně prodloužena. Dále založen rozsudek na č.l. 304-311. V případě žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobce] vyznačena právní moc dne 30. 1. 2019.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

15. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle § 26 zák. č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

19. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

20. Podle § 2900 zákona č. 89/2012. Sb., občanského zákoníku, (dále také „obč. zák.“) vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

21. Podle § 2952 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

22. Soud posoudil předmětnou věc podle § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 26 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení náhrady nemajetkové újmy, a to přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč a náhrady škody ve výši 294 300 Kč za nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání.

23. V řízení bylo nesporným, že usnesením Policie České republiky ze dne 14. 2. 2018, [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, následně byla podána obžaloba a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp.zn. [spisová značka] ze dne 13. 12. 2018 byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu Trestní stíhání pravomocně skončilo dne 30.1.2019. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsouzením, čímž jí vznikl nárok na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

24. Soud nejprve zkoumal nárok na zaplacení částky ve výši 294 300 Kč představující uhrazenou cenu zájezdu do Kyjeva, a to pro 2 dospělé osoby (jedna osoba žalobkyně), v termínu od 2.12.2018 – 15.12.2018, ohledně něhož žalobkyně uváděla, že dovolenou museli zrušen právě v důsledku nezákonného trestního stíhání, konkrétně hlavního líčení dne 3.12.2018. Žalobkyně tedy v důsledku nařízeného hlavního líčení zrušila plánovanou svatební cestu, když tato byla již žalobkyní uhrazena.

25. Podle shora citovaných ustanovení zákona stát objektivně (tj. bez ohledu na zavinění osob funkce státu plnících) odpovídá za škodu (nemajetkovou újmu) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím při současném splnění tří podmínek: 1) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma, 2) příslušný orgán státu se dopustil nesprávného úředního postupu či vydal nezákonné rozhodnutí a 3) škoda (nemajetková újma) je v příčinné souvislosti s tímto postupem či rozhodnutím, tj. nesprávný postup orgánu státu či jeho rozhodnutí je se vznikem škody či nemajetkové újmy ve vztahu příčiny a následku.

26. Již absence jediného předpokladu odpovědnosti vylučuje vyvození odpovědnosti. Z procesně ekonomických důvodů se podává, že v případě nenaplnění i jen jediného předpokladu se není třeba zaobírat ne/naplněním i dalších předpokladů, neboť i v případě jejich naplnění nemůže být závěr soudu o (ne) důvodnosti žaloby jiný (princip prevalence procesní ekonomie).

27. Veden uvedeným principem se soud předně zaobíral otázkou naplnění odpovědnostního předpokladu představovaného příčinnou souvislostí mezi vznikem škody a odpovědnostním titulem, pročež nemohl uzavřít jinak než ve směru jeho absence. Prvně je třeba konstatovat, že otázka, zda jsou určité události ve vztahu příčinné souvislosti, je otázkou skutkovou, nikoliv právní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. I. ÚS 3109/08, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001); právním posouzením je však stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má (může) být existence příčinné souvislosti (vůbec) zjišťována, příp. zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází při právním posouzení příčinné souvislosti z teorie adekvátní příčinné souvislosti, podle níž se o vztah příčinné souvislosti jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. V případě, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody, je třeba mezi takovými skutečnostmi identifikovat vskutku právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 883/2006, a ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 656/2013, či nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05). V posledně citovaném nálezu pak Ústavní soud ve vztahu k teorii adekvátnosti příčinné souvislosti rozvedl, že„ …v řadě vzájemně souvisejících příčin nejsou všechny příčiny stejně významné. Základní obsahovou náležitostí odůvodnění rozhodnutí o příčinné souvislosti tak musí být úvaha o kritériích, kterými se odlišují právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných, a aplikace těchto kritérií na konkrétní případ.“.

28. V průběhu řízení bylo prokázáno, že v průběhu trestního stíhání konkrétně ve fázi řízení před soudem prvního stupně dne 10.8 žádala žalobkyně o odročení hlavního líčení soudu z důvodu letu do zahraničí, následně dne 12.8 uzavírá cestovní smlouvu na pobyt na Ukrajině s cenou 294 300 Kč a současně s vědomím toho, že v případě zrušení cesty není možnost vrácení jakékoli finanční částky. V průběhu řízení pak nebylo ani sporu o tom, že žalobkyně nikdy neinformovala v rámci předejití vzniku škody soud o tom, že již má zaplacen zájezd a současně nikdy nežádala o odročení hlavního líčení nařízeného na 3.12.

29. V dané věci došlo k přerušení příčinné souvislosti, když žalobkyně uzavírala cestovní smlouvu v době trestního stíhání v době, kdy byly řešeny termíny hlavních líčení, a přesto uzavřela smlouvu se 100% odstupným v případě odstoupení od cestovní smlouvy. Žalobkyně neučinila nic, aby naplnila svou povinnost předcházela škodám podle § 2900 občanského zákoníku, nejednala v souladu se zásadou prevenční povinnosti, tedy pouze svým jednání zapříčinila vznik tvrzené škody. Soud současně nemůže ani přehlédnout skutečnost, že dle potvrzení měla být částka uhrazena v hotovosti. Platba by tedy proběhla v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, když žalobkyně tímto svým jednáním porušila povinnost provést platbu bezhotovostně.

30. Soud ve vztahu k tomuto požadavku dospěl k závěru, že tento požadavek na náhradu škody, žalobkyní uplatněný, není důvodný, a to s ohledem na neexistenci bezprostřední přímé příčinné souvislosti mezi takto žalobkyní požadovanou škodou a vydáním nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. V této souvislosti totiž soud musí poukázat na skutečnost, že aby mohlo dojít k odškodnění náhrady škody, je třeba, aby skutečně mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou existovala bezprostřední přímá příčinná souvislost, což však není daný případ. Nadto soud upozorňuje, že pokud se žalobkyně rozhodla pro neuskutečnění pobytu, je zřejmé, že tak učinila na základě svého volného jednání. Současně nelze ani přehlédnout, že manželi žalobkyně trestní stíhání žalobkyně nijak nebránilo již zaplacený pobyt absolvovat. Nárok žalobkyně co do případné věcné škody přísluší pouze žalobkyni, nikoliv dalším rodinným příslušníkům, neboť manželu žalobkyně objektivně nic nebránilo využít zaplaceného pobytu. Posledně pak nelze ani přehlédnout, že trestní stíhání žalobkyni bránilo pouze dne 3.12.2018 a nikoli v žádný jiný den, tedy v případě ostatních dnů, které žalobkyně žádá k uhrazení není vůbec žádná příčinná souvislost s trestním stíháním.

31. Dalším nárokem žalobkyně byl nárok na náhradu nemajetkové újmy, a to přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč za nezákonné usnesení o zahájení trestního stíhání. Jak je výše uvedeno, odpovědnostní titul představovaný nezákonným trestním stíháním je nepochybně dán, soud se tedy dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nezákonným rozhodnutím konstatování porušení práva nebo zda žalobkyni náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011).

32. Prvně je třeba konstatovat, že soud nijak nezpochybňuje subjektivní nepohodu, v níž se žalobkyně (zcela pochopitelně) trestním stíháním ocitla, že však takové subjektivní vnímání jistě nikoliv příznivé životní situace ještě není podle zákona odškodnitelnou nemajetkovou újmou – ta je podle názoru soudu představována na podkladě dokazování zjištěným a dostatečně razantním objektivním zásahem do osobnostních práv trestně stíhané osoby, tj. zejm. práv vyčtených v čl. 10 Listiny (na ochranu lidské důstojnosti, cti, dobré pověsti, soukromého a rodinného života), tedy do sféry osobní, soukromé, rodinné, profesní, příp. i jiné.

33. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství, tedy žalobkyně byla ohrožena trestní sazbou 2 až 8 let odnětí svobody. S ohledem výši trestní sazby a bezúhonnost žalobkyně této reálně nehrozil trest spojený s odnětím svobody. Žalobkyně nebyla v průběhu trestního stíhání omezena na osobní svobodě ve formě vazby, žalobkyně byla pouze krátkodobě, jak sama uvádí po dobu 4 hodin a 30 minut, zadržena a ještě téhož dne propuštěna. Současně nelze přehlédnout osobu žalobkyně, kdy tato nebyla dosud soudně trestána. Žalobkyně byla stíhána pro trestnou činnost obecně nevnímanou jako zvlášť zavrženíhodnou. Samotné trestní stíhání žalobkyně trvalo 11 měsíců, což nelze označit za dobu dlouhou nadto ani za dobu excesivně dlouhou, když délka řízení odpovídá zejména náročnosti dokazování, kdy bylo nezbytné zkoumat přesné okolnosti popisovaných kontaktů a současně bylo nezbytné s ohledem na komunikaci osob v ruském jazyce vše překládat. Nadto nelze ani přehlédnout, že žalobkyně ani její manžel o tom, že bude žalobkyně osvobozena, nepochybovali. Pokud žalobkyně namítala, že orgány činné v trestním řízení na ní prováděli úkony trestního řízení, pak se jedná o standardní situaci, kdy v každém trestním stíhání pro podezření z trestného činu vydírání jsou prováděny shodné úkony.

34. Současně soud nepřehlédl ani skutečnost, že žalobkyně využila svého práva a odmítla k věci vypovídat, tedy je zřejmé, že osvětlení skutkových okolností bylo pro orgány činné v trestním řízení obtížnější, když přímí účastníci, a to [jméno] [příjmení] i žalobkyně, ve věci nevypovídali.

35. Prvně soud zkoumal, zda u žalobkyně trestním stíháním byla dotčena jeho pozice na poli pracovních aktivit. Žalobkyně žádné zásahy do pracovní oblasti netvrdila, tedy v této oblasti žalobkyně zasažena nebyla. Žalobkyně nenamítala zásah ani v souvislosti s tím, že by trestní stíhání bylo medializováno, tedy tomuto se nedostalo negativní mediální publicity.

36. Co se týká zásahů do zdraví, pak v průběhu řízení byly tvrzeny zásahy do zdravotní oblasti v obecné formě stresu, nespavosti, bolesti hlavy. Soud uvěřil žalobkyni, že těmito v průběhu trestního stíhání trpěla, když ale současně nelze přehlédnout, že tyto nebyly v takové míře, že by žalobkyně navštívila alespoň obecného či nějakého specializovaného lékaře, tedy tento zásah nelze označit za nijak zásadní.

37. Soud zkoumal zásah trestního stíhání na rodinné vztahy žalobkyně a na její pověst u dalších osob. Co se týká zásahů, žalobkyně tvrdila, že se v důsledku trestního stíhání hádala se svým manželem (dříve partnerem), když v řízení bylo prokázáno, že se tito hádali, současně ale bylo prokázáno, že se hádali i v důsledku událostí předcházejících trestnímu stíhání (zranění manžela žalobkyně), tedy tento zásah nelze přeceňovat zejména za situace, kdy partneři v průběhu trestního stíhání uzavřeli manželství. Rozhodně tedy nelze hovořit o nějakém narušení či zpřetrhání vztahu. Dále žalobkyně tvrdila narušení vztahu s dcerou a současně uváděla, že dcera ji podporovala, pak ale nelze hovořit o narušení či zničení vztahu. Zásah do jiných rodinných vztahů žalobkyně netvrdila.

38. V případě dalších společenských vztahů žalobkyně tvrdila narušení vztahu se [jméno] [příjmení], kdy v průběhu řízení bylo prokázáno, že vztah byl narušen, žalobkyně se s ním nevídá v takovém rozsahu, jako před trestním stíháním. Soud toto zohlednil. Zásah do oblasti pověsti žalobkyně u ostatních osob nebyl žalobkyní také tvrzen, tedy trestní stíhání negativní ohlas nevyvolalo.

39. Soud tedy dospěl k závěru o tom, že žalobkyni vznikla újma ztotožnitelná se subjektivními pocity frustrace, tísně, žalobkyně mohla vnímat situace úkorně. Současně nelze přehlédnout, že v dané věci nebylo shledáno excesivní chování orgánů činných v trestním řízení, pokud žalobkyně popisovala výslech jako„ drsný“, pak takovéto hodnocení je značně subjektivní, tedy ho nelze pro jeho neobjektivnost dále posuzovat. V poměrech dané věci vychází soud z toho, že vznik imateriální újmy (jakkoliv je trestní stíhání dle již vzpomenutého rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 428/05 spojeno vždy s jistým individuálním diskomfortem trestně stíhaných osob) není na místě presumovat, ale prokazovat, stejně tak (a to zejm.) jako intenzitu (případné) újmy, odůvodňující peněžní odškodnění. Každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30Cdo 2813/2011).

40. Pro výše uvedené skutečnosti, zejména kdy v průběhu řízení byla prokázána nemajetková újma, dospěl soud k závěru, že poskytnutí konstatování porušení práva a omluvy, je odškodněním vzniklé a prokázané újmy dostačujícím. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně rozhodnutí ze dne 16.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, jež navazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2013, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je zřejmé, že„ výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Za tím účelem si pak soud opatří (a to případně i s využitím postupu podle § 118a o. s. ř.) odpovídající zjištění. Žalobce by primárně měl zvolit přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka“. S ohledem na množství shodných znaků soud ke srovnání použil věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 35 Co 436/2014, v dané věci byla přiznána částka 16 903 Kč, jednalo se o stejný trestný čin (vydírání), trestní sazba byla shodná, trestní stíhání trvalo 289 dnů, žalobce byl také zadržen, ale celkem 32 hodin, došlo k zásahům do pověsti žalobce na malém městě. Současně byla zohledňována i skutečnost, že žalobce byl nepravomocně odsouzen, což přispělo k intenzivnějšímu zásahu do osobnostní sféry žalobce. Dále pak soud srovnal výši přiměřeného zadostiučinění s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. 17 C 427/2014, kdy bylo konstatování dostatečné, stejný trestný čin (vydírání), trestní sazba byla shodná, trestní stíhání trvalo 10 měsíců, žalobce byl také zadržen, ale celkem 14 hodin, nedošlo k významným zásahům. Posledně pak soud srovnal výši přiměřeného zadostiučinění s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp.zn. 23 C 26/2016, kdy bylo konstatování dostatečné, stejný trestný čin (vydírání), trestní sazba nižší, trestní stíhání trvalo 4 roky a 9 měsíců, nedošlo k významným zásahům a bylo rozhodnuto v souladu se zásadou in dubio pro reo. Soud tedy konstatuje, že stanovené a poskytnuté odškodnění ve formě konstatování porušení práva v konkrétní projednávané věci a omluvy i z tohoto pohledu je přiměřené a nedosahuje významnější odchylky od jiných (obdobných) věcí.

41. S ohledem na shora rozvedené závěry, soud v odůvodnění rozsudku pro stručnost nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z dalších v řízení provedených a shora nezmíněných důkazů, ježto tyto výsledně neměly pro rozhodnutí o věci samé podstatný význam. Z téhož důvodu byly jako nadbytečné zamítnuty další (neprovedené) důkazní návrhy účastníků, neboť i při prokázání skutečností, k nimž byly navrženy, by shora uvedené skutkové a právní závěry, o něž soud opřel své rozhodnutí, nedoznaly změny – uvedené se týká zejm. důkazů o průběhu trestního řízení.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla plně úspěšnou, soud jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované představuje částka výši 1 500 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 5 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání dne 23.6.2020 a 22.9.2020 (§ 1 odst. 3 písm. a/ a c/ cit. vyhl.)). Lhůta k plnění v nákladovém výroku byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok I.)

43. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto výrokem pod bodem II. rozsudku, kdy žalobkyně nebyla úspěšnou, tedy bude zavázána k plnění nákladů státu s tím, že rozhodnutí o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu si soud vyhradil do samostatného rozhodnutí, neboť náklady státu nebyly dosud proplaceny.