23 C 256/2019-223

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Bělohlávkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 389 939 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se částečně, co do požadavku žalobce na zaplacení částky 274 628,96 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 35 304,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% p.a. od 8. 11. 2019 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 274 628,96 Kč ve výši 10% p.a. od 8. 11. 2019 do 7. 6. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Zamítá se žaloba v části, kterou se žalobce domáhá zaplacení 80 005,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 11. 2019 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 97 397,61 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 2. 12. 2019 domáhá celkem 4 nároků, které souvisejí s trestním řízením, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a které bylo ukončeno tímto soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvádí, že byl v rámci tohoto trestního řízení nezákonně trestně stíhán na základě usnesení z 15. 10. 2010 pro podezření ze spáchání zločinu přijetí úplatku. Žalobce se žalobou domáhá úhrady částky 107 280 Kč jakožto nákladů, které vynaložil na svoji obhajobu, když uvádí, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí. Dále se z téhož důvodu domáhá cestovného, které uhradil za svoji přepravu k hlavním líčením, a to v celkové výši 7 701 Kč. Žalobce se dále domáhá nemajetkové újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 160 000 Kč. Žalobce uvádí, že byla zasažena jeho pracovní sféra, neboť byl příslušníkem Policie ČR, byl postaven na dobu 9 měsíců mimo službu a byl mu snížen příjem o 50%, dále byl přeřazen na jiné pracoviště. Žalobce uvádí, že byl rovněž zasažen na své dobré pověsti, zejména v souvislosti s medializací kauzy. Jako poslední nárok žalobce uvádí nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení, kteroužto vyčísluje při základní částce ročního odškodnění 20 000 Kč, na částku 114 958 Kč. V součtu se tak žalobce domáhá částky 389 939 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila zejména podáním ze 4. 6. 2020. Žalovaná konstatovala, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a dále uvedla, že v rámci stanoviska ze dne 28. 5. 2020 byla žalobci vyslovena i omluva. Žalovaná uvedla, že pokud jde o náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení, tak byly splněny podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu i výše a žalovaná tento nárok plně odškodnila. Pokud jde o nárok na náhradu cestovného, pak žalovaná tento odškodnila částkou ve výši 1 723,96 Kč, když nepřiznala cestovné za cestu ze dne 12. 2. 2013, když tento den se nekonalo hlavní líčení, a pokud jde o výpočet cestovného, pak počítala žalovaná s průměrnou spotřebou vozidla 4,1 litrů na 100 km, která odpovídá technickému průkazu, namísto 5,83 litrů na 100 km, a dále nepočítala s amortizací vozidla, neboť tuto nelze podřadit pod pojem skutečné škody. Pokud jde o nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí, pak žalovaná konstatovala, že je zřejmým zásah do pracovní sféry žalobce, neboť trestní stíhání se vedlo v souvislosti s výkonem jeho povolání, došlo k přeložení žalobce, byl na 9 měsíců postaven mimo službu. Z tohoto důvodu poskytla žalovaná žalobci odškodnění ve výši 100 000 Kč. Medializaci dle žalované nelze přičítat k tíži státu a zbývající zásahy do osobnostní sféry nebyly dostatečně doloženy. Pokud jde o nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení, pak dospěla žalovaná k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, žalovaná vyšla z roční částky odškodnění ve výši 15 000 Kč, tuto ponížila o 30% z důvodu složitosti věci, neboť věc byla vedena ve vztahu k 15 obžalovaným, a dospěla k částce ve výši 65 625 Kč, kterou žalobci uhradila.

3. Podáním ze dne 4. 6. 2021 žalobce rozšířil žalobou uplatněný nárok o příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení, které požaduje v zákonné výši od 8. 11. 2019 do 7. 6. 2020 z celé žalované částky a od 8. 6. 2020 pak z částky, která zůstala předmětem řízení po zpětvzetí žaloby, respektive po dobrovolné úhradě částky 274 628,96 Kč. Žalobce rovněž tímto podáním vzal žalobu co do dobrovolně uhrazené částky v této výši zpět. Výrokem I. proto soud řízení v této části zastavil a na jednání konaném dne 8. 6. 2021 připustil rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení ze žalovaných částek.

4. Ze shodným tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 7. 5. 2019.

5. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 15. 10. 2010 soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno tímto usnesením trestní stíhání pro podezření ze zločinu přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku.

6. Z technického průkazu k vozidlu [registrační značka] soud zjistil, že toto vozidlo je ve vlastnictví žalobce, jedná se o [anonymizována dvě slova], přičemž kombinovaná spotřeba tohoto vozidla činí 5,6 litrů nafty motorové na 100 km.

7. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 15. 10. 2010 [číslo jednací] bylo ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce, a to pro zločin přijetí úplatku dle § 331 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku. Obžaloba byla podána 16. 12. 2011 k Okresnímu soudu v Litoměřicích. Tato byla podána celkem proti 15 obviněným, pod č. 14 je uveden žalobce. Obžaloba čítá 29 stran. Žalobce podává 9. 1. 2012 návrh na předběžné projednání obžaloby, věc je 20. 3. 2012 přidělena z důvodu urychlení věci jinému soudci. Soudce žádá o prodloužení lhůty do 15. 5. 2012 z důvodu značného rozsahu spisu a velkého počátečního senátu. Tato žádost je předsedkyní soudu 26. 3. 2012 zamítnuta z důvodu, že právě pro rychlé vyřízení věci byla věc odňata původní soudkyni. Pokynem ze dne 2. 4. 2012 je pak nařízeno hlavní líčení na 11 a 13. 9. 2012. Soud zároveň volá vedle všech obžalovaných, i 7 svědků. Účastníci se v září 2012 vyjadřují, konkrétně obžalovaný [příjmení], část obžalovaných žádá o jednání v nepřítomnosti, hlavní líčení se koná 11. 9. 2012, je přistoupeno k výslechu obžalovaného – [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno], [anonymizováno], [příjmení], a rovněž žalobce. Líčení je přerušeno do 13. 9. 2012. Tohoto dne se pokračuje v hlavním líčení a je slyšeno celkem 8 svědků. Následně pak v září 2012 soud řeší vyúčtování odměny tlumočníka. Hlavní líčení je odročeno na 7 a 8. 1. 2013. Žalobce vznáší námitku protokolace 19. 12. 2012. Ve spise pak následuje větší množství listinných důkazů. Podáním doručeným 8. 10. 2012 žalobce žádá vyloučení jeho věci k samostatnému řízení. Hlavní líčení se koná 7. 1. 2013, jsou slyšeni 2 svědci, přehrává se DVD a líčení je odročeno na 9. 4. a 11. 4. 2013. Soud řeší s obžalovanými jejich účast a omluvy u nařízeného hlavního líčení. Hlavní líčení se koná 9. 4. 2013, jsou slyšeni obžalovaní a 2 svědci, je pokračováno v přehrávání DVD, líčení je přerušeno do 11. 4. 2013, tento den pokračuje, přehrává se opět DVD a jednání je poté odročeno na 16. a 18. 7. 2013. Soud opět řeší otázku účasti a omluv u dalšího hlavního líčení v návaznosti na přípisy jednotlivých obžalovaných. Hlavní líčení se koná 16. 7. 2013, je opět pokračováno v přehrávání DVD a líčení je přerušeno do 18. 7. 2013, tohoto dne pokračuje, je opět přehráván záznam z DVD a líčení je poté odročeno na 15. a 17. 10. 2013. Usnesením ze dne 11. 9. 2012 je vyloučena k samostatnému řízení věc obviněného [příjmení] Krajské státní zastupitelství doplňuje návrh na dokazování 23. 7. 2013. Ve spise je pak založen rozsudek obžalovaného [příjmení] ve věci [název soudu], sp. zn. [spisová značka]. Soud poté vyžádává podklady od KŘP [anonymizována dvě slova], a soud řeší doručování písemností jednotlivým obžalovaným, kterým se nedaří doručit. Rovněž činí soud součinnostní dotazy na finanční úřad. Soud řeší dále účast a omluvu obžalovaných na nařízeném hlavním líčení. Hlavní líčení se koná 15. 10. 2013, je opět pokračováno v přehrávání záznamů z DVD, jsou čteny listinné důkazy a líčení je odročeno na 17. 10. 2013. Toto se koná, čtou se výpovědi svědků, a za účelem přednesu závěrečných řečí je odročeno líčení na 10. 12. 2013 a 12. 12. 2013. Soud opět řeší účast obžalovaných či jejich zástupců u hlavního líčení a do spisu jsou založeny písemné závěrečné řeči některých z obžalovaných. Hlavní líčení se koná 12. 12. 2013. Státní zástupce přednáší obsáhlou závěrečnou řeč, poté přednáší závěrečné řeči právní zástupci obžalovaných, či tito sami. Pokud jde o závěrečnou řeč státního zástupce ve vztahu k žalobci, pak státní zástupce navrhl doplnění, že tento jednal v rozporu s obsahem služebního slibu, a že nabyla kvalifikace trestného činu jakožto přijetí úplatku a současně přečinu podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Je navrhován úhrnný trest 26 měsíců s podmíněným odkladem a zákaz činnosti výkonu povolání v bezpečnostních sborech na dobu 5 let. Za účelem pokračování závěrečných návrhů, je líčení odročeno na 18. 2. 2014 a 20. 2. 2014, soud opět řeší účast obžalovaných či jejich zástupců na odročeném hlavním líčení. Do spisu jsou založena další písemná znění závěrečných řečí. Hlavní líčení se koná 18. 2. 2014, je pokračováno v závěrečných řečech a za účelem vyhlášení rozsudku je pak odročeno líčení na 20. 2. 2014. Tohoto dne se hlavní líčení koná a na tomto pak soud vyhlásil rozsudek. Tímto rozsudkem byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu, zproštěn obžaloby. Písemné vyhotovení rozsudku z 20. 2. 2014 je založeno pod čl. 4 [spisová značka]. Toto rozhodnutí bylo vypraveno 10. 7. 2014. Přípisem z 15. 7. 2014 Krajské státní zastupitelství upozorňuje na písařské chyby v rozsudku a dává podnět k vydání opravného usnesení. 21. 5. 2014 podává odvolání obžalovaný [příjmení], dne 16. 7. 2014 obžalovaný [příjmení], dne 17. 7. 2014 obžalovaný [příjmení], dne 18. 7. 2014 obžalovaný [příjmení], dne 21. 7. 2014 obžalovaný [příjmení], dne 23. 7. 2014 obžalovaný [příjmení], dne 24. 7. 2014 obžalovaný [příjmení] zasílá odůvodnění odvolání, dne 25. 7. 2014 podává odvolání obžalovaný [příjmení], toto následně ještě odůvodňuje, rovněž tak činí další obžalovaní. Přípisem ze 14. 12. 2011 doplňuje odvolání podané Krajským státním zastupitelstvím, toto státní zastupitelství, když odvolání bylo podáno přímo na jednání 20. 2. 2014. Věc je předložena odvolacím soudu 5. 11. 2014. Ve věci se koná neveřejné zasedání odvolacího soudu 30. 6. 2015, je požádáno o prodloužení lhůty k Vypravení rozhodnutí, a písemné vyhotovení usnesení [název soudu], ze dne 30. 6. 2015 je založeno pod č. j. [číslo jednací] s tím, že napadený rozsudek se podle § 258 odst. 1, písm. a) b) c) d) e), zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu se podává, že rozsudek soudu prvé instance je zatížen několika podstatnými vadami ve smyslu § 258 odst. 1, písm. a) které mají vliv na správnost a zákonnost napadeného rozsudku jakožto celku. Pochybení jsou vytýkána ve vztahu k doručení obžaloby některým obviněným, nezachování lhůty na přípravu k hlavnímu líčení, pokračování v přerušeném hlavním líčení bez účasti obžalovaných či konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaných, aniž by se tito práva účasti vzdali. Odvolací soud konstatuje procesní zmatečnost, je vytýkáno konzistentní provádění důkazů, či provádění důkazů v rámci závěrečných řečí, když předtím byly ostatní důkazy zamítnuty z důvodu úplnosti provedeného dokazování. Odvolací soud uvádí, že soud prvé instance postupoval tak, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí s tím, že skutková zjištění jsou neúplná a důkazy je tak třeba provést znova. Žalobce žádá poté 17. 12. 2015 o zaslání rozsudku soudu odvolacího. Ve spise je pak založena obžaloba vedená [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Přípisem z 25. 1. 2016 Krajské státní zastupitelství dává předsedovi soudu podnět k podání návrh na zahájení kárného řízení vůči předsedovi senátu [anonymizováno] [příjmení]. Tento podnět je založen právě na procesních pochybeních, které konstatoval odvolací soud a pro které je třeba znova provést hlavní líčení, když státní zástupce se domnívá, že soudce musel vědět o tom, že nejsou splněny procesní podmínky pro konání hlavních líčení, přesto tato konal, čímž se dopustil právě procesních pochybení, a to dle názoru státního zástupce zaviněně. Vyjádřením z 19. 2. 2016 toto soudce odmítá s tím, že má za to, že jednal procesně řádně. Právní zástupce žalobce pak žádal zaslání rozhodnutí odvolacího soudu telefonicky, dne 29. 3. 2016. Rovněž tak urgoval zaslání rozhodnutí odvolacího soudu právní zástupce žalobce 19. 4. 2016. Usnesení Krajského soudu je pak rozesláno soudem dne 18. 4. 2016. Soud poté řeší otázku doručování i ve vztahu k zániku části plných mocí obžalovaných. Žalobce žádá přípisem z 5. 5. 2016 o vyloučení věci ze společného řízení, soud dotazuje právní zástupce obžalovaných, zda jejich zastoupení trvá a tito poté soudu odpovídají v průběhu května 2016 Hlavní líčení je nařízeno pokynem z 8. 8. 2016 na 13,14, a 15. 9. 2016 Krajské státní zastupitelství poté 1. 9. 2016 navrhuje vyloučení předsedy senátu [anonymizováno] [příjmení] z vykonávání úkonů v této trestní věci. Namítáno je, že soudce vystupuje jakožto svědek v kauze týkající se jednoho z obžalovaných v souvislosti s uplácením. V neveřejném zasedání je pak rozhodnuto tak, že předseda senátu [anonymizováno] [příjmení], není vyloučen z vykonávání úkonů v této trestní věci, a to usnesením z 8. 9. 2016. Proti tomuto podává 12. 9. 2016 stížnost státní zastupitelství, věc je předložena 24. 10. 2016 odvolacímu soudu, a tento v neveřejném zasedání 2. 11. 2016 stížnost zamítá. Usnesení [název soudu] z tohoto dne, je založeno pod č. j. [číslo jednací]. Ve věci je pak nařízeno hlavní líčení na 13, 14, a 16. 2. 2017 s tím, že jsou voláni i svědci, celkem 7 svědků. Soud opět řeší otázku účasti obžalovaných u hlavního líčení a jejich žádosti či omluvy. Hlavní líčení se koná 13. 2. 2017, tohoto se účastní žalobce a soud na tomto poté vyhlašuje usnesení, že dle § 23 odst. 1 trestního řádu, se vylučuje ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, věc proti obžalovanému [celé jméno žalobce], to jest žalobci. Žalobce poté opouští jednací síň. Usnesením ze dne 13. 2. 2017, jehož písemné znění je založeno pod č. j. [číslo jednací], respektive č. j. [spisová značka], pak tedy došlo k tomu, že věc žalobce byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí s odůvodněním, že obžaloba byla podána pro 68 skutků, k hlavnímu líčení byli předvolání všichni obžalovaná, ovšem obžalovaný [příjmení] se nedostavil bez omluvy, přičemž nelze jednat v jeho nepřítomnosti a věc obžalovaného [celé jméno žalobce], to jest žalobce, s jeho jednáním bezprostředně souvisí a nelze jej oddělit. Z důvodu urychlení řízení a procesní ekonomie tak je věc vyloučena k samostatnému řízení. Účast žalobce v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] tak tímto končí.

8. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením [název soudu] č. j. [spisová značka] byla věc žalobce do té doby vedená pod touto spisovou značkou vyloučena k samostatnému projednání a nadále byla vedena právě pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci je nařízeno hlavní líčení na 9. 5. 2017. Toto hlavní líčení se koná, obžalovaný [příjmení] vypovídat nechce, jsou čteny úřední záznamy a jednání je odročeno na 22. 6. 2017. Toto se koná, je slyšen svědek, jsou přehrávány záznamy a líčení je odročeno na 12. 7. 2017 10. 7. 2017 činí obžalovaný [příjmení] návrh na doplnění dokazování. Hlavní líčení se koná 12. 7. 2017, jsou slyšeni svědci, žalobce se vyjadřuje. Je poté uděleno slovo k závěrečným řečem a soud poté vyhlásil rozsudek na jednání. Tímto byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 12. 7. 2017 je založeno pod č. j. [číslo jednací] a na tomto je vyznačena doložka právní moci 25. 3. 2019. Rozsudek byl vypraven 10. 8. 2017. Dne 16. 8. 2017 doplňuje odvolání podané bezprostředně po vyhlášení rozsudku státní zástupce, věc je předložena odvolacímu soudu 31. 8. 2017. Věc je však odvolacím soudem vrácena 7. 9. 2017 z důvodu nedostatků v rámci vedení spisu, kdy nebyly založeny potřebné opisy po vyloučení věci k samostatnému projednání. Věc je opětovně předložena odvolacímu soudu 27. 11. 2017 2. 1. 2018 je však opětovně vrácena bez věcného vyřízení, a to z důvodu, že chybí podstatné části původního spisu, které jsou nezbytné k rozhodnutí o vyloučené věci, s tím, že toto nelze řešit odkazem na to, že i spis původní [spisová značka] je zároveň předkládám soudu odvolacímu. Právní zástupce žalobce se poté dotazuje na stav věci, konkrétně e-mailem z 15. 5. 2018. Rovněž tak činí telefonicky 26. 9. 2018. Soudce poté dává pokyn k doplnění spisu dle instrukcí soudu odvolacího. Věc je poté předložena odvolacímu soudu 25. 10. 2018 Odvolací soud nařizuje zasedání na den 25. 3. 2019, toto veřejné zasedání se koná 25. 3. 2019 a na tomto pak odvolací soud vyhlásil usnesení, kterým se odvolání státního zástupce dle § 256 trestního řádu zamítá. Písemné vyhotovení usnesení z 25. 3. 2019 je založeno ve spise pod č. j. [číslo jednací]. Z doložky na rozsudku soudu prvoinstančního se pak podává, že toto nabylo právní moci 25. 3. 2019.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, z provedeného dokazování soud tyto nezjistil, neboť žalobce ani k poučení soudu nenavrhl k jejich prokázání důkazy (viz níže). Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

10. Soud ve věci nehodnotil důkazy týkající se poskytování právních služeb právním zástupcem žalobce v rámci trestního řízení, konkrétně vyúčtování právních služeb a realizované platby na tyto právní služby, a dále soud nehodnotil technický průkaz právního zástupce žalobce, to vše z důvodu, že nárok na náhradu škody, tvořený náklady na obhajobu, byl žalovanou odškodněn a není nadále předmětem řízení. Soud dále ve věci nehodnotil listiny, týkající se průběhu naříkaného řízení, když k důkazu byl proveden trestní spis celý, a toto hodnocení by bylo duplicitním.

11. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

14. Žalobce se podanou žalobou domáhá zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení ve výši 114 958 Kč. Na jednání konaném dne 29. 3. 2021 žalobce upřesnil, že se domáhá odškodnění za celou délku trestního řízení, tj. od zahájení trestního stíhání do pravomocného skončení tohoto řízení.

15. Žalovaná žalobci na tento nárok uhradila (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku) finanční odškodnění ve výši 65 625 Kč.

16. Soud se tak nejprve zabýval otázkou, zda orgány činné v trestním řízení vydaly rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 zákona, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

17. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

18. Předmětné trestní řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 15. 10. 2010, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, do dne 25. 3. 2019, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Tedy celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 8 let a 5 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti nepřiměřená. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.

19. K uvedenému závěru vede soud právě již vyhodnocení kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk. O nepřiměřené délce řízení svědčí zejména vyhodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci dle § 31a odst. 3 písm. d) odškodňovacího zákona. Konkrétně soud prvé instance ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 20. 2. 2014, avšak tento rozsudek byl k podanému odvolání usnesením [název soudu] ze dne 30. 6. 2015 v celém rozsahu zrušen, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudu odvolacího se podává, že řízení prvoinstančního soudu je postiženo zásadními procesními vadami, které mají vliv na správnost a zákonnost napadeného rozsudku, zejména je vytýkáno soudu prvé instance, že konal hlavní líčení, aniž by k tomuto byli někteří z obžalovaných předvoláváni, případně aniž by byla zachována lhůta pro přípravu na hlavní líčení, případně že bylo pokračováno bez účasti obžalovaných či bez souhlasu s konáním hlavního líčení v jejich nepřítomnosti. Rovněž je vytýkána soudu prvé instance procesní zmatečnost, spočívající v nekonzistentnosti prováděných důkazů a zároveň okresní soud nedostál své povinnosti, zjistit skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Z těchto důvodů tak byl rozsudek soudu prvé instance zrušen a tento se musel věcí znovu v plném rozsahu zabývat. Jakkoli nelze přesně vyčíslit, nakolik tato pochybení soudu prvé instance řízení prodloužila, je zřejmým, že pro tyto vady rozhodnutí soudu prvé instance došlo k prodloužení očekávatelné doby řízení. Soud dále shledal období průtahů v období od 30. 6. 2015, kdy došlo k rozhodnutí soudu odvolacího, do 27. 4. 2016 kdy teprve došlo k rozeslání tohoto usnesení krajského soudu účastníkům řízení, když spis byl vrácen soudu prvé instance již 22. 1. 2016, tedy oběma soudům trvalo 11 měsíců, než bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno jeho účastníkům. Dílčí průtahy pak lze shledat i v řízení vedeném [název soudu] již pod sp. zn. [spisová značka]. Tento soud ve věci rozhodl rozsudkem z 12. 7. 2017, věc předložil soudu odvolacímu 31. 8. 2017, věc mu však byla vrácena bez věcného vyřízení, pro nedostatky ve vedení soudního spisu, poté byla věc opětovně předložena 27. 11. 2017, ovšem byla obratem rovněž vrácena pro stejné nedostatky ve vedení spisu a ke konečnému předložení odvolacímu soudu k rozhodnutí pak dochází až dne 25. 10. 2018. Tedy pro nedostatky ve vedení spisu po vyloučení věci žalobce k samostatnému projednání a po rozhodnutí v takto vyloučeném řízení trvalo soudu prvé instance 1 rok a 2 měsíce, než předložil spis odvolacímu soudu procesně akceptovatelným způsobem. Ze všech těchto důvodů tak soud dospěl k závěru, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Tento závěr pak nevyvrací ani vyhodnocení ostatních kritérií dle § 31a odst. 3, když řízení bylo složitějším, jak soud uvádí níže, nicméně nikoli natolik složitým, aby toto celkovou délku řízení odůvodňovalo, a dále jednání žalobce jakožto poškozeného naopak spíše přispívalo k urychlení věci (tedy nelze pro něj učinit závěr, že by délku komplikovalo). Rovněž pohledem kritéria významu řízení nelze celkovou délku řízení akceptovat, když toto kritérium svědčí naopak rovněž pro závěr o nepřiměřenosti celkové délky řízení.

20. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě tomuto vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011) soud neshledal.

21. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1710/2012). Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení.

22. Za posuzované řízení v délce trvání 8 let a 5 měsíců tak soud přiznal žalobci základní částku odškodnění ve výši 111 250 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky řízení (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná), a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tj. z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku zvolil soud s ohledem na to, že celková délka řízení nebyla sice přiměřená, ale zároveň neshledal soud důvody pro závěr, že je ve věci na místě vyjít z vyšší částky základního ročního odškodnění, když toto je dle ustálené judikatury přiznáváno až za řízení přesahující dobu 10 let dobu trvání řízení nebo za řízení, kde toto odůvodňuje výjimečné vyhodnocení některého z kritérií dle 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk., což zde soud neshledal.

23. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vypočtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k : b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného: -) V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) – Řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové. Ve věci bylo obžalováno celkem 15 obžalovaných a obžaloba byla podána celkem pro 68 skutků. V řízení bylo slyšeno větší množství svědků a v rámci řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování DVD záznamy, týkajícími se jednání, pro které bylo trestní řízení vedeno, přičemž zhlédnutí obsahu takto zachyceného děje bylo předmětem hned několika hlavních líčení. Pro nadstandardní skutkovou složitost předmětu řízení pak soud základní částku odškodnění snížil o 20%. Vzhledem k velkému množství obžalovaných pak soud dospěl k závěru, že řízení bylo složité i po stránce procesní, když toto se projevilo zejména komplikacemi při obesílání účastníků a nařizování hlavních líčení, konkrétně se to pak projevilo ve fázi doručování rozhodnutí odvolacího soudu, kdy soud musel všechny zástupce či účastníky kontaktovat ohledně aktuálnosti jejich zastoupení. Pro zvýšenou procesní složitost věci, pak soud základní částku odškodnění snížil o dalších 10%. Právní složitost věci soud hodnotí jakožto obvyklou pro tato trestní řízení, a proto pro tuto základní částku odškodnění nemodifikuje. Rovněž soud dále nemodifikoval základní částku odškodnění pro počet soudních instancí, když bylo sice rozhodováno 2x soudem prvé instance a 2x soudem odvolacím, avšak v důsledku zásadních vad prvého rozhodnutí soudu prvé instance, tedy z tohoto důvodu nelze částku základního odškodnění dále krátit. -) Jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, resp. zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk). - Soud pro toto kritérium zvýšil základní částku odškodnění žalobce o 10%, když v řízení shledal hned několik úkonů, jimiž se žalobce snažil dosáhnout urychleného rozhodnutí ve věci. Konkrétně dne 9. 1. 2012 se žalobce domáhal předběžného projednání obžaloby, dále již na začátku trestního řízení se domáhal toho, aby jeho věc byla vyloučena k samostatnému projednání, dále přípisem ze 17. 12. 2015 se domáhal zaslání rozhodnutí soudu odvolacího, toto následně telefonicky urgoval 29. 3. 2016 a rovněž e-mailem z 19. 4. 2016, dále pak opakovanou žádostí z 5. 5. 2016 žádal o vyloučení věci ze společného řízení, přičemž obdobné úkony činil i po vyloučení věci k samostatnému řízení, v období kdy došlo k pochybením s předložením spisu soudu odvolacímu, například telefonicky tak činil právní zástupce žalobce dotaz na stav řízení dne 26. 9. 2018. Soud tak uzavírá, že žalobce se aktivně snažil o urychlení řízení a proto základní částku odškodnění soud zvyšuje o 10%. -) Kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) - Soud pro toto kritérium dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Vzhledem k pochybením, které soud shledal, však tímto nelze mít toto kritérium za zcela vyčerpané, a to zejména s ohledem na vady prvního z rozhodnutí soudu prvé instance a na pochybení po vyloučení věci k samostatnému projednání, související s prodlením při předkládání spisu soudu odvolacímu v souvislosti s nedostatky ve vedení spisu. Soud proto pro toto kritérium nad rámec, že pro něj shledal existenci odpovědnostního titulu, ještě základní částku odškodnění navyšuje o 10%. -) Významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) - Evropský soud pro lidská práva tento typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky jsou považována zejména řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Typově tedy trestní řízení spadá mezi řízení se zvýšeným významem, nicméně žalobce se touto žalobou domáhal rovněž zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou samotným vydáním nezákonného rozhodnutí, přičemž v rámci tohoto žalovaná při dobrovolném plnění, které žalobci poskytla ve výši 100 000 Kč, již zohlednila to, že proti žalobci bylo vedeno právě trestní řízení, neboť povaha trestního řízení je jedním z kritérií, které se v rámci této další nemajetkové újmy zohledňují. Soud proto pro typový význam řízení v rámci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu dále základní částku odškodnění nemodifikoval, neboť by tak činil duplicitně. Subjektivní význam řízení, daný čistě jeho délkou, žalobce v řízení netvrdil, a proto v souhrnu pro toto kritérium soud základní částku odškodnění dále nemodifikuje.

24. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací na místě ponížit o 10 % na výsledných 100 125 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci poskytl na tento nárok jakožto finanční zadostiučinění odškodnění ve výši 65 625 Kč (soud řízení v této části zastavil) pak soud žalobci přiznal zbývající část důvodného nároku ve výši 34 500 Kč (100 125 – 65 625) a ve zbytku tohoto žalobního požadavku, co do částky 14 833 Kč (114 958 – 65 625 – 34 500) soud žalobu zamítl.

25. Žalobce se dále žalobou domáhá finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 160 000 Kč.

26. Žalovaná žalobci na tento nárok uhradila (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku) finanční odškodnění ve výši 100 000 Kč.

27. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, pak soud uvádí, že v řízení vedeném u [název soudu] původně po sp. zn. [spisová značka], následně pod sp. zn. [spisová značka], bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, kterým je ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a ustálené judikatury usnesení Okresního státního zastupitelství v [anonymizována dvě slova] [příjmení] ze dne 15. 10. 2010, [číslo jednací]. Za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením obžalovaného, resp. obviněného. Žalobce byl v souzeném případě obžaloby zproštěn (viz výše průběh trestního řízení) a je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu, neboť trestní řízení skončilo zproštěním obžaloby.

28. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/ 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

29. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08).

30. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry, tak žalobce uváděl, že vydáním nezákonného rozhodnutí byl zasažen v pracovní sféře, a to v souvislosti s tím, že byl postaven mimo službu na dobu 9 měsíců a byl mu snížen služební příjem o 50%. Dále byl přeřazen na jiné oddělení, konkrétně [anonymizována tři slova], územní odbor [obec], a to na zcela odlišný typ práce. Dále žalobce uvádí zásahy, které se dají specifikovat jako zásahy do cti, dobrého jména a pověsti, spočívající v tom, že věc byla medializována v obecné rovině, byl natáčen a fotografován novináři. Nejistotě ohledně výsledku trestního řízení byl vystaven po dobu delší než 7 let a toto znamenalo pro žalobce značnou morální újmu.

31. Pokud jde o medializaci kauzy, pak byl žalobce na jednání konaném dne 29. 3. 2021 ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. upozorněn, že pokud jde o medializaci přičitatelnou státu, je třeba v tomto směru konkrétně tvrdit, kdy orgány činné v trestním řízení porušily pravidla daná trestním řádem, či presumpci neviny, či například medializaci iniciovaly. Žalobce v tomto směru ničeho nedoplnil, pouze odkázal na zásahy vyvolané obecně faktem medializace celého řízení.

32. Z tvrzení žalobce se podávalo, že trestním stíháním měla být zasažena jeho čet, dobré jméno, vážnost a důstojnost a že bylo zasaženo do jeho profesní sféry. Z provedeného dokazování bylo možno pouze učinit závěr, že trestní řízení bylo skutečně vůči žalobci vedeno a že tento byl obžaloby zproštěn. Konkrétní zásahy do osobnostní sféry však v řízení nebyly prokázány a soud uzavírá, že žalobce v tomto směru neunesl důkazní břemeno. Na jednání konaném dne 29. 3. 2021 byl žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. upozorněn, že je třeba navrhnout důkazy k prokázání konkrétních zásahů do osobnostní sféry žalobce. Žalobce však ani přes toto poučení konkrétní důkazní návrhy neuvedl, a to ani účastnický výslech žalobce, ani výslech svědků, či listinné důkazy, ani k prokázání zásahů vyvolaných medializací nebyly navrženy konkrétní důkazy. Soud tak uzavírá, že zásahy do osobnostní sféry žalobce nebyly prokázány.

33. Jak uvedeno výše, soud nemá za prokázané zásahy vyvolané v osobnostní sféře žalobce, a proto uzavírá, že nebyla prokázána nemajetková újma na straně žalobce a nemohlo tak být žalobci přiznáno zadostiučinění ať už finanční, či ve formě konstatování porušení práva.

34. Pro úplnost však soud uvádí, že žalovaná na tento nárok žalobce plnila částkou 100 000 Kč a že dle názoru soudu se jedná o částku adekvátní i pro případ, že by byly zásahy do osobnostní sféry tak, jak byly žalobcem tvrzeny, skutečně v řízení prokázány. Soud v tomto směru odkazuje například na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 10/2014, kde se jednalo rovněž o podezření ze spáchání trestného činu úplatku, tamní řízení trvalo 19 měsíců a u tamního poškozeného došlo k zásahům do pracovní sféry, když s ním byl ukončen pracovní poměr a následně byl nezaměstnaný. Toto návazně vyvolalo finanční problémy v oblasti zajištění jeho rodiny, odkázané na tamního poškozeného výživou, a rovněž došlo k výrazným zásahům v oblasti sociální. Kauza tamního poškozeného byla rovněž medializována jak v televizi, tak na internetu, přičemž tamnímu poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Soud provedl porovnání i s dalším případem řešeným Městským soudem v Praze pod sp. zn. 70 Co 160/2018, kde se jednalo o dva roky a jeden měsíc trvající trestní řízení pro podezření ze spáchání rovněž trestného činu přijetí úplatku, tamní poškozený byl ve vazbě, byl výrazně zasažen v pracovní sféře, když byl pracovníkem na pozici vedoucího státního fondu životního prostředí, a výkon jeho pracovní činnosti byl trestním stíháním zásadně ovlivněn. Tamní poškozený byl zásadně zasažen na rodinné sféře a rovněž v oblasti psychického zdraví, když se léčil s posttraumatickou stresovou poruchou. Rovněž sociální zásahy u tamního poškozeného byly značné, přičemž soudy přiznaly tamnímu poškozenému odškodnění ve výši 70 000 Kč. Oba tyto případy dokládají, že pokud žalovaná odškodnila žalobce částkou 100 000 Kč, pak se jedná dle názoru soudu o odškodnění dostačující, neboť i pokud by žalobce prokázal jím tvrzené zásahy do osobnostní sféry, pak by se s ohledem na tyto porovnávané případy, v nichž se jednalo o stejný druh trestné činnosti, avšak v nichž byli tamní poškození zasaženi na osobnostní sféře ještě zásadněji než žalobce, jednalo o odškodnění dostačující. Jediným odlišujícím kritériem by byla délka řízení, tato však byla u žalobce odškodněna samostatně a proto ani tak by tato neodůvodňovala přiznání odškodnění vyššího.

35. K tomuto soud doplňuje, že při stanovení formy či výše zadostiučinění soud obecně vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/ 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“.

36. Žalobce se na tomto nároku domáhal zadostiučinění ve výši 160 000 Kč, v části 100 000 Kč soud řízení pro dobrovolné plnění a zpětvzetí žaloby zastavil a ve zbývající části 60 000 Kč pak soud pro výše uvedené žalobu zamítl.

37. Pokud jde o náhradu škody požadovanou žalobcem z titulu nákladů vynaložených na obhajobu a cestovné dospěl soud k následujícím závěrům.

38. Odpovědnostní titul je zde dán, když v naříkaném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (viz výše).

39. Nároky z titulu obhajného uplatnil žalobce ve výši 107 280 Kč a žalovaný tento nárok zcela odškodnil (po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku). Soud se proto tímto nárokem dále nezabývá, neboť v této části vzal žalobce žalobu zpět a soud řízení zastavil.

40. Žalobce dále uplatnil nárok na vlastní cestovné ve výši 7 701 Kč. Toto sestává z celkem 16 cest na hlavní líčení z bydliště žalobce do sídla [název soudu]; vypočteno ze spotřeby vozidla žalobce [příjmení] [jméno], 5,83 l [číslo] km NM ve výši celkem 7 446,80 Kč. Dále z jedné cesty z bydliště žalobce ke [název soudu]; při stejné spotřebě vozidla vypočteno ve výši 254 Kč Celkem tedy (zaokrouhleno) 7 701 Kč.

41. Žalovaná uznala tento nárok co do základu důvodným, když uznala důvodnost všech cest až na cestu ze dne 12. 12. 2013, kdy se nekonalo hlavní líčení. Pokud jde o výpočet nákladů na cestu, pak žalovaná však vyšla z kombinované spotřeby vozidla žalobce, dle TP 4,1 litrů NM na 100 km a nezohlednila amortizaci. Provedla vlastní výpočet (žalobce tento přímo neuvádí) a dospěla k závěru o důvodnosti tohoto nároku co do částky 1 723,96 Kč.

42. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Mezi takovéto náklady bezpochyby patří náklady žalobce na vlastní cestovné k jednání soudu.

43. Pokud jde o počet cest, soud vyšel z toho, že žalovaná uznala celkem 15 cest z bydliště žalobce k OS v [obec] ([obec] [obec] – [obec] a zpět) a jednu cestu z bydliště žalobce do sídla [název soudu] ([obec] [obec] – [obec] a zpět). Žalovaná neuznala cestu ze dne 12. 2. 2013. Z provedeného dokazování se podává, že dne 12. 2. 2013 se skutečně hlavní líčení nekonalo. K poučení danému žalobci soudem na jednání dne 29. 3. 2021 žalobce netvrdil, že by cestoval z jiného místa než bydliště, resp. že by toto měl fakticky jinde. Soud proto vyšel co do základu nároku (počet cest; trasa cesty) z toho, co žalovaná učinila nesporným, když nebylo prokázáno nic jiného.

44. Ohledně výše cestovních výdajů pak rovněž žalovaná postupovala správně, když vyšla při určení spotřeby vozidla ze spotřeby kombinované (v TP je kombinovaná spotřeba uvedena již dle normy 93/116/, tedy se vychází z této a nikoli aritmetického průměru všech tří údajů ohledně spotřeby), což je v souladu s 13 odst. 4 AT a § 158 odst. 4 zákoníku práce, dle nichž se pro účely stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použije údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem EU uvedený v technickém průkazu vozidla. Tato kombinovaná spotřeba však činí 5,6 litrů NM/100 km.

45. Rovněž byl správným postup žalované, pokud žalobci v rámci cestovních výdajů nezohlednila amortizaci vozidla. Amortizace skutečně představuje synonymum pro pojem odpis, který se používá u většiny položek dlouhodobého majetku a vyjadřuje opotřebení takového majetku v důsledku používání (fyzický odpis) nebo nepoužívání – zastarávání (fyzický odpis) tohoto majetku a nelze ji podřadit pod pojem skutečné škody, neboť se jedná o fiktivní částku sloužící pouze pro účely účetnictví (viz např. Městský soud v Praze sp. zn. 72 Co 152/2014).

46. Žalobce tedy konkrétně vykonal tyto cesty, za něž mu náleží následující náhrada vypočtená jakožto násobek počtu ujetých kilometrů a kombinované spotřeby vozidla dle tehdy aktuálních vyhláškových cen PHM (tedy bez amortizace a bez DPH): -) 2x náhrada cestovného za soudní jednání konaná v roce 2012 za cestu vozidlem z bydliště žalobce k soudu 1. instance, vždy za celkem 86 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 5,6 litrů NM/100 km – v celkové výši na jednu cestu 167,12 Kč, tj. 2 cesty za 334,24 Kč; -) 7x náhrada cestovného za soudní jednání konaná v roce 2013 za cestu vozidlem z bydliště žalobce k soudu 1. instance, vždy za celkem 86 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 5,6 litrů NM/100 km – v celkové výši na jednu cestu 175,78 Kč, tj. 7 cest za 1 230,46 Kč; -) 2x náhrada cestovného za soudní jednání konaná v roce 2014 za cestu vozidlem z bydliště žalobce k soudu 1. instance, vždy za celkem 86 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 5,6 litrů NM/100 km – v celkové výši na jednu cestu 173,38 Kč, tj. 2 cesty za 346,76 Kč; -) 4x náhrada cestovného za soudní jednání konaná v roce 2017 za cestu vozidlem z bydliště žalobce k soudu 1. instance, vždy za celkem 86 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 5,6 litrů NM/100 km – v celkové výši na jednu cestu 137,74 Kč, tj. 4 cesty za 550,96 Kč; -) 1x náhrada cestovného za soudní jednání konané v roce 2019 za cestu vozidlem z bydliště žalobce k soudu 2. instance, za celkem 41,2 km (cesta tam a zpět dle www.mapy.cz), při spotřebě 5,6 litrů NM/100 km – v celkové výši na jednu cestu 65,99 Kč; celkem tak náhrada činí 2 528,41 Kč.

47. Žalobce se na tomto nároku domáhal škody ve výši 7 701 Kč; v části 1 723,96 Kč soud řízení pro dobrovolné plnění a zpětvzetí žaloby zastavil; soud proto žalobci přiznal zbývající nárok ve výši 804,45 Kč (2 528,41 – 1 723,96) a ve zbývající části 5 172,59 Kč (7701 – 1723 – 804,45) pak soud pro výše uvedené žalobu zamítl.

48. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto přiznal žalobci úrok z prodlení z prodlení z částek, které shledal důvodnými, a to v takto určené výši a za takto vymezené období. Soud dále žalobci přiznal nárok na úrok z prodlení z částek, které žalovaná dobrovolně hradila, neboť dle § 2054 odst. 2 o.z. uznala tímto žalovaná i důvodnost příslušenství takto uhrazené částky.

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 214 981 Kč (2x 50 000 Kč za 2x nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) + 107 280 Kč a 7 701 Kč za majetkovou škodu). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 209 808,41 Kč - 2x 50.000 Kč (neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši /k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 - což platí i za situace, kdy je po podání žaloby dobrovolně plněno a soud řízení o jinak důvodně uplatněném nároku zastaví) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) ve výši 107 280 Kč (obhajné) + dobrovolné plnění (a následné zastavení řízení) ve výši 1 723,96 Kč (cestovné) + přiznaný zbytek cestovného ve výši 804,45 Kč. Převážně tak byl v řízení úspěšný žalobce v rozsahu 95,19%, což soud vyhodnotil dle § 142 odst. 3 o.s.ř. jako neúspěch pouze v nepatrné části a žalobci proto přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši.

51. Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají z: -) zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.000 Kč -) odměny za 7x účelně vynaložený úkon právní služby po 9 180 Kč bez DPH (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne 18.5.2020 a 4.6.2021; porada dne 2.6.2021 /doložena zápisem/; účast u ÚJ dne 29.3.2021 a 8.6.2021; soud nepřiznal odměnu za nevyžádané vyjádření ze dne 23.11.2020), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/1 a), d), g) AT; tj. celkem 77 754,60 Kč s DPH -) odměny za 1x účelně vynaložený úkon právní služby po 4 590 Kč bez DPH (účast na ÚJ, kde došlo k vyhlášení rozhodnutí), dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a); § 11/2 f) AT; tj. celkem 5 553,90 Kč s DPH -) paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce za 8 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč, tj. celkem 2 904 Kč s DPH -) náhrada cestovného za soudní jednání konaná 8.6.2021 a 14.6.2021 za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět vždy za 180 km (cesta tam a zpět dle [webová adresa]), při spotřebě 8,5 litrů NM/100 km + náhrada za promeškaný čas za každou tuto cestu k soudu a zpět (tj. vždy 6 x hod.; dle [webová adresa]) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu + náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět na ÚJ dne 29.3.2021 (tj. 6 x hod.; dle [webová adresa]; k této cestě žalobce [příjmení] původního právního zástupce nedoložil, tedy cestovné soud nemohl přiznat) po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu – v celkové výši 3 185,11 Kč s DPH -) oba právní zástupci žalobce jsou plátci DPH Tedy celkem 97 397,61 Kč s DPH.

Poučení