23 C 257/2024 - 77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno] % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované k rukám právní zástupkyně žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne [datum] uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o životním pojištění [hodnota] (dále jen „Pojistná smlouva“). Součástí Pojistné smlouvy se staly i všeobecné pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] (dále jen „VPP“) a doplňkové pojistné podmínky označené jako [Anonymizováno] (dále jen „DPP“). Žalobce uzavřel Pojistnou smlouvu jako spotřebitel. Pojistná smlouva je smlouvou formulářového typu, připravená žalovanou, bez možnosti žalobce ovlivnit jednotlivá ujednání, s výjimkou nevyplněných polí v Pojistné smlouvě, které se vztahovaly k osobním údajům a variabilním parametrům pojištění (zejména výše pojistné částky, výše a způsob hrazení pojistného, volba investičního portfolia a volba připojištění). Pojištění zaniklo ke dni [datum]. V souvislosti se zánikem pojištění vyplatila žalovaná žalobci odkupné ve výši [Anonymizováno] Kč. Žalobce potvrzuje, že tuto částku od žalované obdržel. Žalobce se žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [Anonymizováno] Kč včetně zákonného příslušenství, neboť se domnívá, že Pojistná smlouva je absolutně neplatná z důvodu nepřiměřených smluvních ujednání ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „SOZ“) a z důvodu neurčitosti těchto ujednání dle § 37 odst. 1 SOZ; tato ujednání nejsou oddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 SOZ. Pojistná smlouva obsahuje v doplňkových pojistných podmínkách následující ustanovení upravující: a) Rizikové pojistné Článek [Anonymizováno]Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění.“ Článek [Anonymizováno]: „Rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného.“ b) Počáteční a správní poplatky Článek [Anonymizováno] „Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele.“ c) Inkasní poplatky [Anonymizováno]: „Pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné.“ Žalobce má zato, že uvedená ustanovení a) - c) jsou zneužívající ve smyslu § 56 SOZ. Označená ujednání tvoří součást mechanismu, jímž je vymezováno pojistné plnění, avšak z Pojistné smlouvy, resp. dokumentace, kterou žalobce k Pojistné smlouvě obdržel, nelze zjistit konkrétní obsah uvedených ujednání. Žalobce totiž od žalované pojistně technické zásady neobdržel. V důsledku obsahové neurčitosti těchto ujednání nemá žalobce jako spotřebitel možnost zjistit, jak je tvořena kapitálová hodnota pojištění a jaká je výše nákladů, o které žalovaná tuto kapitálovou hodnotu hodlala snižovat (a skutečně snižovala) a tím zjistit výši budoucího pojistného plnění. Existence takto koncipovaných ujednání ve formulářové spotřebitelské smlouvě je v rozporu s požadavkem poctivosti, což ve výsledku způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Důsledkem nepřiměřenosti smluvních ujednání je jejich absolutní neplatnost dle § 55 odst. 2 SOZ. Zákaz nepřiměřených smluvních ujednání byl do právního řádu ČR zakotven na základě směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“). Směrnice v článku 6 odst. 1 uvádí: „Členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek.“.Dle Pokynů Komise EU k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách 2019/C 323/04 zveřejněných v Úředním věstníku Evropské unie dne [datum] (dále jen „Pokyny Komise“) musí být článek 6 odst. 1 Směrnice vykládán v tom smyslu, že „smluvní ujednání, které je prohlášeno za zneužívající, musí být v zásadě považováno za ujednání, které nikdy neexistovalo, takže nemůže mít účinky vůči spotřebiteli. Důsledkem soudního rozhodnutí o zneužívající povaze takového ujednání musí být v zásadě obnovení právnía_ faktické situace spotřebitele, ve které by se nacházel, kdyby uvedené ujednání nebylo sjednáno.“. Žalobce se domnívá, že výše citovaná ujednání Pojistné smlouvy jsou zároveň i obsahově neurčitá ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ. Uvedená ujednání neobsahují určení konkrétní výše rizikového pojistného, resp. počátečních, správních a inkasních nákladů, ani mechanismus, kterým by jejich výše měla být jednoznačně a transparentně určena, když pojistně technické zásady nebyly součástí smluvní dokumentace. Žalobce tak neměl možnost zjistit konkrétní výši daného poplatku, a tedy ani konkrétní částku, o kterou bude snížena kapitálová hodnota pojištění. Tento stav vedl k neurčitému ujednání o rozsahu pojistného plnění ve smyslu § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen „ZoPS“), které je podstatnou náležitostí pojistné smlouvy.Shledá-li nadepsaný soud, že výše citovaná ujednání Pojistné smlouvy jsou zneužívající, pak je žalobce přesvědčen, že tato ujednání jsou zároveň neoddělitelná od zbývající části Pojistné smlouvy ve smyslu § 41 SOZ, neboť všechna tato ujednání mají dopad na formování kapitálové hodnoty pojištění, a tedy i na výši plnění z Pojistné smlouvy ve smyslu článku [Anonymizováno] označeného jako „Rozsah nároků“. Neplatnost jednotlivých zneužívajících ujednání o snižování kapitálové hodnoty pojištění proto způsobuje absolutní neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. [Anonymizováno] ve skutkově i právně obdobných sporech mezi [Anonymizováno] a žalovanou o neplatnost smlouvy životního pojištění konstatoval, že pojistná smlouva o životním pojištění podléhá úpravě obsažené ve Směrnici, protože jde o formulářovou smlouvu, která nebyla individuálně sjednána, žalobce má postavení spotřebitele ve smyslu článku 2 písm. b) Směrnice a účastnice má postavení poskytovatele ve smyslu článku 2 písm. c) Směrnice. Dále konstatoval, že dopad Směrnice na projednávanou věc spočívá v tom, že jde o smluvní podmínky, které nedefinovaly jasně závazek pojistitele. Směrnice je součástí přednostně použitelného unijního práva, přestože byla implementována do české právní úpravy. To neoslabuje její přímé účinky, které ve své rozhodovací praxi Soudní dvůr Evropské unie předpokládá (srv. Rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum] č.j. [spisová značka]). Žalobce v souvislosti s výše uvedeným poukazuje na opakovaný apel Soudního dvoru EU, dle kterého: „vnitrostátní soud má povinnost posuzovat zneužívající povahu smluvního ujednání spadajícího do působnosti Směrnice z úřední povinnosti a odstraňovat tak nerovnováhu, která existuje mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem, pokud má za tímto účelem k dispozici nezbytné informace o právním a skutkovém stavu.“ (srv. článek 5. 2.

1. Pokynů Komise EU k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13/EHS o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách 2019/C 323/04 zveřejněných v Úředním věstníku Evropské unie dne [datum]). Žalobce pro úplnost uzavírá, že konstatování, zda neplatnost smlouvy je důsledkem zneužívajících smluvních ujednání, je podstatné pro řešení případné otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení. Vznikne-li totiž právo na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku nepřiměřených smluvních ujednání a prosazení tohoto práva brání vnitrostátní právní úprava, např. promlčení, pak tuto vnitrostátní právní úpravu nelze aplikovat a soudy musí vycházet přímo z práva Unie (srovnej Rozsudek Soudního dvoru EU C-485/19 ze dne [datum]). Výše bezdůvodného obohacení. Dle ustanovení § 451 odst. 2 SOZ je plnění z neplatného právního úkonu bezdůvodným obohacením. Dle § 451 odst. 1 SOZ je ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. V souladu s ustanovením § 457 SOZ pak platí: „Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.“.Žalobce v souvislosti s Pojistnou smlouvou uhradil žalované pojistné ve výši [Anonymizováno] Kč. Žalobce v průběhu trvání pojištění učinil mimořádný výběr ve výši [Anonymizováno] Kč. Při ukončení pojištění k žádosti žalobce žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši [Anonymizováno] Kč. Žalobce se touto žalobou domáhá svého práva na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [Anonymizováno] Kč. Žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení v reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum] odmítla. První den prodlení žalované s úhradou bezdůvodného obohacení je tak [datum]. Žalobce požaduje zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [Anonymizováno] p.a. z částky [částka] od [Anonymizováno] do zaplacení[Anonymizováno]

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobu považuje za nedůvodnou a odmítá ji v celém rozsahu. Žalovaná v první řadě upozorňuje na skutečnost, že nárok žalobce uplatněný žalobou je z velké části promlčen a vznáší námitku promlčení celého uplatněného nároku. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti SOZ. Již při uzavření měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy, kterou nyní tvrdí, a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti a domáhat se vydání údajného bezdůvodného obohacení. Dle ustanovení § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce dovozuje neoprávněné snižování kapitálové hodnoty pojištění a tedy i vznik údajného bezdůvodného obohacení pouze z textu Pojistné smlouvy a s absencí informací o nákladové a poplatkové struktuře pojištění. Žalobce však byl se způsobem nakládání s pojistným a stanovením odkupného prokazatelně seznámen nejpozději v okamžik uzavření Pojistné smlouvy, a to převzetím seznámením se se všeobecnými pojistnými podmínkami (dále jen „VPP“) a doplňkovými pojistnými podmínkami (dále jen „DPP“). Převzetí a seznámení se s VPP a DPP žalobce potvrdil podpisem prohlášení, že "jako pojistník potvrzuji, že jsem při uzavření pojistné smlouvy převzal(a) [Anonymizováno] pro sjednaná pojištění a byl(a) s nimi seznámen(a)."Uhrazené pojistné se rozděluje v souladu s bodem [Anonymizováno] na dvě části, a to na (i) část pojistného určenou k pokrytí životního pojištění včetně nákladů a (ii) část pojistného určenou k investování. Dohodnou-li se na tom smluvní strany v předmětné pojistné smlouvě, rozdělí se pojistné i do další (fakticky tedy třetí) části, do níž bude alokována část pojistného za doplňková pojištění (příkladem může být sjednání úrazového pojištění aj.). Žalobce neplatnost Pojistné smlouvy dovozuje výhradně z jejího textu, se kterým byl seznámen nejpozději v den podpisu Pojistné smlouvy. Neplatnost tvrzenou žalobcem tak nezaložila žádná další skutková okolnost. Žalobce se tedy o údajném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při první platbě pojistného, neboť již v okamžiku uzavírání Pojistné smlouvy měl k dispozici veškeré informace, ze kterých nyní dovozuje neplatnost Pojistné smlouvy, tj. byl seznámen se zněním všech ujednání Pojistné smlouvy, která nyní označuje za neurčitá/zneužívající. V této souvislosti žalovaná poukazuje na skutečnost, že v daném případě nebyl žalobce v postavení běžného/průměrného spotřebitele, neboť žalobce sám v době uzavření Pojistné smlouvy působil jako pojišťovací zprostředkovatel a Pojistnou smlouvu uzavřel sám se sebou. Žalobce také v rámci výkonu své činnosti sám nabízel produkt investičního životního pojištění dalším osobám. Žalobce tedy byl podrobně seznámen se všemi podmínkami a náležitostmi Pojistné smlouvy. Opačná situace by byla i v rozporu s postavením žalobce jako profesionála v oboru. Žalobce pak před uzavřením Pojistné smlouvy jasně vyjádřila své požadavky na uzavíranou Pojistnou smlouvu a i se svými odbornými znalostmi uzavřela Pojistnou smlouvu. Nejvyšší soud v konstantní judikatuře dovodil, že pro počátek plynutí subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo je získal. S ohledem na předmět řízení a tvrzení žalobce jsou rozhodné ty skutečnosti, které zakládání údajnou neplatnost Pojistné smlouvy. Vědomostí se pak nerozumí znalost právní kvalifikace, ale pouze znalost skutkových okolností, z nichž lze neplatnost Pojistné smlouvy, a tedy odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Současně z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v případě tvrzené absolutní neplatnosti smlouvy, kdy tato neplatnost je dovozována již ze samotného textu smluvních ujednání, musí být skutkové okolnosti oprávněnému známy již v okamžiku uzavírání takové smlouvy. K dané problematice se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]dále jen "Nález"), ve kterém uvedl, že "nejde tedy o to, že by stěžovatel měl znát právní kvalifikaci platnosti smlouvy v odborném slova smyslu, ale o to, že aby vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor vedlejší účastnice obohacuje bezdůvodně, musel by přinejmenším tušit, že je se smlouvou něco v nepořádku." Skutečnou vědomost spouštějící běh subjektivní promlčecí lhůty tak dle Nálezu značí právě pochybnost o "správnosti" smlouvy. Tuto pochybnost dle názoru žalované žalobce musel nabýt nejpozději právě při seznámení se s textem Pojistné smlouvy, neboť z textu Pojistné smlouvy je zjevné a není pochyb o tom, že rizikové pojistné a náklady a poplatky spojené s Pojistnou smlouvou mají být z hrazeného pojistného strhávány a v jaké výši. Jinými slovy přímo z textu smlouvy bylo žalobci jasné, že mu na jejím základě vzniká povinnost hradit rizikové pojistné a poplatky, ale v souladu s jeho žalobními tvrzeními vlastně neví, v jaké výši. Právě tato nejistota je tou pochybností, která v souladu s právními závěry Ústavního soudu spouští běh subjektivní promlčecí lhůty. Žalobce navíc uzavřel Pojistnou smlouvu tzv. [Anonymizováno], tj. [Anonymizováno], přičemž za uzavření této smlouvy obdržel odpovídající provizi ve výši [částka]. Po uzavření Pojistné smlouvy pak sám vůči sobě vystupoval jako svůj správce Pojistné smlouvy. Nyní žalobce tvrdí, že nevěděl o tom, že mu budou v rámci pojištění účtovány počáteční náklady, když sám obdržel za uzavření Pojistné smlouvy provizi. Stejně tak je překvapivé jeho tvrzení, že nebyl dostatečně informován o rozsahu pojistného plnění, ačkoliv musel být s průběhem a podmínkami uzavíraných smluv o životním pojištění velice podrobně seznámen. Pokud by se nadepsaný soud s touto argumentací žalované a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu neztotožnil, pak žalovaná uvádí, že žalobce byl o konkrétní výši, a tedy způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informován po celou dobu trvání pojistného vztahu. Žalobce byl navíc každoročně informován o konkrétní výši částek určených k pokrytí nákladové struktury pojištění a rizikového pojistného prostřednictvím výročních dopisů a informačních dopisů k pojistné smlouvě, které vždy obsahovaly informaci o výši částky uhrazené na rizikové pojistného a na počáteční a správní náklady za daný rok. Výroční dopisy z let [Anonymizováno],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum],Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Již z prvního výpisu z podílového účtu, který byl žalobci zaslán dne [datum], pak jasně vyplývá, že od počátku pojištění bylo na pojistném uhrazeno [částka] přičemž z toho částka [částka] byla zaúčtována na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou. Od roku [Anonymizováno] pak informace k pojistné smlouvě vždy obsahovaly informace o konkrétní částce zaúčtované na rizikové pojistné a náklady spojené s pojistnou smlouvou.Srážky za životní část pojištění z kapitálové hodnoty.V uvedené částce nákladů je zohledněna vyšší částka počátečních nákladů, která je zpravidla strhávána v prvních letech trvání pojištění. Pojistné za ostatní pojištění může zahrnovat pojistné za úrazové pojištění, pojištění od [Anonymizováno] vč. nákladů. Z rozhodovací praxe odvolacího soudu, konkrétně senátu [Anonymizováno], na kterou odkazuje sám žalobce, konkrétně pak z rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka], vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet okamžikem, kdy se pojistník seznámí s výší odkupného, které je spojeno s pojistnou smlouvou. S aktuální výší odkupného pak byl žalobce seznamován pravidelně, právě prostřednictvím uvedených informací k pojistné smlouvě, které od roku [Anonymizováno] vždy obsahovaly informaci o výši odkupného a upozorněním, že hodnota podílových jednotek není totožná s výší odkupného. V roce [Anonymizováno] bylo konkrétně rovno [částka], a to s ohledem na provedený mimořádný výběr ze dne [datum] (viz náhled výše). V roce [Anonymizováno] pak byla situace následující[Anonymizováno] Žalovaná proto uvádí, že i v souladu s výše citovanou rozhodovací praxí odvolacího soudu subjektivní promlčecí lhůta začala v případě žalobce plynout nejpozději seznámením s výpisem z podílového účtu ze dne [datum], kterým byl seznámen s výší odkupného a měl tak k dispozici veškeré nezbytné informace k posouzení pojištění a učinění úvahy o nakládání s pojistným dle pojistné smlouvy. Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum] Žalovaná dále odkazuje na rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém odvolací soud uzavřel, že "z výročního dopisu žalované ze dne [datum] ve spojení s čestným prohlášením a záznamem doručených dopisů žalobci prostřednictvím elektronické komunikace bylo prokázáno, že žalobce byl žalovanou dne [datum] informován o stavu sjednaného investičního pojištění, a to ohledně měsíčně placené částky a plateb, recentní hodnotě fondů, hodnotě odkupného k [datum] a stavu a pohybů na podílovém účtě. Tehdy nejpozději, dne [datum], neboť výroční dopisy byly žalobci zasílány od roku [Anonymizováno], bylo možné učinit úsudek o ekonomickém výsledku pojistně investičního záměru a spočítat, co přinesla částka investovaná do předmětného pojistného produktu žalobci a co žalované. Žalobce počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty s žádným okamžikem nespojuje. Odvolací soud vychází z toho, že dne [datum] měl žalobce dostatečné podklady pro jednoduchou laickou úvahu o nevýhodnosti zvoleného pojistného produktu, povaze Smlouvy a jednání žalované a mohl učinit úvahu o bezdůvodném obohacení na základě neplatnosti smlouvy." Dále žalovaná upozorňuje nadepsaný soud na další rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém odvolací soud také uzavřel, že "se podle zjištění soudu I. stupně žalobkyně jistě dozvěděla o aktuální výši kapitálové hodnoty (garantované i negarantované) svého pojištění a o aktuální výši nesplacených počátečních nákladů, a to v korunách českých, v [Anonymizováno] (doručením dopisu ze dne [datum], který obsahoval informace o pojištění, které si sama vyžádala), přičemž v té době (logicky) věděla, kolik na pojistném uhradila a jaké plnění od pojišťovny obdržela, lze [Anonymizováno] označit za dobu, kdy žalobkyně musela nabýt tušení, že se smlouvou je něco v nepořádku. V této době jistě zjistila, nakolik se její investované finanční prostředky zhodnocují (resp. že se nezhodnocují) a že na její vrub pojišťovna eviduje dluhy z plateb, jejichž výše pro ni není ze smlouvy seznatelná. Pro tuto úvahu nemá žádný význam skutečnost, že žalobkyně působila jako pojišťovací makléřka a s předmětným pojistným produktem tak byla seznámena lépe než běžný laik. Každý člověk průměrného rozumu mohl z výše uvedených informací vyhodnotit, zda pojistná smlouva plní jeho očekávání a zda neplatí nepřiměřeně vysokou cenu za poskytovanou službu. Informaci o předem neznámé, nepřiměřeně vysoké ceně za finanční službu pak člověk průměrného rozumu obvykle posoudí tak, že se na jeho úkor poskytovatel služby bezdůvodně obohacuje. Lze tedy uzavřít, že u plateb zaplacených žalobkyní do [Anonymizováno] začala plynout subjektivní dvouletá promlčecí lhůta (nejpozději) v [Anonymizováno] a u plateb zaplacených později ode dne platby." Žalobci byly nadto také zasílány modelové příklady pojištění, a to např. v roce [Anonymizováno], kdy požádal o úpravu Pojistné smlouvy. V návaznosti na jeho žádost byl žalobci zaslán návrh na změnu pojistné smlouvy, jehož přílohou byl právě i modelový příklad vyhotovený ke dni [datum]. Návrh změn byl následně žalované doručen zpět s podpisem žalobce, tudíž o doručení předmětného dopisu, vč. modelového příkladu nemůže být pochyb. Z doručeného modelového příkladu ke dni [datum] pak byla zřejmá částka celkem uhrazeného pojistného od počátku pojištění a aktuální stav Pojistné smlouvy vč. hodnoty odkupného, ale také náhled vývoje kapitálového hodnoty pojištění a odkupného do budoucna, vč. předpokladu stavu pojištění v posledním, [Anonymizováno]. roce pojištění. Žalobce měl informace o pojištění každoročně, stejné jak v roce [Anonymizováno]. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak z velké části promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba byla podána až dne [Anonymizováno]. Promlčená jsou tedy veškerá plnění uhrazená přede dnem [Anonymizováno].Soud se promlčením zabývá přednostně a to s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení. Pojistné zaplacené přede dne [Anonymizováno] je promlčeno. Je třeba vypořádat pojistné zaplacené po tomto datu a to nejen plnění peněžitá ale i nepeněžitá v podobě pojistné ochrany a ze správy finančních prostředků, ze kterých žalovaná plnila. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druihémnu vše, co podle ní dostal. Ze zákjona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvyse tak zakládá právo na nvydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a prvoinnnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Obč. zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku, proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 obč. zák. Při aplikaci promlčecí doby dle § 107 odst. 1 SOZ je částka vyplacená žalovanou vyšší než částka zaplacená žalobcem. Z toho důvodu žalobce nemá nárok na vydání jakéhokoliv bezdůvodného obohacení. Žalovaná i přes výše uvedené z procesní opatrnosti uplatňuje námitku započtení, a to tak, že tímto započítává pohledávku ve výši [částka] poskytnutou jako odkupné při předčasném ukončení Pojistné smlouvy proti uplatněným pohledávkám na vydání údajného bezdůvodného obohacení vzniklého z uhrazeného pojistného v období od [datum] do poslední platby pojistného. Nepromlčené pohledávky žalované jsou tudíž vyšší než nepromlčené pohledávky z pojistného, a žalobce proto nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení. Žalobce v části III. žaloby uvádí, že Pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 56 SOZ, kterým byl do SOZ implementován na základě směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "Směrnice"), která si i přes implementaci dle žalobce zachovala přímý účinek. Dále pak uvádí, že se jedná konkrétně o ujednání 1.6., 1.7., 2.1. a 2.

2. DPP (dále jen "Dotčená ujednání"). Žalobce následně v části IV. Žaloby dodává, že neplatnost Dotčených ujednání současně znamená i neurčitost Dotčených ujednání ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ, neboť tato jsou současně obsahově neurčitá. S tímto hodnocením žalovaná nesouhlasí. Nejvyšší soud totiž jasně v rámci své ustálené rozhodovací praxe dovodil, že vadu neurčitosti ujednání dle § 37 SOZ a vadu nepřiměřenosti ujednání dle § 56 SOZ nelze směšovat a pokládat za totéž. Žalovaná v této souvislosti upozorňuje na aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen "Rozsudek NS). Je proto třeba odlišit soudní přezkum naplnění (obecných) požadavků na platnost právního úkonu (smlouvy), typicky právě z hlediska jeho určitosti, která představuje kvalitu jeho obsahu (jednajícím se nepodařilo jednoznačným způsobem stanovit obsah vůle, přičemž tuto se nepodařilo překlenout ani za použití výkladových pravidel), od obsahové kontroly ujednání ve smlouvě (testu přiměřenosti) - tedy zda konkrétní (platná) ujednání v rozporu s požadavkem dobré víry (přiměřenosti) znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Vada ujednání spočívající v chybějícím obsahu vůle jednajících, jejímž následkem je neplatnost smlouvy (podle stávající úpravy občanského zákoníku jde o zdánlivé právní jednání), možnost zkoumání jeho přiměřenosti neumožňuje." Pokud pak žalobce poukazoval na skutečnost, že v daných ujednáních Pojistné smlouvy zcela chybí nějaká podstatná informace, pak se zcela zjevně jedná o nedostatek projevu vůle spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tj. o vadu neurčitosti dle § 37 odst. 1 SOZ, nikoliv o vadu nepřiměřenosti dle § 56 SOZ, natož o neplatnost přímo dle Směrnice, která není přímo vykonatelným právním předpisem, jak bude uvedeno níže. Žalovaná také upozorňuje na to, že Nejvyšší soud sám toto své rozhodnutí potvrdil, a to v rámci usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Toto usnesení Nejvyššího soudu pak aktuálně potvrdil také Ústavní soud ve svém usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], ve kterém uvedl, že "Nejvyšší soud posléze vztáhl obecná východiska vyplývající z unijního práva a judikatury SDEU na okolnosti nyní posuzované věci a vysvětlil, že neplatnost pojistné smlouvy nebyla důsledkem porušení unijních pravidel (nepřiměřené ujednání ve smyslu generální klauzule podle čl. 3 odst. 1 směrnice Rady č. 93/13/EHS), nýbrž šlo neplatnost a z ní odvozovaný nárok vyplývající z obecných pravidel týkajících se uzavírání smluv (absence určitého ujednání podle § 37 obč. zák., tedy vadu projevu). Ústavní soud nepovažuje závěry obecných soudů týkající se podmínek, za kterých se spotřebitel (i podle unijních předpisů) může domáhat účinné ochrany, za porušující ústavně zaručená práva stěžovatele." Ústavní soud sám tedy potvrdil, že rozlišování vad určitosti a srozumitelnosti je zcela v souladu nejenom se zákonem, ale zároveň takové posouzení nepředstavuje zásah do práva na spravedlivý proces. Žalovaná v této souvislosti také odkazuje na demonstrativní výčet podmínek, které jsou typicky považovány za nepřiměřené, a který je přílohou Směrnice. V tomto výčtu je jako nepřiměřené uvedeno např. ujednání, které zavazuje pouze spotřebitele, nikoliv poskytovatele služby a splnění případných povinností je tak ponecháno čistě jako jeho vlastní vůli, možnost poskytovatele jednostranně a bezdůvodně měnit podmínky smlouvy či závazek spotřebitele ke splnění všech povinností, bez ohledu na to, zda poskytovatel své povinnosti také splní. Žalobcem uváděná Dotčená ustanovení nejenom že nesplňují kritéria zneužívajících ustanovení dle Směrnice, ale ani se svým obsahem nepřibližují k podmínkám uvedeným v demonstrativním výčtu Směrnice. Tento výčet směřuje k ujednáním, která jednoznačně spotřebitele omezují na jeho právech a na jeho úkor zvýhodňují poskytovatele. Dotčená ustanovení však pouze stanoví způsoby nakládání s pojistným, ale nijak žalobce, jakožto pojistníka na jeho právech neomezují. Uvedený demonstrativní výčet je obdobně ke Směrnici uveden v § 56 odst. 3 SOZ a je tedy zřejmé, že Dotčená ustanovení nepředstavují ani porušení SOZ, natož Směrnice, která není přímo závazným právním předpisem. Jak navíc žalobce sám uvádí, Dotčená ujednání mají dopad a upravují formování kapitálové hodnoty pojištění a tedy i pojistné plnění. Dotčená ujednání označená žalobcem totiž upravují částku pojistného, které však představuje samotný předmět plnění, a počáteční a správní náklady za poskytování služeb pojistitele, tedy za správu pojištění a investování části pojistného určeného na investiční část pojištění. Tyto náklady, pro jejichž údajnou neurčitost má být Pojistná smlouva neplatná, však představují právě cenu plnění pojistitele spočívající ho v poskytování investičního životního pojištění, které bylo ujednáno Pojistnou smlouvou. Pojistné plnění pak pro žalobci, jakožto pojistníka, představuje vlastně hlavní předmět Pojistné smlouvy. Dle preambule Směrnice však platí, že se "posouzení nepřiměřeného charakteru nesmí týkat podmínek, které popisují hlavní předmět smlouvy." Stejně tak toto pravidlo vyjadřuje i čl. 4 odst. 2 Směrnice, který stanoví, že "posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy (...)“ Toto pravidlo pak bylo promítnuto i do § 56 odst. 2 SOZ, dle kterého platí, že "ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění." Žalobcem tvrzené nedostatky navíc nevyplývají ani z jakéhokoliv ustanovení, které by bylo pro spotřebitele neuchopitelné či mu bylo skryto. Z tohoto důvodu nemohou být naplněny ani další znaky generální klauzule, tedy újma spotřebitele a rozpor s dobrou vírou (jinými slovy nepřiměřenost ujednání). Už vůbec se pak nemůže jednat o porušení samotné Směrnice, která není přímo závazným právním předpisem. Přísné posouzení otázky počátku běhu promlčení ze strany SDEU je přitom specificky navázáno na závažný charakter porušení prospotřebitelských předpisů ze strany finanční instituce, konkrétně porušení Směrnice. K takovému porušení však v předmětné věci prokazatelně nedošlo. Úprava nepřípustnosti ujednání, která "v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran," se tedy v souladu s uvedeným ustanovením na předmět plnění smlouvy a cenu plnění nevztahuje. Žalobcem namítanou neplatnost Pojistné smlouvy pak nelze dne § 56 SOZ jakkoliv dovodit, když se toto ustanovení na žalobcem vymezená Dotčená ujednání vůbec nevztahuje. Tento závěr žalované pak potvrdil i Nejvyšší soud ve výše citovaném Rozsudku NS. Nejvyšší soud konkrétně uzavřel, že "nemá pochybnosti o správnosti úvahy odvolacího soudu, který ze zjištění, že pojistné plnění bylo vázáno přímo na kapitálovou hodnotu pojištění, jejíž výše se měla odvozovat od (nesjednané) výše počátečních a správních nákladů, a že nebyla sjednána výše rizikového pojistného, dovodil, že jde o ustanovení, jež tvoří součást mechanismu, jímž je vymezeno pojistné plnění, jež je výslovně z posouzení přiměřenosti vyloučeno, jak vyplývá z textu odůvodnění směrnice. Argumentace 5 dovolatele, že dopad absentujících ujednání (snižování kapitálové hodnoty o počáteční, správní a inkasní náklady a rizikové pojistné) na pojistné plnění, z nich (z těchto ujednání) nečiní hlavní předmět smlouvy, se míjí se zjištěními, jež soudy učinily z obsahu uzavřené smlouvy a jejích příloh." Žalovaná pro úplnost zdůrazňuje, že jakákoli směrnice není přímo vykonatelná v členském státě a je nutné, aby ji každý členský stát náležitě implementoval do vnitrostátního práva, ať už formou novelizace právních předpisů či vtělení směrnice do textu zákona. Ustanovení § 107 odst. 2 SOZ nebylo na základě Směrnice nikdy změněno, a bylo zrušeno až zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě ustanovení § 3028 odst. 3 tohoto zákona se režim promlčení práv na bezdůvodné obohacení řídí SOZ, a tedy i ustanovením § 107 SOZ. Jinými slovy pro potřeby tohoto řízení je § 107 SOZ stále součástí českého právního řádu a nelze jej bez dalšího ignorovat. I pokud by § 107 SOZ měl být v kontextu Směrnice v rozporu s unijním právem, stále je na rozdíl od Směrnice pro soud závazný a aplikovatelný. Případné vady implementace směrnice je nutné řešit na úrovni členských států, nikoli výkladem zákona, jak se snaží tvrdit žalobce. Nadto žalovaná doplňuje, že ani žádná metodika ministerstva či jiného orgánu výkonné moci není relevantním právním předpisem a soud se jí ani nemůže řídit či ji upřednostnit před dikcí zákona. Žalovaná tedy uzavírá, že Dotčená ujednání Pojistné smlouvy byla sjednána zcela v souladu s právní úpravou účinnou v době uzavření Pojistné smlouvy a nepředstavují tzv. zneužívající ujednání. Žalobce následně v části V. Žaloby dodává, že posouzení zda se jedná či nejedná o zneužívající ujednání má dopad na posouzení námitky promlčení. Konkrétně pak žalobce odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie [Anonymizováno] (dále jen "Rozhodnutí"). S tím žalovaná nemůže souhlasit, neboť toto rozhodnutí nelze na Pojistnou smlouvu vůbec aplikovat. Z odůvodnění Rozhodnutí SDEU jasně vyplývá, že SDEU má za to, že promlčení ve spotřebitelských vztazích, a to právě i v případě, kdy směřuje proti spotřebitelům, není a priori závadné. Důvod, pro který SDEU v Rozhodnutí rozhodl, že aplikace uvedené promlčecí lhůty, která měla běžet ode dne vzniku bezdůvodného obohacení, je v konkrétním případě v rozporu se zásadou efektivity, spočívá v závažnosti defektu smlouvy. Tímto porušením je pak porušení evropských pravidel týkajících se nepřiměřených podmínek, resp. zneužívajících ustanovení, popřípadě pravidel stanovených na ochranu dlužníků ze spotřebitelských úvěrových smluv vyplývajících z evropských předpisů. V takových věcech je soudy poskytována spotřebitelům zvýšená ochrana, neboť se tím předchází většímu společenskému problému, kdy je spotřebitel mnohdy tíživými okolnostmi přinucen uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, kterou však není schopen dodržet, neboť z důvodu špatné finanční situace na výhodnější produkt nedosáhne a pokud by mu zvýšená ochrana nebyla poskytnuta, mohl by se dostat do dluhové pasti. V předmětné věci, však nelze dovodit, že by spotřebitel byl špatnou finanční situací přinucen tíživými okolnostmi smlouvu uzavřít. Spotřebitel se v takovém případě naopak dobrovolně rozhodl své volné finanční prostředky, investovat do jím zvoleného produktu, který je nazván jako investiční. Na danou věc je tak třeba plně aplikovat koncept průměrného spotřebitele a pouze vnitrostátní právní úpravu, jak to učinily soudy nižších stupňů. Stejný závěr zaujal i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], který v nálezu vydaném v téměř totožné věci uvedl, že "z povahy životního pojištění nelze usuzovat na přesnou výši ztráty, která by stěžovateli vznikla, kdyby ve smluvním vztahu setrval, jak původně předpokládal. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat." Ani dle Ústavního soudu tedy nelze závěry Rozhodnutí SDEU na danou věc aplikovat. Současně i odkaz žalobce na rozhodnutí [Anonymizováno] je tedy nepřípadný, neboť tato rozhodnutí byla fakticky Ústavním soudem vyvrácena a překonána, když aplikaci Rozhodnutí SDEU v obdobných věcech odmítl. Nadto byla tato rozhodnutí vydána v řízení o žalobách dle části V. o.s.ř., nikoliv o žalobách na plnění, která je předmětem tohoto řízení. Ustanovení, porušující evropská pravidla na úkor dlužníka pak smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž posouzení bylo předmětem Rozhodnutí SDEU, skutečně obsahovala. Smlouva o spotřebitelském úvěru totiž stanovila, že "společnost [Anonymizováno] byla oprávněna již od prvního dne smluvního vztahu vybírat poplatky ve výši [Anonymizováno] za to, že spotřebitel bude mít v budoucnu možnost dosáhnout odkladu splácení úvěru." Toto ustanovení tedy umožňovalo uvěrové společnosti vybrat poplatek za odklad splácení úvěru ještě dříve, než spotřebitel o odklad splácení úvěru požádal, a dokonce bez ohledu na to, zda splácení úvěru bylo vůbec někdy odloženo. Úvěrová společnost tak byla oprávněna vybrat poplatek předem a fakticky jej strhávala z částky čerpaného úvěru bez ohledu na to, zda situace, za kterou byl poplatek vybírán, skutečně nastane. Takové ustanovení skutečně bezdůvodně zvýhodňovalo úvěrovou společnost na úkor spotřebitele. Pojistná smlouvy však žádné obdobné ustanovení neobsahuje. Tvrdí-li žalobce, že některá ujednání v Pojistné smlouvě jsou neurčitá, respektive není z nich zřejmá konkrétní výše plateb, nejedná se rozpor se Směrnicí, resp. s jejím provedením v § 55 a 56 SOZ, nýbrž o důsledky řešené obecnou úpravou v § 37 SOZ, jak potvrdil i Nejvyšší soud. Žalobce dovozuje neplatnost pojistné smlouvy pouze z jejího textu. Obecné soudy proto opakovaně a správně dovodily, že v takovém případě se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 107 odst. 1 SOZ. Žalovaná připomíná, že § 107 SOZ se nadále vztahuje na vztahy z Pojistné smlouvy a má-li být v rozporu s unijním právem, popírá tento závěr aplikaci vnitrostátního práva členského státu na jeho území. K neurčitosti ujednání. Žalobce v Žalobě uvádí, že Dotčená ujednání jsou současně neurčitá ve smyslu § 37 odst. 1 SOZ, neboť z nich není zřejmá výše rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů či nákladů za mimořádné úkony. To má taktéž za následek neplatnost Pojistné smlouvy jako celku. Žalovaná ani s tímto tvrzením žalobce nesouhlasí a trvá na tom, že Pojistná smlouva je platná. Žalovaná poskytovala žalobci jasně definovanou službu/plnění (ujednána výplata - pojistná částka při smrti pojištěného). Za tuto službu/plnění jí přísluší úplata. Tržně obvyklou výši úplaty za pojištění smrti lze při vynaložení relativně malého úsilí snadno zjistit. Žalovaná v tomto případě poskytovala sjednané pojistné krytí, které má zcela zřejmě svoji tržně obvyklou hodnotu, kterou lze celkem snadno vyčíslit a odvodit jednoduchými výpočty (popsanými v každé základní učebnici pojistné matematiky) a z veřejně dostupných zdrojů (např. úmrtnostní tabulky publikované [právnická osoba]) jako součin míry úmrtnosti v daném věku a plnění v tomto věku, zanedbáváme- li pojistnou anti-selekci, se kterou musí pojišťovny pracovat. Protože se úmrtnostní míry v čase mění, nelze konkrétní výši rizikového pojistného dopředu při sjednání pojistné smlouvy vyčíslit jednou konkrétní přesnou částkou pojistného, ani konkrétním vektorem přesných numerických hodnot pojistného. Žalovaná má dále za to, že přesné vyčíslení rizikového pojistného pro případ smrti není povinnou součástí pojistné smlouvy, když takováto povinnost nevyplývá z žádného v době uzavření Pojistných smluv účinného právního předpisu. Žalovaná je tedy toho názoru, že Pojistné smlouvy byly sjednány platně a účinně. Navíc, i kdyby ujednání o rizikovém pojistném mělo být neplatné, tato neplatnost by neměla vliv na platnost Pojistných smluv jako celku, neboť ujednání o rizikovém pojistném je od zbytku Pojistných smluv oddělitelné. V této věci žalovaná odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém dovolací soud konstatoval, že "neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové nikoliv reálné neoddělitelnosti; podle zásady favor negotii je pak třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy."Povinnou náležitostí smlouvy dle § 4 odst. 1 písm. e) ZPS je pouze výše pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové. Právní předpisy nepožadují výslovné ujednání smluvních stran o výši rizikového pojistného pro případ smrti. Žalovaná proto zdůrazňuje, že i kdyby byla Pojistná smlouva v některých částech neurčitá, a potažmo částečně neplatná, jednalo by se maximálně o neplatnost relativní, které je nutné se dovolat u soudu, což však žalobce neučinil a jeho právo tak učinit se promlčelo ještě před podáním návrhu na zahájení tohoto řízení, když Pojistná smlouva byla uzavřena v roce [Anonymizováno]. Žalovaná je rovněž přesvědčena, že tato údajná neplatnost by se navíc vztahovala pouze k dílčím ujednáním Pojistné smlouvy a neměla by za následek neplatnost Pojistné smlouvy jako celku.

3. Žalovaná doplnila svou argumentaci o aktuální judikaturu Nejvyššího soudu v obdobných věcech. V kontextu své dřívější argumentace týkající se žalobcem namítané neplatnosti Pojistné smlouvy žalovaná odkazuje na zcela aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým byl zrušen rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém soud odmítl objektivní promlčecí lhůtu aplikovat, a ve kterém Nejvyšší soud výslovně uzavřel, že "Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] odmítnuta, dovodil, že povinnost vnitrostátních soudů aplikovat tzv. zásadu efektivity je podle ustálené judikatury SDEU vázána na případy zjevného porušení unijního práva. Takovým není situace, kdy důvodem (absolutní) neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost (obligatorních) smluvních ujednání. Spočívá-li důvod neplatnosti pojistné v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst.1 obč. zák. (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran). Ze stejného důvodu se nemůže prosadit ani námitka, že není sepsáno jasným a srozumitelným jazykem." Dále žalovaná odkazuje na zcela aktuální rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve kterém odvolací soud v právně i skutkově obdobné věci uzavřel, že "pokud jde o požadavek žalobce aplikovat evropskou judikaturu týkající se ochrany spotřebitele před zneužívajícími smluvními ujednáními (ve smyslu směrnice Rady č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách), odvolací soud se ztotožňuje s obranou žalovaného, že tato na posuzovanou věc nedopadá. V posuzované věci je důvodem neplatnosti smlouvy neurčitost podstatných smluvních ujednání, nikoli jejich nepřiměřenost ve smyslu tzv. generální klauzule (čl. [Anonymizováno]) směrnice. Spočívá-li tedy důvod neplatnosti pojistné smlouvy v absenci určitého ujednání, pak takové (chybějící, neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. (rozsudek NS sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). Pokud žalobce poukazoval na rozhodovací praxi senátu [Anonymizováno] soudu, který rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím finančního arbitra a který dovodil zneužívající charakter neurčitých smluvních ujednání pojistné smlouvy, pak zmíněná judikatura Nejvyššího soudu jeho praxi překonala (nepotvrdila)." Žalovaná proto uzavírá, že zneužívající povahu ujednání nelze dovodit ani dle rozhodovací praxe odvolacího soudu a ani v předmětné věci není důvod se odchýlit od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu potvrzené i ze strany Ústavního soudu. K počátku běhu promlčecí lhůty. Žalobce dále v Reakci k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty zdůrazňuje, že dle rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu musí být vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení skutečná a prokázaná. Žalovaná proti uvedenému ničeho nenamítá, avšak má za to, že v případě žalobce jsou tyto okolnosti dány a vědomost žalobce i ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], [Anonymizováno]. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum] za účinnosti [Anonymizováno], přičemž žalobce měl již při uzavření smlouvy k dispozici veškeré relevantní podklady. Žalobce dovozuje údajnou neplatnost Pojistné smlouvy výhradně z jejího textu, se kterým byl seznámen nejpozději v den podpisu. Žalovaná je přesvědčena, že se žalobce mohl tedy o údajném bezdůvodném obohacení dozvědět již při první platbě pojistného. V této souvislosti žalovaná opětovně poukazuje na skutečnost, že v daném případě nebyl žalobce v postavení běžného/průměrného spotřebitele, neboť žalobce sám v době uzavření Pojistné smlouvy působil jako [Anonymizováno] a Pojistnou smlouvu uzavřel sám se sebou. Žalobce byl o konkrétní výši a způsobu nakládání s hrazeným pojistným pravidelně informován prostřednictvím výročních dopisů, přičemž první výroční dopis je již ze dne [datum]. Od roku [Anonymizováno] obdržel žalobce každý rok podrobné informace o stavu pojistné smlouvy včetně rozpisu jednotlivých složek kapitálové hodnoty. Žalovaná je toho názoru, že v souladu s praxí vyšších soudů začala subjektivní promlčecí lhůta běžet ke dni seznámením se s výší odkupného dokumentem informace k pojistné smlouvě ze dne [datum], případně pak ke dni seznámení se s dokumentem Modelový příklad pojištění ze dne [datum], ve kterém jsou podrobné informace jednak o nákladové a poplatkové struktuře pojištění a jednak informace o aktuální hodnotě odkupného a výši uhrazeného pojistného. Modelový příklad pojištění pak bylo vyhotovena ještě jednou dne [datum] k žádosti samotného žalobce. V této souvislosti žalovaná odkazuje na zcela aktuální rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kde soud konstatoval, že: „Z provedeného dokazování nicméně plyne, že takovou vědomost mohla získat za trvání pojistného vztahu na základě žalovanou zaslaných výročních dopisů ([Anonymizováno]) obsahujících informaci o stavu a pohybech na podílovém účtu žalobkyně, jakož i o odečítaných položkách v podobě rizikového pojistného, počátečních nákladů a dalších poplatků. Prokazatelně pak žalobkyně musela získat subjektivní vědomost o všech skutkových okolnostech v uvedeném směru nejpozději k okamžiku ukončení pojistné smlouvy dne [datum], kdy bylo v souvislosti s výpočtem vyplaceného odbytného provedeno konečné vyúčtování pojistné smlouvy včetně vyčíslení konkrétní výše odečítaných položek rizikového pojistného, počátečních nákladů a dalších poplatků. Je tedy opodstatněn závěr, že nejpozději ke dni [datum] měla žalobkyně skutečnou vědomost o všech skutkových okolnostech, z nichž lze dovodit odpovědnost žalované za bezdůvodné obohacení, a tedy, že v případě nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího v pojistném zaplaceném do data [datum], uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta ke dni [datum]. Za situace, kdy k poslední úhradě pojistného došlo dne [datum] a zjištěné skutkové okolnosti neopodstatňují závěr o úmyslném bezdůvodném obohacení žalované, lze uzavřít, že žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok u soudu žalobou podanou dne [datum] po marném uplynutí subjektivní i objektivní promlčecí lhůty (§ 107 obc. zák.) a její nárok je tak v celém rozsahu promlčen.“ Závěry citovaného rozhodnutí jsou plně aplikovatelné i na projednávanou věc, neboť žalobce měl možnost již z výročního dopisu ze dne [datum] možnost seznat rozdíl v jím zaplaceném pojistném a hodnotou odkupného. Rovněž z tohoto výročního dopisu vyplývá informace o odečítaných položkách v podobě rizikového pojistného, počátečních nákladů a dalších poplatků. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak z velké části promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť Žaloba byla podána až dne [datum]. Promlčená jsou tedy veškerá plnění uhrazená přede dnem [datum]. Při aplikaci promlčecí doby dle § 107 odst. 1 SOZ je částka vyplacená žalovanou vyšší než částka zaplacená žalobcem. Z toho důvodu žalobce nemá nárok na vydání jakéhokoli bezdůvodného obohacení. K zúčtování vzájemných plnění. Žalobce pak v poslední části své Reakce namítá, že nesouhlasí se způsobem zúčtování vzájemných plnění tak, jak jej navrhla žalovaná a dále uvádí způsob, kterým by měla být dle jeho názoru vzájemná plnění vypořádána. S takto nastíněným postupem žalovaná nesouhlasí, neboť tento je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí odvolacího soudu. Nároky smluvních stran, které si navzájem plnily, se posuzují každý samostatně, tedy první vrací druhému a druhý vrací prvnímu. I otázka promlčení se tudíž musí posuzovat individuálně ve vztahu k nárokům jednotlivých stran. Žádné ustanovení zákona nestanoví, že by se v situaci dvou proti sobě stojících peněžitých plnění mělo nejprve provést zúčtování a až poté uplatnit námitku promlčení vázanou k okamžiku, kdy se setkaly poslední zúčtovatelné vzájemné pohledávky, a ani žalobkyně na žádné takové zákonné ustanovení neodkazuje. Naopak, ustanovení § 107 odst. 1 a 2 SOZ jasně stanoví, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčuje za dva roky, resp. tři roky u objektivní promlčecí doby. Výjimky z promlčení stanoví § 100 odst. 2 a 3 SOZ. Postup zúčtování navrhovaný žalobkyní v odvolání tedy není zcela evidentně správný, neboť jde proti dikci zákona. Žalobce uvedl, že je třeba aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uvedl, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných prospěchů a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Toto rozhodnutí však nijak neřeší dopad námitky promlčení při takovém postupu soudu. V tomto ohledu je toto rozhodnutí Nejvyššího soudu zcela nepřiléhavé. Žalovaná současně namítá, že soud nemůže provést vzájemné zúčtování z úřední povinnosti. Soud může činit pouze to, co mu umožňuje zákon (zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí), a § 457 SOZ ani jiné ustanovení nestanoví nic o vzájemném zúčtování ex officio. Žalovaná je naopak přesvědčena, že rozhodující je obsah plynoucí z vůle osoby, která námitku započtení vznesla. Důsledkem vzájemného zúčtování ex officio by byl zánik práva na plnění obou stran. Zákon však takovýto způsob zániku práva nezná. Právo na plnění může zaniknout pouze v důsledku započtení, resp. kompenzační námitky. Závěry žalované potvrzuje i sám Nejvyšší soud ČR, ze které žalovaná upozorňuje např. na usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve kterém Nejvyšší soud uvádí, že „podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Každému z účastníků zrušené nebo neplatné smlouvy se tak zakládá právo na vydání toho, co druhé smluvní straně poskytl a povinnost vrátit plnění, které sám podle takové smlouvy obdržel. Občanský zákoník pro tento případ nemá samostatnou úpravu otázky promlčení ani stavení promlčecí doby tohoto synallagmatického závazku; proto se použijí ustanovení § 107 obč. zák. a § 112 ob č. zák“ Vypořádání poskytnutých plnění je tudíž nutné i v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu provést toliko v rámci dosud nepromlčených plnění obou účastníků řízení, neboť právě pouze práva z těchto pohledávek jsou opatřena nárokem a lze je úspěšně uplatnit před soudem. Skutečnost, že tento způsob zúčtování vzájemných plnění je správný pak opakovaně potvrdil v rámci své rozhodovací praxe i Městský soud v Praze, a to ve skutkově i právně obdobných řízeních. V rámci rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka] uvedl, že "důsledkem neplatného právního úkonu (pojistné smlouvy) je povinnost účastníků vrátit si vzájemná plnění či majetkový prospěch, který v souvislosti s plněním z neplatného právního úkonu získali (§ 451, § 457 obč. zák.). Správně proto soud prvního stupně postupoval podle zásad vypořádání bezdůvodného obohacení jako prospěchu získaného bez právního důvodu, který od počátku chyběl. Rovněž nepochybil, když nejprve posuzoval dle § 107 obč. zák., zda žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem, že požadavek žalobce, který je třeba právně kvalifikovat jako vydání bezdůvodného obohacení, byl v době podání žaloby již promlčen." V rámci rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka] pak uvedl, že "z žalobcem odkazované judikatury nijak neplyne jím dovozovaný a prezentovaný názor o nemožnosti vyjmout v důsledku námitky promlčení ze zúčtování vzájemných plnění některá přijatá a poskytnutá plnění, respektive o možnosti povinné strany uplatnit námitku promlčení teprve proti nároku oprávněné strany na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu (salda), zjištěného zúčtováním vzájemně poskytnutých plnění."Žalovaná v neposlední řadě odkazuje na rozsudek [Anonymizováno] v obdobné věci ve věci sp. zn. [spisová značka], ve kterém odvolací soud uzavřel, že "soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že nárok žalobkyně byl z větší části promlčen a v části, v níž promlčen nebyl (v rozsahu [částka]), byl žalovanou uhrazen. Odvolací soud neshledal, že by tento závěr soudu prvního stupně byl v rozporu s § 457 občanského zákoníku účinného do [datum], ten ukládá vrácení bezdůvodného obohacení, nehovoří však o tom, jak přitom postupovat, pokud šlo o žalobkyni uváděný postup výpočtem salda a judikaturu k tomu citovanou, nejednalo se o případy skutkově srovnatelné s projednávaným." I z tohoto závěru odvolacího soudu je tak patrné, že dle odvolacího soudu není argumentace žalobce ohledně prvotního zúčtování a až následné aplikace námitky promlčení správná. Naopak pokud by se aplikoval způsob zúčtování uvedený žalobcem, došlo by k popření účelu námitky promlčení a takový postup by vedl k závěru, že nároky jsou nepromlčitelné i na vždy do budoucna. Takový výklad by byl zcela nepřípustný. Žalovaná proto na základě všech výše uvedených skutečností navrhuje nadepsanému soudu, aby žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Pojistná smlouva číslo [hodnota]. Z této pojistné smlouvy tedy vyplývá, že byla uzavřená [datum] [Jméno žalobce] a [právnická osoba]. Jedná se o životní pojištění, Profi [právnická osoba] právní zástupkyně žalované doplňuje, že ze smlouvy vyplývá, že žalobce byl zároveň pojišťovacím zprostředkovatelem a zároveň pojistníkem, což vlastně vypovídá o tom, že nebyl tedy spotřebitelem. Připojen je zdravotní dotazník. Přílohou jsou Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, doplňkové pojistné podmínky, přehled předepsaného a zaplaceného pojistného z [datum], takže vypovídá o tom, kolik bylo zaplaceno na pojistném. Z potvrzení o příchozí úhradě ze [datum], na účet žalobce bylo vyplaceno odkupné ve výši [částka]. Pak informace k pojistné smlouvě z [datum], tady [právnická osoba] informuje k pojistné smlouvě, že výše uvedená pojistná smlouva počátkem [datum] je k dnešnímu dni uhrazena do [datum], je evidován přeplatek ve výši atd. Žalobce požádal o sdělení, kolik je zaplaceno a tyto informace mu byly sděleny. Mimořádný výběr pro [částka] k [datum], [částka] k [datum], [částka] k [datum] a [částka] k [datum]. Dále Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze [datum], vyplývá, že se jedná se o předžalobní výzvu ze strany právního zástupce žalobce. Vyzývá žalovanou k vyplacení bezdůvodného obohacení [částka]. K tomu doplňuje právní zástupce žalované, že předžalobní výzva a žádost o ukončení, říkáte, že potom šla žádost o ukončení té pojistné smlouvy, poté, až byla doručena žádost o ukončení pojistné smlouvy, bylo vyplaceno odkupné. Z odpovědi na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, je to ze dne [datum]. Pojišťovna sděluje, že záležitost prověřili. Provedením šetření neshledali pochybení při uzavření smlouvy, smlouvu neuzavřeli v rozporu s žádným právním předpisem, normou či pokynem státního orgánu. Při uzavření smlouvy vykonávali pojišťovací činnost, do které je zahrnuto uzavírání pojistných smluv. Požadavek na vydání částky tak nepovažují za oprávněný. Smlouvu klient uzavřel s datem [datum] na pojistnou dobu [Anonymizováno] let a základní pojistná částka pro případ smrti činí [částka] a pojistné podmínky svým podpisem na návrh smlouvy, klient potvrdil, že se seznámil s náležitostmi smlouvy a souhlasí s pojistnými podmínkami, to je [Anonymizováno] zneužívající smluvní ujednání. [právnická osoba] odmítá tvrzení, že smlouva obsahovala zneužívající smluvní ujednání uváděné ve směrnici rady 93/13 HS ze dne 5. 4. 93 při ujednání zakládající značnou nerovnováhu v právech a povinnostech § 56 odstavec 1 zákona 40/64 Sb. Ze smlouvy nevyplývá žádný relevantní důvod pro tento závěr a tvrzení o nerovnosti nejsou přiléhavá, rizikové pojistné, jakož i související náklady, poplatky jsou zcela standardní. Pravidelný roční přehled ke smlouvě klienta informuje o vývoji smlouvy prostřednictvím výročních dopisů zasílaných na email. Všeobecné pojistné podmínky, doplňkové pojistné podmínky, důkaz číslo [hodnota] a součástí dále jsou i zvláštní pojistné podmínky pro obnovení pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti. Z výročních dopisů [datum] a dále výroční dopisy z let [Anonymizováno]. Žalobce byl informován o stavu investičního pojištění, ale chyběla zde informace o výši odkupného, ta je až v dopisech z roku [Anonymizováno]. Z Informace k pojistné smlouvě od [datum] do [datum]. důkaz 5–12 vyplynulo, že dle odst. 5 v případě uzavření pjištění, u kterého může dojít k zániku pojištění s výplatou odbytného/odkupného, řídí se způsob určení jeho výše pojistnými podmínkami, zvláštními ujednáními a technickým obchodním plánem pojistitele. Základem pro stanovení odbytného/odkupného je podle [Anonymizováno] rezerva pojistného nebo kapitálová hodnota. Odbytné/odkupné se vyplácí jako procentní podíl z její hodnoty k datu zániku pojištění, který se pro jednotlivé skupiny produktů liší a může být též závislý na době uplynulé od počátku pojištění. Odbytné/odkupné neodpovídá celkově zaplacenému pojistnému. Z informace pro klienta – pojistná ochrana vyplynulo, že zaplacené pojistné se rozdělí na 2 složky. Jedna složka je určena k pokrytí rizik vyplývající z pojistné smlouvy a nazývá se rizikové pojistné, druhá složka tvoří spořící část pojistného, která se snížená o příslušné správní náklady pojišťovny převádí na váš podílový účet. Rizikové pojistné se kalkuluje každý rok podle aktuálního věku pojistného a aktuální pojistné částky. Z podílového účtu se pravidelně strhávají poplatky za počáteční a správní náklady, v ceně podílových jednotek se zohlední poplatky za správu fondu. Z Všeobecných pojistných podmínek [Anonymizováno] vyplynulo, že …. Dle čl. [Anonymizováno] aktuální hodnota podílových jednotek je součin počtu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka a aktuální (v daném okamžiku platné) nákupní ceny. Dle čl. [Anonymizováno] Rizikové pojistné za pojištění pro případ smrti a doplňkových pojištění je peněžním ekvivalentem odpovídajícím rozsahu pojistitelem poskytnuté pojistné ochrany. Rizikové pojistné pro případ smrti se stanoví pro každé pojistné období podle aktuálního věku pojištěného, jeho zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad. Dle čl. [Anonymizováno] se vypočítá jako součet odkupní hodnoty počátečních a akumulačních podílových jednotek snížený o nevyúčtované náklady popsané v článku [Anonymizováno]. Odkupní hodnota počátečních jednotek je aktuální hodnota počátečních jednotek vynásobená příslušným procentem v odkupní tabulce podle délky pojištění a již uplynulých let. Odkupní hodnota akumulačních jednotek je rovna jejich aktuální hodnotě. Aktuální hodnota podílových jednotek se stanoví jako součin počtu jednotek a příslušné nákupní ceny. Dle čl. [Anonymizováno] případě dožití se konce pojištění pojistitel vyplatí pojištěnému aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka. Dle odst. [Anonymizováno] v případě smrti pojištěného během trvání pojištění pojistitel vyplatí oprávněné osobě své aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka a garantovanou pojistnou částku, tím smlouva zaniká. Aktuální hodnota podílových jednotek se určuje nákupním kurzem platným v den doručení oznámení nároku na poskytnutí plnění. Dle čl. [Anonymizováno] Mimo sjednané pojistné může pojistitel účtovat pojistníkovi výdaje a poplatky ve výši uvedené v kalkulačních zásadách (např. Pojistný poplatek, poplatek za vinkulaci). Tyto poplatky jsou součástí pojistného a vztahují se na ně ustanovení o prodlení při placení pojistného Dle čl. [Anonymizováno] Nákupní cenou podílových jednotek vázaných na daný fond je podíl aktuální hodnoty fondů a počtu podílových jednotek vázaných na fond. Dle odst. [Anonymizováno] aktuální cenu prodeje podílových jednotek stanoví pojistitel tak, aby rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou činil maximálně [Anonymizováno]% prodejní ceny. Dle čl. [Anonymizováno] pojistné a mimořádné pojistné se vkládá na oddělený účet pojistníka, běžné pojistné splatné v prvních dvou letech pojistné doby umístí pojistitel v počátečních jednotkách, není-li ve smlouvě ujednáno jinak. Dle odst.[Anonymizováno] běžné pojistné, placené počínaje [Anonymizováno]. rokem pojistné doby, a dále mimořádné pojistné umístí pojistitel v akumulačních podílových jednotkách. Dle čl. [Anonymizováno] Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele a garantované pojistné částky zvolené pojistníkem. Dle odst. [Anonymizováno] Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka správní náklady za daný měsíc, správní náklady se mohou měnit nejvýše [Anonymizováno] za pojistný rok. Dle odst. [Anonymizováno] pro krytí počátečních nákladů souvisejících s pojištěním u produktu s běžným pojistným snižuje pojistitel počet počátečních podílových jednotek na konci každého pojistného roku maximálně o [Anonymizováno]% do konce pojištění, nejvýše po dobu [Anonymizováno] let. Dle odst. [Anonymizováno] zatížení uvedená v bodech [Anonymizováno] a doba tohoto článku se sráží s akumulačních jednotek (resp. z počátečních jednotek u produktu s jednorázovým pojistným) tak, že podle nákupního kurzu platného k [Anonymizováno]. dni v měsíci pojistitel přeměňuje aktuální poplatky na podílové jednotky, po které pak sníží počet aktuálních podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka. Z žádosti o mimořádný výběr z [datum] vyplývá, že žalobce požádal o mimořádný výběr případně o změnu smlouvy a umožnění mimořádných výběrů. Z potvrzení o mimořádném výběru ze [datum] vyplývá, že bylo vybráno [částka]. Ze zaslání návrhu na změnu pojistné smlouvy ze dne [datum]. Přílohou návrhu na změnu pojistné smlouvy je i modelace. Došlo ke změně výše pojistného na žádost žalobce. Z podepsaného návrhu na změnu ze dne [datum] soud zjistil, že sjednaná částka pro případ smrti činí [částka]. Žádost o mimořádný výběr je ze dne [datum]. Potvrzení mimořádného výběr ze dne [datum] , výběr činil [částka] Žádost o mimořádný výběr ze dne [datum]. Potvrzení mimořádného výběru ze dne [datum] činí [částka]. Žádost o mimořádný výběr ze dne [datum] Potvrzení mimořádného výběru ze dne [datum] ve výši [částka] Modelový příklad pojištění [Anonymizováno] ke dni [datum] , uvedeno jak se nakládá s investičními částkami. Výpověď pojistné smlouvy ze dne [datum] s[Anonymizováno]podpisem [Jméno žalobce] a uvedení čísla účtu, kam je třeba zaslat pojistné. Informace k ukončení pojištění ze dne [datum] , vyplývá z ní, že výše pojistného je [částka]. Zánik pojištění ze dne [datum] je s výplatou odkupného [částka]. Ze smlouvy o spolupráci ze dne [datum], z této smlouvy o spolupráci vyplývá, že žalobce vlastně uzavřel smlouvu o spolupráci jako pojišťovací zprostředkovatel podle obchodního zákoníku § 269 odst. 2 za použití § 652 a násl. a § 566 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. Ze souhlasu se samosjednáním pojistné smlouvy vyplývá, že bylo odsouhlaseno [jméno FO] Z Protokolu zjištění potřeb nájemce ze dne [datum] vyplývá, že sjednal pojištění sám se sebou a že si vybral podle svého uvážení konkrétní typ smlouvy. Ze sdělení k výplatě odkupného ze dne [Anonymizováno] soud zjistil, že k tomuto datu byly informace žalobci sděleny. Požadavek o prověření stavu ze strany žalobce ze dne [Anonymizováno], záznamy o odeslání výročních dopisů z let [Anonymizováno]. Záznam o odeslání informace k pojistné smlouvě ze dne [Anonymizováno] ze záznamu o odeslání informace k pojistné smlouvě vyplývá, že byla odeslána [Anonymizováno] emailovou adresu [e-mail]. Následují další záznamy o odeslání informace .[datum] a k tomuto jsou průvodní dopisy, Informace k pojistné smlouvě ze dne [datum]. Z emailu ze [datum] měl vědomost o tom, že začala běžet subjektivní promlčecí lhůta. V emailu se uvádí zpráva: [právnická osoba], prosím o prověření stavu této pojistné smlouvy [Anonymizováno]. Klientovi přišlo potvrzení v emailu, že smlouva bude ukončena [Anonymizováno]., je tam ale informace, že smlouva byla ukončena až [Anonymizováno], klientovi bylo slíbeno vyplacení odkupného [Anonymizováno] ale to neproběhlo. Klient je hodně rozzlobený, kontaktuje právníka, se kterým se bude radit. Prosím o co nejrychlejší odeslání odkupného klientovi na běžný účet, mail s informací o ukončení. Děkuji za vyřízení. Ze záznamů vyplývá, že veškeré písemnosti související s pojistnou smlouvou byly žalobci doručeny, žalobce s nimi byl seznámen .Všechny dopisy byly žalobci doručovány na emailovou adresu, kterou žalované sám nahlásil a žádal, aby mu písemnosti byly doručovány právě elektronickou formou a právě na tuto emailovou adresu. Žalobce na to prostřednictvím tohoto emailu s žalovanou komunikoval a to v návaznosti na výše doručené informace. Doručování dopisů s informacemi k pojistné smlouvě do dispoziční sféry žalobce je nepochybné.

5. Právní zástupce žalobce odkázal ve svém vyjádření na rozhodnutí Ústavního soudu, které zmiňovala žalovaná na minulém jednání [Anonymizováno] kde se stanoví, že je podstatné, aby byla prokázaná vědomost o neplatnosti smlouvy, což teda je to objektivní okolnost, kterou žalovaná neprokazuje emaily nebo výročními dopisy, prostě tímto to není prokázáno objektivně. Není důkaz o tom, že to bylo doručeno a i kdyby to tak bylo, tak z toho není prokázáno, že žalobce doznal všechny okolnosti, ze kterých by mohl usoudit na neplatnost smlouvy. Právní zástupce žalobce je přesvědčen o tom, že žalobce se nemohl dozvědět, není prokázána ta vědomost o neplatnosti, absolutní neplatnosti sjednané smlouvy. Dokonce i v letech [Anonymizováno] zdejší soud vydával rozhodnutí, kde uváděl, že smlouvy jsou platné, k tomu je potřeba mít právní erudici, aby mohl skutečně dojít k tomu, že smlouva je absolutně neplatná. Právní zástupce žalobce poukazuje na to, že až do roku, ještě v roce [Anonymizováno] platil pojistné, poslední platba byla v lednu [Anonymizováno] na pojistném. Je nutno přihlížet k tomu, že žalobce platil pojistné, že pojišťovna ho ujišťovala, že ve smlouvě je všechno v pořádku. Pokud by tedy žalobce měl povědomí o tom, že smlouva je neplatná, tak nedává logiku to, že by dále platil pojistné a dále by fungoval pojistný vztah. Žalovaná má za to, že smlouva není neplatná a pokud žalobce měl za to, že není se smlouvou něco v pořádku, tak mohl si toto ověřit z výročních dopisů, zároveň uzavřel smlouvu sám se sebou. Byl [Anonymizováno], takže znal nákladovou strukturu a za sjednání smlouvy inkasoval provizi. A nyní po [Anonymizováno] letech namítá neplatnost. Právní zástupkyně žalované zdůrazňuje k námitce právní zástupce žalobce, že není prokázáno, že byly doručeny ty emaily, ty výroční zprávy, tak dokládá emailovou reakci na email ze [datum], kde se doptává právní zástupce žalobce, konkrétně na to: [Anonymizováno]. Právní zástupce žalobce má za to, že subjektivní okamžik lze těžko prokazovat, má za to, že promlčecí subjektivní lhůta neuplynula, respektive, že se dozvěděl až v roce [Anonymizováno], že smlouva je neplatná. Právní zástupce žalobce má za to, že až z emailu ze [datum] měl vědomost o tom, že začala běžet subjektivní promlčecí lhůta. V emailu se uvádí zpráva: [právnická osoba], prosím o prověření stavu této pojistné smlouvy [Anonymizováno]. Klientovi přišlo potvrzení v emailu, že smlouva bude ukončena [Anonymizováno] je tam ale informace, že smlouva byla ukončena až [Anonymizováno], klientovi bylo slíbeno vyplacení odkupného [Anonymizováno] ale to neproběhlo. [Anonymizováno].

6. Po provedeném dokazování soud zjistil, že účastníci sjednali dne [Anonymizováno] smlouvu týkající se [hodnota] Součástí se staly Všeobecné pojistné podmínky, závěrečná ustanovení. Z informace pro klienta je zřejmé, že zaplacené pojistné se rozdělí na 2 složky – rizikové pojistné a spořící část pojistného, která se snižuje po příslušné správní náklady a převádí se na podílový účet. Rizikové pojistné se kalkuluje každý rok dle aktuálního věku pojištěného a aktuální pojistné částky. Podle čl. [Anonymizováno] stanoví pro každé pojistné období podle aktuálního věku pojištěného, zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad. Podle čl. [Anonymizováno] pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele, garantované pojistné částky zvolené pojistníkem. Podle čl. [Anonymizováno] v případě dožití se konce pojištění pojistitel vyplatí pojištěnému aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka, aktuální hodnota podílových jednotek se určuje nákupním kurzem platným v den ukončení pojištění, dle odst. [Anonymizováno] v případě smrti pojištěného během trvání pojištění pojistitel vyplatí aktuální hodnotu podílových jednotek evidovaných na účtu pojistníka a garantovanou pojistnou částku. Výpověd pojistné smlouvy je ze dne [datum] s podpisem [Jméno žalobce] a uvedení čísla účtu, kam je třeba zaslat pojistné. Informace k ukončení pojištění ze dne [datum] , vyplývá z ní, že výše pojistného je [částka]. Zánik pojištění ze dne [datum] s výplatou odkupného [částka].

7. Po právní stránce soud věc posoudil dle následujících ustanovení: Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „NOZ“) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ust. § 3036 NOZ Podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle ust. § 788 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném ke dni sjednání pojistné smlouvy z. [datum], pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Podle ust. § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do [datum] (dále jako „SOZ“) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 41 SOZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 451 odst. 1 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 457 SOZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle ust. § 107 odst. 1 SOZ právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti předmětné pojistné smlouvy týkající se investičního životního pojištění. Pojmovým znakem pojistné smlouvy je ujednání o pojistném, které se zavazuje pojistník plnit, a to bez ohledu, že součástí pojistné smlouvy je i investiční ujednání. V pojistné smlouvě či jejich přílohách, na které odkazuje, nelze zjistit konkrétní výši rizikového pojistného či jednoznačného způsobu stanovení rizikového pojistného (v Informaci o klienta je uvedeno toliko: „kalkuluje každý rok podle aktuálního věku pojištěného a aktuální pojistné částky“, VPP uvádí: „Rizikové pojistné pro případ smrti se stanoví pro každé pojistné období podle aktuálního věku pojištěného, jeho zdravotního stavu, pohlaví, povolání, činnosti a aktuální garantované pojistné částky na základě pojistně technických zásad“ či „Pojistitel sráží každý měsíc z účtu pojistníka rizikové pojistné vypočtené podle aktuálního věku pojištěného, platného tarifu pojistitele a garantované pojistné částky zvolené pojistníkem.“) Nejedná se určité smluvní ujednání, na jehož základě by bylo lze vypočítat výši ujednaného rizikového pojistného. Chybí tak podstatná náležitost předmětné pojistné smlouvy. Jelikož se jedná o ujednání neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy - pojmový znak, způsobuje tato absence absolutní neplatnost smlouvy o životním pojištění dle § 37 odst. 1 SOZ jako celku. Je-li tato pojistná smlouva od počátku neplatná, uvedený závěr nezmění ani později zasílané výpisy či jiné informace vztahující se k předmětné pojistné smlouvě. Jelikož již uvedený důvod postačuje k vyslovení neplatnosti, soud se dále nezabýval dalšími důvody pro vyslovení její neplatnosti. S ohledem na závěr o neplatnosti pojistné smlouvy se soud dále zabýval vypořádáním plnění, které si žalobce a žalovaná z předmětné smlouvy poskytli. Každý je ve smyslu ust. § 457 SOZ povinen vrátit si vše, co podle neplatné smlouvy dostal. Vzhledem k uplatněné námitce promlčení, se soud zabýval výší nepromlčeného plnění. Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 3 roky, jak plyne z ust. § 107 SOZ. Promlčecí lhůta počala běžet u každého provedeného plnění zvlášť. Soud při vědomí toho, že žaloba byla podána dne [Anonymizováno] dospěl k závěru že v rozsahu částky [částka] není nárok žalobce promlčen, neboť od [Anonymizováno] žalobce na pojistném zaplatil uvedenou částku. Naopak platby uskutečněné žalobcem přede dnem [Anonymizováno] jsou promlčeny. Oproti této částce žalovaná započítává vyplacené odkupné ve výši [částka], které bylo zaplaceno [Anonymizováno] s tím, že se jedná o částku vyšší než je to nepromlčené pojistné a tudíž žalobce nemá nárok na další plnění. Žalobce se dozvěděl o tom, že se smlouvou není něco v pořádku z informace k pojistné smlouvě ze dne [Anonymizováno] Navíc byl sám zprostředkovatelem pojišťovny a měl veškeré informace ohledně smluv. Soud nepřisvědčil ani námitce žalobce ve vztahu nemožnosti aplikace objektivní promlčecí doby s odkazem na rozsudky Soudního dvora Evropské unie ve věcech [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], a to s odůvodněním, že je třeba nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru (který byl v předmětných rozsudcích Soudního dvora EU řešen) a uzavřením životního pojištění jakožto investicí svého druhu. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR (sp. zn. [Anonymizováno]. Pokud jde o námitku vznesenou žalobcem, a tedy že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, pak dle judikatury by se uplatnění promlčecí námitky příčilo dobrým mravům ve výjimečných případech, kdyby bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči kterému by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Soud dospěl k závěru, že z ničeho neplyne, že by uplatnění námitky mělo být zneužitím práva na úkor žalobce. Žalobce netvrdil, že by mu žalovaná v uplatnění práv jakkoli bránila nebo znemožňovala uplatnění jeho práva. Bylo na žalobci, kdy práva bude uplatňovat, a to se všemi důsledky z toho plynoucími. Žalovaná považovala smlouvu za platnou, byla připravena plnit pojistné plnění v případě pojistné události. Nelze žádným způsobem dovodit, že by bylo úmyslem žalované uzavřít k neplatnou smlouvu (ani že by byla s takovým následkem srozuměna) a inkasovat na jejím základě neoprávněný prospěch od žalobce. Jelikož žalovaná poskytla žalobci na odkupném částku [částka] soud přistoupil vypořádání uvedených částek, tedy nepromlčených plnění, kdy nepromlčené plnění uhrazené žalovanou převyšuje nepromlčené plnění poskytnuté žalobcem, pročež nezbývá ničeho, čeho by byla žalovaná povinna žalobci plnit. Pokud žalobce nemá pohledávku na vrácení bezdůvodného obohacení nepostiženou promlčením, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. V řízeních o žalobě na zaplacení se za tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu považuje částka [částka]. Podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za [Anonymizováno] úkon právní služby činí z tarifní hodnoty [částka] částku [částka]. Právní zástupce žalované učinil během řízení celkem [hodnota] úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to: (a) příprava a převzetí právního zastoupení (b) vyjádření k žalobě ze dne [datum] (c) vyjádření žalované ze dne [datum] (d) účast na jednání dne [datum] (e) vyjádření žalované ze dne [datum] (f) účast na jednání dne [datum] (g) vyjádření žalované ze dne [datum] (h) účast na jednání dne [datum]. Žalované dále náleží náhrada režijního paušálu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu za [Anonymizováno] úkonů právní služby ve výši [částka] bez DPH za jeden úkon právní služby pro úkony učiněné do [datum] a [částka] bez DPH za jeden úkon právní služby pro úkony učiněné po [datum].Žalované proto soud přiznal částku částku [částka] za [Anonymizováno] úkonů právní služby, částku [částka] jako náhradu režijního paušálu a částku [částka] za DPH, celkem tedy částku [částka].

Poučení