23 C 267/2021-165

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Kristýny Koubové a přísedících Moniky Novákové a Jaroslavy Volfové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 282 788 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení částky 4 188,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 188,12 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112 756 Kč za den 3. 1. 2022.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 64 681,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 240 645 Kč od 15. 6. 2021 do 14. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 152 027,70 Kč od 15. 12. 2021 do 3. 1. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 769,65 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 43 885,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 954,88 Kč od 15. 6. 2021 do 14. 12. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 867,18 Kč od 15. 12. 2021 do 3. 1. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 798,23 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 54 237 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 1 745 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 11. 2021 domáhal úhrady částky 282 788 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 282 788 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to konkrétně částky ve výši 149 661 Kč jako částky představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobce, částky ve výši 107 500 Kč jako bolestného, částky ve výši 2 499 Kč jako nákladů na pořízení dioptrických brýlí, částky ve výši 674 Kč jako nákladů na léky a částky ve výši 18 454 Kč jako nákladů za cesty k lékařům. Požadované nároky žalobce odůvodnil tím, že dne 11. 6. 2020 jako zaměstnanec žalované utrpěl pracovní úraz levého oka, ke kterému došlo při opravě techniky svářením. Uvedené zranění si vyžádalo rozsáhlou léčbu, žalobce se ocitl od 20. 6. 2020 v pracovní neschopnosti, čímž mu vznikla nejen ztráta na výdělku, ale také vynaložil náklady za cestovné k lékařům, za léky, za vypracování lékařského posudku, za nákup nových dioptrických brýlí a v neposlední řadě žalobce v souvislosti se zraněním a léčbou utrpěl také bolesti. Žalovaná byla k úhradě žalobou nárokovaných částek vyzvána písemnou výzvou ze dne 3. 6. 2021. Žalovaná však žalobci jím požadované finanční prostředky neuhradila a dne 27. 8. 2021 navrhla krácení žalobcem vzneseného nároku o 30 %, kdy vzdor svému předchozímu tvrzení o splnění podmínek bezpečnosti práce ze strany žalobce v okamžiku vzniku jeho pracovního úrazu nově tvrdila, že žalobce neměl v průběhu úrazového děje nasazenou svářečskou kuklu. Žalobce s uvedeným tvrzením žalované nesouhlasil a zcela opačně uvedl, že při sváření, při němž došlo k jeho pracovního úrazu, svářečskou kuklu nasazenou měl, a to konkrétně kuklu, kterou mu pro danou práci žalovaná poskytla, a to ač byl její stav nevyhovující, neboť byla kompletována z vícero kusů a obsahovala tak značné netěsnosti. Právě těmito netěsnostmi došlo v průběhu úrazového děje ke vniknutí žhavé okuje do svářečské kukly a jejímu kontaktu se sklem dioptrických brýlí žalobce. Přestože žalovaná opětovně změnila svůj názor a přípisem ze dne 8. 9. 2021 oznámila žalobci, že mu bude jím vznesený nárok, a to prostřednictvím pojišťovny žalované, uhrazen v nezkrácené výši, do dne podání žaloby, a to i přes opakovanou výzvu žalobce ze dne 6. 9. 2021, se tak nestalo.

2. Žalovaná se k žalobě dne 14. 1. 2022 vyjádřila tak, že předmětnou žalobu považuje za předčasnou, neboť touto žalobou vznesené nároky byly v době podání žaloby ze strany účastníků řízení a pojišťovny žalované v řešení. Ačkoliv žalovaná její pojišťovně sdělila, že nároky žalobce mají být uhrazeny v plné výši, pojišťovna žalované se na základě závěrů uvedených v odborném posudku, který si nechala pro účely posouzení předmětných nároků žalobce vypracovat, a sice závěrů, že žalobce v průběhu úrazového děje neměl nasazenou ochranou pomůcku, konkrétně svářečkou kuklu značky GEKO, rozhodla krátit žalobcem vznesené nároky o 30 %. Dne 14. 12. 2021 proto byla pojišťovnou žalované žalobci uhrazena částka ve výši 91 705 Kč odpovídající náhradě nákladů spojených s léčbou předmětného pracovního úrazu a náhradě v souvislosti s projednávaným úrazem vytrpěné bolesti krácené o 30 % a dne 3. 1. 2022 částka ve výši 78 327 Kč odpovídající náhradě za ztrátu na výdělku žalobce od 20. 6. 2020 do 20. 6. 2021 krácené o 30 %. Ve vztahu k nároku žalobce na úhradu částky 2 499 Kč, kterou byl žalobce nucen vynaložit na nákup nových dioptrických brýlí, žalovaná uvedla, že došlo k prasknutí pouze jednoho skla, přičemž v kontextu této skutečnosti tak není zřejmá potřeba nákupu nových dioptrických brýlí. Žalovaná rovněž odmítla, že by jakýmkoliv způsobem byly z její strany porušeny předpisy bezpečnosti práce.

3. Ve své replice k vyjádření žalované ze dne 3. 2. 2022 žalobce uvedl, že s ohledem na opakovanou urgenci ze strany žalobce na úhradu žalobou vzneseného nároku, konkrétně dne 3. 6. 2021 a dne 6. 9. 2021, kdy ještě k datu podání projednávané žaloby dne 10. 11. 2021 nebylo ze strany žalované na jím vznesené nároky cokoliv uhrazeno, nepovažuje žalobce na rozdíl od žalované žalobu za předčasnou. Žalobce opětovně odmítl, že by neměl v okamžiku jeho pracovního úrazu nasazenou svářečskou kuklu, kdy opakovaně zdůraznil, že svářečskou kuklu (a to značky Proteco a nikoliv značky GEKO jak se žalovaná nesprávně domnívala, neboť svářečská kukla značky GEKO byla žalovanou zakoupena až po vzniku pracovního úrazu) žalobce nasazenu měl, avšak tato neodpovídala„ dostačující kvalitě pro bezpečnou práci“. Navíc se ani nejednalo o svářečskou kuklu s výklopným sklem, jak mylně uváděla zpracovatelka odborného posudku vypracovaného na žádost pojišťovny žalované. Žalobce stran odborného posudku (ale také stran zprávy o došetření příčin pracovního úrazu žalobce, kterou v červenci roku 2021 vypracovala žalovaná) poukázal na to, že v tomto dokumentu přijaté závěry byly žalovanou učiněny v nepřítomnosti žalobce, bez kontaktu s ním či bez provedení jakéhokoliv šetření. Žalobce dále uvedl, že o použití svářečské kukly v průběhu úrazového děje navíc svědčí absence popálení v obličeji žalobce či absence zánětlivé reakce očí žalobce. Ve vztahu k potřebě nákupu nových dioptrických brýlí žalobce uvedl, že nedošlo pouze k prasknutí levého skla těchto brýlí, ale i k poškození obrouček, které již nebylo možné opravit. Žalobce rovněž v důsledku pracovního úrazu trpí fotofobií, přičemž nově pořízené brýle tomuto jeho zdravotnímu stavu odpovídají. Žalobce však připustil částečnou úhradu jím vzneseného nároku ze strany pojišťovny žalované dne 14. 12. 2021 a dne 3. 1. 2022, kdy v reakci na tuto úhradu vzal žalobce žalobu částečně zpět. Soud proto usnesením ze dne 9. 2. 2022, č. j. 23 C 267/2021-39, rozhodl tak, že řízení v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 170 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 91 705 Kč od 15. 12. 2021 do 3. 1. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 170 032 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, zastavil.

4. V průběhu řízení v reakci na poučení soudu žalobce zejména ke svému návrhu na náhradu ztráty na výdělku upřesnil, že jej požaduje za období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021, kdy pro žalobce výhodnějším rozhodným obdobím bylo období roku 2019, ve kterém žalobce dosahoval průměrného hodinového výdělku ve výši 209,87 Kč. Žalobce rovněž doplnil, že mu byla žalovanou za prvních 14 dní jeho pracovní neschopnosti uhrazena částka ve výši 7 136 Kč a na nemocenských dávkách v období od 4. 7. 2020 do 3. 6. 2021 částka ve výši 250 332 Kč. Žalobce opětovně vzal žalobu částečně zpět, a to co do částky 4 188,12 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 188,12 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112 756 Kč za den 3. 1. 2022.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující dílčí skutková zjištění:

6. Z listiny označené jako„ Vyrozumívací dopis pojištěnému k pracovnímu úrazu/nemoci z povolání ze dne 11. 6. 2020“ ze dne 14. 12. 2021, jakož i z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobci byla společností [pojišťovna], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ pojišťovna žalované“), dne 14. 12. 2021 uhrazena částka 91 705 Kč, kdy částka ve výši 75 250 Kč představovala úhradu žalobcem vytrpěných bolestí sníženou o 30 % a částka ve výši 16 455 Kč náhradu za léky, cestovné a náklady vynaložené na vypracování lékařského posudku rovněž sníženou o 30 %.

7. Z listin označených jako„ Vyrozumívací dopis pojištěnému k pracovnímu úrazu/nemoci z povolání ze dne 11. 6. 2020“ ze dne 3. 1. 2022,„ [celé jméno žalobce], Pracovní úraz ze dne 11. 6. 2020, číslo pojistné události [číslo]“ ze dne 20. 11. 2022 a ze dne 21. 12. 2022 jakož i z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobci byla pojišťovnou žalované dne 3. 1. 2022 uhrazena částka 92 157 Kč, a to jako náhrada za ztrátu na výdělku za období od 20. 6. 2020 do 20. 6. 2021 snížená o 30 %, přičemž z toho částka ve výši 13 830 Kč byla za žalobce odvedena pojišťovnou žalované Finančnímu úřadu v [obec].

8. Z listiny označené jako„ [celé jméno žalobce], Pracovní úraz ze dne 11. 6. 2020, číslo pojistné události [číslo]“ ze dne 23. 11. 2021 soud zjistil, že pojišťovna žalované rozhodla o krácení nároku žalobce vyplývajícího z úrazu žalobce ze dne 11. 6. 2020, konkrétně nároku na bolestné a nároku na náhradu za ztrátu na výdělku, náhradu poplatku za úhradu lékařského posudku, léků a dopravy, o 30 %, kdy tento svůj postup pojišťovna žalované odůvodnila tím, že žalobce při započetí svářečských prací nepoužil ochranné pomůcky, konkrétně svářečskou kuklu.

9. Z listiny označené jako„ Vyjádření k poj. události p. [celé jméno žalobce] č. události: [číslo]“ ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaná oznámila pojišťovně žalované, že úraz žalobce uznala jako pracovní a souhlasila s plněním pojistného v plné výši.

10. Z fotografií na č. l. 28 až č. l. 33, jakož i z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce dne 11. 6. 2020 používal při sváření svářecí agregát OMI 336. Rovněž bylo zjištěno, že na fotografiích zachycená svářečská kukla značky Proteco Carbon P600e-c, (dále jen„ Proteco“), vykazuje známky poškození a netěsností.

11. Z listiny označené jako„ [celé jméno žalobce] – pracovní úraz, výzva k plnění“ ze dne 3. 6. 2021, z listiny označené jako„ Dodejka“, jakož i z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalované byla dne 3. 6. 2021, s ohledem na úraz žalobce ze dne 11. 6. 2020, doručena výzva k úhradě částky ve výši 149 661 Kč jako částky představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobce, částky ve výši 107 500 Kč jako bolestného, částky ve výši 2 499 Kč jako nákladů na pořízení dioptrických brýlí, částky ve výši 674 Kč jako nákladů na léky a částky ve výši 18 454 Kč jako částky představující náklady za cesty k lékařům uskutečněné žalobcem v roce 2020 a 2021, to vše do 10 dnů od doručení této výzvy. Žalobce uvedenou výzvu označil jako„ výzvu před podáním žaloby“.

12. Z listiny označené jako„ [celé jméno žalobce] – pracovní úraz, odpověď na e-mail“ ze dne 6. 9. 2021 soud zjistil, že žalobce vyhotovil písemnost obsahující nesouhlas žalobce s krácením jím uplatněného nároku (tak, jak byl požadován v jeho písemné výzvě ze dne 3. 6. 2021) o 30 % a jeho výzvu k úhradě souhrnu všech žalobcem požadovaných částek (jak je v podrobnostech uvedeno v bodě 11. tohoto rozsudku), a to do tří dnů od doručení této výzvy.

13. Z listiny označené jako„ [celé jméno žalobce], Pracovní úraz ze dne 11. 6. 2020, číslo pojistné události [číslo]“ ze dne 17. 8. 2021 soud zjistil, že pojišťovna žalované požádala žalovanou o vyjádření, zda úraz žalobce ze dne 11. 6. 2020 uznává jako pracovní či nikoliv, případně aby stanovila míru krácení, kdy sama pojišťovna žalované toto krácení navrhovala ve výši 30 – 50 %. Pojišťovna žalované žalovanou rovněž upozornila, že v případě krácení nároku bude nucena v případném soudním řízení unést důkazní břemeno.

14. Z kopie emailové komunikace mezi pracovníkem žalované a zástupcem žalobce soud zjistil, že žalovaná ke dni 27. 8. 2021 chtěla z důvodu pravděpodobného porušení bezpečnostních předpisů ze strany žalobce (nenasazená svářečská kukla) jím vznesený nárok krátit o 30 %.

15. Z dopisu pracovníka žalované adresovaného zástupci žalobce soud zjistil, že se ke dni 8. 9. 2021 žalovaná rozhodla nárok žalobce nekrátit. Důvodem pro změnu postoje žalované byla zejména skutečnost, že žalobce byl v okamžiku úrazového děje na pracovišti sám a žalovaná tak nemá objektivní možnost zjistit, zda žalobce měl v průběhu úrazového děje nasazenou svářečkou kuklu.

16. Z listiny označené jako„ PRACOVNÍ SMLOUVA“, jakož i z nesporných tvrzení účastníků, soud zjistil, že se žalobce a žalovaná dne 31. 12. 2019 písemně dohodli, že žalobce osobně bude pro žalovanou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vykonávat v areálu žalované, ve vztahu nadřízenosti žalované a podřízenosti žalobce, jménem žalované a podle jejích pokynů, práci jako řidič a automechanik, a to rovnoměrně v rozsahu 37,5 hodin týdně, za což bude žalovaná platit žalobci dohodnutou odměnu. Účastníci by v plnění podle uvedené dohody pokračovali i po 31. 12. 2020.

17. Z listiny označené jako„ ZÁZNAM O ÚRAZU“, (dále jen„ záznam o úrazu“), a listiny označené jako„ ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA O VÝSLEDKU DOŠETŘENÍ PŘÍČIN VZNIKU PRACOVNÍHO ÚRAZU“, (dále jen„ závěrečná zpráva o došetření“), z fotografií na č. l. 143 a č. l. 144 a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce dne 11. 6. 2020 v 10:30 hodin utrpěl při opravě automobilu, konkrétně při sváření dlouhého sváru v montážní jámě nad hlavou zranění levého oka, a to vniknutím žhavé okuje do svářečské kukly a jejím následným kontaktem se sklem dioptrických brýlí žalobce, kdy následkem tohoto kontaktu došlo k prasknutí skla dioptrických brýlí a vniknutí částečky tohoto skla do oka žalobce. Uvedenou činnost vykonával žalobce z příkazu pracovníka žalované, který byl oprávněn stanovit a ukládat žalobci pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomu účelu závazné pokyny. O popsaném úrazu žalobce učinila dne 20. 6. 2020 žalovaná záznam, ve kterém konstatovala, že se žalobce v souvislosti se vznikem jeho zranění nedopustil porušení žádných bezpečnostních předpisů. Uvedený závěr byl odsouhlasen žalobcem i žalovanou. V červenci roku 2021 žalovaná prostřednictvím svých pracovníků došetřovala okolnosti vzniku popsaného zranění žalobce, kdy v této souvislosti shledala pravděpodobnost možného porušení předpisů bezpečnosti práce ze strany žalobce spočívajícího v možném nepoužití svářečské kukly GEKO G 01878, (dále jen„ GEKO“), kterou měl mít žalobce k dispozici.

18. Z listin označených jako„ Potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, nemocí z povolání (NzP)“ a listin označených jako„ Potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění“ ze dne 5. 5. 2021 a 10. 11. 2021 soud zjistil, že žalobce byl od 20. 6. 2020 nejméně do 3. 6. 2021 ze zdravotních důvodů neschopen vykonávat pro žalovanou sjednanou práci, kdy od 4. 7. 2020 do 3. 6. 2021 obdržel žalobce od okresní správy sociálního zabezpečení částku v souhrnné výši 250 332 Kč.

19. Z lékařských zpráv ze dne 11. 6. 2020, 12. 6. 2020, 15. 6. 2020, 19. 6. 2020, 20. 6. 2020, 21. 6. 2020, 22. 6. 2020, 1. 7. 2020, 2. 7. 2020, 16. 7. 2020, 20. 7. 2020, 22. 7. 2020, 29. 7. 2020, 30. 7. 2020, 6. 8. 2020, 10. 8. 2020, 20. 8. 2020, 9. 9. 2020, 30. 9. 2020, 2. 11. 2020, 9. 12. 2020, 30. 12. 2020, 29. 1. 2021, 19. 2. 2021, 10. 3. 2021, 14. 4. 2021, z listiny označené jako„ EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ OSVĚDČENÍ O REGISTRACI VOZIDLA“, z tabulky obsahující seznam žalobcem uskutečněných jízd a shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uskutečnil dne 11. 6. 2020, 12. 6. 2020, 15. 6. 2020, 19. 6. 2020, 20. 6. 2020, 21. 6. 2020, 22. 6. 2020, 20. 7. 2020, 30. 7. 2020, 6. 8. 2020, 20. 8. 2020, 30. 9. 2020, 2. 11. 2020, 30. 12. 2020, 29. 1. 2021 a 19. 2. 2021, v souvislosti s léčbou jeho zranění levého oka ze dne 11. 6. 2020, cestu osobním automobilem tovární značky Ford, model S-Max, [registrační značka], s kombinovanou spotřebou 6,4 l /100 km, (dále jen„ osobní automobil“), a to ze svého bydliště na adrese [adresa žalobce] [anonymizováno 6 slov], (dále jen„ [nemocnice]“), na adrese [adresa], v délce jedné cesty 1,3 km (při cestě tam a zpět v délce 2,6 km) a dále dne 1. 7. 2020, 2. 7.2020, 8. 7. 2020 (pouze cesta tam), 16. 7. 2020 (pouze cesta zpět), 22. 7. 2020, 29. 7. 2020, 10. 8. 2020, 9. 9. 2020, 9. 12. 2020, 10. 3. 2021 a 14. 4. 2021 cestu osobním automobilem, a to z adresy svého bydliště [ulice a číslo], [obec] do sídla Oční kliniky [anonymizována tři slova] [obec], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ [anonymizována dvě slova] nemocnice [obec]“), na tutéž adresu, v délce jedné cesty 146 km (při cestě tam a zpět 292 km). Celkem tedy žalobce v souvislosti s léčbou zranění levého oka ze dne 11. 6. 2020 uskutečnil osobním automobilem cesty v souhrnné délce 2 961,6 km, čímž mu byla způsobena ztráta na jmění ve výši 18 422 Kč.

20. Z blíže neoznačených listin obsahujících údaje o finančních prostředcích zúčtovaných žalovanou žalobci za jeho práci pro žalovanou soud zjistil, že v měsíci lednu roku 2019 zúčtovala žalovaná žalobci za jeho práci v rozsahu 165 hodin a odměny k výplatě částku v souhrnné výši 31 680 Kč, v měsíci únoru roku 2019 za jeho práci v rozsahu 150 hodin a odměny v souhrnné výši 28 800 Kč, v měsíci březnu roku 2019 za jeho práci v rozsahu 154 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 30 972 Kč, v měsíci dubnu roku 2019 za jeho práci v rozsahu 150 hodin a odměny částku v souhrnné výši 28 800 Kč, v měsíci květnu roku 2019 za jeho práci v rozsahu 167 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 33 229 Kč, v měsíci červnu roku 2019 za jeho práci v rozsahu 154 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 29 475 Kč, v měsíci červenci roku 2019 za jeho práci v rozsahu 180 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 36 594 Kč, v měsíci srpnu roku 2019 za jeho práci v rozsahu 185,5 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 40 349 Kč, v měsíci září roku 2019 za jeho práci v rozsahu 120 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 23 175 Kč, v měsíci říjnu roku 2019 za jeho práci v rozsahu 164 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 31 615 Kč, v měsíci listopadu roku 2019 za jeho práci v rozsahu 169 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 33 196 Kč, v měsíci prosinci roku 2019 za jeho práci v rozsahu 131 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 25 484 Kč, v měsíci lednu roku 2020 za jeho práci v rozsahu 131 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 25 484 Kč, v měsíci únoru roku 2020 za jeho práci v rozsahu 165 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 21 466 Kč a v měsíci březnu roku 2020 za jeho práci v rozsahu 121 hodin, odměny a příplatek za práci přesčas částku v souhrnné výši 23 209 Kč. Soud rovněž zjistil, že za období od 20. 6. 2020 do 3. 7. 2020 byla žalobci vyplacena žalovanou částka v souhrnné výši 7 136 Kč.

21. Z listin obsahujících kopie dokladů plateb a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce za léky určené k léčbě zranění levého oka ze dne 11. 6. 2020 uhradil částku v souhrnné výši po zaokrouhlení 647 Kč, a to konkrétně dne 10. 8. 2020 částku ve výši 16,55 Kč za oční kapky TIMO-COMOD 0,5 %, dne 23. 7. 2020 částku ve výši 102,97 Kč za oční kapky OFTAQUIX 5MG/ML, dne 2. 1. 2021 částku ve výši 35 Kč za oční kapky COSOPT bez konzervačních přísad a částku ve výši 107,10 Kč za oční gel VIDISIC 3x10 MG, za oční kapky OFTAQUIX částku ve výši 102,97 Kč a dne 23. 2. 2021 částku ve výši 56,57 Kč za oční kapky COSOPT bez konzervačních přísad, za oční kapky MAXITROL OPH GTT SUS částku ve výši 24,69 Kč 1x5ml, za tablety BRUFEN 400 MG částku ve výši 129 Kč a za nosní kapky SANORIN 1 MG částku ve výši 99 Kč.

22. Z nesporných tvrzení účastníků, ze závěrečné zprávy o došetření a z faktury [číslo] soud zjistil, že v důsledku kontaktu žhavé okuje s dioptrickými brýlemi žalobce dne 11. 6. 2020 došlo k prasknutí levého skla dioptrických brýlí žalobce, jakož i k poškození pravého skla a obrouček těchto brýlí. Žalobce dne 13. 8. 2020 uhradil za nákup nových dioptrických brýlí částku ve výši 2 499 Kč.

23. Z listiny označené jako„ ZNALECKÝ POSUDEK [číslo] 2021“, listiny označené jako„ FAKTURA – DAŇOVÝ DOKLAD“ a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., znalec v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, vypracoval dne 3. 5. 2021 vědom si následků jeho vědomé nepravdivosti posudek, a to za účelem ohodnocení bolesti žalobce, kterou tento utrpěl v důsledku jeho zranění levého oka ze dne 11. 6. 2020, konkrétně v důsledku penetrující rány rohovky, která byla komplikována infektem a vředem této rohovky, a která si vyžádala operační zákrok a transplantaci rohovky dárce. S odkazem na nařízení vlády č. 276/2015 Sb. klasifikoval MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. poškození zdraví žalobce jako rohovkou pronikající ránu levého oka očního bulbu, kdy bolest s tímto spojenou ohodnotil 60 body, dále jako poúrazový vřed rohovky, kdy bolest s tímto spojenou ohodnotil 130 body, poúrazový, pooperační glaukom, kdy bolest s tímto spojenou ohodnotil 100 body, ránu pronikající rohovkou bez zasažení čočky, kdy bolest s tímto spojenou ohodnotil 60 body a ránu pronikající rohovkou s cizím tělesem, kdy bolest s tímto spojenou ohodnotil 80 body. Při hodnotě jednoho bodu 250 Kč tak MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., uvedl, že celková částka odškodnění bolesti za výše popsaná zranění žalobce činí 107 500 Kč. Za vypracování tohoto posudku uhradil žalobce dne 3. 6. 2021 částku ve výši 4 000 Kč.

24. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

25. Z dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

26. Žalobce a žalovaná se dne 31. 12. 2019 písemně dohodli, že žalobce osobně bude pro žalovanou od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vykonávat v areálu žalované, ve vztahu nadřízenosti žalované a podřízenosti žalobce, jménem žalované, podle jejích pokynů práci jako řidič a automechanik, a to rovnoměrně v rozsahu 37,5 hodin týdně, za což bude žalovaná platit žalobci dohodnutou odměnu. Účastníci by v plnění podle uvedené dohody pokračovali i po 31. 12. 2020. Žalobce pro žalovanou výše uvedeným způsobem pracoval i v celém kalendářním roce 2019, kdy za tento rok pro žalovanou odpracoval celkem 1 889,5 hodin, za což žalovaná žalobci uhradila (mimo jiné) částku ve výši 373 369 Kč tak, jak je v podrobnostech uvedeno v bodě 20. tohoto rozsudku. V měsíci lednu, únoru a březnu roku 2020 pak žalobce pro žalovanou odpracoval celkem 417 hodin, za což mu žalovaná (mimo jiné) uhradila částku ve výši 70 159 Kč tak, jak je v podrobnostech popsáno rovněž v bodě 20. tohoto rozsudku. Žalobce dne 11. 6. 2020 v 10:30 hodin utrpěl při opravě automobilu, konkrétně při sváření dlouhého sváru v montážní jámě nad hlavou (kdy tuto činnost vykonával žalobce z příkazu pracovníka žalované, který byl oprávněn stanovit a ukládat žalobci pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomu účelu závazné pokyny), zranění levého oka, a to kontaktem žhavé okuje se sklem dioptrických brýlí žalobce, kdy v důsledku tohoto kontaktu došlo k prasknutí levého skla dioptrických brýlí a vniknutí částečky tohoto skla do levého oka žalobce. Uvedené zranění spočívalo především v penetrující ráně rohovky, která byla následně komplikována infektem a vředem této rohovky a vyžádala si operační zákrok a transplantaci rohovky dárce. O průběhu úrazového děje byl dne 20. 6. 2020 učiněn záznam, ve kterém bylo mimo jiné konstatováno užití ochranných pomůcek žalobcem a neporušení žádných předpisů vztahujících se k bezpečnosti práce ze strany obou účastníků. Závěry uvedené v tomto záznamu byly odsouhlaseny žalobcem i žalovanou. V souvislosti s předmětným zraněním levého oka a jeho následnou léčbou utrpěl žalobce bolest ohodnocenou MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., 430 body a vyčíslenou na částku ve výši 107 500 Kč tak, jak je v podrobnostech uvedeno v bodě 23. tohoto rozsudku. V souvislosti s léčbou předmětného zranění levého oka vynaložil žalobce částku ve výši 18 422 Kč, a to za jím uskutečněné cesty osobním automobilem v souhrnné délce 2 961,6 km tak, jak jsou v podrobnostech popsány v bodě 19. tohoto rozsudku, dále částku ve výši 647 Kč za léky určené k léčbě tohoto svého zranění tak, jak je v podrobnostech popsáno v bodě 21. tohoto rozsudku, a dále dne 3. 6. 2021 částku ve výši 4 000 Kč za vypracování posudku k bodovému ohodnocení a vyčíslení v důsledku předmětného zranění vytrpěné bolesti žalobce MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D. V důsledku úrazového děje došlo rovněž k takovému poškození obou skel i obrouček dioptrických brýlí žalobce, že byl žalobce nucen za nákup nových dioptrických brýlí vynaložit dne 13. 8. 2020 částku ve výši 2 499 Kč. Rovněž v důsledku utrpěného zranění levého oka nebyl žalobce od 20. 6. 2020 nejméně do 3. 6. 2021 ze zdravotních důvodů schopen vykonávat pro žalovanou sjednaný druh práce. Za období 20. 6. 2020 do 3. 7. 2020 byla žalovanou žalobci vyplacena částka ve výši 7 136 Kč. Za období od 4. 7. 2020 do 3. 6. 2021 obdržel žalobce od okresní správy sociálního zabezpečení částku v souhrnné výši 250 332 Kč. Dne 3. 6. 2021 byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě částky ve výši 149 661 Kč jako částky představující náhradu za ztrátu na výdělku žalobce, a dále k úhradě částky ve výši 107 500 Kč jako bolestného, částky ve výši 2 499 Kč jako nákladů na pořízení dioptrických brýlí, částky ve výši 674 Kč jako nákladů na léky a částky ve výši 18 454 Kč jako částky představující náklady za cesty k lékařům uskutečněné v roce 2020 a 2021, to vše do 10 dnů od doručení této výzvy. Žalovaná však prostřednictvím svých pracovníků provedla došetření příčin předmětného úrazu žalobce a pojišťovna žalované nechala zpracovat odborné posouzení, kdy s ohledem na jimi učiněné závěry o možném porušení bezpečnosti práce stran nenasazení svářečské kukly žalobcem žalovaná plnění požadované žalobcem v srpnu 2021 odmítla uhradit. Následně žalovaná svůj postoj změnila a v září roku 2021 vyjádřila svůj souhlas s plným uspokojením žalobcem vzneseného nároku, a to prostřednictvím pojišťovny žalované. Žalobce obdržel dne 14. 12. 2021 od pojišťovny žalované částku ve výši 91 705 Kč, kdy částka ve výši 75 250 Kč představovala náhradu žalobcem vytrpěných bolestí sníženou o 30 % a částka ve výši 16 545 Kč úhradu za výše specifikované léky, cestovné a náklady vynaložené na vypracování lékařského posudku sníženou o 30 %, a dne 3. 1. 2020 částku ve výši 92 157 Kč představující náhradu za ztrátu na výdělku za období od 20. 6. 2020 do 20. 6. 2021 sníženou o 30 %, přičemž z toho částka ve výši 13 830 Kč byla za žalobce odvedena pojišťovnou žalované Finančnímu úřadu v [obec].

27. Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud příslušné právní předpisy tak, jak je v podrobnostech rozvedeno níže.

28. Pracovní úraz 29. Ve vztahu k aplikovanému zákoníku práce soud uvádí, že projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá nároků z pracovního úrazu, k němuž došlo dne 11. 6. 2020, podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 29. 7. 2020, (dále jen„ zákoník práce“).

30. Podle § 2 odst. 1 zákoníku práce je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

31. Podle § 6 zákoníku práce, je zaměstnancem fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

32. Podle § 7 zákoníku práce, je zaměstnavatelem osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

33. Podle § 11 zákoníku práce se vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

34. Podle § 33 odst. 1 zákoníku práce platí, že pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

35. Podle § 39 odst. 1 zákoníku práce platí, že pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba jeho trvání.

36. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce platí, že pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

37. Podle § 273 odst. 1 zákoníku práce je plněním pracovních úkolů výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.

38. Podle § 273 odst. 2 zákoníku práce je plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.

39. Mezi žalobcem jako zaměstnancem (§ 6 zákoníku práce) a žalovanou jako zaměstnavatelem (§ 7 zákoníku práce) byla uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou (§ 39 odst. 1 zákoníku práce), na základě které vznikl mezi účastníky od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 pracovní poměr (§ 33 odst. 1 zákoníku práce), kdy žalobce vykonával pro žalovanou závislou práci na pozici řidiče a automechanika, přičemž místem výkonu práce byl areál žalované a týdenní rozsah rovnoměrně rozvržené pracovní doby byl 37,5 hodin. Žalobce by byl za uvedených podmínek zaměstnancem žalované i po 31. 12. 2020.

40. Žalobce dne 11. 6. 2020 v 10:30 hodin utrpěl při plnění pracovních úkolů z příkazu vedoucího zaměstnance žalované (§ 11 zákoníku práce) (konkrétně při opravě vozidla, resp. při sváření dlouhého sváru v montážní jámě nad hlavou) nezávisle na jeho vůli poškození zdraví (úraz levého oka v podrobnostech specifikovaný v bodě 23. tohoto rozsudku), a to v důsledku krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů (kontakt žhavé okuje se sklem dioptrických brýlí žalobce, jeho následné prasknutí a vniknutí částečky skla dioptrických brýlí do levého oka žalobce). Jinými slovy řečeno v projednávané věci byla činnost, při které žalobce utrpěl předmětné poškození zdraví spočívající ve zranění levého oka (sváření dlouhého sváru), vykonávána z příkazu vedoucího zaměstnance, objektivně konána pro žalovanou jako zaměstnavatele, a to jak z hlediska věcného (žalobce měl z pokynu vedoucího zaměstnance žalované opravovat automobil) (§ 301 písm. a) zákoníku práce), tak i místního (ve sjednaném místě výkonu práce) a časového (v pracovní době), a lze ji tedy považovat za plnění pracovních úkolů žalobce ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce a § 273 odst. 2 zákoníku práce, přičemž při této činnosti utrpěné poškození zdraví (úraz levého oka v podrobnostech popsaný v bodě 23. tohoto rozsudku) je tak třeba považovat za úraz pracovní (§ 271k odst. 1 zákoníku práce).

41. Odpovědnost žalované a naplnění liberačního důvodu 42. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

43. Podle § 270 odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela, prokáže-li, že vznikla: a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

44. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, prokáže-li, že vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

45. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.

46. Odstavec 4 ustanovení § 270 zákoníku práce pak stanoví, že při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

47. Soud k uvedenému dále doplňuje, že o vztah příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou či nemajetkovou újmou se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu či nemajetkovou újmu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz přitom nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou.

48. Právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jejichž porušení může být za podmínek stanovených ustanovením § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce důvodem částečné či úplné liberace zaměstnavatele z jeho odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem, se rozumí předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, předpisy o bezpečnosti technických zařízení a technické normy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, jedy a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví. Právními předpisy - na rozdíl od ostatních předpisů - se přitom rozumějí obecně závazné právní předpisy, tj. právní předpisy, které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění - ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, právní předpisy (vyhlášky) vydávané ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a Českou národní bankou (srov. § 1 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv). Při rozhodování o úplném nebo částečném zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz je třeba dbát na to, že musí jít o předpis anebo pokyn konkrétní, který upravuje určitý způsob jednání anebo konkrétní způsob jednání zakazuje. Porušení předpisů nebo pokynů všeobecného charakteru, které svým adresátům kupříkladu ukládají počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku, nemůže mít totiž za následek právní účinky uvedené v ustanoveních § 270 odst. 1 písm. a) zákoníku práce (srov. závěry Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 1976, pod č. 11, str. 102).

49. Vzdor tvrzení žalované však v předmětném řízení nebylo zjištěno, že by příčinou či jednou z příčin žalobcem utrpěného pracovního úrazu bylo nedodržení bezpečnosti práce ze strany žalobce spočívající v nepoužití ochranných pomůcek, konkrétně svářečské kukly, popř. jejím nesprávným použitím. Ve vztahu k prokázání tohoto svého tvrzení se žalovaná omezila na předložení závěrečné zprávy o došetření a odborného posudku zpracovaného na žádost pojišťovny žalované. Obsah uvedených listin a skutkové závěry z nich učiněné ale nelze hodnotit jako dostatečné ve vztahu k možnosti učinění závěru o tom, že žalobce zavinil porušení právních nebo ostatních předpisů anebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly žalovanou soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tato skutečnost byla jedinou či jednou z příčin vzniklé škody a nemajetkové újmy.

50. Důvodem pro uvedený závěr soudu je především skutečnost, že obsah závěrečné zprávy o došetření, konkrétně údaj o tom, že nejpravděpodobnější příčinou pracovního úrazu žalobce byla skutečnost, že žalobce neměl nasazenou svářečskou kuklu GEKO, čímž mělo dojít k porušení blíže nespecifikovaných bezpečnostních předpisů, je jednak v rozporu s v řízení dalšími provedenými důkazy, a to konkrétně s obsahem záznamu o úrazu, ve kterém bylo zcela opačně uvedeno, že žalobce prováděl práce, v důsledku kterých došlo k jeho pracovnímu úrazu, za použití ochranných pomůcek a že ze strany žalobce nedošlo k porušení předpisů bezpečnosti práce. V tomto směru je třeba podotknout, že zatímco záznam o úrazu byl učiněn dne 22. 6. 2020, tedy ve velmi krátkém časovém sledu poté, co žalobce utrpěl projednávaný pracovní úraz, a jeho závěr stvrdili svým podpisem jak žalobce, tak samotná žalovaná (prostřednictvím předsedy představenstva), k došetření příčin úrazu a učinění opačného závěru mělo dojít v červenci roku 2021, tedy s více než ročním odstupem od pracovního úrazu, kdy k odsouhlasení v tomto došetření učiněného závěru došlo výhradě ze strany komise složené z pracovníků žalované, přičemž z uvedeného dokumentu není ani zřejmé, jakým způsobem tvrzené došetřování příčin probíhalo či z jakých skutečností bylo při došetřování pracovního úrazu žalobce vycházeno tak, aby bylo zřejmé, proč byl vzdor závěrům žalované ze dne 22. 6. 2020 učiněn závěr zcela odlišný. Tím spíše za situace, kdy z obsahu závěrečné zprávy o došetření vyplývá, že nikdo z osob, které se na avizovaném došetření příčin podíleli, ani žádná jiná osoba vyjma samotného žalobce, nebyli úrazovému ději přítomni. V neposlední řadě pak z uvedené závěrečné zprávy o došetření není zřejmé, jaké konkrétní zmiňované předpisy bezpečnosti práce měly být žalobcem porušeny.

51. Obdobný závěr soud učinil rovněž ve vztahu k obsahu odborného posudku. Obsahem tohoto posudku, při jehož tvorbě bylo vycházeno z v tomto posudku uvedených listin a dokumentů, byl závěr o tom, že žalobce měl při sváření v okamžiku úrazu pravděpodobně odklopené ochranné sklo na svářečské kukle GEKO, čímž mělo být umožněno žhavé okuji, aby porušila sklo dioptrických brýlí žalobce, jehož částečka následně poranila levé oko žalobce. V závěru uvedeného odborného posudku je však uvedeno, že žalobce svářečskou kuklu nepoužil vůbec a z uvedeného důvodu bylo přistoupeno ke krácení nároku žalobce pojišťovnou žalované o 30 %. Předně je třeba zdůraznit, že uvedený závěr je v tomto posudku učiněn pouze v rovině jeho pravděpodobnosti. Jak již bylo avizováno, při zpracování tohoto posudku bylo vycházeno z v něm uvedených listin, kdy zpracovatelka posudku nebyla v samotném místě úrazu fyzicky přítomna, svářečskou kuklu, která měla být žalobcem v průběhu úrazového děje použita, neměla k dispozici a ani samotný průběh úrazového děje nebyl žádným způsobem rekonstruován. Zpracovatelka tohoto posudku, zřejmě sama vědoma si limitace jí učiněných závěrů, přímo v tomto posudku uvedla, že jí učiněný závěr je pouze pravděpodobný s tím, že k prokázání případné míry zavinění žalobce ve vztahu k projednávanému pracovnímu úrazu lze dosáhnout„ pouze rekonstrukcí úrazového děje, ze kterého budou patrné ochranné prvky OOPP“.

52. V kontextu všech těchto skutečností tak nebylo žalovanou tvrzeno ani prokázáno, jaké konkrétní právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byly v souvislosti s předmětným úrazovým dějem žalobcem zaviněně porušeny, zda a popř. jakým způsobem byl žalobce s těmito konkrétními předpisy nebo pokyny seznámen a zda, popř. jakým způsobem a v jakých časových intervalech byla jejich znalost a dodržování žalovanou vyžadovány a kontrolovány. Rovněž nebylo prokázáno, že žalobce neměl v okamžiku jeho pracovního úrazu nasazenou svářečskou kuklu (či měl vyklopené ochranné sklo) a že byla žalobci k práci poskytnuta právě svářečská kukla GEKO. Žalovaná, ač byla soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), o své povinnosti tvrzení a důkazní poučena, v předmětném řízení naplnění liberačního důvodu ve smyslu ustanovení § 270 zákoníku práce neprokázala.

53. Je sice pravdou, že žalovaná k prokázání naplnění liberačního důvodu ve smyslu § 270 zákoníku práce navrhla k důkazu výslech pana [jméno] [příjmení], současného jednatele žalované, avšak soud z důvodu nemožnosti uvedeného důkazu přispět k objasnění dotčené skutečnosti navrhovaný důkaz neprovedl. Sama žalovaná totiž uvedla, že si je avizované absence vypovídací potence navrhované svědecké výpovědi vědoma, neboť uvedený svědek nebyl průběhu úrazového děje přítomen a informace o průběhu předmětného úrazového děje čerpal ze závěrečné zprávy o došetření a dalších v řízení již provedených listinných důkazů, a proto ani sama žalovaná na provedení tohoto důkazu v řízení netrvala.

54. Náhrada za ztrátu na výdělku 55. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce přísluší náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 zákoníku práce nebo odměny z dohody podle § 194 zákoníku práce a plnou výší nemocenského.

56. Podle § 271m odst. 1 zákoníku práce platí, že při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl dohodnut jiný způsob výplaty.

57. Podle § 271p odst. 1 zákoníku práce platí, že zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání tím nejsou dotčena.

58. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

59. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

60. Podle § 354 odst. 1 platí, že není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

61. Podle § 356 odst. 1 platí, že průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

62. V projednávaném řízení bylo prokázáno, že žalobce byl od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021 v dočasné pracovní neschopnosti (ve smyslu zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění). Rovněž bylo prokázáno, že žalobce sice byl zaměstnancem žalované pouze do 31. 12. 2020, ale že by žalovaná žalobce za totožných podmínek i po tomto datu nadále zaměstnávala. Nejen tedy že žalobci, za předpokladu, kdy soud dospěl k závěru, že projednávaný úraz žalobce je úrazem pracovním (§ 271k odst. 1 zákoníku práce) a že v řízení nebyl zjištěn důvod pro zproštění povinnosti žalované nahradit žalobci škodu či nemajetkovou újmu tak, jak je předpokládáno ustanovením § 270 zákoníku práce, náleží náhrada za ztrátu na výdělku po dobu jeho pracovní neschopnosti (§ 269 odst. 1 zákoníku práce) za období kdy byl zaměstnancem žalované, ale i po datu 31. 12. 2020, tedy po skončení jeho pracovního poměru, a to právě s ohledem na již avizovanou skutečnost, že nebýt pracovního úrazu, byl by žalobce u žalované i nadále zaměstnáván (srovnej § 271p odst. 1 zákoníku práce a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3299/2011).

63. Ohledně vyčíslení náhrady za ztrátu na výdělku za žalobcem nárokované období soud postupoval v souladu s § 271a odst. 1 zákoníku práce, a to nejprve zjištěním průměrného hodinového výdělku žalobce (§ 356 dost. 1 zákoníku práce) z hrubé mzdy zúčtované žalobci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst. 1 zákoníku práce).

64. S ohledem na skutečnost, že žalobce utrpěl pracovní úraz dne 11. 6. 2020, tedy ve 2. čtvrtletí roku 2020, mělo být rozhodným obdobím pro stanovení průměrného hodinového výdělku první kalendářní čtvrtletí (leden, únor, březen) roku 2020 (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). Průměrný hodinový výdělek měl být poté zjištěn k prvnímu kalendářnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období, v konkrétním případě tedy ke dni 1. 4. 2020 (§ 354 odst. 2 zákoníku práce).

65. Hrubá mzda žalobce, kdy mzdu je třeba chápat jako peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty poskytované žalobkyní žalobci za práci (§ 109 odst. 2 zákoníku práce) (tedy včetně příplatků za práci přesčas či měsíčních a mimořádných odměn), nezahrnující tak náhrady mzdy, cestovní náhrady, odstupné, odměnu za pracovní pohotovost, nebo věrnostní odměny podle § 224 odst. 2 zákoníku práce (ROTHOVÁ, Eva. § 353 (Zjišťování průměrného výdělku). In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1458, marg. č. 2), činila v měsíci lednu roku 2020 částku ve výši 25 484 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci únoru roku 2020 částku ve výši 21 466 Kč (mzda, příplatek za práci přesčas) a v měsíci březnu roku 2020 částku ve výši 23 209 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas). Za první kalendářní čtvrtletí roku 2020 tak činila hrubá mzda žalobce částku ve výši 70 159 Kč. V měsíci lednu roku 2020 žalobce pro žalovanou odpracoval 131 hodin, v měsíci únoru roku 2020 165 hodin a v měsíci březnu roku 2020 121 hodin. Za první kalendářní čtvrtletí roku 2020 tak žalobce pro žalovanou odpracoval celkem 417 hodin. Průměrný hodinový výdělek žalobce za období prvního kalendářního čtvrtletí roku 2020 tak činil částku ve výši 168,30 Kč (70 159 Kč/417 hodin).

66. Soud však zjistil průměrný hodinový výdělek i za celý kalendářní rok 2019, a to pro případ, že by takto zjištěný průměrný hodinový výdělek byl v uvedeném období pro žalobce výhodnější (§ 271m odst. 1 zákoníku práce).

67. Hrubá mzda žalobce v měsíci lednu roku 2019 činila částku ve výši 31 680 Kč (mzda, odměny), v měsíci únoru roku 2019 činila částku ve výši 28 800 Kč (mzda, odměny), v měsíci březnu roku 2019 činila částku ve výši 30 972 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci dubnu roku 2019 činila částku ve výši 28 800 Kč (mzda, odměny), v měsíci květnu roku 2019 činila částku ve výši 33 229 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci červnu roku 2019 činila částku ve výši 29 475 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci červenci roku 2019 činila částku ve výši 36 594 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci srpnu roku 2019 činila částku ve výši 40 349 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci září roku 2019 činila částku ve výši 23 175 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci říjnu roku 2019 činila částku ve výši 31 615 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci listopadu roku 2019 činila částku ve výši 33 196 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas), v měsíci prosinci roku 2019 činila částku ve výši 25 484 Kč (mzda, odměny, příplatek za práci přesčas). Za rok 2019 tak činila hrubá mzda žalobce částku ve výši 373 369 Kč. V měsíci lednu roku 2019 žalobce odpracoval 165 hodin, v měsíci únoru roku 2019 150 hodin, v měsíci březnu roku 2019 154 hodin, v měsíci dubnu roku 2019 150 hodin, v měsíci květnu roku 2019 167 hodin, v měsíci červnu roku 2019 154 hodin, v měsíci červenci roku 2019 180 hodin, v měsíci srpnu 185,5 hodin, v měsíci září roku 2019 120 hodin, v měsíci říjnu roku 2019 164 hodin, v měsíci listopadu roku 2019 169 hodin a v měsíci prosinci roku 2019 131 hodin. Za rok 2019 tak žalobce pro žalovanou odpracoval celkem 1 889,5 hodin. Průměrný hodinový výdělek žalobce za kalendářní rok 2019 tak činil částku ve výši 197, 602011 Kč (373 369 Kč 889,5 hodin) po zaokrouhlení ve smyslu § 142 odst. 2 zákoníku práce činil částku ve výši 197,60 Kč.

68. S ohledem na skutečnost, že zjištěný průměrný hodinový výdělek za kalendářní rok 2019 byl vyšší než za první kalendářní čtvrtletí roku 2020, vycházel soud při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce ze zjištěného průměrného hodinového výdělku za rozhodné období pro žalobce výhodnějšího roku 2019, tedy z průměrného hodinového výdělku ve výši 197,60 Kč.

69. Ztrátu na výdělku žalobce za období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021 stanovil soud v souladu s ustanovením § 271a odst. 1 zákoníku práce, a to součinem žalobcem zameškaných pracovních dní v nárokovaném období, kdy k těmto pracovním dnům započítal i dny, na které připadnul svátek, za který by jinak žalobci příslušela náhrada mzdy, konkrétně tedy součinem 240 pracovních dní a 9 svátků připadajících na pracovní dny v období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021, s počtem hodin, které by v souladu s jím uzavřenou pracovní smlouvou připadalo žalobci odpracovat za jeden pracovní den, konkrétně 7,5 hodinami, a zjištěným průměrným hodinovým výdělkem za rozhodné období ve výši 197,60 Kč. Od výsledné částky 369 018 Kč pak byla odečtena v řízení prokázaná plná výše náhrady mzdy poskytnutá žalovanou žalobci jako náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost, konkrétně částka 7 136 Kč (§ 192 zákoník práce), a v řízení prokázaná plná výše nemocenské poskytnutá žalobci za jím nárokované období, konkrétně částka 250 332 Kč (ve smyslu zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění). Uvedeným postupem zjištěná výsledná částka ve výši 111 550 Kč představuje ztrátu na výdělku žalobce po dobu jeho pracovní neschopnosti v období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021.

70. Žalobce dne 14. 12. 2021 obdržel od pojišťovny žalované částku představující náhradu za ztrátu na výdělku za období od 20. 6. 2020 do 20. 6. 2021 ve výši 92 157 Kč, přičemž z toho částka ve výši 13 830 Kč, jak bylo v řízení prokázáno, byla za žalobce odvedena pojišťovnou žalované příslušnému finančnímu úřadu jako záloha na daň z příjmu žalobce (§ 38h zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu). Za období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021 tak byla žalobci pojišťovnou žalované uhrazena částka ve výši 88 258,05 Kč, a to včetně zálohy na daň z příjmu, která byla za žalobce pojišťovnou žalované uhrazena.

71. Pro úplnost soud uvádí, že při výpočtu náhrady mzdy se zásadně vychází z tzv. průměrného hrubého výdělku zaměstnance (§ 352 zákoníku práce), a tudíž se i samotná náhrada stanovuje v hrubé výši (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. 21 Cdo 436/2005). Provedla-li pojišťovna žalované z jí poskytnutého plnění (náhrady mzdy) stanoveného v hrubé výši srážku na dani z příjmu žalobce, kterou odvedla příslušnému orgánu, je třeba ve vztahu k vyčíslení výše náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobce, která žalobci v předmětném řízení náleží, vycházet z tohoto plnění rovněž v jeho hrubé výši (viz rozsudek ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1775/2013).

72. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud přiznal žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu jeho pracovní neschopnosti, a to za jím nárokované období do 20. 6. 2020 do 3. 1. 2020 ve výši 23 291,95 Kč, a to včetně úroku z prodlení, jak je v podrobnostech rozvedeno pod bodem 97. a násl. tohoto rozsudku.

73. Bolestné 74. Podle § 271c odst. 1 zákoníku práce se náhrada za bolest poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2 téhož ustanovení.

75. Podle § 271c odst. 2 zákoníku práce stanoví vláda nařízením výši náhrady za bolest vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

76. Podle § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném od 1. 1. 2023, platí, že byla-li bolest způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení a nebyl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti nebo ztížení společenského uplatnění, stanoví se náhrada za bolest nebo náhrada za ztížení společenského uplatnění podle tohoto nařízení.

77. Podle § 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2022, způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se bolestí pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené a) poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a b) léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

78. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2022, činí hodnota 1 bodu 250 Kč. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou 1 bodu v korunách českých.

79. Zákoník práce při odškodnění nemajetkové újmy na zdraví předpokládá, mimo jiné, odškodnění bolesti, přičemž postup nechává na prováděcím předpisu, kterým je v projednávaném případě nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (§ 271c odst. 1 zákoníku práce). V souladu s přechodným ustanovením tohoto nařízení se bolesti způsobené před účinností nařízení vlády č. 451/2022 Sb. (1. 1. 2023), odškodňují podle dosavadních právních předpisů, byl-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení vydán lékařský posudek k odškodnění bolesti.

80. Lékařský posudek na odškodnění bolesti byl vypracován MUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., dne 3. 5. 2021, tudíž v projednávané věci je třeba aplikovat na odškodnění bolesti žalobce nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2022, (dále jen„ nařízení vlády č. 276/2015 Sb.“).

81. Shora v podrobnostech popsané tělesné a duševní strádání žalobce způsobené mu poškozením jeho zdraví pracovním úrazem, které žalobce po tomto pracovním úrazu a při poúrazové léčbě vytrpěl, byly lékařským posudkem ohodnoceny celkem 430 body (§ 6-9 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) Při hodnotě jednoho bodu ve výši 250 Kč tak měl žalobce nárok na úhradu bolestného ve výši 107 500 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb.).

82. Dne 3. 1. 2022 byla ze strany pojišťovny žalované uhrazena žalobci na předmětný nárok částka ve výši 75 250 Kč. V předmětném řízení tak k úhradě na bolestném i nadále zůstává částka ve výši 32 250 Kč, tedy částka zbývající do plného uhrazení žalobcem vzneseného nároku na úhradu bolestného ve výši 107 500 Kč, a to včetně úroku z prodlení, jak je v podrobnostech rozvedeno pod bodem 97. a násl. tohoto rozsudku.

83. Náklady spojené s léčením 84. Podle § 271d zákoníku práce přísluší účelně vynaložené náklady spojené s léčením tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

85. Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, přiklonil k závěru, že pod náklady léčení je třeba podřadit nejen výdaje, které nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění a které jsou spojeny s vlastním léčebným procesem, nýbrž i obdobné náklady vynaložené v době, kdy již vlastní léčení skončilo (zdravotní stav je stabilizovaný), avšak některé potíže přetrvávají a vznikají v souvislosti s nimi další výdaje. Účelem léčení je nejen obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodné události, ale též udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá. Náklady spojené s léčením tak mohou představovat náklady na léky, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, ale i náklady jízdného a cestovného spojené s cestami k lékaři.

86. Žalobci vznikly za léky, které byly indikovány v příčinné souvislosti s léčbou jeho pracovního úrazu, účelně vynaložené náklady ve výši 674 Kč.

87. Rovněž žalobcem vynaložené jízdní výdaje za cesty k lékařům byly, jak bylo v řízení prokázáno, účelně vynaloženy v souvislosti s léčbou projednávaného pracovního úrazu. Konkrétně v roce 2020 a 2021 absolvoval žalobce svým osobním automobilem 32 cest z jeho bydliště do sídla očního oddělení [nemocnice], popř. zpět a 20 cest z adresy jeho bydliště do sídla Oční kliniky [anonymizována dvě slova] nemocnice [obec], popř. zpět. Celkem žalobce v souvislosti s léčbou svého pracovního úrazu svým osobním automobilem ujel 2 961,6 km, při kombinované spotřebě 6,4 l /100 km, tak vzniklo žalobci právo na náhradu jízdních výdajů ve výši 18 422 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce v souvislosti s uskutečněnými cestami k lékařům potvrdil, že v řízení byly nedopatřením uvedeny dvě cesty (konkrétně cesty učiněné v rámci [územní celek] v roce 2021) duplicitně, a důvodně vznesený nárok žalobce by tak v tomto směru měl být o 32 Kč nižší.

88. V neposlední řadě pak žalobce v souvislosti s jeho pracovním úrazem účelně vynaložil částku 4 000 Kč, a to za vypracování lékařského posudku. Uvedený posudek byl vypracován důvodně, neboť pokud žalobce hodlal u žalované resp. u soudu uplatnit nárok na zaplacení nemajetkové újmy na zdraví, konkrétně vytrpěné bolesti, potřeboval její bodové ohodnocení lékařským posudkem. Jedná se o náklady, které bylo třeba vynaložit při uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, které jsou svou povahou příslušenstvím této pohledávky (§ 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), proto soud posoudil nárok žalobce na úhradu tohoto posudku za oprávněný. Jak již bylo řečeno, jedná se však o příslušenství pohledávky, z něhož žalobci, vzdor jeho požadavku, nevznikl nárok na úhradu úroku z prodlení (§ 1806 o. z.) tak, jak je v podrobnostech uvedenou pod bodem 97. a násl. tohoto rozsudku.

89. Na v této části uvedené nároky žalobce v souhrnné výši 23 096 Kč (náhrada za léky, cestovné a náklady vynaložené na vypracování lékařského posudku), byla žalobci dne 14. 12. 2021 pojišťovnou žalované uhrazena částka ve výši 16 455 Kč, kdy žalobci tak zůstává nárok na úhradu částky 6 641 Kč, a to včetně úroku z prodlení, jak je v podrobnostech rozvedeno pod bodem 97. a násl. tohoto rozsudku.

90. Duplicitně požadovanou částku 32 Kč za cestovné pak soud zohlednil v rámci výroku rozsudku pod bodem III., kdy nárok na úhradu této částky, a to včetně příslušného úroku z prodlení, byl soudem zamítnut.

91. Věcná škoda 92. Podle § 2894 odst. 1 o. z., platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

93. Podle § 271e zákoníku práce platí, že zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

94. V řízení bylo dále prokázáno, že v důsledku pracovního úrazu byly žalobci zničeny dioptrické brýle, a to jak skla těchto brýlí, tak jejich obroučky, čímž mu vznikla věcná škoda zakládající nárok na úhradu nákladů na pořízení nových dioptrických brýlí ve výši 2 499 Kč (§ 271e zákoníku práce) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3678/2020), a to včetně úroku z prodlení, jak je v podrobnostech rozvedeno 97. a násl. tohoto rozsudku.

95. Částeční zastavení řízení 96. Výrok I. tohoto rozsudku o částečném zastavení řízení je odůvodněn ustanovením § 96 odst. 1, 2 věty první o. s. ř., neboť žalobce v tomto rozsahu vzal podáním ze dne 12. 12. 2022 žalobu částečně zpět a žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila.

97. Úroky z prodlení 98. Podle § 1958 odst. 1 platí, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

99. Podle § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

100. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

101. Soud dále (vyjma částky v celkové výši 64 681,95 Kč, jak je v podrobnostech uvedeno výše) přiznal žalobci v souladu s § 1968 o. z. a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s návrhem žalobce také úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 240 645 Kč od 15. 6. 2021 do 14. 12. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 152 027,70 Kč od 15. 12. 2021 do 3. 1. 2022 a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 63 769,65 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení.

102. K tomu soud poukazuje na to, že náhrada za ztrátu na výdělku žalobce po dobu jeho pracovní neschopnosti za období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021 v celkové výši 111 550 Kč je sice podle § 271m odst. 2 zákoníku práce splatná měsíčně, tedy nejpozději do konce měsíce, za který náleží, a žalovaná se tak ocitla v prodlení s hrazením tohoto nároku vždy ke každému prvnímu dni následujícím po měsíci, ve kterém se příslušná část předmětné náhrady na výdělku žalobce stala splatnou, avšak žalobce požadoval úrok z prodlení z uvedeného nároku až od 15. 6. 2021, soud proto ve vztahu k datu, od kdy je úrok z prodlení stran tohoto nároku přiznán, a to včetně jeho výše, vycházel z ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a návrhu žalobce a přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z celé částky 111 550 Kč právě od 15. 6. 2021.

103. Ohledně úroku z prodlení ze shora uvedených nároků na úhradu bolestného (ve výši 107 500 Kč), náhradu za léky (ve výši 674 Kč), náhradu účelně vynaložených jízdních výdajů za cesty k lékařům (ve výši 18 422 Kč) a nákladů na pořízení nových dioptrických brýlí žalobce (ve výši 2 499 Kč) soud dále doplňuje, že podle § 1958 odst. 2 o. z. (ve spojení s § 4 zákoníku práce) byla žalovaná povinna uhradit uvedené částky ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy žalobce k její úhradě. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla k úhradě uvedených částek vyzvána dne 3. 6. 2021. S ohledem na skutečnost, že 10. den od žalobcem učiněné výzvy připadl na neděli, nastala splatnost předmětných nároků dne 14. 6. 2021 (§ 607 o. z.). Počínaje dnem následujícím, tj. dnem 15. 6. 2021, je žalovaná v souvislosti s úhradou shora uvedených částek v prodlení (§ 1968 o. z.).

104. K částce v souhrnné výši 240 645 Kč pak soud dospěl součtem částky 111 550 Kč (jako náhrady za ztrátu na výdělku žalobce po dobu jeho pracovní neschopnosti v období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021), částky 107 500 Kč (jako bolestného), částky 674 Kč (jako náhrady za léky), částky 18 422 Kč (jako náhrady vynaložených jízdních výdajů za cesty k lékařům) a částky 2 499 Kč (jako náhrady na pořízení nových dioptrických brýlí žalobce). Proto soud v souladu s návrhem žalobce přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 240 645 Kč od 15. 6. 2021 do 14. 12. 2021, kdy tento den byla žalobci pojišťovnou žalované uhrazena částka ve výši 91 705 Kč (z toho jako náhrada bolestného částka ve výši 75 250 Kč a jako náhrada nákladů spojených s léčbou žalobce částka ve výši po zaokrouhlení 16 455 Kč (sestávající z částky ve výši 2 800 Kč za lékařský posudek, z částky ve výši 471,80 Kč za léky, z částky ve výši 12 895,40 Kč za náklady na jízdní výdaje za cesty k lékařům a z částky ve výši 287,70 Kč), přičemž pro účely přiznání úroku z prodlení je nutné z částky 91 705 Kč odečíst částku 2 800 Kč (jako pojišťovnou žalované uhrazené náklady za vypracovaný lékařský posudek, který je považován za příslušenství pohledávky a ze kterého proto nelze úrok z prodlení přiznat) a částku 287,70 Kč (jako zbývající blíže nespecifikovanou pojišťovnou žalované vyplacenou částku na žalobou nárokované náklady spojené s léčbou žalobce posouzené v souladu s § 1932 odst. 1 o. z.). Výsledkem je pak částka ve výši 88 617,30 Kč.

105. Následně soud od částky ve výši 240 645 Kč odečetl v předchozím odstavci specifikovanou částku ve výši 88 617,30 Kč, která byla žalobci vyplacena na žalobou uplatněné nároky dne 14. 12. 2021, a žalobci dále přiznal úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 152 027,70 Kč od 15. 12. 2021 do 3. 1. 2022, neboť dne 3. 1. 2022 byla žalobci pojišťovnou žalované uhrazena další částka ve výši 88 258,05 Kč (jako náhrada za žalobou nárokovanou ztrátu na výdělku žalobce po dobu jeho pracovní neschopnosti za období od 20. 6. 2020 do 3. 6. 2021).

106. Konečně tak soud od částky ve výši 152 027,70 Kč odečetl v předchozím odstavci uvedenou částku ve výši 88 258,05 Kč, která byla žalobci vyplacena dne 3. 1. 2022, a proto soud žalobci dále přiznal také úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 63 769,65 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení.

107. Zamítnutí části nároku 108. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, tedy zejména s ohledem na výrokem II. tohoto rozsudku přiznané nároky a výrokem I. tohoto rozsudku částečné zastavení řízení, soud ve zbývajícím rozsahu výrokem III. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

109. Náklady řízení 110. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované ve výši 54 237 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku – tedy celkem v rozsahu 16,94 % (tj. částečný úspěch žalované ve výši 54 204,53 Kč, přičemž veškeré příslušenství v uvedených výrocích bylo kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku) odečetl od částečného úspěchu žalobce ve výroku I. usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 2. 2022, č. j. 23 C 267/2021-39, (uvedeným výrokem bylo řízeno částečně zastaveno, neboť žalobce vzal žalobu částečně zpět pro chování žalované, která po podání žaloby žalobou vznesený nárok žalobci částečně uhradila), a ve výroku II. tohoto rozsudku – tedy celkem v rozsahu 83,06 % (tj. částečný úspěch žalobce ve výši 265 783,61 Kč, přičemž veškeré příslušenství v uvedených výrocích bylo kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku) při výsledku 66,12 % z částky ve výši 82 028 Kč, která sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 278 788 Kč sestávající z částky ve výši 9 420 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 3. 6. 2021, žaloba ze dne 10. 11. 2021, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 3. 2. 2022), dále odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a. t., § 7 bodu 5 a. t. a § 8 odst. 1 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 108 756 Kč sestávající z částky ve výši 5 460 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (dva úkony - účast na jednání soudu dne 30. 11. 2022, neboť toto jednání trvalo 2:37 hod., jeden úkon - částečné zpětvzetí žaloby ze dne 13. 12. 2022, jeden úkon - účast na jednání soudu dne 6. 1. 2023, které trvalo méně než dvě hodiny), včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., dále z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 600 Kč (tj. za 8 půlhodin po 100 Kč za cestu na jednání konané dne 30. 11. 2022 z [obec] (ulice: [ulice a číslo]) jako sídla zástupce žalobce do Sokolova (ulice: K. H. Borovského 57) jako sídla soudu, která tam i zpět dle serveru googlemaps.cz trvala 3:40 hod., a dále za 8 půlhodin po 100 Kč za cestu na jednání konané dne 6. 1. 2023 z [obec] (ulice: [ulice a číslo]) jako sídla zástupce žalobce do Sokolova (ulice: K. H. Borovského 57) jako sídla soudu, která tam i zpět podle serveru googlemaps.cz trvala 3:40 hod.), dále z náhrady cestovních výdajů v celkové výši 4 553 Kč, která sestává z částky ve výši 2 229 Kč za cestu na jednání konané dne 30. 11. 2022 z [obec] (ulice: [ulice a číslo]) jako sídla zástupce žalobce do Sokolova (ulice: K. H. Borovského 57) jako sídla soudu a zpět (celkem 296 km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou pohonných hmot 6 litrů nafty /100 km, při ceně pohonné hmoty ve výši 47,10 Kč/litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,70 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) činí celá náhrada za pohonné hmoty ve výši 837 Kč (0,06 litrů/km x 296 km x 47,10 Kč) a celá náhrada za používání motorového vozidla ve výši 1 392 Kč (296 km x 4,70 Kč), a z částky ve výši 2 324 Kč za cestu na jednání konané dne 6. 1. 2023 z [obec] (ulice: [ulice a číslo]) jako sídla zástupce žalobce do Sokolova (ulice: K. H. Borovského 57) jako sídla soudu a zpět (celkem 296 km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou pohonných hmot 6 litrů nafty /100 km, při ceně pohonné hmoty ve výši 44,10 Kč/litr podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb. a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,20 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb.) činí celá náhrada za pohonné hmoty ve výši 784 Kč (0,06 litrů/km x 296 km x 44,10 Kč) a celá náhrada za používání motorového vozidla ve výši 1 540 Kč (296 km x 5,20 Kč), a dále z 21% DPH ve výši 13 955 Kč (počítáno z částky ve výši 66 452 Kč jako součtu částek ve výši 37 680 Kč, 21 840 Kč, 2 400 Kč, 1 600 Kč, 1 392 Kč a 1 540 Kč). Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal žalobci odměnu za zástupcem žalobce účtovaný úkon:„ další výzva žalované ze dne 6. 9. 2021“, neboť v případě předžalobní výzvy k plnění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. lze přiznat odměnu pouze za jeden úkon právní služby, jakékoliv další předžalobní výzvy (resp. jakákoliv doplnění první předžalobní výzvy) učiněné vůči žalované jsou z hlediska přiznání nákladů řízení neúčelné, všechny rozhodné skutečnosti mají být uvedeny již v první předžalobní výzvě. Soud žalobci dále nepřiznal odměnu za zástupcem žalobce účtované úkony:„ jednání s protistranou – mediace dne 18. 5. 2022“ a„ jednání s protistranou – mediace dne 30. 8. 2022“, dále soud nepřiznal žalobci cestovné ve výši 407 Kč bez DPH a náhradu za promeškaný čas ve výši 400 Kč za cestu zástupce žalobce na jednání s mediátorem dne 30. 8. 2022, neboť pouze přímo žalobce má povinnost osobního setkání se zapsaným mediátorem, účast zástupce žalobce u mediátora je dobrovolná, tedy nárok na odměnu, nárok na cestovné a nárok na náhradu za promeškaný čas vzniklé v souvislosti s účastí zástupce žalobce na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/17).

111. Přenos poplatkové povinnosti 112. Žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), přičemž podle § 2 odst. 3 téhož zákona se poplatková povinnost podle výsledku řízení přenáší na žalovanou. Žalovaná tak byla povinna zaplatit soudní poplatek z částky, která byla žalobci přiznána, tj. z částky ve výši 64 681,95 Kč, z níž je třeba pro stanovení soudního poplatku odečíst částku ve výši 4 000 Kč, která představuje náklady na lékařský posudek, které jsou příslušenstvím nemajetkové újmy na zdraví a do základu pro výpočet soudního poplatku se nezapočítávají (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Základem pro výpočet soudního poplatku je tak částka ve výši 60 681,95 Kč.

113. Z přiznané náhrady nemajetkové újmy (bolestné) ve výši 32 250 Kč činí soudní poplatek 1 % (položka č. 3 písm. b) Sazebníku poplatků), tedy částku ve výši 323 Kč. Ze zbytku přiznané částky 28 431,95 Kč (60 681,95 Kč – 32 250 Kč) činí soudní poplatek podle položky č. 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků 5 %, čemuž odpovídá částka ve výši 1 422 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 745 Kč (323 Kč + 1 422 Kč).