23 C 271/2023 - 133

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Vrkočovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] o vyloučení zástavy takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, aby z exekuce prodejem nemovitých věcí dle výpisu z katastru nemovitostí, obec [adresa], katastrální území [adresa], list vlastnictví [Anonymizováno], vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] pod sp.zn. [spisová značka], a na základě pověření k provedení exekuce č.j. [spisová značka], které vydal dne 5.4.2023 Okresní soud v [adresa] ve věci oprávněného : [Jméno žalovaného], bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], proti povinnému [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO], na základě vykonatelného rozhodnutí, usnesení č.j. [spisová značka], které vydal Okresní soud ve [adresa] dne 27. 11. 2014 a které se stalo pravomocným dne 9. 10. 2015 a vykonatelným dne 13.10.2015 a vykonatelného rozhodnutí, usnesení Okresního soudu ve [adresa] č.j.[spisová značka] ze dne 21. 1. 2015, které nabylo právní moci dne 9. 10. 2015 a je vykonatelné dne 9. 10. 2015, byly vyloučeny nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně jako povinné, zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa], v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to : - pozemek parc.č. [hodnota] – neplodná půda, ostatní plocha o výměře 384 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zahrada o výměře 783 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 301 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zahrada o výměře 1400 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště o výměře 1853 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště o výměře 32 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště o výměře 155 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 728 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 381 m2, jehož součástí je stavba bez č.p. nebo ev., jiná stavba - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – vodní plocha, koryto vodního toku přirozené [rodné přijmení] upravené o výměře 862 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – vodní plocha, koryto vodního toku přirozené [rodné přijmení] upravené o výměře 372 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – vodní plocha, koryto vodního toku přirozené [rodné přijmení] upravené o výměře 479 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – lesní pozemek výměře 868 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – lesní pozemek výměře 43 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – ostatní plocha, jiná plocha o výměře 14 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – ostatní plocha, neplodná půda výměře 305 m2, - pozemek parc.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 524 m2, jehož součástí je stavba bez č.p. nebo ev., stavba pro výrobu a skladování - pozemek parc.č. [hodnota] – ostatní plocha, neplodná půda výměře 1059 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – ostatní plocha, neplodná půda výměře 894 m2, - pozemek parc.č. [hodnota] – ostatní plocha, neplodná půda výměře 225 m2, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 911,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalovaného [tituly před jménem] Thomase Mumulose.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vyloučení nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota], pro katastrální území [adresa], v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, z exekuce prodejem nemovitých věcí, vedené soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a na základě pověření k provedení exekuce č.j. [spisová značka], které vydal dne 5. 4. 2023 Okresní soud v [adresa] ve věci oprávněného : [Jméno žalovaného], bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], proti povinnému [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO], na základě vykonatelného rozhodnutí, usnesení č.j. [spisová značka], které vydal Okresní soud ve [adresa] dne 27. 11. 2014 a které se stalo pravomocným dne 9. 10. 2015 a vykonatelným dne 13.10.2015 a vykonatelného rozhodnutí, usnesení Okresního soudu ve [adresa] č.j.[spisová značka] ze dne 21. 1. 2015, které nabylo právní moci dne 9. 10. 2015 a je vykonatelné dne 9. 10. 2015. Tvrdila, že uvedené nemovitosti jsou postiženy exekučním příkazem neoprávněně, neboť toto právo neexistuje a jediným zástavním věřitelem je žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že 1) vůči povinnému nelze ani vést exekuci z titulu prodeje nemovitosti zástavy exekutorem, protože v době, kdy "povinný" nemovitost kupoval, exekutorské zástavní právo, na jehož základě nyní exekutor exekuci vede, neexistovalo a nebylo zapsáno, 2) soudcovské zástavní právo žalovaného neexistuje a jedinou osobou zástavního věřitele ve vztahu k výše uvedeným nemovitostem je žalobkyně, která je právním nástupcem původního zástavního věřitele, a to na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne 22. 10. 2012, s právními účinky vkladu práva 25. 10. 2012, č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], kdy zástavní smlouva a zástavní právo podle ní zřizované slouží k zajištění jistiny úvěru ve výši 2 700 000 Kč a příslušenství z poskytnutého úvěru dle Smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012, zajištění veškerých budoucích pohledávek ze Smlouvy o úvěru ze dne 22. 10. 2012 do výše 3 000 000 Kč, které mohou vznikat do 31. 12. 2015, zejména pak sjednaných smluvních pokut dle čl. III. a čl. IV. Smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012, když žalobkyně se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1.7.2022 vyplývající původnímu věřiteli společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] stala i současně zástavním věřitelem k zajištění výše uvedené pohledávky smluvním váznoucí na nemovitostech, které jsou předmětem tohoto řízení. 3) dále poukázala na to, že exekutorské zástavní právo vychází z titulu - pohledávky vyplývající z dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006 za dlužníkem [právnická osoba]., avšak nikoliv za ručitelem [jméno FO] – původním vlastníkem nemovitostí, které povinný od tohoto nabyl, u něhož není určeno za jakou pohledávku ručí. 4) Žalobkyně v souvislosti s argumentací uvedenou v předchozím odstavci shora návazně odkázala na obsah usnesení Krajského soudu v [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 22. 12. 2011, na jehož straně 6 tento soud uvádí ke shodnému notářskému zápisu, na základě kterého se vede exekuce i v této věci, že předmětný notářský zápis nesplňuje požadavky ust. § 274 odst. 1, písm. e) o.s.ř. a současně ani ust. § 63 zákona č. 358/1992 Sb. (notářského řádu) na vykonatelnou listinou, podle níž je možno exekuci vést. Exekuce v této věci přitom byla pro nevykonatelnost notářského zápisu již zastavena, což bylo i potvrzeno usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2011 v jeho věci sp. zn. [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a poté ještě bylo soudní řízení o zřízení soudcovského zástavního práva pravomocně ukončeno zamítnutím toho návrhu oprávněného odvolacím soudem, a ještě poté bylo dovolání oprávněného odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016 jako soudem dovolacím rozhodnutím v jeho věci sp. zn. [spisová značka]. 5) dále odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 11. 2013, dále sp. zn. [spisová značka] ze dne 25. 9. 2000 a sp. zn. [spisová značka] ze dne 18. 3. 2004, které definují požadavky na vykonatelnost notářského zápisu (se svolením s přímou vykonatelností), ev. nezbytnosti zamítnutí návrhu na nařízení exekuce z důvodu, že takový notářský zápis, který by měl být vykonatelným titulem, neobsahuje náležitosti stanovené ust. § 274 odst. 1 e) o. s. ř. zejména definici pohledávky, kvůli níž se exekuce vede. 6) Žalobkyně rovněž vznesla námitku promlčení, a to soudní nárokovatelnosti v této věci exekvované pohledávky. V té souvislosti povinný uvádí, že Notářským zápisem notářky [tituly před jménem] [jméno FO] její sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 21. 12. 2006 byl vykonatelný po dobu deseti let. K zesplatnění splátek sjednaných ve výše uvedeném notářském zápise došlo dne 22. 3. 2008 a a) návrh na nařízení soudcovského zástavního práva byl podán až 30. 4. 2010, (tj. po 770 dnech), b) usnesení Krajského soudu v [adresa] v jeho věci [spisová značka] odvolání povinného proti tomuto nařízení nabylo právní moci až dne 19. 10. 2010 (tj. po 172 dnech), c) dne 3. 8. 2011 byl vydáno usnesení Ústavního soudu II. v jeho věci sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který zrušil rozhodnutí o soudní zástavě (tj. po 282 dnech), d)znovu pak nabylo dne 25. 2. 2012 usnesení Krajského soudu v [adresa] v jeho věci [spisová značka], kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nařízení soudcovského zástavního práva (tj. po 206 dnech), e) dne 26. 11. 2013 vydal Ústavní soud nález v jeho věci sp. zn. II. ÚS 1470/12, kterým zrušil předchozí rozhodnutí o zamítnutí odvolání oprávněného proti zrušení rozhodnutí o nařízení soudcovského zástavního práva (tj. po 696 dnech), f) dne 25. 3. 2014 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v [adresa] zamítnutí odvolání povinného, kterým bylo znovu nařízeno soudcovské zástavní právo na předmětu zástavy. Podmínkou stavení běhu promlčecí lhůty je, že řízení je zahájeno a řádně pokračuje. Řízení ohledně soudního uplatnění předmětné pohledávky, která nebyla původním povinným v žádné z dohod před tím uznána, však po dobu více jak 1748 dnů neběželo, tj. více jak tři roky 1095 dnů v občanském ani více jak čtyři roky, tj. 1460 dnů v obchodním vztahu neběželo, a proto došlo k jejímu promlčení. 7) dále je patrno z usnesení Okresního soudu ve [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 10. 7. 2017, že [Jméno žalovaného] není vlastníkem předmětné (tj i v této věci exekvované) pohledávky, když tato náleží panu [jméno FO], jako klientovi advokát [Jméno žalovaného], čímž povinný prokazuje jím již dříve tvrzený nejen nedostatek pasivní legitimace povinného, ale i nedostatek aktivní legitimace na straně oprávněného [Jméno žalovaného] v této exekuční věci. 8) Žalobkyně poukázala dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2006, sp. zn. [spisová značka], podle něhož je pro získání soudcovského zástavního práva rozhodující to, kdy nabylo právní moci usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem, když ale v daném případě soudcovské zástavní právo bylo pravomocně zamítnuto, pak uzavřela žalobkyně zástavní smlouvu a až poté bylo nálezem Ústavního soud soudní řízení o nařízení soudcovského zástavního práva zrušením zamítavého rozhodnutí odvolacího soudu znovu obnoveno, a až následně bylo pravomocně rozhodnuto o zřízení soudcovského zástavního práva. Tato situace proto dle žalobkyně nesplňuje podmínky uvedené v ust. § 338b odst. 2 o.s.ř., podle něhož „Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.“, neboť v době, kdy byla uzavřena zástavní smlouva mezi původním vlastníkem jako zástavním dlužníkem a žalobkyní jako zástavním věřitelem, bylo řízení o nařízení soudcovského zástavního práva rozhodnutím odvolacího soudu pravomocně skončeno.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 12. 2023 uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Pokud se žalobkyně v článku III. bodu 1 a 2 žaloby dovolává nemožnosti vést exekuci u titulu prodeje nemovitosti zástavy exekutorem, protože v době, kdy povinný nemovitost kupoval, exekutorské zástavní právo neexistovalo a nebylo zapsáno, potom žalovaný uvedl, že takový právní názor je v rozporu s podstatou institutu zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech, zejména pak v rozporu s ustanovením § 338d odst. 2. o.s.ř., podle kterého lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji nabyl smluvně, a to zjevně bez ohledu na to, zda v době nabytí již předmětné usnesení nabylo právní moci či nikoliv. Otázkou vztahu právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k smluvnímu nabyvateli zatížených nemovitostí se navíc již v této věci zabýval Nejvyšší soud, který v právní větě svého usnesení ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. [spisová značka] formuloval závěr, že pozdějším vlastníkem nemovité věci ve smyslu § 338d odst. 2 o. s. ř. je každý, kdo nemovitou věc smluvně nabyl po dni, ve kterém došel soudu návrh na zřízení soudcovského zástavního práva a v odůvodnění dále uvedl, že pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitostem se neřídí dobou jeho vzniku (dnem právní moci usnesení soudu, kterým bylo zřízeno), ale již dnem, v němž došel soudu návrh na jeho zřízení (a tento den je také – jak vyplývá z ustanovení § 338b odst. 2 o. s. ř. – rozhodující pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva). Žalovaný konstatoval, že předmětné nemovitosti, jsou, tj. i v době rozhodnutí soudu I. stupně byly, zatíženy soudcovským zástavním právem na předmětných nemovitostech ve smyslu ust. § 338b) a následující o. s. ř., které bylo zřízeno rozhodnutím soudu I. stupně ze dne 4. 6. 2010, pod č.j. [spisová značka] s účinky ke dni podání návrhu dne 30. 4. 2010. Ustanovení § 338d) odst. 1 o.s.ř. stanoví, že pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovité věci je rozhodující den, v němž soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Tyto účinky platí bez ohledu na to, zda se případný nabyvatel předmětných nemovitostí dozvěděl či nedozvěděl o vedení řízení o soudcovském zástavním právu a bez ohledu na to, zda poznámka o takovém řízení již je zapsána v katastru nemovitostí. Ustanovení § 338d) odst. 2 o.s.ř. stanoví, že pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji nabyl smluvně. Pro úplnost žalovaný konstatoval, že totožnou argumentaci jako žalobkyně uplatňoval v řízení o vyloučení týchž nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí i současný vlastník nemovitostí, kdy se věcí k odvolání vlastníka nemovitostí zabýval i Nejvyšší soud ČR, který výslovně uvedl, že změny ve vlastnictví nemovitostí nastaly až po zahájení řízení nejsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí významné (viz. i judikát [spisová značka] uveřejněný pod č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud dále uvedl, že na tom nemůže změnit ani skutečnost, že řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva bylo zahájeno ke dni 30. 4. 2010 a zástavní právo bylo pravomocně zřízeno až 1. 4. 2014. Pokud žalobkyně v článku [Anonymizováno]. bodu [Anonymizováno]. žaloby namítala, že závazek z titulu dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006 vznikl pouze dlužníkovi [právnická osoba]. a nikoliv ručiteli [jméno FO], pak toto tvrzení je ve zjevném rozporu se skutečností, neboť původní závazek společnosti [právnická osoba]. vyplývá z ujednání na str. 49 předmětné dohody o narovnání a na následující straně (str. 50) je pak pod bodem 5. písm. a) sjednáno výslovné přistoupení [jméno FO] a [jméno FO] k předmětnému závazku. Žalovaný tedy odkazuje na výše uvedenou pasáž dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006 a pro úplnost konstatuje, že věc mimo jiné posuzoval také Ústavní soud ČR, který v ústavním nálezu sp. zn. II[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na straně [Anonymizováno] výslovně potvrdil správnost přistoupení [jméno FO] a [jméno FO] k předmětnému závazku. Pokud se žalobkyně v článku [Anonymizováno]. bodu [Anonymizováno]. žaloby odvolává na obsah usnesení Krajského soudu v [adresa] vydané dne 22. 12. 2011 pod č. j. [spisová značka], a tvrdí tak, že notářský zápis nesplňuje požadavky zákona na vykonatelnou listinu, pak oprávněný uvádí, že exekučním titulem této exekuce je zcela jiná listina, a to usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy a pro úplnost dále uvádí, že nesprávnost citovaného rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] byla deklarována nálezem Ústavního soudu ČR, sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kde bylo shledáno předmětné usnesení jako porušující řadu ustanovení ústavy a listiny a bylo zrušeno. Pokud žalobkyně v článku [Anonymizováno]. bodu[Anonymizováno][Anonymizováno]. žaloby tvrdí, že notářský zápis neobsahuje náležitosti uvedené v zákoně, pak zde znovu pomíjí skutečnost, že exekučním titulem v dané věci není notářský zápis, ale usnesení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy. Nad rámec této věci a pouze pro úplnost pak žalovaný odkázal na dva ústavní nálezy, které ve věci opakovaně potvrdily správnost a úplnost notářského zápisu, který žalobkyně rozporuje. Co se týče námitky promlčení, kterou žalobkyně namítala v bodě [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. žaloby, konstatoval, že v řízení o nařízení soudcovského zástavního práva věc opakovaně řešil Ústavní soud a z toho důvodu uplynula dlouhá doba, než nabylo usnesení o nařízení soudcovského zástavního práva právní moci, pak již s ohledem na to, že po celou tuto dobu bylo řízení ze strany žalovaného řádně vedeno, o čemž svědčí konečné pravomocné rozhodnutí ve prospěch žalovaného (které je exekučním titulem v této exekuci), není námitka promlčení důvodná. Po celou dobu totiž předmětné řízení o nařízení soudcovského zástavního práva běželo a skutečnost, že v mezidobí byly podávány řádné i mimořádné opravné prostředky, na této skutečnosti nic nemění. K promlčení předmětného nároku oprávněného tedy nemohlo dojít. Pokud žalobkyně v článku III. bodě 7 žaloby tvrdí, že usnesením Okresního soudu ve [adresa] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]–[Anonymizováno] ze dne 10. 7. 2017 je patrno, že žalovaný není vlastníkem předmětné pohledávky, pak žalovaný uvedl, že předmětné usnesení ve svém výroku nic takového neuvádí a toliko uvádí, že se zamítá námitka nedostatku pravomoci obecných soudů ČR, a to navíc ve zcela jiném řízení, jehož předmětem bylo projednání zcela jiné věci. Tato námitka je nejen nesrozumitelná, ale také zcela nepřípadná. Žalobkyně v článku III. bodě 8 žaloby odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne 8. 3. 2006, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že pro účely aplikace ustanovení § 14 odst. 1, písm. f) zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání je rozhodující, kdy nabylo usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem právní moci s tím, že pokud právní moc nastala v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu anebo po jeho podání, uplatní se účinek citovaného ustanovení, tj. věřiteli zanikne právo na oddělené uspokojení z titulu takového soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Žalobkyně tedy odkázala na usnesení, které se sice zabývá jakýmsi zánikem účinků soudcovského zástavního práva k nemovitostem, avšak činí tak výlučně na základě speciálního ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona o konkurzu a vyrovnání. Předmětem tohoto řízení však není konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání. Uvedený judikát proto na posuzovanou věc nepřiléhá.

3. Z vyjádření žalobkyně ze dne 12. 2. 2024 bylo zjištěno, že tvrdí, že vůči povinnému nelze ani vést exekuci z titulu prodeje nemovitosti zástavy exekutorem, protože v době, kdy "povinný" nemovitost kupoval, exekutorské zástavní právo, na jehož základě nyní exekutor exekuci vede, neexistovalo a nebylo zapsáno. Žalobkyně tvrdí, že soudcovské zástavní právo žalovaného neexistuje a jedinou osobou zástavního věřitele ve vztahu k výše uvedeným nemovitostem je žalobce, který je právním nástupcem původního zástavního věřitele, a to na základě Smlouvy o zřízení zástavního práva podle obč.z. ze dne 22. 10. 2012, s právními účinky vkladu práva 25. 10. 2012, č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], kdy zástavní smlouva a zástavní právo podle ní zřizované slouží ke smlouvě o úvěru ze dne 22. 10. 2012, smlouvě o zřízení zástavního práva podle obč. z. ze dne 22. 10. 2012, smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 01.07.2022 postupitele – společnosti [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] na žalobkyni. V této souvislosti pak žalobkyně uvedla, že stejně jako její právní předchůdce je chráněna dobrou vírou v tom směru, že původní zástavní věřitel, tedy společnost [právnická osoba]. neměl jakoukoliv vědomost o tom, že existuje, byť i jen potenciální riziko toho, že na listu vlastnictví č. [hodnota] a č. č. [hodnota] pro k.ú. [adresa], na němž v době uzavírání jím úvěrové a předmětné zajišťovací zástavní smlouvy nebylo zapsáno žádné soudcovské zástavní právo ani exekuce. Dále poukazála na to, že exekutorské zástavní právo vychází z titulu – pohledávky vyplývající z dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006 za dlužníkem [právnická osoba]., avšak nikoliv za ručitelem [jméno FO] – původním vlastníkem nemovitostí, u něhož není určeno, za jakou pohledávku ručí. Žalobkyně dále odkázala na usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 12. 2011 č.j. [spisová značka], a také odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2011 sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], namítla, že exekuci nelze vést na základě notářského zápisu notářky [tituly před jménem] [jméno FO] sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 21. 12. 2006, neboť tento není vykonatelným titulem. Žalobkyně vznesla opět námitku promlčení a uvedla, že Notářským zápisem notářky [tituly před jménem] [jméno FO] její sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 21. 12. 2006 byl vykonatelný po dobu deseti let. K zesplatnění splátek sjednaných ve výše uvedeném notářském zápise došlo dne 22. 3. 2008 a a) návrh na nařízení soudcovského zástavního práva byl podán až 30. 4. 2010, (tj. po 770 dnech), b) usnesení Krajského soudu v [adresa] v jeho věci [spisová značka] odvolání povinného proti tomuto nařízení nabylo právní moci až dne 19. 10. 2010 (tj. po 172 dnech), c) dne 3. 8. 2011 byl vydáno usnesení Ústavního soudu [Anonymizováno]. v jeho věci sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který zrušil rozhodnutí o soudní zástavě (tj. po 282 dnech), d) znovu pak nabylo dne 25. 2. 2012 usnesení Krajského soudu v [adresa] v jeho věci [spisová značka], kterým bylo zrušeno rozhodnutí o nařízení soudcovského zástavního práva (tj. po 206 dnech), e) dne 26. 11. 2013 vydal Ústavní soud nález v jeho věci sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], kterým zrušil předchozí rozhodnutí o zamítnutí odvolání oprávněného proti zrušení rozhodnutí o nařízení soudcovského zástavního práva (tj. po 696 dnech), f) dne 25. 3. 2014 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v [adresa] zamítnutí odvolání povinného, kterým bylo znovu nařízeno soudcovské zástavní právo na předmětu zástavy. Jak je z připojeného usnesení Okresního soudu ve [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 10. 7. 2017 o zamítnutí námitky žalovaného [jméno FO] nedostatku pravomoci českých soudů (na jeho straně 5. shora) patrno, že [Jméno žalovaného] není vlastníkem předmětné (tj i v této věci exekvované) pohledávky, když tato náleží panu [jméno FO], jako klientovi advokát [Jméno žalovaného], čímž žalobce vznáší námitku aktivní legitimace oprávněného [Jméno žalovaného] v této exekuční věci.

4. Z vyjádření žalobkyně ze dne 3. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně znovu odkázala na usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 12. 2011 č.j. [spisová značka], usnesení téhož soudu ze dne 23. 8. 2010 č.j. [spisová značka], usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2011 sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne 24. 9. 2018 č.j. [spisová značka].

5. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalobkyně nedostavila, svou neúčast neomluvila a soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí.

6. Žalovaný u jednání uvedl, že v dané věci byla geneze následující: v roce 2006 strany sepsaly dohodu o narovnání, na základě které se, mj. pan [jméno FO] a paní [jméno FO] stali společnými a nerozdílnými dlužníky závazku společnosti SIBO a následně poté ještě v roce 2006, uzavřeli notářský zápis s doložkou vykonatelnosti, kde k tomu závazku, jedná se tedy o závazek ve výši 5 750 000 Kč, tak k tomu závazku svolili s přímou vykonatelností, pokud závazek neuhradí ve sjednaných lhůtách. A závazek neuhradili a z toho důvodu podal žalobce k Okresnímu soudu ve [adresa] už v roce 2010 návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva. Soudcovské zástavní právo bylo zřízeno a následně začalo dlouhé období, kdy Krajský soud v [adresa] nesprávně rozhodoval. To znamená, že Krajský soud v [adresa] to nařízení toho soudcovského zástavního práva zamítl a šlo to až k Ústavnímu soudu. Ústavní soud řekl nikoliv, ta splatnost, na kterou se odkazoval Krajský soud v [adresa], je zcela určitá, je i správná, rozhodnutí zrušil, nicméně Krajský soud to znova zamítl, zase to šlo až k Ústavnímu soudu. Ústavní soud řekl nikoliv, opět prostě se pletete a už jsme vám to jednou řekli, to znamená to rozhodnutí Krajského soudu zrušil a dokonce, s tím se ještě nesetkal, uložil Krajskému soudu v [adresa], zaplatit [tituly před jménem] [jméno FO] náklady ústavního řízení. Za této situace, už potom Krajskému soudu nezbylo než skutečně potvrdit to rozhodnutí Okresního soudu z [adresa] z toho roku 2010. Na základě tohoto zapsaného zástavního práva, v tomto případě tedy soudcovského zástavního práva, podal zase žalovaný jako žalobce návrh na nařízení už soudního prodeje zástavy, aby ta nemovitost mohla být prodána. Tam tentokrát Okresní soud ve [adresa] nařídil soudcovské zástavní právo, pak vydal ještě doplňující usnesení, kde přidal jeden pozemek, který pozapomněl. Krajský soud už to tentokrát potvrdil, a dokonce i Ústavní soud vydal rozhodnutí, že je to zcela v pořádku, opět dlužníci použili všechny řádné i mimořádné opravné prostředky, nicméně opět pro žalovaného to dopadlo úspěšně. Máme tady zástavní právo a máme nařízený soudní prodej zástavy. Následně se pokoušel vlastník té zástavy, protože ta zástava byla mezitím prodána společnosti [Anonymizováno] Invest. Tak společnost [Anonymizováno] Invest se pokoušela ve dvou řízeních, rovněž vyloučit tu zástavu z toho výkonu rozhodnutí, první žalobu vzali po nějakých vyjádřeních zpátky. Byla to žaloba, která se projednávala ve [adresa], rozsudek ze dne 2. 5. 2022, č.j. [spisová značka]. Rozsudek byl změněn Krajským soudem v [adresa] rozsudkem ze dne 26. 10. 2022 č.j. [spisová značka], který zamítl žalobu o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2023 č.j. [spisová značka] bylo dovolání odmítnuto. Nejvyšší soud se zabýval jednou z těch námitek, kterou teď opakuje i žalobkyně, a to námitkou, že když kupovala ta společnost [Anonymizováno], takže to soudcovské zástavní právo nebylo zapsáno v katastru, že o tom nevěděla. A tady Nejvyšší soud výslovně uvedl, že na té skutečnosti, že to zástavní, že to soudcovské zástavní právo existuje, tak píše, na tom nemůže změnit nic ani skutečnost, že soudcovské zástavní právo bylo pravomocně zřízeno až 1. 4. 2014. Návrh byl podán už v roce 2010 a pak čtyři roky trvaly ty dvě cesty k Ústavnímu soudu a zpátky. Nejvyšší soud píše, že na tom, že soudcovské zástavní právo existuje, nic nemůže změnit ani to, že mezi tím rokem 2010 a 2014 vůbec nenabylo právní moci. A říká, jak bylo uvedeno výše, pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí i proti pozdějšímu nabyvateli nemovitostí a není proto třeba při smluvním převodu zkoumat, zda nabyvatel, ta společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno], která to koupila, při uzavření smlouvy byla v dobré víře a zda o zástavní právu věděla nebo musela vědět. Soudcovské zástavní právo působí proti tomuto nabyvateli bez dalšího a odkázal tedy na další usnesení Nejvyššího soudu [spisová značka] nebo na usnesení Nejvyššího soudu [spisová značka]. To je k té námitce, že nevěděli o tom a že byli v dobré víře a jedná se o řízení, ve kterém se pokoušeli už jednou tu zástavu vyloučit a ono v tom řízení je právě už řešeno i všechno, co je i v této žalobě, to znamená všechny ty záležitosti okolo promlčení, okolo všech těch námitek, které tam jsou uvedeny. Opravdu veškeré argumenty, které jsou tady stále opakovány v tomto podání a v jeho doplněních, byly řešeny už celých těch 15 let, od toho roku 2010, tak tam proběhl i pokus o zrušení soudcovského zástavního práva, to bylo rovněž řešeno Okresním soudem ve [adresa] a následně Krajským soudem v [adresa] s tím, že žaloba byla zamítnuta. Ohledně žaloby, námitka, že proti povinnému nelze vést exekuci, protože na něj zástavní právo nepřešlo, tak tomu předložil usnesení Nejvyššího soudu, že přešlo bez ohledu na cokoliv, přechází bez dalšího. K tomu, že soudcovské zástavní právo neexistuje a jediným zástavním věřitelem je žalobkyně, tak k tomu nenašel žádný argument, k té námitce se nedá nějak vyjádřit, naopak je z výpisu z katastru nemovitostí zřejmé a ze všech těch rozhodnutí, že zástavním věřitelem je žalovaný, který tam je navíc první v pořadí už od toho roku 2010. Pak tady je námitka, že exekutorské zástavní právo vychází z titulu pohledávky a dlužníkem byl [Anonymizováno], a nikoliv [jméno FO]. No, tak není to pravda, protože ta dohoda o narovnání, která teda má spoustu stran, tak na své straně 50 obsahuje následující text, že [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] se ve smyslu ustanovení § 533 občanského zákoníku dohodli s účastníkem šest, což je žalovaný, že za účastníka osm, což je ta společnost SIBO, vůči účastníkovi šest, přistupují v plném rozsahu k závazku společnosti [Anonymizováno], čili k tomu závazku ve výši 5 750 000 Kč. To znamená, že tento argument je opět lživý, protože výslovně na straně 50 té dohody o narovnání je to přistoupení k tomu závazku v plném rozsahu uvedeno. V bodě čtyři tam píše, že odkazuje na ten notářský zápis, kterým byla tady k té dohodě o narovnání zřízena ta vykonatelnost, ano, těch manželů [právnická osoba] i teda toho [jméno FO]. No a zase, a píše, že v tom notářském zápisu nebyly splněny požadavky na tu splatnost a dokládá to právě tím zrušeným usnesením Krajského soudu č.j. [spisová značka]. Snad jen ho může omlouvat to, že se může vymluvit, že to nevěděl, protože nebyl účastníkem toho řízení, ale když si sehnal rozsudek, tak určitě ten, kdo mu ho dával, mu musel říct, že bylo zrušeno, protože samozřejmě mu to nepochybně dala ta společnost [Anonymizováno], která o tom všem ví. A pokud se týká toho, že tam dokládá usnesení Ústavního soudu [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], tak to je usnesení, které se týkalo jiného řízení, to nebylo řízení o zřízení tohoto soudcovského zástavního práva, to bylo řízení exekuční, které proběhlo a skončilo v roce 2010. Nicméně věc, kterou projednáváme nyní, je věc o zřízení soudcovského zástavního práva, proběhla tím Ústavním soudem dvakrát a dvakrát bylo potvrzeno, že ten notářský zápis je zcela v pořádku. Odkázal na rozhodnutí z Ústavního soudu, to první rozhodnutí Ústavního soudu bylo z roku 2011 a je to [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a ten druhý nález Ústavního soudu je z 26. listopadu 2013 sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Naopak tyto dva ústavní nálezy uvádějí, že notářský zápis a vykonatelnost jsou v pořádku a jsou to právě ústavní nálezy, které se týkají této věci, toho soudcovského zástavního práva a přímo přezkoumávají tu předmětnou dohodu sepsanou u notáře s tím svolením k té vykonatelnosti. Tolik k námitce číslo čtyři. Pokud se jedná o námitku číslo pět, námitka promlčení je legrační z toho důvodu, že v podstatě veškerá ta délka toho řízení byla způsobena tím, že [právnická osoba] ta společnost [Anonymizováno] využívala, a já si dovolím říci, že ve smyslu úvodních ustanovení o. s. ř. i zneužívala možnosti podávání opravných prostředků, protože podávala opravné prostředky tam, kde to bylo zřejmě zjevně nedůvodné a opravdu všechna ta řízení, která zpočátku vyjmenoval, byla tažena do extrému, ano, tam byly, prostě všechno bylo až k mimořádným opravným prostředkům, ta doba toho souzení, ty čtyři roky, to je něco zcela neobvyklého v české justici a opravdu to odrazil i ten Ústavní soud v tom svém nálezu, kde už prostě z důvodu tady těchto právě uložil uhradit k tomu Krajskému soudu v [adresa] náklady ústavního řízení. Za situace, kdy ti dlužníci takto zaměstnávali justici, za situace, kdy Krajský soud bohužel vytrvale špatně rozhodoval, tak za této situace není možno klást žalovanému k tíži, že to trvalo dlouho a důkazem toho, že věc vedl řádně, je to, že se dostal dneska k situaci, kdy všechny spory vyhrál a kdy je zřejmé, že soudcovské zástavní právo je po právu a že je možno přistoupit k exekuci. Žalovaný konstatoval, že zahájil řízení včas před promlčením a že v řízení řádně pokračoval, čehož důkazem jsou předložená rozhodnutí, které dávají žalovanému zapravdu. K té námitce promlčení, opravdu neví, jestli se smát nebo se rozčilovat, ale věc se má tak, že to, že to byly právě [právnická osoba] společnost SIBO a společnost [Anonymizováno] a dnes i tady ta společnost Aktivafin, kteří dávají zjevně nedůvodná podání a zdržují tím celou věc. Nelze klást žalovanému za vinu, že to trvalo tak dlouho, když oni takhle se chovají. A pak je tam námitka nedostatku pravomoci českých soudů, tak tam opravdu neví, co k tomu říci, neví, k čemu se ta námitka vztahovala. Nepochopil, neumí se k tomu vyjádřit. To bylo ve vztahu k tomu panu [jméno FO], ten spis zná a tam šlo o to, jestli ta částka, kterou předali tomu panu [jméno FO], se započítávala na tuto pohledávku nebo nezapočítávala, zjistilo se, že se prostě nezapočítávala, pan [jméno FO] prostě ji musel podle rozsudku zaplatit, takže jakoby nezaplacena. Závazek vznikl na území České republiky, kdy dohoda o narovnání byla podepsána v [adresa].

7. Z výpisu katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], jsou na LV č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], vedeny nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení, ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], k datu 18. 12. 2012.

8. Ze smlouvy o postoupení veškerých pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012, sepsané dne 1. 7. 2022, bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. jako postupitel, postupuje své pohledávky na žalobkyni jako postupníka. Jedná se o pohledávky za dlužníky [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012 bylo zjištěno, že věřitel [právnická osoba]. poskytl dlužníkům [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] úvěr ve výši 2 700 000 Kč a dlužníci se zavázali poskytnout věřiteli záruku na úhradu úvěru formou zřízení zástavního práva, mimo jiné k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení. Mezi těmito účastníky byla také uzavřena dohoda o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 22. 10. 2012. Ze zástavní smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2012 mezi zástavním věřitelem [právnická osoba]. a zástavci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], bylo zjištěno, že k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012, zastavil [jméno FO], mimo jiné, nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota], k.ú. [adresa], obec [adresa].

9. Z pověření soudního exekutora ze dne 5. 4. 2023 č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že Okresní soud v [adresa] ve prospěch oprávněného [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaného) proti povinnému [právnická osoba] na základě vykonatelného usnesení vydaného Okresním soudem ve [adresa] dne 27. 11. 2014 č.j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne 21. 1. 2015 č.j. [spisová značka], pověřil vedením exekuce, prodeje zástavy a to nemovitostí zapsaný na LV č. [hodnota] k.ú. [adresa], obec [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]. Z exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitostí-zástavy, č.j. [spisová značka] ze dne 13. 4. 2023 bylo zjištěno, že soudní exekutor vydal exekuční příkaz k prodeji předmětných movitých věcí.

10. Z dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006 uzavřené v [adresa], bylo zjištěno na straně 50, bod 5, že účastníci č. [hodnota] [jméno FO] a č. [hodnota] [jméno FO] se ve smyslu ustanovení § 533 zákona č. 40/1964 Sb. dohodli s účastníkem č. [hodnota] žalovaným [tituly před jménem] [jméno FO], že splní za účastníka č. [hodnota] [právnická osoba]. závazek účastníka č. [hodnota] vůči účastníkovi č. [hodnota] specifikovaný v čl. IV. písm. B. odst. 1b), odst. 2b) této dohody o narovnání. [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] tak přistupují v plném rozsahu k závazku společnosti [právnická osoba]. ve výši 5 750 000 Kč s čímž věřitel účastník č. [hodnota] (žalovaný) souhlasí. [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] se stávají solidárními dlužníky účastníka č. [hodnota] ve vztahu k závazku účastníka č. [hodnota].

11. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. II. ÚS 3381/10 bylo zjištěno, že usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 23. 8. 2010 č.j. [spisová značka], bylo zrušeno.

12. Z usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 12. 2011 č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že návrh oprávněného [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaného) proti povinnému [jméno FO] na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech zapsaných na LV č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] pro pohledávku v částce 4 312 500 Kč, byl zamítnut.

13. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 12. 2011 č.j. [spisová značka], bylo zrušeno. Krajskému soudu bylo uloženo zaplatit stěžovateli [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovanému) náklady řízení vzniklé v řízení před Ústavním soudem ve výši 9 922 Kč, k rukám jeho právního zástupce [tituly před jménem] [Anonymizováno].

14. Z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne 24. 9. 2018 č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalovaný [jméno FO] byl zavázán zaplatit žalobcům [tituly před jménem] [jméno FO] (insolvenčnímu správci [tituly před jménem] [jméno FO]) a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (insolvenčnímu správci [jméno FO]) částku ve výši 51 830 EUR s příslušenstvím. Z bodu 10 rozsudku bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaný) zná manželé [jméno FO] od r. 2003 jako právní zástupce pana [jméno FO] vedl občansko-právní záležitosti proti manželům [jméno FO] či jejím firmám. Osobně nebyl přítomen žádných schůzek, na kterých by byl přítomen pan [právnická osoba] pan [jméno FO], a na kterých by mělo dojít k předání nějakých finančních prostředků. Dne 21. 12. 2006 v [adresa] byly podepsány dvě smlouvy na základě první mu měla zaplatit společnost SIBO 5 600 000 Kč přibližně, na pohledávku, kterou odkoupil v r. 2005 od pana [jméno FO] a manželé [jméno FO] k tomuto dluhu přistoupili. Nikdy nebyl přítomen osobních setkání mezi manželi [právnická osoba] panem [jméno FO]. Dále uvedl v bodě 11, že panu [jméno FO] žádnou plnou moc pro převzetí jakékoliv splátky od manželů [jméno FO] nedával a ani manželům [jméno FO] nesdělil, že by měli splátku hradit panu [jméno FO]. Jistinu pohledávky někomu jinému nepostoupil. Je věřitelem této pohledávky a také ji přihlásil do konkurzního řízení společnosti SIBO. Na pana [jméno FO] postoupil úroky z této pohledávky. Z usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne 10. 7. 2017 č.j. [spisová značka] pak bylo zjištěno, že námitka žalovaného k nedostatku pravomocí obecných soudů České republiky v projednávané věci, byla zamítnuta, neboť k předání peněz došlo na území České republiky v Českém [adresa].

15. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti, uzavřená po zahájení řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k této nemovitosti, nezakládá důvod k vyloučení této nemovitosti z výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř.

16. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že žaloba žalobkyně důvodná není. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o postoupení veškerých pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012, sepsané dne 1. 7. 2022, nabyla jako postupník od společnosti [právnická osoba]. jako postupitele, pohledávky za dlužníky [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012 bylo prokázáno, že věřitel [právnická osoba]. poskytl dlužníkům [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] úvěr ve výši 2 700 000 Kč a dlužníci se zavázali poskytnout věřiteli záruku na úhradu úvěru formou zřízení zástavního práva, mimo jiné k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení. Mezi těmito účastníky byla také uzavřena zástavní smlouva téhož dne 22. 10. 2012, a to mezi společností [právnická osoba]. jako zástavním věřitelem a zástavci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kdy k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012, zastavil [jméno FO], mimo jiné, nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa], které jsou předmětem tohoto řízení. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 338d odst. 1, 2 o. s. ř., kdy pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. V předmětné právní věci bylo prokázáno z dohody o narovnání ze dne 21. 12. 2006 uzavřené v [adresa], že účastníci této dohody č. [hodnota] [jméno FO] a č. [hodnota] [jméno FO] se ve smyslu ustanovení § 533 zákona č. 40/1964 Sb. dohodli s účastníkem č. [hodnota] [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaným), že splní za účastníka č. [hodnota] [právnická osoba]. závazek účastníka č. [hodnota] vůči účastníkovi č. [hodnota] specifikovaný v čl. IV. písm. B, odst. 1b), odst. 2b) této dohody o narovnání. [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] tak přistupují v plném rozsahu k závazku společnosti [právnická osoba]. ve výši 5 750 000 Kč s čímž věřitel účastník č. [hodnota] (žalovaný) souhlasí. [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] se stávají solidárními dlužníky účastníka č. [hodnota] ve vztahu k závazku účastníka č. [hodnota]. V řízení bylo dále prokázáno, že v době uzavření zástavní smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2012 mezi zástavním věřitelem [právnická osoba]. a zástavci [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 22. 10. 2012, již existovalo v pořadí první soudcovské zástavní právo zřízené ve prospěch žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], které bylo zřízeno rozhodnutím Okresního soudu ve [adresa] ze dne 4. 6. 2010, č. j. [spisová značka] na návrh oprávněného [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaného), který podal návrh u soudu dne 30. 4. 2010! Dle § 338d odst. 1 o. s. ř. pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. V případě žalovaného je to dne 30. 4. 2010. Pokud žalobkyně odkazovala na usnesení Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], pak z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]bylo prokázáno, že zrušil usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 23. 8. 2010, č. j. [spisová značka] a z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo prokázáno, že zrušil usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 12. 2011 č. j. [spisová značka]! Usnesení, které žalobkyně opakovaně založila do spisu neexistuje, bylo zrušeno Ústavním soudem a nelze k němu přihlížet. Z uvedeného jasně vyplývá, že platí nadále usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne 4. 6. 2010, č. j. [spisová značka]! Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dokonce vyplývá, že za opakované porušování práv [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaného) bylo Krajskému soudu v [adresa] uloženo zaplatit [tituly před jménem] [jméno FO] náklady řízení vzniklé v řízení před Ústavním soudem! Soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004 sp. zn. [spisová značka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) kdy smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti, uzavřená po zahájení řízení o zřízení soudcovského zástavního práva k této nemovitosti, nezakládá důvod k vyloučení této nemovitosti z výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 o. s. ř. Pořadí soudcovského zástavního práva se tedy zásadně řídí dnem, v němž došel soudu návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí. Žalovaný je tedy první v pořadí od dubna 2010. V případě, že povinný z exekučního titulu již není vlastníkem nemovitosti, na níž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, může vést oprávněný výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti na základě tohoto exekučního titulu přímo proti každému pozdějšímu nabyvateli nemovitosti, který ji nabyl smluvně. Žalovaný jistinu této pohledávky na nikoho dalšího nepostoupil, jak bylo prokázáno z rozsudku Okresního soudu ve [adresa] ze dne 24. 9. 2018, č. j. [spisová značka]. Z rozsudků předložených žalovaným bylo prokázáno, že společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., se pokoušela rovněž vyloučit zástavu z toho výkonu rozhodnutí. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 26. 10. 2022 č.j. [spisová značka], bylo prokázáno, že změnil rozsudek Okresního soudu ve [adresa] ze dne 2. 5. 2022, č. j. [spisová značka] tak, že zamítl žalobu o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2023 č.j. [spisová značka] bylo dovolání odmítnuto.

17. K jednotlivým tvrzením žalobkyně bodu 1 a 2 žaloby, že v době, kdy povinný nemovitost kupoval, exekutorské zástavní právo neexistovalo a nebylo zapsáno, pak nelze než odkázat na výše uvedené odůvodnění a shodnout se se žalovaným, že takový právní názor je v rozporu s podstatou institutu zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech, zejména pak v rozporu s ustanovením § 338d odst. 2. o.s.ř., podle kterého lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji nabyl smluvně, a to zjevně bez ohledu na to, zda v době nabytí již předmětné usnesení nabylo právní moci či nikoli. Soud také odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. [spisová značka]. K tvrzení 3 odkazuje soud výše na dohodu o narovnání ze dne 21. 12. 2006 uzavřenou v [adresa], na stranu 50, bod 5 a nález sp. zn. II. ÚS 1470/12 strana 3, které prokazují výslovné přistoupení [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] k předmětnému závazku. U bodu 4 nutno zopakovat, že usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 22. 12. 2011, č. j. [spisová značka] bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013 sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a prostě už není a nelze se na něj dokola odkazovat. K bodu 5 nutno uvést, že exekučním titulem v dané věci není notářský zápis, ale usnesení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy. Nad rámec lze odkázat na výše uvedené dva ústavní nálezy, které ve věci opakovaně potvrdily správnost a úplnost notářského zápisu, který žalobkyně rozporuje. K bodu 6 k promlčení nároku nemohlo dojít, protože v řízení o nařízení soudcovského zástavního práva věc opakovaně řešil Ústavní soud a z toho důvodu uplynula dlouhá doba, než nabylo usnesení o nařízení soudcovského zástavního práva právní moci. Po celou tuto dobu bylo řízení ze strany žalovaného řádně vedeno. Po celou dobu totiž předmětné řízení o nařízení soudcovského zástavního práva běželo a skutečnost, že v mezidobí byly podávány řádné i mimořádné opravné prostředky, na této skutečnosti nic nemění. K bodu 7 námitka nedostatku pravomoci obecných soudů ČR je nesrozumitelná a nepřípadná. Dohoda o narovnání byla uzavřena v [adresa], k plnění mělo dojít na území ČR a tato námitka směřovala vůči panu [jméno FO] v řízení u Okresního soudu ve [adresa] sp. zn. [spisová značka]. K bodu 8 žalobkyně odkázala na usnesení, které se zabývá jakýmsi zánikem účinků soudcovského zástavního práva k nemovitostem, avšak činí tak výlučně na základě speciálního ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) zákona o konkurzu a vyrovnání. Předmětem tohoto řízení však není konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání. Uvedený judikát je pro danou věc zbytečný a nepřesný.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 15 911,50 Kč, a to k rukám její právní zástupkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení zahrnují dva úkony po 3 100 Kč, a to 1) převzetí věci a příprava, 2) vyjádření k žalobě, jeden úkon od 1. 1. 2025 ve výši 5 900 Kč za účast u jednání, dva režijní paušály po 300 Kč, jeden režijní paušál od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč – dle ust. § 7 bod 5 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a 21% DPH ve výši 2 761,50 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř.

19. Lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení