23 C 283/2025 - 120

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení 69 497,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 88,16 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále také jen „smlouva“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se jej zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách po [částka], s úrokem ve výši [Anonymizováno] % ročně. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum]. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyni uhradil částku [částka] celkem. Kvůli prodlení o délce 65 dnů byl žalovanému úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně v žalobě požadovala zaplacení částky ve výši [částka] (co do částky [částka] se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného od [datum] do dne vyhotovení žaloby a co do zbývající částky se jedná o součet (i) nové dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], (ii) smluvní pokuty ve výši [částka] dle bodu 6.1. smlouvy, (iii) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] dle bodu 6.2. smlouvy; (iv) úhrady za pojištění [částka]) se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 88,16 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Žalobkyně uvedla, že prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě prohlášení žalovaného, z databází NRKI a SOLUS a z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z dokladů o příjmech žalovaného plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], jeho celkové měsíční náklady činí [částka], tj. volné zdroje ke splácení ve výši [částka]. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu neuhradil žalobkyni ničeho dalšího.

2. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k věci se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z listiny označené „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ č. [hodnota] ze dne [datum] včetně Dodatku č. [hodnota] k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (dále jen „dodatek“), předsmluvního formuláře, prohlášení klienta ze dne [datum], oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně vrácené obálky (č.l. [Anonymizováno] soudního spisu), splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a listiny označené „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ soud zjistil, že byla vyhotovena listina - návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva datovaná [datum], kde jako poskytovatelka úvěru je označena žalobkyně a jako klient žalovaný. Na základě této smlouvy se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se měl zavázat splatit úvěr s dohodnutým úrokem ve výši [Anonymizováno] % ročně a RPSN ve výši [Anonymizováno] % ve sjednaných 24 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný se tak měl zavázat k úhradě celkové částky [částka]. Podle čl. 6.5. smlouvy si měly smluvní strany ujednat, že jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6.1. smlouvy si měly strany ujednat, že jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši [částka], a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů a podle čl. 6.2. smlouvy mělo být ujednáno, že poskytovatel má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku [částka]. Smlouva ani další dokumenty související se smlouvou však nejsou opatřeny podpisem žalovaného, u kolonky klient je uvedeno „Jedinečný kód: [číslo], [datum]“. Z dodatku soud zjistil, že ohledně podpisu smlouvy klientem je sjednáno tak, že klient žalobkyni zašle na uvedené telefonní číslo [tel. číslo] zprávu, kterou vyjádří souhlas, sdělí jméno, příjmení a jedinečný kód odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši [částka], kterou mu žalobkyně zaslala na bankovní účet po posouzení úvěruschopnosti.

4. Z hodnocení klienta ze dne [datum] se podává, že žalovaný prohlásil, že je ženatý, s maturitou, bydlí v pronájmu, kdy výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) činí [částka], výdaje na ostatní (doprava, kurzy, záliby apod.) činí [částka], celkové výdaje žalovaného s připočtením částky životního minima ([částka]), „částky na partnera: [částka]“ a spoření: [částka] činí celkem [částka]. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatelky [právnická osoba], u které pobírá příjem [částka]. Výši pobíraného příjmu doložil mzdovými listy za následující měsíce: (i) květen [Anonymizováno] s čistou mzdou [částka]; (i) červen [Anonymizováno] s čistou mzdou [částka] a (iii) červenec [Anonymizováno] s čistou mzdou [částka]; vždy je evidován přídavek na děti. Z detailu úhrady soud zjistil, že dne [datum] byla na účet žalovaného připsána částky [částka] od zaměstnavatelky. Z výpisu vygenerovaného dne [datum] soud zjistil, že příchozí částka na účet žalovaného dne [datum] od zaměstnavatelky činila [částka] výpisu vygenerovaného dne [datum] soud zjistil, že příchozí částka na účet žalovaného dne [datum] od zaměstnavatelky činila [částka].

5. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že u položky „finanční instituce s žádostí“ je uvedeno „[číslo]“. Z výpisu záznamů z registru SOLUS byl generován negativní výsledek k žalovanému. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil totožnost žalovaného. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum] soud ověřil, že žalobkyně má od ČNB povolení mimo jiné k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z účtu č. [č. účtu] byla dne [datum] odeslána částka [částka] ve prospěchu účtu č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Z karty klienta ke smlouvě č. [hodnota] se podává, že žalovaný žalobkyni uhradil částku [částka] celkem. Ze tří výzev k zaplacení ze dnů [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru, dále soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému v oznámení ze dne [datum], že došlo k zesplatnění dluhu a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky [částka].

6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu před podáním žaloby, a to do 15 dnů od data odeslání uvedeného oznámení. Z poštovního podacího archu ze dne [datum] soud ověřil, že žalovanému byla odeslána tohoto dne zásilka.

7. Z přípisu banky [právnická osoba]. ze dne [datum] bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [č. účtu] byl žalovaný. Též z výpisu denním při pohybu na účtu soud zjistil, že na uvedený účet byla připsána částka [částka] z účtu žalobkyně.

8. Z dokumentů označených „Základní informace o klientovi“, „Důkaz o odeslání [částka]“, „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ a „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ soud zjistil, že telefonní číslo [tel. číslo] je: [tel. číslo].

9. Z dokumentů označených „Pojištění schopnosti splácet úvěry“, „Přihláška do pojištění“ a přílohy č. [hodnota] k návrhu na uzavření smlouvy o věru/smlouvy o úvěru soud zjistil, že se žalovaný přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry.

10. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že dne [datum] žalobkyně poukázala na účet žalovaného (účet č. [č. účtu]) částku ve výši [částka]. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka]. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

12. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:

18. Soud nemá za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.

19. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.

20. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:

21. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C-449/13 [právnická osoba] proti [jméno FO] a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. 1 upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. [spisová značka]-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l o. z. a § 588 o. z.

23. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou částku. Žalobkyně dle soudu neprokázala, že by dostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně a s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalovaného představující částku [částka] měsíčně (životní minimum) ani na jeho manželku ve výši [částka] nemají žádný vypovídací charakter. Žalobkyně u žalovaného neeviduje žádné děti, zatímco ze mzdových listů se podává, že žalovaný pobírá přídavek na děti. Žalobkyně tak ani řádně neověřila, zda vůbec a případně vůči kolika osobám má žalovaný vyživovací povinnost. Co konkrétně představuje částka [částka] uvedená u nákladů na bydlení, není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Nadto žalobkyně eviduje u žalovaného jako adresu trvalého bydliště adresu [právnická osoba] v [adresa], tj. [adresa]. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. SIPO, výpisy z účtu ohledně výdajů žalovaného atd.) prokazující tvrzené výdaje na bydlení a ostatní životní náklady a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Nejeví se pravděpodobným, že by ostatní výdaje žalovaného činily toliko [částka] (např. výdaje na stravování, hygienické potřeby, ošacení, léky, záliby apod.) a že by jeho výdaje odpovídaly životnímu minimu. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením příjmů ([částka]) a neověřených výdajů (celkem: [částka], z toho životní minimum [částka], na druhou osobu v domácnosti: [částka], náklady na bydlení [částka], ostatní [částka] a na spoření [částka]) k volným finančním prostředkům ([částka]), nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Žalobkyně si nechala předložit údaje o příjmech žalovaného za květen až červen [Anonymizováno] za účelem ověření výše příjmu žalovaného, k výdajům si však ničeho nevyžádala. Nadto se podává, že žalovaný pětkrát žádal finanční instituce o úvěr. Žalobkyně tak zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Nadto ani nijak neprověřila, co konkrétně znamená údaj „finanční instituce s žádostí: [číslo]“ uvedený v dokumentu „Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI)“, tj. zda žalovanému byly poskytnuty další úvěry či zápůjčky, příp. z jakého důvodu nebyly poskytnuty. Rozhodující dále zde přitom je konkrétní výše nákladů na nájemné, skutečný počet osob, vůči nimž má žalovaný vyživovací povinnost, spotřebu plynu a elektřiny v domě/bytě ve kterém bydlí, náklady na vytápění tohoto domu/bytu, konkrétní náklady na léky, stravu, ošacení, hygienické potřeby apod. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná.

24. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že pokud by byla smlouva platně uzavřena, byla by absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu by soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně zamítl.

25. Pokud jde o jistinu samotnou, z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný vrátil žalobkyni [částka]. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaný ve výši [částka] na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne [datum], jíž žalovaného vyzvala k úhradě do 15 dnů od data odeslání, danou k poštovní přepravě dne [datum]. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, plnit měl žalovaný dle výzvy ze dne [datum] do 15 dnů od data odeslání, tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku), a to konkrétně ode dne [datum].

26. Zbývající žalobní nároky dle výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy. Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán.

27. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 44,24 % a úspěch žalovaného v rozsahu 55,76 %. Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. [datum]).

29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení