23 C 287/2020 - 296

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Michalem Novotným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované] o zaplacení dlužní částky ve výši 290 652,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 290 652,90 Kč se zákonným úrokem bez prodlení z částky 8 073,70 Kč od 10. 11. 2017 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 12. 2017 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 1. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 2. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 3. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 4. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 5. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 6. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70, Kč od 10. 7. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 8. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 9. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 10. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 11. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 12. 2018 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 1. 2019 do zaplacení z částky 8 073,70 Kč od 10. 2. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 3. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 4. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 5. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 6. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 7. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 9. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 10. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 11. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 1. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 2. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 4. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 5. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 6. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 7. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 8. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení, z částky 8 073,70 Kč od 10. 10. 2020 do zaplacení, a z částky 8 073,70 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 183 980,50 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného [právnická osoba], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou do podatelny Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 10. 11. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 290 652,90 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že původní žalobkyně[Anonymizováno][jméno FO] byla podílovým spoluvlastníkem nemovité věci spolu s žalovaným, a to pozemkové parcely č. p. [Anonymizováno] na které stojí stavba č. p. [Anonymizováno], v obci [adresa], katastrální území [adresa], zapsané na LV [Anonymizováno], vedeno Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Podíl [jméno FO] byl ve velikosti jedné desetiny vzhledem k celku a podíl žalovaného byl ve velikosti dvou desetin vzhledem k celku. [jméno FO] i žalovaným jsou spoluvlastníkem nemovité věci ve výši uvedených podílech po dobu delší než tří let od data podání žaloby. Celková podlahová plocha budovy je 7046 m s tím, že [jméno FO] po celou dobu svého spoluvlastnictví nemovité věci a domu reálně užívá poslední osmé patro, deváté nadzemní podlaží, které má celkovou výměru 428 m, kdy z této plochy činí 64,1 m společné prostory. Prostory ve výlučném užívání žalobkyně jsou velikosti 363,9 m. Žalovaný výlučně užívá dvě patra domu, a to třetí patro, čtvrté nadzemní podlaží a páté patro, šesté nadzemní podlaží. Tato patra jsou totožná o celkové výměře a ploše 738 m, tedy celkově 1476 m. Z této celkové plochy tvoří společné prostory na každém patře, plochu 53 m, tedy pro dvě patra 106 m. Pokud by všichni spoluvlastníci měli užívat z podlahové plochy v poměru stejnou plochu, jakým podílem na domě a nemovitosti disponují spoluvlastnickým podílem, znamenalo by to, že každý ze spoluvlastníků by měl mít k výlučnému užívání plochu o 704,6 m, a v případě žalovaného by se jednalo o plochu 1409,2 m. Podlahová plocha domu, které ve výlučném užívání spoluvlastníků, tedy podlahová plocha ponížena o plochu společných prostor domu činí 6197 m. Nicméně žalovaný reálně a zcela výlučně užívá podlahovou plochu dvou pater o celkové měře 1370 m. S ohledem k podlahovým plochám jednotlivých podlaží domu je zřejmé, že uživatelé suterénu, přízemí a osmého patra devátého nadzemního podlaží ([jméno FO]) jsou ohledem k rovnoměrnému rozdělení spoluvlastnických podílů na společné věci je užívání společné věci spoluvlastníky po patrech krácení. Pro výpočet a učení výše bezdůvodného obohacení žalovaného vůči [jméno FO], je třeba určit poměr žalobkyně k dalším dvou kráceným spoluvlastníkům (uživatelům suterénu a přízemí). Správně a spravedlivě by každý spoluvlastník dle výše svého spoluvlastnického podílu jedné desetiny měl výlučně užívat podlahovou plochu o výměře 619,7 m. [jméno FO] výlučně užívá plochu pouze o výměře 363,9 m. Celkově tedy uživatelé třech pater, suterén, přízemí a osmého patra, výlučně užívají plochu velikosti 455,1 m méně, než která by měla dle jejich spoluvlastnického podílu náležet. Pokud se tedy určí podíl [jméno FO] mezi dalšími subjekty, kteří jsou ve výlučné podlahové ploše, krácení, činí podíl žalobkyně 56,2 %. [jméno FO] tak má právo na finanční vyrovnání vůči dalším spoluvlastníkům nemovitosti a domu, kteří užívají nemovitost a dům ve větší míře a rozsahu, než která jim náleží dle jejich spoluvlastnického podílu na společné věci, co do rozsahu 56,2 %. [jméno FO] byla přesvědčena, že jí svědčí právní nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči spoluvlastníkům a uživatelům, který užívají společnou věc nad rámec jejich spoluvlastnického podílu. Žalovaný by měl dle jeho spoluvlastnického podílu ve výši 2,10 vzhledem k celku výlučně užívat pouze podlahovou plochu domu o výměře 1239,4 m, a žalovaný reálně užívá podlahovou plochu o výměře 1370 m, tedy od 130,6 m více. Žalovaná by tedy měla paní [jméno FO], respektive žalobci, vydat bezdůvodné obohacení, určení, finančním vyrovnáním ve výši 56,2 % z tržního nájemného v místě a čase obvyklé v lokalitě nemovitosti ze 130,6 m. [jméno FO], respektive žalobce, požaduje bezdůvodné obohacení za období od 10. 11. 2017 do 10. 11. 2020, tedy za poslední tři roky. Běžné a tržní nájemné v daném místě a čase lze určit znaleckým posudkem, který žalobce tímto navrhuje zpracování jako důkaz, kdy žalobce svůj nárok opírá o inzerci k volným prostorům pronájmu nemovitosti, který je zveřejněný na stránkách sreality za cenu 130 Kč za 1 m, kdy po žalovaném požaduje částku 110 Kč za 1 m. Tedy měsíční částka činí 8 073,70 Kč a po celou dobu od 10. 11. 2017 do 10. 11. 2020 činí celková částka 290 652,90 Kč. V průběhu řízení pak paní [jméno FO] postoupila tuto svoji pohledávku na současného žalobce, společnost DF finance s. r.o. V průběhu řízení pak žalobce doplnil svá skutková tvrzení s tím, že žalobce v rámci řízení a písemného podání sporuje pravost a pravdivost smlouvy o užívání společné věci ze dne 4. 4. 2008 a sporuje i podpisy na kopii smlouvy. Přičemž důkazní povinnost tíží subjekt, který soukromou listinu jako důkazní prostředek navrhl a v tomto ohledu musí žalobce konstatovat, že žalovaný soudu nepředložil originál smlouvy ze dne 4. 4. 2008 s odůvodněním, že originálem smlouvy nedisponuje, ale originál smlouvy byl předložen k řízení u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 192/2022. K předmětnému soudnímu řízení vedenému Okresnímu soudu v Příbrami lze uvést, že v tomto řízení ale nebyla sporována pravost a pravdivost smlouvy jakožto soukromoprávní listiny, a tudíž se soud ani nezabýval otázkou pravosti a pravdivosti listiny. Nad rámec tohoto žalobce předložil soudu kopie listin (jedná se o prosté kopie úředně ověřených listin, které jsou založeny v soudním spise vedenému Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 30 C 425/2020, kdy se jedná o listiny: 1) úředně ověřená kopie smlouvy o užívání společné věci ze dne 4. 4. 2008, kdy úřední ověření proběhlo dne 24. 1. 2011 s tím, že tato smlouva neobsahuje podpis jednatele společnosti [právnická osoba]. pana [jméno FO], pole podpisu je přeškrtnuté, a 2) úřední ověřená kopie smlouvy o užívání společné věci ze dne 4. 4. 2008, kdy úřední ověření proběhlo dne 26. 7. 2017 s tím, že tato smlouva již obsahuje podpis jednatele společnosti [právnická osoba]. pana [jméno FO]. [adresa] podpisu je přeškrtnuté, ale přes přeškrtnutí je proveden podpis, nejspíš pana [jméno FO], bývalého jednatele společnosti [právnická osoba]. Z výše uvedeného, a to zejména z úředně ověřených listin z roku 2011 a 2017 je zcela zřejmé, že originál smlouvy je užívání společné věci je ze 4. 4. 2008, v roce 2011 neobsahoval podpis jednoho z účastníků smlouvy, a to jednak společnosti [právnická osoba]., tedy vlastníka držícího 50 % nemovitosti, který byl do smlouvy doplněn někdy mezi léty 2011 a 2017 (v roce 2017, jejíž podpis pana [jméno FO] jednající za společnost [právnická osoba]. na smlouvě připojen). Z úplného výpisu obchodního rejstříku společnost [právnická osoba]. je zřejmé, že osobou jednající za společnost [právnická osoba]. byl a nadále je pan [tituly před jménem] [jméno FO] tedy i v roce 2008 mohl za společnost jednat. Nicméně z originálu výpisu z katastru nemovitostí vztahující se k předmětné nemovitosti ke dni 24. 1. 2011, ke které byla uzavřena smlouva o užívání společné věci datovaná dne 4. 4. 2008 plyne, že ke dni 24. 1. 2011 společnost [právnická osoba]. již nebyla spoluvlastníkem nemovitých věcí. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že minimálně jedním z účastníků smlouvy byl podpis připojen ke smlouvě až po roce 2011, tedy v době, kdy tento jeden účastník, tedy [právnická osoba]. jednajícím panem [jméno FO] smlouvy, nebyl spoluvlastníkem nemovitých věcí a nemohl tak uzavírat smlouvu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani částečně. Žalobce ve své žalobě žádá po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení. Dle ustanovení § 2991, odst. 2, zákonné číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník, (dále jen o.z.), se bezdůvodně obohatí na úkor jiného, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. S ohledem na tvrzení žalobce obsažená v žalobě je zřejmé, že žalobce tvrdí, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu a tím dochází na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení vůči žalobci. Žalovaný však s tímto tvrzením žalobce zásadně nesouhlasí, když není pravdou, že by žalovaný užíval předmětné části nemovitosti bez právního důvodu. Žalovaný v tomto ohledu konstatuje, že způsob, jakými je nemovitost jednotlivými spoluvlastníky užívána, byl stanoven na základě smlouvy užívání společné věci ze dne 4. 4. 2008, která byla uzavřena mezi tehdejšími spoluvlastníky společností [právnická osoba]., bývalým spoluvlastníkem společností [právnická osoba]., bývalým spoluvlastníkem společností [Anonymizováno] a paní [jméno FO]. Žalovaný si předně dovoluje uvést, že dle ustanovení článku 5 odst. 4 smlouvy, o užívání společné věci, se i účastníci dohodli, že práva a povinnosti z této smlouvy přecházejí na právní nástupce všech smluvních stran. V tomto ohledu žalovaný uvádí, že ačkoliv nebyl původní smluvní stranou, která předmětnou smlouvu uzavírala, práva a povinnosti z této smlouvy přešla na žalovaného jako na právního nástupce původních účastníků této smlouvy. Dle ustanovení článku II odst. 1 smlouvy, o užívání společné věci, je pak stanoveno, jakým způsobem jednotliví spoluvlastníci užívají jednotlivé části nemovitosti, přičemž toto rozdělení nemovitosti je jednotlivými spoluvlastníky stále respektováno a žádný ze spoluvlastníků proti uvedenému užívání nemovitostí ničeho nenamítá. Naopak žalovaný vyzdvihuje tu skutečnost, že paní [jméno FO] smlouvu o užívání společné věci dobrovolně uzavřela, s jejím obsahem tak byla a je srozuměna a souhlasila i se způsobem, jakým jednotliví spoluvlastníci budou nemovitost užívat. S ohledem na výše uvedené je pak zřejmé, že jednotliví spoluvlastníci užívají příslušné části nemovitosti, nikoliv bez právního důvodu, ale na základě smlouvy o užívání společné věci. Nemůže tedy dle žalovaného obstát tvrzení žalobce, že dochází na straně žalované k bezdůvodnému obohacování, když právní důvod pro užívání jednotlivých částí nemovitosti jednotlivými spoluvlastníky je dán, přičemž se jedná právě o smlouvu o užívání věci. Žalovaný pak rovněž konstatuje, že smlouva o užívání společné věci nepřiznává žádnému spoluvlastníkovi, a tedy ani paní [jméno FO] jakoukoliv náhradu za užívání nemovitosti ostatními spoluvlastníky. Z uvedeného a z obsahu smlouvy o užívání společné věci je tak dle žalovaného zřejmé, že její účastníci neměli v úmyslu si mezi sebou jakkoliv úplatu za užívání nemovitosti poskytovat, respektive že měli v úmyslu stanovit, že taková úplata (náhrada) žádnému ze spoluvlastníků nenáleží. Ostatně žalovanému ani není známo, že by se paní [jméno FO] po dobu více než 12 let domáhala jakékoliv změny v uspořádání poměrů mezi spoluvlastníky a paní [jméno FO] tak činí až nyní, a to způsobem který není v souladu s právními předpisy. Žalovaný v tomto ohledu konstatuje, že dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je úprava užívání společné věci otázkou tzv. běžné zprávy ve smyslu stanovení § 1128 občanského zákoníku, přičemž dohoda spoluvlastníků o užívání společné věci je primárním způsobem řešení záležitostí spoluvlastníků. Dohodu o užívání společné věci lze přitom uzavřít i na dobu neurčitou, přičemž spoluvlastníci jsou touto dohodou vázáni. Nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena dohodou novou. Uvedené skutečnosti vyplývají například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdu 4201/2017. Žalovaný v tomto ohledu konstatuje, že nová dohoda spoluvlastníků, kterou by byla nahrazena smlouvou o užívání společné věci, uzavřena nebyla. Žalovaný proto uzavírá, že žalobci nemůže svědčit nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když existuje právní důvod pro užívání příslušných částí nemovitosti v příslušném rozsahu, jak žalovanému, tak i ostatním spoluvlastníkům, včetně [jméno FO]. Žalovaný pak zcela zásadním způsobem nesouhlasí se způsobem určení výše údajného bezdůvodného obohacení, které je dle názoru žalovaného zcela nepřezkoumatelná, když žalobce určil výši údajného bezdůvodného obohacení pouze s poukazem na blíže nespecifikovanou nemovitost, aniž by bylo možné porovnat tento stav nemovitosti s nemovitostí předmětnou. Rovněž je dle žalovaného zcela nepřípustné určovat výši bezdůvodného obohacení na základě údajného tržního nájemného, které navíc ani neodpovídá výši nájemného dle žalobcem předloženého inzerátu, ale jedná se pouze o ryze spekulativní domněnku žalobce. Závěrem pak žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. Dále pak žalovaný uvedl, že v rámci řízení žalobce sporoval pravost a pravdivost smlouvy o užívání společné věci ze dne 4. 4. 2008 a dále sporoval i svůj podpis na kopii smlouvy. Dále pak žalovaný uvedl, že žalobce opírá své tvrzení, že nedošlo k uzavření smlouvy o využívání společné věci o to, že byly v rámci soudního řízení předloženy verze smlouvy o užívání společné věci, kde chyběl podpis jednatele společnosti [právnická osoba]. [tituly před jménem] [jméno FO]. V této souvislosti žalovaný podotýká, že je nezamyšlenou součástí běžné praxe při podepisování smlouvy ve více vyhotoveních, že pouhým nedopatřením na některém vyhotovení chybí podpis některé smluvní strany. Často se tak stává u vyhotovení, které si daná smluvní strana ponechává pro sebe. Tato skutečnost ale nemůže mít vliv na platnost uzavřené smlouvy, když na jiných vyhotoveních podpis všech jednajících je. V otázce, zda je platně uzavřená smlouva, která v jednom svém vyhotovením nebyla podepsána všemi smluvními stranami, se již dokonce vyjadřoval Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 24. 10. 2000 sp. zn. 29 Cdo 2029/99. Žalovaný je plně přesvědčen, že v řízení bylo nadevší pochybnost prokázáno uzavření smlouvy o využívání společné věci, a to prostřednictvím řady provedených důkazů, jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Soud ještě před zhodnocením skutkového stavu uvádí, že u Okresního soudu v Příbrami probíhal v podstatě totožný spor, kdy paní [jméno FO] vystupovala jako strana žalující, přičemž žalovaný byl jiný subjekt než žalovaný, ale též spoluvlastník předmětné nemovitosti s tím, že Okresní soud v Příbrami ve věci rozhodl a následně pak na základě odvolání ve věci rozhodoval Krajský soud v Praze, který žalobu zamítl, a toto rozhodnutí je již pravomocné. Přičemž se jednalo o skutkově a právně stejnou věc jako v souzeném případě. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutkový stav. Z výpisu z katastru nemovitostí LV číslo [hodnota], katastrální území 775096, [adresa], obec [adresa] vyplývá, že původní žalobkyně [jméno FO] byla vlastnicí předmětných nemovitostí v rozsahu jedné desetiny vzhledem k celku a žalovaný pak v rozsahu dvou desetin vzhledem k celku, přičemž zde bylo dalších sedm spoluvlastníků, všichni též v rozsahu jedné desetiny vzhledem k celku. Přičemž paní [jméno FO] se stala spoluvlastníkem na základě smlouvy kupní ze dne 6. 2. 2009, s právními účinky vkladu ke dni 9. 2. 2009 a žalovaný se stal spoluvlastníkem na základě smlouvy kupní ze dne 13. 5. 2009, s právními účinky vkladu ke dni 13. 5. 2009. V řízení byly předloženy čtyři kopie smlouvy o užívání společné věci ze dne 4. 4. 2008, kdy účastníci této smlouvy jsou [právnická osoba]., [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno]. Dle této smlouvy mohla paní [jméno FO] užívat výlučně pro svou potřebu nebo prostřednictvím třetích osob osmé poschodí, deváté nadzemní podlaží o celkové výměře 390 m vyjma po schodišti a strojovny výtahů, jak je uvedeno v článku II odst. 1, písm. c. Dle článku III, bod 1 smlouvy, se všechny smluvní strany zavázaly k tomu, že každá z nich je oprávněná k výlučnému užívání shora uvedených částí administrativní budovy, je oprávněna užívat jeho vydělitelné části bez jakéhokoliv omezení a náleží právu braní užitku z takového užívání vzniklých. Pokud jde o jednotlivé předložené smlouvy, které byly předkládány vždy v kopiích, pak smlouva užívání společné věci, která je na čísle listu 39–41, obsahuje podpisy zástupců [právnická osoba]., [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno] V případě smlouvy, která je ve spisu na čísle listu 61–68, pak v poslední části, kde jsou podpisy, je ještě podpis [Anonymizováno] a datum 26. 3. 2009. Pokud jde o ověřenou kopii listiny z roku 2017, opět se jedná o smlouvu o společném užívání věci z čísel listu 212–216 lze uvést, že je naprosto shodná, jako kopie této smlouvy i z čísla listu 61, když podpisy jsou na čísle listu 222 p.v., a dále pak je zde ověřená kopie z roku 2020, která je opět naprosto shodná, pokud jde o podpisy se smlouvou z čísla listu 61. K tomu soud ještě připomíná, že v řízení byla předložena totožná smlouva o užívání společné věci, která byla jako listina ověřena dne 24. 1. 2011, kde je skutečně v případě kolonky pro podpis společnosti [právnická osoba]. tato kolonka proškrtnuta a je bez podpisu. Vše na čísle listu 223 p.v. a nutno konstatovat, že dle výpisu z katastru nemovitostí v roce 2011 již společnost [právnická osoba]. nebyla spoluvlastníkem předmětné nemovitosti. Dále lze konstatovat, že podpisy na všech uvedených smlouvách, respektive jejich kopiích, jsou vždy shodné a skutečně toliko na smlouvě, která jako listina byla ověřena v lednu roku 2011, chybí podpis za společnost [právnická osoba]. U všech ostatních i ověřených listin se podpisy nacházejí. Soud ve věci provedl výslech svědka [jméno FO] a pokud jde o ostatní navržené svědky, pak byly jednak připojeny protokoly z jednání před odvolacím Krajským soudem v Praze a dále pak soud provedl zvukový záznam výslechu všech těchto svědků před Krajským soudem v Praze. Z výslechu svědka [jméno FO] vyplývá, že paní [jméno FO] měla fitcentrum, a to na střeše předmětné budovy. On tam byl správce čtyři roky a ví, že se mluvilo o nějaké dohodě, ale neví, jak to bylo. On sám se ničeho nezúčastňoval. Pokud jde o metry čtvereční, které paní [jméno FO] užívala, tak to mohlo být tak 300 m a možná další 100 m, ovšem to svědek pouze odhadoval. Z provedeného zvukového záznamu výslechu svědka [adresa] bylo zjištěno, že on v době uzavření smlouvy ze dne 4. 4. 2008 vykonával funkci správce budovy a řekl, že mu smlouva byla v originálu předána a bylo dohodnuto, že nikdo nikomu nic hradit nebude. Každý investoval pouze do svého patra s tím, že paní [jméno FO] užívala poslední patro budovy. Po celou dobu nikdo ze spoluvlastníků nežádal žádnou kompenzaci za užívání a až poté, co společnost [Anonymizováno] koupila 50 % podílu v budově a následně ji rozprodávala, paní [jméno FO] podala žalobu na dodržení předkupního práva s tím, že spor prohrála. Z provedeného zvukového záznamu výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že se svědek účastnil schůzky se spoluvlastníky budovy s tím, že zastupoval společnost [právnická osoba]. Na schůzce byl svědek, tedy pan [jméno FO], byla tam paní [jméno FO] a její manžel, sekretářka pana [jméno FO] za společnost Krab a zástupci za společnost ELLI Visage pan [jméno FO]. Opět potvrdil, že bylo dohodnuto, že každý si bude užívat své prostory, nic si platit nebudou. Pokud jde o požadavek za podužívání, ten nebyl nikdy nikým vznesen s tím, že všichni byli spokojeni, tak, jak každý, budovu užívá a bude ji užívat i nadále. Smlouva tak fungovala 8–10 let. [jméno FO] pak někdy v roce 2017, 2018 měla po budově pronášet, že by chtěla něco zaplatit, ale oficiálně nic nesdělila. V roce 2015 byl pokus o rozdělení budovy na jednotky, žalobkyně chtěla kompenzaci, že má menší podíl, a s navrženým rozdělením nesouhlasila. [jméno FO] užívala pouze osmé patro. Z provedeného zvukového záznamu výslechu svědka [jméno FO] vyplývá, že též tento svědek potvrdil předběžnou schůzku před podpisem smlouvy ze dne 4. 4. 2008 s tím, že on byl na schůzce za společnost [Anonymizováno] na základě plné moci, a to spolu s pane [jméno FO] Později pak smlouvu připodepsal i za společnost [Anonymizováno] Na předběžné schůzce byl tedy on, pan [jméno FO], paní [jméno FO], její manžel, pracovnice od pana [jméno FO] a pan [jméno FO]. Mělo se projednávat, že si každý ponese své investice, nikomu nebude muset platit část výnosů, nikdo nikomu nebude nic platit. Po uzavření smlouvy byla žalobkyně nabízena výměna prostor, s tím ovšem ona nesouhlasila. Žádné požadavky za podužívání vzneseny nebyly. Svědek pak neměl vědomost o tom, že by žalobkyně užívala i jinou část budovy. Ze zvukového záznamu výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že svědek podepisoval smlouvu ze dne 4. 4. 2008 za společnost CPI, v té době jednal s manželem paní [jméno FO]. Od společnosti CPI koupila podíl jedné desetiny, čemuž odpovídalo tedy poslední patro budovy, a to od počátku paní [jméno FO] věděla, že si poslední patro kupuje. Bralo se to tak, že jedné desetině podílu na budově odpovídalo jedno patro budovy. [jméno FO] proto, že její patro mělo méně metrů než ostatní patra, žádala slevu z ceny a ta jí byla poskytnuta. Dále pak paní [jméno FO] byla upozorněna na to, že zde funguje dohoda o užívání, že nikdo nikomu nic nebude za podužívání, nadužívání ničeho hradit. Ze zvukového záznamu výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že tento svědek byl s panem [tituly před jménem] [jméno FO] na předběžné schůzce se spoluvlastníky budovy, když chtěli poznat, jaké jsou tam vztahy. Též potvrdil, že se schůzky účastnila paní [jméno FO] a její manžel, pan [jméno FO], pan [jméno FO]. Jednalo se především o investice do budovy s tím, že bylo dohodnuto, že nikdo nikomu nic platit nebude, nikdo nebude nikomu nic kompenzovat, každý si bude investovat do svého patra a nebude chtít nic po jiném. Stejně tak to mělo být se zisky. Takto to mělo fungovat již od roku 1993. Dále pak uvedl, že u podpisu smlouvy ze dne 4. 4. se zúčastnil manžel paní [jméno FO] s tím, že smlouvu jí odnesl a po chvíli jí podepsanou od paní [jméno FO] přinesl. Ze zvukového záznamu výslechu svědka [jméno FO] vyplynulo, že tento byl jednatel společnosti [Anonymizováno]. Neví ovšem, jak velký byl spoluvlastnický podíl této společnosti na budovy, ani jak nemovitost užívala a rovněž si tedy nepamatoval, zda byla uzavřena smlouva o užívání budovy, nicméně potvrdil svůj podpis na smlouvě ze dne 4. 4. 2008. Ze zvukového záznamu výslechu svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že tento svědek byl před 15 lety jednatelem společnosti [Anonymizováno] která koupila tři patra budovy s tím, že když tedy tento spoluvlastnický podíl kupovali, tak jim bylo sděleno, že jedna desetina podílu odpovídá jednomu patru budovy. Oni předpokládali, že všechna patra jsou stejná. Potvrdil, že byl na předběžné schůzce před podpisem smlouvy ze dne 4. 4. 2008 s tím, že tam měla být i paní [jméno FO] s manželem, pan [jméno FO], pan [adresa], asistentka pana [jméno FO], pan [jméno FO]. Nebyl tam vznesen žádný požadavek za používání. Dále pak soud připomíná, že ve věci již bylo rozhodováno Okresním soudem v Příbrami rozsudkem č. j. 14 C 192/2022–194 s tím, že žalobě bylo vyhověno, když na straně žalobkyně byla [tituly před jménem] [jméno FO] a na straně žalovaného [tituly před jménem] [právnická osoba]. Tento rozsudek byl pak změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze, č. j. 24 Co 234/2022–292, kdy žaloba byla zcela zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Soud se tedy nejdříve zabýval, s ohledem na posouzení nároku, okolnostmi uzavření smlouvy ze dne 4. 4. 2008 s tím, že z výslechů svědků, kteří byli slyšeni u Krajského soudu v Praze a jejichž zvukový záznam zdejší soud provedl, vyplývá, že již od roku 1993 byla mezi spoluvlastníky předmětné nemovitosti respektována dohoda o způsobu užívání budovy s tím, že žádný ze spoluvlastníků nebude jinému spoluvlastníkovi cokoliv hradit. V roce 2008, když došlo ke změně spoluvlastníků, byla svolána schůzka, na které byla přítomna i paní [jméno FO] a její manžel a zástupci všech ostatních spoluvlastníků s tím, že na této schůzce se dohodli, že předmětná nemovitost bude nadále užívána tak, jak tomu bylo doposud s tím, že každý spoluvlastník bude investovat do svého podílu a nebude po ostatních cokoliv požadovat ke kompenzaci. Všichni spoluvlastníci pak věděli, že každému jednomu podílu odpovídá užívání jednoho patra budovy. Všichni svědci, jejichž zvukový záznam byl proveden a kteří vypovídali, tak uváděli, že podíl na předmětné nemovitosti je vyjádřen zlomkem, ale fakticky vlastně tento podíl představuje užívání jednoho patra. Navíc svědek [jméno FO] uvedl, že ve chvíli, kdy žalobkyně kupovala svoji část nemovitosti, tak její menší užívací plocha byla kompenzována v kupní smlouvě slevou z kupní ceny. Pokud jde o podpis na smlouvě ze dne 4. 4. 2008. především pak pana [jméno FO] za společnost [Anonymizováno], kdy žalobce zpochybňuje její platnost, neboť uvádí, že na ověřené kopii z roku 2011 v políčku u společnosti [Anonymizováno] chybí podpis zástupce této společnosti, přičemž na ověřených kopiích z roku 2017 a 2020 tento podpis je, a uvádí tedy, že v roce 2011, kdy podpis zde nebyl, již společnost [Anonymizováno], nebyla ani spoluvlastníkem nemovitosti, což skutečně vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí. K tomu je však třeba uvést, svědek [jméno FO] svůj podpis na smlouvě potvrdil, nicméně svědci [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] též potvrdili, že smlouva byla asistentkou pana [jméno FO] odnesena a poté vrácena a předána s jeho podpisem s tím, že to bylo v návaznosti na datum 4. 4. 2008. Jak paní [jméno FO], tak její manžel se účastnili schůzky, na které byl obsah smlouvy o užívání budovy upřesňován. Dále pak všichni svědci uvedli, že nebyly vznášeny ze strany žalobkyně žádné požadavky stran náhrady za neužívání věci v rozsahu jejího spoluvlastnického podílu. Pokud pak žalobce namítal a sporoval pravost listiny a dožadoval se předložení originálu, je třeba říci, že dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, že rozhodné skutečnosti, zejména pak existenci, písemnou formu, pravost, správnost a pravdivost smluv lze prokázat i jinými způsoby, než pouze a jen bezpodmínečně originálem listiny. V této souvislosti lze poukázat na to, že tvrzení žalovaného o tom, že je běžnou součástí praxe, že při podpisování smluv ve více vyhotoveních se může stát, že chybí podpis některé smluvní strany, často tak bývá podpis smluvní strany, již je smlouva určena, je zcela běžnou věcí. V daném případě byly předloženy čtyři kopie smluv, když na jedné kopii, která byla ověřena v lednu 2011, skutečně chybí podpis za společnost [právnická osoba]. Nicméně na všech ostatních kopiích tento podpis nechybí. V daném případě má soud za to, že podpis za společnost [právnická osoba]., který provedl pan [jméno FO], bylo výpověďmi svědků jednoznačně prokázáno, že ze strany pana [jméno FO] došlo k podpisu smlouvy, když všichni svědci se shodli na tom, jakým způsobem k tomuto podpisu došlo, když asistentka pana [jméno FO] tuto smlouvu panu [jméno FO] odnesla a následně vrátila s jeho podpisem. Dle názoru soudu pak námitka pravosti listiny zde není na místě, neboť jinými důkazy, především výpověďmi svědků bylo zcela jednoznačně prokázáno, že k uzavření předmětné smlouvy skutečně došlo. Stěžejním ve věci tedy je řešení otázky, zda došlo k dohodě mezi spoluvlastníky o tom, že při výlučném užívání podlahové plochy o odlišné výměře, než odpovídá spoluvlastnickému podílu, si nebudou ničeho hradit. V případě, že by takové dohody dosaženo nebylo, pak by nárok žalobce byl po právu. Podle § 3028, odst. 1 o.z, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o.z., není-li nadále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle ustanovení § 3020 odst. 3 o.z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 137 zákona č. 40/1964 Sb., (dále jen obč. zák.), podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývající ze spoluvlastnictví ke společné věci. Podle § 139 odst. 1 obč. zák., z právní úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Podle § 139 odst. 2 obč. zák., o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Žalobce se přitom původně domáhá vydání bezdůvodného obohacení z titulu nadužívání budovy nad rámec spoluvlastnického podílu žalovaným v případě finančního vyrovnání, za užívaní budovy v menším rozsahu, a dále pak v podstatě uváděl, že tento nárok vyplývá ze skutečnosti, že nebyla platně uzavřená smlouva o užívání předmětné budovy. Dle judikatury, jak Nejvyššího soudu, tak Soudu Ústavního, je ustálená praxe, že v případě dohody spoluvlastníků o užívání společné věci na základě níž dochází k úplnému či částečnému omezení jednoho ze spoluvlastníků, má tento spoluvlastník nárok na náhradu vyplývající přímo z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. Tedy žalobce má obecně právo na náhradu za omezení spoluvlastnického práva, pokud mu existující poměry, rozhodnutí nebo dohoda spoluvlastníků neumožní plnou realizaci tohoto práva, jestliže se však spoluvlastníci nedohodli jinak. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo 503/2011 a 33 Odo 778/2005. Tato náhrada pak odpovídá tomu, co by žalobce při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí pak ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu, pouze v tom případě, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Dohoda spoluvlastníků je bezformálním právním úkonem, nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci, může být uzavřena i ústní či konkludentní formou. Je však třeba pečlivě posuzovat, zda samotný dlouhodobý faktický stav lze posuzovat jako dohodu spoluvlastníků či nikoliv. Dohoda však vždy vyžaduje souhlas všech spoluvlastníků, byť učiněný různou formou a nesouhlas jen jednoho ze spoluvlastníků vylučuje závěr uzavření dohody. Při posouzení věci soud vyšel s předložení písemné smlouvy, kde v článku III., bod 1, se strany smlouvy zavázaly, že každá ze smluvních stran je oprávněna k výlučnému užívání shora uvedených částí budovy, je oprávněn užívat jeho vydělitelné části bez jakýchkoliv omezení a náleží jim právo braní užitků z takového užívání vzniklých. Již z tohoto článku tedy lze dovodit vůli spoluvlastníků k uzavření takové dohody o užívání, která vlastně znamená dohodu o bezplatném užívání každého ze spoluvlastníků dohodnuté části. V této vůli jednoznačně odpovídá ujednání o výlučném užívání vydělitelných částí bez jakéhokoliv omezení, včetně práva na braní užitku z takového užívání vzniklých. V této vůli pak odpovídají i další části předmětné smlouvy, které upravují i právo spoluvlastníka výlučně rozhodovat o způsobu využití a nakládání s těmi částmi nemovitosti, provádět na takové části budovy stavební úpravy i bez souhlasu ostatních, avšak výlučně na své náklady. Proti tomu však současně smlouva řeší, jak budou finančně vyrovnávány náklady na úpravy, rekonstrukce či modernizace společných částí, společné daňové závazky a také řeší způsob vyrovnání v případě jiného způsobu rozdělení užívání nemovitostí. K tomu soud uvádí, že pokud smlouva o užívání nemovitosti, konkrétně článku III. bod 1, pak vlastně je to logické vyústění toho, že budova byla tímto způsobem již užívána od roku 1993. Lze tedy dovodit, že ve smlouvě je skutečně obsažena dohoda spoluvlastníků, že náhrada za nadužívání věci v rozsahu spoluvlastnického podílu, nebude vyplácena. Vzhledem k dohodě spoluvlastníků o užívání nemovitosti, která nebyla dosud nijak změněna či zrušena nebo jinak nezanikla, tedy žalobci nenáleží po žalovaném žádné plnění za užívání nemovitostí v jejich spoluvlastnictví nad rámec spoluvlastnického podílu. Dále pak soud uvádí, že i kdyby předmětná smlouva nebyla platně uzavřena, pak, jak již bylo shora uvedeno, tato smlouva nutně nemusí mít písemnou formu. Přičemž již od roku 1993 byla nemovitost užívána naprosto stejným způsobem jako v předmětném období podpisu smlouvy, tedy v roce 2008. Všichni svědci pak uváděli, že vlastně i tímto způsobem se nemovitost nadále užívala, takže každý ze spoluvlastníků užíval své patro předmětné budovy bez jakýchkoliv dalších nároků na ostatní spoluvlastníky. V daném případě tedy má soud za to, že i kdyby nedošlo k platnému zavření písemné smlouvy, pak lze z jednání účastníků, respektive spoluvlastníků nemovitosti, dovodit dohodu stejnou, jaká je obsažena v předmětné smlouvě, tj. že žádný ze spoluvlastníků nemá nárok na náhradu za podužívání či nadužívání části nemovitosti. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Pokud jde o další listinné důkazy, jako jsou například výměry jednotlivých podlaží apod., z nich soud nezjistil s ohledem na své právní závěry nic podstatného pro posouzení věci. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení za právní zastoupení. Náhrada nákladů řízení se skládá z 15ti úkonů právní pomoci po částce 9 500 Kč. Příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, účast na jednání před soudem dne 26. 1. 2022, písemné podání ve věci samé z 28. 3. 2022, účast na jednání dne 16. 6. 2022, účast na jednání dne 21. 12. 2022, dále pak návrh na pokračování řízení dne 17. 8. 2023, účast na jednání dne 4. 10. 2023, účast na jednání dne 29. 11. 2023), účast na jednání dne 28. 2. 2024, (celkem dva úkony za každé dvě započaté hodiny), účast na jednání dne 24. 4. 2024, závěrečný návrh ze dne 17. 5. 2024, účast na jednání dne 23. 5. 2024, účast na jednání dne 9. 1. 2025. Dále pak jeden úkon právní pomoci po 4 750 Kč za účast na jednání dne 5. 9. 2024, 16 režijních paušálů po 300 Kč a DPH v částce 31 930,50 Kč, celkem 183 980,50 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. O lhůtě plnění soud rozhodl podle ustavení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení