23 C 289/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 10 950 074 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované, zaplatit žalobkyni částku 10.950 074 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, ve výši 1800Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se ve své žalobě podané [datum] domáhala po žalované zaplacení relutární náhrady ve výši 10 000 950,74 Kč podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Žalobkyně vyšla ve skutečnosti, že jí nebyly navráceny nemovitosti blíže specifikované v žalobě v k.ú. [obec] v obci [obec] a že byla opomenuta v § 15 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb.. Výše požadované náhrady stanovila na základě odhadu obvyklé ceny. V ustanovení § 15 odst. 4 uvedeného zákona meze působnosti [stát. instituce] jsou uvedeny v tomto ustanovení. [stát. instituce] podle tohoto ustanovení vyplácí každé z církví a náboženských společností, které jsou vyjmenovány v ustanovení § 15 odst. 2 zákona, každým rokem splátku finanční náhrady.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že zákon nestanoví působnost [stát. instituce], jež by se týkala případných dalších nároků církví a náboženských společností, jež nejsou v zákoně vyjmenované a tedy ani pravomoc těchto nárocích rozhodovat, z čehož plyne nedostatek jeho pasivní legitimace. Podle hmotněprávních zákonných ustanovení není [stát. instituce] subjektem (nositelem) žalobkyní tvrzené povinnosti. [stát. instituce] je orgánem výkonné státní moci a nikoliv orgánem zákonodárným a nemůže tak odpovídat za konečné znění zákona, ve které je zákonodárný sbor přijal.

3. Žalovaná vznesla námitku promlčení, námitkou promlčení poukázala na to, že speciální zákon neupravuje lhůtu pro uplatnění nevyplacené finanční náhrady a tudíž se v daném případě použijí obecné právní předpisy. Dle ustanovení § 619 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle ustanovení § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osoby povinné k její náhradě. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník promlčecí lhůta trvá 3 roky. Žalovaná je názoru, že žalobkyně se dozvěděla o tom, že není zahrnuta v § 15 odst. 2 zákona a nemá tak nárok na finanční náhradu zde uvedenou nejpozději dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. dnem [datum]. Z tohoto důvodu považuje žalovaná žalovaný nárok za promlčený.

4. Žalobkyně poukázala na to, že pokud se stát zavázal ke zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, pak toto zmírnění musí platit bez výjimky pro všechny srovnatelné křivdy dotčených náboženských organizací, včetně žalobkyně. Skutečnost, že se žalobkyně hned po své registraci vzdala práva na financování ze státního rozpočtu, nemůže podle ní být spravedlivým základem pro zbavení vlastnického práva. Žalobkyně podává žalobu na relutární náhradu podle zákona a činí tak přesto, že sama v žalobě uvádí, že ji zákon diskvalifikuje i z finanční náhrady. K tomuto tvrzení žalovaná namítá, že účelem zákona je jednak zmírnění následků některých majetkových křivd a nikoliv nahrazení veškerých majetkových křivd. Dalším účelem zákona je obnovení majetkové základny církví a náboženských společností, čímž se umožní jejich svobodné postavení, jež nebude ekonomicky závislé na státu a bude od státního rozpočtu oddělené. Současně se naplněním zákona odstraní blokace historického církevního majetku, jež brání rozvoji obcí, na jejichž území se nachází (ekonomický účel). Zajištění ekonomické nezávislosti se týká církví a náboženských společností, jejichž činnost byla financována státem na základě zákona č. 218/19 49 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, když zákonem stanovenou dobu (do roku 2029) bude církvím a náboženským společnostem vyplácen příspěvek na podporu jejich činnosti. Zákonodárce rozhodl, že majetkové vyrovnání se bude týkat církví a náboženských společností, jejichž činnosti státem je dosud ekonomicky podporována. Součástí majetkového vypořádání státu s církvemi a náboženskými společnostmi podle návrhu zákona je postupné opouštění principu financování platu duchovních a dalších výdajů církví a náboženských společností ze státního rozpočtu (tzv. ekonomická odluka církví od státu). Žalobkyně mezi oprávněné osoby podle zákona zařazena být nemohla, jelikož jí nebyly poskytovány prostředky na činnost podle zákona č. 218/1949 Sb., o něž nikdy stát nežádala.

5. Dále se žalovaná vyjádřila k tvrzení žalobkyně v žalobě, že od zákona očekávala nápravu způsobených křivd, přičemž jeho výsledná podoba porušila její právo na tzv. legitimní očekávání na relutární náhradu za nemovité věci, které jí nemohou být vydány. Toto právo se však schválením zákona proměnilo do konkrétních majetkových práv určených subjektům práva, což znamená, že právo tzv. legitimního očekávání přestalo existovat. Platí rovněž, že dovolávat se práva je možné jen za podmínek, které stanoví zákona úprava, v tomto případě však žalobkyně mezi subjekty oprávněné k naturální restituci či relutární náhradě zařazena zákonem nebyla. Úprava práv a povinností, jak je v oblasti majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi vymezil parlament České republiky zákonem, byl přitom shledán Ústavním soudem za ústavně konformní. Například v usnesení sp. zn. PL.US 10/13 Ústavní soud k okruhu oprávněných osob – vyjmenovaných církví a náboženských společností, konstatuje, že jeho stanovení podle § 15 odst. 1,2 zákona na základě kritéria existence zvláštního práva na hospodářské zabezpečení podle § 7 odst. 1, písm. c) zákona č. 3/2002 Sb. ve znění účinném ke dni [datum], není ze strany zákonodárce svévolným postupem, nýbrž zcela racionálně vystihující dosavadní vztah mezi státem a dotčenými církvemi právě na základě zákona č. 218/1949 Sb.. Pokud tedy žalobkyně uvedla, že ji stát nezařadil na seznam poškozených církví a náboženských společností, aniž by k tomu měl objektivně dostatečné důvody, pak k tomu poznamenává žalovaná, že důvod, proč se tak v případě žalobkyně stalo, je právě uvedená skutečnost, že žalobkyně není církví a náboženskou společností, s níž stát musí řešit její postavení jako subjektu, který bude teprve naplněním obojího účelu zákona ekonomicky nezávislý na státu, jelikož takovým subjektem již byl v době před schválením zákona. Sama žalobkyně uvádí, že po státu nepožadovala finanční podporu s tím, že součinnost bude hradit výlučně z vlastních prostředků. V souvislosti s tím je třeba odmítnout nepravdivé tvrzení žalobkyně, že stav nerovnosti nebo diskriminace, jí způsobené ve sféře relutární, potvrdil Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 693/20. Žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení § 3 písm. a) zákona a jako církev a náboženská společnost má právo na relutární náhradu podle zákona. Toto právo není možné vyvodit z jednoho ustanovení zákona, ale zákon je třeba vykládat ve svém celku. V ustanovení § 15 zákona jsou taxativně vyjmenovány všechny registrované církve a náboženské společnosti, které splněním zákonné podmínky, jíž je uzavření smlouvy o vypořádání se státem, mají právo na paušální finanční náhradu, jejíž výše je tímto ustanovením pro každou z nich rovněž stanovena. Zákon nestanoví, že by se církev a náboženská společnost, která není v zákoně vyjmenovaná, mohla domoci jakékoliv jiné finanční náhrady, jako kupříkladu té, jíž se domáhá žalobkyně. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. Žalovaná ve svém vyjádření z [datum] poukázala na to, že již ve svém vyjádření k žalobě vznesla námitku promlčení. Z návrhu na změnu žaloby ze dne [datum] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. značkou 9 C 9/2013 je patrné, že vědomost o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty měla zcela jistě ke konci roku [rok], když tento návrh podala. Z odůvodnění usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým nebyla připuštěna změna žaloby, je patrno, že žalobkyně byla soudem odkázána na podání samotné žaloby v u příslušného soudu, jelikož se jedná o zcela odlišný nárok, než o kterém bylo řízení vedeno. I přesto, žalobkyně nedbala rady soudu a tento nárok uplatnila až v roce [rok] žalobou, o které je vedeno toto řízení. Promlčecí lhůta tak počala běžet již dnem [datum], nejpozději však dne [datum], kdy bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum] žalobkyni doručeno. Z výše uvedeného dovozuje žalovaná, že požadovaný nárok je promlčený.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Z podání žalobkyně ze dne [číslo] [rok] zjistil, že se obrátila na [stát. instituce] po předcházející korespondenci a sdělila, že byla řadu let odkazována na přijetí zákona [číslo] podle tohoto zákona podala žalobu o vrácení nemovitosti, která byla obecnými soudy zamítnuta. Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 17.12 2019 č.j. 28 Cdo 2524/2019-132, uvedl, že případný zásah justifikovaný ústavněprávními ohledy na její právní postavení by se mohl event.. dotknout pouze sféry relutární, nikoliv restituce naturální. Z odpověďi žalované z [číslo] [rok] zjistil, že byla žádost postoupena na [anonymizováno] a že [anonymizováno] nemůže vyhovět neboť poskytuje náhrady pouze podle zák. [číslo] kde žalobkyně není uvedena. Dopis z [datum], kde se obrací náměstek úřadu pro legislativu na přípravný výbor náboženské společnosti ve věci restituce majetku církví a náboženských společností.„ K Vašemu dopisu z [datum], kterým jste zaslali vyjádření k připravovanému zákonu o restituci majetku církví a náboženských společností uvádíme, že [příjmení] vyjádření bude vzato v úvahu“. Dopisem z [datum] se žalobce obrací na adresu Úřadu pro legislativu:„ Vážení pánové, k Vaší žádosti ze dne [datum] týkající se odděleného projednávání restitučního nároku Vaší církve Vám sděluji, že zpracování vládního návrhu zákona o majetkové restituci církví, náboženských společností a náboženských charitativních organizací patří do působnosti [stát. instituce], nikoli do úřadu pro legislativu a veřejnou správu. Z tohoto důvodu Vám doporučuji se obrátit se svojí žádostí na [stát. instituce]“. Z dopisu s hlavičkou [stát. instituce] – vyplývá, že požadavky související s usnesením vlády [číslo] [datum], vláda ČR přijala na svém zasedání dne [datum] usnesení [číslo] o bezúplatném převodu vymezeného nemovitého majetku církevním právním osobám ke zmírnění některých majetkových křivd způsobených těmto subjektům. Pro realizaci výše uvedeného usnesení je nutné, aby církevní právnické osoby a náboženské matice nejpozději do [datum] předložily zdokladované žádosti [stát. instituce], odboru církví [ulice]. Na žádosti podané po tomto datu nebude brán zřetel a ke každé položce je nutné přiložit vyjmenované doklady. Dopis z [datum] - [stát. instituce] píše [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]:„ Vážení, rádi bychom v co nejkratší době informovali vládu ve věci majetkového narovnání a do této informace chceme zahrnout i konkrétní přehledy majetku Vámi navrženého převodu do Vašich rukou. Proto se na Vás obracíme se žádostí o určení co nejkratšího možného termínu schůzky s námi, na níž bychom se dohodli o odstranění případných problémů či doplnění seznamu a současně bychom Vám předali námi navržený seznam předložený vládě Dopis z [datum] adresovaný [stát. instituce] žalobci – komentář k seznamu majetku požadovaného k navrácení, žádost o aktualizaci toho majetku, doplnění informací ke všem objektům, které jsou v seznamu. Dopis z [datum] – opravený seznam majetku náboženské společnosti svědkové [příjmení]. Dopis adresovaný Úřadem vlády PZ žalobce z [datum]:„ Odpovídám na Váš dopis ve věci navrácení majetku náboženské [právnická osoba] [anonymizováno] …atd., do budoucna jde o to, aby se další případné převody majetku na církve řídily shodnými pravidly, je nezbytné vyčkat dalších zákonů o tomto majetku. Žaloba ze dne [datum], je to žaloba podaná k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 na vydání nemovitostí podle zákona 428/2012 Sb. Dále byl podán návrh na změnu žaloby z [datum] o nepřipuštění změny žaloby, které je z [datum] OS pro [část Prahy], to je ze dne [datum], následuje rozsudek odvolacího soudu, tj. rozsudek Městského soudu ze [datum], to je potvrzující rozsudek, usnesení Nejvyššího soudu ČR z [datum], kterým se odmítá dovolání Dále byly provedeny k důkazu výměry ze dne [datum] o rozpuštění spolku zastupující žalobkyni,přípis Krajského velitelství státní bezpečnosti v [obec] z [datum] o zřízení ubytovny pro příslušníky státní bezpečnosti v domě [číslo] v [obec] Okresního národního výboru [okres] ze dne [datum], jímž se zavádí na dům [adresa] národní správa, kterou vykonává Krajské velitelství státní bezpečnosti v [obec a číslo] ze dne [datum] o přechodu domů [číslo] v [obec] [obec] a souvisejících pozemků do majetku státu,sdělení Úřadu předsednictva vlády ČSSR ze dne [datum] na registraci náboženské [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] včetně základních zásad činnosti statutu,zápis ze společného zasedání vládní komise pro narovnání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a církevní komisí,rozhodnutí o registraci [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] z [datum] ze společného zasedání vládní komise pro narovnání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi z [datum] a [datum] ČBK k návrhu zákona o majetkoprávním vypořádání ze dne [datum] Ústavního soudu ČR ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. III. ÚS 450/20.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně po žalované požadovala zaplacení relutární náhrady ve výši 10 000 950, 74 Kč podle zákona č. 428/2012 Sb., který nabyl účinnosti dnem [datum]. Z návrhu na změnu žaloby ze dne [datum] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. [spisová značka] je patrno, že tuto vědomost o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty měla žalobkyně ke konci roku [rok], když tento návrh podávala. Z odůvodnění Obvodního soudu pro Prahu 6 vyplynulo, že nebyla připuštěna změna žaloby, žalobkyně byla odkázána na podání samostatné žaloby. Žalobkyně žalobu uplatnila až v roce [rok], o které je vedeno toto řízení. Promlčecí lhůta začala běžet již [datum], nejpozději začala běžet [datum], kdy bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] žalobkyni doručeno. Soud má zato, že uplynula 3 letá promlčecí lhůta dle § 619 OZ a nárok uplatněný v žalobě je promlčený. Ze zákona č. 428/2012 Sb. vyplývá, že vyrovnání se bude týkat pouze těch církví, které byly doposud státem podporovány, a to je základní princip tohoto zákona a pokud žalobce nepožadoval po státu žádné příspěvky, jinými slovy hospodářské zabezpečení a všechno si hradil ze svých příspěvků, jak to potvrdil i [ulice] nález PL US [číslo], kde se stanoví, že není povinností státu pečovat o všechny církve, stát nemohl odškodnit všechny církve, ale pouze ty, které pobíraly dosud hospodářskou pomoc od státu, a toto ani Ústavní soud neshledal za diskriminační či protiústavní, jednalo se o racionální výsledek vyjednávání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Podmínkou restitučních náhrad byl jednak výčet těchto společností v zákoně [číslo] a dále další podmínkou byla nutnost uzavřít smlouvu se státem, což se v případě společnosti církve [role v řízení] [příjmení] nestalo. Co se týče promlčecí lhůty, soud vyšel z ustanovení § 619 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89 2012 Sb., neboť samotný zákon 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání tuto lhůtu neupravuje. Dle ustanovení § 619 odst. 1 a odst. 2 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle ustanovení § 620 odst. 1 zákona č. 89/2005 12 Sb., občanský zákoník, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osoby povinné k její náhradě. Dle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, promlčecí lhůta trvá 3 roky.

9. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 428/2012 Sb. podle § 15 (1) Registrovaná církev a náboženská společnost uvedená v odstavci 2 (dále jen„ dotčená církev a náboženská společnost“), která neodmítne uzavřít se státem smlouvu o vypořádání podle § 16, obdrží paušální finanční náhradu (dále jen„ finanční náhrada“). (2) Výše finanční náhrady pro jednotlivou dotčenou církev a náboženskou společnost činí: a) Apoštolská církev 1 056 336 374 Kč, b) Bratrská jednota baptistů 227 862 069 Kč, c) Církev adventistů sedmého dne 520 827 586 Kč, d) Církev bratrská 761 051 303 Kč, e) Církev československá husitská 3 085 312 000 Kč, f) Církev řeckokatolická 298 933 257 Kč, g) Církev římskokatolická 47 200 000 000 Kč, h) Českobratrská církev evangelická 2 266 593 186 Kč, i) Evangelická církev augsburského vyznání v České republice 118 506 407 Kč, j) Evangelická církev metodistická 367 634 208 Kč, k ) Federace židovských obcí v České republice 272 064 153 Kč, l) Jednota bratrská 601 707 065 Kč, m) Luterská evangelická církev a. v. v České republice 113 828 334 Kč, n) Náboženská společnost českých unitářů 35 999 847 Kč, o) Pravoslavná církev v českých zemích 1 146 511 242 Kč, p) Slezská církev evangelická augsburského vyznání 654 093 059 Kč, r) Starokatolická církev v České republice 272 739 910 Kč. (3) Finanční náhrada se vyplatí ve třiceti bezprostředně po sobě následujících ročních splátkách. Výše roční splátky se vypočte jako podíl nesplacené částky finanční náhrady a počtu dosud neuhrazených ročních splátek. (4) Roční splátku finanční náhrady vyplácí [stát. instituce] vždy nejpozději do 31. prosince kalendářního roku, za který je určena, a to počínaje rokem [rok]. (5) Po vyplacení první roční splátky se výše nesplacené částky finanční náhrady každoročně zvyšuje o míru roční inflace zveřejněnou Českým statistickým úřadem pro kalendářní rok o dva roky předcházející kalendářnímu roku výplaty konkrétní roční splátky. Novou výši nesplacené částky finanční náhrady oznámí [stát. instituce] dotčené církvi a náboženské společnosti. Soud uzavřel, že má za prokázané, že smyslem zákona 428/2012 Sb. bylo odškodnění jen některých církví. Jednalo se o zajištění ekonomické nezávislosti církví a náboženských společností, jejich činnost byla financována státem na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, když zákonem stanovenou dobu má být církvím a náboženským společnostem vyplácen příspěvek na podporu jejich činnosti. Žalobkyně mezi oprávněné osoby podle zákona zařazena být nemohla, jelikož jí nebyly poskytovány prostředky na činnost podle zákona č. 218/19 49 Sb. Žalobkyně se mohla relutárního nároku domáhat po státu ihned po účinnosti zákona 428/2012 Sb., když v § 15 jako církev taxativně vyjmenována nebyla. Bylo prokázáno, že žalobkyně byla výslovně poučena Obvodním soudem pro Prahu 9, aby takovýto nárok samostatně uplatnila. Usnesení s tímto odůvodněním [číslo jednací] vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6 jí bylo doručeno [datum] a již po tomto datu se mohla svého nároku domáhat. Žalobkyně tak učinila až podáním žaloby, o které je vedeno řízení 23 C 289/2021, tuto žalobu podala [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Co se týče promlčecí lhůty, soud vyšel z ustanovení § 619 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89 2012 Sb., neboť samotný zákon 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání tuto lhůtu neupravuje. Dle ustanovení § 619 odst. 1 a odst. 2 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle ustanovení § 620 odst. 1 zákona č. 89/2005 12 Sb., občanský zákoník, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osoby povinné k její náhradě. Dle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, promlčecí lhůta trvá 3 roky. Žalobkyně se dozvěděla o tom, že není zahrnuta v § 15 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a nemá tak nárok na finanční náhradu zde uvedenou, nejpozději dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. dnem [datum]. Z návrhu na změnu žaloby ze dne [datum] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. značkou [spisová značka] je patrné, že tuto vědomost o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty měla zcela jistě ke konci roku [rok], když tento návrh podala. Z odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým nebyla připuštěna změna žaloby, je patrno, že žalobkyně byla soudem odkázána na podání samotné žaloby v u příslušného soudu, jelikož se jedná o zcela odlišný nárok, než o kterém bylo řízení vedeno. I přesto, žalobkyně nedbala rady soudu a tento nárok uplatnila až v roce 2021 žalobou, o které je vedeno toto řízení. Promlčecí lhůta tak počala běžet již dnem [datum], nejpozději však dne [datum], kdy bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum] žalobkyni doručeno. Na základě výše uvedeného považuje žalovaná požadovaný nárok za promlčený.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 151 odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a § 142 odst. 1o.s.ř.a přiznal jejich plnou náhradu ve věci zcela úspěšné žalované. Náklady řízení účelně vynaložené žalovanou sestávají z nákladů právního zastoupení, dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. o poskytování právních služeb takto: 1x převzetí a příprava věci 300 Kč, 2x písemné vyjádření k žalobě a k replice 600 Kč, 2x účast na ústním jednání 600 Kč, 1x nahlížení do soudního spisu 300 Kč. Celková částka činí 1800 Kč.