23 C 3/2016

Rubrum

Krajský soud v Ostravě, sídlem [adresa] žalobce: [osobní údaje žalobce] [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: [název] [anonymizována dvě slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě proti rozhodnutí [anonymizováno 8 slov] [územní celek] [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] takto:

Výrok

I. Žaloba, aby rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] bylo nahrazeno rozhodnutím soudu následujícího znění: Žalobci jako oprávněné osobě dle zák. č. 428/2012 Sb. se vydávají: část pozemku [parcelní číslo], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], v rozsahu oddělené části z pozemku p. č. st. [anonymizováno], původně zapsaného v pozemkové knize [anonymizována dvě slova], kat. území [obec], odpovídající dle geometrického plánu zpracovaného [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] ověřeného dne [datum], části označené jako„ [anonymizováno]“ +„ [anonymizováno]“, o celkové výměře 82m2; část pozemku [parcelní číslo], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], v rozsahu oddělené části z pozemku [parcelní číslo], původně zapsaného v pozemkové knize [anonymizována dvě slova], kat. území [obec], odpovídající dle geometrického plánu zpracovaného [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] ověřeného dne [datum], části označené jako„ [anonymizováno]“, o celkové výměře 9m2; část pozemku [parcelní číslo], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], v rozsahu oddělené části z pozemku [parcelní číslo] (vzniklé oddělením části PK [číslo] v roce 1954), původně zapsaného v pozemkové knize [anonymizována dvě slova], kat. území [obec], odpovídající dle geometrického plánu zpracovaného [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] ověřeného dne [datum], části označené jako„ [anonymizováno 5 slov], o celkové výměře 262m2; část pozemku [parcelní číslo], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], v rozsahu oddělené části z pozemku [parcelní číslo], původně zapsaného v pozemkové knize [anonymizována dvě slova], kat. území [obec], odpovídající dle geometrického plánu zpracovaného [právnická osoba] [anonymizováno] [číslo] ověřeného dne [datum], části označené jako„ [anonymizováno]“, o celkové výměře 3565m2; pozemek [parcelní číslo], zapsaný na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec], u [stát. instituce], [stát. instituce], původně evidovaný v pozemkové knize jako pozemek [parcelní číslo], [anonymizována dvě slova], kat. území [obec]; pozemek p. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce], tvořený částí pozemku původně evidovaného jako pozemek [parcelní číslo], evidovaného původně v pozemkové knize [anonymizována dvě slova], kat. území [obec]; pozemek p. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí pro [územní celek], kat. území [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce], tvořený částí pozemku původně evidovaného jako pozemek [parcelní číslo], evidovaného původně v pozemkové knize [anonymizována dvě slova], kat. území [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce účastníka.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou ve znění doplnění žaloby ze dne [datum] se žalobce domáhal jako osoba dle svého tvrzení oprávněná dle zák. č. 428/2012 Sb. (dále jen„ zákon o MVC“) vydání pozemků v katastrálním území a obci [obec], konkrétně dvou blíže neuvedených částí pozemků p. [číslo] pozemku p. [číslo] tří konkrétně neuvedených částí pozemků [parcelní číslo], části pozemku p. [číslo] pozemku [anonymizováno], dvou blíže neuvedených částí pozemku st. [anonymizováno], pozemku st. [anonymizováno], části pozemku st. [anonymizováno], tří blíže neuvedených částí pozemku [číslo], pozemku [číslo], blíže neuvedené části pozemku st. [anonymizováno], blíže neuvedené části pozemku st. [anonymizováno], pozemku [číslo] a blíže neuvedené části pozemku [parcelní číslo]. Podáním ze dne [datum] se žalobce dále domáhal vydání pozemků p. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. V úvodu své žaloby žalobce konstatoval, že podává žalobu dle § 9 odst. 10 zákona o MVC, přičemž žalobou napadá rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [územní celek] z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] (dále jen„ napadené rozhodnutí“), které bylo žalobci doručeno dne [datum] a kterým [anonymizována čtyři slova] [územní celek] (dále jen„ správní orgán“) rozhodl tak, že se žalobci nevydávají pozemky KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [anonymizováno], KN [číslo], KN [anonymizováno] v k.ú. [obec], [územní celek].

2. Žalobce má za to, že správní orgán rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění a nesprávného posouzení věci. Tímto postupem byl žalobce dotčen na svých právech a dané rozhodnutí nebylo vydáno v souladu se zákonem. Zároveň správní orgán postupoval nesprávně, pokud nerozšířil okruh účastníků správního řízení o [anonymizováno] [země], [anonymizováno] Žalobce dále uvedl, že řádně uplatnil svůj nárok na vydání zemědělských pozemků výzvou ze dne [datum]. V moravských zemských deskách, knihovní vložka [číslo] kat. území [obec] jsou v „ části [anonymizováno]“ evidovány předmětné pozemky, přičemž v části„ [anonymizováno]“ pod položkou [číslo] je zapsáno vlastnické právo pro vlastníka s označením„ [název] [jméno] [příjmení]“ (v textu dále jen jako„ právní předchůdce žalobce“). Žalobce sám byl v důsledku nacistické okupace výnosem [anonymizováno 5 slov] rozpuštěn a jeho majetek zkonfiskován. Předmětné pozemky byly rozhodnutím dne [datum] odepsány ze zemských desek a připsány do pozemkové knihy, [anonymizována dvě slova], kat. území [obec] a došlo k převodu vlastnického práva na [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a později byla na tento majetek zavedena národní správa a následně dle přípisu ministerstva zemědělství v [obec] ze dne [datum] bylo vloženo vlastnické právo na Československý stát – [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec].

3. Žalobce zmínil, že je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 3 zákona o MVC, když se jedná o právnickou osobu zřízenou jako součást registrované církve a zřizovatelem je [anonymizována dvě slova], přitom odkázal na řadu nálezů Ústavního soudu. Dále žalobce poukázal na vzájemnou souvislost s hradem [obec] a na to, že mj. žalobou požadované pozemky měly být užívány jako celek a neměly by být jakkoliv odděleny od hradu. Žalobce uvedl, že vláda výslovně uložila ministru zemědělství, aby zastavil zahájenou konfiskaci majetku řádu německých rytířů a vyhradila si v této věci sama rozhodnout. Následně vydala usnesení, kde bylo rozhodnuto o tom, že se ukládá ministru zemědělství, aby učinil opatření vedoucí k upuštění od zahajování konfiskačního řízení a vydávání konfiskačních výměrů stran církevního majetku.

4. Dále bylo uvedeno, že úřad vlády se ohradil proti výkladu ministerstva zemědělství proti výkladu dekretu prezidenta republiky č. 108/ 1945 Sb. o tom, že by tento dekret mohl vztahovat i na církve. Dále byly žalobcem předloženy podklady zpracované pro zasedání vlády, které se týkaly dekretu č. 12/ 1945 a č 108/ 1945, přičemž žalobce uvedl, že církve a náboženské instituce jsou veřejnoprávní instituce a jejich majetek je považován za majetek veřejný sloužící trvale určitým účelům veřejnoprávním a dekrety se vtahují pouze na vlastnictví ve smyslu soukromovlastnického. Žalobce uvedl, že ze spisu Ministerstva školství a osvěty č. [anonymizováno] [číslo] ve věci Církevní řády a kongregace, konfiskace majetku vyplývá, že ministerstvo vede několik řízení, které se týkají majetku Řádu, a to konkrétně [číslo jednací] [číslo], kde Dr. Sklenář žádal, aby byl majetek navrácen řádu, v řízení [číslo jednací] [číslo] páter [příjmení] žádal o navrácení národní správy majetku Německého řádu. Dopisem adresovaným [příjmení] [anonymizována dvě slova], expozituře v [anonymizováno] [obec] vyzývalo Ministerstvo školství a osvěty, aby došlo ke zrušení národní správy na majetek Řádu. Dále žalobce uvedl, že arcibiskup [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec] adresovali vládě ČSR dopisy, kde uvedli, že majetek Řádu jako církevní majetek nepodléhá aplikaci konfiskačních dekretů. V obdobném znění měly být i přípisy Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva školství a osvěty. V jejich dopisech bylo poukazováno na to, že výměr [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum], jímž byl řád německých rytířů v [anonymizováno] označen za zrádce a nepřítele ČSR ve smyslu § 3 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb., nebyl doručen Řádu.

5. Dále žalobce uvedl, že v oběžníku [číslo] vydaném [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] je zmínka o tom, že u církevního majetku nejsou dány předpoklady pro použití dekretu prezidenta republiky č. 5 a není možné u církevního majetku postupovat dle dekretu 12/ 1945 Sb. a 108/ 1945 Sb. V dopisu [název] [anonymizována dvě slova], expozitura v [obec] ze dne [datum] bylo uvedeno, že proti konfiskačním vyhláškám podal [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] odvolání a dosud o nich nebylo rozhodnuto. Žalobce uvedl, že převod majetku na nacistickou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] e. V. byl absolutně neplatný právní úkon ve smyslu ust. § 1 odst. 1 dekretu č. 5/1945 Sb. O tom, že bylo zahájeno správní řízení o navrácení majetku Řádu, svědčí dále spis Ministerstva školství a osvěty č. [spisová značka], když se v tomto spise nachází informace o tom, že ministerstvo zaslalo žádost velmistra [příjmení] na vrácení majetku k vyřízení [název] [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalobce dále uvedl, že v rozhodnutí Ministerstva zemědělství odbor IX. ze dne 19. 8. 1946, [číslo jednací] [anonymizováno], [číslo] ministerstvo rozhodlo o nezákonném převzetí zkonfiskovaného majetku, přičemž o podané stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud a vydal nález sp. zn [číslo] ze dne [datum], který byl doručen pouze ministerstvu. Z přípisu Ministerstva zemědělství v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že výnosem tohoto ministerstva došlo k formálnímu odevzdání do správy a užívání Národní kulturní komisi zámecký objekt [obec], mimo jiné pozemky p. [číslo] ke dni [datum]. Žalobce poukázal, že je absurdní tvrzení, že výměrem Obvodního národního výboru v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. ZN [číslo] [rok] došlo ke zrušení národní správy na majetek žalobce, která měla být zavedena usnesením ZNV v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] a rozšířenou usnesením téhož úřadu [číslo jednací] [číslo] [spisová značka]. Uvedl, že kdyby byl majetek konfiskován v roce 1945 nebo 1946, tak by nebyl důvod národní správu rušit až v roce 1950. Nemovité věci byly převedeny na stát až v roce 1956 a k zápisu vlastnického práva do pozemkové knihy došlo až v roce 1957. Podle názoru žalobce je vyhláška Okresního národního výboru v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterou mělo dojít ke konfiskaci jeho majetku, paakt, neboť všechny nacistické společnosti zanikly spolu s Německou říší kapitulací Německa. Navíc dle této vyhlášky se měl konfiskovat majetek v osadě [obec] – [část obce], [obec], [část obce] a [část obce] a nikoliv v obci a kat. území [obec].

6. Žalobce nakonec zmínil, že k tomu, aby konfiskace byla dokončena, je třeba pravomocného rozhodnutí. Dále žalobce poukázal na nález Nejvyššího správního soudu ČSR ze dne 17. 12. 1948, č.j. 690/46-6, kterým měl tehdejší Nejvyšší správní soud žalobce označit jako vlastníka nemovitostí v [obec], přičemž z poznámek Ministerstva zemědělství se dá zjistit pokyn, aby zmíněný nález nebyl zaslán Řádu německých rytířů. Žalobce rovněž zmínil usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS [číslo], které žalobce dle jeho názoru nepřímo označuje jako osobu oprávněnou podle zákona o MVC. Závěrem žalobce citoval rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu ČR a Nejvyššího soudu ČR týkající se restitučních nároků dle zákona č. 128/1946 Sb. a uvedl, že není podmínkou uplatnění nároku dle tohoto zákona a nemůže být důvodem pro odmítnutí restituce a pokud o nárocích žalobce dle tehdejších majetkových předpisů nebylo rozhodnuto po nástupu komunistického režimu, je toto nutno považovat za majetkovou křivdu dle ust. § 5 písm. j) a k) zákona o MVC. Žalobce pak ve svém podání ze dne [datum] na základě vyhotoveného geometrického plánu [číslo] upravil petit žaloby, kdy navrhuje soudu, aby žalobci jako oprávněné osobě byly vydány pozemky, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Účastník ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že nemůže souhlasit s tvrzením žalobce, že si správní orgán neopatřil nezbytné podklady pro vydání rozhodnutí a nezjistil tak stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán si shromáždil podklady k rozhodnutí a před vydáním rozhodnutí umožnil žalobci vyjádřit se k důkazním prostředkům. Dále účastník uvedl, že žalobce není subjektem totožným se zrušeným Řádem německých rytířů a není ani jeho právním nástupcem. Zrušení jen části Německého řádu, které byla orgány Německé říše vnímána jako veskrze světská, se zakládalo na obecně závazném právním předpise. Zrušení tedy nebylo projevem politické perzekuce, ale pro nadbytečnost takové organizace z hlediska úřadů Německé říše po sjednocení sudetoněmeckých území s Německou říší, o čemž svědčí i ponechání kongregace sester Německého řádu. Již před ohrožením republiky (21. květnem 1938) si byly československé orgány vědomy proněmecké orientace Německého řádu, která byla posílena volbou nového velmistra Německého řádu v roce 1936, kterým se stal [jméno] [jméno] [příjmení], který byl známý svým nekompromisním němectvím, k čemuž účastník předložil celou řadu důkazů.

8. Účastník dále uvedl, že po druhé světové válce v působnosti právního řádu Československé republiky, resp. České republiky, nedošlo ke zrušení nařízení říšského komisaře pro sudetoněmecká území, štábu likvidačního komisaře pro organizace v [obec] ze dne [datum], které je tak formálně závazné a nepřestalo platit, neboť ani v řízení před správním orgánem, ani v žalobě žalobce netvrdil, že by podal ve lhůtě stanovené ústavním dekretem prezidenta republiky [číslo] Úř. věst. čsl. (tedy nejpozději do [datum]), či kdykoliv později návrh, aby nařízení říšského komisaře, která zrušilo Německý řád, bylo zrušeno. Nařízení říšského komisaře, tak nebylo zrušeno a z tohoto důvodu má účastník za to, že Německý řád po druhé světové válce na území Československé republiky neexistoval. Účastník uvedl, že postup Německého řádu či osob jednajících za Německý řád, který necílil na zrušení předmětného nařízení říšského komisaře, byl bez právního významu. Toto vyplývá i z přípisu [anonymizována dvě slova] v [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ai [rok], v němž generální vikář a vládní zmocněnec uvedli, že Řád německých rytířů neexistuje tedy od roku 1940, jsa německými úřady rozpuštěn, a po osvobození nebyl obnoven. Bylo uvedeno, že k [datum] měl řád Německých rytířů jen dva členy, a jelikož počet členů nestoupl, byl následně vysloven předpoklad, že Řád německých rytířů přestane existovat na území Československé republiky a jeho jmění připadne náboženskému fondu. Dále účastník uvedl, že úmrtím posledního člena Německého řádu – [jméno] [jméno] [příjmení] – tak z pohledu výlučně aplikovatelného státního práva příslušné klášterní společenství na území Československé republiky rovněž de iure zaniklo. Ze seznamu členů řádu, který byl vydán roku 1996 ve [obec], navíc vyplývá, že v druhé polovině 20 století nebyli na území ČR žádní členové řádu.

9. Dále účastník uvedl, že státní právo nerecipovalo ustanovení církevního práva (kodexu kanonického práva) o zániku právnické osoby v církvi teprve sto let po ztrátě všech členů. Potvrzení Ministerstva kultury o právní kontinuitě není způsobilým důkazem k prokázání právní kontinuity, neboť Ministerstvo kultury není oprávněno potvrzovat nepřetržitou existenci historických právnických osob ani vydávat jakákoliv jiná osvědčení o právní kontinuitě.

10. Účastník dále zdůraznil, že k [datum] a ani k žádnému pozdějšímu datu, spadajícímu do rozhodného období ve smyslu ustanovení zákona o MVC nebyl Německý řád (ani pod jakýmkoliv historickým ustanovením) zapsán jako vlastník na vlastnickém listu (list [anonymizováno]) knihovní vložky [číslo] [číslo] [číslo] pozemkové knihy pro [katastrální uzemí]. Naopak zde byla zapsána [právnická osoba] [anonymizováno 7 slov], přičemž tato byla německou korporací začleněnou v rámci Ochranného oddílu NSDAP. Spadala pod ustanovení dekretu č. 108/ 1945 Sb. a vzhledem k její činnosti nemohlo být sporu o tom, že byly naplněny osobní a materiální předpoklady konfiskace, přičemž tato společnost byla zrušena zákonem [číslo] Spojenecké kontrolní rady ze dne [datum]. Účastník má, za to, že konfiskace majetku nastala ex lege, aniž by bylo třeba vydávat deklaratorní správní akt, a to ke dni [datum]. Dále účastník zmínil, že Okresní národní výbor v [obec] vydal dne [datum rozhodnutí] deklaratorní vyhlášku [číslo jednací], kterou bylo vysloveno splnění osobních a materiálních předpokladů konfiskace k německé [právnická osoba] [anonymizováno 7 slov], a to rovněž ke knihovnímu zemědělskému majetku v obci [obec]. Hrad s přilehlými pozemky byl tedy zkonfiskován dekretem č. 12/ 1945 Sb. a spravován až do [datum] prostřednictvím národní správy Národním pozemkovým fondem při ministerstvu zemědělství podle § 6 dekretu č. 12/1945 Sb. a podle § 4 vládního nařízení č. 70/ 1945 a dne [datum] byl vyňat ze správy Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství.

11. Dále účastník uvedl, že listinné důkazní prostředky předložené žalobcem nejsou způsobilé vyvrátit skutečnost, že předmětné pozemky byly konfiskovány ve prospěch československého státu, neboť žalobce skutečnosti v předkládaných listinách vytrhuje z kontextu, přičemž tyto mnohdy nemají vztah k předmětu řízení. Účastník rovněž zdůraznil, že v předmětném řízení není významná ta otázka, zda dekrety presidenta č. 12/ 1945 Sb. a č. 108/ 1945 Sb mohly být aplikovány i na církevní majetek, když zrušený Německý řád nebyl po válce vlastníkem pozemkového majetku, o který jde v tomto řízení. Účastník dále uzavřel, že dodatečné odevzdání předmětných pozemků Národní kulturní komisi dne [datum] bylo záležitostí jen administrativní, nemající vliv na nabytí vlastnického práva ke zkonfiskovanému majetku státem k [datum]. Účastník uvedl, že z jím předložených důkazů vyplývá, že Okresní soud v Litovli (a některé další soudy) sdělil, že u něj nebyl podán žádný návrh na restituci zemědělského majetku řádem německých rytířů nebo jeho oprávněnými zástupci, tudíž dle účastníka žalobce nepodal žádost o restituci dle zákona č. 128/1946 Sb. Neformální postup velmistra [příjmení], kterým o vrácení požádal tehdejší vysoce postavené politiky, je bez právního významu. Restituční návrh, který Okresnímu soudu v Litovli došel dne [datum] a o němž je v pozemkové knize učiněna poznámka, nepodal žalobce, nýbrž [anonymizována tři slova] v [obec], zapsané [anonymizováno 5 slov].

12. Účastník dále uvedl, že se žalobce nemůže dovolat judikatury vztahující se k zákonu č. 87/1991 Sb., a to zejména z toho důvodu, že dle tohoto zákona muselo k převodu či přechodu majetku dojít z důvodu rasové perzekuce, což není případ žalobce. Účastník závěrem vyjádření uvedl, že žalobu je třeba zamítnout již z důvodu, že jejímu podání nepředcházela způsobilá výzva dle ust. § 9 odst. 1 zákona o MVC a dále, že pokud by soud i přes výše uvedené skutečnosti došel k názoru, že předmětné pozemky náležely do původního majetku registrovaných církví, pak nebyla naplněna žádná ze skutečností zakládajících majetkovou křivdu dle ust. § 5 zákona o MVC a dále nelze předmětné pozemky vydat pro překážku existence výlukového důvodu dle § 8 odst. 1 písm. h) zákona o MVC.

13. Usnesením soudu 23 C 3/2016-78 z 24. 1. 2018 soud výrokem č. I. rozhodnutí zčásti řízení zastavil, a to ve vztahu k těm pozemkům, jak jsou uvedeny ve výroku I. zmíněného rozhodnutí, a to pro nedostatek podmínek řízení. Ve vztahu k těmto pozemkům soud totiž shledal, že žalobce se ve vztahu k tam uvedeným pozemkům domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu v té části a ohledně toho předmětu řízení, ohledně kterého žalobou napadeným rozhodnutím správní orgán vůbec nerozhodl. Výrok o částečném zastavení řízení, tedy výrok I. usnesení 23 C 3/2016-78 z 24. 1. 2018, nabyl právní moci [datum].

14. Žalobce ve svém podání ze [datum] vzal žalobu částečně zpět, a to co do těch pozemků, které specifikuje výslovně ve zmíněném podání. Výrokem č. I. usnesení krajského soudu 23 C 3/2016-272 z 24. 1. 2019 bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno a tento výrok nabyl právní moci [datum].

15. Předmět řízení byl konečným způsobem specifikován podáním žalobce z [datum], jímž s poukazem na žalobcem zajištěný geometrický plán byl předmět řízení vymezen zcela určitě údaji dle katastru nemovitostí. V uvedeném podání žalobce nárokoval vydání ve výroku č. I. tohoto rozhodnutí uvedených pozemků, resp. jejich částí, přičemž výslovně neuvedl, že žádá o nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudním. Z obsahu spisu včetně podané žaloby je však zřejmé, že žalobce se domáhá sice vydání předmětných nemovitostí, avšak způsobem vyplývajícím z faktu, že žalobou napadeným rozhodnutím státního pozemkového úřadu nebyly uvedené nemovitosti jako nemovitosti zemědělské žalobci vydány. Ve smyslu § 250b odst. 3 o. s. ř. návrh, o němž správní orgán rozhodl, nesmí být v průběhu řízení změněn a je tak náležitě vymezen předmět řízení, přičemž formální obsah meritorního rozhodnutí vyplývá ze zákona - § 250i a § 250j o. s. ř. Je tak zřejmé, že žalobce se domáhá nahrazení žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu tak, aby mu (jako dle tvrzení žalobce oprávněné osobě) byly vydány nemovitosti specifikované ve výroku č. I. tohoto rozhodnutí.

16. Ze skutečností nastalých v průběhu soudního řízení a procesně významných dále je žádoucí zmínit, že výrokem č. II. již zmíněného usnesení 23 C 3/2016-272 z 24. 1. 2019 bylo řízení (v celém zbývajícím) rozsahu zastaveno, neboť soud dospěl k závěru, že je zde dána překážka věci zahájené, a to ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 179/2016 Krajský soud tak měl za to, že je zjevné, že ohledně těchže pozemků (v nyní posuzované věci specifikovaných ve výrokové části č. I. tohoto rozhodnutí) se vedou souběžně 2 řízení, a to jednak u Okresního soudu v Olomouci na základě tvrzení, že uvedené pozemky nejsou pozemky zemědělskými, a jednak Krajským soudem v Ostravě na základě tvrzení žalobce, že uvedené pozemky naopak jsou pozemky zemědělskými a vzhledem k tomu, že k tomu příslušný správní orgán (státní pozemkový úřad) uvedené pozemky jako zemědělské žalobci nevydal, domáhá se žalobce změny rozhodnutí státního orgánu v řízení dle části páté o. s. ř. Dle názoru krajského soudu je zjevně nerozhodná okolnost, před kterým soudem se řízení vede, neboť jak řízení vedené ohledně těchže pozemků před soudem okresním, tak ohledně těchže pozemků vedené před soudem krajským, jsou řízením soudním a nutno v rámci obou těchto řízení samostatně posuzovat otázku existence tohoto řízení. Jelikož řízení před Okresním soudem v Olomouci bylo zahájeno dříve, než řízení před Krajským soudem v Ostravě, krajský soud dospěl k závěru, že v jím projednávané věci je dán neodstranitelný nedostatek podmínek řízení plynoucí ze skutečnosti, že před jiným soudem je projednáván mezi týmiž účastníky v zásadě identický spor o vydání identických pozemků žalobci jako oprávněné osobě.

17. Z podnětu odvolání se důvodností zastavení řízení zabýval Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací, přičemž svým usnesením 1 Co 13/2019 usnesení soudu I. stupně změnil tak, že řízení se nezastavuje, přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 4254/2017. Současně odvolací soud doporučil soudu I. stupně zvážit přerušení řízení dle pravomocného skončení řízení před Okresním soudem v Olomouci.

18. Usnesením Okresního soudu v Ostravě 23 C 3/2016-306 z 11. 7. 2019 bylo řízení přerušeno dle pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 179/2016, jehož předmětem bylo vydání těchže pozemků, jež jsou (co by důvod pro nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudu) předmětem řízení v nyní projednávané věci.

19. Usnesením Krajského soudu v Ostravě 23 C 3/2016-330 z 22. 6. 2020 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení poté, kdy krajský soud zjistil, že řízení vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 179/2016 bylo skončeno. Usnesením OS [obec] 21 C 179/2016-312 bylo tamní řízení zastaveno a věc současně postoupena [anonymizováno 7 slov] [územní celek], a to poté, kdy Okresní soud v Olomouci vzal za prokázáno, že zmíněné pozemky jsou zatravněny, jedná se o zeleň, zčásti jsou porostlé vzrostlým stromovým porostem a jsou umístěny v prostoru hradního parku hradu [obec], kde uvedené pozemky udržuje správa hradu a jsou přinejmenším od [datum] využívány stále stejným způsobem. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci bylo zmíněné rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci jako věcně správné potvrzeno.

20. Usnesením 23 C 3/2016-331 z 24. 6. 2020 byli účastníci vyzváni, nechť soudu sdělí, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nesdělí-li souhlas do 12 dnů, bude soud mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

21. Účastník s rozhodnutím o žalobě bez nařízení jednání vyslovil souhlas v podání z [datum]. Usnesení s uvedenou výzvou bylo žalobci prostřednictvím jeho zástupce doručeno [datum] a jelikož žalobce nevyjádřil výslovný nesouhlas s předestřeným postupem soudu, ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. nastala právní fikce souhlasu žalobce s naznačeným postupem soudu. Jsou tedy splněny podmínky pro to, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání a soud tak o věci rozhodl tímto rozsudkem, aniž nařizoval ústní jednání.

22. Po provedeném řízení pak soud zjistil následující skutkový stav:

23. Z výzvy k vydání nemovitostí a movitých věcí ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce podal výzvu k vydání nemovitostí a staveb ve smyslu příslušných ustanovení zákona o MVC, která byla doručena [anonymizována tři slova] [datum]. Ve výzvě žalobce uvedl rozhodující skutečnosti, které podle něj měly vést k vydání předmětného majetku a předložil účastníkovi písemné podklady toto dokládající.

24. Z rozhodnutí [anonymizováno 7 slov] [územní celek] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] soud zjistil, že zmíněný správní orgán nevydal žalobci pozemky KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [číslo], KN [anonymizováno], KN [číslo], KN [anonymizováno] v k.ú. [obec], [územní celek].

25. Z odůvodnění tohoto žalobou napadeného rozhodnutí soud zjistil, že dle správního orgánu žalobce řádně uplatnil svůj nárok na vydání zemědělského majetku výzvou doručenou povinné osobě (účastníkovi) [datum]. Soud dále zjistil, že správní orgán vyšel z dokladů předložených ve správním řízení, kdy zjistil, že jako vlastník nemovitostí zapsaných ve vložce [číslo] [číslo] [číslo] pozemkové knihy pro k.ú. [obec] a ve vložce [číslo] [anonymizována tři slova] pro k.ú. [obec] byl veden Řád německých rytířů, který byl rozpuštěn výnosem Říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti sp. [značka] dne [datum]. Dále správní orgán vyšel z rozhodnutí Komisaře pro zachování klidu pro organizace v [obec] ze dne [datum], pozemkové knihy - knihovní vložky [číslo] pro k.ú. [obec], vložky pozemkové knihy [číslo] pro k.ú. [obec], z přidělovací listiny kom. vedoucího Pozemkového úřadu IX. sekce ministerstva zemědělství ze dne [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka], z dopisu [anonymizována tři slova], expositura v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] adresovaném Ministerstvu zemědělství s dodatkem [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a z žádosti ze dne [datum] adresované [příjmení] [anonymizována dvě slova] o vrácení majetků německého řádu na území Československé republiky, sepsané statutárním zástupcem Řádu [anonymizována dvě slova] od německého domu opatem – velmistrem [příjmení].

26. Správní orgán v napadeném rozhodnutí konstatoval, že neplatnost majetkových převodů a jiných majetkově – právních jednání byla upravena zákonem č. 128/1946 Sb. a následně vyšel ze zjištění, že z výše zmíněného dopisu [anonymizována tři slova] vyplývá, že právní předchůdce žalobce se nedomáhal u příslušného soudu vrácení majetku jak ukládala příslušná ustanovení citovaného zákona, který nabyl účinnosti [datum]. Řád německých rytířů se tedy nestal knihovním vlastníkem nemovitostí. Žádost ze dne [datum] velmistra [příjmení] přitom spadá do doby před účinností zákona č. 128/1946 Sb.

27. Správní orgán konstatoval, že z doložených dokladů nebylo prokázáno, že původní majetek byl ve vlastnictví žalobce v rozhodném období zákona o MVC, nebyla splněna podmínka pro rozhodování o vydání nemovitých věcí dle ust. § 2 odst. a) zákona o MVC a nebylo prokázáno, že požadované nemovité věci byly v rozhodném období ve vlastnictví Řádu německých rytířů a že by Řád německých rytířů řádně uplatnil své nároky dle zákona č. 128/ 1946.

28. Z výpisu z Rejstříku evidovaných osob vydaných vedených Ministerstvem kultury soud zjistil, že žalobce je zde veden jako právnická osoba pod [číslo] od [datum], v kolonce zřizovatel je uvedena [anonymizována dvě slova], [IČO].

29. Z potvrzení právní subjektivity [příjmení] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] soud zjistil, že Ministerstvo kultury České republiky potvrdilo, že výše uvedená osoba je právnickou osobou, která vyvíjí činnost v České republice na základě vnitřních předpisů římskokatolické církve.

30. Z potvrzení o právní kontinuitě ze dne [datum] soud zjistil, že Ministerstvo kultury České republiky potvrdilo, že Česká provincie Řádu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] je právním nástupcem právnických osob, které vystupovaly pod názvy: [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova].

31. Z potvrzení o právní subjektivitě [číslo] vydané Kongregací [anonymizována čtyři slova] a pro [anonymizována tři slova] dne [datum] soud zjistil, že dána kongregace potvrdila, že Řád německých rytířů je veřejnou církevní právnickou osobou, založenou podle předpisů kanonického práva katolické církve a je nadán vlastní právní subjektivitou, která nebyla v historii nikdy přerušena. Česká provincie Řádu [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] je rovněž veřejnou právnickou osobou, založenou podle předpisů kanonického práva katolické církve a její právní subjektivita nebyla rovněž nikdy přerušena.

32. Z kopie katastrální mapy pro [katastrální uzemí] z [datum], jakož i z výpisů z katastru nemovitostí pro k. ú. [obec] [list vlastnictví] vyžádaných soudem soud zjistil, že jako vlastník je u pozemků p. [číslo] uvedena Česká republika a že příslušnost hospodařit s majetkem státu má účastník.

33. Z listiny označené jako porovnání parcel vyhotovené dne [datum] soud zjistil, že pozemky nyní evidované v katastru nemovitostí v kú [obec] pod čísly st. [anonymizováno] (druh pozemku ke dni [datum]: stavební pl.), [parcelní číslo] (druh pozemku ke dni [datum]: pastvina), [parcelní číslo] (druh pozemku ke dni [datum]: zahrada), [parcelní číslo] (druh pozemku ke dni [datum]: zahrada) a [parcelní číslo] (druh pozemku ke dni [datum]: pastvina), byly původně evidovány v pozemkových knihách v knihovní vložce [anonymizováno], přičemž pozemek st. [anonymizováno] byl dříve veden rovněž jako st. [anonymizováno], pozemek p. [číslo] byl dříve veden rovněž jako [parcelní číslo], pozemky p. [číslo] byly dříve vedeny jako [parcelní číslo] a pozemek [parcelní číslo] byl dříve veden rovněž jako [parcelní číslo].

34. Z výpisu z [anonymizována tři slova] pro k.ú. [obec], číslo vložky [anonymizováno] soud zjistil, že u všech žalobcem požadovaných nemovitostí byl jako vlastník uveden„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [příjmení]“ (Řád německých rytířů).

35. Z konečného výnosu říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti ze dne [datum] soud zjistil, že byl Německý řád se sídlem v [anonymizováno] na základě nařízení o rozpuštění, převedení a začlenění organizací v sudetoněmeckých oblastech ze dne [datum] rozpuštěn, majetek byl zabaven s vyloučením likvidace.

36. Z výpisu z pozemkové knihy, číslo vložky [anonymizováno] soud zjistil, že u žalobcem požadovaných nemovitostí byl od [datum] jako vlastník zapsán [anonymizováno 10 slov], a to ke dni [datum], dne [datum] byla ohledně uvedených nemovitostí poznamenána národní správa, dne [datum] bylo poznamenáno podání žádosti o restituci dle zákona číslo 128/46 Sb., na základě přípisu Ministerstva zemědělství ze dne [datum] bylo vloženo vlastnictví k předmětným pozemkům pro Československý stát.

37. Z konceptu nálezu Nejvyššího správního soudu č.j. 690/46-6 ze dne 17. 12. 1948 soud zjistil, že v tomto konceptu obsahujícím škrty a přepisy bylo uvedeno, že naříkaná rozhodnutí moravsko-slezského zemského národního výboru – expozitury v [část obce] ze dne [datum] a ministerstva zemědělství se zrušují ke stížnosti Řádu německých rytířů. Nejvyšší správní soud v konceptu Řád německých rytířů označuje jako vlastníka (majitele) konkrétního majetku v [obec].

38. Z dopisů velmistra [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že tyto adresoval jmenovaný [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec], [příjmení] národnímu výboru v [část obce], vládě, ministerstvu školství a národní osvěty a prezidentovi republiky a žádal o navrácení majetku Řádu německých rytířů.

39. Z listiny označené jako prosba za šetření majetku a samosprávy Řádu [příjmení] [jméno] [příjmení] adresované Ministerstvu školství a osvěty a datované dnem [datum] soud zjistil, že bylo žádáno puštění majetku řádu a jeho samosprávy. Žádost byla podepsána [jméno] [příjmení], provinciálním převorem.

40. Z konfiskační vyhlášky Okresního národního výboru v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že Okresní národní výbor v [obec] označil dle ust. § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb. za osobu německé národnosti [anonymizováno 10 slov]. Výše uvedené osobě byl vyhlášením citovaného dekretu zemědělský majetek v obci [obec] – [část obce], [obec], [část obce], [část obce] zkonfiskován dle § 1 odst. 1 dekretu č. 12/1945 Sb.

41. Z přípisu Úřadu [anonymizována tři slova] v [obec] [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] Okresnímu národnímu výboru v [obec] soud zjistil, že bylo úřadem žádáno sdělení, zda na velkostatek [obec] byla uvalena konfiskace dle dekretu č. 12/ 1945 Sb. a zda je právoplatná či proti ní byly podány námitky.

42. Z přípisu Úřadu [anonymizována tři slova] v [obec] [název] [anonymizována dvě slova] v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že na velkostatek [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], v [obec] byla uvalena konfiskace, jak je ve vyhlášce z [datum] uvedeno, a nebylo proti konfiskaci podaných žádných námitek.

43. Ze zrušené konfiskační vyhlášky [číslo jednací] a přípisu [anonymizována tři slova] v [obec] [číslo jednací] soud zjistil, že byla zrušena konfiskační vyhláška na zemědělský majetek v [anonymizována dvě slova], který byl ve vlastnictví [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována tři slova].

44. Z přípisu Finanční prokuratury v [obec] ze dne [datum] Ministerstvu zemědělství ohledně negativního sdělení Okresního soudu v Litovli ze dne [datum] soud zjistil, že u Okresního soudu v Litovli nebyl podán ve věci Německého řádu žádný návrh na restituci zemědělského majetku.

45. Z přípisu Finanční prokuratury v [obec] ze dne [datum] Ministerstvu zemědělství ohledně negativního sdělení Okresního soudu v Rýmařově soud zjistil, že do dne [datum] nebyla u výše uvedeného soudu podána Řádem německých rytířů žádost o restituci zemědělského majetku.

46. Z přípisu Finanční prokuratury v [obec] ze dne [datum] Ministerstvu zemědělství ohledně negativního výsledku šetření u Okresního soudu ve Šternberku po [datum] soud zjistil, že u Okresního osudu ve Šternberku nebyl podán žádných restituční návrh Řádem německých rytířů.

47. Z přípisu Finanční prokuratury v [obec] ze dne [datum] Ministerstvu zemědělství ohledně negativního sdělení Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum] soud zjistil, že návrh na restituci zemědělského majetku nebyl Řádem německých rytířů do [datum] podán.

48. Z listiny vydané Ministerstvem zemědělství [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že ministerstvo zemědělství výnosem ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] odevzdalo do správy a užívání Národní kulturní komisi jako státní kulturní majetek zámecký objekt [obec] se všemi nemovitostmi, a to [anonymizována tři slova] pronajat SNB, [anonymizováno] [číslo] slouží za byty zaměst./p.p.č.k [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [čísla], [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [čísla], [anonymizována dvě slova] Národní kulturní komise převzala zámecký objekt se všemi právy a povinnostmi ke dni [datum].

49. Z podání označeného jako návrh na restituci majetkoprávních jednání z doby nesvobody podle zákona č. 128/1946 Sb. navrhovatele [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec], zapsaného společenstva s.r.o., národní správa, právně zastoupeného [titul] [jméno] [příjmení], advokátem v [obec] ze dne [datum] Okresnímu soudu v Litovli č.d. [číslo], kterému bylo přiděleno č.j. N [spisová značka] soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] žádalo, aby soud povolil navrhující straně restituci a majetkoprávní jednání, na podkladě něhož podle přídělové listiny vydané německým komisařským vedoucím ministerstva zemědělství a Pozemkového úřadu IX. sekce ministerstva zemědělství č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a výměru [anonymizováno]. [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] a Gz. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byl přidělen bývalý lesní majetek panství Řádu německých rytířů, sestávající z nemovitostí zapsaných ve vl. [číslo] [územní celek] navrhovateli.

50. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství odbor IX. ze dne 19. 8. 1946, č.j. 81045/46- VIII., [číslo] soud zjistil, že ministerstvo rozhodlo o převzetí zkonfiskovaného majetku právního předchůdce žalobce, a to velkostatku v [anonymizováno], [obec], [obec] a [obec] a v rozhodnutí dále uvedlo, že zvláště bude prostudována otázka hradu [obec] a přilehlé lesní půdy ve výměře asi 2 300 ha, která byla do roku 1939 obhospodařována [anonymizována tři slova] a o které bude rozhodnuto později.

51. Z ostatních v řízení provedených, avšak v odůvodnění neuvedených důkazů, soud nezjistil skutečnosti, které by pro posouzení dané věci měly význam.

52. Soud zhodnotil veškeré důkazy nejprve každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemném souhrnu a dospěl k závěru o skutkovém stavu tak, jak je v dílčích podrobnostech uveden u každého z uvedených důkazních prostředků. Soud provedl dokazování v rozsahu větším, než vyplývá z citovaných důkazních prostředků, přičemž v zájmu stručnosti a přehlednosti neuvádí ta skutková zjištění, která jsou pro posouzení věci nepotřebná anebo kdy skutečnosti z nich se podávající již byly prokázány nepochybně jiným důkazním prostředkem. Dokazování přitom bylo provedeno a jeho rozsah výše zachycen v rozsahu zcela postačujícím pro náležité zjištění skutkového stavu v tom rozsahu, v jakém toto bylo potřebné pro rozhodnutí o věci, resp. pro aplikaci dále uvedených právních předpisů, případně judikatury vyvinuté již v poměrech zákona o MVC, a to i se zřetelem k již bohaté judikatorní základně vztahující se k osobě žalobce.

53. Z hlediska právních předpisů rozhodných pro posouzení merita věci soud vyšel zejména z těchto zákonných ustanovení:

54. Podle § 1 zákona č. 428/2012 Sb. (dále jen „zákon o MVC“), tento zákon upravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církvím a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu (dále jen„ registrované církve a náboženské společnosti“), v období od [datum] do [datum] (dále jen„ rozhodné období“) a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi.

55. Podle § 3 zákona o MVC, oprávněnou osobou je a) registrovaná církev a náboženská společnost, b) právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti, c) právnická osoba zřízená nebo založená za účelem podpory činnosti registrované církve a náboženské společnosti k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům, d) Náboženská matice, za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

56. Podle § 8 odst. 1 písm. h) zákona o MVC, věc nelze vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/ 1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy.

57. Podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po [datum] pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce. Podle odst. § 1 odst. 2 stejného dekretu, způsob uplatnění nároků, plynoucích z ustanovení odstavce 1, budiž upraven zvláštním dekretem presidenta republiky, pokud se tak nestalo již tímto dekretem.

58. Podle § 4 odst. 1 věta první zákona č. 128/ 1946 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, nárok přísluší tomu, kdo neplatným převodem pozbyl věci (práva) nebo kdo jiným neplatným majetkově-právním jednáním byl poškozen, anebo jejich právním nástupcům; nárok nemůže býti uplatněn jménem toho, jehož pobyt není znám, jménem pozůstalosti pak jenom tehdy, je-li znám pobyt aspoň jednoho dědice. V odst. 2 stejného ustanovení se pak uvádí, že nárok směřuje proti tomu, kdo věci (právo) neplatným převodem nabyl nebo kdo měl z jiného neplatného majetkově právního jednání prospěch nebo proti jejich právním nástupcům. § 8 pak upravuje promlčení nároků ve třech letech ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti s tím, že nárok se uplatňuje u příslušného okresního soudu, u kterého má osoba, proti níž nárok směřuje, svůj obecný soud anebo podle volby oprávněného okresní soud, v jehož obvodu je věc, o jejíž vrácení jde. Podle § 6 odst. 1 věta první tohoto dekretu, nárok jde na vrácení věci (práva) nebo na jiné navrácení k předešlému stavu, a není-li to dobře možno anebo nemá-li ten, komu nárok přísluší, zájem na vrácení věci (práva) nebo na jiném navrácení k předešlému stavu, na peněžitou náhradu ve výši obecné ceny.

59. Podle § 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, s okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví: a) všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost, b) zrádců a nepřátel republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, projevivších toto nepřátelství zejména za krize a války v letech 1938 až 1945, c) akciových a jiných společností a korporací, jejichž správa úmyslně a záměrně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům.

60. Na zjištěný skutkový stav pak soud aplikoval příslušná citovaná ustanovení zákona o MVC a jiných zákonů a přihlédl k judikatuře vysokých soudů k posuzované problematice již existující, a to ať už vydané při aplikaci zákona o MVC, nebo jiných restitučních a dalších předpisů.

61. V prvé řadě soud oproti účastníkovi dospěl k závěru, že podání žaloby předcházela řádná a včasná výzva žalobce účastníkovi k vydání předmětných nemovitostí ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o MVC, když tato byla účastníkovi doručena ve lhůtě 12 měsíců od nabytí účinnosti zákona o MVC a obsahovala všechny náležitosti, které zákon vyžaduje. Soud tak neshledal takový důvod pro nevyhovění návrhu žalobce.

62. Dále soud k námitce žalobce, že správní orgán měl porušit žalobcova práva tím, že nejednal s původním účastníkem tohoto řízení - [anonymizováno] [země], [anonymizováno] – uvádí, že takovým procesním postupem v řízení před správním orgánem nemohlo ani teoreticky dojít k dotčení práv žalobce ve smyslu § 246 odst. 1 o.s.ř., neboť případným opomenutím jiného účastníka by sám žalobce být dotčen nemohl. Blíže se tak soud tím, zda byl původní účastník tohoto řízení - [anonymizováno] [země], [anonymizováno] – účasten i řízení před správním orgánem, nezabýval.

63. Soud se pak naproti tomu ale musel zabývat otázkou, zda je žalobce k podání žaloby aktivně věcně legitimován, přičemž nejprve bylo nutno vyřešit, jestli žalobce je tou osobu, která byla uvedena v pozemkové knize, číslo vložky [anonymizováno] jako vlastník žalobcem požadovaných nemovitostí, tj. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] (Řád německých rytířů) či zda je žalobce jejím právním nástupcem.

64. Z potvrzení vystavených Ministerstvem Kultury a Kongregace [anonymizována čtyři slova] a pro Společnosti [anonymizována dvě slova] lze jednoznačně dovodit, že žalobce vykonává svou činnost v České republice, a to jako náboženská organizace dle vnitřních předpisů Římskokatolické církve navazující na Řád německých rytířů. Byť byl samotný Řád německých rytířů na našem území nedobrovolně zrušen výnosem z [datum], vydaným na základě nařízení o rozpuštění převedení a začlenění organizací v Sudetoněmeckých oblastech, na základě kterého došlo k zápisu předmětné nemovitosti v pozemkových knihách ve prospěch německých organizací, po druhé světové válce opět navázal na svou činnost a v této pokračoval. Po komunistickém převratu v únoru roku 1948 nedošlo žádným zákonem či jiným právním aktem ke zrušení Řádu německých rytířů, tudíž, ačkoliv činnost vyvíjela toliko jeho ženská větev, jako takový nezanikl a vzhledem k registraci žalobce Ministerstvem kultury jako náboženské organizace lze žalobce jednoznačně považovat za právního nástupce Řádu německých rytířů. Kontinuita žalobce totiž v průběhu let fakticky zachována byla (i přes postupná úmrtí jeho členů) a byť z pohledu státního práva nejde o osobu identickou, jedná se o právního nástupce. Soud pak pouze pro úplnost uvádí, že toliko změny jména žalobce a jeho právního předchůdce v průběhu předcházejících let nemohou mít na jeho právní osobnost vliv.

65. Klíčové pro meritorní rozhodnutí ve věci je posouzení vlastnických vztahů k žalobcem požadovaným zemědělským pozemkům v rozhodném období dle zákona o MVC, tj. v době od [datum] do [datum] (srov. § 1 zákona o MVC), neboť, chtěl-li být žalobce se svou žalobou úspěšný, musel být alespoň po část rozhodného období vlastníkem předmětných zemědělských nemovitostí.

66. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně zjištěno, že právní předchůdce žalobce byl nejpozději do [datum] vlastníkem předmětných zemědělských nemovitostí, což vyplývá z [anonymizována tři slova] pro k.ú. [obec], číslo vložky [anonymizováno], když je zde uveden [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [příjmení], tedy Řád německých rytířů. Následně však byl do pozemkové knihy, číslo vložky [anonymizováno] jako vlastník mj. předmětných nemovitostí zapsán subjekt [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizováno], a to ke dni [datum], neboť podle konečného výnosu říšského komisaře pro sudetoněmecké oblasti ze dne [datum] byl Německý řád se sídlem v [anonymizováno] na základě nařízení o rozpuštění, převedení a začlenění organizací v sudetoněmeckých oblastech ze dne [datum] rozpuštěn a majetek byl zabaven. K tomu nutno uvést, že toto nařízení bylo prohlášeno za neplatné podle dekretu prezidenta č. 5/ 1945 Sb. o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů a zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících ve spojení s vyhláškou ministra spravedlnosti č. 19/1947 Sb, kterou se uveřejňuje seznam některých neplatných právních předpisů, jež provedly anebo umožnily zásahy do majetku Československé republiky a osob vydaných národní, rasové nebo politické persekuci.

67. Dle závěru učiněného soudem tak právní předchůdce žalobce původně byl vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž došlo k jejich nezákonnému odnětí z vlastnické a dispoziční sféry právního předchůdce žalobce. Byť dekret č. 5/ 1945 Sb. prohlásil takové odnětí za neplatné, z dikce § 1 odst. 2 tohoto dekretu a z dobové judikatury vyplývá, že k neplatnosti nedošlo ex lege, nýbrž bylo na oprávněné osobě, aby se neplatnosti sama dovolala (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČSR ze dne [datum], (SJS) [číslo] nebo i dobovou literaturu, např. [příjmení], [jméno], [příjmení] [jméno]. Vrácení majetku pozbytého za okupace (Restituční zákon). [obec]: V. [jméno], [rok], s. [anonymizováno]). Za takového stavu tak bylo na právním předchůdci žalobce, aby se domáhal vydání takto zkonfiskovaných věcí, a to podáním žaloby dle zákona č. 128/1946 Sb. S ohledem na polohu předmětných nemovitostí byl ve smyslu § 10 odst. 1 citovaného zákona věcně a místně příslušný k rozhodnutí o takové žalobě (bývalý) Okresní soud v Litovli, přičemž žalobu musel právní předchůdce žalobce podat ve lhůtě 3 let ode dne, kdy zákon nabyl účinnosti (srov. § 8 citovaného zákona). Jak soud nicméně zjistil z přípisu Finanční prokuratury v [obec], u Okresního soudu v Litovli v takové lhůtě nebyl podán ve věci Německého řádu žádný návrh na restituci zemědělského majetku. Prakticky totožné závěry pak plynou z negativních sdělení okolních okresních soudů v [obec], [obec] a [anonymizováno]. Žalobce pak netvrdil ani neprokazoval, že k těmto (popř. jiným soudům) takovou restituční žalobu podal. K tvrzení žalobce, že zápis v KV [anonymizováno] pro k.ú. [obec], část [anonymizováno], bod [anonymizováno] ze dne [datum] zmiňuje podání žádosti o restituci dle zákona č. 128/ 1946, uvádí soud, že takový záznam v dané knize skutečně je, nicméně na základě účastníkem předložených důkazů bylo jednoznačně prokázáno, že tento byl učiněn na popud jiného subjektu, než kterým byl právní předchůdce žalobce, a sice na žádost [anonymizována tři slova] v [obec], zapsané společenstvo s r.o., což soud zjistil zejména z podaného návrhu na restituci podle zákona č. 128/1946 Sb. ze dne [datum] Okresnímu soudu v Litovli, jehož číslo (č.d. [číslo]) odpovídá číslu uvedenému v pozemkové knize KV [anonymizováno] u podané žádosti dle zákona č. 128/1946 Sb. Jestliže pak má žalobce za to, že podání takové žádosti nebylo po únorových událostech roku 1948 možné, soud s tímto názorem žalobce nesouhlasí, když nemá vědomost o zákonné či jiné překážce, která by zmíněnému postupu bránila, přičemž žalobce ani takovou překážku netvrdil. Zároveň soud uzavírá, že pouhé žádosti velmistra [příjmení] směřující Zemskému národnímu výboru v [obec], [příjmení] národnímu výboru v [část obce], vládě, ministerstvu školství a národní osvěty a prezidentovi republiky (nikoliv však soudu), kterými žádal navrácení majetku právnímu předchůdci žalobce, nelze považovat za legální postup předvídaný zákonem č. 128/1946 Sb. (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], R II [číslo]). Přitom nutno poukázat na vůli Československého státu předmětné nemovitosti nevracet již v období před [datum], když po konfiskaci (viz dále) aktivně projevil zájem si sporný majetek ponechat a žádostem velmistra [příjmení] nevyhověl, tudíž takovou absenci reakce státu na zmíněné přípisy velmistra [příjmení] nelze subsumovat pod skutečnost, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám dle § 5 písm. j) zákona o MVC, jak uváděl žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 133/2018).

68. Dále soud z hlediska právního posouzení uzavírá, že [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] byl jako osobě německé národnosti předmětný zemědělský majetek zkonfiskován. To lze jednoznačně dovodit z obsahu konfiskační vyhlášky Okresního národního výboru v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Jakékoliv spekulace žalobce nad skutečností, jaký majetek na jakém území měl být zkonfiskován (dle konfiskační vyhlášky mělo podle tvrzení žalobce dojít k zabrání majetku v území [obec] [část obce], kat. území [část obce], nikoliv v [obec], kat. území [obec]) jsou zcela bezpředmětné, neboť jestliže k vydání rozhodnutí podle § 3 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. v projednávané věci došlo alespoň v některých případech, byl původní vlastník již těmito rozhodnutími z hlediska citovaných dekretů "kategorizován", takže i tam, kde tato rozhodnutí ve vztahu k určité části majetku nebyla vydána, nebo nebyla zapsána v pozemkové knize, byl nepochybně i v těchto případech dán průchod účinkům přechodu konfiskovaného majetku ex lege (viz usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 10. listopadu 1994, sp. zn. IV. ÚS 89/94). Poté na tento majetek byla zavedena nucená správa a následně nahrazena vlastní správou Národní kulturní komise. Pokud žalobce tvrdí, že k tomu, aby konfiskace byla dokončena, je třeba nabytí právní moci správního rozhodnutí, uvádí soud, že proti citované konfiskační vyhlášce nebyly podány jakékoliv námitky, jak soud zjistil z přípisu Úřadu Okresního národního výboru v [obec] Zemskému národnímu výboru v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce přitom netvrdil ani neprokazoval, že by kdokoliv proti zmíněné konfiskační vyhlášce jakýmkoli způsobem brojil. Jestliže žalobce dále zmiňuje jiné konfiskační vyhlášky, které měly být případně později i zrušeny, nutno uvést na pravou míru, že tyto se týkají jiného než v tomto řízení projednávaného majetku (resp. nemovitostí), tudíž námitky žalobce v tomto směru považuje soud za irelevantní a uzavírá, že ke konfiskaci zemědělského majetku, který byl žalobou požadován, došlo. Konfiskační vyhlášku [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] přitom nelze považovat za nulitní, jak tvrdil žalobce, neboť v době účinnosti dekretu č. 12/ 1945 Sb., na základě kterého došlo ex lege ke dni jeho účinnosti ke konfiskaci mj. žalobou požadovaného majetku, [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] stále existovala (jak správně uvedl účastník, nacistické korporace nezanikly ihned s koncem války, nýbrž až na základě zákona Spojenecké kontrolní rady). Soud pak zároveň zdůrazňuje, že samotnou oprávněností a zákonností konfiskace majetku [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno] se zabývat nemůže (nemůže tento správní akt přezkoumávat), neboť pokud by byl takto mimo vymezený rámec připuštěn časový a věcný přezkum veřejnoprávního postupu, který byl titulem pro přechod vlastnického práva, znamenalo by to přisvojit si podepsaným soudem (jakožto soudem obecným) oprávnění, které v době vydání správního aktu obecné soudy neměly (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], RC [číslo]). Poskytnutím ochrany tvrzenému vlastnickému právu, které zaniklo před více než sedmdesáti lety, by zároveň byla narušena právní jistota osob, které v průběhu této doby věci nabyly od státu nebo od předchozího vlastníka a mohly spoléhat pouze na zásadu důvěry v katastrální zápis; nelze se tedy v případech konfiskace majetku podle dekretů č. 12/ 1945 Sb. a č. 108/ 1945 Sb. domáhat ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo i před [datum] a zvláštní předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. listopadu 2008, sp. zn. 28 Cdo 4351/2008). Z tohoto důvodu je tudíž zároveň irelevantní, zda před tzv. dobou rozhodnou dle zákona o MVC mohlo či nemohlo dojít ke konfiskaci (i) církevního majetku.

69. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce není oprávněnou osobou ve smyslu § 3 zákona o MVC, neboť žalobce (jeho předchůdce) nebyl po skončení 2. světové války nikdy vlastníkem předmětných pozemků (ani jiného dříve vlastněného majetku) a nenastala tak v rozhodném období (tj. od [datum] do [datum]) na základě některé z taxativně vymezených skutečností uvedených v § 5 tohoto zákona majetková křivda. Z těchto důvodů není žalobce aktivně věcně legitimován k podání žaloby podle § 9 zákona o MVC. Princip ex favore restitutionis přitom v dané věci uplatnit nelze, neboť by to bylo proti smyslu a účelu zákona o MVC, jímž je zmírnění toliko některých majetkových křivd. Snaha o volbu interpretace vstřícné vůči (potenciálně) oprávněným osobám totiž nemůže vést k tomu, aby soudy překračovaly zákonný režim majetkového vyrovnání s církvemi. Zakotvení právního rámce pro nápravu historických bezpráví z doby nesvobody bylo úlohou demokraticky konstituovaného zákonodárného sboru; naproti tomu soudy nemohou politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd uzpůsobovat vlastním představám o žádoucí míře kompenzace újmy, již církve a náboženské společnosti v minulosti utrpěly (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, či nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13). Jinými slovy, soud nemůže v daném případě kategoricky vyloučit závěr, že se právnímu předchůdci žalobce stala majetková křivda, když především není třeba polemizovat nad zlovůlí nacistického režimu a jeho čelních představitelů, kteří napáchali zločiny vedoucí k nevyčíslitelným škodám a ztrátám na lidských životech. Nicméně v současné době neexistuje právní předpis, podle nějž by nyní šlo takovou případnou majetkovou újmu žalobce odčinit (srov. také usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 12. 7. 2011, I. ÚS 1325/09). Skutečnost, že k případné křivdě mohlo dojít ještě před [datum], pak projednávaný spor odlišuje od případů zneužití dekretů prezidenta republiky komunistickým režimem k zabrání majetku nepohodlným osobám (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 70/99, ze dne 4. 10. 1995, sp. zn. II. ÚS 22/94, či ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, bod 208), kterými argumentoval žalobce.

70. Zmiňoval-li žalobce koncept nálezu Nejvyššího správního soudu ČSR ze dne 17. 12. 1948, č.j. 690/46-6, kterým měl tehdejší Nejvyšší správní soud právního předchůdce žalobce označit jako vlastníka nemovitostí v [obec], a usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 4563, které mělo právního předchůdce žalobce označit jako osobu oprávněnou podle zákona o MVC, lze k prvému jmenovanému uvést, že především se koncept týká jiných nemovitostí, než jaké požaduje žalobce vydat v tomto řízení, a dále není zřejmé, v jaké podobě byl nález vydán a doručován účastníkům řízení před Nejvyšším správním soudem. Jestliže pak žalobce uvádí, že k právní moci nálezu postačovalo doručení jedné ze stran správního řízení, uzavírá soud, že žalobce nesprávně interpretuje § 38 odst. 2 zákona č. 164/1937 Sb., o Nejvyšším správním soudu, který pamatuje na vydání nálezů, nikoliv na jejich právní moc, přičemž o té (stejně jako o vykonatelnosti) lze hovořit až po doručení oběma účastníkům řízení (srov. nejprve § 34 vládní vyhlášky č. 191/1937 Sb. z. a n. o jednacím řádu pro nejvyšší správní soud a dále pak § 416 zákona č. 113/1895 ř.z. o soudním řízení v občanských rozepřích právních – civilní řád soudní). Stran druhého jmenovaného rozhodnutí soud odmítá žalobcův výklad, když tento jednoznačně nemá oporu v textu zmíněného usnesení Ústavního soudu, neboť Ústavní soud toliko konstatoval možnost žalobce podat žalobu dle zákona o MVC s tím, že k otázce, jak budou konkrétní jeho nároky posouzeny příslušnými orgány v režimu tohoto zákona, se Ústavní soud nikterak nevyjadřuje.

71. Předmětných nemovitostí se netýká ani rozhodnutí Ministerstva zemědělství [číslo jednací] ([číslo]) ze dne [datum], proti kterému měl právní předchůdce žalobce brojit stížností, o níž měl rozhodnout Nejvyšší správní soud, přičemž toto rozhodnutí nemělo být žalobci záměrně doručeno. O hradě [anonymizováno] a přilehlých lesních půdách (tedy i předmětných pozemcích) mělo být navíc výslovně dle textu rozhodnutí rozhodnuto„ později.“ Soud opětovně zdůrazňuje, že předmětem řízení jsou žalobním návrhem vymezené nemovitosti (o kterých navíc musel rozhodnout správní orgán) a soud se nemůže zabývat majetkem jiným. Stejný závěr pak platí pro zrušenou konfiskační vyhlášku [číslo jednací], když v případě této vyhlášky šlo o majetek v obci [anonymizováno], přičemž navíc důvody pro její zrušení, které uvádí žalobce, jsou toliko spekulativní, když z textu přípisu Okresního národního výboru v [obec] [číslo jednací] žádné (natož ty žalobcem uvedené) nevyplývají.

72. Judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, na kterou odkazuje žalobce v závěru svého podání, v dané věci nelze uplatnit, neboť tato se týká výlučně zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, kde se pro vydání nezemědělského majetku uplatní zcela jiné podmínky.

73. Lze tak shrnout, že po skončení druhé světové války žalobcem nárokované nemovitosti nebyly žalobci (právnímu předchůdci žalobce) vráceny, když žalobce neučinil návrh na jejich restituci způsobem předpokládaným zákonem č. 128/1946 Sb. a vlastníkem předmětných nemovitostí (jakož i dalších nemovitostí ve vlastnictví žalobce) se stal Československý stát, a to ještě před rozhodnou dobou vymezenou zákonem o MVC. V období po druhé světové válce tak žalobce nikdy nebyl vlastníkem předmětných nemovitostí a nebyl tak vlastníkem předmětných nemovitostí ani v rozhodném období vymezeném pro restituci zákonem o MVC. Nebyl-li žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí, nemohla mu být v rozhodném období způsobena majetková křivda odčinitelná právě podle zákona o MVC. Za této situace nelze žalobce považovat za oprávněnou osobu ve smyslu zákona a podle zákona o MVC tak žalobci nevznikl restituční.

74. Nehledě na uvedené pak dle názoru soudu mimo jakoukoliv pochybnost platí, že neexistence žalobcem uplatněného restitučního nároku dle zákona o MVC ad personam by se podávala také z dikce ust. § 8 odst. 1 písm. h) zákona o MVC. Podle tohoto ustanovení totiž věc nelze vydat (při naplnění ostatních předpokladů pro vydání věci) také v případě, že jde o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republika č. 12/ 1945 nebo č. 108/ 1945 Sb.; z uvedeného dle názoru soudu I. stupně nevyhnutelně plyne, že i pokud by ryze hypoteticky byly splněny předpoklady pro naturální restituci majetku žalobce, pak v takovém případě (respektive až v takovém případě) by ust. § 8 odst. 1 písm. h) zákona o MVC zapovídalo restituování majetku v prospěch žalobce, neboť prakticky veškerý majetek německých právnických osob zřízených orgány okupační moci (jehož součástí byl i předválečný majetek žalobce) byl ve prospěch Československého státu konfiskován dekrety zmíněnými v ust. § 8 odst. 1 písm. h) zákona o MVC.

75. Pro úplnost lze podotknout, že nemovitosti žalobcem nárokované v tomto řízení jsou součástí hradního areálu státního hradu [obec], jak to ostatně plyne rovněž ze zjištění Okresního soudu v Olomouci, který ve vztahu k těmže nemovitostem vedl duplicitní řízení, jež vyústilo v postoupení žaloby v této části Okresním soudem v Olomouci státnímu pozemkovému úřadu. O návrhu na restituci samotné stavby hradu [adresa] v [katastrální uzemí] a souvisejících pozemků bylo rozhodnuto zamítnutím restitučního nároku žalobce v řízení vedeném před Okresním soudem v Olomouci 21 C 365/2015-3538, přičemž toto rozhodnutí obstálo v řízení odvolacím i dovolacím. Vedle toho lze poukázat na judikaturu vysokých soudů, která je ve vztahu k osobě žalobce již k dispozici, a to např. v podobě rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo 428/2019, 28 Cdo 3230/2019 či rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 4163/18, I. ÚS 2447/19, II. ÚS 2426/19.

76. Z důvodů výše uvedených a z důvodu zjevné nadbytečnosti se soud nezabýval dalšími četnými tvrzeními žalobce i účastníka, zejména otázkou loajálnosti velmistra právního předchůdce žalobce [jméno] [příjmení], přesnou činností a charakterem působení Německého řádu v období 1. republiky a po druhé světové válce či tím, zda bylo či nebylo možné konfiskovat i církevní majetek.

77. Z důvodů shora podrobně rozvedených tedy soud výrokem č. I. tohoto rozhodnutí žalobu zamítl.

78. Plně procesně úspěšnému účastníkovi řízení vzniklo v souladu s ust. § 245 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, a to včetně náhrady nákladů právního zastoupení. Byť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce brojí proti tomu, aby jeho procesně úspěšným oponentům byla přiznávána náhrada nákladů řízení včetně nákladů právního zastoupení, soud i s poukazem na judikaturu i v této oblasti je toho názoru, že účastníkovi náleží plná náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení, a to bez jakýchkoliv pochybností i včetně náhrady nákladů právního zastoupení. Ve svém podání z [datum] účastník reflektuje i uvedenou problematiku a vedle tvrzení rovněž i statutem Národního památkového ústavu dokládá, že Národní památkový ústav není kapacitně vybaven pro vedení náročných restitučních sporů a jeho posláním je zabezpečování běžného provozu a údržby majetku svěřeného mu do správy. I s ohledem na prokázaný zcela nedostatečný kapacitní rozsah právního oddělení Národního památkového ústavu, jakož i množství úkonů, které takto dimenzovaný právní útvar NPÚ zastává, je mimo jakoukoliv pochybnost zřejmé, že procesně úspěšnému účastníkovi nutno i v daném případě přiznat náhradu nákladů řízení včetně nákladů právního zastoupení, ostatně tak, jak se to pravidelně děje.

79. Účastník náklady řízení vyčíslil aktuálně ve svém podání z [datum], jímž nárokoval celkem 13 úkonů právní služby, a to v celkovém objemu [částka], k tomu se vztahujícím 13 režijních paušálů, a soud má za to, že je důvodným požadavek žalobce na přiznání náhrady ve výši [částka] za každý z následujících úkonů právní služby (§ 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, § 11, 12 advokátního tarifu): -) příprava a převzetí zastoupení z [datum], -) další porada s klientem přesahující 1 hodinu z [datum], -) další porada s klientem přesahující 1 hodinu z [datum], -) příprava písemného podání ve věci a podání ve věci – doplnění vyjádření k žalobě z [datum] (ve vyčíslení zjevně nesprávně uvedeno [datum]), -) příprava a samotné vyjádření možné překážce lidispendence a věci samé z [datum], -) další porada s klientem přesahující 1 hodinu z [datum].

80. Soud shledává důvodným požadavek žalobce na honorování písemného vyjádření k žalobě včetně jeho přípravy z [datum] částkou [částka] ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu, kdy s ohledem na samotný rozsah zpracovaného vyjádření (cca 80 stran) a rozsah skutkové i právní materie ve vyjádření zpracované je uvedené navýšení dle názoru soudu I. stupně zcela na místě. Naopak soud neshledal uvedené navýšení za přiléhavé v případě vyjádření z [datum], kteréžto ve smyslu výše uvedeného soud honoroval toliko základní sazbou ve výši [částka]; ostatně již v obdobném vyjádření z ledna 2019 samotný žalobce uvedené doplňující vyjádření sám„ ocenil“ základní sazbou [částka] (viz str. [anonymizováno] spisu).

81. Odměnu ve výši základní sazby (tj. odměnu ve výši [částka]) soud shledává za důvodnou u následujících úkonů právní služby: -) vyjádření z [datum] o subjektivitě účastníka s žádostí o prodloužení lhůty z [datum], -) sdělení účastníka dle výzvy soudu z [datum], tj. sdělení z [datum], -) účast u soudního roku konaného u Krajského soudu v Ostravě [datum], u něhož nebylo zahájeno jednání ve věci samé a po zrekapitulování obsahu spisu bylo vyhlášeno usnesení o zastavení řízení (později zrušené), -) vyjádření žalovaného k odvolání žalobce do usnesení o zastavení řízení z [datum], -) písemné podání z [datum] k dotazu soudu a vyčíslení nákladů řízení.

82. Nárokoval-li žalobce dále náhradu ve výši za právní úkon z [datum] v podobě informace o převzetí právního zastoupení a zaslání procesní plné moci a žádosti o prodloužení lhůty, soud neshledal, že by uvedený úkon bylo možno honorovat ani v rozsahu základní odměny tak, jak to žalobce navrhoval. Za úkon z [datum], resp. za druhý z úkonů datovaný dnem [datum] tak soud neshledal důvody pro honorování tohoto druhého úkonu.

83. Lze tak shrnout, že na odměně za úkony právní služby žalobci náleží [částka] a k uvedenému náleží 12 režijních paušálů po [částka] ke zmíněným 12-ti úkonům právní pomoci, což celkem činí [částka]. Soud shledal důvodným rovněž i požadavek na náhradu ztrátu času cestou soudem k nařízenému ústnímu jednání, a to v rozsahu 18 půlhodin po [částka], celkem tedy [částka].

84. Stran věcných výdajů účastník ve svém podání z [datum] tyto vyjádřil částkou [částka], přičemž k jejich doložení přiložil toliko hotelový účet [anonymizována dvě slova] [obec] a technický průkaz vozidla [registrační značka]. Bližší specifikaci věcných nákladů uvedené vyúčtování neobsahovalo. Soud proto přihlédl k obdobnému vyúčtování z ledna 2019, z něhož se podává, že cesta k soudem nařízenému jednání v lednu 2019 byla vykonána prostředky drážní dopravy osob vlaky ČD, přičemž bylo doloženo i místní jízdné 2 x [částka] a hotelový účet (shodný s hotelovým účtem předloženým v červenci 2020 znějícím na částku [částka]). Z uvedených dokladů tak soud činí závěr, že výše důvodně vynaložených hotových nákladů činí [částka] a reprezentuje náklady ubytování noci z 23. na [datum], náhrady jízdného za drážní přepravu osob a náhradu místního jízdného v rámci města Ostravy.

85. Vzhledem k prokázané registraci zástupce žalobce k platbě DPH pak nutno již uvedené náklady navýšit o 21 % DPH, což představuje částku [částka] ([číslo] x 21 %).

86. S poukazem na již uvedené a s poukazem na ust. § 245 a 142 odst. 1 o. s. ř. proto soud výrokem č. II. tohoto rozhodnutí uložil žalobci zaplatit účastníkovi na nákladech řízení [částka] k rukám zástupce účastníka ([částka] náklady právního zastoupení včetně režijních paušálů, [částka] náhrada za ztrátu času, [částka] náhrada věcných výdajů a [částka] náhrada 21 % DPH).

Poučení