23 C 303/2024 - 49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 48 858,49 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně částku ve výši [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobkyně, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se ve své žalobě podané dne 16.9 2024 domáhala rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována z titulu smlouvy o postoupení pohledávky, kterou žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 21.5 2024 s paní [právnická osoba] r.č.[RČ] bytem [Anonymizováno] [adresa], jakožto postupitelem. Postoupení pohledávky bylo žalované Postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23.5 2024. Žalovaná jakožto úvěrující uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne 16. 8 2007 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], jejíž součástí byla i Smluvní ujednání, v nichž byla sjednána rozhodčí doložka. Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla postupiteli částku ve výši [částka] (úvěr), který měl být splacen v 18 měsících. Smluvní odměna za poskytnutí úvěru činila [částka], splatná ke dni poskytnutí úvěru dle čl. 5.

1. Smluvních ujednání. Postupiteli bylo reálně vyplaceno [částka] s tím, že splácel úvěr ve výši celých [částka], když výpůjční úroková sazba nebyla v Úvěrové smlouvě uvedena a RPSN činilo 75,71 %. Nadto byl v úvěrové smlouvě sjednán automatický revolving dle čl. 4.1 Smluvních ujednání ve výši [částka], který byl Postupiteli automaticky poskytnut hned dvakrát, když Postupiteli bylo vždy reálně vyplaceno [částka] s tím, že splácel revolving za poplatek ve výši [částka]. Tato skutečnost vyplývá také ze zjištění exekučního soudu uvedených v odst. 3 a 27 předmětného usnesení. Jinak řečeno žalovaná celkově poskytla a vyplatila postupiteli částku ve výši [částka] (úvěr ve výši [částka] a 2x automatický revolving ve výši [částka].) Úvěrová smlouva byla dále zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v článku 13. Smluvních ujednání. Žalobkyně poukazuje především na čl. 13.4 Smluvních ujednání, dle kterého žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z výše úvěru, tedy z částky ve výši [částka], která byla splatná do deseti dnů po vzniku této smluvní pokuty. Celá úvěrová smlouva byla navíc dle čl. 6.1 Smluvních ujednání zajištěna blankosměnkou s doložkou „bez protestu“. Jelikož nebylo v možnostech Postupitele poskytnuté plnění splácet, došlo následně k prodlení v důsledku čehož žalovaná zahájila vůči Postupiteli rozhodčí řízení, které mělo skončit vydáním rozhodčího nálezu rozhodkyně [tituly před jménem] [jméno FO] č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno], na jehož základě byla Postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen částku , která mu byla v rámci úvěru reálně poskytnuta, ale rovněž excesivní úrok a řadu nepřiměřených smluvních pokut, jakož i náklady rozhodčího řízení. Jelikož nebylo v možnostech postupitele plnění, které bylo rozhodčím nálezem přiznáno žalované zaplatit, zahájila žalovaná vůči Postupiteli na základě exekučního titulu – vydaného rozhodčího nálezu- exekuční řízení, které bylo vedeno [tituly před jménem] [jméno FO], soudním exekutorem Exekutorského úřadu [adresa] – město a to pod sp.zn [Anonymizováno]. Postupitel v průběhu exekučního řízení seznal, že toto bylo vůči němu patrně vedeno neoprávněně na základě nezpůsobilého ex. titulu. Proto postupitel podal dne [datum] prostřednictvím soudního exekutora návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ust. § 268 odst. 1 pís. h) zák. 99/1963 Sb. o.s.ř Exekuční řízení bylo vůči postupiteli zastaveno na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 14.4 2021 a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí doložky, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční řízení bylo vůči Postupiteli zastaveno na základě usnesení obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne [datum] a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a navazující Úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, nepřiměřenost smluvních sankcí a krácení práv Postupitele jakožto spotřebitele. Exekuční řízení bylo poté pravomocně skončeno usnesením městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno], který Usnesení OS o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a navázal na právní závěry soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a na ni navazující rozhodčí doložky. Usnesení Městského soudu nabylo právní moci [Anonymizováno]. V průběhu exekučního řízení soudní exekutor vymohl na Postupiteli a vyplatil žalované jako oprávněné částku v celkové výši [částka], která byla krom poskytnuté částky z úvěru tvořena především nemalými částkami na excesivně nemravné úroky, smluvní sankce a náklady rozhodčího řízení. Z vymožené sumy částku ve výši [částka] soudní exekutor v průběhu exekuce vyplatil žalované jakožto oprávněné v Exekučním řízení. Tato skutečnost vyplývá nejen z exekučního spisu soudního exekutora, ale rovněž ze zprávy soudního exekutora. Postupitel ještě před zahájením exekuce uhradil žalované částku [částka] jak vyplývá nejen z odůvodnění Usnesení OS v odst. 27 ale i z rozhodčího nálezu [tituly před jménem] [jméno FO] č.j. [Anonymizováno]. Postupitel uhradil žalované před zahájením exekučního řízení a následně v jeho průběhu částku v celkové výši [částka] když reálně obdržel od žalované částku ve výši [částka]. Exekuční řízení bylo vedeno na základě nicotného exekučního titulu vydaného na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky. Žalovaná reálně poskytla a vyplatila postupiteli částku [částka], získala [částka]. [adresa].[Anonymizováno] Kč představuje bezdůvodné obohacení. Žalobkyně dále uvedla, že rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] nevykonávala funkci rozhodce, rozhodčí poplatek nebyl Rozhodci uhrazen, [právnická osoba] byla založena za účelem výkonu rozhodčího řízení. Jako prostý logiky se jeví obchodní záměr [právnická osoba], která poskytuje administrativní servis pouze čtyřem konkrétním rozhodcům, kteří rozhodují prakticky pouze pro žalovanou. Mezi žalovanou a Rozhodčí společ. Byla uzavřena smlouva o zajištění služeb rozhodců. Rozhodčí řízení před rozhodcem [Anonymizováno] nikdy neproběhlo. V důsledku takto účelově nastaveného modelu fungování rozhodčího řízení – nemůže existovat překážka věci rozsouzené. Co se týče vznesené námitky promlčení ze strany žalované, žalobce má za to, že promlčecí lhůta i podle názoru Nejvyššího soudu může začít běžet až po odpadnutí překážky, kterou je právě probíhající exekuce, takže až od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce je možné, aby začala běžet subjektivní promlčecí lhůta a v daném případě, protože smlouva byla uzavřená v roce 2010, se řídí promlčení ust. § 621 občanského zákoníku. Žalobkyně zdůraznila, že bezdůvodné obohacení musí nejprve vzniknout, a to ve smyslu ust. § 2991 o.z. které uvádí:

1. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil.

2. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Nejdříve je nutno zkoumat objektivní vznik bezdůvodného obohacení a až následně kdy o této okolnosti získal ochuzený subjektivní povědomí, tedy kdy se ochuzený mohl a měl o vzniku BO dozvědět. Ke vzniku předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty tak nemůže dojít dříve, než BO vůbec vznikne. Žalobkyně zdůraznila, že počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je třeba ztotožnit s okamžikem právní moci usnesení o zastavení exekuce, neboť do té doby přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Právním důvodem, který odpadá není rozhodčí nález, ale exekuce, resp. exekuční příkazy, kterými se nicotný rozhodčí nález legalizoval. Stěžejní je usnesení NS 20 Cdo 3331/2017 z 15.8 2017 které říká, že pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. Přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Až zastavením exekuce je možné vymožené plnění identifikovat s BO, neboť do té doby pochopitelně byl právní důvod proč oprávněný finanční prostředky držel a tím, byla exekuce vedená dle ex. titulu, který do té doby pravomocně soud nezpochybnil. Nejvyšší soud vznik bezdůvodného obohacení vzniklého v exekuci spojuje až s právní mocí usnesení o zastavení exekuce, kterým deklaruje, že exekuce neměla běžet, protože ex. titul je vadný, a až tímto okamžikem vzniká BO, a to odpadnutím právního důvodu v podobě nařízené exekuce. Dále žalobkyně považuje námitku promlčení vznesenou žalovanou za nemravnou, neboť o svém úmyslu se obohatit věděla a když byla vyzvána k právnímu auditu exekucí tak ničeho neučinil. V kontextu s rozhodnutím NS 29 ICdo 127/2019 ze dne 24.9 2021 je pak kladen na profesionály v oblasti podnikání v poskytování úvěrů požadavek znalosti judikatury v dané oblasti již při jejím publikování. Žalobce odkázal na aktuální judikaturu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření neuznala nárok uvedený v žalobě. Zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. [hodnota] která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem 16.8 2007. Nesporovala, že na smlouvu nebylo řádně hrazeno, a proto byl úvěr zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Učinila nesporným, že úvěr byl [částka], celkem bylo vyplaceno [částka]. Žalobkyně uhradila před exekucí [částka], po zahájení exekuce to bylo [částka] a celkem uhradila žalobkyně [částka]. Žalovaná nesouhlasí s tím, že by smlouvy byla neplatná, v roce 2007 se úvěryschopnost nemusela prověřovat. Podstatná část nároku je promlčena, všechny platby ze strany žalobce byly uhrazeny do roku 2010, pak byla pohledávka postoupena. Dále odkázala na § 408 obch. zákoníku, který říká, promlčecí lhůta uplyne po 10ti letech. Žaloba byla podána ž 16.9 2024 a v exekuci bylo uhrazeno [částka] k 26.10 2020. Jinak jak plyne z přehledu založeného žalovanou, poslední platba do exekuce byla 6.5 2010. Právním důvodem pro oprávněnost držení plnění zde není samotná exekuce, nýbrž závazkový smluvní vztah – smlouva o úvěru, tedy hmotněprávní závazek. Exekuce neběží pro částky již vyplacené věřiteli, ale pouze pro ty, které dosud uhrazeny nebyly. Návrh na zastavení exekuce byl podán až poté, co samotná exekuce skončila vymožením. Nárok je promlčen a námitka promlčení byla žalovaným vznesena. Pohledávku nevymáhá spotřebitel ale společnost s ručením omezeným, tedy podnikatel. V exekuci bylo žalovanému uhrazeno toliko [částka]. Žalováno je ale [částka]. Platby před exekucí jsou, promlčeny. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

3. K vznesené právní argumentaci ohledně námitky promlčení právní zástupkyně žalobce uvádí, že jak pro částky uhrazené před exekucí, tak v rámci exekuce dle judikatury Nejvyššího soudu platí, že promlčecí lhůta začne běžet po odpadnutí procesní překážky, to znamená po právní moci zastavení exekuce. Pokud by bylo žalováno bezdůvodné obohacení a zároveň probíhala exekuce, s největší pravděpodobností by postupitel nebyl úspěšný .

4. Právní zástupce žalované namítá, že žádná judikatura se nevztahuje na platby před nařízením exekuce. Právní zástupce žalované namítá, že v těchto rozhodnutích Nejvyššího soudu, které zmiňuje žalobkyně, se řeší pouze nárok, který zaplatila povinná v rámci exekuce, netýká se nároku zaplaceného do nařízení exekuce.

6. Právní zástupkyně žalobkyně má za to, že podle závěrů Nejvyššího soudu se dá vztáhnout i na nároky, které byly zaplaceny do exekuce. Trvá na tom, že se jedná o částku zaplacenou v exekuci, v rámci exekuce [částka] a do exekuce [částka].

7. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že byla uzavřena 16.8 2010 a její součástí byla i rozhodčí doložka. Na základě úvěrové smlouvy žalovaná poskytla Postupiteli částku ve výši [částka] za poplatek ve výši [částka], splatná ke dni poskytnutí úvěru dle čl. 5.

1. Smluvních ujednání. Postupiteli bylo reálně vyplaceno [částka] s tím, že splácel úvěr ve výši celých [částka] když výpůjční úroková sazba nebyla v úvěrové smlouvě uvedena a RPSn činilo 75,71 %.Nadto byl v úvěrové smlouvě sjednán automatický revolving dle čl. 4.1 Smluvních ujednání ve výši [částka], který byl postupiteli poskytnut dvakrát, postupiteli bylo vždy reálně vyplaceno [částka] s tím, že splácel revolving ve výši [částka]. Tato skutečnost vyplývá také ze zjištění exekučního soudu uvedených v odst. 3 a 27 předmětného usnesení. Žalovaná celkem poskytla [částka] Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí, uvedených zejména v čl. 13. smluvních ujednání. Celá Úvěrová smlouva byla navíc dle čl. 6.1 smluvních ujednání zajištěna blankosměnkou s doložkou bez protestu. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, ze dne 20. 5 2024 vyplývá, že došlo k postoupení pohledávky na postupníka [Anonymizováno]o. Z oznámení o postoupení pohledávky z 23.5 2024 vyplývá, že postupitel oznámil tímto dopisem žalovanému [Anonymizováno], že došlo k postoupení pohledávky. Z usnesení o zastavení exekuce usnesení Obvodního soudu pro [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 14.4 [Anonymizováno]. vyplývá, že tímto byla zastavena exekuce pro absolutní neplatnost úvěrové smlouva a navazující rozhodčí doložky, zejména z důvodu absolutní neplatnosti. Z přílohy č. [hodnota] usnesení Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 16.9 2021, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, dále rozhodnuto o nákladech řízení. a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí doložky, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční soud konstatoval, že rozhodčí nález jsoucí podkladem k provedení exekuce byl vydán orgánem, který v důsledku neplatnosti rozhodčí smlouvy neměl k jeho vydání pravomoc a nemůže být způsobilým exekučním titulem podle § 40 odst. 1pís. c) exekučního řádu. Je proto dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 pís. h) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex řádu. Z tohoto důvodu Městský soud napadené usnesení ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř. Z usnesení vyplývá, že toto rozhodnutí nabylo ve výroku právní moci 11.10 2021. Z přílohy číslo [hodnota] Exekutorský úřad [adresa] - město ve věci exekuce oprávněného [Anonymizováno]. Vyplývá ,že dne 8. 11. 21, v průběhu exekuce bylo po povinné soudním exekutorem vymoženo celkem [částka]. Z této částky bylo oprávněnému zasláno [částka]. Na náklady exekuce bylo zaúčtováno [částka] a z důvodu odkladného účinku ve věci nedošlo k vyúčtování částky [částka] po pravomocném rozhodnutí soudu o zastavení exekuce a z důvodu, že soud rozhodnutím ze dne 14. 4. 21 uložil povinnost k úhradě nákladů exekuce oprávněnému ,byla částka ve výši [částka] představující vymožené náklady exekuce ve výši [částka] nevyúčtovaného plnění ve výši [částka] vrácena dne 8. 11. 21 povinnému a to na Vámi uvedené číslo v podání ze dne 8. 11.

21. Z přílohy číslo [hodnota], sdělení soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] o vymoženém plnění, č. j. [spisová značka] z [datum]. Dále listiny, potvrzení úhrady rozhodčích poplatků ze [datum]. Společnost [Anonymizováno] k žádosti společnosti sděluje, že provedla kontrolu úhrad rozhodčích poplatků a potvrzuje, že ve všech rozhodčích řízení, kde byla žalobcem uvedená společnost, byl rozhodčí poplatek řádně uhrazen. (Zástupci účastníků netrvali na připojení rozhodčího spisu.) Z potvrzení o úhradě rozhodčích poplatků vyplývá, že se netýká této konkrétní věci, ale svědčí o tom, že poplatky byly hrazeny na jiných věcech, takže z potvrzení úhrady rozhodčích poplatků ze [datum] soudů není zřejmé, jaká skutečnost je tímto prokazována. Následuje potvrzení rozhodce [adresa] ze [datum], kde se uvádí, potvrzení úhrady rozhodčích poplatků, společnost [Anonymizováno], se na mě obrátil s žádostí o provedení kontroly úhrad rozhodčích poplatků v rozhodčím řízení, kdy jsem vykonával funkci rozhodce a kde má společnost v pozici žalobce. K žádosti společnosti sděluji, že jsem provedl kontrolu úhrad rozhodčích poplatků a potvrzuji, že ve všech rozhodčích řízení, kde byla žalobcem uvedená společnost, byl rozhodčí poplatek řádně uhrazen. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně, [spisová značka] ze dne [datum], dokládá že v tomto protokole rozhodce [adresa] sdělil, že mu nebyly hrazeny žádné poplatky, že byly hrazeny jiné společnosti, byly hrazeny rozhodčí společnosti. Z přílohy 10 z protokolu o jednání Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], zde uvedl další rozhodce, že z výpovědi svědka [Anonymizováno] vyplývá, že mu nebyly hrazeny poplatky, ale soudní poplatky byly hrazeny rozhodčí společnosti [adresa]. Z přílohay 11 - [spisová značka], to je taktéž výslech rozhodce, který rovněž uvedl, že mu nebyly hrazeny soudní poplatky, byly hrazeny společnost rozhodčí společnosti. Z přílohy 12 -Sdělení Okresního soudu v [adresa] ze [datum]. K žádosti se poskytnutí informace dle zákona č. 106/99. sdělil OS : „Vážený pane magistře, na základě vaší žádosti z 3. 8. 16 Vám sděluji, že zdejší soud eviduje 27 741 rozhodčích spisu, kde jako žalobce vystupuje společnost Profi Credit a zároveň rozhodcem je [tituly před jménem] [jméno FO]. V případě společnosti Intrum Justicia s.r.o. zdejší soud neeviduje žádný rozhodčí spis, který by splňoval vaše kritéria.. Z přílohy 13 - sdělení Okresního soudu v [adresa] z [datum]. Je to opět žádost žalobkyně o sdělení, kolik bylo rozhodnuto rozhodčích spisů paní [tituly před jménem] [jméno FO] a bylo sděleno, že celkem [hodnota] rozhodčích spisů pro sesterskou společnost žalované Profidebt, to je sesterská společnost žalované. Z přílohy 14 - informace o pozemku, informace o pozemku souvisí s výpisem z katastru nemovitostí a tímto žalobce dokládá, že majetek rozhodkyně neodpovídá příjmům z rozhodčích řízení, když na pozemku je zástavní právo. Z přílohy číslo [hodnota] je to kopie tabulky přiložena ke sdělení Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Z této tabulky vyplývá, kolik rozhodkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vydala rozhodčích nálezů pro Profi Credit a Intrum přičemž z těch počtů je zjevné, že nemohla rozhodovat osobně, že z tohoto vyplývá, že i například v roce, kdy byl vydán tento předmětný rozhodčí nález, tak by musela vydávat 12 rozhodčích nálezů denně a plus k tomu vykonávala advokacii, což tedy opět poukazuje na provázanost s rozhodčí společností. Z důkazu číslo [hodnota] - protokol z jednání u [Anonymizováno], pobočka v [adresa], [spisová značka] ze dne [datum]. V tomto protokole, a to výslech [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že sama uvedla, že rozhodnutí za ní psal někdo další a ona rozhodnutí pouze podepisovala, uvádí, že měla odborný aparát, který jí pomáhal, respektive psal rozhodnutí, prostě nevykonávala činnost rozhodkyně. Z přílohy 19 - [spisová značka] je to usnesení [Anonymizováno], pobočka [adresa]. A z toho vyplývá, o návrhu povinné na zastavení exekuce se rozhoduje, že se to mění nebo je uvedeno usnesením soudu prvního stupně, se ve výroku jedná o části, byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce mění, takže exekuce prováděna [tituly před jménem] [jméno FO] se zastavuje, takže zde rozhodoval Krajský soud v Brně k žalobě, uváděl zde v odůvodnění, že nelze rozhodovat takovým způsobem, jakým rozhodovala rozhodkyně [tituly před jménem] [jméno FO], že není možné, aby za ní vypracovával někdo další rozhodnutí. Z přílohy číslo [hodnota] - dále se čtou výroční zprávy s účetními závěrkami za rok 2016, 17, 18, 19.

20. Těmito výročními zprávami dokládá, kdo byli pro [právnická osoba]. členové představenstva a navrhovali jejich výslech. Vztahuje se toto vyjádření k bodu 4 žaloby. Dokládá tímto, kdo byl členem představenstva a že žalovaná byla profesionál v daném oboru a musela znát konkrétní judikaturu k úrokovým sazbám, ke spotřebitelským úvěrům. Výslechy jednotlivých členů navrhovala právní zástupkyně k tomu, aby prostě potvrdily, že judikaturu znaly, ale že v podstatě, že byla ignorována. Z přílohy č. [hodnota] z výzvy k právnímu auditu s doručenkou ze [datum]. Tímto vyzval právní zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou společnost k provedení auditu exekucí, a vyzval žalovanou k zastavení exekucí takto: „Vyzývám k zastavení všech protiprávních exekucí, které jsou vedeny na základě rozhodčího nálezu….vlastní aktivitou můžete předejít vzniku dalších nákladů na straně exekutora, jako že především nákladům na straně povinných v podobě nákladů řízení o zastavení exekuce. V případě jakékoliv zastoupení budoucího klienta proti vaší společnosti, tak bude zřejmé, že zavinění na zastavení exekuce leží na vaší společnosti a že náklady vynaloženým klientem jsou účelné. Budoucím nákladům tak můžete předejít.“ Z předžalobní výzvy z [datum] zaslané žalované , není sice přiložena doručenka, ale následuje odpověď na předžalobní výzvu, kde žalovaná uvádí. Obracíme se na vás jménem svého klienta, společnosti [Anonymizováno] a je zde odkazováno na to, že zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávku ze smlouvy o úvěru, veškeré vymožení plnění, je tak plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Pokud byla exekuce zastavena, tak přezkoumáván byl exekuční titul, nikoliv dluh samotný. Jedná se o ustálenou argumentaci ze strany žalované. V dané věci stále existuje rozhodčí nález [tituly před jménem] [jméno FO], který nebyl zrušen a který představuje právní důvod pro přijetí plnění. Nejsou naplněny zákonné předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení. Protože nebyl zrušen a dále nelze vznést námitku promlčení, neboť zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení.

9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen OZ) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru a rozhodčí doložky podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření. Soud nejprve zkoumal, zda došlo k postoupení žalované pohledávky ze strany původního dlužníka z úvěrové smlouvy na žalobce, a to s ohledem na vznesené námitky žalované. Po zvážení všech okolností soud dospěl na základě výše popsaného skutkového stavu k závěru, že došlo k řádnému postoupení žalované pohledávky ze strany původního dlužníka z úvěrové smlouvy na žalobce v souladu s § 1879 OZ a toto bylo v řízení žalobcem jednoznačně prokázáno. Opačný závěr neodpovídal zjištěnému skutkovému stavu. Žalobce doložil soudu oznámení ze dne. 11.2 2021 doručeno 16.2 2021učiněné panem Šmídem, ve kterém oznamuje žalované postoupení pohledávky na žalobce, přičemž postoupení pohledávky je doloženo doručenkou. K námitce žalovaného ohledně řádného oznámení o postoupení předmětné pohledávky žalované ve smyslu § 1882 OZ soud uvádí, že z výše popsaného zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že žalované bylo postoupení pohledávky postupitelem řádně oznámeno dopisem z [datum], doručeným stejného dne, resp. smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla doručena žalovanému [datum], jak vyplývá z podacího lístku. Soud dále posuzoval uzavřenou smlouvu o úvěru č. [hodnota] mezi účastníky, a to podle § 2395 a následující OZ, přičemž v této otázce vyšel ve smyslu § 135 odst. 2 zákona č. 99/63 Sb. o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Jak přitom jednoznačně vyplývá z výše popsaného skutkového stavu, mezi stranami byla sjednána úvěrová smlouva, přičemž byla značným překročením únosné míry úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů, dluh byl zajištěn řadou řetězených smluvních pokut a výsledná vymáhána částka po žalobci, resp. jeho právním předchůdci, tak byla v kontextu všech okolností posuzované věci v rozporu s dobrými mravy. Soud se tak zcela ztotožňuje s hodnocením úvěrové smlouvy tak, jak jej provedly již exekuční soudy v předcházejících řízeních a uzavírá, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná (srovnej § 580 OZ), a to pro rozpor s dobrými mravy a rovněž pro zjevnou nespravedlnost vůči právnímu předchůdci žalobce. Soud se dále zabýval platností sjednané rozhodčí smlouvy a účinky na základě ní vydaného rozhodčího nálezu, přičemž ohledně těchto skutečností rovněž vycházel ve smyslu § 135 odst. 2 o.s.ř.. V usnesení ze dne č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno] bylo exekuční řízení zastaveno, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a navazující Úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční řízení byl pravomocně skončeno usnesením Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno], který Usnesení OS o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil a bylo postaveno najisto, že úvěrová smlouva a na ni navázaná rozhodčí doložka je absolutně neplatná, a to v návaznosti na neplatnost úvěrové smlouvy. Vzhledem k této skutečnosti, ani později na základě ní vydaný rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem k zahájení, nařízení a vedení exekuce, jelikož rozhodce neměl k vydání předmětného rozhodčího nálezu pravomoc. Soud v řízení nenabyl o správnosti těchto závěrů žádných pochybnosti, proto se s nimi zcela ztotožnil a plně na ně odkazuje. K jednotlivým námitkám žalované soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění citovaných usnesení a rovněž s nimi nad rámec tohoto vypořádání v následujících odstavcích tohoto rozsudku /ve výše uvedeném odstavci došlo k chybě. Soud vyšel z usnesení ze dne č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno] kterým bylo exekuční řízení zastaveno, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a navazující Úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční řízení byl pravomocně skončeno usnesením Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne [Anonymizováno] K žalovanou namítané nemožnosti přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení se již opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud ČR a rovněž i Ústavní soud – srov. v této souvislosti například již. cit. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3194/18, kde Ústavní soud uvedl následující: „Ústavní soud ve své judikatuře vychází ze zásady, že „námitky vůči vadám nalézacího řízení (resp. rozhodnutí jako jeho výsledku) zásadně nelze přenášet do řízení exekučního“ [nález sp. zn. Pl. ÚS 9/15 ze dne 8. 8. 2017 (N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.), bod 24]. Platí totiž, že „[e]xekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není ani řízením přezkumným“ [nález sp. zn. I. ÚS 871/11 ze dne 17. 1. 2012 (N 15/64 SbNU 155)]. Avšak „z této zásady existují obecně přijímané výjimky, podle nichž je v exekučním řízení možné hodnotit i zásadní vady exekučního titulu“ [viz již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 9/15, bod 24].“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uvedl, že taková výjimka je dána jednak „v případech, v nichž rozhodčí doložka neobsahovala dostatečně transparentní pravidla pro výběr rozhodce, a nesplňovala tedy veškeré náležitosti, jak byly konkretizovány v judikatuře.“, ale rovněž také v případech, pokud je s dlužníkem – spotřebitelem uzavřena úvěrová smlouva za zjevně nepřiměřených, nemravných a zjevně nespravedlivých podmínek. Ústavní soud konkrétně uvedl, že by „ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 199/11; obdobně obiter dictum v již citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 562/12). Tato východiska Ústavní soud aplikoval v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014 (N 226/75 SbNU 527), který se opět týká exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka byla v daném případě sjednána v souvislosti s úvěrem ve výši [částka]. Úvěrová smlouva „deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 %“ a součástí „formulářově předtištěných“ všeobecných obchodních podmínek byla ujednání o zajištění prostřednictvím dvou biankosměnek a o souboru sankcí (smluvních pokut) dopadajících na dlužníka (úvěrovaného; podrobněji k obsahu smlouvy viz bod 21 nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12). Ústavní soud dospěl k závěru, že smlouva s takovým obsahem naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti podle nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11, a dovodil, že z těchto důvodů neměl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout (body 22-25), i když rozhodčí doložka splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce (bod 26).“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uzavřel (bod 17), že v každé v tomto nálezu uvedené věci, ve které byla dovozena výjimka z jinak obecného pravidla zapovězení věcného přezkumu rozhodčího nálezu v exekučním řízení, Ústavní soud hodnotil, zda „byla uzavřena platná rozhodčí doložka a zda tedy měl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout - jinak vyjádřeno, zda účastníci řízení nebyli zbaveni práva projednat svou věc před soudem, aniž by se tohoto práva v dané věci řádně (ústavně konformním způsobem) vzdali, což by znamenalo porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. I v případě, že Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné nespravedlnosti hmotněprávní smlouvy jako celku (nález sp. zn. III. ÚS 4084/12, blíže popsaný v bodě 15) nebo o jejím možném rozporu s dobrými mravy (nález sp. zn. III. ÚS 4129/18, blíže popsaný v bodě 16), vyvodil z toho nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absenci pravomoci rozhodce, a tedy nutnost zastavit exekuci.“ V podrobnostech soud odkazuje i na další pasáže citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, se kterými se soud ztotožňuje a vycházel z těchto ústavně-právních hledisek i při posouzení předmětné věci. V každém případě již z výše uvedeného je patrné, že judikatura Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu je již ustálena v závěru, že rozhodčí nález je možné přezkoumávat i v exekučním řízení, a to v případě jeho zásadních vad – zejm. pokud je vydaný rozhodcem, který neměl pravomoc ve věci rozhodnout. Tuto pravomoc přitom soud nemá nejenom v těch případech, pokud rozhodčí pravomoc nebyla vůbec sjednána (např. jedna ze stran neprojevila řádně svou vůli pravomoc rozhodce založit tím, že by rozhodčí smlouvu řádně podepsala), ale rovněž v případě, že soud dospěje po zjištění skutkového stavu věci k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva (se spotřebitelem) je pro spotřebitele zjevně nespravedlivá nebo je v rozporu s dobrými mravy. V takových případech je dovozen rovněž nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absence pravomoci rozhodce, a je tedy nutné následně (i bez návrhu) zastavit exekuci. Soud v návaznosti na výše uvedené odmítá argumentaci žalované, že rozhodčí nález sám o sobě představuje právní titul pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení, když tento rozhodčí nález v souladu s výše uvedeným neměl od počátku (ex tunc) žádných právních účinků (lze rovněž říct, že je nicotný), jelikož rozhodoval rozhodce, který k tomu neměl pravomoc – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 1707/17, ve kterém soudy posuzovaly skutkově obdobnou věc a dovodili, že v těchto případech nedochází při zastavení exekuce exekučním soudem ke zrušení vykonatelného exekučního titulu, nýbrž jde „o situaci, ve které vydaný rozhodčí nález nikdy nebyl způsobilým exekučním titulem, a v předmětné věci neměla být exekuce vůbec nařízena. Stěžovatelka tedy od počátku neměla z titulu předmětného rozhodčího nálezu žádnou povinnost.“ Soud tak v poměrech projednávané věci uzavírá, že rozhodčím nálezem nemohla být žalobci stanovena jakákoliv povinnost vymáhaná v exekučním řízení a rovněž na základě něho nebylo možné exekuční řízení vůbec vést, jelikož tento rozhodčí nález neměl od počátku žádných právních účinků. V této souvislosti jsou rovněž liché odkazy žalované na „starou“ judikaturu Nejvyššího soudu (do roku 2012), se kterými se zcela vypořádal již Krajským soudem v [adresa], pobočka v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] dne [datum]. když zejména uvedl, že v právním posouzení důsledků „vykonatelnosti a způsobilosti rozhodčích nálezů být exekučními tituly zaznamenalo v uplynulých letech v doktrinální teorii (a z toho vyplývající judikatorní praxi soudů) zásadní posun. Běží o posun tak markantní, že je zcela nadbytečné a zavádějící zabývat se nyní při přezkumu prvostupňového usnesení vydaného v roce 2021 přístupy a nakonec i judikáty vydanými a publikovanými ve Sbírce v roce 2009, 2010 nebo 2011. Toho si je s určitostí vědom i odvolatel a citací těchto rozhodnutí v odvolání se snaží toliko odklonit odvolací soud od otázek aktuálních. Stejně tak pokud běží o usnesení jednotlivých krajských soudů na území České republiky, ty vzhledem k jejich charakteru nemají zevšeobecňující charakter a nejsou pro rozhodnutí odvolacího soudu prejudicielní.“ V dalších podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení, ze kterého, jak již bylo uvedeno, v této otázce vycházel. Soud se dále zabýval otázkou vznesené námitky promlčení Nejprve musel určit podle kterého právního předpisu bude tuto problematiku posuzovat. Shodně s žalobkyní má soud za to, že je pro určení počátku a délky běhu promlčecí lhůty v tomto případě třeba použít občanský zákoník účinný od 1.1 2014 neboť ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo za účinnosti tohoto právního předpisu. Podle § 619 odst. 1,2 obč. zák. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé a to je tehdy pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech, rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, nebo se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí lhůta trvá tři roky. Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 619 ve spojení s § 621 OZ k uplatnění práva na vydání počíná běžet nejdříve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, což je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení určí (to je uvede alespoň v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky a toto rozhodnutí doručí žalobci (nebo okamžikem, kdy se o něm žalobce prokazatelně dozví jiným způsobem).Výše uvedené závěry podporuje rovněž logická úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků (je nicotný) by neměla mít při takovém postupu co do otázky promlčení nároku (méně práv, než kolik by se jí dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen) pro nedostatek pravomoci rozhodce než soudní řízení vedené podle úpravy obsažené v zákoně o rozhodčím řízení, když lze říct, že se jedná svou povahou o závažnější vadu rozhodčího nálezu (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICDO 41/2014 ze dne 30. 6. 2016). V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu objektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/64 Sb. Občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 201, který se prosadí i za účinnosti nové právní úpravy, podle které objektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, který odpadl u soudu, počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021, 1.2.2017 sp.zn. [spisová značka]. Ke splnění předpokladu pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V projednávaném případě bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky odklizeno rozhodnutí o nařízení exekuce, na základě, něhož právní předchůdce žalobce žalované plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1, písm. h/ o.s.ř. lze přitom v této souvislosti připodobnit ke zrušení rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by být obdobné právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde bylo dovozeno, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným. V poměrech projednávané věci je v návaznosti na výše uvedené právní závěry nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobci na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce nedošlo. V řízení bylo totiž zjištěno, že závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu, resp. o neplatnosti sjednané úvěrové a rozhodčí smlouvy, byl poprvé vysloven teprve v usnesení č.j. [spisová značka] ze dne 14.4 2021 bylo exekuční řízení zastaveno, a to z důvodu absolutní neplatnosti rozhodčí doložky a navazující Úvěrové smlouvy, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu, nepřiměřenost smluvních sankcí. Exekuční řízení byl pravomocně skončeno usnesením Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka] ze dne 16.9 2021, který Usnesení OS o zastavení exekuce jako věcně správné potvrdil, a to z důvodu absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí doložky, zejména s ohledem na excesivně vysokou úrokovou sazbu a nepřiměřenost smluvních sankcí a subjektivní promlčecí lhůta proto nemohla žalobci před podáním žaloby uplynout. Soud k tomu dodává, že se zabýval i uplynutím objektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 638 OZ, která rovněž před podáním žaloby zjevně neuplynula. Na základě výše uvedeného soudu dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, když žalovaná od žalobce vymohla v nezákonně vedeném exekučním řízení žalovanou částku ve výši [částka], ačkoliv pro to neměla oporu v hmotném právu. Jednalo se z její strany o bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobce nárok. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve výši [částka] v přiměřené lhůtě stanovené výzvou právního předchůdce žalobce ze dne 3.10 2023, nabídla jen [částka], kterou však postupitel shledal jako nízkou a návrh neakceptoval. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23.5 2024. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy dle § 1970 o.z., domáhá se žalobkyně vůči žalované zaplacení dlužné částky i společně s přísl. v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od 19.10 2023 ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy do zaplacení. Žalovaná se ocitla se se splacením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a dále za právní zastoupení dle vyhl. 177/96 Sb. za 6 úkonů právní služby po [částka] ve smyslu ust. § 7 AT. Tarifní hodnota dle ust. § 8 odst. 1 vyhl. 177/96 Sb. činí částku [částka]. (Převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy ze dne 3.10 2023, sepis žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ze dne 16.9 2024, sepsání repliky ze dne 6.11 2024, sepis doplnění judikatury ze dne 3.3 2025, účast na soudním jednání dne 19.5 2025 Dála 4x režijní paušál po [částka] dle ust. § 13 odst. 4 AT a 2x režijní paušál po [částka] za úkony učiněné po novele AT účinné od 1.1 2025 tj. za účast na soudních jednáních dne 15.1 2025 a dne 16.5 2025, dohromady tedy [částka]. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, které z částky [částka] činí [částka] (potvrzení registrace k DPH bylo přiloženo k žalobě). Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží [částka].

Poučení