23 C 319/2021-61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46.825 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [číslo] 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Zamítá se zákonný úrok z prodlení od 1.6 2021 do [číslo] 2021 z částky 46.825 Kč.

II. Zamítá se žaloba ve výši 103.175 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.6 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 24 808,50 Kč vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [číslo] [rok] domáhala po žalované zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zák. č. 82/1998 Sb. a to ve výši 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uplatnila podáním doručeným žalované dne [číslo] 2021 nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], řízení bylo zahájeno dne [anonymizováno]. [rok] a skončeno bylo [číslo] [rok]. Žádost žalobkyně o vyplacení zadostiučinění byla žalovanou jako nedůvodná zamítnuta.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, délku řízení považuje za přiměřenou. Ohledně průběhu řízení uvedla, že považuje za nesporný následující průběh řízení: Dne [datum] žadatelka uplatnila mimosoudně u žalované nárok dle zákona č. 82/1998 Sb. Dne [datum] žalovaná mimosoudně projednala nárok žalobkyně. Dne [datum] žadatelka podala žalobu k [název soudu]. Dne [datum] soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne [datum] byla soudu doručena replika žalobkyně k vyjádření žalované. Dne [číslo] 2017 se konalo první soudní jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, žalobě vyhovující pouze do částky 4.500 Kč. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně proti rozsudku. Dne [číslo] 2017 soudu doručeno doplnění odvolání žalobkyně. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] se konalo jednání u odvolacího soudu, odročeno bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne [datum] odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Dne [datum] žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne [číslo] [rok] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne [datum] Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen zamítavý výrok soudu I. stupně a rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku. Dne [datum] bylo soudu I. stupně doručeno vyjádření žalobkyně. Dne [datum] se konalo další jednání u soudu I. stupně, na kterém byl vyhlášen z větší části vyhovující rozsudek.Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované proti rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] bylo odvolacímu soudu doručeno doplnění vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne [datum] se konalo jednání u odvolacího soudu, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně zčásti změněn a žaloba v předmětné části zamítnuta. Dne [datum] žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Řízení definitivně skončilo rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum], kterým bylo dovolání žadatelky odmítnuto. Samotné soudní řízení trvalo 4 roky a 6 měsíců. Celé kompenzační řízení trvalo 4 roky a 10,5 měsíce. Řízení probíhalo meritorně na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodl dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud také dvakrát. V řízení se dle názoru žalované nevyskytly průtahy ani u soudu I. stupně, ani u soudu II. stupně. Spis se sice nacházel u Nejvyššího soudu dva roky, k době rozhodování Nejvyššího soudu je však třeba uvést, že nelze rozumně předpokládat, že Nejvyšší soud bude rozhodovat ve lhůtách vyžadovaných jinak od soudů prvního či druhého stupně, nebo, že by snad měl rozhodnout obratem, což vyplývá právě z jeho postavení jako jediného soudního orgánu ve státě, do jehož kompetence patří rozhodování o dovolání jako o mimořádném opravném prostředku, resp. o prostředku, jenž by měl být mimořádným. Ať se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům. Žadatelce nemůže být vytýkáno uplatňování procesních prostředků, které jí k ochraně jejích práv poskytuje vnitrostátní právní řád. Stejně tak,ale stát nemůže být činěn odpovědným za průtahy, které v důsledku nutnosti vypořádat se s těmito návrhy vznikly (viz. např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum], § 240). Význam řízení pro žalobkyni žalovaná hodnotí jako nízký vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení, žalobkyně totiž požaduje odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo také zadostiučinění za délku soudního řízení. Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2577/14 uvedl, že„ Lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatňování nároků vyplývajících ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (zákon č. 82/1998 Sb.). Ve stávající věci se jedná v podstatě o kompenzační řízení "na druhou" (stěžovatel požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům). I když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.“ V souladu s tím, je závěr judikatury, že kompenzační řízení obecně není významnějším řízením (viz rozhodnutí NS ze dne 6.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 281/2018) .S ohledem na výše uvedené dospěla žalovaná k závěru, že celkovou délku kompenzačního řízení lze hodnotit jako přiměřenou, a to zejména vzhledem k tomu, že během čtyř a půl let bylo vydáno pět meritorních rozhodnutí a řízení proběhlo dvakrát na třech stupních soudní soustavy. Jako ke kritériu pro závěr o přiměřenosti délky řízení lze přihlédnout k nižšímu významu řízení pro žalobkyni, kdy se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení a kompenzační řízení obecně není významnějším řízením.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

4. Mezi účastníky nebylo sporu a soud ze spisu [název soudu] sp. Zn. [spisová značka], že žalobkyně dne [datum] uplatnila mimosoudně u žalované nárok dle zákona č. 82/1998 Sb. Dne [datum] žalovaná mimosoudně projednala nárok žalobkyně. Dne [datum] žadatelka podala žalobu k [název soudu]. Dne [datum] soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalované k žalobě. Dne [datum] byla soudu doručena replika žalobkyně k vyjádření žalované. Dne [číslo] [rok] konalo první soudní jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek, žalobě vyhovující pouze do částky 4.500 Kč [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně proti rozsudku. Dne [číslo] [rok] soudu doručeno doplnění odvolání žalobkyně. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] se konalo jednání u odvolacího soudu, odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne [datum] odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Dne [datum] žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne [číslo] [rok] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne [datum] Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen zamítavý výrok soudu I. stupně a rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku. Dne [datum] bylo soudu I. stupně doručeno vyjádření žalobkyně. Dne [datum] se konalo další jednání u soudu I. stupně, na kterém byl vyhlášen z větší části vyhovující rozsudek. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované proti rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne [datum] bylo odvolacímu soudu doručeno doplnění vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne [datum] se konalo jednání u odvolacího soudu, na kterém byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně zčásti změněn a žaloba v předmětné části zamítnuta. Dne [datum] žalobkyně podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Řízení definitivně skončilo rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne [datum], kterým bylo dovolání žadatelky odmítnuto. Samotné soudní řízení trvalo 4 roky a 6 měsíců. Celé kompenzační řízení trvalo 4 roky a 10,5 měsíce.

5. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uspokojení žalobou uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podáním ze dne [číslo] [rok]. Žalovaná v rámci předběžného projednání nárok žalobce odmítla svým vyjádřením k žádosti ze dne [anonymizováno]. [rok].

6. Žalobkyně při jednání dne [číslo] [rok] učinila nesporným průběh řízení tak jak je vylíčen ve vyjádření žalované, tak jako i ve stanovisku Ministerstva spravedlnosti ohledně shrnutí průběhu řízení, které je popsáno v jejich podání ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] na č.l. 25 spisu v odst. 2 s názvem shrnutí průběhu řízení s tím, že doplňuje, že spatřuje průtah zejména v tom, že spis byl dva roky u Nejvyššího soudu. Řízení trvalo 4 roky a 10,5 měsíce od [anonymizováno] [rok] do [anonymizována dvě slova] [rok]. Řízení trvalo 4 roky, 10,5 měsíce. Považuje tuto délku za nepřiměřenou, kromě toho došlo i k průtahu v rozsahu přibližně dvou let, kdy bylo dne [anonymizováno] [rok] podáno dovolání, k odeslání spisu s dovoláním došlo [číslo] [rok], k vyřízení dovolání došlo na Nejvyšším soud [číslo] 2020 a spis byl vrácen zpátky na obvodní soud pro [část Prahy].

7. Ze spisu [příjmení] [obec a číslo] [spisová značka] soud zjistil, že k průtahu na NS došlo od [číslo] [rok] do [číslo] [rok]. Skutkový průběh řízení ve spise koresponduje se skutkovým stavem, který učinili účastníci nesporným. Dovolání bylo podáno [anonymizováno] [rok], dne [anonymizováno] [rok] byla věc předložena k rozhodnutí o dovolání na základě předkládací zprávy dne [číslo] [rok], od Nejvyšší soudu se spis vrátil [číslo] [rok], [název soudu] zaslal tento spis dne [číslo] 2020 NS zpět s tím, že vr cí spis s požadavkem případné opravy označení soudu namísto [příjmení] [obec a číslo] na [obec a číslo]. Od NS po opravě vráceno dne [číslo] [rok], rozsudek byl rozeslán účastníkům dne [anonymizováno] [rok] podání právního zástupce žalobce bylo ze dne [anonymizováno] [rok].

8. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 1 odst. 3 zák. č. 82/1998 o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdškZ“), stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 citovaného zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 14 odst. 1 výše citovaného zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 stejného ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Nárok žalobce soud posoudil ve smyslu ust. § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdškZ. Žalobce nárok uplatněný žalobou předběžně uplatnil u žalované v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 OdškZ a § 15 odst. 2 OdškZ. Úřadem, který jedná za žalovanou v projednávané věci, je Ministerstvo dopravy podle ust. § 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdškZ. Soud na tomto místě konstatuje, že byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána u soudu včas. Soud se dále zabýval otázkou, zda se na tento případ aplikuje čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Ačkoli se tento článek Úmluvy týká trestního obvinění, judikatura dovodila, že se tím myslí i obvinění z přestupku, tedy na řízení o přestupku je potřeba vztáhnout tuto Úmluvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Soud má tedy za to, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy je jednoznačně aplikovatelný. Dojde-li tedy v řízení k porušení základního práva nebo svobody, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, což se vztahuje na celkovou délku řízení, a nikoliv pouze na jednotlivé průtahy. Soud dospěl v projednávané věci k závěru, že v namítaném správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, které soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ÚS ze dne 14. října 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20) posuzuje jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního práva žalobce na informace podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a žalobce měl tak právo na projednání jeho žádosti bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zahrnující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

9. V souladu s judikaturou NS ČR pak soud v intencích konkrétního případu přiznal za první a druhý rok řízení žalobci na nemajetkové újmě celkem 15 000 Kč, za každý další rok rovněž částku 15 000 Kč.

10. Při výpočtu konkrétní výše nároku žalobce soud postupoval dle § 31a) zák. 82/1998 Sb. s přihlédnutím k celkové délce řízení, složitosti věci, významu řízení pro žalobkyni, postupu poškozené a postupu orgánů veřejné moci. Výše uvedenou základní částku pak soud modifikoval následovně: a) délka řízení v trvání 4 roky a 10,5 měsíce není přiměřená, soud délku řízení posoudil v souladu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) který zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě a příslušnou judikaturou ESLP. Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož k význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP [příjmení] proti ČR ze dne [datum], § 73) .Soud přihlédl k tomu, že u NS řízení trvalo 2 roky od roku [číslo] [rok] do [číslo] [rok]. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Itálii ze dne [datum], § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Řecku ze dne [datum], § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Francii ze dne [datum], § 28). V obecné rovině je délka řízení dána nejen činností či nečinností příslušného orgánu veřejné moci, ale i složitostí věci, počtem úkonů, které je třeba ve věci provést, a počtem instancí, které ve věci rozhodují, chováním účastníků řízení, jímž přispěli k průtahům v řízení, a též chováním, jímž přispěli k odstranění vzniklých průtahů v řízení, a významu řízení pro poškozeného. Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. V této souvislosti soud dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Celé kompenzační řízení trvalo 4 roky a 10,5 měsíce. Řízení probíhalo meritorně na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodl dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud také dvakrát. Co se celkové doby řízení týče, právo žalobce bylo v předmětném správním řízení a navazujícím řízení soudním porušeno a obě tato řízení posuzovaná jako jeden celek trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, když od zahájení správního řízení do skončení navazujícího soudního řízení uplynula doba zjevně nepřiměřená složitosti věci, a to zejména v důsledku zjištěných průtahů v navazujícím soudním řízení. Celková doba řízení činila 4 roky 10,5 měsíce. Tuto délku řízení je třeba již považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se soud jeví v daném případě již jako nedostačující. S ohledem na závěr soudu o nepřiměřené délce řízení se presumuje, že žalobci vznikla nemajetková újma. Spis se nacházel u Nejvyššího soudu dva roky a tato doba není přiměřená, když NS rozhoduje bez nařízení jednání a nelze přičítat délku řízení pandemii když řízení trvalo 2 roky tj. od [číslo] [rok] do [číslo] [rok]. Z tohoto důvodu soud navýšil základní částku o 10 %. b) Složitost Řízení probíhalo meritorně na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodl dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud také dvakrát. Řízení probíhalo ve třech stupních soudní soustavy a nelze je posoudit jako jednoduché a proto soud ponížil základní částku o 10% c) Význam Význam řízení pro žalobkyni lze hodnotit jako nízký vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení, žalobkyně totiž požaduje odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, jehož předmětem bylo také zadostiučinění za délku soudního řízení. Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2577/14 uvedl, že„ Lze stěží akceptovat přístup stěžovatele k uplatňování nároků vyplývajících ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (zákon č. 82/1998 Sb.). Ve stávající věci se jedná v podstatě o kompenzační řízení "na druhou" (stěžovatel požaduje zadostiučinění za průtahy způsobené v předchozím kompenzačním řízení vedeném rovněž kvůli průtahům). I když není zcela vyloučeno, že mohou nastat průtahy v samotném kompenzačním řízení, které jsou zaviněné soudy, je třeba se stavět k nárokům uplatňovaným účastníky řízení opakovaně zdrženlivě a vždy s ohledem na individuální rozměr každého případu právě kvůli možnému zneužití práv v důsledku řetězení jednotlivých kompenzačních řízení.“ V souladu s tím, je závěr judikatury, že kompenzační řízení obecně není významnějším řízením (viz rozhodnutí NS ze dne 6.9.2019, sp. zn. 30 Cdo 281/2018). S ohledem na výše uvedené dospěla žalovaná k závěru, že celkovou délku kompenzačního řízení lze hodnotit jako přiměřenou, a to zejména vzhledem k tomu, že během čtyř a půl let bylo vydáno pět meritorních rozhodnutí a řízení proběhlo dvakrát na třech stupních soudní soustavy. Jako ke kritériu pro závěr o přiměřenosti délky řízení lze přihlédnout k nižšímu významu řízení pro žalobkyni, kdy se jedná o případ tzv. řetězení odškodňovacích řízení a kompenzační řízení obecně není významnějším řízením.

11. Jak bylo výše uvedeno, soud stanovil základní částku odškodnění na 15 000 Kč za rok řízení, přičemž první dva roky řízení ohodnotil částkou o polovinu nižší (tj. 7500 Kč. Soud neshledal důvod upravovat tuto částku z důvodu složitosti věci, postupu orgánů veřejné moci či jednání poškozeného ani významu řízení. Z výše uvedeného důvodu soud základní výši odškodnění, které odpovídá částka 46.825 Kč (2x 7500 Kč, +2x 15 000+15 000: 12=1 250+ 15 000: 365=41,09 x 14 = 46.825 Kč Celkem 15 000+30 000+ 1.250 + 575 = 46 825 Kč. Soud přihlédl k průtahu řízení před dovolacím soudem, toto období bylo od [číslo] [rok] do vydání rozhodnutí dovolacího soudu 6.8 2020 a navýšil základní částku o 10 %. Z hlediska složitosti věci, když řízení opakovaně probíhalo v několika stupních soud ponížil základní částku o 10%.

12. Pokud pak žalobce žádal též o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 o.z. se žalovaná dostala uplynutím 6-měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. tj. počínaje [číslo] [rok] od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 o.z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. Vlády č. 351/2013 Sb. Od tohoto data byl úrok žalobkyni přiznán a za období od [anonymizováno] [rok] zamítnut.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst.

3. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Při stanovení výše tarifní hodnoty aplikoval soud § 9 odst. 4 AT (usn. NS ČR sp.zn. 30 Cdo 2448/2014 dne 17.2 2015) a přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 24 808,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, (podání žaloby [číslo] [rok], vyjádření k replice [číslo] [rok], soudní jednání [číslo] [rok], soudní jednání [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] vyhlášení rozsudku půl úkonu.) celkem 5, 5 úkonu. Hodnota úkonu 3 100 Kč, režijní paušál 300 Kč. Za úkony v Kč bez DPH 17 050 Kč, za režijní paušály v Kč bez DPH 1 800 Kč celkem bez DPH 18 850 Kč, DPH 21% 3 958,50 Kč, soudní poplatek 2000 Kč celkem s DPH 24 808,50 Kč.

Poučení