23 C 34/2024 - 92

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Adriany Hasmanové a přísedících Ivany Gromanové a Bc. Mileny Tesařové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] neplatnost výpovědi z pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30. 1. 2024 daná žalobkyni podle § 52 písm. g) zákoníku práce, jež byla žalované doručena dne 30. 1. 2024, je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení ve výši 30 529 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala k soudu žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že její pracovní poměr u žalované vznikl na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 9. 5. 2022 se sjednanou pracovní pozicí „lékařka ZZS“. Dále uvedla, že dne 30. 1. 2024 obdržela od žalované výpověď z pracovního poměru, v níž je uvedeno, že s ní rozvazuje pracovní poměr podle § 52 písm. g) zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, které se opakovaně dopustila tím, že: Dne 25. 5. 2023 u výjezdu č. [hodnota] porušila Plán přednemocniční neodkladné péče a Etický kodex organizace ZZS SK při předávání pacienta do nemocnice a zhodnocením klinické situace u pacienta, zdravotní dokumentace k tomuto případu nebyla úplná, zároveň chyběla asistence dosahového lékaře, který byl operačním střediskem nabízen. Porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, které se vztahují k vykonávané práci, bylo projednáno dne 22. 9. 2023. Následně byl tento případ i vzhledem ke stížnosti ze strany nemocnice projednán Etickou komisí pro kvalitu péče dne 31. 10. 2023 a byl vystaven doplňující zápis (skutek I.). Dne 23. 11. 2023 u výjezdu č. [hodnota] nepostupovala v souladu s postupy urgentní medicíny, klinický postup tak neodpovídal situaci a vážnosti stavu pacienta. Toto porušení bylo projednáno dne 4. 1. 2024 (skutek II.). Dále opakovaně znevažuje pracovní postupy, např. SOP – Léky ovlivňující hemokoagulační rovnováhu a jejich použití v přednemocniční péči, znehodnotila podpisový arch s originálními podpisy k pracovnímu postupu, při kterém porušila zejména Etický kodex organizace č. [hodnota], nerespektuje náplň práce lékaře ZZS (skutek III.). Opakovaně porušuje Etický kodex organizace svým neslušným, útočným a nerespektujícím chováním vůči vedení, přímé nadřízené, a ostatním kolegům, konkrétně čl. 5, bod 4. (skutek IV.). Pod výčtem těchto skutků pak žalovaná ve výpovědi uvedla, že veškerá porušení byla se žalobkyní řádně projednána a sepsána, a že se uvedeným jednáním dopustila porušení povinnosti, které je vzhledem ke všem okolnostem případů soustavným závažným porušením povinností, přičemž v době posledních 6 měsíců byla písemně v souvislosti s porušením povinností upozorněna na možnost výpovědi. Protože žalobkyně s účelově tvrzenými skutečnostmi nesouhlasila, písemným podáním ze dne 4. 3. 2024 zaslaným žalované uplatnila námitky neplatnosti výpovědi a vyzvala žalovanou k přidělování práce. Poukázala též na to, že žalovaná považuje označená jednání žalobkyně za soustavná závažná porušení a upozornila ji, že v případě závažného porušení povinností není třeba splňovat podmínku soustavnosti a zejména v době posledních 6 měsíců zaměstnance upozorňovat na možnost výpovědi, tato povinnost musí být splněna pouze v případě méně závažného porušování pracovních povinností s odkazem na § 52 písm. g) zákoníku práce, který rozlišuje závažné porušení pracovních povinností a soustavné méně závažné porušování pracovních povinností. Žalobkyně současně upozornila žalovanou na to, že pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci může dát zaměstnavatel podle § 58 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanci výpověď pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu výpovědi dozvěděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy důvod výpovědi vznikl. První datovaná událost údajného porušení pracovních povinností 25. 5. 2023 se do uvedené 2měsíční lhůty jednoznačně nevejde, druhá datovaná událost 23. 11. 2023 rovněž nespadá do uvedené lhůty, neboť žalovaná byla s předmětnou událostí seznámena 28. 11. 2023 a výpověď je z 30. 1. 2024. K jednotlivým tvrzením údajného soustavného závažného porušování pracovních povinností žalobkyně na svoji obranu uvedla, že uvedeného údajného porušení se měla žalobkyně dopustit při výkonu služby dne 25. 5. 2023, když k pacientovi jako lékařka přijela ve 22.00 hodin a jeho předání do cílové [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] se uskutečnilo až ve 23.14 hodin - celkový čas strávený s pacientem byl 1 hodina a 14 minut. Žalobkyně prvotně kontaktovala k přijetí pacienta [podezřelý výraz] [právnická osoba]. v [Anonymizováno], byla však odmítnuta, proto kontaktovala dalších několik nemocnic a jelikož byla rovněž s přijetím odmítnuta, opakovaně kontaktovala telefonicky nemocnici v [Anonymizováno], jelikož tato nemocnice byla z hlediska vzdálenosti nejblíže a zdravotní stav pacienta se stále zhoršoval. Jednalo se o pacienta, ke kterému byla dispečinkem přivolána nejen lékařka, ale též policista, který měl možnost sledovat, jak žalobkyně opakovaně neúspěšně usiluje o přijetí pacienta ve zhoršujícím se zdravotním stavu do nemocnice. Proto také souhlasil s tím, že ji s pacientem do [podezřelý výraz] v [Anonymizováno] doprovodí. Popsala dále, že při příjezdu do [Anonymizováno] nemocnice lékař interní ambulance, jež měl v té době službu, odmítl pacienta přijmout, proto policista po něm požadoval prokázat totožnost, což se ho zřejmě dotklo. Poté dne 29. 5. 2023 lékařský ředitel [podezřelý výraz] [právnická osoba]. [tituly před jménem] [jméno FO] sepsal na postup žalobkyně stížnost a zaslal ji České lékařské komoře, žalobkyni byla stížnost doručena na její soukromý e-mail dne 13. 6. 2023. Na vědomí žalované (konkrétně náměstkovi [tituly před jménem] [jméno FO]) ji žalobkyně poté zaslala 21. 6. 2023. Ten ji téhož dne požádal o součinnost a uvážlivé reakce vůči ČLK, dále jí oznámil, aby se dne 4. 9. 2023 dostavila na pracoviště k projednání uvedené záležitosti zřízenou Etickou komisi pro kvalitu péče (dále jen komise). Dne 4. 9. 2023 se žalobkyně poprvé dostavila na jednání komise, která vznikla v roce 2023. O postupech komise, jejím složení, ani o svých právech při jednání komise nebyla žalobkyně předem informována, z jednání byl zapisovatelkou zpracován strohý zápis, na jednání bylo účastno cca 10 členů komise a mezi nimi i nelékařský personál. Při jednání zejména náměstkem [tituly před jménem] [jméno FO] byly dehonestovány odborné postupy žalobkyně. Bylo jí vytýkáno, že si zavolala policii na nemocničního lékaře s argumentací, že na to nemá žádné morální právo. Přitom policii, stejně jako ji lékařku k pacientovi přivolal dispečink, neboť se jednalo o případ, kdy je takový postup žalovanou nařízen. Žalobkyně dále uvedla, že komisi její obhajoba nezajímala, neprovedla jí navržené důkazy, tj. dostupným monitorovaným záznamem obsahujícím zvukovou nahrávku obsahu jejího jednání dispečinkem žalované a videozáznamem pořízeným policistou PČR [adresa] prap. [Anonymizováno] [jméno FO] pod sp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]. Byl jí sdělen vytýkací dopis a oznámeno odebrání osobního ohodnocení na dobu 3 měsíce. Žalobkyně dále popsala, že dne 31. 10. 2023 byla znovu pozvána na jednání komise, kde byly bez možnosti obrany opět dohonestovány její odborné postupy. Od komise očekávala zcela jiný přístup, a to výstupy řešení problému s [Anonymizováno] nemocnicí, jež opakovaně i v minulosti posádkám záchranné služby odmítala převzetí pacienta do své péče. K uvedeným tvrzením žalobkyně navrhla provést důkaz videozáznamem vedeným PČR [adresa] pod zp. zn. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] pořízeným policistou v [podezřelý výraz] [právnická osoba]. v [Anonymizováno] při doprovodu žalobkyně k předání pacienta, zvukovou nahrávkou ze dne 25. 5. 2023 o obsahu jednání žalobkyně s dispečinkem a svědeckou výpovědí policisty PČR [adresa] prap. [adresa]. Žalobkyně upřesnila, že uvedenými dokumenty hodlá prokázat, že její jednání při výkonu služby uvedeného dne bylo klidné, odpovídající se zhoršujícímu zdravotnímu stavu pacienta. Ze zvukového záznamu lze též zjistit, že dispečinkem jí v žádném případě nebyla nabídnuta možnost kontaktovat tzv. "dosahového lékaře" tj. lékaře na telefonu. Navíc na podpisovém archu pro Standardní operační protokoly (dále jen SOP) ohledně „dosahového lékaře“ není její podpis uveden, neboť s touto možností nebyla seznámena a zaškolena před výjezdem. Kromě toho, když se po uvedeném datu s tímto postupem seznámila, zjistila, že uvedený postup – kontaktování „dosahového lékaře“ je stanoven jako možnost, nikoliv jako povinnost. Navrhla proto jako důkaz i tuto listinu. Žalobkyně je proto přesvědčena o tom, že její postup a klinická rozvaha byly v daném případě dle lege artis postupů urgentní medicíny a nedošlo z její strany k žádnému neodbornému pochybení vůči pacientovi, což by nepochybně bylo prokázáno též znaleckým posudkem. Zásadně odmítla, že by její klinický postup v daném případě byl nesprávný vůči pacientovi či nemocnicím anebo, že je odpovědná za to, že se pacientův stav zhoršil a za zdlouhavé komplikované předání pacienta do nemocnice. Jedinou chybou, kterou uznala, bylo zavedení neúplné zdravotní dokumentace do systému Profie, tedy elektronického systému, který se propojuje s příslušnou zdravotní pojišťovnou za účelem proplácení výjezdů. Celková dokumentace je však zjistitelná v její pořízené písemné verzi v tzv. Záznamech o výjezdu, kde je přiložen i průběh stavu pacienta, tj. jeho zhoršování přímo z přístroje sanitky, kde ležel k převozu, tento jeho zhoršující se zdravotní stav žalobkyně opakovaně zmiňovala a je zaznamenán i ve zvukovém záznamu pořízeném dispečinkem. Žalobkyně proto rozhodně nesouhlasila s tvrzením, že porušila Etický kodex ZZS SČK či Plán PNP. Ohledně případu z 23. 11. 2023, kdy se jednalo o pacienta s plicní embolií s akutním cor pulmonale, ke kterému byla v době služby přivolána, rovněž nesouhlasí, že by nepostupovala podle lege artis. Podle vyjádření tehdejší primářky [tituly před jménem] [jméno FO], jež byla bezprostřední nadřízenou žalobkyně, neměla pacienta správně zaléčit. Propouštěcí lékařskou zprávu z nemocnice týkající se uvedeného pacienta však žalobkyně nemá možnost k prokázání svého tvrzení doložit, neboť [podezřelý výraz] na [adresa] ji poskytne jedině se souhlasem pacienta. Žalobkyně proto navrhla, aby soud učinil dotaz na [podezřelý výraz] na [adresa], zda při urgentním předání pacienta s plicní embolií dne 23. 11. 2023 žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně nepostupovala podle lege artis. V této souvislosti bylo žalobkyni též vytýkáno, že její chování je nepřijatelné v tom, že se opakovaně písemně dotazuje vedení žalované ve věcech, které nemají opodstatnění nebo s ní byly projednány. Žalobkyně s takovým tvrzením nesouhlasila, neboť na vedení žalované se obracela až poté, kdy její bezprostřední nadřízená primářka [tituly před jménem] [jméno FO] její dotazy ignorovala, nereagovala na ně a jednala se žalobkyní dlouhodobě s osobní nevraživostí hraničící se šikanou, jež vedení žalované tolerovalo. Vyřadila ji např. ze společné WhatsApp aplikace, v níž mají lékaři žalované možnost uplatnit požadavky na služby. Ohledně opakovaného znevažování pracovních postupů, Standardní operační protokoly, tj. tzv. interní řídící dokumenty pro zaměstnance - např. SOP s názvem Léky ovlivňující hemokoagulační rovnováhu a jejich použití v přednemocniční péči uvedla, že pokud měla znehodnotit podpisový arch listiny Standartní operační protokoly svými popisky, a tím porušit Etický kodex č. [hodnota], tak vedle svého podpisu na této listině pouze uvedla, že s novými operačními protokoly nebyla seznámena paní primářkou [tituly před jménem] [jméno FO], jak vyplývalo z textu, ale staničními sestrami. Navrhla vyslechnout [tituly před jménem] [jméno FO] – předsedu odborů, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobkyně tak považovala tvrzení žalované, že se svým jednáním dopustila soustavného závažného porušení pracovní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, za účelové.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že zcela neuznala nárok žalobkyně a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná považovala skončení pracovního poměru se žalobkyní za platné, a uvedla dále, že k opakovanému porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci ze strany žalobkyně mohou dále vypovídat zaměstnanci žalované. Žalovaná dále namítla, že ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 1. 2024 jsou uvedeny konkrétní porušení povinností s tím, že k porušování povinností docházelo opakovaně. Poukázala na skutečnost, že veškerá porušení povinností byla se žalobkyní řádně projednána, o čemž svědčí zápisy z projednání porušení povinností žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že v případě zpochybňování názorů nadřízených zaměstnanců žalované ze strany žalobkyně se jednalo prakticky o kritiku jsoucí v rozporu s loajálností k žalované. Odkázala rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu stran vymezení limitů přípustné kritiky, když jedině kritika oprávněná může obstát vedle práva zaměstnavatele na vlastní dobrou pověst a její zachování, a pouze taková kritika nezakládá porušení povinností zaměstnance. Uvedla, že se musí jednat o kritiku věcnou a konkrétní, učiněnou na základě podložených skutkových tvrzení a pravdivých podkladů, s odkazem na rozsudek NS ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1043/2016. Žalovaná poukázala na nezbytný vztah vzájemné důvěry, apelovala na spolehlivost zaměstnance a jeho poctivost vyplývající též z § 301 písm. d) zákoníku práce, jež ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním nezpůsoboval zaměstnavateli majetkovou ani morální škodu, resp. je zde zakotven pojem „oprávněné zájmy zaměstnavatele“. I přesto, že platná právní úprava explicitně neobsahuje termín „loajalita zaměstnance“, tato vychází ze samotného charakteru pracovně právního vztahu. Dle žalované jsou ve výpovědi z pracovního poměru uvedeny konkrétní porušení povinností, které souvisejí také s porušením principu loajality žalobkyně k žalované, což dle jejího názoru lze demonstrovat mj. z projevu chování žalobkyně vůči svým nadřízeným.

3. Soud musí po podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zkoumat, zda žaloba byla uplatněna včas u soudu, to znamená, zda byla dodržena lhůta uvedená v § 72 zákoníku práce. V tomto případě žalobkyně výpověď převzala 30. 1. 2024, žaloba byla podána k soudu 27. 5. 2024. Za situace, kdy pracovní poměr měl skončit uplynutím dvouměsíční výpovědní doby, která začne běžet první den kalendářního měsíce po doručení této výpovědi, proto soud vyhodnotil, že žaloba byla k soudu podána včas.

4. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 30. 1. 2024 soud zjistil, že pracovní poměr byl se žalobkyní rozvázán podle § 52 písm. g) zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, kterého se opakovaně dopustila tím, že: Dne 25. 5. 2023 u výjezdu č. [hodnota] porušila Plán přednemocniční neodkladné péče a Etický kodex organizace ZZS SK při předávání pacienta do nemocnice a zhodnocením klinické situace u pacienta. Zdravotní dokumentace k tomuto případu nebyla úplná, zároveň chyběla asistence dosahového lékaře, který byl operačním střediskem nabízen. Porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, které se vztahují k vykonávané práci, bylo projednáno dne 22. 9. 2023. Následně byl tento případ i vzhledem ke stížnosti ze strany nemocnice projednán Etickou komisí pro kvalitu péče dne 31. 10. 2023 a byl vystaven doplňující zápis (skutek I.). Dne 23. 11. 2023 u výjezdu č. [hodnota] nepostupovala v souladu s postupy urgentní medicíny, klinický postup tak neodpovídal situaci a vážnosti stavu pacienta. Toto porušení bylo projednáno dne 4. 1. 2024 (skutek II.). Dále opakovaně znevažuje pracovní postupy, např. SOP – Léky ovlivňující hemokoagulační rovnováhu a jejich použití v přednemocniční péči, znehodnotila podpisový arch s originálními podpisy k pracovnímu postupu, při kterém porušila zejména Etický kodex organizace č. [hodnota], nerespektuje náplň práce lékaře ZZS (skutek III.). Opakovaně porušuje Etický kodex organizace svým neslušným, útočným a nerespektujícím chováním vůči vedení, přímé nadřízené, a ostatním kolegům, konkrétně čl. 5, bod 4.(skutek IV.). Pod výčtem těchto skutků pak žalovaná uvedla, že veškerá porušení byla se žalobkyní řádně projednána a sepsána.

5. Soud nařídil ve věci jednání a poté, co se nepodařilo vyřešit věc smírnou cestou, přistoupil k vyhodnocení jednotlivých skutků takto: I. Porušení povinností žalobkyní, které mělo nastat 25. 5. 2023, a to u výjezdu č. [hodnota] (skutek I.), když toto porušení povinností při předávání pacienta bylo již projednáno dne 22. 9. 2023, jak vyplývá ze zápisu komise. Následně byl případ i vzhledem ke stížnosti ze strany nemocnice projednán komisí dne 31. 10. 2023 s vystavením doplňujícího zápisu komise. K vysvětlení, proč zasedala komise stran tohoto skutku z května 2023 až v září 2023, žalobkyně uvedla, že v červnu 2023 byla požádána revizní komisí ČLK na základě stížnosti ředitele [podezřelý výraz] [adresa] o zaslání podkladů stran výjezdu dne 25. 5. 2023 při předání pacienta v [Anonymizováno]. Po tomto požadavku informovala náměstka žalované [tituly před jménem] [jméno FO], a ten jí doporučil, aby byla zdrženlivá stran poskytování podkladů. Protože nedostala přesný pokyn od [tituly před jménem] [jméno FO], žádné podklady ČLK neposkytla. Stížnost ředitele nemocnice [adresa] byla podána 29. 5. 2023. Následně po dohodě s [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k zaslání dopisu ČLK dne 26. 9. 2023, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] předsedovi ČLK napsal, že věc stran stížnosti proti žalobkyni bere zpět, aby zbytečně nezatěžoval aparát ČLK, když se věcí začal zabývat i náměstek [tituly před jménem] [jméno FO], který věc prošetřil a vyvodil pro žalobkyni následky dle směrnic SZS. Následně ČLK vydala rozhodnutí o nezahájení disciplinárního řízení. Z toho vyplývá, že žalovaná se celou věc rozhodla řešit interně, proto zasedla komise pro kvalitu péče dne 22. 9. 2023, byl vypracován zápis, ze kterého vyplývá, že přítomna byla žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. V tomto zápise byla žalobkyně upozorněna na možnost výpovědi dle § 52 písm. g) zákoníku práce a byl jí navržen pracovně právní postih. Jednalo se o návrh na upozornění porušení pracovních povinností s odebráním osobního příplatku na tři měsíce. K dotazu soudu, kdy vlastně tato komise zasedala, žalobkyně uvedla, že s odstupem času si toto již nepamatuje, a to zejména s poukazem na zápis ze dne 4. 9. 2023 (čl. 51–52 spisu). Nepamatovala si, zda byla přítomna jednání, ale tento zápis byl posléze zveřejněn na intranetu. Vypověděla, že to mohlo být i tak, že její případ s dalšími předjednala komise již 4. 9. 2023, a následně 22. 9. 2023 se pouze jejím případem zaobírala komise znovu. Zápis z této komise 22. 9. 2023 (na čl. 31 – 32 spisu) převzala osobně, z toho usuzovala, že se komise účastnila, ale nespokojila se s výsledkem a závěrem vyhodnocení případu. Bylo jí řečeno, že tato komise zasedá poprvé, bylo jí sděleno, že členy měli být pouze pracovníci z lékařského stavu, nicméně ačkoli se jí členové nepředstavili, asi polovina z přítomných 10 členů byla z nelékařského stavu. Videozáznam nebyl zkoumán před komisí, bylo jí řečeno, že se s ním seznámil [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud se chtěla žalobkyně účastnit komise se svým právním zástupcem, toto jí bylo odepřeno. Stejně tak byla odepřena i účast člena odborového svazu. Pokud chtěla situaci hodnotit s odkazem na nahrávky dispečinku, tento její požadavek v zápise chybí a nebyl připuštěn. Žalobkyně k situaci dále uvedla, že ji následně hodnotila společně s odbory, bylo jí navrženo, aby celou věc znovu otevřela. Oslovila proto [tituly před jménem] [jméno FO] a s členem odborů osobně navštívila i ředitele. Proto došlo k novému zasedání komise, před kterou byla 31. 10. 2023 osobně, žádný zápis však neobdržela. Zápis (na čl. 32–33 spisu) byl vypracován až následně a byl jí předán až v průběhu její služby dne 9. 11. 2023. Z tohoto zápisu vyplývá, že se jedná o doplnění zápisu ze dne 22. 9. 2023 na základě setkání komise ze dne 31. 10. 2023. Opět byl hodnocen výjezd ze dne 25. 5. 2023 s tím, že bylo opětovně popsáno umístění pacienta, proto komise navrhla stejný druh postihu. I v tomto zápise byla žalobkyně upozorněna na možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí dle § 52 písm. g) zákoníku práce. Z tohoto zápisu vyplývá, že za osobu přítomnou byla označena i žalobkyně, která zápis podepsala 9. 11. 2023, stejně tak jako [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] Mašlín. Z upozornění ze dne 9. 11. 2023 (na čl. 29-30 spisu) vyplývá, že výjezd ze dne 25. 5. 2023 byl projednán komisí jak 22. 9. 2023, tak i 31. 10. 2023, kdy mělo dojít ke korekci původního zápisu s tím, že žalovaná opakovaně dospěla k závěru, že je namístě odebrat žalobkyni osobní příplatek po dobu 3 měsíců s tím, že porušení povinností bylo shledáno, když komise uvedla, že se domnívá, že byl překročen etický kodex, a že došlo k chybného zhodnocení klinické situace. K tomuto postihu došlo od ledna 2024 do dubna 2024, kdy jí byl odebrán 3 x osobní příplatek. Žalobkyně dále uvedla, že následně pracovala pod určitým tlakem, když ji kontrolovali inspektoři provozu jmenovaní [tituly před jménem] [jméno FO]. Bylo to min. jednou v prosinci 2023 a dvakrát v lednu 2024. Inspekce vypadala tak, že inspektor provozu jel sólo autem s posádkou a sledoval celou situaci její práce. Žádný výstup se však nikdy nedozvěděla. K celé záležitosti ještě právní zástupkyně žalobkyně poukázala na nepřiměřenost hodnocení práce žalobkyně, a to mj. s odkazem na zápis (na čl. 51–52 spisu), kdy případ zhoršení stavu seniora byl vyhodnocen s doporučením projednání případu bez pracovně právního postihu, i když se jednalo o závažné pochybení. K tomuto právní zástupkyně žalované uvedla, že z toho může vyplývat i to, že došlo pouze k chybnému vypracování záznamu a nejedná se o hodnocení situace při manipulaci se seniorem. II. K porušení povinnosti ze dne 23. 11. 2023 – výjezd č. [hodnota] byl žalovanou kritizován postup žalobkyně, kdy neměla postupovat v souladu s postupy urgentní medicíny, a kdy klinický postup neodpovídal situaci a vážnosti stavu pacienta, když toto porušení bylo se žalobkyní projednáno 4. 1. 2024 (skutek II.). K tomuto porušení byl založen zápis ze dne 4. 1. 2024 (na čl. 33–34 spisu) a žalobkyně uvedla, že nedošlo k žádnému projednání porušení jejích povinností, neboť zápis jí byl předán inspektorem provozu kontroly panem [jméno FO] v den, kdy měla službu a on ji de facto kontroloval. Ke konci služby jí předal zápis, který založila do spisu v originální podobě (založen do přílohové obálky) s tím, že svůj tiskopis nepodepsala, jemu zápis podepsala a ona obdržela tento zápis již s podpisem [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Až následně je v zápisu 14. 1. 2024 připojen i podpis [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně proto uvedla, že není pravdivé tvrzení ve výpovědi, že porušení její povinnosti dne 23. 11. 2023 s ní mělo být projednáno 4. 1. 2024. Ze zápisu nevyplývá složení komise, nicméně po obdržení výpovědi dne 30. 1. 2024 a absolvování přednášky v červnu 2024 se rozhodla (již po podání žaloby k soudu 27. 5. 2024) oslovit v září 2024 vědeckou radu ČLK (jak vyplývá z čl. 52–53 spisu), která jí poskytla odpověď dne 26. 9. 2024 (čl. 52–56 spisu). Žalobkyně upřesnila, že i tento zápis byl následně doplněn, a to zápisem na čl. 34–35 spisu, který byl žalobkyni předán během její služby (ke konci) inspektorem provozu kontroly [jméno FO] dne 18. 1. 2024. Žalobkyně proto na základě těchto skutečností popřela, že by věc hodnotila komise. Následně byl žalobkyni [tituly před jménem] [jméno FO] v doprovodu [tituly před jménem] [jméno FO], personálního náměstka, dne 30. 1. 2024 předán další zápis, který se vztahuje jak ke skutku II., tak i ke skutkům III. a IV. Žalobkyně opět doplnila své tvrzení, že žádná komise nezasedala. Zápis jí byl předán před nástupem do její noční služby dne 30. 1. 2024 (o tom svědčí i podpisy na čl. 36-37 spisu). Po předání tohoto zápisu asi 5 minut poté obdržela i výpověď, kterou odmítla podepsat. Z tohoto zápisu vyplývá, že porušení kodexu bylo popsáno pouze v obecné rovině a celá situace byla hodnocena vyslovením domněnky, že nemělo být postupováno v souladu s postupy urgentní medicíny. Ze zápisu vyplývá, že postup žalobkyně byl vyhodnocen za přinejmenším nevhodný a aplikace Fentanylu byla shledána za velmi spornou. V tomto zápise bylo zmíněno rovněž nepřijatelné opakované písemné dotazování bez další bližší specifikace. Rovněž v tomto zápise byla žalobkyně upozorněna na možnost rozvázání jejího pracovního poměru dle § 52 písm. g) zákoníku práce. Ani z tohoto zápisu není zřejmé, kdo tvořil komisi, která měla celou situaci hodnotit. III. Ke skutku III. a IV. s poukazem na upozornění na čl. 30-31 spisu a na zápis z čl. 36–37 spisu soud vyhodnotil, že toto označení pochybení není přesně vymezeno. V návaznosti na vyhodnocení soudu, že se jedná o nepřesné uvedení, kdy mělo dojít a jakým způsobem opakovaně k porušení etického kodexu, právní zástupkyně žalované založila do přílohové obálky 5 listů WhatsAppové komunikace s [tituly před jménem] [jméno FO], když nelze určit jakého jsou data. Dále založila do spisu v návaznosti na výtky v zápise předaném 18. 1. 2024 čl. 34–35 spisu další WhatsAppovou a e-mailovou komunikaci žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] a dalších lékařů. Dále založila do spisu i průřezovou e-mailovou komunikaci dokumentující, jakým způsobem žalobkyně se žalovanou komunikovala. Žalobkyně se k těmto důkazům vyjádřila tak, že pokud se jedná o založenou WhatsAppovou komunikaci s primářkou, tak z té spíše vyplývá, že se neadekvátně zachovala ona poté, co se žalobkyně nedočkala její pomoci. K dalším založeným důkazům žalobkyně uvedla, že se jedná o odborné diskuse. K tomu právní zástupkyně žalované uvedla, že v žádném případě nechce prokazovat důkazy odbornost žalobkyně, nicméně dle jejího názoru lze z důkazů vyčíst způsob komunikace žalobkyně, kdy tuto lze označit min. za nekorektní a neprofesionální. S tímto žalobkyně nesouhlasila, dle jejího názoru v komunikaci neútočila na žádnou osobu jako takovou, pouze zdůraznila existenci rizik, která by mohla nastat. Pokud žalovaná založila i komunikaci z 5. 1. 2024, k tomu žalobkyně uvedla, že k ní došlo po předložení zápisu ze dne 4. 1. 2024, a v průběhu ledna de facto apelovala na to, aby nemusela pracovat pod nátlakem formou kontroly inspektory provozu. Upřesnila, že další korespondence ze dne 9. 11. 2023 proběhla po obdržení zápisu komise, u které se žalobkyně účastnila. Pokud se jedná o určité emoce, vždy to bylo poté, co obdržela zápis z jednání komisí, které mnohdy ani neproběhly.

6. Soud předmětnou věc posoudil podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, kdy zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práce; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnosti výpovědi. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do dvou měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však do jednoho roku od dne, kdy důvod k výpovědi vznikl. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Podle § 50 odst. 4 zákoníku práce musí být důvod ve výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

7. Z právní úpravy vyplývá, že soud není při posuzování důvodnosti výpovědi z pracovního poměru vázán tím, jak právně vymezil tento důvod zaměstnavatel, rozhodující pro posouzení je skutkové vymezení tohoto důvodu. V případě, že důvodem výpovědi je porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, bez ohledu na tom, jak vymezený skutek posoudil zaměstnavatel, soud zkoumá, zda jednání skutkově vymezené ve výpovědi je způsobilé naplnit některý z „poddůvodů“ obsažených v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce (důvod pro který by mohlo dojít k okamžitému zrušení pracovního poměru; závažné porušení povinnosti; soustavné méně závažné porušování povinnosti). Jestliže tedy například zaměstnavatel ve výpovědi zaměstnanci vytýká soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a soud neshledá naplnění předpokladů stanovených zákonem pro výpověď z důvodu soustavného méně závažného porušování ať už proto, že některé ze skutků nebyly prokázány, nebo že nebyl zaměstnanec upozorněn písemně na možnost výpovědi, nevylučuje to, že by mohl některý z vytýkaných skutků posoudit jako závažné porušení povinnosti popřípadě důvod pro který by bylo možno i okamžitě zrušit pracovní poměr a shledat důvodnost výpovědi z tohoto důvodu.

8. V daném případě žalovaná ve výpovědi žalobkyni vytýká soustavné „závažné“ porušení povinnosti, přičemž v době posledních 6 měsíců měla být žalobkyně písemně upozorněna na možnost výpovědi. Soud zjistil, že žalovaná při předání písemných listin stran každého ze shora popsaných skutků pokaždé žalobkyni upozornila na možnost výpovědi. Bylo tomu tak již u provedení zápisu stran skutku I. Protože v případě soustavného méně závažného porušování povinností neběží dvouměsíční lhůta pro každé z méně závažného porušení pracovní povinnosti, které jsou podkladem výpovědi, nýbrž až od okamžiku, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o tom méně závažném porušení povinnosti, na jehož základě výpověď dal, a kterým byla dovršena skutková podstata tohoto důvodu výpovědi. V tomto případě soud posuzoval naplnění § 52 písm. g) zákoníku práce, který patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k takovým právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, tak zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; soud může přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance a k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu a podobně. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

9. Ve smyslu shora uvedeného a citovaného soud při zkoumání intenzity porušení povinností dospěl k tomuto závěru: U skutku I., který se stal 25. 5. 2023, sepsala žalovaná zápis o jeho projednání dne 22. 9. 2023, kdy navrhla postih – odebrání osobního příplatku na 3 měsíce. Následně byl případ projednán komisí dne 31. 10. 2023 s vystavením doplňujícího zápisu, kdy opětovně nelze zjistit složení komise, nicméně i z doplňujícího zápisu dospěla komise k závěru, že je vhodné odebrání osobního příplatku žalobkyně na 3 měsíce. Z doplňujícího zápisu není zřejmé, proč došlo ke korekci původního zápisu. Soud zjistil, že již u projednání tohoto skutku byla žalobkyně upozorněna na možnost výpovědi v případě dalšího porušení povinností. Za situace, kdy uvedený skutek byl několikrát projednán etickou komisí pro kvalitu práce a žalobkyně byla potrestána odebráním osobního ohodnocení na dobu 3 měsíců, má soud za to, že tento skutek nedosahuje takové intenzity porušení pracovní povinnosti, které by bylo možné vyhodnotit jako natolik závažné, že by zakládalo podání výpovědi ze strany zaměstnavatele. Ke skutku II. došlo 23. 11. 2023, kdy žalovaná u výjezdu tohoto dne neměla postupovat v souladu s postupy urgentní medicíny, kdy klinický postup neodpovídal situaci a vážnosti stavu pacienta s odkazem na projednání dne 4. 1. 2024. Soud ze zápisu (nelze zjistit, která komise, v jakém složení zápis vypracovala) zjistil, že komise dospěla k závěru, že se domnívá, že žalobkyně nepostupovala v souladu s postupy urgentní medicíny, kdy podání malé dávky heparinu považovala za přinejmenším nevhodné a rovněž když aplikaci fentanylu při hypotenzi a šokovém stavu bez podpory vasopresorů shledala jako velmi sporným. Takto hodnocené jednání, v rámci kterého byla žalobkyně opětovně upozorněna na možnost podání výpovědi, soud hodnotí za nedostatečně konkrétní, kdy hodnocení je postaveno na domněnkách, a skutečnost, že postup žalobkyně byl shledán přinejmenším za nevhodný, nenaplňuje intenzitu porušení povinnosti, pro kterou by bylo možné přistoupit k podání výpovědi. Žalobkyně sama navíc vypověděla, že tvrzení o projednání jejího postupu se nezakládá na pravdě, neboť zápis z jednání komise jí byl předán inspektorem provozu [jméno FO] až při jednom z výjezdů, kdy měla službu a kdy kontroloval její práci. Žalobkyně rovněž upřesnila, že i tento zápis citovaný v podané výpovědi byl ještě následně doplňován, o čemž svědčí jeho doplnění dne 18. 1. 2024 (čl. 34-35 spisu). Navíc z důkazu založeného žalobkyní, kdy se následně obrátila na Vědeckou radu ČLK dne 26. 9. 2024 a požádala o odborné posouzení jejího postupu, soud zjistil, že ta dospěla k závěru, že dle popisu případu lékařka správně vyhodnotila, že je pacient rizikový, a proto vzhledem k dojezdové vzdálenosti a poločasu heparinu nelze její postup považovat jako pochybení, když stran hypotenze – podané množství tekutin nebylo přehnaně malé, nebo naopak nepřiměřeně velké. Soud proto ani v tomto případě neshledal intenzitu porušení pracovní povinnosti žalobkyně natolik závažnou, že by zakládala podání výpovědi, a navíc pokud by se jednalo pouze o méně závažné porušení povinnosti, muselo by se jednat o porušení opakované, což v daném případě nenastalo. Co se týče uvedení skutků III. a IV., kdy žalobkyně měla opakovaně znevažovat pracovní postupy, kdy měla znehodnotit podpisový arch, kdy měla nerespektovat náplň práce lékaře ZZS a kdy opakovaně měla porušovat etický kodex neslušným, útočným a nerespektujícím chováním vůči vedení, přímé nadřízené a ostatním kolegům, konkrétně se mělo jednat o článek 5 bod 4., tak toto popsání skutku je natolik nekonkrétní, že není splněn zákonný požadavek vymezení skutku tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn, proto musí být popsán natolik přesně, že žádné dodatečné vymezení navrženými důkazy formou výslechů navržených svědků není možné. Z tohoto důvodu nelze hodnotit skutky popsané jako III. a IV. za opakované porušení pracovní povinnosti. Za dané situace proto shledal soud žalobu žalobkyně za důvodnou a zcela jí vyhověl, neboť není splněna podmínka, že docházelo k soustavnému porušování povinností v době posledních 6 měsíců, když shora popsané porušení nedosahuje potřebného stupně intenzity. Proto návrhy účastníků na provedení důkazů videozáznamem, zvukovou nahrávkou, svědeckou výpovědí policisty a výslechem kolegů soud považuje za nadbytečné, a tak jejich provedení zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 529 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 1. 2025, z částky 3 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 4. 2025 a z částky 3 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 4. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 128 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 23. 1. 2025 náhrada 1 064 Kč za cestovné v částce 464 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 4. 2025 náhrada 1 064 Kč za cestovné v částce 464 Kč podle § 13 a. t. (když žalobkyně za účast na jednání dne 24. 2. 2025 nepožaduje cestovné) a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud žalobkyni za zaslání repliky k vyjádření žalované odměnu nepřiznal, tato byla zaslána nad rámec požadovaného soudem a mohl být uplatněna v rámci jednání soudu.

Poučení