23 C 35/2020-693

Rubrum

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Z majetku ve společném jmění účastníků soud přikazuje do výlučného majetku žalované: -) pozemek parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemek parcelní [číslo] zahrada, vše zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce], -) zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeném [právnická osoba], který ke dni rozvodu manželství činil 352 459,44 Kč, tj. majetek v hodnotě 4 952 459,44 Kč.

II. Z majetku ve společném jmění účastníků soud přikazuje do výlučného majetku žalobce: -) obchodní podíl ve výši 49 % ve společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], [anonymizováno] [adresa] -) obchodní podíl ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], [anonymizováno] [adresa] -) zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeném [právnická osoba], který ke dni rozvodu manželství činil 95 207,77 Kč, tj. majetek v hodnotě 16 566 207,77 Kč.

III. Žalobce je povinen do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované na vyrovnání jejího vlastnického podílu částku ve výši 2 220 429,63 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 55 000 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení částku 18,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně na náhradě nákladů řízení částku 18,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Uvedl, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 6. 2006 a rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 23. 9. 2019. V průběhu manželství nedošlo k jakékoliv modifikaci rozsahu SJM. Předmětem vypořádání žalobce učinil nemovité věci (pozemek parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemek parcelní [číslo] zahrada, vše zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce]), dále pak movité věci, a to obchodní podíl o velikosti 49 % v obchodní společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a obchodní podíl o velikosti 100 % v [právnická osoba] [anonymizováno] a v neposlední řadě i dva závazky vůči [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], svému otci. Jednalo se o půjčku ve výši 6 227 263,60 Kč na koupi nemovitých věcí uvedených ve výroku I. rozsudku a dále o řadu dílčích půjček poskytnutých v období od 16. 4. 2008 do 3. 7. 2009 na stavbu domu. Půjčka byla poskytnuta bezúročná a byla účastníkům poskytnuta částečně v hotovosti a částečně převodem na účet jednotlivých dodavatelů stavby. Splatnost půjčky byla stanovena na 1. 1. 2030. Druhá půjčka byla poskytnuta ve výši 5 145 000 Kč, a to na základě písemné smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013 s tím, že splatnost půjčky byla stanovena na 10 let a byl sjednán úrok z půjčky ve výši 4,5 % ročně. Prostředky získané z této půjčky byly použity na vklad žalobce do společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Obě půjčky měly být poskytnuty otcem žalobce oběma manželům, přičemž manželka dala minimálně konkludentní souhlas k poskytnutí obou půjček. Tvrzení žalované, že by o půjčkách nevěděla, označil žalobce za účelové. Žalovaná si byla vědoma finanční situace manželů v té době a je tedy zřejmé, že zejména stavba domu, ale i vklad do společnosti, se nemohl uskutečnit z jejich doposud naspořených společných prostředků. Žalovaná přitom jistě věděla, že se takové prostředky vynakládají (podepsala kupní smlouvu na pozemek a dům, podílela se na zařizování domu, udělila písemný souhlas s použitím prostředků do podnikání). Pokud by soud však dospěl k závěru, že se jedná o výlučný závazek žalobce, žádal žalobce uplatnění disparity podílů, neboť prostředky získané z těchto půjček, byly vneseny do společného jmění manželů, kdy za první půjčku ve výši 6 277 263,60 Kč byla koupena nemovitost a následně vystaven rodinný dům žalobce a žalované. Pokud se týká druhé půjčky, byla jako vklad vložena do společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], přičemž obchodní podíl žalobce je součástí společného jmění manželů. Disparitu žalobce žádal uplatnit i ve vztahu ke společnosti 3 [právnická osoba] z důvodu, že po rozvodu manželství došlo díky získané dotaci k významnému zhodnocení nemovitostí ve vlastnictví společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Stejně tak žádal uplatnění disparity i pokud se jednalo o [právnická osoba] [anonymizováno], což odůvodnil skutečností, že hodnota této společnosti je tvořena především osobní účastí žalobce na této společnosti. Pokud však soud na uplatnění disparity nepřistoupí, žádal pro ten případ, aby při zjištění ceny obchodních podílů nebylo vycházeno z obvyklé ceny v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav těchto společností k okamžiku vypořádání SJM, ale aby bylo při stanovení obvyklé ceny vycházeno ze stavu těchto společností k okamžiku právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

2. Žalovaná učinila dále předmětem vypořádání SJM i účty obou účastníků vedených u Komerční banky. Navrhla, aby byl každému z manželů přikázán zůstatek na účtu vedeném na jeho jméno. Nesouhlasila dále s tím, že by v manželství vznikly jakékoliv závazky. Pokud žalobce na sebe přebíral nějaké závazky, bylo to bez vědomí a souhlasu žalované, jedná se tedy o jeho výlučné závazky, které nejsou součástí společného jmění manželů. Žalovaná také žádala, aby od zůstatku na jejím účtu byla odečtena částka 180 000 Kč představující výživné pro její děti, které doposud nebylo spotřebováno.

3. V průběhu řízení účastníci označili za nesporná tato tvrzení. Předně shodně uvedli, že nemovité věci byly nabyty za trvání manželství z prostředků pocházejících ze společného jmění manželů. Účastníci shodně navrhli, aby byly tyto nemovité věci přikázány žalované. Neshodli se však na hodnotě nemovitých věcí. Pokud se týká movitých věcí (obchodní podíl ve výši 49 % ve společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a obchodní podíl ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno]), shodli se účastníci sporu, že obchodní podíly v těchto společnostech byly nabyty za trvání společného jmění manželů, a to z prostředků v SJM. Shodně se také vyjádřili k tomu, že tyto obchodní podíly mají být přikázány do výlučného majetku žalobce. Neshoda však panovala ohledně hodnoty těchto obchodních podílů. Ohledně účtů obou účastníků vedených u Komerční banky se oba účastníci souhlasně vyjádřili tak, že každému z účastníků má být přikázán zůstatek peněžních prostředků na tom účtu, na jehož jméno je veden. Soud vyšel i ze shodného tvrzení účastníků, že v roce 2008 a následně v roce 2013 (v době, kdy měly být sjednány půjčky s otcem žalobce) byly příjmy a majetek manželů minimální, a pokud by tedy byly půjčky sjednány, přesahovaly tyto míru přiměřenou jejich majetkových poměrů.

4. Shodná tvrzení účastníků vzal soud ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění a z těchto také vycházel. Sporné skutečnosti se musely stát předmětem dokazování. Soud proto ve věci provedl rozsáhlé dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav.

5. Podle rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 9. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo manželství účastníků rozvedeno, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 23. 9. 2019.

6. Z písemné smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013 soud zjistil, že žalobce uzavřel s [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] (svým otcem) smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla půjčka ve výši 5 145 000 Kč, kdy prostředky z této půjčky měly být použity ke splnění vkladové povinnosti žalobce, jakožto budoucího společníka společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Byla stanovena desetiletá splatnost půjčky a sjednán úrok ve výši 4,5 % z dlužné jistiny. Pokud soud prováděl na jednání soudu dne 15. 12. 2022 důkaz fotografií smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013, zjistil, že tato smlouva byla vytištěna na hlavičkovém papíru [anonymizována tři slova].

7. Dne 10. 10. 2013 byl podepsán souhlas manželky, kdy žalovaná udělila žalobci jako svému manželovi souhlas s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikání, tj. k použití částky 5 145 000 Kč za účelem splacení vkladu a založení obchodní společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Dle prohlášení správce vkladu ze dne 18. 11. 2013 byl žalobcem složen vklad ve výši 5 145 000 Kč do společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Podle potvrzení [právnická osoba] ze dne 18. 11. 2013, byla na účet zřízený pro společnost [anonymizováno] [právnická osoba] před jejím vznikem za účelem splacení peněžitých vkladů na základní kapitál složena částka ve výši 10 500 000 Kč.

8. Z potvrzení [právnická osoba] vyplývá, že na účtu žalované byly ke dni právní moci rozvodu, tj. k 23. 9. 2019, prostředky ve výši 352 459,44 Kč a na účtu vedeném na jméno žalobce byly ke dni rozvodu manželství prostředky ve výši 95 207,77 Kč.

9. Soud provedl důkaz i fakturou [číslo] vystavenou společností [právnická osoba] znějící na částku 70 925,70 Kč za stavební práce na rodinném domě [adresa], [obec]. Stejně tak byla touto společností vyúčtována i částka 22 890 Kč (faktura [číslo]), částka 360 324,10 Kč (faktura [číslo]), částka 86 595 Kč (faktura [číslo]), částka 176 399 Kč (faktura [číslo]), částka 384 689,30 Kč (faktura [číslo]), částka 484 568,20 Kč (faktura [číslo]), částka 194 165,50 Kč (faktura [číslo]), částka 74 289,80 Kč (faktura [číslo]), částka 122 000,60 Kč (faktura [číslo]), částka 178 690,90 Kč (faktura [číslo]), částka 315 857 Kč (faktura [číslo]), částka 336 429,60 Kč (faktura [číslo] 2008). Fakturou [číslo] pak byla žalobci vyúčtována částka 106 046 Kč za zárubně, dveře a montáž. Fakturou č. [anonymizováno] [číslo] byly vyúčtovány práce [právnická osoba] s.r.o. v částce 120 717 Kč. Z faktury č. [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že žalobci byla naúčtována částka 38 861 Kč za skládku odpadů. [příjmení] [jméno] [příjmení] č. [anonymizováno] [číslo] byly vyúčtovány práce za položení střešní krytiny ve výši 71 824 Kč. Fakturou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [číslo] byly vyúčtovány práce ve výši 123 057 Kč a fakturou č. [anonymizováno] [číslo] práce ve výši 29 340 Kč. Podle pokladního dokladu [právnická osoba] bylo nakoupeno zboží v celkové výši 58 729 Kč. Z příjmové pokladního dokladu ze dne 26. 8. 2009 a ze dne 4. 11. 2009 vyplývá, že žalobce uhradil částku 250 000 Kč a částku 70 000 Kč za realizaci kuchyně a koupelnového nábytku. Z kupní smlouvy ze dne 16. 4. 2008 vyplývá, že prodávající uzavřeli s žalobcem a žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byla budova [adresa], postavená na parcele [číslo] dále parcela [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí] na [anonymizováno]. Kupní cena ve výši 720 000 Kč byla kupujícími zaplacena po podpisu smlouvy v hotovosti.

10. Z výpisu z účtu [jméno] [celé jméno žalované], matky žalobce, vedeného u [právnická osoba] vyplývá, že dne 12. 5. 2009 byla z tohoto účtu vybrána v hotovosti částka 86 120 Kč. Dne 13. 5. 2009 byla převodem z účtu uhrazena společnosti [právnická osoba] částka 86 595 Kč, dne 14. 5. 2019 pak částka 176 399 Kč, dne 4. 6. 2009 částka ve výši 384 689,30 Kč, dne 1. 7. 2009 částka 194 160,50 Kč. Dne 3. 7. 2009 bylo v hotovosti vybráno z účtu 100 000 Kč. Dále byly společnosti [právnická osoba] hrazeny částky 74 298,80 Kč, 122 000,60 Kč, 178 690,90 Kč, 315 857 Kč, to vše dne 10. 8. 2009. Dne 8. 10. 2009 byla vybrána v hotovosti částka 15 000 Kč a dne 19. 10. 2009 částka 5 000 Kč. Dne 26. 10. 2009 byla zaplacena z účtu částka 106 046 Kč, a to [právnická osoba] [jméno]. Dne 12. 11. 2009 byla převodem na účet zaplacena [právnická osoba] [anonymizováno]. částka 123 057 Kč. Dne 9. 12. 2009 byla zaplacena společnosti [právnická osoba] částka 22 890 Kč. Dne 11. 2. 2010 bylo z účtu v hotovosti vybráno 100 000 Kč. Dne 29. 8. 2008 byla [právnická osoba] [anonymizováno]. z účtu poskytnuta částka 29 340 Kč; [příjmení] [jméno] dne 23. 10. 2008 částka 71 824 Kč, společnosti [právnická osoba] dne 28. 11. 2008 částka 336 429,60 Kč. Dále bylo dne 2. 12. 2008 vybráno v hotovosti 50 000 Kč a za projektové práce na rodinném domě byla poskytnuta dne 3. 12. 2008 bezhotovostní platba ve výši 54 000 Kč. Společnosti [právnická osoba] byla dne 29. 12. 2008 uhrazena částka 336 429,60 Kč, této společnosti byla poskytnuta i částka 45 321,10 Kč dne 26. 1. 2009, téhož dne byla vybrána v hotovosti částka 400 000 Kč. Společnosti [právnická osoba] byla dne 17. 2. 2009 poskytnuta částka 484 568,20 Kč. Dne 12. 3. 2009 bylo z účtu vybráno v hotovosti 630 000 Kč. Dne 19. 1. 2010 byla z účtu [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] zaplacena částka 360 324,10 Kč, stejně tak téhož dne byla zaplacena i částka 120 717 Kč.

11. Dle emailové zprávy ze dne 26. 6. 2018 byl právním zástupcem žalobce zaslán žalované návrh dohody o zúžení SJM. Z tohoto návrhu se podává, že manželé se měli dohodnout na tom, že obchodní podíl ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno] a obchodní podíl ve výši 49 % ve společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] se stává výlučným vlastnictvím manžela a ode dne podpisu této smlouvy měl do výlučného vlastnictví manžela náležet i veškerý zisk a výnosy, stejně tak i závazky související s těmito obchodními podíly. Návrh nebyl ze strany žalované akceptován.

12. Soud ve věci provedl i důkaz protokolem o jednání ze dne 10. 11. 2020 ve věci vedené Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. [spisová značka], ze kterého vyplývá, že žalobce v tomto řízení vypověděl, že aktuálně kupuje rodinný dům ve [obec].

13. Ve věci byl vyhotoven znalecký posudek, který vypracoval znalecký ústav [právnická osoba], jehož předmětem byly nemovité věci ve společném jmění manželů. Ocenění bylo provedeno k datu 30. 4. 2021 na částku obvyklé ceny ve výši 4 600 000 Kč. Jako srovnávací materiál znalec použil 11 nemovitostí s daty prodeje od září 2019 do listopadu 2020. Při svém výslechu pak znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že byl na osobní prohlídce oceňovaných nemovitých věcí. Pro ocenění nemovitých věcí použil srovnávací metodu, přičemž za zdroj porovnávacího materiálu použil databázi znalců, která soustřeďuje informace získané samotnými znalci při osobní prohlídce dané nemovitosti, součástí této databáze jsou nejen veškeré informace o nemovitostech potřebné k vypracování znaleckého posudku, je zde uvedena i znalcem odhadnutá obvyklá cena, stejně tak i cena, za kterou byl prodej nemovité věci následně realizován. Na závěr znalec uvedl, že na Hodonínsku cena nemovitostí rostla do roku 2021, v roce 2022 se již nezvyšovala.

14. Žalobce soudu dále předložil znalecký posudek, který k jeho žádosti vyhotovil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Ten obvyklou cenu nemovitých věcí stanovil na částku 5 750 000 Kč, přičemž při vyhotovování znaleckého posudku vycházel ze stavu nemovitých věcí ke dni 28. 7. 2022 (datum místního šetření). Ve své výpovědi pak doplnil, že obvyklou cenu stanovil srovnávací metodou, přičemž ke srovnání použil tři rodinné domy a údaje o nich, včetně kupní ceny, zjistil z katastru nemovitostí a 1 rodinný dům, o kterém měl údaje pouze z inzerce, u kterého inzerovanou kupní cenu ponížil o 5 %. Prodeje jednotlivých srovnávaných domů byly realizovány v období od srpna 2021 do června 2022. Srovnávané ceny pak ještě upravil koeficienty, kterými zohlednil např. jinou rozlohu nebo technický stav nemovitých věcí vůči porovnávané nemovitosti. U třetí srovnávané nemovitosti však došlo po použití koeficientu k téměř dvojnásobnému nárustu kupní ceny, což znalec vysvětlil tak, že srovnávaný dům byl ve špatném technickém stavu a dále zohlednil i cenový nárůst, neboť prodej tohoto domu se realizoval již v roce 2021. Po komparaci takto zjištěných kupních cen pak znalec dospěl k výsledné obvyklé ceně porovnávaných nemovitých věcí. Porovnávané rodinné domy navštívil, viděl je však pouze zvenčí. Na závěr uvedl, že na území celé ČR docházelo ještě v roce 2021 k nárůstu cen nemovitostí, odhaduje, že na Hodonínsku se jednalo o nárůst o 14 %. Znalec se však specializuje se spíše na oblast Brna, jiné znalecké posudky pro oblast Hodonínska nevyhotovoval.

15. Dále byl proveden i důkaz znaleckým posudkem znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] [rok], dle kterého obvyklá cena nemovitých věcí, jež jsou předmětem této žaloby, ke dni 2. 1. 2019 představuje částku 4 300 000 Kč.

16. Znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] 2021 byla stanovena obvyklá cena obchodního podílu žalobce o velikosti 49 % v obchodní společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], kdy ocenění bylo provedeno ke dni 11. 5. 2021. Znalec dospěl k závěru, že obvyklá cena tohoto obchodního podílu činí 6 174 000 Kč. V rámci svého výslechu pak znalec uvedl, že došlo k modernizaci budovy ve vlastnictví této společnosti (budova na adrese [adresa]), touto modernizací však nedošlo k navýšení pronajímatelných ploch, v důsledku čehož měla tato modernizace jen pramalý vliv na cenu nemovité věci.

17. Znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] [rok] byla stanovena obvyklá cena obchodního podílu žalobce ve [právnická osoba] [anonymizováno] (resp. znalec oceňoval tuto společnost samu o sobě, neboť žalobce je jediným společníkem této společnosti), kdy ocenění bylo provedeno k datu 11. 5. 2021. Znalec dále v rámci svého výslechu uvedl, že hlavním zdrojem zisku této společnosti je její vlastník, což je ale zároveň slabá stránka podniku, neboť pokud by žalobce ze společnosti odešel, odejde s ním i jeho know-how. Pokud však žalobce ve společnosti setrvává, bude společnost i nadále generovat zisk. Znalec při oceňování podniku vyšel z údajů uvedených v nejbližší účetní závěrce, neboť od poslední účetní závěrky nedošlo v rámci podniku k žádným významným změnám, které by měly mít vliv na oceňovanou hodnotu podniku. Znalec dospěl k závěru, že obvyklá cena obchodního podílu představuje částku 10 297 000 Kč, kdy tato výsledná cena byla stanovena poměrem věcné a výnosové metody. Věcná hodnota závodu představuje částku 6 448 000 Kč. Výnosovou metodou se pak znalec snažil odhadnout předpokládaný zisk společnosti. Při úvaze o odhadu průměrného zisku, který je závod schopen dosahovat, bral znalec v úvahu výsledky hospodaření dosažené v letech 2015 2020, přičemž předpokládal (po zhodnocení řady ekonomických ukazatelů), že nejméně obdobné výsledky bude závod dosahovat i v následujících letech. Reálnou výši upraveného zisku tak stanovil na 1 100 000 Kč. Při stanovení tržní hodnoty závodu pak vyšel z modelu, který kombinuje přístup vycházející jak z věcné hodnoty závodu, tak i z jeho výnosové hodnoty, kdy na cenu stanovenou výnosovou metodou kladl větší důležitost (znalec použil váhový průměr), neboť v daném případě je pro závod rozhodující zisk (výnos ze služeb). Uvažoval přitom s mírou kapitalizace (návratnosti) 9 %, což odpovídá návratnosti za 12 let.

18. I v tomto případě předložil žalobce soukromý znalecký posudek vyhotovený k jeho žádosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ocenění obchodního podílu [právnická osoba] s.r.o. provedl ke dni 18. 9. 2019. Z písemně zpracovaného znaleckého posudku i z výpovědi znalce vyplynulo, že jmění obchodního závodu [právnická osoba] dosahovalo k oceňovanému dni 5 460 000 Kč (resp. ke dni provedení fyzického nálezu, tj. ke dni 29. 4. 2022, se jedná o částku 6 123 000 Kč, kdy přepočtená částka vyjadřuje vliv inflace). Znalec k ocenění podniku použil cekem 4 metody, dvě metody účetní, majetkové ocenění a dále výnosovou metodu, v rámci které posuzoval odnímatelný zisk v nejbližších pěti letech. Při oceňování vozidel v majetku společnosti zjišťoval jejich cenu, konzultoval ji s jejich prodejci, zohlednil také internetovou inzerci. Pokud znalec [příjmení] [příjmení] dospěl k jiné obvyklé ceně automobilů, zdůvodnil znalec [příjmení] [příjmení] vzniklý rozdíl zejména tím, že každý znalec oceňoval automobily k jinému datu. Pokud znalec použil výnosovou metodu, postupoval tak, že na základě předchozích výsledků stanovil tzv. odnímatelný zisk (částku, kterou lze odčerpat z firmy), přičemž znalec počítal s pětiletým obdobím. Délku pěti let stanovil znalec s ohledem na skutečnost, že se v tomto případě jedná o podnik jednotlivce (podnik založený na kvalitách jednotlivce, bez jehož přítomnosti by společnost nedosáhla takového zisku jako za jeho přítomnosti). S tzv. doživotní rentou znalec nepočítal, neboť kdyby došlo k prodeji podniku, je potencionální kupec ochoten se vzdát svého zisku pouze po určitou dobu, nikoliv pro neomezené období do budoucna. Výnosovou metodou tak byla stanovena hodnota podniku na částku 2 564 000 Kč. Hodnotu podniku pak znalec odvíjí od jeho majetkové hodnoty, kterou stanovuje na částku 5 460 000 Kč, neboť tato hodnota byla vyšší než hodnota podniku stanovená metodou výnosovou. Do majetkové hodnoty podniku bylo dle znalce zohledněno i další působení společnosti, když znalec do majetkové (substanční) hodnoty zahrnul i částku 591 000 Kč (roční trvale odnímatelný čistý výnos), která má představovat databázi pacientů, smlouvy s pojišťovnami a dobré jméno společnosti, přičemž tento soubor je oceněn na základě odhadu doby, po kterou bude potencionální kupec závodu ochoten vzdát se budoucího zisku, kdy tento odhad znalec stanovil na období 12 měsíců. [anonymizována dvě slova] na závěr uvedl, že pokud každý znalec dospěl při použití výnosové metody k jiným závěrům, každý ze znalců pracoval s jiným přístupem (analytickým a paušálním). Za zásadní důvod, proč oba znalci dospěli k jiným výsledků, označil to, že každý z nich provedl ocenění k jinému datu.

19. Ve věci byl slyšen i svědek [příjmení] [celé jméno žalobce], otec žalobce. Tento svědek si na mnoho věcí nepamatoval, uvedl, že mezi ním a jeho synem nebyla žádná dohoda o tom, zda peněžní prostředky poskytnuté na koupi nemovitosti a stavbu domu budou dar nebo půjčka, on sám vrácení finanční částky neočekával. Také uvedl, že žádné peníze v hotovosti synovi neposkytoval. Nepamatoval si ani, že by poskytoval synovi jakékoliv finanční prostředky v souvislosti se založením společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Svůj podpis na smlouvě o půjčce ze dne 12. 11. 2013 však poznal. Nevěděl, zda žalovaná udělila souhlas s touto půjčkou.

20. Soud provedl i důkaz psychologickým vyšetřením [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] ze dne 26. 1. 2021, z jehož závěru vyplývá, že celková kognitivní výkonnost pacienta se nachází v pásmu průměru, nejnápadněji se jeví deficit v oblasti verbální paměti, kde je paměťový proces oslaben ve všech složkách, křivka učení je plošší. Ostatní kognitivní funkce se pohybují v pásmu normy až mírné kognitivní poruchy.

21. Z výpovědi [jméno] [celé jméno žalobce] vyplynulo, že každému ze synů poskytl otec půjčku na úhradu ceny obchodního podílu ve společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Otec tak chtěl oba syny podpořit, přičemž celá transakce se měla odehrát v advokátní kanceláři právního zástupce žalobce, kde byl přítomen on, jeho bratr a jeho otec. Také uvedl, že jej otec finančně podporoval. Stejnou smlouvu o půjčce, jakou otec žalobce podepsal s žalobcem, podepsal otec žalobce i s ním.

22. Jako svědkyně byla slyšena i [jméno] [celé jméno žalované], matka žalobce. Ta uvedla, že za nimi došel syn, že chtějí s manželkou stavět a že si chtějí vzít hypotéku, ale zřejmě na ni nedosáhnou. Otec žalobce se tedy zavázal, že na koupi a stavbu rodinného domu poskytne synovi půjčku. Na jakékoliv podrobnosti o půjčce si matka žalobce nevzpomínala. Jednalo se o půjčku poskytnutou z výlučných prostředků manžela. Byla tak uhrazena kupní cena nemovitosti a pak byla uzavřena dohoda, že otec žalobce poskytne i peněžní prostředky na rekonstrukci domu. Tato půjčka měla být sjednána jako bezúročná a splatnost půjčky byla sjednána„ dle finančních možností syna“. Svědkyně netuší, zda půjčka již byla vrácena, případně zda bylo vráceno alespoň částečné plnění. Svědkyně byla přesvědčena, že prostředky na koupi a stavbu rodinného domu byly půjčkou, nikoliv darem. Svědkyně dále uvedla, že nevybírala jakékoliv platby v hotovosti pro účely stavby, ty vybíral pouze manžel, ona řešila pouze bezhotovostní platby. Svědkyně potvrdila, že nikdy nebyla přítomna toho, že by žalovaná s půjčkou souhlasila. Stranou půjčky byl pouze její syn a manžel. Pokud svědkyně vypovídala k půjčce ve výši 5 145 000 Kč (svědkyně zmiňovala částku 5 500 000 Kč), uvedla, že tuto částku poskytl manžel synovi jako půjčku s tím, že nebyla přítomna toho, že by žalovaná s půjčkou souhlasila.

23. Ve věci byla slyšena i matka žalované [jméno] [příjmení], ta k věci nic podstatného neuvedla.

24. Z účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že zpočátku byly v manželství pouze minimální příjmy. Žalobce měl stipendium a manželka byla na mateřské dovolené. Bydleli původně v bytě jeho rodičů, kde neplatili nájemné. Manželka však chtěla z bytu odejít a on, aby nedocházelo ke zhoršování jejího zdravotního psychického stavu, jí chtěl vyhovět. Navrhl proto, že si půjčí od rodičů prostředky na koupi pozemku a stavbu domu. Manželka po celou dobu věděla, že peníze jsou od rodičů, věděla, že se stavba nějakým způsobem financuje, manželka se podílela na vybírání kuchyně. Manželce i výslovně například řekl, že si jde půjčit na kuchyň. Na půjčku nebylo dosud nic vráceno, neboť když už bylo v jeho možnostech tuto půjčku vrátit, začal řešit vypořádání společného jmění manželů. Pokud se týká druhé půjčky, řešil v té době novou ordinaci a napadlo ho koupit dům ve [obec], kde by byly [anonymizována dvě slova]. V té době neměli manželé žádné prostředky k dispozici, manželka proto musela vědět, že s jedná o půjčku. Podepsala navíc souhlas s touto investicí. Má za to, že pokud souhlasila s vkladem do obchodní společnosti, souhlasila i s půjčkou. Žalobce uvedl, že hlavičkový papír s označením [anonymizováno] používal od roku 2011, tedy ještě v době před založením společnosti s ručením omezeným.

25. Ve věci byla slyšena i žalovaná. Uvedla, že nikdy se o finanční záležitosti rodiny nestarala. Bylo jí vždy řečeno, aby se starala o rodinu a že peníze zajistí žalobce. Nikdy by s jakoukoliv půjčkou nesouhlasila. S ní nic její manžel neřešil, všechno šlo mimo ni, ona se pouze starala o děti. Sama se po žádných podrobnostech ani nepídila. Pokud nějaké peníze od rodičů žalobce obdržel, myslela si, že je to dar, rozhodně by nikdy nepřistoupila na to, že by takto přijala prostředky z půjčky. Manželé nikdy ani neměli společný účet. O půjčce v souvislosti se založením společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] žalovaná nevěděla. Když podepisovala souhlas s použitím prostředků v SJM k podnikání, nevěděla ani, co podepisuje, žalobce jí pouze řekl, že se jedná o něco k podnikání a že je to potřeba podepsat, listinu blíže nezkoumala.

26. Soud neprovedl tyto důkazy žalobce: přípisy právního zástupce žalované ze dne 15. 3. 2019, ze dne 21. 3. 2019, ze dne 5. 4. 2019, ze dne 3. 4. 2019, ze dne 21. 4. 2019, ze dne 29. 4. 2019 a e-mail právního zástupce žalované ze dne 5. 5. 2020, protokol z jednání Okresního soudu v Hodoníně dne 18. 12. 2018, sp. zn. [spisová značka], které mají dokládat průběh jednání stran o mimosoudním vyřešení věci, neboť tyto důkazy pokládal za nadbytečné. Dále nebyly provedeny ani důkazy výpisem z obchodního rejstříku společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba], listem vlastnickým [číslo] pro [katastrální uzemí] – [ulice], dokumentací týkající se založení společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], smlouvou o svěření ze dne 16. 12. 2013 (tu ostatně žalobce ani nepředložil), spisem rejstříkového soudu týkajícím se společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], dokumenty vztahujícími se k poskytnuté dotaci, projektovou a stavební dokumentací vtahující se k budově ve vlastnictví společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], vyrozuměním o místním šetření ze dne 17. 3. 2022 s podacími lístky a potvrzením o doručení zásilky, úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 4. 4. 2022, neboť skutečnosti, které měly být zjištěny z těchto důkazů byly zjištěny ze znaleckých posudků či ze samotného výslechu znalců. Soud neprovedl ani důkaz listinou, na které byly otcem žalobce ručně psané přehledy plateb, neboť bezhotovostní platby poskytnuté otcem žalobce měl soud za prokázané jinými (jednoznačnějšími) listinnými důkazy, pokud se týká plateb v hotovosti, nebyl tento důkaz ohledně tvrzené skutečnosti zcela vypovídající, navíc se později ukázalo, že otázka prokázání či neprokázání poskytnutí plateb v hotovosti nemá na výsledek sporu žádný vliv. Soud neprovedl ani důkaz osvědčeními o existenci závazku ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 10. 2002 (v jednom případě se jednalo o osvědčení vydané [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], v druhém případě [jméno] [celé jméno žalobce]), když soud provedl důkaz samotnou listinou o půjčce, navíc listinu, která byla očividně vyhotovena výlučně pro potřeby tohoto řízení, pokládal za nevěrohodnou, jak bude ještě rozebráno níže.

27. Soud neprovedl ani tyto důkazy žalované: rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], [spisová značka], přípis právního zástupce žalované ze dne 14. 5. 2020 a ze dne 22. 5. 2020, přepis odběru energií v rodinném domě, neboť tyto důkazy vztahující se k mimosoudnímu jednání stran soud pokládá za nadbytečné. Nebyly provedeny ani důkazy fotografií administrativní budovy se seznamem nájemců prostor, daňovými přiznáními společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] za roky 2017 a 2018, daňovými přiznáními [právnická osoba] [anonymizováno] za roky 2016 až 2018, webovými stránkami [právnická osoba] [anonymizováno] nebo e-mailovou korespondencí právní zástupkyně žalované se znalcem [příjmení] [příjmení], neboť skutečnosti, které měly být zjištěny z těchto důkazů byly zjištěny ze znaleckých posudků či ze samotného výslechu znalců. Soud neprovedl ani důkaz přehledem plateb výživného přicházejících na účet žalované, neboť tento důkaz nebyl způsobilý prokázat žalovanou tvrzenou skutečnost, že takto zaslané výživné na děti nebylo žalovanou spotřebováno. Soud neprovedl ani žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, který měl zodpovědět otázku, zda smlouva o půjčce ze dne 12. 11. 2013 byla skutečně podepsána otcem žalobce a zda jím byla podepsána v roce 2013 (zda smlouva nebyla antedatována). Soud totiž jednak neměl k dispozici originál smlouvy, navíc po předběžné konzultaci se znalcem by se zřejmě pravděpodobnost závěru znalce zejména o datu připojení podpisu na listinu pohybovala vzhledem k charakteru podpisu otce žalobce (prakticky se jedná pouze o parafu) ve velmi nízké pravděpodobnostní rovině. K vypracování znaleckého posudku však soud nepřistoupil zejména proto, že uzavření smlouvy o půjčce (ať už písemné nebo ústní) měl za prokázané z jiných důkazních prostředků (zejména svědecké výpovědi matky žalobce a bratra žalobce). Soud neprovedl důkaz ani výpisem z katastru nemovitostí – evidencí z práv pro osobu žalobce a bratra žalobce nebo darovací smlouvou ze dne 3. 11. 2021 uzavřenou mezi manžely [příjmení] a oběma syny, protože tyto důkazy pokládal s ohledem na předmět sporu za nadbytečné.

28. Vzhledem k datu uzavření manželství se vypořádání SJM bude řídit úpravou zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Dle ustanovení § 740 o. z. platí, že nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

29. Dle ustanovení § 742 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

30. Žalobcem tvrzené závazky však byly uzavřeny před účinností o. z. Jejich povaha se tak řídí zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák“). Dle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

31. Pro doplnění soud uvádí, že ve věci aplikoval oceňovací pravidlo stanovené recentní judikaturou, dle které se„ při vypořádání společného jmění manželů zaniklého podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zásadně vychází z obvyklé ceny věci a jejího stavu v době rozhodování soudu“ (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019).

32. Soud se zabýval jednotlivými položkami, které strany sporu učinily předmětem řízení. Předně se účastníci domáhali vypořádání společných nemovitých věcí. Strany sporu označily za nesporné, že nemovité věci byly nabyty za trvání manželství ze společných prostředků a shodně žádaly, aby nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované, když žalovaná dům obývá a žalobce má zajištěnu bytovou potřebu jinak. Jedinou spornou otázkou se ukázala hodnota nemovitých věcí. V řízení byl ustanoven znalec [příjmení] [příjmení] (resp. znalecký ústav [právnická osoba]), který stanovil hodnotu nemovitých věcí ke dni 30. 4. 2021 na částku 4 600 000 Kč. Žalovaná doložila znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení], která ocenila nemovité věci ke dni 2. 1. 2019 na částku 4 300 000 Kč. Žalobce pak soudu předložil znalecký posudek znalce [příjmení] [příjmení], který ocenil nemovité věci ke dni 28. 7. 2022 na částku 5 750 000 Kč. Znalecké posudky [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] nebyly ve vzájemném rozporu a cenu nemovitých věcí určili jen nepatrně odlišně, přičemž odchylka v ocenění byla způsobena zejména jiným datem vypracování každého znaleckého posudku, když znalec [příjmení] [příjmení] nemovitosti ocenil k pozdějšímu datu (dle zadání soudu). Rozpory mezi závěry znaleckého posudku Ing. [anonymizováno] a Ing. [příjmení] se pak soud pokusil odstranit konfrontací těchto znalců na jednání soudu. Z výpovědi znalců vyplynulo, že oba znalci použili k ocenění nemovitých věcí porovnávací metodu, oba znalci byli na osobní prohlídce oceňovaných nemovitých věcí. Znalec [příjmení] [příjmení] použil pro získání srovnávacího materiálu databázi znalců, ze které získal údaje o 11 podobných nemovitostech prodávaných v období od září 2019 do listopadu 2020, přičemž tyto srovnávané nemovitosti byly shlédnuty a oceněny jiným znalcem. Soud takový srovnávací materiál pouvažuje za nadstandardní, kdy znalec díky informacím zadaným do databáze měl přesné a ověřené informace o parametrech a technických vlastnostech dané srovnávané nemovitosti. Znalec [příjmení] [příjmení] naproti tomu jako srovnávací materiál použil pouze čtyři vzorky (tři uskutečněné prodeje v období od srpna 2021 až června 2022 a jednu realitní inzerci, u které odhadem stanovil skutečnou prodejní cenu), kupní ceny jednotlivých srovnávaných vzorků pak upravil koeficienty, jejichž výši stanovil dle své vlastní úvahy. Přitom lze polemizovat, zda třetí vzorek srovnávaných nemovitostí byl ke srovnání relevantní, když se jednalo o dům ve špatném technickém stavu a po použití stanoveného koeficientu došlo u něj k navýšení kupní ceny prakticky o 100 %. Navíc znalec [příjmení] [příjmení] měl ohledně srovnávaných nemovitostí pouze povšechné informace pramenící převážně z kupních smluv (případně z údajů uvedených v inzerci), obhlídku těchto srovnávaných nemovitostí dle svých slov provedl pouze zvenčí. Ze všech těchto výše uvedených důvodů se soud přiklonil ke znaleckému posudku Ing. [anonymizováno] a vyšel z ceny nemovitých věcí 4 600 000 Kč. Námitku žalobce, že cena stanovená tímto znaleckým posudkem je neaktuální, soud neakceptoval. Nutnost stanovit obvyklou cenu nemovitých věcí dle jejich současného stavu i hodnoty vychází z výše uvedené judikatury soudu. Znalec stanovil obvyklou cenu ke dni 30. 4. 2021, tj. k datu, kdy provedl osobní prohlídku nemovitých věcí. Rozsudek tak byl ve věci vyhlášen cca po roce a 8 měsících. Takovou časovou prodlevu soud nepovažuje za natolik zásadní, aby bylo nutné vyhotovovat nový znalecký posudek. Navíc soud podotýká, že řízení o vypořádání SJM patří skutkově i právně k nejsložitějším řízením a není neobvyklé, že právě tato řízení trvají několik let (výjimkou nejsou ani více jak desetiletá řízení). Pokud by soud měl po každém roce proběhlého řízení„ aktualizovat“ již ve věci vyhotovené znalecké posudky, řízení by prakticky nemohlo nikdy skončit, neboť než by soud důkaz provedl a vypořádal se s námitkami stran do znaleckého posudku a mohl by přistoupit k vynesení rozsudku, stal by se vzhledem k nutné časové prodlevě i tento„ nový“ znalecký posudek již neaktuální. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak soud nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalované a pro stanovení výše vypořádacího podílu žalobce uvažoval s hodnotou nemovitých věcí ve výši 4 600 000 Kč.

33. Předmětem vypořádání byly dále movité věci. [ulice] podíl ve výši 49 % ve společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] byl na základě shodného vyjádření účastníků nabyt za trvání manželství z prostředků, jejichž původ byl ve společném jmění manželů. Účastníci dále shodně žádali, aby byl tento obchodní podíl přikázán do výlučného vlastnictví žalobce. Cenu stanovenou znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] ve výši 6 174 000 Kč strany nerozporovaly. Původně žalobce žádal ocenit obchodní podíl ve stavu ke dni právní moci rozvodu manželství, a to s odůvodněním, že po rozvodu manželství došlo k významného zhodnocení nemovitých věcí ve vlastnictví této společnosti. Z výpovědi znalce [příjmení] [příjmení] však vyplynulo, že provedená rekonstrukce neměla žádný zásadní vliv na zhodnocení nemovitých věcí, soud proto výjimku z oceňovacího pravidla neučinil a ani důvody pro použití disparity z těchto důvodů neshledal. Soud tak obchodní podíl přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a pro určení hodnoty vypořádacího podílu žalované vyšel z hodnoty obchodního podílu 6 174 000 Kč.

34. Účastníci dále žádali vypořádat i obchodní podíl ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno]. Ten byl dle shodného vyjádření účastníků nabyt za trvání manželství, z prostředků v SJM a strany žádaly, aby byl přikázán do vlastnictví žalobce. Spor byl pouze ohledně ceny předmětného obchodního podílu. Ke stanovení hodnoty obchodního podílu byl proto ustanoven znalec [příjmení] [příjmení] (resp. znalecký ústav [právnická osoba]), který ocenění provedl k datu 11. 5. 2021 a stanovil cenu obchodního podílu žalobce na částku 10 297 000 Kč. Žalobce nechal vyhotovit soukromý znalecký posudek s náležitostmi dle § 127a o. s. ř. Znalec [příjmení] [příjmení] obchodní podíl žalobce oceňoval k datu 18. 9. 2019 a dospěl k závěru, že jeho hodnota je 5 460 000 Kč. Předně soud uvádí, že cenu zjištěnou jednotlivými znalci nelze porovnávat, neboť jde o ocenění podniků v různém časovém období. I přesto soud vzhledem k námitkám vzneseným ze strany žalobce přistoupil ke konfrontaci obou znalců. Znalec [příjmení] [příjmení] stanovil cenu podniku na základě váženého průměru věcné a výnosové metody, kdy větší důraz kladl na cenu zjištěnou výnosovou hodnotou. Ing. [anonymizováno] při oceňování závodu vyšel pouze z věcné hodnoty závodu, na ocenění podniku výnosovou metodou zcela rezignoval s odůvodněním, že majetková hodnota podniku byla dle jeho výpočtu vyšší než hodnota stanovená výnosovou metodou. Ocenil tak podnik žalobce bez ohledu na možnou budoucí generaci zisku a znalcem odhadnutá cena je tak pouhým oceněním jednotlivých movitých věcí ve vlastnictví této společnosti. To by ale znamenalo, že cena dané společnosti odpovídá pouze součtu cen jednotlivých movitých věcí v jejím vlastnictví, což ale o skutečné hodnotě fungujícího podniku vůbec nevypovídá. Soudu byla společnost žalobce prezentována jako prestižní [anonymizováno] středisko s mnohaletou klientelou poskytující komplexní služby zcela ojedinělé v ČR. Omezit hodnotu této společnosti na pouhý součet hodnot movitých věcí v jejím vlastnictví (tj. zejména 2 automobilů a kancelářského zařízení), se proto soudu nejeví jako odpovídající. Nejedná se o společnost v likvidaci, společnost každý rok generuje zisk, a i když se zisk odvíjí zejména od osoby žalobce (jak sám žalobce několikrát upozornil), jeho působení ve společnosti nekončí a hodnota společnosti se musí odvíjet i od budoucího zisku této společnosti. Teze, že pokud by žalobce ze společnosti odešel, odešlo by i know-how společnosti, navozuje pouze hypotetickou situaci bez reálného základu. Pokud je společnost oceňovaná k aktuálnímu datu, kdy žalobce ve společnosti působí a není zde žádná indicie (žalobce ji ani v nejmenším nenaznačil), že by takto prosperující podnik opustil, je nutno s budoucím ziskem v ocenění společnosti počítat (to by ostatně bylo v určité omezené míře nutné i v případě, kdyby se s jeho další účastí ve společnosti nepočítalo, pokud by zároveň nedošlo k likvidaci společnosti). Po zvážení výše uvedeného soud při stanovení výše obchodního podílu žalobce vyšel z ceny stanovené znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] Soud (stejně jako u nemovitých věcí) vycházel i v tomto případě z aktuální judikatury a při zadávání znaleckého posudku žádal obchodní podíl ocenit obvyklou cenou, přičemž znalec měl vycházet ze stavu a hodnoty podniku k aktuálnímu datu. Žalobce se domáhal toho, aby soud vycházel z hodnoty podniku v době rozhodování soudu, avšak s ohledem na jeho stav ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, což zdůvodnil zejména tím, že hodnota [právnická osoba] [anonymizováno]. je tvořena především osobní účastí žalobce. Soudu tento důvod nepokládá za dostatečný pro užití jiného oceňovacího pravidla, avšak pokládá to za podpůrný argument odůvodňující použití disparity podílů. K tomu se soud podrobněji vyjádří níže. S ohledem na výše uvedené soud obchodní podíl žalobce ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno]. přikázal do vlastnictví žalobce a pro určení vypořádacího podílu žalované počítal s hodnotou obchodního podílu ve výši 10 297 000 Kč.

35. Součástí SJM účastníků byly i zůstatky na účtech vedených u [právnická osoba] Zůstatek na účtu žalobce byl ke dni právní moci rozvodu 95 207,77 Kč a zůstatek na účtu žalované byl k tomuto dni 352 459,44 Kč. Zůstatky na jednotlivých účtech soud přikázal do vlastnictví toho z účastníků, na jehož jméno byl účet veden. Pokud žalovaná žádala, aby z částky zůstatku na jejím účtu byla odečtena částka 180 000 Kč představující nespotřebované výživné pro její děti, nenavrhla k tomu i přes poučení soudu žádný relevantní důkaz, proto soud její námitce nevyhověl.

36. Poslední položkou určenou k vypořádání byly závazky. Předně se jednalo o závazek ve výši 6 227 263,60 Kč vůči otci žalobce z půjček poskytovaných na koupi pozemku a stavbu domu v období od 16. 4. 2008 do 3. 7. 2009. Žalobce tvrdil, že se jedná o společný závazek účastníků, žalovaná společný závazek popírala, k závazku nikdy neposkytla svůj souhlas. Protože tvrzený závazek z půjčky vznikl před účinností o. z., použijí se pro určení, zda takový závazek byl součástí SJM nebo výučným závazkem žalobce příslušná ustanovení tehdy platného zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“). Strany sporu shodně uvedly, že v době, kdy měly jednotlivé závazky z půjčky vzniknout, nevlastnily žádný majetek a měly pouze minimální příjmy. Je tedy zřejmé, že závazek v rozsahu několika milionů přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Pokud tedy žalobce tvrdí, že se jedná o společný závazek, musel jako účastník nesoucí důkazní břemeno prokázat nejenže závazek skutečně vznikl (že byly finanční prostředky poskytnuty a že byly poskytnuty z titulu půjčky), ale i to, že žalovaná s tímto závazkem souhlasila.

37. K tomu žalobce navrhl řadu důkazů. Listinnými důkazy a svědeckou výpovědí matky žalobce bylo prokázáno, že finanční prostředky ze strany rodičů byly na koupi a stavbu rodinného domu účastníků skutečně poskytnuty. V tomto směru bylo z žalobcem požadovaných 6 277 263,60 Kč prokázáno poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 394 553,60 Kč, z toho částka 3 694 553,60 Kč byla poskytnuta bezhotovostními převody z účtu rodičů žalobce, což bylo prokázáno listinnými důkazy – fakturami, pokladními doklady a výpisy z účtu a částka 720 000 Kč na koupi pozemku byla poskytnuta v hotovosti, což svědecky potvrdila matka žalobce. Neprokázány zůstaly zbylé platby poskytnuté v hotovosti, které byly doloženy pouze výpisy z účtu bez jakékoliv návaznosti na to, komu byly poskytnuty, ani svědecky nebylo prokázáno, že by platby v hotovosti byly předmětem tvrzené půjčky, když otec i matka platby v hotovosti vyloučili. Žalobci tak zbylo prokázat, že poskytnuté finanční prostředky byly půjčkou a že se závazkem vyslovila souhlas žalovaná.

38. Žalobcem tvrzený právní titul (půjčku) potvrdil ve své účastnické výpovědi pouze sám žalobce a dále také jeho matka, která dle svých slov však nebyla účastníkem smluvního vztahu (byly poskytnuty výlučné prostředky otce žalobce). I když povahu závazku nebyl schopen určit ani sám otec žalobce jako strana smluvního vztahu, soud žalobcem tvrzený právní titul závazku pokládal za prokázaný. Žádný ze slyšených svědků však nepotvrdil, že by žalovaná o povaze smluvního závazku věděla. Souhlas žalované s půjčkou tvrdil pouze žalobce v rámci svého účastnického výslechu. Tento důkaz však stojí osamoceně, proti tomu je zde účastnická výpověď žalované, dle které žalovaná o závazku nebyla ani informována, natož aby s ním souhlasila. Ve spojitosti s ostatními zjištěnými skutečnostmi, které vyplynuly z výslechu matky žalobce, z účastnického výslechu žalobce a ostatně i z výpovědi žalované, že žalobce vždy o finančních otázkách hovořil se svými rodiči výhradně sám, žalovaná se těchto rozhovorů nikdy neúčastnila, nebyla ani stranou smlouvy, soud takto osamocenému důkazu neuvěřil. Žalobce tak ani přes poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesl důkazní břemeno a tvrzení žalobce, že žalovaná se závazkem souhlasila, zůstalo neprokázáno.

39. Žalobce v této souvislosti namítal, že je to právě žalovaná, koho tíží důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že se nejedná o půjčku, nýbrž o dar. Je však nutné si uvědomit, že žalovaná tvrdila, že o původu závazku neměla žádné povědomí a mohla se jen domnívat, že by mohl být takto ze strany rodičů žalobce jí a žalobci poskytnut dar do SJM. Pokud tedy žalovaná tvrdí, že si nebyla vědoma vzniku jakéhokoliv závazku, musí to být právě žalobce, který závazek uplatňuje k vypořádání a tvrdí, že zde určitý závazek existuje, aby jej prokázal. Jeho důkazní břemeno nelze přenášet na žalovanou pouhým odkazem na § 144 obč. zák., dle kterého pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů, když je zde spor o samotnou existenci závazku. Co se týká souhlasu manželky, zde také tíží důkazní břemeno právě žalobce, který musí prokázat, že souhlas manželky byl poskytnut. Žalovaná nemůže prokazovat negativní tvrzení, a to navíc za situace, když se smluvního vztahu ani neúčastnila (jak ostatně tvrdil i žalobce!). Naopak je to žalobce, kdo svým tvrzením, že manželka se závazkem souhlasila, pro sebe vyvozuje příznivější důsledky.

40. Protože žalobce neprokázal, že by žalovaná se závazkem souhlasila a zároveň se v tomto případě jedná o závazek nepřiměřený majetkovým poměrům manželů, jak je uvedeno výše, uzavřel soud, že se jedná o výlučný závazek žalobce. Výlučný závazek žalobce však nemůže být předmětem vypořádání SJM, a proto jej soud do vypořádání manželů nezahrnul (podrobněji k tomu např. rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2199/2008, dle kterého„ součástí společného jmění manželů nejsou závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého. Takové závazky nejsou neplatné, nejsou však součástí SJM, nýbrž jsou výlučným závazkem manžela, který je uzavřel.“ nebo také rozhodnutí téhož soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, dle kterého„ právní režim závazku, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, se štěpí tak, že dluh z tohoto závazku do SJM nepatří, avšak to, co z něj dlužník získal, je součástí SJM“).

41. Pouze na okraj soud podotýká, že i pokud by bylo prokázáno, že se jedná o společný závazek manželů, stálo by za zvážení, zda by bylo možné žalovanou takovým závazkem jakkoliv zatížit. Není totiž bez povšimnutí, že splatnost půjčky nebyla mezi účastníky jednoznačně stanovena (byla dohodnuta neurčitě„ až to bude ve finančních možnostech žalobce“) a je tak otázkou, zda bude někdy skutečně požadováno její vrácení, když věřitel z půjčky (otec žalobce), který si sám není jist, zda se jednalo o půjčku či dar, uvedl, že půjčku nijak vymáhat nehodlá. Přitom podle ustálené judikatury tuto půjčku může vymáhat v nalézacím řízení výhradně po svém synovi jakožto jedinému účastníkovi smlouvy na dlužné straně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005).

42. Poslední položkou k vypořádání byl závazek ve výši 5 145 000 Kč s příslušenstvím na vrácení půjčky poskytnuté otcem žalobce na základě písemné smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013. Žalobce tvrdil, že se se jedná o společný závazek účastníků, žalovaná společný závazek opět popírala, uváděla, že k závazku nikdy neposkytla svůj souhlas. I v tomto případě vznikl tvrzený závazek z půjčky před účinností o. z., žalobce tak byl povinen prokázat existenci tvrzeného závazku a dále poskytnutí souhlasu ze strany žalované. Přitom o poskytnutí finančních prostředků v dané výši otcem žalobce nebylo mezi účastníky sporu. Poskytnutí těchto prostředků ostatně vyplývá i z listinných důkazů (např. souhlas manželky, prohlášení správce vkladu). Spor mezi stranami byl o tom, zda tyto finanční prostředky byly poskytnuty jako půjčka, či z jiného právního titulu. Žalobce k prokázání svých tvrzení na jednání soudu dne 29. 9. 2022 předložil originál písemné smlouvy o půjčce a zavázal se poté, co si pořídí ověřenou kopii, tuto opětovně do spisu založit. K opakovaným výzvám soudu však žalobce svou ediční povinnost nesplnil a požadovanou listinu nepředložil. Nesplnění ediční povinnosti značně oslabuje hodnotu tohoto písemného důkazu zvlášť za situace, kdy žalovaná zpochybnila jeho pravost. K výzvě soudu písemnou smlouvu o půjčce nepředložil ani otec žalobce, ani bratr žalobce, který podepsal se svým otcem smlouvu obdobnou. Na místo toho žalobce doložil listinu„ Osvědčení o existenci závazku ze smlouvy o půjčce“, která měla deklarovat, že smlouva o půjčce byla uzavřena a za jakých podmínek. Pokud pak spolu s tímto potvrzením žalobce předložil i zdravotní zprávu svého otce, ze které vyplynulo, že se u jeho otce začínají projevovat známky ztráty paměti, a zároveň otec žalobce u soudu vypovídal, že si na celou věc nepamatuje a před tím, než mu byla smlouva o půjčce (její kopie) předestřena, poskytnutí takových finančních prostředků dokonce vyloučil, vyznívá toto„ Osvědčení“, které je prakticky jen jakýmsi opisem údajů ze smlouvy o půjčce, značně nevěrohodně. I přes výše uvedené, za situace, kdy žalobce, bratr žalobce a matka žalobce sjednání půjčky potvrdili, když žalovaná neměla o povaze závazku jakékoliv informace, soud tvrzení, že mezi otcem žalobce a žalobcem byla sjednána půjčka, uvěřil. Žalobce však ani v tomto případě neprokázal, že by se závazkem souhlasila žalovaná. Doložený souhlas manželky, který byl poskytnut asi měsíc před tím, než byla smlouva o půjčce uzavřena, souhlas manželky se závazkem nedokládá, o půjčce nehovoří, ani neuvádí, z jakého titulu byly tyto prostředky do SJM získány. Žalovaná podpisem tohoto dokumentu souhlasila toliko s použitím prostředků v SJM k podnikání. Svědecky souhlas s půjčkou také nebyl prokázán. Navíc pokud byla smlouva uzavírána za poskytnutí právních služeb advokáta a v úmyslu stran bylo skutečně zavázat oba manžele, není soudu jasné, proč (pokud měl vzniknout závazek v SJM) nebyla stranou smlouvy i žalovaná, příp. proč nebyl obstarán písemný souhlas žalované s poskytnutou půjčkou. Veškeré tyto indicie spíše naznačují, že nebylo v úmyslu stran sjednat půjčku jako závazek společný. Soud tak uzavírá, že i v tomto případě žalobce i přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. důkazní břemeno neunesl, a protože se i v tomto případě jedná o závazek nad míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, nemohl bez souhlasu manželky takový závazek zatížit SJM. I v tomto případě se tedy jedná o výlučný závazek žalobce, který nemůže být předmětem vypořádání.

43. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ze závazků z půjček bude zavázán výlučně žalobce, avšak majetek získaný z prostředků půjček bude součástí SJM. V řízení bylo přitom prokázáno (resp. ani mezi účastníky tato skutečnost nebyla sporná), že jak nemovité věci, tak i obchodní podíl žalobce ve společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], byly nabyty z prostředků z půjček, tedy z výlučných prostředků žalobce. Soud si je vědom této případné„ nespravedlnosti“, proto má za to, že v tomto specifickém případě je zde důvod pro uplatnění disparity podílů manželů (podrobněji k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, dle kterého lze„ za předpokladu, že získaný majetek skutečně rozšířil masu společného jmění a zavázaný manžel uhradil nebo má uhradit dluh ze svého výlučného majetku, lze uvažovat např. o disparitě podílů v případě vypořádání SJM. Nelze zde však hovořit o vnosu z výlučného na společný majetek.“).

44. Velmi omezeně v tomto případě pro použití disparity hovoří i princip zásluhovosti, který lze na daný případ aplikovat (podrobněji rozhodnutí Nejvyššího sodu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3304/2018, dle kterého„ základní tezí při uplatnění principu zásluhovosti je, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě pouze za podmínky, že zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty.“), když z provedeného dokazování vyplývá, že to byl právě žalovaný, který zásluhou svého úspěšného podnikání v oblasti [anonymizováno] péče zajišťoval vysoký životní standard rodiny a že [právnická osoba] [anonymizováno] dnes dosahuje takového zhodnocení, jak je deklarováno ve znaleckém posudku Ing. [anonymizováno]. Zároveň se ale i žalovaná podílela na péči o rodinu a domácnost, což žalobce nepopíral. Pokud později v tomto řízení žalobce tvrdil opak, byla tato jeho tvrzení uplatněna až po koncentraci řízení a soud k nim nepřihlédl.

45. Soud stanovil podíl žalobce na společném majetku v rozsahu 2/3 a žalované v rozsahu 1/3. Protože aktiva SJM představují částku 21 518 667,21 Kč (4 600 000 Kč nemovité věci + 6 174 000 Kč obchodní podíl 3 [právnická osoba], 10 297 000 obchodní podíl v [právnická osoba] + 95 207,77 Kč zůstatek na účtu žalobce + 352 459,44 Kč zůstatek na účtu žalované), dvě třetiny z této částky, tj. 14 345 778,14 Kč, by měla připadnout žalobci a třetina této částky, tj. 7 172 889,07 Kč by měla připadnout žalované. Žalobci je rozsudkem soudu přikázán majetek ve výši 6 174 000 Kč (obchodní podíl [anonymizováno] [právnická osoba]), 10 297 000 Kč (obchodní podíl v [právnická osoba]) a částka 95 207,77 Kč (zůstatek na běžném účtu žalobce), tj. celkem částka 16 566 207,77 Kč, musí tedy žalované na dorovnání jejího podílu doplatit 2 220 429,63 Kč (16 566 207,77 Kč - 14 345 778,14 Kč). Žalovaná naproti tomu získává do svého vlastnictví majetek ve výši 4 952 459,44 Kč (4 600 000 Kč nemovité věci a 352 459,44 Kč zůstatek na svém účtu) a bude jí žalobcem na dorovnání vyplacena částka 2 220 429,63 Kč, celkem tedy majetek v hodnotě 7 172 889,07 Kč). Částku 2 220 429,63 Kč soud uložil zaplatit žalobci na vyrovnání podílu žalované ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku. Tato lhůta je více než vstřícná vůči žalobci, který je k dnešnímu dni nezatížen jakýmkoliv bankovním úvěrem a pokud nebude mít k zaplacení této částky své vlastní zdroje, nebude pro něj problém si v jeho finanční situaci případný bankovní úvěr obstarat.

46. Ohledně nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 dost. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V dané věci nelze hovořit o úspěchu jednoho nebo druhého účastníka řízení, když soud v této věci nebyl vázán návrhy účastníků a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. až III. tohoto rozhodnutí. Soud by tedy měl vyslovit závěr, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V dané věci se navíc jednalo o tzv. iudicium duplex, kdy návrh na vypořádání SJM mohl podat kterýkoliv z účastníků sporu. Vzhledem k tomu, že žalobu podal žalobce, nesl také důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení a z toho důvodu byl nucen hradit zálohy na provedení důkazu znaleckým posudkem. Tyto náklady by však v případě, že by žalobu podala žalovaná, nesla právě ona. Žalobci tak v důsledku jeho postavení ve sporu vznikly další náklady, které by v případě, že by soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, postihly výlučně jeho osobu. Soud výše uvedené chápe jako nepřiměřenou tvrdost, kdy je aktivní účastník stižen povinností platit náklady na dokazování, které jsou ve svém důsledku ku prospěchu obou stran. Protože tedy nelze hovořit o úspěchu jedné ze stran na výsledku řízení, jsou obě strany povinny nést náklady na dokazování stejným dílem. Náklady na dokazování činily 110 037 Kč, stát přitom hradil náklady řízení ve výši 37 Kč, které nebyly kryty zaplacenou zálohou. Polovinu ze zaplacené zálohy ve výši 55 000 Kč proto soud uložil zaplatit žalované k rukám žalobce a každému z účastníků pak uložil zaplacení částky 18,50 Kč státu, neboť podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát právo na jejich náhradu. Náklady na dokazovaní tak budou každou ze stran vynaloženy ve stejné výši. Žalované umožnil zaplatit náhradu nákladů řízení vůči žalobci taktéž ve lhůtě 6 měsíců tak, aby byly strany k finančnímu plnění vůči sobě zavázány v téže lhůtě. Lhůta k zaplacení nákladů státu byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., část věty před středníkem.

Poučení