23 C 363/2023 - 71

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o zaplacení 117 639 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 117 639 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 61 100 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 183 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 37 026 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 12. 2023 (doplněnou dne 30. 8. 2024) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí peněžní prostředky v souhrnné výši 117 639 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 61 100 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 183 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení představující jednak nároky související s vadami vozidla tovární značky Chrysler, model Stratus, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], (dále jen „vozidlo Chrysler“), jakož i nárok na náhradu peněžních prostředků, které žalobkyně za žalovaného uhradila [právnická osoba] jako příspěvek do garančního fondu. Tyto své nároky žalobkyně blíže odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena směnná smlouva, jejímž předmětem byla směna vozidla Chrysler ve vlastnictví žalovaného za vozidlo tovární značky Škoda, model Octavia, registrační značky [SPZ], VIN [VIN kód], (dále jen „vozidlo Škoda“), ve vlastnictví žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že vozidlo Chrysler vykazovalo při jízdě nedostatečný tah, navštívila žalobkyně dne 13. 9. 2021 autoservis, kde byly zjištěny vady vozidla Chrysler spočívající v neodpovídajícím roku výroby tohoto vozidla jeho stavu, jakož i vadě motoru spočívající v nedostatečném tahu vozidla Chrysler, což mělo vyloučit provoz toho vozidla na pozemních komunikacích, (dále jen „tvrzené vady“). Žalobkyně proto téhož dne kontaktovala žalovaného formou SMS zprávy se žádostí o úhradu peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný uvedenému požadavku žalobkyně nevyhověl, zaslala žalobkyně na adresu žalovaného uvedenou „ve smlouvě“ písemná oznámení o tvrzených vadách a o odstoupení od účastníky uzavřené směnné smlouvy ze dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022, prostřednictvím kterých rovněž vyzvala žalovaného k převzetí vozidla Chrysler a navrácení vozidla Škoda. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na uvedená oznámení nikterak nereagoval a k vrácení vozidla Škoda nedošlo, přičemž žalobkyně ani nevěděla, zda má žalovaný vozidlo Škoda stále ve své dispozici, nechala žalobkyně ke zjištění obvyklé ceny vozidla Škoda vypracovat znalecký posudek, přičemž žalovaného písemnou výzvou tehdejší zástupkyně žalobkyně Mgr. [jméno FO], advokátky, se sídlem [adresa], (dále jen „Mgr. [jméno FO]“), ze dne 18. 9. 2023 vyzvala k úhradě peněžních prostředků odpovídajících žalobkyní zjištěné obvyklé ceně vozidla Škoda ve výši 61 100 Kč, a to včetně nákladů za vypracování předmětného znaleckého posudku ve výši 3 183 Kč, jakož i nákladů vynaložených žalobkyní na zapůjčení náhradního vozidla ve výši 49 000 Kč, které byla žalobkyně s ohledem na nemožnost provozu vozidla Chrysler na pozemních komunikacích a potřebu využívat vozidlo ke své „obchodní činnosti“ nucena si od 13. 9. 2021 do 30. 10. 2021 pronajmout. V neposlední řadě pak žalobkyně prostřednictvím předmětné výzvy vyzvala žalovaného rovněž k úhradě peněžních prostředků ve výši 4 356 Kč jako příspěvku do garančního fondu [právnická osoba], který žalobkyně (neboť žalovaný v rozporu s dohodou účastníků nezajistil registraci vozidla Chrysler na svoji osobu v registru silničních vozidel) za žalovaného uhradila.

2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2024 (doplněnému u jednání konaného dne 4. 11. 2024) navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalovaný souhlasil s tvrzením žalobkyně, že mezi ním a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena směnná smlouva, jejímž předmětem byla směna vozidel Chrysler (jehož byl žalovaný vlastníkem) za vozidlo Škoda (jehož vlastníkem byla žalobkyně), jakož i potvrdil, že byl žalobkyní dne 13. 9. 2021 formou SMS zprávy kontaktován, nicméně doplnil, že uvedená komunikace mezi ním a žalobkyní ustrnula na mrtvém bodě. Žalovaný dále zdůraznil, že v předmětné SMS zprávě nebyly vytknuty tvrzené vady vozidla Chrysler, přičemž následně již žalovaný nebyl žalobkyní stran oznámení tvrzených vad vozidla Chrysler nikterak kontaktován (a to až do okamžiku obdržení předžalobní výzvy, jak je v podrobnostech uvedeno níže). Ačkoliv se žalovaný na adrese, kterou v souvislosti s uzavřenou směnnou smlouvou uvedl jako adresu svého bydliště, skutečně zdržoval a měl svým jménem na daném místě označenou poštovní schránku, žalobkyní tvrzená písemná oznámení vad (včetně oznámení o odstoupení od účastníky uzavřené směnné smlouvy) se do jeho dispoziční sféry nikdy nedostala (předmětné písemnosti nebyly vhozeny do označené schránky, do označené schránky nebylo vhozeno ani oznámení o uložení těchto písemností na poště, ani se tyto písemnosti nedostaly do dispoziční sféry žalovaného žádným jiným způsobem). K oznámení tvrzených vad vozidla Chrysler tak, jak byly specifikovány v žalobě (včetně informace o odstoupení od účastníky uzavřené směnné smlouvy) došlo nejdříve v období do 19. 9. 2023 do 22. 9. 2023, a to prostřednictvím předžalobní výzvy žalobkyně. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaný namítl, že žalobkyni práva ze žalobou nárokovaných vad nesvědčí, neboť je neoznámila žalovanému řádně ani bez zbytečného odkladu poté, co tyto jí tvrzené vady zjistila. Žalovaný rovněž vyjádřil nesouhlas s existencí tvrzených vad, jakož i svou odpovědností za tyto vady, přičemž měl za to, že je třeba rovněž přihlédnout ke skutečnosti, že obě vozidla (Chrysler i Škoda) byla v době jejich směny již více než dvacet let stará a značně opotřebená.

3. Z provedených důkazů, popř. nesporných tvrzení účastníků soud zjistil následující dílčí skutková zjištění.

4. Z listiny nadepsané „Kupní smlouva o prodeji motorového vozidla“ ve spojení s nesporným tvrzením účastníků soud zjistil, že se dne [datum] účastníci dohodli na směně vozidla Chrysler (které patřilo žalovanému) a vozidla Škoda (které patřilo žalobkyni). Téhož dne si oba účastníci předmětná vozidla rovněž předali. Žalovaný žalobci ke dni 10. 9. 2021 sdělil, že má bydliště na adrese [adresa].

5. Z listiny obsahující SMS komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil pouze toliko, že žalobkyně dne 13. 9. 2021 oznámila žalovanému, že poté, co bylo vozidlo Chrysler ukázáno odborníkovi, tento zjistil, že je na vozidle Chrysler „dost věcí v prdeli“. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném úhradu peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč.

6. Z listiny nadepsané „Věc: Odstoupení od kupní smlouvy motorového vozidla ze dne [datum]“ soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 9. 2021 vypracovala písemné oznámení adresované žalovanému (avšak bez uvedení adresy bydliště) o odstoupení od dohody účastníků o směně vozidel ze dne 10. 9. 2021 z důvodu tvrzených vad, a to spolu s výzvou ke sdělení termínu navrácení vozidel.

7. Z listin nadepsaných „Věc: Opakovaná výzva k vyzvednutí motorového vozidla tovární značky chrysler, barva černá, VIN [VIN kód], registrační značky [SPZ]“ soud zjistil, že žalobkyně dne 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 vypracovala písemné výzvy adresované žalovanému (avšak bez uvedení adresy bydliště) k vyzvednutí vozidla Chrysler.

8. Z listin nadepsaných „Podací lístek“ soud zjistil, že žalobkyně dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 předala k poštovní přepravě blíže nespecifikované zásilky adresované žalovanému na adresu [adresa].

9. Z listiny nadepsané „Smlouva o výpůjčce“ a z listin nadepsaných „Výdajový pokladní doklad“ soud zjistil pouze toliko, že uvedené listiny byly žalobkyní a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], (aktuálně) se sídlem [adresa], (dále jen „společnost [právnická osoba].“), podepsány.

10. Z listiny nadepsané „UPOMÍNKA o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [právnická osoba]“ soud zjistil, že [právnická osoba] vyzvala žalobkyni k úhradě peněžních prostředků ve výši 4 356 Kč představujících neuhrazený příspěvek do garančního fondu [právnická osoba] za vozidlo Škoda.

11. Z fotografie obrazovky (na č. l. 15) soud zjistil, že byl vytvořen návrh na poukázání peněžních prostředků ve výši 4 356 Kč ve prospěch bankovního účtu [právnická osoba].

12. Z listiny nadepsané „Informační dopis“ soud zjistil, že dne 27. 1. 2022 v 5:21 hodin byla vozidlem Škoda ve městě [obec] ve Spolkové republice Německo překročena nejvyšší povolená rychlost, přičemž žalobkyně byla vyzvána, aby sdělila totožnost a údaje řidiče tohoto vozidla.

13. Z listiny nadepsané „Znalecký posudek č. [číslo]“ soud zjistil pouze toliko, že znalec jmenovaný rozhodnutím předsedy Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 1994, č. j. spr. 122/94, pro obor Ekonomika, odvětví Ceny a odhady, specializace Motorová vozidla, opravárenství, stroje a zařízení pro automobilové opravárenství a ze dne 24. 2. 1998, č. j. 418/98, pro obor Strojírenství, odvětví Strojírenství všeobecné, specializace Technický stav motorových vozidel, [jméno FO], (dále jen „znalec“), vypracoval dne 15. 1. 2023 písemný posudek vztahující se k ceně, za kterou se vozidlo Škoda ke dni 2. 10. 2021 v rámci běžného obchodního styku prodávalo, (dále jen „obvyklá cena“). Znalec rovněž téhož dne písemně prohlásil, přičemž toto písemné prohlášení bylo připojeno k posudku, že si je vědom následků vědomě nepravdivého posudku.

14. Z listiny nadepsané „FAKTURA – daňový doklad“ a z fotografie obrazovky (na č. l. 24) soud zjistil, že znalec vyhotovil dne 15. 1. 2023 pro žalobkyni účetní doklad k úhradě částky 3 183 Kč za vypracování znaleckého posudku č. [číslo], a to do 15. 2. 2023. Dne 17. 1. 2023 byly ve prospěch bankovního účtu znalce poukázány peněžní prostředky ve výši 3 183 Kč.

15. Z listin nadepsaných „Věc: Předžalobní výzva k zaplacení“, listin nadepsaných „Podací lístek“ a z listiny nadepsané „Věc: Právní zastoupení, sdělení k výzvě ze dne 18. 9. 2023“, soud zjistil, že Mgr. [jméno FO] dne 18. 9. 2023 vypracovala písemnou výzvu k úhradě peněžních prostředků v souhrnné výši 113 283 Kč (představujících obvyklou cenu vozidla Škoda ke dni 2. 10. 2021, náklady na vyhotovení znaleckého posudku č. [číslo] a náklady za dočasné užívání náhradního vozidla), včetně informace o tom, že na vozidle Chrysler byly zjištěny tvrzené vady, jakož i informace o původním zájmu žalobkyně na navrácení vozidel, ke kterému ovšem nedošlo, včetně upozornění, že nebude-li nárokovaná částka žalovaným do 25. 9. 2023 uhrazena, bude předmětný nárok žalobkyně uplatněn u soudu. Uvedená písemná výzva byla podána k poštovní přepravě dne 18. 9. 2023 a dodána do dispoziční sféry žalovaného nejpozději dne 22. 9. 2023, kdy na ni žalovaný rovněž prostřednictvím své zástupkyně reagoval písemným odmítnutím touto výzvou specifikovaného požadavku žalobkyně, přičemž skutečnost, že se uvedené odmítnutí dostalo do dispoziční sféry žalobkyně soud dovozuje z faktu, že uvedená listina byla k důkazu předložena právě žalobkyní.

16. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro předmětné řízení.

17. Na základě dílčích skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

18. Žalobkyně a žalovaný se dne [datum] dohodli na směně vozidla Chrysler (které patřilo žalovanému) a vozidla Škoda (které patřilo žalobkyni). Žalovaný žalobkyni ke dni 10. 9. 2021 sdělil, že má bydliště na adrese [adresa]. Téhož dne si oba účastníci předmětná vozidla předali. Žalobkyně dne 13. 9. 2021 požadovala po žalovaném úhradu částky 20 000 Kč, neboť nebyla spokojena se zjištěným stavem vozidla Chrysler. Žalobkyně dne 17. 9. 2021, dne 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 vypracovala písemná oznámení adresovaná žalovanému o tom, že dohodu účastníků ze dne 10. 9. 2021 o směně vozidel Chrysler a Škoda od počátku ruší, a to z důvodu tvrzených vad, společně s výzvou ke sdělení termínu vzájemného navrácení vozidel. Žalobkyně dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 předala k poštovní přepravě blíže neurčené zásilky adresované žalovanému na adresu [adresa]. Z listiny nadepsané „Smlouva o výpůjčce“ a z listin nadepsaných „Výdajový pokladní doklad“ soud zjistil pouze toliko, že uvedené listiny byly žalobkyní a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], (aktuálně) se sídlem [adresa], (dále jen „společnost [právnická osoba].“), podepsány. Dne 15. 1. 2023 vypracoval znalec za účelem zjištění obvyklé ceny vozidla Škoda ke dni 2. 10. 2021 posudek č. [číslo], za jehož vypracování byly dne 17. 1. 2023 uhrazeny znalci peněžní prostředky ve výši 3 183 Kč. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně Mgr. [jméno FO] dne 18. 9. 2023 vypracovala písemnou výzvu k úhradě peněžních prostředků v souhrnné výši 113 283 Kč (představujících cenu vozidla Škoda ke dni 2. 10. 2021, náklady na vyhotovení znaleckého posudku č. [číslo] a náklady za dočasné užívání náhradního vozidla), včetně informace o tom, že na vozidle Chrysler byly zjištěny tvrzené vady, jakož i informace o původním zájmu žalobkyně na navrácení vozidel, ke kterému ovšem nedošlo, včetně upozornění, že nebude-li nárokovaná částka žalovaným do 25. 9. 2023 uhrazena, bude předmětný nárok žalobkyně uplatněn u soudu. Uvedená písemná výzva byla podána k poštovní přepravě dne 18. 9. 2023 a dodána do dispoziční sféry žalovaného nejpozději dne 22. 9. 2023, kdy na ni žalovaný rovněž prostřednictvím své zástupkyně reagoval písemným odmítnutím touto výzvou specifikovaného požadavku žalobkyně.

19. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

20. Podle § 1925 o. z. platí, že právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu 21. Podle § 2001 o. z. platí, že od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

22. Podle § 2004 odst. 1 o. z. platí, že odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

23. Podle § 2095 o. z. platí, že prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

24. Podle § 2099 odst. 1 o. z. platí, že věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

25. Podle § 2100 odst. 1 o. z. platí, že právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

26. Podle § 2111 o. z. platí, že neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.

27. Podle § 2112 odst. 1 o. z. platí, že neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Podle odst. 2 o. z. platí, že k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

28. Podle § 2121 odst. 1 o. z. nebezpečí škody přechází na kupujícího převzetím věci.

29. Podle § 2184 odst. 1 o. z. platí, že směnnou smlouvou se každá ze stran zavazuje převést druhé straně vlastnické právo k věci výměnou za závazek druhé strany převést vlastnické právo k jiné věci. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že strany si odevzdají věci v tom stavu, v jakém byly v okamžiku uzavření smlouvy.

30. Podle § 2188 o. z. platí, že v ostatním se na směnnou smlouvu přiměřeně použijí ustanovení o kupní smlouvě s tím, že se každá ze stran považuje ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou přijímá, za stranu kupující.

31. Podle § 2201 o. z. platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

32. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že nárok žalobkyně na úhradu žalobkyní požadovaných peněžních prostředků není dán.

35. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena směnná smlouva, jejímž předmětem byla směna vozidel Chrysler a Škoda, kdy ve vztahu k vozidlu Chrysler vystupoval žalovaný jako prodávající a žalobkyně jako kupující, přičemž ve vztahu k vozidlu Škoda tomu bylo naopak (žalobkyně se nacházela v postavení prodávající a žalovaný v postavení kupujícího) (§ 2184 o. z.). K vzájemnému předání a převzetí vozidel Chrysler a Škoda mezi účastníky a tím i k přechodu nebezpečí ve smyslu § 2121 odst. 1 o. z. došlo téhož dne.

36. Pro úplnost soud doplňuje, že jakkoliv žalobou vznesený nárok zněl na částku 117 639 Kč s příslušenstvím, skládal se z několika dílčích samostatných nároků tak, jak je v podrobnostech rozvedeno níže.

37. Soud se nejprve zabýval nárokem na úhradu částky 61 100 Kč s příslušenstvím, který byť jej žalobkyně označila jako nárok na náhradu škody, s ohledem na skutečnosti, ze kterých žalobkyně tento svůj nárok dovozuje (žalobkyně měla za to, že žalovaný žalobkyni na základě jimi uzavřené směnné smlouvy poskytl vozidlo Chrysler vykazující tvrzené vady, což vedlo žalobkyni k odstoupení od účastníky uzavřené smlouvy a k požadavku na navrácení vozidla Škoda, resp. s ohledem na nemožnost vrácení tohoto vozidla k požadavku na úhradu obvyklé ceny tohoto vozidla), má soud za to, že je třeba předmětný žalobou vznesený nárok posuzovat prizmatem odpovědnosti za vady.

38. V tomto směru je třeba poznamenat, že z ustanovení § 1925 o. z., jakož i z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že nároků z odpovědnosti za vady se nelze domáhat z titulu odpovědnosti za škodu a naopak. Obecně platí, že vadné plnění může být vypořádáno pouze prostřednictvím mechanismu práv a povinností z vadného plnění, a nikoliv jinými mechanismy (náhradou škody, bezdůvodné obohacení, apod.). Ztratí-li nabyvatel právo z vadného plnění (zejm. nevytkne-li vadu včas), nemůže tuto ztrátu kompenzovat např. tak, že bude uplatňovat právo na náhradu škody, vrácení kupní ceny z titulu bezdůvodného obohacení či jinak (§ 1925 [Souběh nároků]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.).

39. Podle § 2188 o. z. je nutné v případě odpovědnosti za vady vyplývající ze směnné smlouvy vycházet z právní úpravy odpovědnosti za vady obsažené v o. z. pro kupní smlouvu (resp. v rozsahu, ve kterém není možné aplikovat příslušná ustanovení právní úpravy kupní smlouvy, z obecné právní úpravy odpovědnosti za vady). To platí i za situace, kdy by žalovaný vozidlem Škoda již nedisponoval (z důvodu jeho následného prodeje, zničení, atd.) a žalobkyně by byla oprávněna považovat namísto vozidla Škoda peněžitou náhradu (§ 2004 [Účinky odstoupení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 13.). Jinými slovy řečeno požadování peněžité náhrady pro nemožnost vydání vozidla Škoda (byť tato skutečnost nebyla v předmětném řízení prokázána, ani k jejímu prokázání nebyly žalobkyní navrhovány žádné důkazy) neznamená, že by tím byla automaticky vyloučena možnost, resp. ve smyslu § 1925 o. z. povinnost, domáhat se předmětného nároku jako nároku z vad.

40. Vadou je třeba v konkrétním případě (při absenci jiného ujednání mezi účastníky a specifického účelu vyplývajícího z účastníky uzavřené směnné smlouvy) rozumět takovou vlastnost vozidla Chrysler neodpovídající stáří a běžnému opotřebení tohoto vozidla, která brání užití vozidla Chrysler k jeho obvyklému účelu (§ 2095 o. z., § 2099 odst. 1 o. z., § 2100 odst. 1 o. z.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020).

41. K tomu, aby soud mohl učinit závěr o odpovědnosti žalovaného za vady, je třeba (mimo jiné), aby se na vozidle Chrysler tato vada vyskytovala již k okamžiku předání vozidel, tedy ke dni 10. 9. 2021 a aby se nejednalo o vady, které musela žalobkyně s vynaložením obvyklé pozornosti již při uzavření směnné smlouvy zjistit (§ 2103 odst. 1 o. z.).

42. Nicméně s ohledem na obsah ustanovení § 2112 o. z. upravující povinnost oznámení vady a v tomto kontextu vznesenou námitku žalovaného se soud nejprve zabýval otázkou své možnosti žalobkyni práva z vadného plnění (za předpokladu splnění dalších podmínek) vůbec přiznat.

43. K nárokům kladeným na oznámení vady ve smyslu § 2112 o. z. je třeba obecně uvést, že oznámení vady je jednostranným právním jednáním, které musí být adresované prodávajícímu a kterým mu kupující sděluje existenci konkrétní vady věci a podává mu o této vadě zprávu. Pokud má věc více nesouvisejících vad, je třeba, aby kupující oznámil každou jednotlivou vadu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2191/2007). Kupující v oznámení vady (byť pro takové oznámení není nutně stanovena písemná forma) nemusí přesně specifikovat všechny příčiny vady, její technické detaily, apod., avšak měl by vadu dostatečně jasně označit, popř. popsat, jak se daná vada projevuje, resp. dostatečně specifikovat povahu vady (např. vady materiálu lze popsat i tím, jak se projevují při jeho dalším zpracování, viz např. rozsudek ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2168/2007).

44. Je sice pravdou, že žalobkyně dne 13. 9. 2021 formou SMS komunikace žalovanému oznámila, že na vozidle Chrysler je „hodně věcí v prdeli“. Ačkoliv žalovaný sdělení mu uvedené informace žalobkyní nezpochybňoval, odmítl, že by žalobkyně nad rámec uvedeného toto své sdělení jakkoliv blíže specifikovala či konkretizovala. Naopak podle žalovaného poté, co na uvedenou SMS zareagoval, další následná komunikace účastníků ve vztahu k uvedené skutečnosti uvázla tzv. na mrtvém bodě. V kontextu obecných konstatování uvedených shora je pak zřejmé, že oznámení, které žalobkyně učinila prostřednictvím SMS zprávy, nároky na obsahové náležitosti oznámení vad ve smyslu § 2112 o. z. nesplňuje, neboť žalobkyní zvolená formulace není dostatečně jasným označením tvrzených vad, ani popisem jejich projevu či popisem povahy těchto vad, atp.

45. Naproti tomu ve vztahu k písemnostem ze dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 je možné učinit závěr, že tyto písemnosti popis tvrzených vad obsahují. Co však není možné z předložených důkazů učinit, je závěr o tom, že tyto písemnosti byly dodány do dispoziční sféry žalovaného tak, aby bylo možno konstatovat, že prostřednictvím těchto písemností došlo k oznámení žalobkyní tvrzených vad žalovanému ve smyslu § 2112 o. z. [a to včetně oznámení o odstoupení od účastníky uzavřené směnné smlouvy (§ 2001 a násl. o. z.)]. Žalobkyně sice k prokázání skutečnosti, že se předmětné písemnosti dostaly do dispoziční sféry žalovaného, předložila soudu (vyjma písemností samotných) listiny nadepsané jako „Podací lístek“, avšak z těchto listin soud zjistil pouze toliko, že dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 žalobkyně podala k poštovní přepravě blíže nespecifikované písemné zásilky adresované žalovanému na adresu bydliště, kterou žalovaný dne 10. 9. 2021 sdělil žalobkyni. K učinění skutkového zjištění o tom, že se předmětné písemnosti dostaly do dispoziční sféry žalovaného však pouze tyto podací lístky nepostačují.

46. Účinnost adresných úkonů totiž předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemnosti adresátem, ale i ty případy, v nichž doručením písemnosti obsahující projev vůle do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, či ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, a ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 278/2011). Adresátovi lze přitom písemnost doručit jakýmkoliv způsobem, který umožní dané osobě se s touto písemností obeznámit, například prostřednictvím držitele poštovní licence, pomocí každé fyzické osoby, která bude ochotna doručení provést, nebo osobním předáním apod. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 464/2015, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3803/2017).

47. S tím pak koresponduje též rozložení příslušných procesních břemen mezi účastníky řízení v tom smyslu, že jednající je povinen tvrdit a prokázat okolnosti svědčící o dodání hmotněprávního úkonu do sféry dispozice adresáta. Adresát je pak případně povinen tvrdit a prokázat okolnosti, jež by byly způsobilé založit pro něj překážku, která až do jejího odpadnutí objektivně (tj. nezávisle na jeho vůli) vylučovala možnost, aby se seznámil s obsahem jemu adresovaného projevu vůle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011 či nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2474/13).

48. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně v projednávané věci k prokázání svého tvrzení o dodání předmětných písemností do dispoziční sféry žalovaného předložila (vyjma samotných těchto písemností) listiny, z nichž soud zjistil pouze to, že dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 byly blíže nespecifikované zásilky podány k poštovní přepravě, kdy adresátem těchto zásilek byl žalovaný (a to na adrese, kterou sdělil žalobkyni dne 10. 9. 2021). Naproti tomu žalovaný uvedl, že se předmětné písemnosti (a to přesto, že se na místě, kam měly být tyto písemnosti adresovány, skutečně zdržoval a měl tam označenou poštovní schránku) do jeho dispoziční sféry nikdy nedostaly. Žalovaný sice připustil, že se konverzace mezi ním a žalobkyní tak, jak vyplývá z předložených SMS zpráv, doopravdy uskutečnila, nicméně podle jeho tvrzení celá situace ustrnula tzv. na mrtvém bodě a žalovaný neměl důvod se domnívat, že se na vozidle Chrysler vyskytly žalobkyní tvrzené vady či že žalobkyně odstoupila od účastníky uzavřené směnné smlouvy. Tuto domněnku žalovaného podporovala podle jeho slov také skutečnost, že mu byly doručovány výzvy k uhrazení pokut za přestupky v dopravě spáchané vozidlem Chrysler, ze kterých bylo patrné, že vozidlo je běžně užíváno.

49. V kontextu všech relevantních skutečností (příslušná právní úprava, relevantní judikatura, učiněná skutková zjištění, vyjádření žalovaného) tak soud nemohl učinit závěr o tom, že předmětné písemnosti byly dodány do dispoziční sféry žalovaného a kdy k tomu došlo (to vše navíc za situace, kdy ani sama žalobkyně netvrdí, kdy k takovému dodání mělo dojít). Zaujaté stanovisko podporuje rovněž judikatura Nejvyššího soudu, podle které „žalobce neprokázal splnění podmínky za situace, kdy žalovaná popřela, že by jí žádost o předběžné projednání nároku byla doručena a žalobce předložil soudům obou stupňů pouze poštovní podací arch, ze kterého není možné seznat, co bylo obsahem odeslané zásilky a zda se do dispozice žalované dostala.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 532/2013).

50. Pro úplnost soud doplňuje, že aplikace ustanovení § 573 o. z. v daném případě není možná. Domněnka doby dojití zakotvená v uvedeném zákonném ustanovení se totiž uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo dojití do dispoziční sféry adresáta skutečně prokázáno. Pro možnost aplikace § 573 o. z. tak nepostačuje prokázání doby odeslání určité zásilky, ale prokázání dojití této zásilky, přičemž prokázat uvedenou skutečnost musí ten, kdo se tohoto dojití dovolává (§ 573 [Domněnka doby dojití]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1.).

51. Jelikož soud nemohl dospět k závěru, že by se výše specifikované písemnosti dostaly do dispoziční sféry žalovaného (ani kdy se tak stalo), přičemž obsah SMS zprávy tak, jak je v podrobnostech rozvedeno shora, nelze považovat za oznámení tvrzených vad ve smyslu § 2112 o. z., bylo možné za den oznámení žalobkyní tvrzených vad žalovanému ve smyslu relevantního zákonného ustanovení považovat nejdříve až den 22. 9. 2023, tedy den, kdy se do dispoziční sféry žalovaného prokazatelně dostala listina nadepsaná „Věc: Předžalobní výzva k zaplacení“ (skutečnost dodání této výzvy včetně konkrétního okamžiku soud dovozuje jednak z vyjádření samotného žalovaného, jednak ze skutečnosti, že téhož dne žalovaný na předmětnou listinu reagoval). Protože však k uzavření předmětné směnné smlouvy a předání vozidel Chrysler a Škoda mezi účastníky došlo dne [datum], přičemž žalobkyně sama uvedla, že tvrzené vady zjistila dne 13. 9. 2021 a jelikož žalovaný namítl, že žalobkyní tvrzené vady nebyly žalovanému oznámeny řádně a bez zbytečného odkladu poté, co je žalobkyně mohla při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, považoval soud tuto námitku žalovaného za relevantní. V takovém případě, tedy za situace, kdy soud nemohl dospět k závěru, že by v souladu s ustanovením § 2112 o. z. žalobkyně oznámila žalovanému tvrzené vady bez zbytečného odkladu poté, co je mohla při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, kdy lhůtou bez zbytečného odkladu je třeba rozumět lhůtu poměrně krátkou, v řádu dní, maximálně jednotek týdnů (v závislosti na okolnostech konkrétní věci, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1949/2023) a nikoliv více jak dvou let, nemohl soud nárok z vadného plnění žalobkyni přiznat, a to již jen z důvodu, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně oznámila žalovanému jí tvrzené vady bez zbytečného odkladu poté, co tyto vady podle svého tvrzení dne 13. 9. 2021 zjistila (resp. poté, co je mohla při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit).

52. Výjimku předpokládanou ustanovením § 2112 odst. 2 věta druhá o. z. nebylo možné v projednávané věci aplikovat, neboť v řízení nevyšly najevo takové skutečnosti, ze kterých by bylo možno učinit závěr o tom, že žalovaný o žalobkyní (navíc pouze velmi v obecné rovině) tvrzených vadách (popř. skutečnostech, které byly jejich příčinou) již v době uzavření směnné smlouvy věděl nebo musel vědět (§ 2112 [Oznámení vady (reklamace)]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5.)

53. Pouze nad rámec pak soud poznamenává, že z totožných důvodů by podle § 2111 o. z. nebylo možné dospět ani k závěru, že žalobkyni vůbec svědčilo právo na odstoupení od účastníky uzavřené směnné smlouvy [kdy v tomto případě dokonce ani není rozhodné, zda žalovaný nevčasné oznámení vad namítl, či zda jeho námitka odporuje dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1161/2019)] a s tím spojené právo na navrácení vozidla Škoda, či v případě konkrétního požadavku žalobkyně na uhrazení peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny tohoto vozidla.

54. Žalobkyni nebylo možno v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), poučit o její povinnosti (v souladu s břemenem tvrzení a břemenem důkazním) doplnit stran oznámení tvrzených vad ve smyslu § 2112 o. z. relevantní skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto tvrzení, neboť se k řádně a včas nařízenému jednání nedostavila.

55. S ohledem na uvedený závěr tak nemohl soud vyhovět ani dalšímu žalobkyní vznesenému nároku, a sice nároku na úhradu nákladů vynaložených na vyhotovení znaleckého posudku ve výši 3 183 Kč s příslušenstvím, neboť uvedený nárok v souladu s ustanovením § 513 o. z. představuje nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním nároku z vad, tedy příslušenství, které ze své podstaty zásadně sdílí osud hlavní pohledávky (samotného nároku z vad). Jak již ale bylo uvedeno, nárok z vad v předmětném řízení soud žalobkyni přiznat nemohl a z uvedeného důvodu tak nevyhověl ani tomu nároku představujícímu náklad na jeho uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1769/2019).

56. Tvrdí-li pak žalobkyně pouze velmi obecně, že by tyto výše uvedené nároky mohly představovat nárok na náhradu škody žalobkyně z důvodu nepoctivosti jednání žalovaného, přičemž tuto nepoctivost žalovaného dovozuje ze žalovaným nesprávně uvedeného rodného čísla a adresy bydliště, absentuje nejen tvrzení, jak by právě tato konkrétně specifikovaná „nepoctivost“ žalovaného zapříčinila vznik tvrzené škody, ale také označení důkazů k prokázání těchto relevantních skutečností. To vše v kontextu okolností, kdy, jak již také bylo uvedeno, sám žalovaný uvedl, že se na adrese, kterou dne 10. 9. 2021 sdělil žalobkyni zdržoval a měl tam i označenou poštovní schránku, a kdy žalobkyně neprokázala, že by na adresu označenou žalovaným jakákoliv její zásilka (ať už se na této adrese žalovaný zdržoval či nikoliv) skutečně došla. Rovněž ani v tomto případě se žalobkyni z důvodu její absence při jednání dne 4. 11. 2024 nemohlo dostat poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

57. Obdobně ani ohledně dalšího žalobou uplatněného nároku, a sice nároku na úhradu peněžních prostředků ve výši 49 000 Kč vynaložených žalobkyní za nájem náhradního vozidla (§ 2201 o. z.), soud nemohl učinit závěr o jeho oprávněnosti. S ohledem na skutečnost, že uvedený nárok je třeba (v kontextu tvrzení žalobkyně) kvalifikovat jako nárok na náhradu škody způsobené žalobkyni porušením smluvní povinnosti žalovaného (§ 2913 o. z.), soud uvádí, že výše náhrady této škody není bez dalšího dána peněžními prostředky skutečně uhrazenými za nájem náhradního vozidla, ale výší peněžních prostředků z uvedeného důvodu účelně a nutně vynaložených. Jinými slovy řečeno, škůdce je v souladu s § 2952 o. z. povinen k náhradě skutečné škody, tedy v konkrétním případě škody spočívající v nákladech vynaložených na nájem náhradního vozu, jež převyšují náklady na provoz vozidla Chrysler, a to v rozsahu, v jakém byly vynaloženy nutně a účelně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1948/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 568/2020).

58. V uvedené souvislosti by tak nestačilo dospět k závěru o porušení smluvní povinnosti žalovaného, tedy k závěru o existenci tvrzených vad a o odpovědnosti žalovaného za tyto vady (kdy právě k prokázání odpovědnosti žalovaného za tvrzené vady nebyl žalobkyní označen žádný důkaz, přičemž, jak již bylo několikrát konstatováno, o nutnosti doplnění označení důkazů nebylo možno žalobkyni pro její absenci u jednání poučit), ale také k závěru o tom, že nájem náhradního vozidla byl skutečně realizován, jakož i že tvrzené náklady na nájem náhradního vozidla byly žalobkyní skutečně vynaloženy a byly vynaloženy účelně a pouze v nutném rozsahu. K prokázání posledně zmíněných skutečností však žalobkyně neoznačila žádný jiný důkaz než listiny nadepsané „Smlouva o výpůjčce“ a „Výdajový pokladní doklad“. Uvedené listiny však za situace, kdy nejen, že bylo žalovaným tvrzeno, že žalobkyně vozidlem Chrysler i po datu 13. 9. 2021 opakovaně jezdila, ale kdy, přestože k nájmu náhradního vozidla mělo dojít již dne 13. 9. 2021 (od 13. 9. 2021 do 30. 10. 2021), žalobkyně tuto skutečnost neuvedla a nárok na úhradu nájmu náhradního vozidla vůči žalovanému nevznesla ani prostřednictvím předložené SMS komunikace dne 13. 9. 2021, ani v žádné z jí předložených písemností ze dne 17. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 6. 5. 2022 (první zmínka o této skutečnosti se objevuje až v listině nadepsané jako „Věc: Předžalobní výzva k zaplacení“ ze dne 18. 9. 2023), jakož i za situace kdy je v předmětných listinách uvedeno jiné sídlo společnosti [právnická osoba]., než jaké bylo ke dni 13. 9. 2021 u této společnosti evidováno v Obchodním rejstříku, a konečně za situace, kdy listiny nadepsané „Výdajové pokladní doklady“ neobsahují žádné číslo účetního dokladu či pořadové číslo či jakékoliv jiné označení, které by bylo způsobilé časově i nominálně identifikovat tvrzenou platbu v rámci hospodaření žalobkyně, a to ačkoliv je uvedení těchto skutečností předmětnými listinami předpokládáno, a ačkoliv se mělo jednat o výdej hotovosti z pokladny žalobkyně, která byla plátcem DPH (https://rejstrik-firem.kurzy.cz/[Anonymizováno]) v rámci její, jak žalobkyně sama tvrdí, „obchodní činnosti“, nelze k prokázání výše specifikovaných relevantních skutečností považovat za dostačující.

59. Žalobkyně rovněž jakkoliv blíže nekonkretizovala tvrzenou „obchodní činnost“, v rámci které mělo být vozidlo Chrysler využíváno, resp. skutečnosti, v jakém rozsahu, jak často a k čemu konkrétně žalobkyně vozidlo Chrysler v rámci svého podnikání užívala, resp. plánovala užívat, zda nedisponovala jiným vozidlem, který by k danému účelu mohla využívat, z jakého důvodu byla k nájmu náhradního vozidla nutná právě doba více jak měsíce a půl, či blíže charakterizovala jí zvolené náhradního vozidlo (model, stáří, výbava) a náklady na provoz vozidla Chrysler, a to tak, aby i na základě těchto skutečností, bylo možno učinit závěr o účelnosti a nutnosti nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla.

60. Rovněž ani v tomto případě nemohla být žalobkyně pro svoji absenci při jednání v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů specifikovaných v předchozím odstavci poučena.

61. V neposlední řadě pak soud nemohl vyhovět ani poslednímu ze žalobou vznesených nároků, a sice nároku na náhradu příspěvku [právnická osoba] ve výši 4 356 Kč, který měla žalobkyně z důvodu své evidence coby provozovatele a vlastníka v registru silničních vozidel za vozidlo Škoda uhradit, a to přesto, že se žalovaný zavázal (ve vztahu k vozidlu Škoda) k zajištění změny zápisu osoby provozovatele a vlastníka v registru silničních vozidel na jeho osobu. V předmětném řízení totiž nebylo prokázáno (ať už by se jednalo o nárok vyplývající z § 2913 o. z. či např. § 2991 a násl. o. z.), že by žalobkyně uvedenou částku [právnická osoba] skutečně uhradila. K prokázání této skutečností žalobkyně předložila snímek obrazovky bankovního účtu, na kterém je sice zobrazen příkaz k platbě ve prospěch bankovního účtu [právnická osoba], avšak tato platba je označena jako čekající. Je přitom všeobecně známo, že čekající platbou je možné rozumět jak platbu majitelem (či disponentem) příslušného bankovního účtu již schválenou k odeslání ve prospěch jiného bankovního účtu, avšak čekající na její zúčtování, tak také platbu teprve čekající ke schválení jejího odeslání majitelem (či disponentem) bankovního účtu ve prospěch jiného bankovního účtu. V uvedeném kontextu pak nemůže zůstat stranou ani skutečnost, že žalovaný popřel, že by žalobkyně tuto platbu skutečně provedla, přičemž konstatoval, že to byl naopak on sám, kdo předmětnou částku uhradil. S ohledem na popsané skutečnosti tak nelze učinit závěr, že by tvrzené peněžní prostředky byly žalobkyní [právnická osoba] skutečně uhrazeny.

62. Konečně ani ohledně potřeby prokázání této skutečnosti (tedy minimálně k úhradě předmětného přívěsku [právnická osoba]) nemohl soud žalobkyni v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit, neboť se žalobkyně k jednání soudu nedostavila.

63. Závěrem považuje soud za nutné vyjádřit se rovněž k postupu soudu, kdy nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení jednání a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti této žalobkyně.

64. Soud předně předesílá, že Mgr. [jméno FO] ukončila s účinností ke dni 28. 8. 2024 zastoupení žalobkyně, přičemž, jak vyplynulo z vyjádření žalobkyně ze dne 30. 8. 2024, dne 28. 8. 2024 byla žalobkyně o této skutečnosti vyrozuměna (prostřednictvím doručení písemného oznámení do její datové schránky). Dne 24. 9. 2024 byla žalobkyně předvolána k jednání, které se mělo konat dne 6. 11. 2024 (prostřednictvím doručení tohoto předvolání do její datové schránky). Následně došlo s přihlédnutím k žádosti zástupkyně žalovaného k odročení tohoto jednání na den 4. 11. 2024. O této skutečnosti byla žalobkyně vyrozuměna dne 3. 10. 2024 (rovněž prostřednictvím dodání vyrozumění o této skutečnosti do její datové schránky). O záměru soudu nařídit ve věci jednání tedy žalobkyně byla informována již dne 24. 9. 2024 a o přesném termínu tohoto jednání dne 3. 10. 2024. Přestože si žalobkyně byla déle jak dva měsíce před konaným jednáním vědoma, že její původní zástupkyně zastupování žalobkyně ve vztahu v předmětném řízení ukončila a déle jak měsíc před nařízeným jednáním, že se bude v předmětném řízení toto jednání konat, v pátek dne 1. 11. 2024 po poledni doručila žalobkyně soudu žádost o odročení jednání s odůvodněním, že má zájem být při jednání zastoupena svým novým právním zástupcem (aniž by osobu zástupce jakkoliv specifikovala), avšak ten potřebuje čas, „aby měl možnost se s případem seznámit“. V neděli dne 3. 11. 2024 ve 20:11 hodin doručila soudu zástupkyně žalobkyně, sdělení, že pokud soud jednání nařízené na den 4. 11. 2024 odročí, je připravena převzít zastoupení v předmětné věci. Dne 4. 11. 2024, tedy v den jednání, v 9:15 hodin žalobkyně, resp. její jednatel, telefonicky kontaktoval soud, kdy příslušné pracovnici soudu sdělil, že bez právního zástupce se k nařízenému jednání dostavit nehodlá. Následně v 9:50 hodin téhož dne byla do podatelny soudu dodána listina nadepsaná jako „Plná moc“, jejímž obsahem bylo zmocnění zástupkyně žalobkyně žalobkyní, aby ji zastupovala ve všech věcech. Žádný jiný důvod nemožnosti účastnit se jednání dne 4. 11. 2024 žalobkyně neuvedla a o odročení tohoto jednání ze žádného jiného důvodu nepožádala.

65. Podle § 119 odst. 1 věta první o. s. ř. platí, že jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Soud však žalobkyní uvedený důvod pro odročení jednání, a sice požadavek na to, aby se jednání mohla účastnit rovněž její zástupkyně, za takovýto důvod v konkrétním případě nepovažuje. Jak již bylo v podrobnostech popsáno výše, Mgr. [jméno FO] oznámila výpověď poskytování svých právních služeb žalobkyni dne 28. 8. 2024. O nařízení jednání na den 4. 11. 2024 se žalobkyně dozvěděla dne 3. 10. 2024 (ačkoliv o skutečnosti, že soud má v úmyslu nařídit první jednání ve věci se dozvěděla již dne 24. 9. 2024). Soud tak nikterak nezpochybňuje právo žalobkyně zvolit si svého zástupce a zvolit si jím toho, koho uzná za vhodné, nicméně, učiní-li tak krátce před nařízením jednání s tím, že právě nemožnost žalobkyní zvolené zástupkyně účastnit se tohoto jednání, popř. potřeba seznámit se s projednávanou věcí, byla důvodem žádosti žalobkyně o odročení jednání, nemůže soud takové žádosti vyhovět. Žalobkyně totiž měla dostatek času (v řádu desítek dnů, až měsíců) k tomu, měla-li zájem být v předmětném řízení zastoupena, zvolit si svého zástupce tak, aby se tento zástupce mohl dne 4. 11. 2024 nařízeného jednání zúčastnit, tím spíše za situace, kdy žalobkyně sama akcentovala, že bez přítomnosti svého zástupce nemá zájem nařízeného jednání se účastnit.

66. Uvedený závěr soudu podporuje rovněž judikatura Nejvyššího soudu, podle které změna právního zastoupení u účastníka řízení vyvolaná vypovězením plné moci zástupcem nebo jejím odvoláním účastníkem je důvodem pro odročení soudního jednání jen výjimečně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2008, sp. zn. 29 Nd 152/2008).

67. Obdobně pak ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 14 Co 263/2023, Krajský soud v Plzni uvedl, že „žalobkyně v době, kdy udělila plnou moc dalšímu právnímu zástupci, již věděla, že je ve věci nařízeno ústní jednání. Bylo proto na ní, aby volila takového advokáta, jemuž pracovní vytížení nezabrání v účasti u již nařízeného ústního jednání soudu prvního stupně. Žalovaná nemohla spoléhat na to, že soud prvního stupně její případné žádosti o odročení věci vyhoví.“ 68. Pouze pro úplnost soud doplňuje, že ačkoliv žalobkyně dne 4. 11. 2024 předložila soudu plnou moc k jejímu zastupování, kterou dne 1. 11. 2024 udělila zástupkyni žalobkyně, sama zástupkyně žalobkyně ve svém přípisu ze dne 3. 11. 2024 uvedla, že je připravena přijmout zastoupení (aniž by specifikovala zastoupení jaké konkrétně osoby, nicméně v tomto směru soud s ohledem na ostatní okolnosti předpokládal, že má na mysli zastoupení žalobkyně) za předpokladu, že soud jednání nařízení na den 4. 11. 2024 odročí. Je tudíž otázkou, zda ke dni konání jednání (tj. ke dni 4. 11. 2024) skutečně došlo k dohodě žalobkyně a zástupkyně žalobkyně o zastupování žalobkyně v předmětné věci, resp. zda byla ke dni 4. 11. 2024 žalobkyně zástupkyní žalobkyně skutečně zastoupena.

69. Závěrem soud uvádí, že se s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti pro nadbytečnost nezabýval samotnou existencí tvrzených vad, odpovědností žalobkyně za tyto vady (zejména v kontextu stáří a opotřebení vozidla Chrysler, jakož i v kontextu možnosti zjištění tvrzených vad v době uzavření směnné smlouvy, atd.), výší obvyklé ceny vozidla Škoda (zejména s přihlédnutím k formulaci znalecké otázky a okolností za kterých byl uvedený posudek zpracován), atp. neboť by případná učiněná zjištění nemohla na závěrech soudu ze shora popsaných důvodů ničeho změnit. Pro nadbytečnost, proto soud neprovedl ani žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem zaměstnankyně žalobkyně. Uvedený důkaz byl navrhován k prokázání uzavření směnné smlouvy, skutečnosti, že žalobkyně navštívila dne 13. 9. 2021 autoservis, kde jí byla sděleno, že vozidlo Chrysler vykazuje tvrzené vady a dohody účastníků o povinnosti žalovaného zajistit zápis změny vlastníka vozidla Škoda v registru silničních vozidel. Zatímco první z těchto skutečností byla mezi účastníky nesporná, a proto nebylo třeba k jejímu prokázání provádět jiné důkazy než ty, které již v řízení byly provedeny, prokázání dalších dvou skutečností bylo v předmětném řízení nadbytečné jednak s ohledem na popsanou nemožnost žalobkyně domáhat se v předmětném řízení nároků z vad, jakož i s ohledem na další deficity skutkových zjištění (zejména odpovědnost žalovaného za tvrzené vady, nutnost a účelnost nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla a uskutečnění platby [právnická osoba]), bez nichž by ani za předpokladu prokázání výše uvedených tvrzení nebylo možné žalobou vzneseným nárokům vyhovět.

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni v částce 37 026 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 117 639 Kč sestávající z částky 5 820 Kč za každý z pěti úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, porada s klientem ze dne 23. 2. 2024, vyjádření k žalobě ze dne 27. 2. 2024, porada s klientem ze dne 31. 10. 2024, účast při jednání dne 4. 11. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a dále z 21 % DPH ve výši 6 426 Kč (počítáno z částky 30 600 Kč).

71. Soud nepřiznal žalovanému odměnu za účtovaný úkon „odpověď na předžalobní výzvu“, neboť k jeho vynaložení došlo ještě před zahájením tohoto soudního řízení a současně se nejedná o úkon právní služby podřaditelný pod jakékoliv ustanovení § 11 odst. 1, 2, 3 a. t. Podle § 11 odst. 3 a. t. za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Odpověď na předžalobní výzvu se však svou povahou, a především účelem nepřibližuje předžalobní výzvě. Předžalobní výzva podle § 142a o. s. ř. je zákonem upravený institut a zásadně nezbytná podmínka pro přiznání nároku na náhradu nákladů řízení v případě úspěchu žalobkyně ve sporu. Pokud tedy žalobkyně chce pro případ úspěchu ve věci nárokovat i náhradu nákladů řízení, má zákonnou povinnost zaslat žalovanému předžalobní výzvu. O. s. ř. ani jiný právní předpis však nijak neupravuje institut odpovědi na předžalobní výzvu, ani neukládá žalovanému povinnost na předžalobní výzvu jakkoliv reagovat. Navíc pokud by žalovaný na předžalobní výzvu žalobkyně vůbec nereagoval, mělo by to zcela stejné důsledky pro jeho další postup v projednávané věci a z procesního hlediska by to nemělo žádný dopad. S ohledem na shora uvedené je tedy významný rozdíl mezi povahou a účelem předžalobní výzvy a odpovědi na ni a nelze proto odpověď na předžalobní výzvu považovat za úkon právní služby ani na základě analogie podle § 11 odst. 3 a. t. (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 27 Co 231/2020, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2021, sp. zn. 32 C 20/2020). Soud dále nepřiznal žalovanému odměnu za dva účtované úkony – „účast na jednání dne 4. 11. 2024 delším než dvě hodiny“, neboť uvedené jednání trvalo 1 hodinu a 47 minut, a proto soud žalovanému přiznal za účast u jednání dne 4. 11. 2024 odměnu za jeden úkon právní služby.

Poučení