23 C 38/2014 - 831

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Novotné a přísedících Eva Adamová a Petr Bulla ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď daná žalobkyni žalovanou ze dne [datum], je neplatná.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zveřejnit na své náklady výrok soudu a omluvu v regionálním [anonymizováno] deníku a dále na intranetu [anonymizováno] finančního ředitelství a na veřejných webových stránkách [ulice] správy generálního finančního ředitelství.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhrada nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 100 000 Kč.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů státu (svědečné) ve výši 3973,64 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 498.043,50 Kč to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] (v průběhu řízení doplněnou a se souhlasem soudu změněnou) se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná, aby žalované byla uložena povinnost„ zveřejnit na své náklady výrok soudu a omluvu v regionálním [anonymizováno] deníku a dále na intranetu [anonymizováno] finančního ředitelství a na veřejných webových stránkách [ulice] správy [anonymizováno] finančního ředitelství“ (obsah omluvy byl formulován takto:„ [anonymizováno] finanční ředitelství, Česká republika, se tímto omlouvá paní [celé jméno žalobkyně] za způsobenou újmu, která jí vznikla diskriminačním jednáním vůči její osobě a podanou neplatnou výpovědí“) a aby byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. Žalobu zdůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovala u žalované jako samostatný odborný referent na [anonymizováno] úřadu ve [obec]. Ze strany žalované (svých nadřízených) byla opakovaně vystavena„ nepříznivému zacházení a diskriminaci“, což se projevilo v tom, že jí nebyla, stejně jako jiným zaměstnancům [anonymizováno] úřadu ve [obec], vyplacena odměna, i když v roce [rok] úspěšně ukončila daňovou kontrolu, která přinesla do státního rozpočtu více než 27 mil. Kč, v jejím zařazení do nižší platové třídy a platového stupně, než byli zařazeni jiní zaměstnanci žalované, ačkoli splňovala„ stejné zákonné předpoklady“ jako oni, a v bezdůvodném (s ohledem na skutečnost, že při výkonu dosavadní práce„ kontrola daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků“ dosahovala„ nebývalých úspěchů“) pověření státním dozorem nad hrami a loteriemi, kde byla práce pro ni vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu (způsobenému centrální mozkovou příhodou, v důsledku které byla v pracovní neschopnosti od července [rok] do července [rok])„ zatěžující a psychicky vyčerpávající“. Žalobkyně je toho názoru, že uvedená diskriminace z důvodu jejího věku, pohlaví a zdravotního postižení se projevila též v tom, že žalovaná účelově změnila svoji organizační strukturu tak, aby došlo ke zrušení pracovního místa žalobkyně, když před organizační změnou navýšila počet zaměstnanců kontrolního oddělení tak, aby mohla následně žalobkyni (a další zvolené pracovníky) propustit. Neplatnost výpovědi žalobkyně spatřuje též v tom, že žalovaná jí v rozporu s uzavřenou kolektivní smlouvou pro rok [rok] nenabídla jiné vhodné volné místo, ač v době výpovědi taková místa měla. Dopisem ze dne [datum] žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Výpověď odůvodnila tím, že„ v souvislosti s usnesením vlády [číslo] ze dne [datum] a v návaznosti na rozhodnutí vrchního ředitele skupiny 051 [stát. instituce] - [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl Finančnímu ředitelství v [obec] snížen k [datum] celkový počet systemizovaných míst“, a že„ na základě shora uvedených skutečností“ bylo rozhodnuto„ o skutečném počtu systemizovaných pracovních míst na [anonymizováno] úřadu ve [obec] od [datum rozhodnutí] (dopis [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí])“. Návrh změny organizační struktury byl schválen dne [datum] a pracovní místo žalobkyně bylo zrušeno.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 (poté, co usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Olomouci o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti tohoto soudu vznesené žalovanou tak, že byla vyslovena místní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci a věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1) rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 23 C 38/2014-306 určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná, zamítl žalobu na zveřejnění výroku soudu a omluvy a na zaplacení náhrady nemajetkové újmy a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 149.552 Kč k rukám jejího advokáta. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovala u žalované jako referent pro správu daní, že v „ kolektivní smlouvě podepsané k [datum], i v předchozí kolektivní smlouvě“ bylo sjednáno, že ve vztahu k zaměstnancům„ propouštěným z důvodu reorganizace“ má být„ postupováno formou nabídkové povinnosti“, a že žalovaná„ disponovala“ volnými místy na pracovištích (finančních úřadech) v [anonymizováno], [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec], která„ žalobkyně mohla zastávat podle svojí kvalifikace, zdravotního stavu“, avšak žalovaná jí tato místa nenabídla. I když tedy žalovaná prokázala, že došlo k organizační změně (organizační změna byla řádně přijata a jejím smyslem bylo„ snižování administrativy“ na všech finančních úřadech„ po celé republice“), nesplnila svoji nabídkovou povinnost podle kolektivní smlouvy. Na druhé straně soud prvního stupně dospěl k závěru, že„ nedošlo k diskriminaci žalobkyně“, neboť propuštěni byli i další zaměstnanci a žalobkyně„ byla odměňována platovou třídou, která odpovídala jejímu pracovnímu zařazení i jejímu vzdělání“.

3. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého je výpověď z pracovního poměru neplatná z důvodu nesplnění nabídkové povinnosti sjednané v kolektivní smlouvě. Poukázal na to, že zákoník práce č. 262/2006 Sb. nepřevzal institut tzv. nabídkové povinnosti, jak byl dříve upraven v ustanovení § 46 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Podle jeho přesvědčení „zákoník práce je v tomto směru kogentní“ a ujednání kolektivní smlouvy o nabídkové povinnosti je proto pro rozpor se zákonem absolutně neplatné (§ 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.). Soudu prvního stupně též vytkl, že se naplněním výpovědního důvodu zabýval„ velmi stručně a okrajově“, aniž by se vypořádal s námitkami žalobkyně, včetně námitek o její diskriminaci (v této souvislosti podal výklad ustanovení § 133a občanského soudního řádu), že v případě požadované omluvy„ přehlédl“ změnu žaloby, kterou připustil, a že neodstranil vadu žaloby v části požadované nemajetkové újmy, jež spočívá v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 následně rozsudkem ze dne 13. 3. 2017 č. j. 23 C 38/2014 opraveným usnesením ze dne 15. 1. 2018 č. j. 23 C 38/2014-537 zamítl žalobu na určení, že„ výpověď daná žalobkyni žalovanou ze dne [datum]“ je neplatná, na uložení povinnosti žalované„ zveřejnit na své náklady výrok soudu a omluvu“ v regionálním [anonymizováno] deníku a dále na intranetu [anonymizováno] finančního ředitelství a na veřejných webových stránkách finanční správy [anonymizováno] finančního ředitelství a na uložení povinnosti„ zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč“, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 2 580 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že došlo k přijetí organizačního opatření, jímž bylo zrušeno pracovní místo žalobkyně„ z důvodu koncentrace výkonu státního dozoru do jiného organizačního útvaru v jiném místě - [obec]“, a že nebylo prokázáno, že žalovaná zacházela se žalobkyní při rozvázání pracovního poměru„ nerovným způsobem“ (pracovní místa nebyla rušena generálním ředitelem„ s přihlédnutím ke konkrétním zaměstnancům“). V souladu s právním názorem odvolacího soudu za důvod neplatnosti výpovědi nepovažoval nesplnění nabídkové povinnosti žalované podle kolektivní smlouvy. Všechny podmínky výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce byly proto podle soudu prvního stupně splněny. Nebylo-li prokázáno, že by žalovaná přistupovala k žalobkyni nerovným způsobem ve srovnání s jinými zaměstnanci (žalobkyně nesplňovala stanovenou kvalifikaci pro zařazení do 10. platové třídy),„ není důvodu, aby žalovaná hradila žalobkyni jakoukoli škodu“, a jestliže„ o sporu o diskriminaci žalobkyně nebyla veřejnost průběžně informována“, není dán ani„ důvod, aby byl naléhavý právní zájem, aby se žalovaná prostřednictvím tisku omlouvala za jednání, které nezpůsobila“.

5. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2017 č. j. 62 Co 259/2017-527 rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení státu jej změnil tak, že„ náklady řízení státu činí 2 835 Kč“ s tím, že„ jinak se i v tomto výroku potvrzuje“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud setrval na svém závěru o absolutní neplatnosti ujednání kolektivní smlouvy upravující nabídkovou povinnost žalované pro jeho rozpor s kogentní povahou ustanovení § 52 zákoníku práce; za podstatné proto nepovažoval, že od [datum] byl prodloužen pracovní poměr s [jméno] [příjmení], jejíž pracovní místo mohlo být nabídnuto žalobkyni. Dospěl k závěru, že mezi nadbytečností žalobkyně a provedenou organizační změnou existuje příčinná souvislost, neboť na [anonymizováno] úřadu ve [obec] byla zrušena dvě pracovní místa, z nichž jedno bylo pracovní místo žalobkyně, a žalobkyně se tak stala nadbytečnou. Ve vztahu k namítané diskriminaci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně„ neprokázala, že s ní bylo zacházeno nerovným způsobem“. Spatřovala-li žalobkyně nerovné zacházení v tom, že jí v roce 2009 nebyla vyplacena odměna, poukázal na to, že se jednalo o nenárokovou složku mzdy, na kterou zaměstnanci vzniká nárok až rozhodnutím zaměstnavatele o jejím přiznání, a že žalobkyni v tomto období odměna nebyla přiznána z důvodu její pracovní neschopnosti. Za nerovné zacházení odvolací soud nepovažoval ani přeřazení žalobkyně na„ oddělení loterií“, neboť se tak stalo„ v rámci pracovní smlouvy“.

6. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž rozsudek napadla„ v plném rozsahu“. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ujednání kolektivní smlouvy o nabídkové povinnosti zaměstnavatele pro případ výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. a) až d) zákoníku práce je v rozporu s kogentním ustanovením zákoníku práce (ustanovením § 52 písm. c) zákoníku práce). Takové ujednání se„ zákonu nijak nepříčí, je odrazem smluvní volnosti stran a pouze doplňuje stávající úpravu výpovědi o další ujednání, přičemž nijak nepopírá již daná ustanovení zákona“. Je-li podle ustanovení § 23 odst. 1 zákoníku práce možné v kolektivní smlouvě upravit„ nejen mzdová nebo platová práva, ale i další práva zaměstnanců a povinnosti smluvních stran“, lze sjednat rovněž„ právo na nabídku jiného místa“ pro případ výpovědi z pracovního poměru. Nesplnění nabídky volného pracovního místa v rozporu s ustanovením kolektivní smlouvy činí výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] neplatnou, neboť jde o„ hmotněprávní podmínku“ pro„ udělení“ výpovědi. Jedná se o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena. Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že nevzal v úvahu účelový postup žalované při přijímání zaměstnanců a„ změnách pracovních poměrů z dob určitých na doby neurčité“, neboť nadbytečnost, která není důsledkem vnitřních organizačních opatření zaměstnavatele, nýbrž důsledkem přijímání nových zaměstnanců, nemůže být důvodem výpovědi z pracovního poměru pro nadbytečnost (odkázala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2095/2004). V této souvislosti dovolatelka poukázala na změnu pracovního poměru zaměstnankyně [jméno] [příjmení], původně sjednaného na dobu určitou do [datum], na pracovní poměr na dobu neurčitou, ve kterém též spatřuje přijetí nového zaměstnance na stejné pracovní místo (referenta), které zastávala u žalované dovolatelka (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5054/2014); i když pracovní místo žalobkyně bylo zrušeno, žalovaná mohla žalobkyni přidělovat práci obdobného druhu (referent, ale na jiném oddělení), obdobná pracovní místa přitom byla i na jiných finančních úřadech. Jednání žalované bylo šikanózní, neboť žalobkyně byla takto postihována za to, že se zákonným způsobem domáhala svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů (vyplacení odměn). Rozhodnutí odvolacího soudu je navíc v rozporu s judikaturou dovolacího soudu v otázce„ předstírání přijetí rozhodnutí“ (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2204/2003 a sp. zn. 21 Cdo 1520/2011). Soudy se dále nesprávně vypořádaly s tím, za jakých předpokladů dochází k nerovnému zacházení (diskriminaci), k němuž v případě žalobkyně (z důvodu pohlaví, věku a zdravotního stavu) došlo dáním výpovědi z pracovního poměru, přeřazením na jiné oddělení a nerovným odměňováním oproti jiným zaměstnancům (nepřiznáním odměny a zařazením do nižší platové třídy); žalobkyně nesouhlasí s tím, že v jejím případě nerovné zacházení nebylo prokázáno. Odvolacímu soudu též vytýká, že nezohlednil její námitky ohledně hodnocení výpovědi svědků [jméno] [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka], nesouhlasí s hodnocením svědecké výpovědi [celé jméno svědkyně], kterou soud prvního stupně (její část) ani neprotokoloval, a namítá, že v řízení nebyly provedeny jí navržené důkazy k prokázání„ její nadbytečnosti a diskriminace v oblasti odměňování a souvisejícím se domáhání práv“ a soudy„ o nich nijak ani nerozhodly“. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě bude vyhověno, nebo aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu„ jako věcně i formálně správný potvrdil“. Poukázala na závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti ujednání kolektivní smlouvy o nabídkové povinnosti zaměstnavatele. Žalobkyni přesto nabídka jiné vhodné práce podle tehdejších možností žalované byla učiněna, žalobkyně ji však neakceptovala. [příjmení] [jméno] [příjmení], na jejíž změnu pracovního poměru dovolatelka poukazuje, vykonávala činnosti, které se„ ani v jednom bodě“ neshodují s pracovní náplní žalobkyně, neprodloužením jejího pracovního poměru by proto volné místo pro žalobkyni nevzniklo. Ke dni [datum] došlo k jedinému nástupu nového zaměstnance na pozici referenta u [anonymizováno] úřadu v [obec], nejednalo se však o pracovní místo vhodné pro žalobkyni jak vzhledem ke vzdálenosti, tak i ke zcela jinému pracovnímu zaměření. K namítané diskriminaci žalovaná uvádí, že provedenými důkazy nebylo tvrzené znevýhodnění žalobkyně ve srovnání s ostatními zaměstnanci prokázáno.

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobkyně podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen„ o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po [datum] (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

9. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci - mimo jiné - zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracovala u žalované jako samostatný odborný referent s pracovním zařazením zaměstnanec pro správu daní a místem výkonu práce u [anonymizováno] úřadu ve [obec]. Na základě usnesení vlády [číslo] ze dne [datum] a v návaznosti na rozhodnutí vrchního ředitele skupiny 051 [stát. instituce] - [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla u žalované připravena organizační změna spočívající - mimo jiné - ve snížení systemizovaných pracovních míst v obvodu působnosti [finanční ředitelství] v [obec] celkem o 98 pracovních míst, z toho u [anonymizováno] úřadu ve [obec] o 2 pracovní místa. Organizační změna byla schválena rozhodnutím generálního ředitele [anonymizováno] finančního ředitelství [číslo] [rok] ze dne [datum] s účinností ode dne [datum]; zrušení 2 pracovních míst [anonymizováno] úřadu ve [obec] se týkalo pracovních míst v oddělení kontroly [číslo] zastávaného žalobkyní a [číslo] zastávaného Mgr. [jméno] [celé jméno svědka]. K výpovědi z pracovního poměru dopisem ze dne [datum], téhož dne žalobkyni doručeným, žalovaná přistoupila za účinnosti kolektivní smlouvy„ na rok 2007 a další období“ uzavřené dne [datum] mezi Českou republikou - [finanční ředitelství] v [obec] a Podnikovým výborem odborových organizací České republiky - Finančního ředitelství v [obec], která obsahovala (článek II bod 8) ujednání, podle kterého:„ Hodlá-li zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. a) až d) zákoníku práce, je povinen zaměstnanci nabídnout jinou pro něj vhodnou práci, pokud takovou práci má. Tuto povinnost zaměstnavatel nemá, jestliže zaměstnanec nebyl ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel před výpovědí nabídl.“ Tato kolektivní smlouva byla nahrazena kolektivní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou na dobu od [datum] do [datum] obsahující (článek II bod 8) ujednání, podle kterého:„ Hodlá-li zaměstnavatel se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. a) až d) ZP, nabídne zaměstnanci jiné vhodné volné pracovní místo, pokud takové volné pracovní místo má. ÚFO, u něhož je takové vhodné pracovní místo volné, může zaměstnance odmítnout, jestliže se již průběžně dohodl s jiným zaměstnancem ÚFO o jeho obsazení, nebo má jiné závažné důvody, které je však povinen sdělit. Tuto povinnost zaměstnavatel nemá, jestliže zaměstnanec již jednou odmítl nabídku volného místa.“ V projednávané věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázek hmotného práva, zda z hlediska závěru o platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je (může být) významná skutečnost, že zaměstnavatel před jejím učiněním porušil povinnost nabídnout zaměstnanci jinou vhodnou práci zakotvenou v kolektivní smlouvě, a za jakých předpokladů dochází k nerovnému zacházení (diskriminaci) v souvislosti se zařazením zaměstnance do platové třídy a platového stupně, poskytováním složek platu, jejichž výši svým rozhodnutím přímo ovlivňuje zaměstnavatel, a převedením zaměstnance na jinou práci v rámci pracovní smlouvy. Vzhledem k tomu, že tyto otázky dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešeny, bylo dovolání žalobkyně podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.

10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, jež byla žalobkyni doručena dne [datum], a ochrany před diskriminací, která byla (měla být) dáním výpovědi završena - posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., [číslo] 2007 Sb., [číslo] 2007 Sb., [číslo] 2007 Sb. a [číslo] 2007 Sb., nálezu Ústavního soudu [číslo] 2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., [číslo] 2008 Sb., [číslo] 2008 Sb., [číslo] 2008 Sb., [číslo] 2008 Sb., [číslo] 2008 Sb., [číslo] 2009 Sb., [číslo] 2009 Sb., [číslo] 2009 Sb., [číslo] 2010 Sb. a [číslo] 2010 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 3. 2011 (dále jen„ zák. práce“), a subsidiárně podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 22. 2. 2011, tedy přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 28/2011 Sb. (dále jen„ obč. zák.“). Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2006 zaměstnavatel mohl dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, nešlo-li o výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, pouze tehdy, jestliže neměl možnost ho dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, ani v místě jeho bydliště, a to ani po předchozí průpravě, nebo jestliže zaměstnanec nebyl ochoten přejít na jinou vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel nabídl v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, nebo v jeho bydlišti, nebo podrobit se předchozí průpravě pro tuto jinou práci (srov. § 46 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů). Právní úprava pracovněprávních vztahů účinná ode dne [datum] tento institut tzv. nabídkové povinnosti - jak vyplývá ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů - nepřevzala. Znamená to, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 zák. práce, i když má možnost ho dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, nebo v místě jeho bydliště, a i kdyby mu mohl nadále přidělovat jinou práci, která by odpovídala sjednanému druhu práce a která by pro něho byla vhodná.

11. Soudy v projednávané věci posuzovaly, zda absence zákonné úpravy tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele vylučuje, aby obdobná povinnost zaměstnavatele byla zakotvena (sjednána) v kolektivní smlouvě. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zák. práce práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Odchýlení od ustanovení uvedených v § 363 odst. 1, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství, není možné, to však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zák. práce k odchylné úpravě práv nebo povinností podle odstavce 1 může dojít smlouvou a za podmínek stanovených tímto zákonem též vnitřním předpisem. Především v kolektivní smlouvě je možné upravit mzdová nebo platová práva a ostatní práva v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti účastníků této smlouvy (§ 23 odst. 1 věta první zák. práce). Kolektivní smlouva je dvoustranným (nebo vícestranným) právním úkonem (jednáním) mezi odborovou organizací (organizacemi) a zaměstnavatelem, popř. organizací zaměstnavatelů, kterým se upravují individuální vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem (zejména plnění poskytovaná zaměstnancům), kolektivní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem (např. pracovní, mzdové a další podmínky týkající se celého kolektivu zaměstnanců nebo jeho části) a práva a povinnosti smluvních stran (tj. vymezení vztahů mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem, popř. organizací zaměstnavatelů). V ustanoveních, která upravují individuální nebo kolektivní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, z nichž vznikají nároky blíže neurčenému okruhu jednotlivých zaměstnanců, má kolektivní smlouva normativní povahu. Práva, která vznikla z normativních ustanovení kolektivní smlouvy jednotlivým zaměstnancům, se uplatňují a uspokojují jako ostatní práva zaměstnanců z pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (srov. § 25 odst. 4 zák. práce) - k tomu srov. (ve vztahu k dřívější obsahově shodné právní úpravě) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 1994 sp. zn. 6 Cdo 94/94, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5763/2015.

12. Předcházející zákoník práce měl od samého počátku svého vzniku kogentní povahu a byl postaven na zásadě„ co není dovoleno, je zakázáno“. Zákon č. 262/ 2006 Sb., zákoník práce, účinný od 1. 1. 2007 je vybudován - v souladu s ustanoveními čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod - na zásadě„ co není zakázáno, je dovoleno“. Účastníci pracovněprávních vztahů proto mohou vždy upravit svá práva a povinnosti odchylně od zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů, ledaže by jim to zákon zakazoval. [obec] autonomie vůle účastníků pracovněprávních vztahů, předurčující zásadně dispozitivní charakter zákoníku práce a dalších pracovněprávních předpisů, se v úpravě pracovněprávních vztahů neprosadí, jen jestliže tomu brání kogentní povaha ustanovení zákona (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 613/2011, uveřejněného pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013); v uvedeném rámci se potom nadále uplatní závěry soudní praxe vztahující se k otázce možného (dovoleného) rozsahu úpravy pracovněprávních nároků v kolektivních smlouvách, které byly vysloveny ve vztahu k předchozí právní úpravě zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006, a podle kterých kolektivní smlouva uzavřená mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem (popřípadě organizací zaměstnavatelů) může obsahovat jakékoli závazky, jejichž obsah není v rozporu s právními předpisy (srov. odůvodnění již uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 1994 sp. zn. 6 Cdo 94/94).

13. Při úvaze o povaze ustanovení § 52 zák. práce je třeba v první řadě zdůraznit, že ustanovení § 52 zák. práce není uvedeno v ustanovení § 363 odst. 2 zák. práce obsahujícím výčet ustanovení, od nichž je vyloučeno se (vůbec) odchýlit, ani v ustanovení § 363 odst. 1 zák. práce obsahujícím výčet ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropských společenství (Evropské Unie), od nichž je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance. Je proto třeba se zaměřit na to, zda možnost odchýlit se od úpravy obsažené v ustanovení § 52 zák. práce nevylučuje povaha tohoto zákonného ustanovení. V ustanovení § 52 zák. práce se výrazně promítá ochranná funkce pracovního práva. Z důvodu ochrany zaměstnance jako slabší (podřízené) strany právního vztahu stanoví taxativní výčet důvodů, na základě kterých zaměstnavatel může se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí. Cílem je dosažení rovnováhy v postavení zaměstnance a zaměstnavatele, a tím i potřebné stability pracovněprávních vztahů. To se projevuje též v tom, že v použití těchto výpovědních důvodů zákon zaměstnavatele limituje (omezuje) jen v přesně vymezených případech (srov. úpravu zákazu výpovědi obsaženou v ustanovení § 53 a 54 zák. práce, úpravu propadné (prekluzivní) lhůty k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou z důvodu podle ustanovení §52 písm. g) a h) zák. práce, obsaženou v ustanovení § 57 a 58 zák. práce, nebo úpravu předchozího souhlasu odborové organizace s výpovědí z pracovního poměru danou odborovým funkcionářům, obsaženou v ustanovení § 61 odst. 2 až 4 zák. práce). Vzhledem k uvedenému je třeba dovodit, že z povahy ustanovení § 52 zák. práce, jakož i dalších ustanovení zákona upravujících rozvázáni pracovního poměru se zaměstnancem výpovědi, vyplývá, že se jedná o ustanovení, od kterého se nelze odchýlit, neboť je tu obecně aprobovaný veřejný zájem, aby bylo respektováno vždy všemi účastníky pracovněprávních vztahů a byla proto vyloučena případná autonomie vůle účastníků pracovněprávních vztahů.

14. Z uvedeného vyplývá, že je správný závěr odvolacího soudu o tom, že ustanovení § 52 zák. práce má kogentní povahu. Z ní pro účastníky pracovního poměru vyplývá„ pouze“ nemožnost (nedovolenost) takových ujednání, jimiž se mění, omezují nebo rozšiřují předpoklady pro rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem. Takovým nepřípustným ujednáním je i dohoda účastníků pracovněprávního vztahu, kterou se rozšiřují předpoklady pro výpověď z pracovního poměru danou zaměstnavatelem tak, že použití (všech nebo některých) výpovědních důvodů váže na splnění dalších (zákonem jinak nestanovených) podmínek na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele. Nelze proto připustit ani dohodu, podle které zaměstnavatel bude moci přistoupit k výpovědi z pracovního poměru až poté, co nabídl zaměstnanci jinou vhodnou práci (pokud takové volné pracovní místo má) a zaměstnanec tuto práci odmítl; zákonem vymezený předmět úpravy kolektivní smlouvy - jak byl shora uveden - ani neumožňuje, aby se taková dohoda stala jejím obsahem (stanovení předpokladů platnosti pracovněprávních jednání kolektivní smlouvě nepřísluší).

15. V rozporu se zákonem nelze ovšem shledávat samotný závazek zaměstnavatele nabídnout zaměstnanci jinou vhodnou práci, jestliže s ním hodlá rozvázat pracovní poměr výpovědí. Je-li takové ujednání o tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele obsaženo v kolektivní smlouvě, představuje zákonem (srov. § 23 odst. 1 zák. práce) předpokládanou úpravu práv zaměstnanců neupravených zákonem. I když jako ostatní ujednání, která upravují individuální nebo kolektivní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, z nichž vznikají nároky blíže neurčenému okruhu jednotlivých zaměstnanců, zde kolektivní smlouva má normativní povahu a z tohoto důvodu jí lze v širším smyslu považovat za pramen práva (kolektivní smlouva tu plní funkci právního předpisu), povahu zákona jí přiznávat nelze (přes normativní povahu některých ujednání se stále jedná jen o specifický smluvní institut soukromoprávního charakteru). Případné porušení smluvně převzatého závazku zaměstnavatele nabídnout zaměstnanci jinou vhodnou práci zde proto nezakládá rozpor se zákonem, a to jak v případě postupu zaměstnavatele vedoucího k porušení závazku, tak i v případě navazující výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnanci. Dovolatelka tedy nesprávně dovozuje, že výpověď z pracovního poměru, které předcházel postup zaměstnavatele, jehož součástí bylo porušení tzv. nabídkové povinnosti zakotvené v kolektivní smlouvě, je neplatná pro rozpor se zákonem. Nelze však vyloučit, že taková výpověď bude v rozporu s dobrými mravy a jako taková neplatná podle ustanovení § 18 zák. práce a § 39 obč. zák. Dobrými mravy se podle ustálené judikatury soudů rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997 sp. zn. 3 Cdon 69/96, uveřejněném pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Rozpor s dobrými mravy spočívá v tom, že výkon práva sice neodporuje zákonu, ale ocitne se v rozporu se společensky uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby byl v souladu s obecnými zásadami společnosti. Typickým výkonem práva v pracovněprávních vztazích v rozporu s dobrými mravy je jeho šikanózní výkon (jednání spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování jiného účastníka pracovněprávního vztahu).

16. Smysl a účel tzv. nabídkové povinnosti zaměstnavatele sjednané v kolektivní smlouvě nepochybně spočívá v ochraně zaměstnance před ztrátou zaměstnání a negativními důsledky, které pro něj z této skutečnosti vyplývají. Na její porušení zaměstnavatelem je proto třeba nahlížet optikou již zmíněné ochranné funkce pracovního práva. Soudní praxe se ustálila na závěru, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zák. práce lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 4683/2017). Na toto jednání by bylo možné usuzovat (obdobně jako v případě výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnavatelem podle ustanovení § 73 odst. 6 věty třetí a § 52 písm. c) zák. práce) například tehdy, kdyby zaměstnavatel záměrně přistoupil k podání výpovědi z pracovního poměru až poté, co u něj byla obsazena všechna pro zaměstnance vhodná volná pracovní místa, která by mu mohl v souladu s kolektivní smlouvou nabídnout, a veden přímým úmyslem by tím vytvořil v době výpovědi takový stav, který by mu umožňoval (jinak úspěšně) tvrdit, že nemůže zaměstnance dále zaměstnávat, a mělo-li současně jeho jednání přímý (hlavní) cíl způsobit zaměstnanci rozvázáním pracovního poměru výpovědí újmu (srov. přiměřeně právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1573/2004, uveřejněném pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).

17. Uvedený postup zaměstnavatele, který vedl k porušení tzv. nabídkové povinnosti zakotvené v kolektivní smlouvě, a na něj navazující výpověď z pracovního poměru danou zaměstnavatelem zaměstnanci zde nelze posuzovat (jen) izolovaně, ale vzhledem k tomu, že spolu úzce souvisejí (výpověď celý předcházející postup zaměstnavatele završuje), je třeba na ně nahlížet především v jejich celku (posuzovat je komplexně). V rozporu s dobrými mravy nelze proto shledávat jen samotný postup zaměstnavatele při výkonu jeho nabídkové povinnosti, ale také navazující výpověď z pracovního poměru, jejíž účinky měly způsobit zaměstnanci újmu, k níž přímý úmysl zaměstnavatele směřoval. Tam, kde na přímý úmysl zaměstnavatele způsobit zaměstnanci rozvázáním pracovního poměru újmu usuzovat nelze, závěr o rozporu výpovědi z pracovního poměru s dobrými mravy nepřipadá v úvahu, i kdyby jinak k porušení nabídkové povinnosti ze strany zaměstnavatele došlo; odpovědnost zaměstnavatele za škodu, kterou porušením tzv. nabídkové povinnosti zaměstnanci způsobil (srov. § 265 zák. práce), tím není dotčena.

18. Dovolací soud uzavřel, že výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, které podle kolektivní smlouvy měla předcházet nabídka jiné vhodné práce dotčenému zaměstnanci učiněná zaměstnavatelem, je pro rozpor s dobrými mravy neplatným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 18 zák. práce a § 39 obč. zák., jestliže zaměstnavatel záměrně přistoupil k podání výpovědi z pracovního poměru až poté, co u něj byla obsazena všechna pro zaměstnance vhodná volná pracovní místa, která by mu mohl v souladu s kolektivní smlouvou nabídnout, a veden přímým úmyslem tím vytvořil v době výpovědi takový stav, který by mu umožňoval (jinak úspěšně) tvrdit, že nemůže zaměstnance dále zaměstnávat, a mělo-li současně jeho jednání přímý (hlavní) cíl způsobit zaměstnanci rozvázáním pracovního poměru výpovědí újmu.

19. Z uvedeného vztaženo na posuzovanou věc vyplývá, že nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu (z něhož vycházel i soud prvního stupně), podle kterého závazek žalované sjednaný v kolektivní smlouvě„ na rok [rok] a další období“ uzavřené dne [datum] nabídnout zaměstnanci„ jinou pro něj vhodnou práci“ v případě,„ hodlá-li (...) se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. a) až d) zákoníku práce“, odporuje zákonu (kogentnímu ustanovení § 52 zák. práce) a příslušné ustanovení kolektivní smlouvy je z tohoto důvodu neplatné. To platí i pro obdobný závazek žalované sjednaný v kolektivní smlouvě ze dne [datum], jejíž ustanovení se však s ohledem na obecně přijímanou zásadu zákazu retroaktivity v právních vztazích na posuzovaný případ nevztahují. Soudy proto nepostupovaly správně, pokud se nezabývaly námitkami žalobkyně o porušení nabídkové povinnosti vyplývající z kolektivní smlouvy žalovanou a jeho dopady na platnost posuzované výpovědi z pracovního poměru.

20. Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání (§ 16 odst. 1 zák. práce). V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace (§ 16 odst. 2 věta první zák. práce) Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon (§ 16 odst. 2 věta druhá zák. práce). Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu (§ 16 odst. 3 zák. práce). Právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon (§ 17 zák. práce). Zákoník práce upravuje zásadu rovného zacházení jako povinnost zaměstnavatele určitým způsobem zacházet s vlastními zaměstnanci, a to v průběhu celého trvání jejich pracovněprávního vztahu. Zásada rovného zacházení zaručuje rovná práva zaměstnancům nacházejícím se ve stejném či srovnatelném postavení (situaci) a vyplývá z ní též požadavek, aby vnitřní předpisy či praxe zaměstnavatele bezdůvodně nezvýhodňovaly ani neznevýhodňovaly zaměstnance před ostatními srovnatelnými zaměstnanci.

21. Jednou z oblastí, v nichž jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, je odměňování za práci (poskytování mzdy, platu nebo odměny z dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti). Zaměstnanci přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru pro zaměstnavatele, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky, za podmínek stanovených v zákoníku práce plat, nestanoví-li zákoník práce nebo zvláštní právní předpis jinak (srov. § 109 odst. 1 a 3 zák. práce). Plat je peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (srov. § 109 odst. 3 zák. práce), určené podle zákoníku práce, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 zák. práce a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu; plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví zákoník práce a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak (srov. § 122 odst. 1 zák. práce; v případě vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, srov. § 122 odst. 2 zák. práce).

23. Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak (srov. § 123 odst. 1 zák. práce). Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do jedné z šestnácti platových tříd podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací (srov. § 123 odst. 2 a 5 zák. práce). Vychází přitom z nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. V rámci těchto tříd zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platového stupně podle doby dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen„ započitatelná praxe“) (srov. § 123 odst. 4 zák. práce). Bližší způsob zařazování zaměstnanců do platových tříd a platových stupňů upravuje (v posuzované době upravovalo) nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Plat se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (srov. § 109 odst. 4 zák. práce); za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejný plat (srov. § 110 odst. 1 zák. práce). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce (srov. § 110 odst. 2 zák. práce). Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce (srov. § 110 odst. 3 zák. práce). Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí (§ 110 odst. 4 zák. práce). Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality (srov. § 110 odst. 5 zák. práce). Z právní úpravy obsažené v ustanovení §110 zák. práce vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, za kterou jim přísluší stejný plat, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ustanovení § 110 odst. 2-5 zák. práce; není-li shoda (srovnatelnost) v některém z těchto komparačních kritérií, nejedná se o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zák. práce. U zaměstnanců odměňovaných platem je rovnost při odměňování do jisté míry garantována vymezením jednotných kritérií pro určení platového tarifu pro všechny zaměstnance přímo v zákoníku práce a v prováděcích nařízeních vlády. Zásadní význam má z tohoto pohledu systém hodnocení prací, který zařazením jednotlivých prací do platových tříd stanoví jejich závaznou hierarchii. Dalším kritériem je pak míra odborných a pracovních zkušeností (praxe). Zařadí-li zaměstnavatel své zaměstnance do platové třídy a platového stupně v souladu s těmito kritérii, k nerovnosti v této složce odměňování platem nedochází. Protože platový tarif může ve skutečnosti vyjádřit pouze relativní hodnotu práce, zahrnuje plat další složky, které mají sloužit k přesnějšímu ocenění práce jednotlivých zaměstnanců. Při poskytování těch složek platu, jejichž výši svým rozhodnutím zaměstnavatel přímo ovlivňuje (jako například v případě odměny za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu podle ustanovení § 134 zák. práce), je proto zaměstnavatel povinen vedle dodržení podmínek pro poskytování příslušné složky platu uplatnit i kritéria stanovená pro posouzení rovnosti při odměňování.

24. Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že k rozdílnému (nerovnému) zacházení se zaměstnanci odměňovanými platem může dojít i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezařadí - na rozdíl od jiných zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty - do platové třídy nebo platového stupně v souladu s výše uvedenými právními předpisy, nebo naopak v případě, kdy je zaměstnanec zařazen do platové třídy a platového stupně v souladu s právními předpisy, avšak jiní zaměstnanci vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty jsou zařazeni do vyšší platové třídy či vyššího platového stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018 sp. zn. 21 Cdo 2262/2018).

25. Zaměstnanec, který se v pracovněprávních vztazích domáhá ochrany před diskriminací, má v občanském soudním řízení procesní povinnosti tvrzení a důkazní o tom, že byl (je) jednáním zaměstnavatele znevýhodněn ve srovnání s jinými (ostatními) zaměstnanci téhož zaměstnavatele. Tvrzení zaměstnance o tom, že pohnutkou (motivem) k jednání zaměstnavatele byly (jsou) zákonem stanovené diskriminační důvody, má soud ve smyslu ustanovení § 133a písm. a) o. s. ř. za prokázané, ledaže zaměstnavatel bude tvrdit a prostřednictvím důkazů prokáže nebo za řízení jinak vyplyne, že vůči svým zaměstnancům neporušil (neporušuje) zásadu rovného (stejného) zacházení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněný pod č. 108 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010). Účastníkům, kteří procesní povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti nesplnili, musí být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., obsahující údaje o tom, v čem mají být tvrzení doplněna a k jakým tvrzením mají být důkazy označeny.

26. V projednávané věci nerovné zacházení (motivované diskriminací z důvodu pohlaví, věku a zdravotního stavu) žalobkyně spatřovala též v nerovnosti při odměňování spočívající v tom, že byla zařazena do nižší platové třídy (platového stupně) než jiní srovnatelní zaměstnanci žalované, a v tom, že jí přes dobré pracovní výsledky nebyla, stejně jako jiným zaměstnancům [anonymizováno] úřadu ve [obec], v roce [rok] vyplacena odměna. Namítanou nerovností spočívající v zařazení do nižší platové třídy (platového stupně), než byli zařazeni jiní srovnatelní zaměstnanci žalované, se odvolací soud vůbec nezabýval (žádné závěry ve smyslu podaného výkladu v tomto směru neučinil). V případě nepřiznané odměny v roce [rok] jen poukázal na skutečnost, že se jedná o nenárokovou složku mzdy, takže„ relevantní je to, že žalovaný o přiznání této odměny nerozhodl“. Zcela však opomněl, že ze skutečnosti, že se jedná o nenárokovou složku mzdy (platu), ještě nevyplývá, že je zcela na libovůli zaměstnavatele, kterému zaměstnanci (a v jaké výši) odměnu přizná a kterému nikoli. I v případě složky platu, jejíž výši svým rozhodnutím zaměstnavatel přímo ovlivňuje, se totiž uplatní kritéria stanovená pro posouzení rovnosti při odměňování, která neumožňují poškodit dotčeného zaměstnance na základě některého z diskriminačních důvodů. Nerovné zacházení žalobkyně spatřovala též ve svém (bezdůvodném) převedení z oddělení vyměřovacího na oddělení loterií k výkonu práce spočívající ve státním dozoru nad hrami a loteriemi.

27. Podle ustanovení § 38 odst. 1 zák. práce je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Zaměstnavatel je přitom oprávněn (s výjimkami vyplývajícími z ustanovení § 41 až 43 zák. práce) od zaměstnance vyžadovat jen takové pracovní úkony, které spadají do rámce sjednaného druhu práce (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1980 sp. zn. 6 Cz 36/80, uveřejněný pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982). Druh práce zaměstnance (šíře jeho vymezení) je určen výlučně ujednáním účastníků v pracovní smlouvě a nikoli tím, jakou konkrétní práci v rámci sjednaného druhu práce zaměstnavatel - v závislosti na svých provozních možnostech, které se mohou v čase měnit - přiděluje zaměstnanci po vzniku pracovního poměru (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1272/2012). Dojde-li ke změně jeho provozních potřeb a možností, může proto zaměstnavatel zaměstnance bez jeho souhlasu pověřit výkonem dalších (dosud nevykonávaných) prací nebo i zaměstnance převést na jinou práci, pokud tak činí v rámci pracovní smlouvy (sjednaného druhu a místa výkonu práce). Taková flexibilita pracovního poměru je nepochybně přirozená a také nutná. Na druhé straně ovšem i zde postup zaměstnavatele nutně podléhá korektivu v podobě zákazu činit uvedená opatření pod pohnutkou (motivem) poškodit dotčeného zaměstnance na základě některého z diskriminačních důvodů. Vzhledem k uvedenému nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že převedení žalobkyně k výkonu práce spočívající ve státním dozoru nad hrami a loteriemi nepředstavuje nerovné zacházení již proto, že„ se tak stalo v rámci pracovní smlouvy“. S ohledem na námitky žalobkyně se měl naopak zabývat tím, zda uvedené opatření odůvodňuje provozní potřeba žalovaného při plnění jeho úkolů, která vylučuje (jako skrytě zvolený důvod) pohlaví, věk a zdravotní stav žalobkyně. Tímto způsobem však odvolací soud nepostupoval, neboť v tomto směru neučinil ani žádná skutková zjištění.

28. Žalobkyně v dovolání namítala, že v řízení nebyly provedeny jí navržené důkazy k prokázání„ její nadbytečnosti a diskriminace v oblasti odměňování a souvisejícím se domáhání práv“ a soudy„ o nich nijak ani nerozhodly“. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně navrhla důkazy k prokázání svých tvrzení o nerovném zacházení (diskriminaci) při odměňování, mimo jiné též listinami (jak je v odůvodnění svého rozsudku označil soud prvního stupně)„ přehled vyplacených peněžních prostředků na platy konkrétních zaměstnanců ve [anonymizováno] úřadu ve [obec] za rok 2008 2010 spolu s písemným odůvodněním každé odměny“ a„ přehled platových výměrů zaměstnanců za období 2006 2010“. Soud prvního stupně těmito listinami důkaz neprovedl a v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 a § 132 o. s. ř. ani nevysvětlil, z jakého důvodu tak neučinil. Jestliže následně odvolací soud nezjednal nápravu postupem podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1993 sp. zn. 2 Cdo 2/93, uveřejněný pod č. 19 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, roč. 1993, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8 2000 zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný pod č. 14 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Protože napadený rozsudek odvolacího soudu není - jak vyplývá z výše uvedeného - správný a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek (včetně akcesorických výroků o nákladech řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí (spolu s opravným usnesením) a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

29. Soud I. stupně v novém řízení podle závazného právního názoru Nejvyššího soudu opakovaně poučil žalovanou, podle ust. § 118 a odst. 1, 3 o.s.ř., aby ve lhůtě 30 dnů navrhla a založila listinné důkazy k vyvrácení tvrzeného nerovného zacházení se žalobkyní ohledně odměňování, nesprávného platového zařazení, ohledně důvodů převedení na jinou práci a k tomu navrhla a založila důkazy a aby založila přehled vyplacených peněžních prostředků na platy konkrétních zaměstnanců na [anonymizováno] ve [obec] za rok [rok] až [rok] spolu s písemným odůvodněním každé odměny a aby založila dokumentaci vyplacených peněžních prostředků na platy konkrétních zaměstnanců [anonymizováno] úřadu ve [obec] od [datum] až [datum] a spolu s písemným odůvodněním každé odměny, která se při vyplácení odměn vypracovává nad rámec platového zařazení do určité třídy a stupně. Právnímu zástupci žalobkyně bylo dáno poučení dle ust. § 118a odst. 1,3, aby doplnil tvrzení k výši požadované nemajetkové újmy 300.000 Kč.

31. K tomu právní zástupce žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedl, že výše 300 000 Kč je požadována z toho důvodu, že žalobkyni byla snížena její dobrá pověst, důstojnost, vážnost ve společnosti, tuto nemajetkovou újmu požaduje podle § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona s ohledem na závažnost okolností, za nichž k porušení práva došlo. Žalobkyně utrpěla [datum] mozkovou příhodu, patřila k sedmi zaměstnancům nově vznikajícího finančního úřadu ve [obec] ode dne [datum], jednalo se o kmenovou zaměstnankyni. Další významnou okolností je i to, že pracovala v instituci kontrolního typu, takováto instituce má sloužit jako vzor pro důsledné dodržování zákonů. Ze strany zaměstnavatele došlo k šikanoznímu výkonu práva. Z těchto všech okolností usuzuje žalobkyně, že by jí mělo být přiznáno jako nemajetková újma 300 000 Kč.

32. Žalovaná k poučení dle § 118a dne [datum] doplnila listiny, které již v předchozím řízení byly od ní vyžadovány soudem a to-návrhy odměn za splnění mimořádných a zvlášť významných pracovních úkolů za rok [rok], za konec roku [anonymizováno], [rok], [rok] – návrh odměn zaměstnanců [anonymizováno] úřadu ve [obec] za splnění mimořádných a zvlášť významných pracovních úkolů ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Dále založila platové výměry následujících zaměstnanců [anonymizováno] úřadu ve [obec] a to: Bc. [jméno] [příjmení], [celé jméno svědkyně], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Bc. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [celé jméno svědka]. K tomu žalovaná uvedla, že co se týká návrhů a zdůvodnění přiznání odměn za rok [rok], žalovaný sdělil, že tyto již byly vzhledem k jejich desetileté skartační lhůtě zničeny a pouze důsledkem mylného založení materiálu při archivaci se podařilo dohledat návrhy odměn i za rok [rok]. Žalovaný k prokázání dalších skutečností, vyvrácení tvrzeného nerovného zacházení, nerovného odměňování a zařazení žalobkyně do deváté platové třídy, k prokázání provozní naléhavosti přeřazení žalobkyně na oddělení kontroly loterií a k vyvrácení tvrzení, že žalobkyni byla dána výpověď proto, že se zákonným způsobem domáhala svých práv a pro potvrzení realizace nabídkové povinnosti bez další bližší konkretizace tvrzení navrhla slyšení svědků a to: Ing. [jméno] [příjmení], (již v předchozím řízení byl slyšen viz protokol na č. l. 415), a vedoucí personálního oddělení JUDr. [jméno] [celé jméno svědkyně], (vypovídala na č. l. spisu 418,) a pak [celé jméno svědkyně], k odměňování a daňové kauze s daňovým subjektem [anonymizováno]. Dále paní [celé jméno svědkyně], a Ing. [jméno] [příjmení], předsedu příslušné odborové organizace.

33. Právní zástupce žalobkyně reagoval podáním ze dne [datum]„ Vyjádření žalobkyně k podání žalované z [datum]“. Žalobkyně uvedla, že otázka nerovného odměňování byla pouze jednou z dílčích složek diskriminace a šikanózního postupu žalovaného směřujícího k výpovědi žalobkyně, žalovaná ovšem neunesla svoje břemeno tvrzení a důkazní ani v této části. Právní zástupce ve svém vyjádření poukazuje na skutečnost, že žalovaná skartovala záznamy o odměňování z roku [rok], a jde to zcela k její tíži. Žalovaná rovněž měla možnost prokázat skutečnosti o odměňování i jiným způsobem, například mzdovými listy, které se archivují třicet let podle zákona o sociálním zabezpečení, organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Žalovaná byla soudem poučena o splnění její důkazní povinnosti již třikrát a to již v roce [rok] a později dvakrát v roce [rok], žalobce již uváděl ve svém podání z [datum] spolu s poučením o možném neúspěchu ve sporu, přesto žalovaná svoji povinnost ani přes výzvu nesplnila. Pokud by žalovaná tuto povinnost splnila, měla by možnost předložit i záznamy o odměňování z roku [rok]. Žalovaná ani netvrdí žádné konkrétní skutečnosti o tom, jakým způsobem Ing. [příjmení] odměňovala a zda tak bylo činěno diskriminačně, je tak nadbytečné zabývat se námitkou žalované ohledně nemožnosti prokázání určitých skutečností, které ani sama žalovaná netvrdí, žalobkyně tvrdí, že její diskriminace se odehrávala právě ze strany Ing. [příjmení] a rovněž v roce 2008, kdy předvedla mimořádný pracovní výkon, a právě v období let 2008 až 2009 byly vyplaceny nejvyšší odměny. Žalovaná předložila dokumenty za rok [rok] a také z celého roku [rok], za rok [rok] a nepředložila odměny za rok [rok]. Právní zástupce žalobkyně poukázal na to, že žalovaná opakovaně v návrzích na přiznání odměn uváděla skutečnosti, kterými odůvodňuje přiznání odměn jednotlivým pracovníkům. U žalobkyně takové skutečnosti byly dány, přesto se v návrzích na přiznání odměn její jméno ani jedenkrát nevyskytlo. [ulice] úřad ve [obec] měl v letech [rok] až [rok] okolo 40-ti zaměstnanců, všichni dostali v průběhu období odměny až na žalobkyni. Žalovaná vždy odměňovala Ing. [příjmení] a Ing. [celé jméno svědkyně]. Neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, na základě které by jim byly poskytnuty mimořádné odměny. Žalovaná uvedla, že odměňovala zaměstnance za mimořádný nebo zvlášť významný úkol, žalobkyně takový úkol splnila, ale nebyla jí přiznána odměna. Dále se vyjádřil právní zástupce žalobkyně k argumentaci žalované o tematickém přidělování odměn. Má za to, že takováto argumentace je zcela nepřiléhavá a nepřesvědčivá, skutečnost, že u Mgr. [celé jméno svědka] se žalovaná nemusela případně dopouštět naprosto stejného diskriminačního jednání jako u žalobkyně a to nerovného odměňování, nevylučuje závěr, že se tohoto jednání dopustila žalovaná u žalobkyně a že Mgr. [celé jméno svědka] neobdržel výpověď z jiného diskriminačního důvodu a to například z diskriminačního důvodu věku. Předmětem v této věci je nicméně neplatnost výpovědi žalobkyně, nikoli pana [příjmení] [celé jméno svědka]. Žalovaná tvrdí, že žalobkyně ani Mgr. [celé jméno svědka] nereflektovali na nabídnutá místa. Ve skutečnosti ale žádnou nabídku nedostali, což potvrdila žalobkyně i Mgr. [celé jméno svědka] ve své výpovědi před soudem dne [datum], tato otázka již byla vyřešena. Mimořádný pracovní výsledek nebyl podložen jen tvrzením žalobkyně, ale žalovaná k němu předložila důkazy a toto tvrzení potvrdila i řada svědků při své výpovědi, [celé jméno svědka] [celé jméno svědka], mimo jiné i svědek žalované pan [příjmení], který uvedl, že bylo logické, že žalobkyně provedla kontrolu v roce [rok], která přinesla do státního rozpočtu 27 000 000 Kč, i svědkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že se jednalo o složitou kauzu. Došlo k velkému doměrku doplatku na daních. Pokud jde o údaj že paní [příjmení], neobdržela ani jedenkrát v daném období odměnu, tato byla od roku [rok] do května [rok] na mateřské dovolené, navíc nebyla původně v kontrolním oddělení.

34. Z listinných důkazů založených právní zástupkyní žalované soud zjistil následující skutečnosti: V návrhu odměn za splnění mimořádných a zvlášť významných pracovních úkolů ze dne [datum] co se týče odboru 930, se uvádí, že: v tomto odboru byla odměněna [celé jméno svědkyně], správkyně, odměna je navržena za splnění mimořádného a zvlášť významného úkolu, kdy při provádění daňové kontroly důsledně provedeným dokazováním odhalila daňovým subjektem zatajené příjmy za výcvik a chov koní, další v tomto odboru je [celé jméno svědkyně], která byla odměněna částkou 1 900 Kč, odměna je navržena za mimořádné úsilí na zajištění realizace zákona č. 199/ 2010, dále na odboru 930 Ing. [jméno] [příjmení], který dostal odměnu 4 000 Kč za splnění mimořádného, zvlášť významného úkolu a dále na odboru 930 [příjmení] [jméno] 1 300 Kč, odměna byla navržena za splnění mimořádného, zvlášť významného úkolu, při kterém důsledně vedeným dokazováním v průběhu vytýkacího řízení vyloučila u plátce nárok na odpočet DPH. Žalovaná založila dokumenty jen za určitá období, kde uvádí, kteří zaměstnanci byli odměňováni, ale nedokládá celé rozhodné období roku 2008. Ze založených dokumentů vyplývá pouze to, že žalobkyně odměnována v tomto období nebyla, byli odměňováni jiní zaměstnanci za splnění úkolů ale žádné jiné relevantní skutečnosti ze kterých by bylo možno dovozovat proč odměňována nebyla z těchto důkazů nevyplývají. Z návrhu odměn za splnění mimořádných úkolů ze dne [datum] vyplývá, že byli odměňováni v tomto období v odboru 930: [jméno] [příjmení], [celé jméno svědkyně], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], další osoby mimo tento odbor, návrh je podepsán ředitelem FŘ Z návrhu odměn ze dne [datum], v odboru 930 vyplývá, že jsou odměněni: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [příjmení] [jméno], [celé jméno svědka] [anonymizováno] Z návrhu odměn za mimořádné splnění úkolů z [datum], vyplývá, že v odboru 930 nebyl odměněn nikdo. Z návrhu na odměňování ze dne [datum] vyplývá, že – z odboru 930 byli odměněni: [jméno] [příjmení], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [celé jméno svědka] Z platových výměrů soud zjistil následující skutečnosti: Platový výměr ze dne [datum] Bc. [jméno] [příjmení], soud zjistil, že měl desátou platovou třídu, není však připojena pracovní náplň a není tomu tak ani u ostatních platových výměrů, tudíž jejich vypovídací hodnota je nulová. Z dalších platových výměrů soud zjistil pouze to, že Bc. [jméno] [příjmení] - výměr ze dne [datum] měl devátou platovou třídu, čtvrtý platový stupeň Platový výměr Bc. [jméno] [příjmení] z [datum] – měl devátou platovou třídu, třetí platový stupeň. Platový výměr Bc. [jméno] [příjmení] z [datum], měl devátou platovou třídu ve čtvrtém platovém stupni. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], měl devátou platovou třídu ve třetím platovém stupni. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], měl devátou platovou třídu ve druhém platovém stupni. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], devátá platová třída a druhý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], devátá platová třída a druhý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum], devátá platová třída a druhý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum], devátá platová třída a druhý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], osmá platová třída a třetí platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum] osmá platová třída a třetí platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum] osmá platová třída, druhý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum] osmá platová třída, druhý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum] osmá platová třída, druhý platový stupeň. výměr [celé jméno svědkyně] z [datum], dvanáctá platová třída, osmý platový stupeň. výměr [celé jméno svědkyně] z [datum] [celé jméno svědkyně], dvanáctá platová třída, sedmý platový stupeň. výměr [celé jméno svědkyně] z [datum], desátá platová třída, sedmý platový stupeň. výměr [celé jméno svědkyně] z [datum], desátá platová třída, devátý platový stupeň. výměr [celé jméno svědkyně] z [datum], desátá platová třída, devátý platový stupeň. výměr z [datum] [celé jméno svědkyně], desátá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [celé jméno svědkyně], desátá platová třída, osmý platový stupeň. výměr z [datum] [celé jméno svědkyně], desátá platová třída, osmý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [celé jméno svědkyně], desátá platová třída, osmý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [celé jméno svědkyně], devátá platová třída, osmý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [celé jméno svědkyně], devátá platová třída, osmý platový stupeň. výměr z [datum] [celé jméno svědkyně], devátá platová třída, osmý platový stupeň. Platový výměr Ing. [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, pátý platový stupeň. Platový výměr [příjmení] [jméno] z [datum], devátá platová třída, sedmý platový stupeň. výměr z [datum] [jméno] [příjmení], jedenáctá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], jedenáctá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], jedenáctá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], jedenáctá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], jedenáctá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], jedenáctá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], jedenáctá platová třída, desátý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, desátý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, desátý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, devátý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, desátý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, desátý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, desátý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum], desátá platová třída, desátý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum], devátá platová třída, šestý platový stupeň. výměr [jméno] [příjmení] z [datum], devátá platová třída, šestý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], devátá platová třída, šestý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], devátá platová třída, šestý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], devátá platová třída, šestý platový stupeň. výměr z [datum] [jméno] [příjmení], devátá platová třída, pátý platový stupeň. Platový výměr [jméno] [příjmení] z [datum], devátá platová třída, osmý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], devátá platová třída, osmý platový stupeň. Platový výměr z [datum] [jméno] [příjmení], osmá platová třída, osmý platový stupeň. Platový výměr Mgr. [jméno] [celé jméno svědka] z [datum], desátá platová třída, dvanáctý platový stupeň. Platový výměr Mgr. [jméno] [celé jméno svědka] z [datum], desátá platová třída, dvanáctý platový stupeň. Platový výměr z [datum] Mgr. [celé jméno svědka] [anonymizováno], desátá platová třída, dvanáctý platový stupeň. Platový výměr z [datum] Mgr. [jméno] [celé jméno svědka], desátá platová třída, dvanáctý platový stupeň. Z výše uvedených platových výměrů soud zjistil pouze to, že například paní [příjmení] měla desátou třídu a Mgr. [celé jméno svědka] také desátou platovou třídu, ke změně tříd docházelo bez bližšího odůvodnění. Žalovaná předložila platové výměry sedmi zaměstnanců byť dle nerozporovaného tvrzení právního zástupce žalobkyně měl Úřad čtyřicet zaměstnanců. U platových výměrů nejsou uvedeny žádné další konkrétní informace o vzdělání, praxi, výjimkách ani žádná kritéria na základě kterých byli zaměstnanci takto zařazeni.

35. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že se cítila ukřivděná neboť pracovala na finančním úřadě dvacet let, byla jedním ze zakládajících členů, nedostala nikdy žádnou výtku, měla dobrou pozici, radila mzdovým účetním, provedla významnou kontrolu, za kterou nebyla řádně odměněna, měla následně zdravotní problémy, požádala o převedení na vyměřovací oddělení, jednalo se o klidnější oddělení, ale bylo jí řečeno, že si to vedoucí [ulice] nepřeje. Na vyměřovací oddělení převedena nebyla. Žalobkyně dne [datum] prodělala cévní mozkovou příhodu, potom byla rok v pracovní neschopnosti, dostala částečný invalidní důchod, ale kolegyně na ni naléhaly, aby se vrátila do zaměstnání. Kontaktovala ředitele Ing. [anonymizováno], že by ráda nastoupila na půl úvazku, ten odmítl s tím, že by se připravil o tabulkové místo. Žalobkyně doufala, že poté, co ukončila velkou kontrolu se zjištěním velkého doměrku, že dostane desátou platovou třídu a odměny, což se nestalo. [příjmení] ji informovali, že se rozdávaly velké odměny za rok [rok], ale žalobkyně nedostala žádnou odměnu. [příjmení] kontrolu„ Třídič“ prováděla sama, zjistila rozdíl při sčítání, bylo to 41 000 Kč, pak to dohledávala sama, byla to náročná kontrola. Ing. [celé jméno svědkyně] potom dokončovala tuto kontrolu, ale nebyla schopna to bez žalobkyně dokončit. Žalobkyně má zdravotní problémy spočívající v rozostřeném vidění. Žalobkyně se domnívala, že už má na desátou platovou třídu nárok, protože paní [příjmení] i [celé jméno svědkyně], které byly mladší, už tuto platovou třídu měly, již od roku [rok]. Nebylo obvyklé, že by i jiné spolupracovnice samy prováděly kontrolu, bylo to něco výjimečného, kontrolu vždy zpracovávali dva kontroloři, ale žalobkyně kontrolu v tomto případě dělala sama. Zdravotní problémy, které dává žalobkyně do souvislosti s nemajetkovou újmou dovozuje z toho, že měla obrovské psychické vypětí. Dokládá to rozhodnutím o přiznáním invalidního důchodu.

36. Z protokolu o daňové kontrole vyplývá, že žalobkyně prováděla samostatně daňovou kontrolu, na zadní straně protokolu je podpis žalobkyně s datem [číslo] [rok].

37. Z doplňující výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že odkazuje na původní výpověd z [číslo] 2016. Kontrola, které se účastnila žalobkyně nazvaná„ [anonymizováno]“, byla původně ukončena v r. [rok] a poté následovala různá odvolání a Nejvyšší správní soud rozhodl konečným rozsudkem, bylo to v r. [rok] a [rok]. K dotazu soudu:„ [obec] se tato kontrola vymykala z jiných kontrol?“ Svědek uvedl, že žalobkyně vykonávala pouze daň z příjmu ze závislé činnosti. Tato kontrola se vymykala pouze tím, že zde byl velký předpoklad, že dojde k odhalení obcházení daňového zákona, protože tato konkrétní firma zaměstnávala pracovníky na tzv. švarcsystém. Tato kontrola trvala dlouho, ale žalobkyně vykonávala jen svoji specializaci, daň ze závislé činnosti. Od nástupu do zaměstnání v roce 2000 má povědomí o tom, že žalobkyně měla specializaci na daň ze závislé činnosti. Mimořádné odměny jsou nenárokové a vyplácí se nepravidelně. Generální ředitel určil další kritérium pro odměňování a to tématické zaměření podle útvarů. Dále svědek uvedl, že ve vztahu k r. [rok], už proběhla skartace a on si již nepamatuje, kdo byl odměňován. K dotazu přísedící: Zda je obvyklé, že někteří pracovníci, pobírají ve sledovaném období cca 2 let mimořádné odměny každé druhé čtvrtletí a jiní ani jednou za celé období? K tomu svědek uvedl, že nebylo pravidlem, že by každé čtvrtletí každý dostal odměnu. Bylo to tak, že byl rozdělen balík odměn na jednotlivé útvary a každý vedoucí toho útvaru rozděloval odměny podle zásluh. Každá odměna byla zároveň předkládána ke schválení vyššímu vedení, které mohlo odměnu nepřiznat pokud by nebyla odůvodněna.

38. Z výpovědi žalobkyně i svědka [příjmení] [celé jméno svědka] vyplynulo, že žádnou nabídku volného místa před výpovědí on ani žalobkyně nedostali.

39. Z další doplňující výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně prováděla pouze kontrolu odvodu daně ze závislé činnosti, ostatní zaměstnanci prováděli kontrolu více druhů daní. Daň ze závislé činnosti je jednodušší, nejtěžší je daň z DPH. Když se rušilo místo, byla v případě žalobkyně realizována nabídková povinnost. K tomu svědek uvedl, že vše probíhalo tak, že u [anonymizováno] úřadu v [obec] vznikal útvar státního dozoru s celookresní působností kde byla volná místa a byla nabízena prostřednictvím e-mailu i zaměstnancům ve [anonymizováno] s možností zaměstnání v [obec]. Žalobkyně na tuto nabídku nereagovala. Za kontrolu [anonymizováno], žalobkyně neobdržela odměnu neboť se dopustila chyby při vyměřování doměrku což mohlo způsobit zmaření kontroly a vymáhání doměrku pro prekluzi. Ve finančním úřadu [příjmení] pracovalo 7 mužů a zbytek ženy celkem ze 42 zaměstnanců. Věkové spektrum bylo široké, byli tam zaměstnaní třicátníci i lidé důchodového věku. Svědek nezaznamenal žádnou diskriminaci ve vztahu nadřízeného Ing. [příjmení] vůči žalobkyni. Platové zařazení žalobkyně do 9 té platové třídy odpovídalo složitosti a náročnosti práce kterou vykonávala. K dotazu, že žalobkyně se cítí diskriminována i tím, že jí byl nařizován státní dozor v hernách a že kontrolní činnost žalobkyně byla tím upozaděna. K tomu svědek uvedl, že se kontrolní činnost upozaďovala neboť v oboru závislé činnosti byla nižší chybovost. Proč žalobkyně nevykonávala kontrolu DPH a z jakého důvodu, k tomu svědek uvedl, že důvodem bylo, že neabsolvovala žádný kurz na daň z DPH.

40. Z výpovědi [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že pracovala na [anonymizováno] úřadě ve [anonymizováno] od r. [rok] do r. [rok] jako referentka. Po smrti Ing. [příjmení] nastoupila na jeho místo vedoucího kontrolního oddělení. První rok pracovala na vyměřovacím oddělení do r. 2007 a poté na kontrolním. V roce [rok] nastoupila na kontrolní oddělení na 3 měsíce když se ukončovala kontrola na které se nepodílela. Na kontrole pracovala paní [celé jméno žalobkyně] a Ing. [příjmení], paní [celé jméno žalobkyně] zapisovala a pan [příjmení] [příjmení] řešil významnější problémy. Při kontrole žalobkyně udělala chybu, pracovala na kalkulačce s páskou, v excelové tabulce pracovat neuměla, tam se provádí kontrola křížem a proto nemůže dojít k chybě. Všechny částky se tudíž musely přepočítat. Proběhlo to v době kdy už byla žalobkyně nemocná a tak tuto práci vedoucí zadal svědkyni. Poté co našla chybu, zaslala vše finančnímu ředitelství a hrozilo nebezpečí prekluze od [číslo] [rok]. Žalobkyně jí nepomáhala chybu odstranit. Celkem bylo na oddělení 11 lidí z toho tři muži a osm žen. Všichni dělali všechny typy daní, pouze žalobkyně dělala daň ze závislé činnosti. [jméno] z DPH je nejnáročnější. Odměny se poskytovaly za mimořádné úkoly. K dotazu kterým zaměstnancům byly uděleny výjimky ze vzdělání pro vyšší platové třídy? K tomu svědkyně uvedla, že výjimku měla [celé jméno svědkyně], [příjmení] a Petřík. Poslední dva byli upozorněni na to, že by mohli o 10-tou platovou třídu přijít pro nesplněné vzdělání a oba začali studovat.

41. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že byla kontaktována žalobkyní, s tím, že se ještě soudí. Svědkyně měla desátou platovou třídu ještě když byl vedoucím Ing. [příjmení] a bylo jí to zdůvodněno tím, že měla vysokou odbornost, kontrolovala daň z příjmu a kromě daně dědické a z nemovitosti zpracovávala všechny ostatní daně. S kolegou prováděli i kontrolu daně z přidané hodnoty, silniční daň, závislou činnost a srážkovou daň. Jezdila na školení a poznatky z těchto školení předávala ostatním pracovníkům, kteří potřebovali radu ohledně účetnictví. Žalobkyně kontrolovala daň ze závislé činnosti. Byla to jednodušší daň. K dotazu, jakým způsobem byla šířena informace, že dojde ke koncentraci státního dozoru do [obec], svědkyně uvedla, že o tom obdržela nějaký e-mail, bližší podrobnosti si nevybavuje. Do [obec] ze [anonymizováno] neodešel nikdo, svědkyni vadila vzdálenost 30 km. Ze strany vedení nezaznamenala žádné diskriminační jednání. Státní dozor v hernách se prováděl, v jedné herně trvala kontrola tak hodinu. V hernách bylo tlumené světlo, ale žádné diskotékové efekty.

42. Ke skutečnostem vyplývajícím z těchto svědeckých výpovědí žalobkyně navrhla listinné důkazy podáním ze dne [číslo] [rok] a soud z nich zjistil následující skutečnosti:

43. Z excelové tabulky – (tabulku PZ žalobkyně založila k prokázání tvrzení, že uměla pracovat na domácím počítači v excelu.)

44. Protokolem o projednání zprávy z kontroly žalobkyně dokládá, že chybu zjistila sama okamžitě po projednání zprávy z daňové kontroly dne [datum], nikoli odvolací orgán, jak tvrdil Ing. [anonymizováno]. Z přílohy [číslo] rozdílu v doměřených částkách ze dne [datum] vyplývá, že osoby které se zúčastnily na osobním jednání byly- pověřený pracovník správce daně [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení] a za daňový subjekt [anonymizováno] p. [příjmení] Z přílohy [číslo] – rozhodnutí o nevyhovění námitkám ze dne [anonymizováno] [rok] žalobkyně upřesnila, že podle čísla [anonymizováno] je její osobní číslo, dokládá, že vypracovala rozhodnutí sama a Ing. [anonymizováno] jenom podepsal. Z přílohy [číslo] – doplnění předkládací zprávy ze dne [datum] k odvolání proti platebním výměrům třídič, rovněž vyhotovila žalobkyně a podepsal Ing. [anonymizováno]. Z tohoto doplnění vyplývá, že v záhlaví je uvedeno, že vyřizuje [celé jméno žalobkyně], č. zaměstnance [číslo], podepsán [jméno] [příjmení]. Z přílohy [číslo] – výpis z evidence písemností, dále [anonymizována tři slova] od [datum], zahájení daňové kontroly až do [datum] obsahuje 66 písemností vyhotovených žalobkyní pod jejím osobním [číslo]. Nikdo jiný se v PC pod jejím jménem nemohl přihlásit. Nabrutování daně za účelem navýšení doměrku v rozhodnutí [finanční ředitelství] v [obec] vypočítala svědkyně [celé jméno svědkyně] z důvodu pracovní neschopnosti žalobkyně od července [rok] do června [rok]. Nadřízení metodici [anonymizováno] vypočítávali koeficient, kterým ona vynásobila částky žalobkyní uvedené v excelové tabulce, což mohlo trvat Ing. [celé jméno svědkyně] max. den. V tabulce je uvedeno operátor [celé jméno žalobkyně] a dále pokračuje soupis přehled dokumentů Z přílohy [číslo] – nesouhlas s hodnocením ze dne [anonymizováno] [rok] v době, kdy žalobkyně vůbec nevěděla o připravované výpovědi pro nadbytečnost. V textu zmiňuje žalobkyně jednak existující excelovou tabulku z kontroly třídiče, jednak skutečnost, že v době pracovní neschopnosti docházela na úřad, kde byla nápomocna kolegyni [celé jméno svědkyně] - nesouhlas s hodnocením z [datum] podepsán žalobkyní a převzal proti podpisu [anonymizováno] k [datum] Z přílohy [číslo] – pracovní náplň, poslední a jedna z mnoha, kde měla vždy uvedenou kontrolu více druhů daní, tudíž musela kontrolovat všechny druhy daní podle příkazu vedoucího, což není v rozporu s tím, že žalobkyně byla jedinou specialistkou na kontrolu daně z příjmu ze závislé činnosti, z pracovní náplně vyplývá, že byla vyhotovena [datum] v rámci pracovního zařazení vykonává tyto činnosti: soustavně daňovou kontrolu u ostatních subjektů v prostředí a objektech daňových subjektů, kdy jsou ohroženi mimořádnými riziky včetně ohrožení života nebo zdraví, provádí daňové kontroly a vytýkací řízení více druhů daní nebo více fází daňového řízení, samostatné zajišťování odborných agend v rámci správy jednotlivých daní nebo fází správy daní, sepisuje protokoly o ústním jednání ve složitém správním řízení, připravuje rozhodnutí o sankcích za neplnění povinnosti stanovených zákonem nebo o jejich prominutích, komplexně zajišťuje agendu vydávání osvědčení nebo potvrzení podle zvláštních zákonů, zajištuje agendu poplatků, provádí výkon státního dozoru nad provozováním loterií a jiných podobných her a dle pokynu svého nadřízeného plní další úkoly, které svou náročností odpovídají nejvýše platové třídě, do které zaměstnanec je zařazen, plní účinnost pracovní náplně od [datum] a podle katalogu je zařazena jako referent státní správy a samosprávy Z přílohy [číslo] – statistika za rok [rok] na str. 4, kdy kontrola daně z příjmu a ze závislé činnosti za rok 2007 přinesla doměrek z výsledku práce žalobkyně přes 13 000 000 Kč, přičemž z ostatních druhů kontrol prováděných všemi ostatními 8 pracovníky kontrolního oddělení vynesla pouhé 3 000 000 Kč, zde se též uvádí, že z důvodu dlouhodobé nemoci pracovnice kontrolují DPZČ bylo provedeno u této daně méně kontrol. V době prac. neschopnosti žalobkyně nebyla ukončena ani jedna, na straně druhé uprostřed se uvádí důvod nižšího doměrku za rok 2008 u daně z příjmu právnických osob DPPO tím, že pracovnici DPPO byla přidělena agenda státního dozoru, což vyvrací tvrzení svědkyně [celé jméno svědkyně], že kontrola loterií byla na ústupu. Pod touto statistikou je podepsán Ing. [jméno] [příjmení]. Je zde záznam o místním šetření, kde je uvedeno, že byly uloženy sankce Z přílohy [číslo] – článek 10, článek novináře a právníka [jméno] [jméno] ze dne [datum]. Tímto žalobkyně prokazuje, že nešlo o běžnou kontrolu, že se o ní psalo v tisku. Z přílohy [číslo] – přehled vyplacených odměn žalobkyni za rok [rok] [rok] a tímto žalobkyně vyvrací tvrzení žalované, že nebyla dobrou pracovnicí, a proto nedostávala odměny jako všichni ostatní pracovníci ve [obec] kromě období, kdy byla žalobkyně diskriminována, běžně dříve odměny dostávala. K tomu je přiložena kopie výplatního lístku za rok 2004, kdy žalobkyně obdržela 4 078 Kč, žalobkyně dále tvrdí, že v r. [rok] obdržela odměny 17 350 Kč, v r. [částka], v r. [částka], v r. [částka], v r. [rok] to bylo 5 700 Kč, v r. [rok] to bylo 4 800 Kč, v r. [částka], v r. [rok] to bylo 5 100 Kč, v r. [rok] to bylo 2 900 Kč, v r. [rok] to bylo 5 200 Kč, v r. [rok] to bylo 2 800 Kč a v r. [částka]. Tento důkaz byl navrhován žalobkyní, měla ho předložit žalovaná z vlastní evidence mzdových listů, které dle zákona mají být archivovány nejméně 30 let, to ale neučinila. Dále žalobkyně k vyvrácení tvrzení svědkyně [celé jméno svědkyně], že v době pracovní neschopnosti se zaměstnancům nedávaly odměny, doložila vlastní výplatní lístek za listopad [rok], ze kterého vyplývá, že v době nemoci obdržela 2 600 Kč.

45. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy způsobené jí diskriminačním chováním žalované, které spočívalo v tom, že ji převedla neoprávněně do oddělení loterií, nezařadila do platové třídy 10 na rozdíl od jiných zaměstnanců se stejným vzděláním, nevyplácela jí odměny na rozdíl od jiných zaměstnanců. Nebyla odměněna za významnou kontrolu„ [anonymizováno]“, kterou provedla a tuto skutečnost potvrdila svědkyně [celé jméno svědkyně] a svědek [celé jméno svědka]. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že nebyla v období 2008 až do výpovědi odměňována. Žalobkyně dále tvrdila, že její přeřazení na oddělení loterií a pověření prací, kterou dříve nevykonávala bylo ze strany žalované šikanozní neboť toto místo bylo následně zrušeno a žalobkyně dostala výpověď aniž by zaměstnavatel splnil nabídkovou povinnost, ke které se zavázal v kolektivní smlouvě. Pouze tvrdil, že žalobkyně a Mgr. [celé jméno svědka] nereflektovali nabízená místa, ale žalobkyně i Mgr. [celé jméno svědka] ve své výpovědi shodně uvedli, že žádnou nabídku nedostali. Žalovaný, neprokázal naléhavou provozní potřebu tohoto přeřazení žalobkyně ani důvody pro které žalobkyni převedl netvrdil. Žalovaná na výzvu soudu nijak neprokázala, že by takovou nabídku učinila. Žalovaná převedla žalobkyni na oddělení loteriií tedy na jinou práci než měla v pracovní smlouvě aniž by prokázala naléhavost provozních potřeb. Následně došlo k reorganizaci a žalobkyni byla dána výpověď. NS ve svém zrušujícím rozsudku vytkl soudu prvního stupně, že nezohlednil tvrzení ohledně porušení dobrých mravů v postupu žalované při dání výpovědi a neprovedl tyto navrhované důkazy – přehled vyplacených peněžních prostředků na platy konkrétních zaměstnanců ve [anonymizována dvě slova] za rok [rok] až [rok] spolu s písemným odůvodněním každé odměny a přehled platových výměrů zaměstnanců za roky [rok] [rok] a že o těchto důkazech ani nijak nerozhodl. Soud I. stupně žalovanou jak vyplývá z obsahu spisu vyzval, ale ta tyto důkazní listiny ve stanovené lhůtě ani po ní nepředložila a ve svém vyjádření uvedla, že se jedná o nesplnitelný úkol a to byl důvod, proč soud důkazy nemohl provést. Žalovaná byla opakovaně podrobně poučena o následcích nezaložení důkazů k prokázání, že se žalovanou nebylo zacházeno diskriminujícím způsobem dne [číslo] [rok], [číslo] [rok] a dne [číslo] [rok] – byla vyzvána k založení důkazů, kteří pracovníci měli 10-tou platovou třídu. Žalovaná toto nedoložila. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že diskriminační chování žalované spočívalo v tom, že byla na rozdíl od ostatních zaměstnanců nesprávně zařazena do 9.-té platové třídy, nebyly jí vypláceny odměny, byla bez naléhavé provozní potřeby přeřazena na oddělení loterií a následně bylo toto místo zrušeno a žalobkyni dána výpověď bez splnění nabídkové povinnosti plynoucí z kolektivní smlouvy. Žalovaná ani k výzvě soudu, kterou učinil dle pokynu v rozhodnutí NS této výzvě nevyhověla a své důkazní břemeno neunesla. Na žalovanou přešlo důkazní břemeno dle ust. § 133a odst. 1 ve znění účinném do [číslo] 2009. Zaměstnanec v soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ním skutečně bylo zacházeno závadným způsobem, neprokáže-li toto tvrzení, nemůže v řízení uspět. Usnadnění důkazní sitruace ve prospěch zaměstnance se v ustanovení § 133 a odst. 1 o.s.ř. projevuje pouze v tom, že stačí, aby zaměstnanec tvrdil, že toto závadné jednání (bude-li z jeho strany prokázáno) bylo motivováno některým se zákonem stanovených diskriminačních důvodů, aniž by byl dále povinen tuto motivaci prokázat, neboť ta se předpokládá, ovšem je vyvratitelná, prokáže-li se v řízení opak. Tento závěr platí i po účinnosti o.s.ř. od [anonymizováno] [rok] zák. č. 198/2009 Sb. který mimo jiné novelizoval § 133a o.s.ř neboť novelizovaný § 133a o.s.ř. pouze zpřesnil diskriminační důvody, základní konstrukci povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v diskriminačních sporech však ponechal beze změny, pouze i rozšířil i na jiné než pracovní spory. Žalovaná až v závěrečné řeči tvrdila nekonkrétně a obecně skutečnosti ohledně důvodu, proč byla žalobkyně přeřazena na státní dozor nad loteriemi ale k těmto tvrzením nikdy nepředložila žádné důkazy. Žalovaná nedodala žádný důkaz, kterým by vyvrátila, že kontrola provedená žalobkyní nebyla mimořádná. Žalovaná nedoložila, že by to byla žalobkyně, kvůli které nastaly v tomto daňovém řízení jakékoliv komplikace, ačkoliv toto důkazní břemeno leží jedině a pouze na žalované. Soud zaznamenal, že poslední výpověď svědka [příjmení] se liší od původních dvou výpovědí před 10-ti lety v neprospěch žalobkyně. Rozdílný postup v odměňování žalobkyně žalovaná nijak nedoložila. Nepředložila ani žádnou výtku kterou by dala žalobkyni v minulosti. Důkazní břemeno dle § 133a neunesla když, neprokázala ani nevyšlo v řízení najevo jinak, že vůči žalobkyni neporušila zásadu rovného zacházení. Při odměňování na rozdíl od jiných zaměstnanců žalobkyni neposkytovala na rozdíl od jiných zaměstnanců za plnění úkolů odměny. Jiné místo nebylo žalobkyni nabídnuto kvalifikovaným způsobem ačkoliv volná místa v [obec] byla a bylo volné místo i ve [anonymizováno] jak bylo prokázáno. Rozeslání e-mailu dle tvrzení žalované není řádné splnění nabídkové povinnosti. Za těchto okolností, dle závazného právního názoru Nejvyššího soudu lze hodnotit výpovědˇ danou žalobkyni jako neplatnou a rozpornou s dobrými mravy Co se týče platových výměrů, které žalovaná následně na základě nového poučení v souladu se závazným právním názorem NS založila a které byly provedeny k důkazu, nevyplývá na základě čeho byly stanoveny, není v nich uvedena ani délka praxe, vzdělání ani jiné skutečnosti na základě kterých byly pracovníci do tříd zařazeni. Žalovaná založila výměry jen některých zaměstnanců a pouze selektivně, takže nelze získat žádný ucelený přehled o zařazení ostatních zaměstnanců do platových tříd. Přesto soud z těchto důkazů zjistil, že osoby se stejným vzděláním např. paní [příjmení] byla zařazena do 10 třídy ačkoliv měla stejné vzdělání jako žalobkyně. Bylo možné zjistit, že paní [celé jméno svědkyně] postoupila z 9 až do 12 té třídy, paní [příjmení] z 8. Do 9. Ale nelze zjistit na základě čeho bylo zařazení provedeno a rovněž nelze získat ucelený přehled o zařazení do tříd neboť byly předloženy výměry jen některých zaměstnanců bez bližších údajů. Co se týče odměňování – žalovaná založila opět jen část záznamů o odměnách, za klíčový rok 2008 dle svého vyjádření tyto návrhy skartovala. Žalovaná měla možnost prokázat skutečnosti týkající se odměňování i jinak např. mzdovými listy, ale nic jiného nezaložila. Žalovaná měla v době od r. 2008 až 2011 kolem 40-ti zaměstnanců, ale založila platové výměry a doklady o odměnování jen u některých. Z dalších žalobkyní založených důkazů soud nedovodil žádné pro vyřešení sporu významné skutečnosti. Soud má za prokázané, že žalovaná ač byla vyzývána v různých fázích řízení opakovaně k založení důkazů a doplnění tvrzení, neunesla v průběhu řízení břemeno důkazní. Žalovaná byla vyzvána na jednání dne [číslo] 2021 dle ust. § 118a aby doplnila do [číslo] 2021 tvrzení a vyvrátila tvrzenou diskriminaci, nerovné zacházení a odměňování žalobkyně, její zařazení do 9. platové třídy, žalobkyně místo doplnění tvrzení navrhla výslechy svědků aniž by nejdříve řádně doplnila tvrzení k jakým konkrétním skutečnostem mají být svědci slyšeni. Tyto skutečnosti definovala pouze obecně. Svědeckými výpověďmi se žalované rovněž nepodařilo vyvrátit žalobkyní uváděné nerovné zacházení, rozdíly v odměňování, převedení na jinu práci ani nesplnění nabídkové povinnosti. Soud na základě výše uvedeného shrnuje a uzavírá, že výpověď z pracovního poměru byla dána žalobkyni za okolností vyvolaných žalovaným, které odporují dobrým mravům a jedná se tudíž o neplatný právní úkon. Žalovaná neunesla důkazní břemeno dle § 133a vzhledem k tomu, že neprokázala ani nevyšlo v řízení najevo jinak, že vůči žalobkyni neporušila zásadu rovného zacházení v odměňování tj. žalobkyni neposkytovala na rozdíl od jiných zaměstnanců za splnění úkolů odměny, žalobkyni převedla na jinou práci bez ohledu na sjednanou pracovní náplň v pracovní smlouvě aniž by prokázala naléhavou provozní potřebu, nesplnila vůči žalobkyni nabídkovou povinnost ke které se zavázala v kolektivní smlouvě čímž porušila dobré mravy a z tohoto důvodu byla následná výpověď z pracovního poměru neplatná. Zveřejnění omluvy v tisku soud zamítl vzhledem k tomu, že veřejnost nebyla o sporu žalobkyně průběžně informována a není tedy dán naléhavý právní zájem na straně žalobkyně na této omluvě.

46. Po právní stránce soud věc hodnotil dle zákoníku práce č. 262/2006 Sb. podle ust. § 16 odst.

1. Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace (§ 16 odst. 2 věta první zák. práce). Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon (§ 16 odt. 2 věta druhá zák. práce). Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce, účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodnění předcházen nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákoně (§16 odst. 3 zák. práce. Právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon (§17 zák. práce). Zákoník práce upravuje zásadu rovného zacházení jako povinnost zaměstnavatele určitým způsobem zacházet s vlastními zaměstnanci a to v průběhu celého trvání jejich pracovněprávního vztahu. [obec] rovného zacházení zaručuje rovná práva zaměstnancům nacházejícím se ve stejném či srovnatelném postavení (situaci) a vyplývá z ní požadavek, aby vnitřní předpisy či praxe zaměstnavatele bezdůvodně nezvýhodňovaly ani neznevýhodňovaly zaměstnance před ostatními srovnatelnými zaměstnanci. Odměňování za práci (poskytování mzdy, platu nebo odměny z dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti). Zaměstnanci přísluší za práci vykonanou v pracovním poměru pro zaměstnavatele, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo veřejné neziskové ústavní zdravotnické zařízení, s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky, za podmínek stanovených v zákoníku práce plat, nestanoví-li zákoník práce nebo zvláštní právní předpis jinak (srov. § 109 odst. 1 a 3 zák. práce). Plat je peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (srov. § 109 odst. 3 zák. práce), určené podle zákoníku práce, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111 odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 zák. práce a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu; plat není možné určit jiným způsobem, v jiném složení a jiné výši, než stanoví zákoník práce a právní předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak (srov. § 122 odst. 1 zák. práce; v případě vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, srov. § 122 odst. 2 zák. práce). Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak (srov. § 123 odst. 1 zák. práce). Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do jedné z šestnácti platových tříd podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací (srov. § 123 odst. 2 a 5 zák. práce). Vychází přitom z nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě. V rámci těchto tříd zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platového stupně podle doby dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen„ započitatelná praxe“) (srov. § 123 odst. 4 zák. práce). Bližší způsob zařazování zaměstnanců do platových tříd a platových stupňů upravuje (v posuzované době upravovalo) nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Plat se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (srov. § 109 odst. 4 zák. práce); za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejný plat (srov. § 110 odst. 1 zák. práce). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce (srov. § 110 odst. 2 zák. práce). Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce (srov. § 110 odst. 3 zák. práce). Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí (§ 110 odst. 4 zák. práce). Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality (srov. § 110 odst. 5 zák. práce). Z právní úpravy obsažené v ustanovení §110 zák. práce vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, za kterou jim přísluší stejný plat, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ustanovení § 110 odst. 2-5 zák. práce; není-li shoda (srovnatelnost) v některém z těchto komparačních kritérií, nejedná se o stejnou práci nebo práci stejné hodnoty ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 zák. práce. U zaměstnanců odměňovaných platem je rovnost při odměňování do jisté míry garantována vymezením jednotných kritérií pro určení platového tarifu pro všechny zaměstnance přímo v zákoníku práce a v prováděcích nařízeních vlády. Zásadní význam má z tohoto pohledu systém hodnocení prací, který zařazením jednotlivých prací do platových tříd stanoví jejich závaznou hierarchii. Dalším kritériem je pak míra odborných a pracovních zkušeností (praxe). Zařadí-li zaměstnavatel své zaměstnance do platové třídy a platového stupně v souladu s těmito kritérii, k nerovnosti v této složce odměňování platem nedochází. Protože platový tarif může ve skutečnosti vyjádřit pouze relativní hodnotu práce, zahrnuje plat další složky, které mají sloužit k přesnějšímu ocenění práce jednotlivých zaměstnanců. Při poskytování těch složek platu, jejichž výši svým rozhodnutím zaměstnavatel přímo ovlivňuje (jako například v případě odměny za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu podle ustanovení § 134 zák. práce), je proto zaměstnavatel povinen vedle dodržení podmínek pro poskytování příslušné složky platu uplatnit i kritéria stanovená pro posouzení rovnosti při odměňování. Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že k rozdílnému (nerovnému) zacházení se zaměstnanci odměňovanými platem může dojít i v případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezařadí - na rozdíl od jiných zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty - do platové třídy nebo platového stupně v souladu s výše uvedenými právními předpisy, nebo naopak v případě, kdy je zaměstnanec zařazen do platové třídy a platového stupně v souladu s právními předpisy, avšak jiní zaměstnanci vykonávající stejnou práci nebo práci stejné hodnoty jsou zařazeni do vyšší platové třídy či vyššího platového stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018 sp. zn. 21 Cdo 2262/2018). Zaměstnanec, který se v pracovněprávních vztazích domáhá ochrany před diskriminací, má v občanském soudním řízení procesní povinnosti tvrzení a důkazní o tom, že byl (je) jednáním zaměstnavatele znevýhodněn ve srovnání s jinými (ostatními) zaměstnanci téhož zaměstnavatele. Tvrzení zaměstnance o tom, že pohnutkou (motivem) k jednání zaměstnavatele byly (jsou) zákonem stanovené diskriminační důvody, má soud ve smyslu ustanovení § 133a písm. a) o. s. ř. za prokázané, ledaže zaměstnavatel bude tvrdit a prostřednictvím důkazů prokáže nebo za řízení jinak vyplyne, že vůči svým zaměstnancům neporušil (neporušuje) zásadu rovného (stejného) zacházení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněný pod č. 108 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2010). Účastníkům, kteří procesní povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti nesplnili, musí být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., obsahující údaje o tom, v čem mají být tvrzení doplněna a k jakým tvrzením mají být důkazy označeny. V projednávané věci nerovné zacházení (motivované diskriminací z důvodu pohlaví, věku a zdravotního stavu) žalobkyně spatřovala též v nerovnosti při odměňování spočívající v tom, že byla zařazena do nižší platové třídy (platového stupně) než jiní srovnatelní zaměstnanci žalované, a v tom, že jí přes dobré pracovní výsledky nebyla, stejně jako jiným zaměstnancům [anonymizováno] úřadu ve [obec], v roce 2009 vyplacena odměna. I v případě složky platu, jejíž výši svým rozhodnutím zaměstnavatel přímo ovlivňuje, se totiž uplatní kritéria stanovená pro posouzení rovnosti při odměňování, která neumožňují poškodit dotčeného zaměstnance na základě některého z diskriminačních důvodů. Nerovné zacházení žalobkyně spatřovala též ve svém (bezdůvodném) převedení z oddělení vyměřovacího na oddělení loterií k výkonu práce spočívající ve státním dozoru nad hrami a loteriemi. Podle ustanovení § 38 odst. 1 zák. práce je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Zaměstnavatel je přitom oprávněn (s výjimkami vyplývajícími z ustanovení § 41 až 43 zák. práce) od zaměstnance vyžadovat jen takové pracovní úkony, které spadají do rámce sjednaného druhu práce (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1980 sp. zn. 6 Cz 36/80, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1982). Druh práce zaměstnance (šíře jeho vymezení) je určen výlučně ujednáním účastníků v pracovní smlouvě a nikoli tím, jakou konkrétní práci v rámci sjednaného druhu práce zaměstnavatel - v závislosti na svých provozních možnostech, které se mohou v čase měnit - přiděluje zaměstnanci po vzniku pracovního poměru (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1272/2012). Dojde-li ke změně jeho provozních potřeb a možností, může proto zaměstnavatel zaměstnance bez jeho souhlasu pověřit výkonem dalších (dosud nevykonávaných) prací nebo i zaměstnance převést na jinou práci, pokud tak činí v rámci pracovní smlouvy (sjednaného druhu a místa výkonu práce). Taková flexibilita pracovního poměru je nepochybně přirozená a také nutná. Na druhé straně ovšem i zde postup zaměstnavatele nutně podléhá korektivu v podobě zákazu činit uvedená opatření pod pohnutkou (motivem) poškodit dotčeného zaměstnance na základě některého z diskriminačních důvodů. K ust. § 133a občanského soudního řádu (byť ve znění ke dni 21.5 2006) se vyslovil Ústavní soud v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 37/04 ze dne 26.4 2006 v němž posuzoval ústavnost institutu přesunu důkazního břemene. Z něj vyplývá, že osobě, která se cítila být diskriminována, nestačí pouze tvrdit, že došlo k diskriminačnímu jednání.„ Tato osoba v soudním řízení musí nejen tvrdit, ale i prokázat, že s ní nebylo zacházeno obvyklým, tedy neznevýhodňujícím způsobem. Neprokáže-li toto tvrzení nemůže v řízení uspět. Dále pak musí tvrdit, že znevýhodňující zacházení bylo motivováno diskriminací (pozn. Aut. Zde na základě rasového nebo etnického původu) ´. Tuto motivaci ovšem prokazovat nemusí, ta se v případě důkazu odlišného zacházení předpokládá, je však vyvratitelná, prokáže-li se (dokazováním) opak. Ostatně požadavek, aby strana žalující musela prokazovat, že byla diskriminována právě a výlučně pro svůj rasový (etnický) původ a nikoliv z důvodu jiného, je zcela zjevně nesplnitelný, neboť prokázat motivaci (pohnutku) žalované strany je z povahy věci vyloučeno.“ Důkazní břemeno tedy neleží pouze a výlučně na straně žalované, ale též na straně žalující. Žalobce je tak povinen prokázat znevýhodňující zacházení, tedy že s ním bylo ve srovnání s tzv. komparátorem (osobou ve srovnatelné situaci) zacházeno znevýhodňujícím způsobem z diskriminačního důvodu. Pokud strana žalující svou část důkazního břemene unese, dochází k přesunu důkazního břemene na žalovanou, která prokazuje svá tvrzení, že k diskriminaci na základě důvodů v daném případě nedošlo. Jinými slovy, v případě, že dojde k přesunu důkazního břemene, žalovaný musí prokázat, že jeho rozhodnutí je odůvodněno nikoliv diskriminačními (zakázanými) důvody, nýbrž jinými. Stěžejní úvahou v diskriminačních sporech tedy je, zda v konkrétním případě žalobce důkazní břemeno unesl a založil tím přesun břemene na žalovaného, taková úvaha musí vyplynout ze skutkových okolností konkrétního případu. Pro vztahy zaměstnanec – zaměstnavatel je nicméně typické, že z hlediska přístupu ke skutečnostem prokazujícím diskriminační jednání je pozice zaměstnance zpravidla značně oslabena. Po zaměstnanci tedy není namístě vyžadovat předkládání takových důkazů, k nimž nemůže mít přístup, či s nimi nemůže disponovat. Při rozhodování o přenosu důkazního břemene za žalobce na žalovaného je zároveň nutno zohlednit i to, že přímý důkaz diskriminace ze strany žalobce nemůže být předložen. Musí zde být ještě alespoň rozumná pravděpodobnost, že k diskriminaci došlo. V daném případě pravděpodobnost vyplývala z nerovného odměnování, přesunu na jinou práci nikoliv v rámci pracovní smlouvy a při absenci prokázané provozní potřeby, nesplnění nabídkové povinnosti a dání výpovědi. Žalovaná přes několikeré poučení soudu o přesunu důkazního břemene a konkrétních poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní týkající se platového zařazení, poskytování odměn žalobkyni v rozhodném období, přesunu na jiné místo a splnění nabídkové povinnosti, nepředložila žádný důkaz, kterým by vyvrátila žalobkyní prokázané tvrzení o nerovném zacházení. Soud přiznal žalobkyni zadostiučinění ve výši 200 000 Kč podle ust. § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona s poukazem na to že byla snížena důstojnost žalobkyně, žalobkyně zažívala pocity křivdy, měla zdravotní problémy a soud tedy shledal odpovídající a přiměřenou výši odškodnění nemajetkové újmy ve výši uvedené ve výroku III. rozsudku.

47. O povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení placených státem na znalečném ve výši celkem 3973,64 Kč (334 Kč svědečné svědka [celé jméno svědka], 2.246 Kč svědečné svědkyně [celé jméno svědkyně] a 255 Kč svědečné svědka [celé jméno svědka] + [číslo] svědečné svědkyně [celé jméno svědkyně]) bylo rozhodnuto výrokem V. podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Soud zavázal žalovanou k náhradě plné výše státem placených nákladů na znalečném s ohledem k užití ust. § 142 odst.3 o.s.ř. jde-li o náhradu nákladů řízení mezi účastníky.

48. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto výrokem VI. podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. když výše přiznaného zadostiučinění záviselo na úvaze soudu a co do základu byl nárok žalobkyně zcela oprávněný. Náklady řízení sestávají z odměny za úkony právní služby podle vyhl. 177/96 Sb. Do konce roku [rok] činila tarifní hodnota dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT 25.000 Kč a dle ust. § 9 odst. 4 AT 50.000 Kč. Mimosmluvní odměna za jeden úkon učiněný do konce r. 2012 tak činí 4.150 Kč (dle ust § 12 odst. 3 AT platném znění do konce roku 2012 při spojení dvou nebo více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno zákonem, se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s nejvyšší tarifní hodnotou, tj. odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3.100 Kč z tarifní hodnoty 50.000 Kč, o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v ostatních spojených věcech, tj. 1.050 Kč jako polovina z 2.100 Kč z tarifní hodnoty 25.000 Kč). 1) [datum] – převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb (podpis plné moci), § 11/1a AT, 4.150 Kč. Od [datum] do [datum] činila tarifní hodnota dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT 35.000 Kč a dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT 50.000 Kč. Mimosmluvní odměna za jeden úkon učiněný od [datum] do [datum] tak činí 5.600 Kč (dle ust § 12 odst. 3 AT platném znění od [datum] do [datum] při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se odměna určí součtem odměn za všechny spojené věci, tj. odměna za 1 úkon právní služby ve výši 3.100 Kč z tarifní hodnoty 50.000 Kč + odměna za 1 úkon právní služby ve výši 2.500 Kč z tarifní hodnoty 35.000 Kč). 2) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu § 11/1c AT, 5.600 Kč, 3) [datum] – doplnění a rozšíření žaloby - písemný návrh ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 5.600 Kč, 4) [datum] – druhé doplnění žaloby - písemný návrh ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 5.600 Kč, 5) [datum] – vyjádření žalobkyně k vyjádření žalované – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 5.600 Kč, 6) [datum] – vyjádření žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 5.600 Kč, Od [datum] se stal PZ žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty. Celková částka do [datum] na odměnách za úkony právní služby (32.150 Kč) a náhradě za režijní paušály (2.100 Kč) činí 34.550 Kč. K náhradě paušálních částek za 6 úkonů přičítá žalobkyně další 1 náhradu za podání z [anonymizováno]. [anonymizováno] [rok] (písemné podání soudu týkající se věci samé), když na základě nálezu Ústavního soudu i účastník, který není zastoupený advokátem, má nárok na náhradu hotových výdajů. 7) [datum] - vyjádření žalobkyně k odvolání (proti usnesení o místní příslušnosti), pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, § 11/2c AT, 2.800 Kč, 8) [datum] - vyjádření žalobkyně k druhému odvolání (proti usnesení o místní příslušnosti), pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, § 11/2c AT, 2.800 Kč, 9) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu § 11/1c AT, 5.600 Kč, Od [datum] dále činila tarifní hodnota dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT 35.000 Kč a dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT 50.000 Kč, celkem 85.000 Kč. Mimosmluvní odměna za jeden úkon učiněný od [datum] dále tak činí 4.500 Kč (dle ust § 12 odst. 3 AT platném znění od [datum] při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí). 10) [datum] – vyjádření žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 4.500 Kč, 11) [datum] – účast na jednání před soudem, první započatá dvouhodinovka, § 11/1g AT, 4.500 Kč, 12) [datum] – účast na jednání před soudem, druhá započatá dvouhodinovka, § 11/1g AT, 4.500 Kč, 13) [datum] – vyjádření žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 4.500 Kč, 14) [datum] – podání žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 4.500 Kč, 15) [datum] – podání žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 4.500 Kč, 16) [datum] – nahlédnutí do spisu a prostudování spisu - § 11/3 AT, úkonu, 2.250 Kč, 17) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu § 11/1c AT, 4.500 Kč, 18) [datum] – podání žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 4.500 Kč, 19) [datum] – účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 4.500 Kč, 20) [datum] – podání žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 4.500 Kč, 21) [datum] – účast na jednání před soudem, první započatá dvouhodinovka, § 11/1g AT, 4.500 Kč, 22) [datum] – účast na jednání před soudem, druhá započatá dvouhodinovka, § 11/1g AT, 4.500 Kč, 23) [datum] – podání žalobkyně [číslo] – písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 4.500 Kč, 24) [datum] – účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 4.500 Kč, Součet: (1 x [číslo]) + (6x5600) + (2x2800) + (15x [číslo]) = 110.850 Kč Celkem 110.850 Kč Z náhrady hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas 1) Náhrada paušální částky dle ust. § 13 odst. 3 AT Paušální částka na jeden úkon právní služby: 300 Kč – celkem 24 + 1 úkon (viz poznámka výše): Součet: 25 x 300 = 7.500 Kč Mezisoučet [číslo]: 7.500 Kč 2) Náhrada cestovních výdajů: - [datum] - cesta [obec] – [obec] a zpět, MHD [obec] (2x14) + vlak (186+242) = 456 Kč - [datum] - cesta [obec] – [obec] a zpět, MHD [obec] (2x14) + vlak (180+175) = 383 Kč - [datum] - cesta [obec] – [obec] a zpět (automobil), náhrada PHM za dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. – celkem 562 Km (2x281Km), kombinovaná spotřeba paliva 5,2 litru [číslo] Km dle TP [příjmení] [příjmení], [registrační značka], cena za litr MN dle vyhlášky 36,10 Kč, 5,2 x 36,1 x 5,62 = 1055 Kč, amortizace dle vyhlášky 3,7 Kč / 1 km, 3,7 x 562 = 2079 Kč, celkem 3134 Kč - [datum] - cesta [obec] – [obec] a zpět, vlak (330+220) = 550 Kč Mezisoučet [číslo]: 4.523 Kč 3) Náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 AT: - [datum] - cesta [obec] – [obec] a zpět (vlak), 2x7 půlhodin po 100 Kč, tj. 1400 Kč - [datum] - cesta [obec] – [obec] a zpět (vlak), 2x7 půlhodin po 100 Kč, tj. 1400 Kč - [datum] – cesta [obec] – [obec] a zpět – automobil, 2x7 půlhodin po 100 Kč, tj. 1400 Kč - [datum] – promeškaný čas v důsledku zpoždění zahájení jednání před soudem (čekání na přísedícího, jednání začalo v čase 12:42), 2 x 1 půlhodina po 100 Kč, tj. 200 Kč - [datum] - cesta [obec] – [obec] a zpět (vlak), 2x7 půlhodin po 100 Kč, tj. 1400 Kč Mezisoučet [číslo]: 5.800 Kč Součet: ([číslo]) + ([číslo]) + ([číslo]) = [číslo] Celkem 17.823 Kč C) Soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Daň z přidané hodnoty 1) Z odměn za úkony právní služby od [datum]: celkem 78.700 Kč, z toho DPH ve výši 21% činí 16.527 Kč 2) Z náhrad paušálních částek od [datum], tj. celkem z 5400 Kč z toho DPH ve výši 21% činí 1.134 Kč 3) Z náhrad za promeškaný čas, tj. celkem z 5800 Kč z toho DPH ve výši 21% činí 1.218 Kč ([číslo]) + ([číslo]) + ([číslo]) = 18.879 Kč Celkem 18.879 Kč SOUČET A) 110.850 Kč + B) 17.823 Kč + C) 2.000 Kč + D) 18.879 Kč = 149.552 Kč Od [datum] dále činila tarifní hodnota dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) AT 35.000 Kč a dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT 50.000 Kč, celkem 85.000 Kč. Mimosmluvní odměna za jeden úkon učiněný od [datum] dále tak činí 4.500 Kč (dle ust § 12 odst. 3 AT platném znění od [datum] při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí). 25) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 26) [datum] - odvolání ve věci, § 11/1k AT, 1 úkon, 4.500 Kč 27) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 28) [datum] - vyjádření žalobkyně k odvolání žalované - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 29) [datum] - účast na jednání před soudem, 1 úkon, § 11/1g AT, 4.500 Kč, 30) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 31) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 32) [datum] - nahlédnutí do spisu, ust. § 11/1f ve spojení s § 11/3 AT, 1 úkon, 4.500 Kč (odkazuji na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3906/17, ve kterém se uvádí, že lze - s ohledem na okolnosti případu považovat úkon nahlížení do spisu za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu) 33) [datum] - účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 34) [datum] - účast na jednání před soudem, první započatá dvouhodinovka, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 35) [datum] - účast na jednání před soudem, druhá započatá dvouhodinovka, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 36) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 37) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 38) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 39) [datum] - účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 40) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 41) [datum] - odvolání ve věci, § 11/1k AT, 1 úkon, 4.500 Kč 42) [datum] - doplnění odvolání ve věci, § 11/1k AT, 1 úkon, 4.500 Kč 43) [datum] - druhé doplnění odvolání ve věci, § 11/1k AT, 1 úkon, 4.500 Kč 44) [datum] - účast na jednání před odvolacím soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 45) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 46) [datum] - dovolání, § 11/1k AT, 1 úkon, pro časovou náročnost navyšuji na dvojnásobek, 9.000 Kč 47) [datum] - doplnění dovolání, § 11/1k AT, 1 úkon, 4.500 Kč 48) [datum] - druhé doplnění dovolání, § 11/1k AT, 1 úkon, 4.500 Kč 49) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 50) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 51) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 52) [datum] - návrh na určení lhůty, ust. § 11/1d ve spojení s § 11/3 AT, 1/2 úkonu, 2.250 Kč, 53) [datum] - účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 54) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč (záznam v příloze) 55) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 56) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč, 57) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500, - Kč, 58) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, z důvodu časové náročnosti a nutnosti vyjádřit se ještě před jednáním dne [datum], aby toto proběhlo účelně, navyšuji úkon na dvojnásobek, 1 dvakrát zvýšený úkon 9.000 Kč 59) [datum] - účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 60) [datum] - účast na jednání před soudem, druhá započatá dvouhodinovka, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 61) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT ve spojení s § 11/3 AT, 1/2 úkonu, 2.250 Kč, 62) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT ve spojení s § 11/3 AT, 1/2 úkonu, 2.250 Kč, 63) [datum] - účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 64) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 65) [datum] - účast na jednání před soudem, první dvouhodinovka 13: [číslo], § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 66) [datum] - účast na jednání před soudem, druhá dvouhodinovka 15: [číslo], § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 67) [datum] - účast na jednání před soudem, třetí dvouhodinovka 17: [číslo], § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 68) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500 Kč (záznam v příloze), 69) [datum] - vyjádření ve věcí samé (2 vyjádření ke svědeckým výpovědím a závěrečný návrh), dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 70) [datum] - účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 71) [datum] - další porada s klientem přesahující jednu hodinu, § 11/1c AT, 1 úkon, 4.500 Kč (záznam v příloze) 72) [datum] - písemné podání ve věci samé dle ust. § 11/1d AT, 1 úkon, 4.500 Kč, 73) [datum] - účast na jednání před soudem, § 11/1g AT, 1 úkon, 4.500 Kč, Součet: (44 x [číslo]) + (2 x [číslo]) + (3 x [číslo]) = 222.750 Kč Celkem 222.750 Kč + 21% DPH ve výši 46.777,50 Kč A) Náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas 1) Náhrada paušální částky dle ust. § 13 odst. 3 AT Paušální částka na jeden úkon právní služby: 300 Kč - celkem 45 úkonů Součet: 49 x 300 = 14.700 Kč Mezisoučet [číslo]: 14.700 Kč + 21% DPH ve výši 3.087 Kč 2) Náhrada cestovních výdajů: - [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (automobil), náhrada PHM za dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. - celkem 562 Km (2x281Km), kombinovaná spotřeba paliva 5,2 litru [číslo] Km dle TP [příjmení] [příjmení], [registrační značka], cena za litr MN dle vyhlášky 36,10 Kč, 5,2 x 36,1 x 5,62 = 1055 Kč, amortizace dle vyhlášky 3,7 Kč / 1 km, 3,7 x 562 = 2079 Kč, celkem 3134 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (automobil), náhrada PHM za dle vyhlášky č. 385/2015 Sb. - celkem 562 Km (2x281Km), kombinovaná spotřeba paliva 5,2 litru [číslo] Km dle TP [příjmení] [příjmení], [registrační značka], cena za litr MN dle vyhlášky 29,50 Kč, 5,2 x 29,5 x 5,62 = 862 Kč, amortizace dle vyhlášky 3,8 Kč / 1 km, 3,8 x 562 = 2136 Kč, celkem 2998 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět, vlak (264+169) = 433 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět, MHD [obec] (2x14) + vlak (220+234) = 482 Kč - [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (automobil), náhrada PHM za dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. - celkem 562 Km (2x281Km), kombinovaná spotřeba paliva 5,2 litru [číslo] Km dle TP [příjmení] [příjmení], [registrační značka], cena za litr MN dle vyhlášky 28,60 Kč, 5,2 x 28,6 x 5,62 = 836 Kč, amortizace dle vyhlášky 3,9 Kč / 1 km, 3,9 x 562 = 2192 Kč, celkem 3028 Kč - [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět, vlak (394+315) = 705 Kč - [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (automobil), náhrada PHM za dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. - celkem 562 Km (2x281Km), kombinovaná spotřeba paliva 5,2 litru [číslo] Km dle TP [příjmení] [příjmení], [registrační značka], cena za litr MN dle vyhlášky 27,20 Kč, 5,2 x 27,2 x 5,62 = 795 Kč, amortizace dle vyhlášky 4,4 Kč / 1 km, 4,4 x 562 = 2473 Kč, celkem 3268 Kč Mezisoučet [číslo]: 16.046 Kč bez DPH 3) Náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 AT: - [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět - automobil, 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět - automobil, 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (MHD + vlak), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (MHD + vlak), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět - automobil, 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (MHD + vlak), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (MHD + vlak), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (MHD + vlak), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (vlak), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (vlak), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč -) [datum] - cesta [obec] - [obec] a zpět (auto), 2x8 půlhodin po 100 Kč, tj. 1600 Kč Mezisoučet [číslo]: 17.600 Kč + 21% DPH ve výši 3.696 Kč Součet: ([číslo]) + ([číslo]) + ([číslo]) = 48.346 Kč Celkem 48.346 Kč + 21% DPH ve výši 6.783 Kč (z mezisoučtu 1 a 3) B) Soudní poplatek a další náklady -) 2.000 Kč soudní poplatek za podání žaloby, usnesení č. j. 11 C 418/2011-43 OS [obec], ze dne [datum] -) 5.000 Kč - za odvolání proti rozsudku z 6. 5. 2015, usnesení č. j. 23C 38/2014-328 ze dne 19. 8. 2015 -) 2.835 Kč - náhradu nákladů státu (svědečné) dle rozsudku Městského soudu v Praze z [datum] -) 14.000 Kč soudní poplatek za dovolání proti rozsudku z [datum] Celkem 23.835 Kč -) A) 269.527,50Kč +B) 55.129 Kč + C) 23.835 Kč 348.491,50 Kč. Soud přiznal žalobkyni náklady řízení účelně vynaložené za právní zastoupení i soudní poplatek do [číslo] 2021 ve výši 149.552 Kč a dále náklady za právní zastoupení do rozhodnutí soudu dne [číslo] 2021 ve výši 348. 491,50 Kč, celkem ve výši 498.043,50 Kč.

Poučení