23 C 383/2021-95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 79 154,39 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 79 154,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 154,39 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu o jejichž výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení z neplatné úvěrové smlouvy na základě zastavení exekuce, resp. usnesení o zastavení exekuce, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] vydaného dne [datum], které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne [datum]. Na základě této exekuce, kterou byla dne [datum] pověřena soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], žalobce žalovanému zaplatil částku 93 654,39 Kč Tyto údaje vyplývají z vyúčtování exekuce ze dne [datum], kterou žalobci výše jmenovaný exekutorský úřad na žalobcovu žádost vyhotovil a zaslal. Žalobce ve své žalobě uvedl tyto rozhodné skutečnosti: Dne [datum] byl mezi žalobcem a žalovaným podepsán návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Téhož dne [datum] žalobce a žalovaný uzavřeli i Rozhodčí smlouvu. Schválení daného úvěru žalovaným je datované dne [datum], doručením tohoto schválení žalobci byla předmětná úvěrová smlouva uzavřena. K uzavření rozhodčí smlouvy došlo před uzavřením smlouvy úvěrové, žalobce neměl možnost na úvěr dosáhnout bez toho, aniž by se zavázal k předložení všech případných sporů k jednomu z rozhodců předem vybraných ve formulářové Rozhodčí smlouvě žalovaným. Tato rutinní konstrukce užívaná žalovaným dokládá, že již od počátku bylo nemravné celé úvěrové schéma. Parametry smlouvy o revolvingovém úvěru byly tyto: Částka úvěru (jistina) 30 000 Kč, výše měsíční splátky 2 595 Kč, počet splátek 36, základní celková splatná částka 93 420 Kč, předpokládaná výše RPSN: 155,52 %. Z poskytnutého úvěru žalobce splatil žalovanému částku 15 500 Kč a se splacením dalších splátek se dostal do prodlení. Do problémů s pravidelným splácením úvěru se žalobce dostal brzy, neboť žalobcově manželce bylo diagnostikováno onkologické onemocnění a v souvislosti s biologickou léčbou se mu zvedly výdaje a důchody manželů nestačily na úhradu splátek. Žalovaný pro prodlení žalobce inicioval rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení]. Rozhodčím nálezem č. j.: [číslo jednací] přiznal žalovanému částku jistiny 109 300 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení 8,05 %, smluvní pokutu ve výši 5 449,44 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 85 635 Kč od [datum] do zaplacení. Současně měl žalobce zaplatit náklady řízení ve výši 15 136 Kč. Rozhodčí nález byl podkladem pro výše zmíněnou exekuci zahájenou žalovaným, jakožto oprávněným. Na základě návrhu na její zastavení podaným žalobcem (v exekuci povinným) se podmínkami exekuce zabýval nejprve Obvodní soud pro Prahu 3, který exekuci jako nepřípustnou zastavil. Na základě odvolání potvrdil zastavení i Městský soud v Praze. Oba soudy došly ke shodnému závěru založenému zejména na aktuální judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tedy že oprávněnou požadované a Rozhodcem přisouzené plnění je natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je na místě exekuci zastavit. Dle § 268 odst. 1, písm. h) o.s.ř. bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Jde totiž o výjimečný případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými. Úvěrová a s ní spjatá rozhodčí smlouva jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce kvalifikoval žalovaný nárok jako částku, která mu má být žalovaným zaplacena z titulu bezdůvodného obohacení. Po zmíněném zastavení exekuce vzájemné vztahy mezi žalobcem a žalovaným nebyly vypořádány. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobcem žalovaným je třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy dosahujícího mimořádné intenzity. Mezi žalobcem a žalovaným neexistuje žádný právní vztah vyplývající z jakékoliv písemné dohody, ale je mezi nimi nepochybně vztah reálný vyplývající ze skutečnosti, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k tokům financí v doložitelné výši, které skončily přebytkem na straně žalovaného. Žalobce požadoval, aby se s ním žalovaný vypořádal podle zásad o bezdůvodném obohacení a tedy, aby mu byl žalovaným vrácen přeplatek. Žalobce od žalovaného obdržel částku 30 000 Kč s tím, že sám žalovanému před zahájení exekuce zaplatil částku 15 500 Kč. Dle vyúčtování od exekutora ze dne [datum] bylo v exekuci žalovanému vyplaceno 93 654,39 Kč Celkem bylo tedy žalobcem žalovanému zaplaceno 109 154,39 Kč. Přihlédnuto k rozdílu (109.154 – 30.000 Kč = 79 154,39 Kč) částka 79 154,39 Kč je žalobcem považována za bezdůvodné obohacení. Žalobce tedy požadoval zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 79 154,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 154,39 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Usnesením ze dne [datum] soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil mu k ochraně jeho zájmu advokátku [celé jméno opatrovnice]. Toto usnesení bylo vydáno na základě prohlášení žalobce o majetkových a výdělkových poměrech, ze kterého soud zjistil, že jsou naplněny předpoklady podle § 138 o.s.ř., 3. Mezi účastníky byl nesporným skutkový stav, že žalovaný poskytl žalobci na základě Smlouvy o úvěru [číslo] podepsaného žalobcem [datum], úvěr ve výši 30 000 Kč. Tento měl být splacen ve 36 splátkách po 2 595 Kč. Žalobce se následně dostal do prodlení a dne [datum] byl úvěr zesplatněn. Pohledávka byla s ohledem na Rozhodčí smlouvu uplatněna v rozhodčím řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který se stal pravomocným a vykonatelným. Následně byla vedena exekuce u soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu v [obec]. Tato exekuce byla zastavena a po jejím zastavení žalobce vznesl svůj nárok uplatněný v žalobě. Nesporné bylo i to, že na Smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty.

4. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Veškeré vymožené plnění bylo dle jeho názoru plnění na platný dluh a není bezdůvodným obohacením. Pokud exekuce byla zastavena, tak přezkoumáván byl pouze exekuční titul, nikoliv dluh samotný. Dluh stále existuje. Exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl. Zejména stále existuje rozhodčí nález rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Na této argumentaci žalovaný trval a dále tvrdil, že celkem obdržel platbu ve výši 95 901,40 Kč, nikoliv částku 109 154,39 Kč. Minimálně tedy v rozsahu částky 13 242,99 Kč je nárok žalobce nedůvodný. Dále poukázal na to, že ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo].

5. Žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že vychází z částky, která mu byla sdělena soudní exekutorkou, že žalovanému bylo vyplaceno 93 654,39 Kč s tím, že 15 570 Kč uhradil žalobce před zahájením exekuce, to je celková částka jím uhrazena činí [částka] a žalovaná částka je ponížena o jistinu ve výši 30 000 Kč. Dále žalobce poukazoval na to, že exekuční soud – Obvodní soud pro Prahu 3 v usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozhodl o zastavení předmětné exekuce s tím, že dospěl k jednoznačnému závěru že, předmětná úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, tj. absolutně neplatná. Z důvodu absolutní neplatnosti tak tvrzený hmotněprávní závazek – tj. závazek uhradit pohledávku z úvěrové smlouvy [číslo] nikdy platně nevznikl, ani neexistoval. V souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o.s.ř. soud nalézací rozhodující o nároku na vydání bezdůvodného obohacení z těchto závěrů musí vycházet. Dále žalobce poukázal na to, že exekuční soud - Obvodní soud pro Prahu 3 a poté Městský soud v Praze dospěl k závěru, že Rozhodce neměl pravomoc ve věci rozhodnout, neboť byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy smlouva o úvěru, do níž byla rozhodčí doložka vtělena.

5. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí se závěry v rozsudku [spisová značka] a má za to, že neobstojí tyto závěry ve světle judikatury. V této souvislosti poukazuje na závěry Městského soudu v Praze ve věci [spisová značka], který ve skutkově obdobné věci vyhověl, když mimo jiné konstatoval, že rozhodčí nález představuje rozhodnutí nicotné a je bez významu, zda bylo zrušeno či nikoliv. Argumentace městského soudu ve věci pod sp. zn. [spisová značka] vůbec neobstojí ve světle výše uvedené judikatury, když sám Nejvyšší soud již v roce 2014 poukazoval na dovození nicotnosti rozhodčího nálezu v důsledku specifických důvodů absolutní neplatnosti rozhodčí doložky dle § 39 občanského zákoníku, tj. pro rozpor s dobrými mravy a výslovně uvedl, že mu lze upřít účinky pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení bez zřetele k tomu, že nebyl podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 2860/2012-182 ze dne 31. 10. 2014. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu v insolvenčním řízení, který dlouhodobě aprobuje, že rozhodčí nález lze exekučním/insolvenčním soudem označit za nález, který nemá právní účinky. (Usnesení Nejvyššího soudu ČR 29 ICDO 41/2014 ze dne 30. 6. 2016). Žalobce poukázal na skutečnost, že závěry Městského soudu v Praze ČR ve věci vedené pod sp. zn. sp. zn. 25 Co 196/2021 by ve svém důsledku pro právní praxi znamenaly, že zastavení exekuce po vymožení tak, jak jej aproboval Nejvyšší soud ČR, by fakticky bylo pouze proforma a nemohlo mít za následek vydání vymoženého plnění, což dle žalobce vede k výkladu práva, který je ve svém důsledku v extrémním rozporu se zásadami spravedlnosti, což je dle judikatury Ústavního soudu nepřípustné. Dle žalobce počátek běhu promlčecí doby se počítá od data, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tedy ode dne [datum]. Žalobce se totiž o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení, mohl dozvědět až tehdy, kdy bylo najisto postaveno, že úvěrová smlouva uzavřená mezi ním a žalovanými je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Až v tomto okamžiku se žalobce autoritativně dozvěděl, že žalovaný neměl a nemá vůči němu nárok na vrácení žádné jiné částky, než jen jistiny, tedy ani žádných úroků z úvěru, ani smluvní pokuty, a to právě na základě nemravnosti úvěrové smlouvy. Ve stejný okamžik tedy žalobce i zjistil, jak vysoké bezdůvodné obohacení na straně žalovaného je. Žalobce se tedy o skutečnosti rozhodné i pro počátek běhu promlčecí doby mohl dozvědět až z usnesení o zastavení exekuce, které toto konstatovalo. Žalobce ještě z důvodu opatrnosti uvedl, že má za to, že námitka promlčení je případně i v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu ekonomické závislosti a provázanosti žalované a rozhodce (Mgr. [jméno] [příjmení]) a Rozhodčí společnosti [právnická osoba] (k tomu blíže usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K prokázání ekonomické závislosti a provázanosti rozhodce a žalované žalobce poukázal na skutečnost, že rozhodce pro žalovanou rozhodoval větší množství rozhodčích žalob, k tomu viz sdělení Okresního soudu v Pardubicích ze dne [datum]. Z výpisu ARES týkající se rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO] z něj vyplývá, že má sídlo zcela odlišné od adresy uváděné u jeho jména v případě vydávání rozhodčích nálezů, které bylo uvedeno jako sídlo Rozhodčí společnosti [právnická osoba], což svědčí o tom, že [jméno] [příjmení] nevykonával funkci rozhodce nezávisle, nýbrž tuto funkci vykonával pro Rozhodčí společnost [právnická osoba], která byla zastřeným rozhodcem ve shora uvedených rozhodčích řízeních, která tím vydané rozhodčí nálezy činila absolutně neplatnými. Z faktury [číslo] ze dne [datum] dodavatele Rozhodčí společnosti [právnická osoba] a odběratele [právnická osoba] na zaplacení částky 282 300 Kč, svědčí o provázanosti jmenované rozhodčí společnosti a žalované, když se předmětná faktura týkala zajištění služeb rozhodců na základě smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne [datum] a za uvedenou činnost byla Rozhodčí společností [právnická osoba] vyfakturováno shora uvedená částka. Žalobce dále předložil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve věci oprávněné [právnická osoba] a anonymizované povinného o částku 115 065 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, o návrhu na zastavení exekuce ve věci odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž krajský soud jako odvolací konstatoval, že Rozhodčí společnost [právnická osoba] sice nepoužívala označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, fakticky se ale tak skrytě po dohodě se žalovanou chovala. Žalovaný v rámci své argumentace k promlčení poukázal na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2.3. 2021, sp. zn. I. ÚS 3473/20, kde dle žalovaného Ústavní soud ČR uvádí, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce k tomuto usnesení uvedl, že nejenže závěry tohoto usnesení nejsou formulovány tak, jak uvádí žalovaný, ale zejména zdůrazňuje, že závěry v něm uvedené jsou překonány pozdějším nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 1536/21, pokud jde o tvrzení žalovaného, že žalobce věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení již v době uzavření smlouvy, k tomu žalobce uvedl, že se o skutečnosti, že plnil více než měl a že se na úkor něho neoprávněně obohatil žalovaný, dozvěděl až z pravomocného rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce. Žalobce rovněž poukázal na judikaturu Evropského soudního dvora ze dne 22. dubna 2021 ve věci C -485/19, který se vyjadřoval ke slovenské právní úpravě a dospěl k jednoznačnému závěru, že na žalobě podané spotřebitelem za účelem vrácení bezdůvodně zaplacených částek v rámci plnění z úvěrové smlouvy na základě zneužívajících ujednáním nelze aplikovat tříletou promlčecí lhůtu, která začíná běžet ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení.

6. Žalovaný ve svém doplňujícím vyjádření ze dne [datum], čl. 61 a následující uvedl, že v doplňujícím tvrzení žalobce uvádí, že neeviduje na předmětný úvěr žádné jiné platby, než které uvedl v předchozím vyjádření, tj. v celkové výši 95 911,40 Kč. Pokud žalobce tvrdí, že na úvěr hradil více, musí to doložit výpisy z účtu. Pokud jde o tvrzení žalované, že je v dané věci překážka věci rozsouzené, žalovaný odkazuje na závěry rozsudku Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí] [číslo jednací], v němž byla řešena obdobná situace. Požadavek na vydání bezdůvodného obohacení zde byl zamítnut soudem prvého stupně, přičemž odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a své rozhodnutí odůvodnil následovně: Účel exekučního řízení nebude naplněn, když zásadní vady exekučního titulu, případně zjištění, že by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti či by byl v rozporu s principy právního státu, činí výkon rozhodnutí nepřípustným v (§ 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.). Uvedené závěry však nemění nic na existenci pravomocného rozhodčího nálezu, který má dle § 28 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení stejné účinky jako soudní rozhodnutí, tj. má povahu veřejné listiny. Jestliže tedy žalovaná přijala od žalobce žalovanou částku na základě takového rozhodnutí, které nebylo zrušeno, představuje právní důvod pro přijetí plnění a nejsou proto naplněny zákonné předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení. Žaloba, jejíž žalobní důvod je založen právě na zaplacení žalované částky z titulu jejího přijetí žalovanou bez právního důvodu, proto nemůže být úspěšná. Pokud jde o námitku promlčení, žalovaný setrval na stanovisku, že žalobce věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení již v době uzavření smlouvy. Odkázal na právní úpravu k vydání bezdůvodného obohacení v rámci nového občanského zákoníku, kde se v § 619 odst. 2 stanoví: Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 26 Cdo 1805/2015 okolnost, že v soudní praxi byla právní kvalifikace a důvodnost konkrétního nároku po určitou dobu sporná a pochybná, nemůže sama o sobě omluvit jeho neuplatnění před uplynutím promlčecí doby, natož doložit, že vznesená námitka promlčení je výrazem zneužití práva na úkor druhého účastníka řízení. Z tohoto důvodu navrhl žalovaný, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

7. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně v podání z [datum] uvádí, že pokud žalovaný namítal, že eviduje platby v celkové výši 95 911,40 Kč a pokud žalobce tvrdí, že na úvěr uhradil více, měl by toto doložit. Žalobce namítal, že výši svého nároku prokazuje sdělením soudní exekutorky JUDr. [příjmení], která mu potvrdila, že bylo v exekuci oprávněnému (žalovanému) vyplaceno 93 654,39 Kč s tím, že 15 570 Kč uhradil žalobce před zahájením exekuce (přičemž tato část koresponduje i s evidencí žalovaného uvedené v části II. vyjádření). Občanský zákoník stanoví běh subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení v délce tří let ode dne, kdy se oprávněná osoba dozví, že k bezdůvodnému obohacení došlo a osobě povinné k jeho vydání (viz § 621 OZ), jak vyplývá z uvedené judikatury, otázka existence důvodu pro zastavení exekuce, která byla ukončena vymožením, si ji může nalézací soud posoudit jako předběžnou otázku k případné žalobě o vydání bezdůvodného obohacení sestávajícího se z exekučně vymoženého plnění, tedy žalobce se o existenci bezdůvodného obohacení mohl dozvědět až v okamžiku autoritativního rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce. Počátek běhu promlčecí doby se tedy počítá od data, kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Praze 16 Co 239/2020-73 ze dne 26. 8. 2020, tedy ode dne [datum]. Až k tomuto datu se žalobce dozvěděl, že žalovaný neměl a nemá vůči němu nárok na vrácení žádné jiné částky než jen jistiny, tedy ani žádných úroků z úvěru, ani smluvní pokuty, a to právě na základě nemravnosti úvěrové smlouvy. Ve stejný okamžik žalobce zjistil, jak vysoké bezdůvodné obohacení na straně žalovaného je. Žalobce se mohl dozvědět skutečnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí doby až v usnesení o zastavení exekuce, které toto konstatovalo.

8. Žalovaný dále uvedl, že si je vědom, že některé senáty Městského soudu v Praze 55 Co a 75 Co zastávají právní názor, že v obdobných případech promlčecí lhůta běží od podání návrhu na zastavení exekuce. Žalobce s tímto právním závěrem nesouhlasí, nicméně při aplikaci tohoto právního názoru by nebyl nárok žalobce promlčen, neboť v jeho případě přistoupil k přezkoumání exekučního titulu – rozhodčího nálezu exekuční soud z úřední povinnosti a tedy nejdříve dnem seznámení žalobce s usnesením provostupňového exekučního soudu mohla začít běžet promlčecí doba. Navíc žalobce má za to, že vznesená námitka promlčení je případně i v rozporu s dobrými mravy. Žalobce shrnul, že žaloba byla podána [datum], nezávislou exekutorkou bylo doloženo, že žalobce v rámci exekuce zaplatil 93 654,39 v Kč. Pokud jsou tam rozdíly v nesrovnalosti ve výpočtu na straně žalované, je to záležitost interní evidence žalované. Žalobce má potvrzeno přímo od nezávislé exekutorky, že v rámci exekuce zaplatil žalobce 93 554,39 Kč, před zahájením exekuce 15 500 Kč, celkem 109 154,39 Kč, z toho se vrací žalovanému jistina úvěru ve výši 79 154,39 Kč.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne [číslo] 2015 a parametry této smlouvy byla jistina 30 000 Kč, měsíční spoátky 2595 Kč, počet splátek 36, základní celková splatná částka 93 420 Kč, předpokládaná výše RPSN 155,52 %. Z Rozhodčího nálezu č.j.: [číslo jednací] vyplývá, že rozhodce přiznal žalovanému jistinu 109 300 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení 8,05%, smluvní pokutu ve výši 5 449,44 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 85 635 Kč od 20. 5 2016 a současně měl žalobce zaplatit náklady řízení ve výši 15.136 Kč. Z usnesení MS v [obec] s doložkou PM [číslo jednací] soud zjistil, že návrh na zastavení exekuce podal z úřední povinnosti exekuční soud dle § 52 odst. 1 ex. řádu a § 269 odst. 1 o.s.ř., žalobce se dozvěděl o tom, že exekuční řízení bylo zastaveno až usnesením [spisová značka]. Prvostupňové rozhodnutí OS pro Prahu 3 vydáno [číslo] [rok] a žalobce se mohl nejdříve dozvědět o nepravomocném rozhodnutí po [anonymizována dvě slova] [rok] a žaloba byla podána [číslo] [rok]. Z vyúčtování exekuce vyplývá, že jej provedl Exekutroský úřad [obec], Mgr. [jméno] [příjmení], soudní exekutor dne [datum]. Vyplývá z něj, že oprávněnému bylo vymoženo celkem 93 654,39 Kč. Z výpisů transakcí z běžného účtu u [webová adresa] na účet [anonymizováno], vyplývá, že se jedná o částku celkem 15 500 Kč ve 4 splátkách. Dne [datum], [datum], 2016, [datum] celkem tedy 15 500 Kč Výzva k zaplacení částky 79 154,39 nebo k zahájení jednání o smíru z [datum] adresovaná žalovanému [příjmení], potvrzení o podání této výzvy [číslo] s adresou žalované V odpovědi na výzvu ze dne [datum] týkající se úvěrové smlouvy [číslo] dne [datum] soud zjistil, že žalovaný neuznává požadavek na vyplacení bezdůvodného obohacení, ale je ochoten zaplatit 26.959 Kč s ohledem na nekonzistentní rozhodování soudů v těchto úvěrových žalobách. Odmítavá odpověď žalovaného:„ Reaguji na [příjmení] výzvu k zaplacení. Bohužel neuznáváme Vámi požadovanou částku k vyplacení z titulu bezdůvodného obohacení. Máme za to, že většina příchozích plateb od exekutorky Mgr. [příjmení] je již promlčena. Jsme ji vědomi judikatury soudu, jelikož vedeme několik soudních sporů s klienty a víme, že tato není konzistentní a záleží na daném soudu, respektive senátu. Jsme však ochotni přistoupit na určitou dohodu o narovnání, kterou sám zmiňujete. Nabízíme částku 26 959 Kč“ V obdobných věcech bylo rozhodováno rozsudkem OS pro Prahu 1, [rok], rozhodnutí MS v [obec a číslo], usnesení MS v [obec] [spisová značka], [číslo] [rok] [anonymizováno] [číslo], [číslo] Z výpisu ARES týkající se rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO] z něj vyplývá, že má sídlo zcela odlišné od adresy uváděné u jeho jména v případě vydávání rozhodčích nálezů, které bylo uvedeno jako sídlo Rozhodčí společnosti [právnická osoba], což svědčí o tom, že [jméno] [příjmení] nevykonával funkci rozhodce nezávisle, nýbrž tuto funkci vykonával pro Rozhodčí společnost [právnická osoba], která byla zastřeným rozhodcem ve shora uvedených rozhodčích řízeních, která tím vydané rozhodčí nálezy činila absolutně neplatnými. Z faktury [číslo] ze dne [datum] dodavatele Rozhodčí společnosti [právnická osoba] a odběratele [právnická osoba] na zaplacení částky 282 300 Kč, svědčí o provázanosti jmenované rozhodčí společnosti a žalované, když se předmětná faktura týkala zajištění služeb rozhodců na základě smlouvy o zajištění služeb rozhodců ze dne [datum] a za uvedenou činnost byla Rozhodčí společností [právnická osoba] vyfakturováno shora uvedená částka. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve věci oprávněné [právnická osoba] a anonymizované povinného o částku 115 065 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, o návrhu na zastavení exekuce ve věci odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž krajský soud jako odvolací konstatoval, že Rozhodčí společnost [právnická osoba] sice nepoužívala označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud, (pozn. fakticky ale tak skrytě po dohodě se žalovanou fungovala.) Z listiny, která je přílohou faktury, Tabulka sestava žalovaných klientů [právnická osoba] – Návrhy na zahájení rozhodčího řízení, tímto dokládá žalobkyně provázanost rozhodčí společnosti a žalované. Z rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [číslo] [rok]) .soud zjistil, že exekuce byla zastavena dle § 268 odst. 1 pís. h o.s.ř.

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

11. Vzhledem k tomu, že žalovaný tvrdil, že exekutor vyplatil oprávněnému méně, než tvrdí žalobce, byl vyzván podle § 118a odst. 1 a 3, aby doplnil výpisy plateb od exekutora, aby doložil svoje tvrzení, že exekutor vyplatil oprávněnému méně, než tvrdí žalobce. Byla mu poskytnuta lhůta k doplnění. Žalovaný řádně tvrzení nedoplnil, pouze odkázal na judikaturu, vyjmenoval zde judikáty 26 Cdo 1805/2015, 28 Cdo 2039/2016, 28 Cdo 3796/2019, rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 2127/21, a komentář k ustanovení § 621 OZ, § 629.

12. Žalobce ve své replice poukazoval na to, že vyjádření žalovaného není přiléhavé a že se vztahuje k jiné věci, neboťje zde opakováno tvrzení o právním předchůdci žalobce, ačkoliv žalobce žádného právního předchůdce nemá. Žalobce shrnul a poukázal na to, že z průběhu řízení vyplývá, že podstata argumentace žalovaného spočívá v tvrzení, že nárok žalobce by se měl promlčovat již od doby uzavření smlouvy, když dle žalovaného žalobce věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení již v době uzavření smlouvy. Žalobce k této argumentaci opětovně poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu 20 Cdo 3331/2017 ze dne 15. 8. 2017, které se vztahuje k obdobným skutkovým okolnostem a které uvádí, že pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. Do doby ukončení exekuce jiným procesním právem předvídaným způsobem, než vymožením, totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi. Nejvyšší soud uvádí zcela jasně, že pouze na základě výroku o zastavení exekuce lze uzavřít, že plnění, které bylo na povinném vymoženo, oprávněnému nenáleží. Nejvyšší soud jinými slovy konstatuje, že až z rozhodnutím o zastavení exekuce je vymožené plnění možné identifikovat bezdůvodným obohacením. Nejvyšší soud nijak nespekuluje, že by bezdůvodné obohacení vznikalo dříve např. okamžikem jednotlivých plateb či podání návrhu na zastavení exekuce. Až zastavením exekuce je možné vymožené plnění identifikovat s bezdůvodným obohacením, neboť do té doby pochopitelně dán právní důvod proč oprávněný peníze držel a to exekuce vedená dle exekučního titulu, který do té doby pravomocně soud nezpochybnil. Shodně soud v usnesení Nejvyššího soudu 21 Cdo 3266/2013 ze dne 25.3 2014 uvádí: Je tomu tak – obecně proto, že provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením. Pokud tedy spočívá bezdůvodné obohacení v podobě odpadnutí právního důvodu, pro které někdo plnění drží, tak je nerozhodné, že žalobce věděl, komu a kolik platil. Do rozhodnutí, že právní důvod odpadá, bezdůvodné obohacení nemohlo vzniknout. Argumentace žalovaného, že postačuje znalost skutkových okolností a kdo se měl bezdůvodně obohatit ve světle výše uvedeného zcela neobstojí. Žalovaný v rámci své argumentace k promlčení poukazoval na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 3473/20, kde dle žalovaného Ústavní soud ČR údajně uvádí, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce k tomuto usnesení Ústavního soudu uváděl, že nejen, že závěry tohoto usnesení nejsou formulovány tak, jak žalovaný uvádí, ale zejména zdůrazňuje, že závěry v něm uvedené jsou překonány pozdějším nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. III. ÚS 1536/21 (v tomto rozhodnutí Ústavního soudu se uvádí, že rozhodnutím, kterým byl návrh odmítnut, jiný senát Ústavního soudu nezavazuje, neboť smyslem odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodstatněnost není vyjádřit se k meritu věci, nýbrž pouze vyložit, z jakých důvodů se nebude podaným návrhem věcně zabývat. Přesněji, přičemž žalovaný citované rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl návrh odmítnut, jiný senát Ústavního soudu nezavazuje, neboť smyslem odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodstatněnost není vyjádřit se k meritu věci, nýbrž pouze vyložit, z jakých důvodů se nebude podaným návrhem věcně zabývat. Žalobce uzavřel, že jeho nárok promlčen není a odkázal na předchozí vyjádření k této námitce.

13. Z provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr: Předmětná úvěrová smlouva ze dne [datum] a na ni navazující rozhodčí smlouva byly absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, v důsledku čehož Rozhodce neměl rozhodčí nález vydat, a tento rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem. V těchto závěrech soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí exekučního soudu o zastavení exekuce (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [číslo] [rok]). Předmětná úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, tj. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Závazek z úvěrové smlouvy [číslo] nikdy platně nevznikl, neexistoval. V souladu s § 135 odst. 2 o.s.ř. soud nalézací rozhodující o nároku na vydání bezdůvodného obohacení z těchto závěrů musí vycházet. Nalézací soud je vázán důvody pro které byla exekuce zastavena. Soud uzavřel, že z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy povinný plnil na neexistující dluh. Obvodní soud pro Prahu 3 dospěl k závěru, že rozhodce neměl pravomoc ve věci rozhodnout, neboť byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy smlouva o úvěru, do níž byla rozhodčí doložka vtělena. Za této situace při nedostatku pravomoci rozhodce je jeho rozhodnutí nicotným tzv. paktem. Rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu nebyl oprávněn nevyvolává žádné právní účinky. V právu platí, že nikdo nesmí mít prospěch ze svého protiprávního jednání. Námitku promlčení vůči žalobnímu nároku vznesenou žalovanou posoudil soud jako nedůvodnou s tím, že nedošlo k promlčení žalobního nároku, když subjektivní tříletá promlčecí doba dle § 629 odst. 1 je tříletá a počala běžet až od okamžiku nabytí právní moci usnesení exekučního soudu o zastavení exekuce dne [číslo] 2020 když teprve tímto okamžikem mohl ochuzený postupitel vědět nezpochybnitelně, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Žaloba pak byla podána dne [datum], tj. v tříleté promlčecí lhůtě, tedy včas.

14. Po právní stránce soud věc hodnotil jednak podle § 2 odst. 3 o. z., podle kterého výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., podle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 638 odst. 1 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle odst. 2 se bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let. Soud vzal zřetel i na ustanovení § 28 odst. 2 ZRŘ, podle kterého rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle § 27, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Soud vycházel dále z platné judikatury Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1222/2005, podle které nevztahuje-li se důvod neplatnosti smlouvy na rozhodčí doložku, týkající se sporů z této smlouvy, nemá neplatnost smlouvy vliv na platnost rozhodčí doložky. Podle § 32 odst. 1 ZRŘ návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem musí být podán do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, nestanoví-li tento zákon jinak. Účinek ve smyslu § 28 odst. 2 ZRŘ není možné chápat omezeně, jen pokud jde o vznik vykonatelného titulu, nýbrž jde všeobecně o účinky podle § 159a o.s.ř. proto, že § 28 odst. 2 ZRŘ výslovně hovoří o tom, že jde o účinky totožné s účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Podle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Pokud jde o právní posouzení první otázky, zda v projednávané věci skutečnost, že nikdy nedošlo ke zrušení rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] postupem podle zákona o rozhodčím řízení, má za následek, že řízení v projednávané věci je stiženo překážkou rei iudicate (věci pravomocně rozhodnuté), a dále, že veškerá přijatá plnění na základě tohoto rozhodčího nálezu jsou plněním přijatým na základě platného právního titulu a jejich přijetím nevzniká bezdůvodné obohacení, soud dospěl k závěru opačnému, tedy že uvedený rozhodčí nález (jakožto rozhodnutí vydané na základně neplatné rozhodčí smlouvy mimo působnost rozhodce) nepůsobí právní účinky, nepředstavuje důvod pro zastavení řízení (pro překážku řízení), jakož ani právní titul žalované pro přijetí plnění od právního předchůdce žalobkyně. Tato právní otázka byla řešena shodně zdejším soudem jako soudem odvolacím v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jakož i v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Jelikož jde ve skutkové rovině o případy obdobné, u nichž není důvod k odchylnému právnímu posouzení, odvolací soud se v této věci přidržuje již dovozených závěrů. Lze tedy uzavřít, že plnění přijaté žalovanou od právního předchůdce žalobkyně na základě nicotného exekučního titulu a neplatné úvěrové smlouvy (v rozsahu uplatněném žalobou) bylo plněním přijatým bez právního důvodu, a tedy bezdůvodným obohacením. Co se týče otázky právního posouzení žalobního nároku a běhu promlčecí doby tak, jak jej učinil Městský soud v Praze v obou citovaných rozhodnutích. Nalézací soud se s tímto posouzením neztotožnil. Výklad zastávaný v citovaných rozhodnutích vede k protichůdným, nepraktickým a ve svém důsledku k nespravedlivým závěrům, podle nichž na jednu stranu plnění vymožené od povinného a přijaté oprávněným na základě soudem nařízené (a soudním exekutorem prováděné) exekuce představuje právní (úřední) důvod k přijetí exekvovaného plnění, pro nějž však na druhou stranu z hmotněprávní podstaty neexistuje právní důvod. Přičemž takový výklad, jenž s právní mocí a důvody zastavení exekuce nespojuje žádné účinky ve vztahu k běhu promlčecí doby, pak vede k extrémnímu, problematickému a do jisté míry absurdnímu závěru, že povinný, vůči němuž je vedena exekuce na základě nezákonného (neplatného, nulitního) exekučního titulu, je na jednu stranu povinen strpět exekuci se všemi jejími důsledky, avšak na druhou stranu se po něm žádá, aby ihned po každé exekuční srážce účinně prosazoval své právo z bezdůvodného obohacení, aby podával žaloby k jeho uplatnění, a to za trvání takové exekuce, v jejímž důsledku mu bude případné získané (vysouzené a vymožené) plnění znovu exekvováno. Přitom logičtějším a veskrze praktičtějším výkladem ustanovení § 621 o. z o tom, jak v takovém případě posuzovat okolnost rozhodnou pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení (vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo), je vázat skutečnost spolehlivého dozvědění se ochuzeného o vzniku bezdůvodného obohacení až na okamžik právní moci zastavení exekuce – kdy je autoritativně a definitivně vyjasněno to, že exekuce byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a zároveň je jasné, kdo se obohatil a že exekuce dále nepokračuje. Tyto závěry jsou obsaženy rovněž v rozhodnutí odvolacího soudu sp.zn 36 Co 331/2022, které potvrdilo rozhodnutí soudu I. st. 27 C 377/2021. Žalobce se teprve okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce [spisová značka] ze dne [číslo] [rok] dozvěděl, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Právní moci nabylo toto usnesení dne [číslo] [rok] a žaloba byla podána včas dne [číslo] 2021 se dozvěděl definitivně a autoritativně všechny rozhodné skutečnosti nezbytné k uplatnění jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení – a to, že jde o plnění vymožené na základě neplatné smlouvy a nezpůsobilého exekučního titulu, jaká je výše bezdůvodného obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Byť je si soud vědom, že skutečnosti zakládající neplatnost úvěrové smlouvy a rozhodčí smlouvy nastaly v minulosti při jejím uzavření a rozhodnutí soudu o zastavení exekuce pro nezpůsobilost exekučního titulu má v závěrech o neplatnosti právního i exekučního titulu charakter deklaratorního rozhodnutí (tj. jen stvrzuje, že právní titul zde od počátku neexistoval), přesto takové rozhodnutí nastoluje jistotu, že se věci takto mají a zakládá definitivní a z pohledu všech zúčastněných objektivní vědění ochuzeného, že byl bezdůvodně ochuzen a jiný na jeho úkor obohacen. Je tak tedy opodstatněn závěr, že k promlčení žalobního nároku v tomto případě nedošlo. Zabývat se dále otázkou (ne) mravnosti uplatnění námitky promlčení ze strany žalované pak již bylo nadbytečné.

15. Pokud žalobce žádal o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 o.z. se žalovaná dostala [číslo] [rok] tj. ode dne následujícícho po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalovanému v rámci předžalobní výzvy do zaplacení.Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení na základě předžalobní výzvy ve smyslu ust. § 1970 o.z uplatnil žalobce vůči žalované zaplacení dlužné částky i společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 79.154,39 Kč od [číslo] [rok] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Pro závěr který z účastníků je povinen podle § 148 odst. 1 nahradit státu jeho náklady řízení je rozhodující jeho výsledek. Soud uložil neúspěšnému žalovanému uhradit na účet státu náklady ustanoveného opatrovníka.