23 C 40/2019-250

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 615 708 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 115 708 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 879 Kč od 6. 2. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 90 829 Kč od 6. 2. 2019 do 18. 7. 2019, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, o zaplacení 450 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 6. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 48 110 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 12. 2. 2019 domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením z 16. 6. 2015 Policií ČR, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality, č. j.: KRPU [číslo] 2015 [číslo] obviněn ze spáchání přečinu pojistného podvodu dle ust. § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku. Pro citovaný trestný čin byla podána u Okresního soudu v Teplicích na žalobce obžaloba (dále jen„ okresní soud“), následně usnesením okresního soudu z 15. 2. 2018 č. j.: [číslo jednací] byla věc byla postoupena [stát. instituce]. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Žalobce uplatnil jednak nárok na náhradu škody ve výši 115 708 Kč představující náklady na odměnu advokáta a jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Jde-li o nemajetkovou újmu, žalobce uvedl, že trestní řízení trvalo téměř tři roky, jeho negativní důsledky se promítaly do jeho soukromého, pracovního a rodinného života. Žalobce byl vystaven značnému stresu, byla poškozena jeho dobrá pověst. Důsledky trestního stíhání konečně pociťoval také na svém zdraví a na svém psychickém stavu. Uvedl, že po dobu tří let měl proto také nálepku„ podvodníka“. Závěrem uvedl, že z důvodu probíhající trestního stíhání pojišťovna odmítala až do jara roku 2018 vyplatit žalobci pojistné plnění z havarijního pojištění s odůvodněním, jež bylo ve shodě s podanou obžalobou, tj. že žalobce měl pojistnou událost pouze předstírat. Přitom k pojistné události došlo v dubnu 2014. Žalobce byl také nucen strpět skutečnost, že v databázi pojišťoven se ocitl v kategorii nespolehlivých osob, které nemohou za normálních běžných podmínek uzavřít jakoukoliv pojistnou smlouvu (žalobce chtěl pojistit vozidlo v hodnotě 30 000 Kč, když dle sdělení pojišťovny by pojistné činilo 50 000 Kč). Se zřetelem na výše uvedené má žalobce za to, že pouhé konstatování porušení práva by v tomto případě nebylo dostačujícím prostředkem nápravy a má za to, že vzniklou nemajetkovou újmu nelze nahradit jinak než formou peněžité kompenzace.

2. Žalovaná v podání z 19. 7. 2019 navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce u ní dne 5. 8. 2018 uplatnil nárok, jenž mu měl vzniknout v souvislosti s trestním stíháním ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Nároku na náhradu nákladů trestního řízení vyhověla žalovaná co do částky 90 829 Kč s tím, že nepřiznala náhradu za úkony právní služby označené v žalobě jako – porada s obhájcem dne 4. 6. 2016, 25. 6. 2016, 30. 7. 2016, 27. 8. 2016, 24. 9. 2016, 3. 12. 2016, 17. 12. 2016, 28. 1. 2017, 26. 8. 2017 a 4. 11. 2017. Dále žalovaná ponížila nárok žalobce co do počtu hodin představujících náhradu za ztrátu času a konečně ponížila i nárok žalobce na náhradu za cestovné. Ohledně nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za uvedené se žalobci zároveň omluvila. Nárok žalobce v podobě peněžní satisfakce měla za neopodstatněný. Namítala, že smyslem a účelem OdpŠk je skutečnost, že se poškozený nedopustil protiprávního jednání. Nicméně v poměrech projednávané věci se žalobce jednání, které naplňovalo minimální znaky přestupku, dopustil a přiznání práva na náhradu škody způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba dopustila protiprávního jednání odpovídající skutkové podstatě trestného činu (přestupku), by bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže). U žalobce odpovědnost za přestupek v mezidobá zanikla, přestupkový orgán rozhodl o odložení věci a ve věci tak není postaveno na jisto, zda se žalobce skutku dopustil či nikoliv. S ohledem na shora uvedené nebyly dle žalované splněny podmínky pro přiznání zadostiučinění v peněžní formě.

3. Při jednání konaném dne 28. 4. 2020 vzal žalobce žalobu zpět stran požadavku na zaplacení částky 90 829 Kč z titulu náhrady škody (obhajného) s tím, že uvedená částka byla žalovanou dne 19. 7. 2019, tj. po podání žaloby, žalobci uhrazena.

4. Po poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při jednání dne 28. 4. 2020 žalobce doplnil žalobu tak, že trestní stíhání zasáhlo žalobce do rodinného života jak v rovině emoční, tak v rovině finanční. Žalobce a jeho manželka žili v nejistotě z výsledku trestního stíhání. [informace o rodinném životě] [anonymizována tři slova], stavěli rodinný dům. Museli řešit, z čeho uhradí náklady právního zastoupení žalobce, jakým způsobem uhradí náklady na pořízení jiného motorového vozidla, když pojišťovna odmítala žalobci plnit, přestože měl uzavřené havarijní pojištění, opakovaně museli žádat o finanční výpomoc své rodiče. Pociťovali značnou nervozitu a stres, špatně se mu spalo, mnohokrát došlo mezi žalobcem a jeho manželkou na vzájemné hádky. Trestnímu řízení žalobce a problémům s ním spojeným musel věnovat spoustu svého volného času. Dodnes je žalobce nepojistitelný, resp. pojistitelný jen za nestandardně vysoké pojistné. Před hlavními líčeními se u žalobce projevovaly psychosomatické potíže jako [zdravotní stav], [anonymizováno 7 slov]. K jednomu hlavnímu líčení se žalobce ani nemohl dostavit, když den předtím byl nucen navštívit pohotovost. U jednoho hlavního líčení se ze zoufalství rozplakal. Jde-li o zásah do jeho pracovní sféry, kvůli častým výslechům a účastem na hlavních líčeních, nemohl být mnohokrát přítomen v práci a vykonávat své povolání [anonymizováno], v důsledku čehož přicházel o možnost vydělávat si peníze. Z důvodu častých absencí se obával ztráty zaměstnání. Dozvěděl se, že jeho trestní stíhání je předmětem diskuze jeho kolegů. Společenská sféra žalobce byla narušena tím, že o sobě v době vedení trestního stíhání, ale i ještě dnes, slýchává, že je podvodník. S uvedeným souvisí i poškození dobré pověsti žalobce, když pociťoval lítost, ponížení, stigmatizaci. Byla poškozena jeho společenská vážnost. Závěrem doplnil, že pojišťovna – [pojišťovna] (dále jen„ pojišťovna“) nevyplatila pojistné plnění od oznámení pojistné události dne 20. 4. 2014 do 4. 4. 2018, kdy v návaznosti na předžalobní výzvu a revizní posudek zpracovaný v trestním řízení žalobci poskytla plnění ve výši 218 601 Kč. Poukázal, že trestní oznámení na žalobce bylo podáno právě touto pojišťovnou, a to dne 5. 9. 2014. Dále jej nechala zavést do databáze nespolehlivých klientů, tudíž má dodnes těžkosti uzavřít jakoukoliv pojistnou smlouvu. Z důvodů procesní ekonomie vzal žalobce v citovaném podání žalobu zpět i stran zbývajícího dosud neuspokojeného nároku na náhradu škody. V replice k vyjádření žalované zdůraznil, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, žádným přestupkem nebyl uznán vinný.

5. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání, nebyl nutný souhlas žalované s tímto zpětvzetím, soud proto postupoval podle citovaného § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení o nároku na náhrady škody zastavil (výrok I.). Předmětem přezkumu tak zůstal nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč.

6. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

7. Z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů soud zjistil, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu škody dne 5. 8. 2018 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody a nároků na poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu z 5. 8. 2018; stanoviska žalované z 15. 7. 2019).

8. Dále byl mezi účastníky nesporným průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že žalobce byl trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality, č. j.: KRPU [číslo] 2015 [číslo] z 16. 6. 2015 ze spáchání přečinu pojistného podvodu dle ust. § 210 odst. 2, odst. 4 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit jako řidič osobního vozidla po nehodě dne [datum], když při nahlášení pojistné události měl uvést nepravdivé skutečnosti. Dne 30. 7. 2015 podalo Okresní státní zastupitelství v Teplicích obžalobu k Okresnímu soudu v Teplicích. Dne 9. 12. 2015 byl vydán trestní příkaz, kterým byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v délce jednoho roku s podmíněným odkladem na tři roky. Proti příkazu podal žalobce odpor. Po proběhnuvších hlavních líčeních bylo dne 16. 2. 2018 vydáno usnesení o postoupení věci [stát. instituce] dle ust. § 222 odst. 2 trestního řádu, neboť se v daném případě nejedná o trestný čin, avšak jde o skutek, který by mohl být jiným příslušným orgánem posouzen jako přestupek. Dne 21. 3. 2018 rozhodl přestupkový orgán o odložení věci dle ust. § 76 odst. 1 písm. f) zákona č. 250/2016 Sb., neboť odpovědnost za přestupek zanikla.

9. Z nabídky pojišťoven na pojištění staršího motorového vozidla žalobce [značka], rok výroby 2012, soud zjistil, že k 26. 7. 2019 by pojistné v případě pojištění„ allrisk“ činilo částku od 18 393 Kč, jež byla žalobci navýšena o 41 %, až do 15 278 Kč u ČPP.

10. Z oznámení pro podezření z protiprávního jednání z 5. 9. 2014 má soud za prokázané, že [pojišťovna] [anonymizováno] dne 5. 9. 2014 podala na Policii ČR, územní odbor [obec], trestní oznámení na žalobce pro podezření ze spáchání přečinu pojistného podvodu dle § 210 trestního zákoníku.

11. Z přípisů z 20. 4. 2014, 20. 3. 2017 označených jako„ Pojistná událost [číslo]“ vzal soud za prokázané, že [pojišťovna] [anonymizováno] sdělila právnímu zástupci, že pojišťovna odmítá žalobci poskytnout plnění pro žalobcem vědomé uvedení nepravdivých údajů.

12. Ze zániku pojištění z 16. 10. 2015 soud zjistil, že [pojišťovna] [anonymizováno] žalobci oznámila, že uplynutím dne 13. 10. 2015 mu vypovídá produkt„ [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizována dvě slova]“, a to z důvodu výpovědi pojistitele do dvou měsíců ode dne uzavření pojistné smlouvy.

13. Z potvrzení o platbě ze 4. 4. 2018 má soud za prokázané, že dne 4. 4. 2018 byla na účet žalobce připsána částka ve výši 218 601 Kč představující pojistné plnění od [pojišťovna] [anonymizováno].

14. Z potvrzení o platbě z 18. 7. 2019 vzal soud za prokázané, že uvedeného dne žalobce obdržel od žalované plnění na nárok na náhradu škody ve výši 90 829 Kč.

15. Z účastnické výpovědi žalobce má soud za prokázané, že situaci s trestním stíháním nesl těžce, trestní řízení trvalo přes 6 let, na svou obhajobu musel vynaložit nemalé finance, ale i spoustu času. Půjčoval si peníze od otce, od tchyně. Byl nervózní, několikrát se kvůli tomu pohádali s manželkou. Vyrovnání od pojišťovny dostal až po skončení trestního stíhání. Namíísto, aby peníze investoval do domu, musel je dát do opravy auta, na obhájce. Před výslechy a hlavními líčeními se mu špatně spalo, [zdravotní stav] [anonymizována tři slova]. Se zdravotními potížemi byl u obvodního lékaře, psychologa nenavštívil. Prášky na spaní si vzal sporadicky. Bývalá zaměstnavatelka napsala jeho manželce, když odešel od ní ze [anonymizováno], že je„ podvodníček“. O trestním stíhání řekl rodině, známým i zákazníkům. Když si chtěl pojistit auto, které stálo 200 000 Kč ([značka] [anonymizováno]), od pojišťovny mu přišla nabídka na pojistné v ceně 150 000 Kč. Konečně vypověděl, že odjel s rodinou na dovolenou a po návratu z dovolené, měl ve schránce dopis, že mu pojišťovna cestovní pojištění ruší. Známí mu říkali, že doufají, že to dobře dopadne, pro všechny bylo překvapením, že trestní řízení tak dlouho trvalo.

16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobce jakožto manžela podporovala, ikdyž to bylo pro ně náročné období. Byli nervózní, někdy se i hádali, dostali se do špatné finanční situace, museli vynakládat nemalé finance na obhajobu žalobce. Lidé v okolí se jich na trestní stíhání žalobce často ptali, podivovali se nad tím, že když nic neudělal, že to tak dlouho trvá. Pro finanční potíže, kdy museli platit právníka a nedostali pojistné plnění, byli nuceni si půjčit peníze, jak od matky svědkyně, tak otce žalobce. Konkrétní osoby, které měli o žalobci říkat:„ že si za to může sám“ apod., uvést nedokázala. O tom do jaké situace se s žalobcem dostali, řekli nejbližším známým. Vypověděla, že před hlavními líčeními měl žalobce průjmy, bylo mu špatně, jednou ho musela dokonce odvézt na pohotovost. Pravidelně ale žalobce žádné léky nebral. Pojistné plnění od pojišťovny dostali až poté, co trestní stíhání žalobce skončilo. Dále měli problémy, že když si chtěl žalobce pojistit auto v hodnotě cca 30 000 Kč, tak mu z pojišťovny přišla nabídka, že cena pojistného je zhruba 50 000 Kč. Konečně vypověděla, že pojišťovna jim např. vypověděla bez udání důvodu i cestovní pojištění.

17. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce], jakožto otce žalobce, vzal soud za prokázané, že žalobce za ním v průběhu trestního stíhání přijel, byl nervózní, stěžoval si, že situaci nezvládá, měl„ tahanice“ s pojišťovnou. Opakovaně půjčoval žalobci peníze, aby situaci zvládli. Půjčoval mu nejen na stavební materiál, neboť v té době stavěli rodinný dům, ale i na opravu auta, neboť pojišťovna nejprve odmítla žalobci poskytnout plnění. Půjčoval jim i na vybavení pro miminko, na kočárek pro vnučku, která se narodila v roce 2015, ale i na na právní zastoupení žalobce advokátem. Žalobci po celou dobu trestního stíhání důvěřoval, věřil, že se protiprávního jednání nedopustil. Několikrát za ním přijel, aby mu pomohl, když byl žalobce lítostivý. Evidoval, že se žalobce se snachou kvůli trestnímu stíhání žalobce dohadují. Žalobce měl problémy se spaním. V práci měl žalobce problémy, zákazníci se ho ptali, jestli už„ to má vyřešené“. Na svědka se někteří známí obraceli s dotazy typu„ Co ten tvůj podvodník?“, např. [jméno] [příjmení], kolega z práce [jméno] [příjmení] a sousedka [jméno] [příjmení] se zajímali, jak to s žalobcem dopadlo. Dále vypověděl, že pojišťovna odmítla žalobci poskytnout po nehodě pojistné plnění a že když si chtěl uzavřít pojištění, cena za něj byla taková, že by si za ni žalobce mohl koupit nové auto.

18. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], jakožto kamaráda žalobce, soud zjistil, že dříve se vídali častěji, v současné době se vidí víceméně jen tehdy, když se jde k žalobci jako [profese] [anonymizována dvě slova]. V rozhodné době byl žalobce nervózní, měl finanční problémy, také se občas stalo, že když žalobce musel k soudu, přesunul mu termín [profese] O trestním stíhání mu řekl sám žalobce, žádné konkrétní osoby, jež by o žalobci a jeho trestním stíháním hovořili, uvést nedokázal. Vypověděl, že si žalobce u něj stěžoval, že je nervózní, že je nepojistitelný, že má finanční potíže a musí si půjčovat v rodině.

19. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], spolupracovnice žalobce z [pracoviště] [anonymizováno], vzal soud za prokázané, že se znají zhruba 12 let, trestní stíhání žalobce trápilo, v pojišťovně ani policie mu nevěřila, že se nehoda udála, jak ji žalobce nahlásil. Často chodil na výslechy místo toho, aby mohl být v práci a vydělávat peníze. Byl z toho všeho nešťastný, často slyšela, jak si stěžuje zákazníkům. O trestním stíhání se dozvěděla přímo od žalobce, rodina mu hodně pomáhala. Nikdy nikoho neslyšela, že by o žalobci říkal, že je podvodník. Špatně spal, kolikrát na něm ráno v práci viděla, že mu není dobře. Pořád ho uklidňovala, že to dobře dopadne. Zákaznice se na jeho trestní stíhání ptaly. Měl finanční problémy, aby si vydělal, býval někdy v práci i déle než 12 hodin. Stěžoval si, že mu zrušili cestovní pojištění, pojištění na auto bylo oceněno na větší částku, než byla hodnota automobilu.

20. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], zákaznice žalobce z [pracoviště] [anonymizováno], soud zjistil, že svědkyně zná žalobce asi 8 let, chodí k němu do salonu skoro každý týden. Vypověděla, že žalobce trápilo, že mu pojišťovna nechtěla vyplatit pojistné. Žalobce byl špatný z nehody, která se mu udála a z následného chování pojišťovny. Několikrát ji také odřekl termín, neboť musel k soudu nebo jí napsal, že je na tom psychicky špatně a do práce nemůže. O nehodě jí řekl sám žalobce. Změnil se, dřív byl veselý, pak býval nervózní, což ji vadilo, protože se vlastně do salonu šla„ zrekreovat“. Slyšela, že si museli půjčovat peníze a že bývalá zaměstnavatelka žalobce nařkla z toho, že je grázl nebo podvodník.

21. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé kolegyně žalobce soud zjistil, že trestní stíhání žalobce těžce nesl, utíkala mu práce, měl problémy s vyplácením pojištění. Kolegové jí říkali, že když žalobce odešel ze [pracoviště], kde spolu pracovali, bývalá zaměstnavatelka mu poslala nějakou sms, kde o něm mluvila jako o podvodníkovi. Jména konkrétních klientů, jež by o žalobci hovořili jako o podvodníkovi, uvést nedokázala. Vzpomněla si, že měl problém i při cestování, že jej nechtěli obvinit.

22. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil.

23. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

24. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

25. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 8. 7. 2020, což bylo mezi účastníky nesporným.

29. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. 6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011. V dané věci nebyl sice žalobce zproštěn obžaloby, ale ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk je třeba za nezákonné považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do přestupkového řízení (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4771/2015). Námitky žalované, že v poměrech projednávané věci se žalobce jednání, které naplňovalo minimální znaky přestupku, dopustil a přiznání práva na náhradu škody způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba dopustila protiprávního jednání odpovídající skutkové podstatě trestného činu (přestupku), by bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže), tedy neobstojí, neboť otázka, zda se žalobce dopustil přestupku, nemůže mít vliv na posouzení nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání, a tím anni na založení odpovědnosti státu za újmu jím způsobenou ve smyslu OdpŠk.

30. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin. Žádnou z výluk uvedených v § 12 OdpŠk žalovaná netvrdila.

31. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/ 2012, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku z 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 32. Soud v daném případě shledal existenci i dalších důvodných podmínek pro odpovědnost státu za nemajetkovou újmu, tedy vznik této újmy a příčinnou souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. Zdejší soud se zaměřil ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem v již zmíněném rozsudku z 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, na v tomto rozsudku vytčená kritéria významná z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním, tedy na a) délku trestního stíhání, b) povahu trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

33. Objektivní prvky trestního stíhání, zejména jeho délka a kvalifikace trestné činnosti a výsledek celého řízení byl mezi účastníky víceméně nesporný. Trestní stíhání žalobce trvalo od 24. 6. 2015, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do 16. 2. 2018, kdy bylo usnesením okresního soudu rozhodnuto o postoupení věci [stát. instituce], tedy zhruba 2 roky a 8 měsíců (přestože žalobce v žalobě tvrdil, že uvedené usnesení bylo vydáno dne 15. 2. 2018, soud pracoval s datem 16. 2. 2018, když žalobce si v naříkaném řízení mohl zažádat o vydání opravného usnesení, což ani netvrdil, že by učinil, dále se jedná jen o rozdíl toliko jednoho dne, tedy rozdíl v poměrech projednávané věci zcela marginální, ale především při jednání konaném dne 28. 4. 2020 žalobce výše popsaný průběh trestního stíhání uvedený pod bodem 8 rozsudku učinil nesporným). Kritérium formulované délky řízení zohledňuje„ pouze“ to, jak dlouho trval zásah, resp. dopady trestního řízení do osobnostních práv žalobce. Z toho pak plyne, že i při adekvátní délce trestního řízení může docházet k vzniku nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). Zároveň je nutno délku trestního řízení hodnotit v provázanosti s povahou věci a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a nečinit z ní mechanicky určující hledisko (Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s. 163). Při přihlédnutí k průběhu trestního řízení, má soud za to, že orgány veřejné moci postupovaly v řízení v přiměřených lhůtách, jednotlivé úkony byly konány plynule, navazovaly na sebe, proto hodnotí soud délku trestního stíhání žalobce jako věci přiměřenou.

34. Pokud jde o povahu trestní věci, nutno konstatovat, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu pojistného podvodu dle ust. § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku a byl tak ohrožen sazbou odnětí svobody 1 rok až 5 let. Nicméně s ohledem na okolnosti případu, soud dospěl k závěru, že žalobci reálně odsouzení k trestu odnětí svobody nepodmíněně nehrozilo, což podstatným způsobem snižuje intenzitu nemajetkové újmy, která žalobci nezákonně vedeným trestním stíháním vznikla. To ostatně potvrdil i trestní příkaz, kterým byl žalobce dne 9. 12. 2015 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 3 let. Také povaha trestného činu, pro který byl žalobce trestně stíhán, zpravidla nepůsobí větší společenské odsouzení oproti trestnímu stíhání např. pro trestný čin proti životu a zdraví nebo proti rodině a dětem, se kterými převážně bývá spojena i mnohem výraznější dehonestace poškozených.

35. Jde-li o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého, pracovního a rodinného života, na zachování osobní cti. Ve spojení s délkou řízení a povahou trestní věci lze shrnout, že žalobce prokázal, že mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla nemajetková újma. Zahájení trestního stíhání vedlo ke skutečnosti, že žalobce měl problémy se spaním, trpěl pocity nejistoty, úzkosti ohledně výsledku trestního řízení, několikrát se kvůli tomu pohádal s manželkou, byl nervózní, kdy i zákaznice žalobce pociťovali, že to již není„ [anonymizována tři slova]“, což jim vlastně trochu vadilo, když návštěvu u [profese] vnímali jako relaxaci. V řízení též bylo prokázáno, že žalobce před výslechy či hlavními líčeními trpěl psychosomatickými obtížemi jako je [zdravotní stav] [anonymizována tři slova] a kvůli těmto obtížím nebo z důvodu nařízeného výslechu či hlavního líčení někdy nemohl být přítomen v zaměstnání. V tomto směru byla výpověď žalobce souladná s výpovědí manželky, jeho otce, kolegyně, kamaráda i zákaznice, proto soud nemá důvod jim nevěřit. Dále soud vzal za prokázané, že zahájení trestního stíhání znamenalo pro žalobce i nečekané finanční výdaje na obhajobu a znalecký posudek, které se promítly též nepříznivě do jeho finanční situace. Jak uvedeno shora, soud nepochybuje, že žalobce trpěl pocity frustrace, stresu, nervozity, nejistoty, jak celá kauza dopadne, nicméně nelze odhlédnout, že u obavy a těžkosti žalobce byly způsobeny nejen v důsledku trestního stíhání, ale též v důsledku jednání samotné pojišťovny, jež mu odmítla již v dubnu 2014 poskytnout pojistné plnění, přičemž nelze odhlédnout, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno až o rok a půl později. Stejně tak skutečnost, že z předložené nabídky pojištění a výpovědí cestovního pojištění pojišťovnou soud uvěřil, že žalobce byl pro údajný pojistný podvod zařazen do jakéhosi interního registru nespolehlivých klientů, uvedené nelze klást v příčinnou souvislost s trestním stíháním žalobce, když jednak žalobce tvrdil, že do tohoto registru byl zanesen pojišťovnou a nikoliv orgánem veřejné moci a jednak z předložené nabídky pojistných produktů vyplývá, že v tomto registru byl i po skončení trestního stíhání, jež neskončilo jeho pravomocným odsouzením, když trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno k 16. 2. 2018 a předložená nabídka pojistných produktů je vázána až na den 26. 7. 2019.

36. K formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním lze uzavřít, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání (v odškodňovacím„ smyslu“ nutno zdůraznit) se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání nejeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz cit. rozsudek Nejvyššího soudu z 27.6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce nevelela, ve věci žalobce dle zdejšího soudu nejde. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 50 000 Kč (výrok II.). Předně uvést, že v této souvislosti nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Soud zohlednil, že žalobce byl stíhán pro přečin pojistného podvodu ve čtvrtém odstavci, když konkrétní výši částky odůvodňuje zejména výše popsaná povaha trestní věci s trestní sazbou 1 rok až 5 let, kdy je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobci bylo kladeno za vinu úmyslné jednání, a zejména pak shora popsaný zásah do rodinného, pracovního a soukromého života žalobce. Soud též přihlédl ke skutečnosti, že pro jednání, v němž pojišťovna spatřovala trestný čin, též žalobci téměř 4 roky neposkytla finanční plnění, jež mu poskytla právě až po skončení trestního řízení. Avšak finanční problémy, do kterých se žalobce dostal, nebyly způsobeny jen vzniknuvšími náklady na obhajobu žalobce, ale zejména jednáním pojišťovny, tedy všechny finanční těžkosti nelze klást v příčinnou souvislost s trestním stíháním žalobce. Nadto v řízení vyplynulo, že otec žalobce půjčoval žalobci finanční prostředky průběžně několikrát, a to nejen na náklady právního zastupování, ale i na potřeby pro miminko, na dostavbu domu apod. Konečně jde-li o poškození pověsti žalobce, má soud za to, že uvedené v řízení prokázáno nebylo, když svědci nebyli s to uvést konkrétní jména osob, kteří by se o žalobci měli vyjadřovat hanlivě. Jedině výjimkou zůstala bývalá zaměstnavatelka žalobce. Nicméně v řízení byla prokázána jen jedna hanlivá sms zaslaná manželce žalobce a navíc až v době, kdy žalobce opustil její [pracoviště] a přešel do jiného. Navíc všichni svědci shodně vypověděli, že povědomost o trestním stíhání žalobce mají právě od něj, když tuto skutečnost připustil při svém výslechu i sám žalobce, tj. zejména žalobce sám svým jednáním zapříčinil, že o jeho trestním stíhání vědělo širší okolí, když o svém trestním stíhání pověděl nejen blízkým známým, ale i svým zákazníkům a nelze pak klást žalované k tíži, že tyto osoby se později o výsledek trestního stíhání žalobce zajímaly. Na druhou stranu soud zohlednil, že žalobce byl bezúhonný a manželka, otec, známí i kolegové v práci žalobci poskytovali po dobu trestního stíhání podporu, věřili mu.

37. Soud dospěl k závěru, že uvedená výše odškodnění obstojí i ve srovnání s ostatními obdobnými případy. Provedl zde přitom srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 202/2015 (u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 30/2017), kdy poškozenému byla na přiměřeném zadostiučinění za nezákonně vedené trestní stíhání přiznána částka 80 000 Kč. V tomto případě byl poškozený trestně stíhán pro přečin úvěrový podvod ve čtvrtém odstavci, tj. hrozila mu stejná trestní sazba, přičemž však (stejně jako v této věci) nebylo nepodmíněné odsouzení reálné. Navíc v porovnávaném případě byl poškozený též trestně stíhán pro přečin poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 tr. zákoníku Trestní stíhání pak trvalo po dobu 715 dnů, tj. necelé dva roky. Poškozený byl rovněž obdobně vystaven nejistotě, tlaku trestního stíhání, nebyl vazebně stíhán, měl psychické problémy, stres, úzkost, ve věci byly prokázány stejně jako u zdejšího žalobce zásahy do rodinného života. Porovnáním s tímto případem, tak soud dospěl k závěru, že částka 50 000 Kč je částkou zcela odpovídající a dostatečnou, neboť v porovnávaném případě byl citelně zasažen i profesní život poškozeného, jemuž klesly podstatným způsobem příjmy, když poté, co byl obviněn z úvěrového podvodu, leasingové a úvěrové společnosti s ním přestaly spolupracovat a ve věci došlo i k zajištění finančních prostředků na živnostenských účtech poškozeného policejním orgánem, což takřka ochromilo jeho podnikání. Tedy soud má za to, že ač je věc podobná povahou tr. stíhání, kdy žalobce byl stíhán pro pojistný podvod, poškozený ve srovnávaném případě pro úvěrový podvod (oba dva ve čtvrtém odstavci, ohrožení stejnou trestní sazbou), zásahy v porovnávaném případě soud hodnotí jako závažnější, přestože trestní stíhání žalobce trvalo o 8 měsíce déle. Jak uvedeno výše, oba poškození trpěly psychickými problémy, úzkostí, u obou byly prokázány zásahy do rodinného života, avšak v porovnávaném případě, byly poškozenému zajištěny finanční prostředky na živnostenských účtech, jeho podnikání bylo téměř ochromeno a ve finančních výsledcích se propadl do ztráty, kdežto zdejší žalobce, ač z důvodu nařízených výslechů a hlavních líčení také některé dny nemohl své povolání holiče vykonávat, sám při své výpovědi uvedl, že z důvodu trestního stíhání o žádné zákazníky nepřišel, proto soud dospěl k závěru, že částka 50 000 Kč je případu žalobce přiléhavější. Dále soud doplňuje, že oba dva byli bezúhonní a nebyli vazebně stíháni.

38. Žalobce sám žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (v souladu s konstantní judikaturou reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014), neprovedl, když ve svém podání toliko uvedl spisové značky odškodňovacích řízení bez ohledu na jejich předmět.

39. Soud proto zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu, tj. 450 000 Kč (výrok III. rozsudku).

40. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 5. 8. 2018. Soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 6. 2. 2019 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od data prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 o. z. tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 5. 8. 2018, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 5. 2. 2019, žalovaná se tak dostala do prodlení dne 6. 2. 2019 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady za právní zastoupení. Tarifní hodnota sporu v době zahájení řízení byla 165 708 Kč - 50 000 Kč za jinou nemajetkovou způsobenou nezákonným rozhodnutím dle § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 a. t. (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a 115 708 Kč na náhradě škody, po částečném zpětvzetí žalobcem byla tarifní hodnota sporu 50 000 Kč. Do částečného zpětvzetí žaloby zástupce žalobce vykonal dva úkony – převzetí věci, návrh ve věci samé. Žalobce vzal nejprve žalobu částečně zpět stran nároku na náhradu škody pro plnění žalované ve výši 90 829 Kč po podání žaloby, posléze z důvodu procesní ekonomie vzal žalobu zpět i ve zbývajícím rozsahu stran nároku na náhradu škody. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy byl úspěšný pouze částečně, ale výše plnění závisela na úvaze soudu. Dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal dva shora uvedené úkony právní služby á 7 740 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z jeho odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Nicméně žalobce byl úspěšný co do částky 140 829 Kč z celkové částky 165 708 Kč, proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 70 % (odečtení neúspěchu žalobce od neúspěchu žalované, když v části, kde vzal žalobce žalobu zpět z důvodu procesní ekonomie, nebylo s to možno postavit na jisto, že byla podána podvodně a tudíž jde tato částka – 24 879 Kč k tíži žalobce). Náhrada nákladů řízení tak činí 16 413 Kč. Po zpětvzetí žaloby zástupce žalobce učinil pět úkonů právní služby – účast na jednání dne 28. 4. 2020, doplnění žaloby k výzvě soudu z 18. 5. 2020 po pučení dle § 118a o. s. ř., účast na jednání dne 30. 6. 2020, 29. 9. 2020 a dne 22. 6. 2021. Za uvedený úkon právní služby náleží dle a. t. odměna 3 100 Kč. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za tyto úkon á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. K tomu cestovné v celkové výši 2 796 Kč (žalobce doložil jízdenky za cestu vlakem z [obec] – [anonymizováno] [obec] hl. nádraží). Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas strávený cestou dle § 14 odst. 3 vyhlášky za 64 započatých půlhodin po 100 Kč za cestu tam a zpět, celkem 6 400 Kč. Rovněž byla přiznána náhrada 21 % DPH, jehož je zástupce žalobce plátcem. Náhrada nákladů řízení v části řízení projednávají nárok na nemajetkovou újmu proto činí 31 697 Kč Celkem tak náklady žalobce činí 48 110 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

42. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení