23 C 52/2019-117

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Borisem Filemonem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti: 1) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 3) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o žalobě proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-venkov ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Žaloba o povolení vkladu vzniku vlastnického práva žalobce k nemovitosti, a to budova [adresa] v [katastrální uzemí], na základě kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2016, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 27. 5. 2019, doručenou osobně zdejšímu soudu dne 31. 5. 2019, se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno – venkov (dále jen„ katastrální úřad“) ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen„ napadené rozhodnutí“). Napadené rozhodnutí mělo být nahrazeno tak, že se povoluje vklad vzniku vlastnického práva k nemovitosti, a to budově [adresa] v k.ú. [obec] (dále jen„ předmětná nemovitost“) na základě kupní smlouvy ze dne 3. 3. 2016, uzavřené mezi žalobcem jako kupujícím a panem [jméno] [příjmení] jako prodávajícím (dále jen„ kupní smlouva“).

2. Žalobce ve vztahu k napadenému rozhodnutí uvedl, že přestože prodávající ještě před podáním návrhu na vklad zemřel, k prodeji předmětné nemovitosti mělo dojít již dne 3. 3. 2016 uzavřením kupní smlouvy, tedy ještě za života [jméno] [příjmení]. Žalobce touto kupní smlouvou dle jeho tvrzení nabyl vlastnické právo k předmětné nemovitosti, a pokud se katastrální úřad při zamítnutí návrhu na vklad odkazoval na rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pak se tohle rozhodnutí žalobce nijak netýká.

3. Další účastnice č. 1 a č. 2 uvedly, že se všech nároků na dědictví po [jméno] [příjmení] vzdaly a uznávají vlastnictví žalobce k předmětné nemovitosti. Další účastnice č. 3 taktéž uvedla, že souhlasí, aby vlastníkem předmětné nemovitosti byl žalobce.

4. Soud vyzval postupem dle § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), katastrální úřad, aby se k žalobě vyjádřil. Tento odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že prodávající [jméno] [příjmení] zemřel ještě před podáním návrhu na vklad, čímž ztratil právní osobnost. Katastrální úřad vyčkal na výsledek dědického řízení, v tomto však nebylo o právech a povinnostech vyplývajících z kupní smlouvy nijak rozhodnuto. Za dané situace proto katastrálnímu úřadu nezbylo než návrh na vklad zamítnout.

5. Soud se zabýval na základě žaloby podané podle části páté o.s.ř. tím, zda katastrální úřad jako správní orgán důvodně zamítl návrh na vklad vzniku práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí. Žalobce je ve smyslu ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. aktivně legitimován k podání žaloby, neboť tvrdí, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech.

6. Soud nejdříve posuzoval, zda byla žaloba podána včas ve smyslu § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona (dále jen „k.z.“). Poté, co bylo k odvolání žalobce zrušeno usnesení zdejšího soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost, zaměřil se soud na průběh doručování napadeného rozhodnutí žalobci, neboť žalobce soustavně tvrdil, že mu napadené rozhodnutí nebylo doručeno dne 30. 4. 2019, ale až později.

7. V připojeném spise katastrálního úřadu sp. zn. [spisová značka] [číslo] je u napadeného rozhodnutí připojen originál poštovní doručenky, na kterém je kromě předtištěných iniciálů žalobce rukou dopsáno jméno„ [jméno] [příjmení]“, datum„ 30/4 19“ poznámka„ BYT“ a parafa. Doručenka je taktéž opatřena poštovním razítkem se dnem 30. 4. 2019.

8. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato pracovala jako poštovní doručovatelka, v dané době pravidelně doručovala v [obec] a žalobce i jeho rodinné příslušníky zná, doručovala jim zásilky poměrně často po dobu cca 4 let. Svědkyně při své výpovědi opakovaně uvedla, že zásilku obsahující napadené rozhodnutí předala osobně přímo žalobci, ovšem nenechala si předložit občanský průkaz k ověření totožnosti. Poznámku„ BYT“ vysvětlila svědkyně tak, že se na doručenky připojuje stabilně, pokud není zásilka předávána přímo na poště. Svědkyně se pokusila na základě výzvy pošty dodatečně doplnit číslo OP žalobce na tzv. doručovací kartě, avšak žalobce jí OP v té době nepředložil s odůvodněním, že by bylo zastaveno soudní řízení. K tomuto došlo dle svědkyně cca půl roku před provedeným výslechem (svědkyně byla vyslýchána při jednání dne 3. 3. 2020).

9. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že tato se střídala s výše uvedenou [jméno] [příjmení] při doručování zásilek v [obec] po dubu cca 4 let, zná téměř všechny obyvatele v obci včetně žalobce a jeho rodiny a znala je takto i v dubnu 2019. Ohledně doručování zásilky obsahující napadené rozhodnutí soud zjistil, že v dané době měla svědkyně dovolenou, proto ji zastupovala [jméno] [příjmení]. Po návratu z dovolené údajně v květnu 2019 proběhla reklamace doručení zásilky z důvodu chybějícího čísla OP žalobce. Svědkyně chtěla nechat doplnit číslo OP, avšak žalobce jí telefonicky sdělil, že jí číslo OP nedá. Poté požádala [jméno] [příjmení], aby reklamaci vyřešila sama a byla přítomná při rozhovoru, kdy žalobce měl [jméno] [příjmení] přiznat, že podpis na doručence je jeho, ale má problémy s katastrem nemovitostí a na radu právníka číslo svého OP neposkytne.

10. Z výslechu [jméno] [příjmení] ve srovnání s potvrzeními o převzetí zásilek má soud za prokázané, že v mnoha případech na potvrzeních o převzetí zásilek není u podpisu uvedeno, která konkrétní osoba zásilky převzala. Svědkyně při jednání identifikovala na různých potvrzeních podpisy žalobce i jeho matky, a to včetně zásilek, které měly být doručovány do vlastních rukou žalobce. Konkrétní podepisující osoba však ani v těchto případech uvedena nebyla.

11. Soud dále provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Bílka [číslo] z oboru písmoznalectví a zjistil z něj, že podpis na sporné doručence je originálním zápisem a nejedná se tedy o obrázek podpisu vyhotovený např. barevnou tiskárnou. Znalec dále identifikoval ve sporném podpisu způsob jeho nasazení a ukončení, rychlost provedení, způsob vedení psacího pohybu, tlak na psací prostředek atd. Obvyklé průvodní znaky nespontánního psaní (zastavování, přerušování, napojování, třes atd.) znalec nezjistil. Samotný sporný podpis znalec označil za obtížně zpracovatelný až na samotné hranici zpracovatelnosti. Znalec se dále vyjádřil ke zjištěnému srovnávacímu materiálu a podrobně popsal, které ze znaků zjištěných u sporného podpisu se nacházejí také ve srovnávacím materiálu a které nikoliv. Ohledně rozsahu srovnávacího materiálu znalec uvedl, že by bylo vhodné zajistit taktéž materiál„ méně oficiálního“ charakteru. Na podkladu uvedených zjištění znalec vyslovil závěr o pravosti sporného podpisu v nízké záporné rovině pravděpodobnosti. Znalec dále doplnil a přesvědčivě odůvodnil, že nepovažuje za pravděpodobné, že by se v budoucnu mohlo podařit identifikovat konkrétní osobu, která sporný podpis případně padělala.

12. S ohledem na následně vypracovaný znalecký posudek a závěry v něm obsažené soud nečinil žádná zjištění z vlastního porovnání podpisů žalobce při jednání dne 3. 3. 2020 a ze sjetin o doručování zásilek ve dnech 21. 3. a 30. 4. 2019. Žádná zjištění soud neučinil ani ze sdělení pošty ze dne 25. 5. 2020 a úředního záznamu zdejšího soudu ze dne 25. 6. 2020, neboť tyto nemohly mít pro posouzení pravosti podpisu a včasnosti žaloby žádný vypovídající význam.

13. Podle § 18 odst. 5 k.z. činí lhůta k podání žaloby 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Žaloba byla u zdejšího soudu prokazatelně podána dne 31. 5. 2019, přesné datum doručení napadeného rozhodnutí žalobci se však zdejšímu soudu nepodařilo s jistotou určit.

14. V rámci hodnocení výše uvedených důkazů soud uvádí, že i ve světle znaleckého posudku se výpovědi poštovních doručovatelek jeví nadále relativně věrohodné. Svědkyně [jméno] [příjmení] opakovaně uvedla, že zásilku obsahující napadené rozhodnutí doručila osobně žalobci. Obě svědkyně také shodně vypověděly, že v rámci reklamace doručení zásilky žalobce odmítl dodatečně poskytnout číslo svého OP, kdy především svědkyně [jméno] [příjmení] popsala průběh jednání se žalobcem velmi podrobně. Pokud se týká časového zasazení sporných událostí, pak svědkyně [jméno] [příjmení] správně určila časový rámec vyřizování reklamace (cca půl roku před jednáním dne 30. 3. 2020), neboť zdejší soud poprvé žádal o prověření doručení napadeného rozhodnutí na přelomu října a listopadu 2019. Pokud se týká chybného časového určení ze strany svědkyně [jméno] [příjmení], pak se jedná o jedinou významnější nesrovnalost v její výpovědi, kterou je možné přičíst časovému odstupu od předmětných událostí. Podle svědkyně [jméno] [příjmení] měl žalobce odůvodnit odepření dodatečného předložení OP tím, že by došlo k zastavení řízení před soudem. Je obtížné dovodit, jakým jiným způsobem by se svědkyně o možném procesním následku dozvěděla než od samotného žalobce. Přinejmenším v části týkající se průběhu reklamace se tak výpovědi svědkyň jeví věrohodné. Na druhu stranu však zdejší soud nemůže přehlédnout, že případné pochybení svědkyně [jméno] [příjmení] při doručování napadeného rozhodnutí by pro ni mohlo znamenat sankce ze strany jejího zaměstnavatele. Jakkoliv tedy svědkyně nemusí mít zájem na meritorním výsledku tohoto soudního řízení, vyřešení otázky pravosti podpisu žalobce na příslušné doručence pro ni může mít zásadní dopady. Zdejší soud taktéž musí přihlédnout k odborným závěrům znalce, který podrobně a přesvědčivě zdůvodnil, proč se domnívá, že podpis na sporné doručence spíše není pravým podpisem žalobce.

15. Soudní judikatura i odborná literatura dlouhodobě zastávají názor, že znalecký posudek představuje pouze jeden z dílčích důkazů, které je soud povinen v souladu s ust. § 132 o.s.ř. hodnotit samostatně i ve spojení s dalšími důkazy a přihlédnout taktéž ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Ustanovený znalec v rámci znaleckého posudku dospěl k závěru, že pravděpodobnost pravosti podpisu žalobce na doručence napadeného rozhodnutí je v nízké záporné rovině. Jinými slovy je pravděpodobnější, že podpis na doručence není pravým podpisem žalobce, než že by se o jeho pravý podpis jednalo. Takovou pravděpodobnost je však na škále nízká-střední-vysoká nutno hodnotit jen jako nízkou. Znalec v posudku podrobně a přesvědčivě popsal jednotlivé shodné i rozdílné znaky a vyjádřil se taktéž k množství a identifikační hodnotě těchto znaků jakož i rozsahu a kvalitě srovnávacího materiálu.

16. Pokud znalec sdělil, že by bylo vhodné zajistit taktéž srovnávací materiál méně formálního charakteru či jiné poštovní doručenky podepsané žalobcem, pak soud zvažoval taktéž zadání doplnění znaleckého posudku po opatření takového materiálu, avšak při získávání méně formálních dokumentů by bylo již obtížné ověřit, že tyto srovnávací podpisy jsou skutečně pravými podpisy žalobce. V případě dalších poštovních doručenek je takové ověření na potřebné úrovni jistoty s ohledem na skutečnosti uvedené výše v bodě 10 odůvodnění téměř vyloučeno.

17. Jakkoliv zdejší soud nepřezkoumává odborné závěry znalce, pak je nutné zdůraznit, že tento svůj závěr formuloval pouze v nízké rovině pravděpodobnosti. Proti tomuto závěru naopak stojí především obecně věrohodné a navzájem se doplňující výpovědi poštovních doručovatelek. Za takové situace by provádění dalšího, časově i finančně náročného dokazování bylo dle názoru soudu v rozporu s procesní ekonomií a právem účastníků na spravedlivý proces, jehož nedílnou součástí je také právo na projednání věci v přiměřené době.

18. Protože na podkladě provedeného dokazování nelze s jistotou učinit závěr o tom, zda žaloba byla nebo nebyla podána včas a další doplňování dokazování se nejeví být hospodárným, rozhodl se zdejší soud považovat žalobu za včasnou. Soud na tomto místě především přihlédl k povaze řízení dle části páté o.s.ř., které není klasickým sporným řízením, ale představuje jistou formu„ opravného prostředku“ proti rozhodnutí katastrálního úřadu. Lhůta k podání žaloby dle § 18 odst. 5 k.z. nepochybně plní legitimní funkci a především umožňuje třetím osobám nabýt jistoty, že pokud v určené lhůtě nebyla podána k soudu žaloba dle části páté o.s.ř., rozhodnutí katastrálního úřadu již poté nemůže být zásahem soudní moci změněno. Přesto v případě, kdy není možné objektivně a s jistotou prokázat opožděné podání žaloby, tím spíše, pokud by žaloba byla opožděna o pouhý jeden den, bude namístě upřednostnit ochranu účastníků řízení proti potenciálně nesprávnému rozhodnutí katastrálního úřadu a raději přikročit k meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí. Dle názoru zdejšího soudu si lze jen obtížně představit, že by věcný přezkum správního rozhodnutí, byť na podkladu potenciálně pozdě podané žaloby, byl způsobilý vyvolat závažnější zásah do práv účastníků než případné ponechání nesprávného rozhodnutí katastrálního úřadu v platnosti. Nelze ani očekávat, že by jakákoliv třetí osoba dovozovala následnou nezměnitelnost rozhodnutí katastrálního úřadu pouze ze skutečnosti, že hned první následující den po předpokládaném uplynutí lhůty k podání žaloby by takováto žaloba ještě nebyla evidována u příslušného soudu či katastrálního úřadu. Při zachování běžné ostražitosti lze po každé osobě požadovat, aby takový závěr učinila nejdříve s odstupem několika dnů, kdy je již evidentní, že případnou došlou žalobu soud řádně zpracoval, byla přidělena příslušnému soudnímu oddělení a o jejím podání byl informován katastrální úřad. Upřednostnění nedostatečně prokázaného závěru o (pouze možném) pozdním podání žaloby by také bylo v příkrém rozporu s obecnými zásadami soudního řízení dle § 1-3 o.s.ř. a v neposlední řadě soud v tomto bodě zohlednil skutečnost, že žádný z účastníků řízení se žalobě fakticky nebránil a všechny tři další účastnice sdílely procesní postoj žalobce.

19. Následně soud přistoupil k meritornímu posouzení žaloby a za tím účelem vzal dle § 250e odst. 2 o.s.ř. za svá skutková zjištění katastrálního úřadu o tom, že prodávající [jméno] [příjmení] zemřel dne 2. 4. 2017, jeho dědici se staly další účastnice č. 1, 2 a 3 a předmětná nemovitost nebyla v dědickém řízení projednána.

20. Z připojeného spisu katastrálního úřadu sp. zn. [spisová značka] [číslo] soud provedl dokazování následujícími listinami a zjistil z nich: Z návrhu na vklad spolu s kupní smlouvou jako vkladovou listinou má soud za prokázané, že dne 23. 8. 2017 obdržel katastrální úřad návrh na vklad vlastnického práva žalobce k předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy datované dne 20. 12. 2015 s podpisy ověřenými dne 3. 3. 2016. Za účastníky vkladového řízení byl kromě žalobce v návrhu označen také [jméno] [příjmení]. Předmětnou kupní smlouvu uzavřeli [jméno] [příjmení] jako prodávající, žalobce jako kupující, předmětem smlouvy byla předmětná nemovitost, tj. budova s [adresa] postavená na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] a prodávající se zavázal převést na kupujícího vlastnické právo, zatímco kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši [částka] formou započtení oproti směnečné pohledávce ve výši [částka].

21. Katastrální úřad zaslal žalobci i všem dalším účastnicím dne 18. 3. 2019 seznámení s podklady pro rozhodnutí, ve kterém uvedl, že navrhovaný vklad nelze povolit, neboť prodávající zemřel ještě před podáním návrhu na vklad a dle sdělení soudního komisaře pověřeného projednáním pozůstalosti po prodávajícím předmětná nemovitost v dědickém řízení projednána nebyla s odkazem na rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Na uvedené sdělení žádný z účastníků nereagoval.

22. Poté již rozhodl katastrální úřad napadeným rozhodnutím a návrh na vklad věcného břemene zamítl s odůvodněním, že prodávající zemřel před podáním návrhu na vklad, čímž mj. ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Katastrální úřad si od pověřeného soudního komisaře zjistil okruh dědiců po prodávajícím, avšak jelikož předmětná nemovitost nebyla projednána v dědickém řízení, nelze určit, na koho přešly práva a povinnosti z předmětné kupní smlouvy. V takovém případě nelze vklad práva do katastru nemovitostí povolit.

23. Jelikož těžištěm sporu je právní posouzení věci, soud pouze ve stručnosti uvádí následující skutkový závěr na podkladu provedených důkazů: Žalobce uzavřel s [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k předmětné nemovitosti na žalobce. Kupní smlouva byla uzavřena ještě za života [jméno] [příjmení]. Následně po jeho smrti podal žalobce návrh na vklad vlastnického práva dle této kupní smlouvy. Katastrální úřad ověřil, kdo jsou dědici po [jméno] [příjmení] a taktéž zjistil, že předmětná nemovitost nebyla v dědickém řízení projednána. Nato katastrální úřad seznámil účastníky vkladového řízení se svým záměrem návrh na vklad zamítnout, a jelikož žádný z účastníků na seznámení s podklady nereagoval, rozhodl poté již napadeným rozhodnutím.

24. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen („o.z.“) právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.

25. Podle § 23 o.z. má člověk právní osobnost od narození do smrti.

26. Obdobně podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 4 Tz 173/2006 zemřelá fyzická osoba okamžikem smrti ztrácí způsobilost k právům a povinnostem, přestává být subjektem veškerých práv a povinností. Tento názor je možné dle zdejšího soudu plně vztáhnout i na právní úpravu účinnou po 1. 1. 2014.

27. Podle § 13 k.z. účastníkem řízení o povolení vkladu (dále jen„ vkladové řízení“) je ten, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, a ten, jehož právo zaniká, mění se nebo se omezuje.

28. Podle § 1105 o.z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

29. Podle § 17 odst. 1 k.z. ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) právní jednání je učiněno v předepsané formě, d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí, e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání, g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.

30. Podle § 18 odst. 1 k.z. jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle § 16 odst.

1. V opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne.

31. Zdejší soud na prvním místě uvádí, že žalobce nemohl nabýt vlastnické právo k předmětné nemovitosti již pouhým uzavřením smlouvy. Jak vyplývá z § 1105 o.z., vlastnické právo k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí se nabývá až vkladem tohoto práva do katastru nemovitostí. Uzavřením kupní smlouvy proto vznikl pouze obligační závazek prodávajícího [jméno] [příjmení] převést vlastnické právo k předmětné nemovitosti na žalobce a taktéž obligační závazek žalobce uhradit kupní cenu. Ke stejnému názoru dospěl taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 201/96, nebo Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1551/2009. Současně tyto závazky úmrtím prodávajícího nezanikají, neboť se jedná o závazky majetkové povahy a nikoliv povahy osobní (srov. § 2009 o.z.), a jsou proto způsobilé k přechodu na právní nástupce zemřelé osoby. Tento názor potvrdil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2446/2016.

32. Již v rozsudku ze dne 8. 12. 1995, č.j. 35 Ca 75/94, Krajský soud v Brně uvedl:„ Jak bylo výše uvedeno, [jméno] [příjmení] zemřela dříve, než byl podán u katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle předmětné kupní smlouvy. (…) Smrtí [jméno] [příjmení] přešlo vlastnické právo k předmětným nemovitostem na její dědice. Práva a povinnosti ze smlouvy o převodu předmětných nemovitostí přitom smrtí [jméno] [příjmení] nezanikly, ale přešly rovněž na dědice jmenované, neboť se nejedná o práva a povinnosti vázané výhradně na osobu zemřelé. K tomu, aby katastrální úřad mohl posoudit, zda ke dni podání návrhu byly splněny podmínky pro vklad do katastru nemovitostí, (…) je nezbytné zjistit, na koho přešla smrtí [jméno] [příjmení] její práva a povinnosti, resp. předmětné nemovitosti. Katastrální úřad však takové zjištění může učinit pouze z rozhodnutí soudu vydaného v řízení o dědictví po jmenované, neboť pouze soud je oprávněn rozhodnout o tom, jaký byl rozsah majetku zemřelé a kdo jsou její dědici.“ 33. Obdobně Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 1. 1998, č.j. 33 Ca 108/97-10 dovodil:„ Z uvedeného vyplývá, že sice ke dni úmrtí prodávající stále vlastnila nemovitosti, které jsou předmětem kupní smlouvy, protože do dne jejího úmrtí ještě nebyl podán návrh na vklad do katastru (…), ale v době svého úmrtí již byla zavázána z kupní smlouvy, kterou podepsala 17. 11. 1992. Tato vázanost přechází na její dědičku, tj. na [jméno] [příjmení], která sice v rámci dědického řízení nabyla (…) nemovitosti [jméno] [příjmení] se zpětnými účinky ke dni jejího úmrtí (…), ale je vázána kupní smlouvou, kterou [jméno] [příjmení] uzavřela za svého života. Katastrální úřad měl proto bez ohledu na úmrtí prodávající posoudit splnění podmínek dle § 5 odst. 1 zák. č. 265/92 Sb. a rozhodnout o vkladu. Skutečnost, že vlastnické právo k nemovitostem přešlo na [jméno] [příjmení], nebrání, aby byl povolen po smrti prodávající vklad vlastnického práva pro kupujícího podle kupní smlouvy uzavřené ještě za života prodávající, jsou-li jinak splněny podmínky § 5 odst. 1 zák. č. 265/92 Sb. Úmrtí prodávající by mohlo mít vliv na posuzování podmínek vkladu, kdyby dědicem prodávající byl sám kupující a nabyl tak nemovitosti dědictvím ještě dříve než byl podán návrh na vklad, takže by byl zavázán sám vůči sobě a závazek by zanikl.“ 34. Zdejší soud opět nevidí důvod, proč by veškerá výše citovaná judikatura neměla být přiměřeně použitelná i na právní stav po 1. 1. 2014.

35. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že vklad práva do katastru nemovitostí lze učinit i v případě, kdy návrh byl podán až po smrti účastníka smlouvy. Ovšem takový postup má několik specifických podmínek a nad rámec případu, o kterém se zmínil Městský soud v Praze, je jednou z takových podmínek také existence osoby, která by vstoupila do práv a povinností po zemřelém. Pouze pokud existuje subjekt, na který přešla práva a povinnosti zemřelého (včetně obligačního závazku k převodu nemovitosti), pak je možné ve vztahu k takovému právnímu nástupci provést převod vlastnictví a vklad práva do katastru nemovitostí. Citované rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 8. 12. 1995 dokonce v další části dovozuje, že bylo povinností katastrálního úřadu dát příslušnému soudu podnět k zahájení řízení o dědictví. Jak však vyplývá ze skutkových zjištění katastrálního orgánu, které vzal soud v této věci za svá, příslušný soudní komisař si byl vědom potenciálního vlastnického práva zůstavitele k předmětné nemovitosti, ale na základě jiných skutečností rozhodl, že předmětná nemovitost nebude v dědickém řízení projednávána. Katastrálnímu úřadu nepřísluší hodnotit, zda předmětná nemovitost byla k okamžiku smrti ve vlastnictví zůstavitele a zda tak náleží do pozůstalosti či nikoliv. Stejné omezení platí i pro zdejší soud, neboť ten se v řízení dle části páté o.s.ř. může věcí zabývat jen v takovém rozsahu, v jakém by se jí mohl zabývat katastrální úřad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3546/2010).

36. Jinými slovy pokud předmětná nemovitost nebyla projednána v rámci dědického řízení, neexistuje osoba, která by vstoupila do práv a povinností zůstavitele spojených s předmětnou nemovitostí, a to přestože soudnímu komisaři byla existence předmětné nemovitostí známa, pak nelze povolit vklad vlastnického práva žalobce k předmětné nemovitosti na základě návrhu, který byl podán až po smrti prodávajícího. Účastníkem takového vkladového řízení by nemohl být zemřelý prodávající, neboť ten v době zahájení řízení již nemá právní osobnost a vůbec tedy nemůže být subjektem práv a povinností, tím spíše aby byl oprávněn nakládat s předmětnou nemovitostí. Současně není možné ani povolit vklad poté, co byli do řízení přibráni jako účastníci právní nástupci prodávajícího, protože práva a povinnosti týkající se předmětné nemovitosti na žádného z nich nepřešla, žádný z nich v tuto chvíli není vlastníkem předmětné nemovitosti (byť se jím v budoucnu může stát, a to dokonce zpětně s účinky ke dni úmrtí prodávajícího). Vkladová listina (u které nebylo v průběhu řízení sporu o tom, že je listinou soukromou) tak v tuto chvíli nevyhovuje požadavkům dle § 17 odst. 1 písm. d), g) k.z.

37. Zdejší soud uvádí, že existují jiné nástroje, kterými se lze domáhat projednání předmětné nemovitosti v rámci dědického řízení. Aniž by zdejší soud předjímal případný výsledek takových řízení, tak v obecné rovině se jedná především o návrh na dodatečné projednání pozůstalosti, popř. návrh na určení, že prodávající [jméno] [příjmení] byl ke dni svého úmrtí vlastníkem předmětné nemovitosti.

38. S ohledem na vše uvedené soud zcela souhlasí se závěry katastrálního úřadu a konstatuje, že tento ve vkladovém řízení správně návrh na vklad zamítl, a soud ve smyslu § 250i o.s.ř. podanou žalobu dle části páté o.s.ř. zamítl taktéž.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve sporu. Žalobce nebyl ve sporu úspěšný a měl by být povinen nahradit dalším účastníkům náklady řízení. Zdejší soud však konstatuje, že z vyjádření všech dalších účastnic, ať již učiněných písemně či ústně do soudního protokolu, vyplývá, že všechny sdílejí procesní stanovisko žalobce a souhlasí s jeho žalobním návrhem. Jelikož žádná z dalších účastnic žalobě fakticky neodporovala, není důvod, aby jim soud v případě zamítnutí žaloby přiznával právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci. Ve vztahu k další účastnici č. 3 navíc soud doplňuje, že tato se práva na náhradu nákladů výslovně vzdala.

Poučení