23 C 54/2018-188

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odstranění staveb, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen na svůj náklad odstranit část lyžařského vleku zbudovaného v letech 1974 a 1975, jehož správa byla převedena předchůdci žalovaného Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne 17. 6. 1974 (jedná se o východněji umístěný vlek ze dvou lyžařských vleků), a to tu část lyžařského vleku, která se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] v obci [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov a tento pozemek vyklizený předat žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku. Odstranění části vleku spočívá v odstranění ocelových podpěrných sloupů, elektrického kabelu zakopaného pod povrchem pozemku rovnoběžně v trase vleku a následném zasypání takto vzniklých děr zeminou.

II. Žalovaný je povinen na svůj náklad odstranit část lyžařského vleku typového EPV 300, zbudovaného v letech 1987 a 1988, k jehož výstavbě bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum], stavební povolení [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum], jehož užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum] a jehož správa byla převedena předchůdci žalovaného Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne 25.10.1989 (jedná se o západněji umístěný vlek ze dvou lyžařských vleků), a to tu část lyžařského vleku, která se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] v obci [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov a tento pozemek vyklizený předat žalobci do tří měsíců od právní moci rozsudku. Odstranění části vleku spočívá v odstranění tažného ocelového lana, ocelových podpěrných sloupů, elektrického kabelu zakopaného pod povrchem pozemku rovnoběžně v trase vleku a následném zasypání takto vzniklých děr zeminou.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 28 213,78 Kč a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 2. 2018 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost odstranit dva vleky ve vlastnictví žalovaného, a to lyžařského vleku zbudovaného v letech 1974 a 1975, jehož správa byla převedena předchůdci žalovaného Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne 17. 6. 1974 (jedná se o východněji umístěný vlek ze dvou lyžařských vleků) - dále jen,, první lyžařský vlek“ a lyžařského vleku typového EPV 300, zbudovaného v letech 1987 a 1988, k jehož výstavbě bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum], stavební povolení [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum], jehož užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum] a jehož správa byla převedena předchůdci žalovaného Hospodářskou smlouvou [číslo] ze dne 25.10.1989 (jedná se o západněji umístěný vlek ze dvou lyžařských vleků) - dále jen,, druhý lyžařský vlek“, na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] v obci [obec] zapsaném na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov (dále jen„ předmětný pozemek“) s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku a žalovaný je vlastníkem dvou lyžařských vleků, přičemž novější z těchto vleků využívá pro provoz sjezdovky na předmětném pozemku se nacházející. Účastníci v minulosti uzavřeli dohody o užívání části předmětného pozemku (nájemní smlouva ze dne 23. 10. 2008, dohoda o užívání pozemku ze dne 9. 8. 2013, dohoda o užívání pozemku ze dne 22. 10. 2014), na jejichž základě žalovaný část předmětného pozemku užíval za úplatu. V roce 2015, po uplynutí doby, v níž byl žalovaný dle Dohody o užívání pozemku ze dne 22. 10. 2014 oprávněn předmětný pozemek užívat, požádal žalobce žalovaného o vyklizení předmětného pozemku a odstranění vleků. Důvodem, proč žalobce již nesouhlasil s dalším využitím předmětného pozemku pro provoz vleků, bylo poškozování pozemku provozem vleků, resp. sjezdovky i při nedostatečné sněhové přikrývce, poškozování pozemku ze strany členů žalovaného i v době mimo sjednanou dobu užívání, neumožnění agrotechnických prací žalobce v době potřeby jejich provedení, znečištění předmětného pozemku po ukončení lyžařské sezony, které nebylo odstraněno a celkové chování členů žalovaného, kteří se chovali jako bohémové, nerespektujíce vlastnická práva žalobce. Žalovaný v zimní sezoně 2015 2016 provozoval vleky a sjezdovku na předmětném pozemku proti vůli žalobce a aniž by za toto užívání poskytl žalobci jakoukoliv finanční náhradu. V okamžiku, kdy se žalobce dožadoval vysvětlení takového neoprávněného užívání pozemku žalovaným, začal žalovaný slibovat, že si zajistí financování odkupu předmětného pozemku, resp. jeho části, stejně jako vyrovná své dluhy vůči žalobci ze sezony 2015 2016 prosinci 2016 sdělil žalovaný žalobci, že k odkupu nedojde. Žalobce žádal vyřešit urgentně alespoň aktuální problém užívání předmětného pozemku v zimní sezoně 2016 2017, kdy nabídl stejnou dohodu jako v letech minulých. Žalovaný však toto odmítl s tím, že požadovaná úhrada je příliš vysoká. K uzavření dohody, která by zakládala právo žalovaného předmětný pozemek, resp. jeho část, užívat, tak nedošlo. Ačkoliv žalovaný věděl a ví, že aktuálně nemá žádný právní titul k užívání předmětného pozemku, užívá tento pozemek i proti vůli žalobce bez jakéhokoli finančního plnění žalobci. Žalobce prostřednictvím své zástupkyně vyzval žalovaného, aby se zdržel užívání předmětného pozemku dopisem ze dne 27. 1. 2017, přes tuto výzvu však žalovaný v užívání předmětného pozemku neustal. Nezávisle na jednáních mezi účastníky si žalobce nechal prověřit nátěr jednoho z vleků ohledně možného výskytu polychlorovaných bifenylů (PCB), Státní veterinární ústav Praha zjistil výskyt PCB v uvedeném nátěru, je zde tedy riziko kontaminace krmiva, které žalobce mimo zimní sezonu z předmětného pozemku opatřuje, a tudíž i riziko nutnosti utracení dobytka, které žalobce chová.

2. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby s odůvodněním, že je vlastníkem dvou lyžařských vleků, kdy první lyžařský vlek byl vybudován v letech 1974 a 1975, druhý lyžařský vlek byl vybudován v letech 1987 a 1988, lyžařské vleky nejsou součástí předmětného pozemku. Oba lyžařské vleky byly konstruovány jako trvalé stavby pevně spojené se zemí, o čemž svědčí i to, že oba stále stojí a lyžařský vlek z roku 1987 je stále provozuschopný. Lyžařské vleky jsou stavbami oprávněnými, neboť z hospodářské smlouvy ze dne 17. 6. 1974 a z hospodářské smlouvy ze dne 25. 10. 1989 se podává převod správy národního majetku - předmětných lyžařských vleků do správy žalovaného. Hospodářská smlouva ze dne 24. 7. 1987 opravňovala žalovaného výslovně k výstavbě lyžařského vleku EVP 300 l., tato stavba byla kolaudována stavebním úřadem dne [datum] na základě a v souladu se stavebním povolením. Vlastníkem pozemku, na kterém byl umístěn dosud žalovaným provozovaný vlek v roce 1987, byly [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik, které dne 5. 8. 1987 udělily souhlas s umístěním a výstavbou lyžařského vleku pod [anonymizováno] [spisová značka] na předmětném pozemku, žalovaný tak měl ke zřízení lyžařského vleku souhlas vlastníka předmětného pozemku. Z konstantní judikatury jasně plyne, že pokud je stavba na cizím pozemku stavbou oprávněnou, pak vlastník pozemku může požadovat po vlastníku stavby pouze bezdůvodné obohacení, nikoliv vyklizení pozemku či odstranění staveb.

3. Okresní soud v Chomutově rozhodl dne 10. 10. 2019 rozsudkem č.j. 23 C 54/2018 - 90 tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 033,70 Kč.

4. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 6. 4. 2020 usnesením č.j. 84 Co 1/2020 - 146, kterým rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

5. Odvolací soud učinil závěr, že v řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalovaného vykonávala správu obou lyžařských vleků a lze uzavřít, že její vztah k oběma těmto zařízením byl vztahem trvalého užívání. S ohledem na to, že v řízení nevyšlo najevo, že by správa obou lyžařských vleků byla před 1. 1. 2003 převedena na další osobu, je třeba považovat za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný se na základě ust. § 14 zák. č. 290/2002 Sb., stal k 1. 1. 2003 vlastníkem obou lyžařských vleků.

6. Odvolací soud naopak vyjádřil nesouhlas s tezí žalovaného, že současně se stavbami lyžařských vleků na základě ust. § 14 zák. č. 290/2002 Sb. přešlo na jeho předchůdce též vlastnictví (části) pozemků, na nichž se tyto stavby nachází, to zejména z důvodu, že podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu je sportovním zařízením m. j. pozemek sloužící výhradně nebo převážně pro provozování sportu. Ohledně předmětného pozemku však nelze učinit závěr, že by se jednalo o pozemek sloužící výhradně či převážně provozování sportu a že by tedy vlastnické právo k němu mohlo na základě ust. § 14 zák. č. 290/2002 Sb. přejít na předchůdce žalovaného. Předmětný pozemek byl totiž užíván rovněž k zemědělským účelům, jak vyplývá ze souhlasu s umístěním a výstavbou vleku ze dne [datum], vydaného [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik. Skutečnost, že by předmětný pozemek sloužil výhradně či převážně provozování sportu ostatně žalovaný ani netvrdil. Předmětný pozemek tak zůstal v majetku státu, jeho správa přešla na Pozemkový fond České republiky, jemuž pak nic nebránilo v převedení vlastnického práva k němu na žalobce. Odvolací soud proto učinil závěr, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku.

7. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem okresního soudu, že první i druhý lyžařský vlek na předmětném pozemku se nacházející jsou věcmi nemovitými, jelikož se jedná o stavby spojené se zemí pevným základem.

8. Odvolací soud se také ztotožnil i se závěrem okresního soudu, že druhý lyžařský vlek byl vybudován se souhlasem tehdejšího vlastníka předmětného pozemku, tj. [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik, tedy právní předchůdce žalovaného řídil stavbu na cizím pozemku na základě dohody s tehdejším vlastníkem pozemku, jedná se proto o stavbu oprávněnou. Ohledně prvního lyžařského vleku pak odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na dobu jeho stavby, tehdejší společenské zřízení a úpravu majetkových vztahů, bude třeba uzavřít, že i v případě prvního lyžařského vleku se jednalo o stavbu oprávněnou, nevyjde-li v řízení najevo něco jiného. Z těchto důvodů tak odvolací soud uzavřel, že k oběma lyžařským vlekům, jejichž odstranění je předmětem nadepsaného řízení, je třeba přistupovat jako ke stavbám oprávněným s tím, že pokud byly vybudovány na cizím pozemku, stalo se tak na základě práva, které stavebníka k takové stavbě opravňuje.

9. Za toto právo však nelze dle odvolacího soudu považovat nájemní smlouvy ze dnů 23. 10. 2008, 9. 8. 2013 a 22. 10. 2014, protože tyto nájemní smlouvy upravovaly užívání části předmětného pozemku jen po určité roční období, a to za účelem provozování lyžařského vleku. Uzavřenými nájemními smlouvami, tak jak byly shora vymezeny, došlo vždy k úpravě práva žalovaného užívat část předmětného pozemku za účelem provozu jednoho lyžařského vleku, a to vždy po dobu zimní lyžařské sezóny. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky byly uzavřeny především za účelem sjednání úplaty za užívání vymezené části předmětného pozemku k provozu lyžařského vleku v zimní sezóně, nijak se však nedotýkaly oprávnění žalovaného k umístění staveb lyžařských vleků na předmětném pozemku. Pokud by totiž účastníci mínili nahradit právní vztah založený na základě dřívějšího souhlasu s umístěním stavby lyžařských vleků na předmětném pozemku, nepochybně by tak učinili prostřednictvím smlouvy pokrývající souvisle plynoucí dobu, byť časově omezenou.

10. Odvolací soud tak v této otázce dospěl k odlišnému závěru od okresního soudu, a uložil mu zabývat se otázkou povahy původních oprávnění k umístění staveb lyžařských vleků na předmětném pozemku, především otázkou, zda se jednalo o práva časově omezená či nikoliv, pro případ, že se jednalo o práva časově omezená, pak otázkou, zda a kdy došlo k jejich zániku. Odvolací soud přitom zdůraznil, že ze skutečnosti, že se jednalo o stavbu od počátku oprávněnou, nelze bez dalšího dovodit, že tehdejší stavebník disponoval právem stavby trvalého charakteru, neboť i stavby v socialistickém vlastnictví mohly být zřízeny jako stavby dočasné. Z dosavadních výsledků řízení prozatím pouze vyplynulo, že stavba druhého lyžařského vleku byla povolena i kolaudována jako stavba dočasná, není však zřejmé, jaký byl význam takovéhoto označení stavby, ani po jakou dobu měla případně, mělo-li se jednat o stavbu na časově omezenou dobu, trvat.

11. Odvolací soud dále poukázal na vady žaloby spočívající v neurčitém označení staveb, jejichž odstranění se žalobce domáhá, konkrétně, že jednotlivé lyžařské vleky musí být označeny tak, aby mohly být jednoznačně identifikovány i vůči sobě navzájem.

12. S ohledem na závazný právní názor v otázce hmotného i procesního práva a závazné pokyny odvolacího soudu pro soud prvního stupně, jak má odstranit vady žaloby a doplnit dokazování (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), vyzval okresní soud žalobce k odstranění vad žaloby a žalovaného k vylíčení rozhodných skutečností o tom, jaký význam mělo označení druhého lyžařského vleku v kolaudačním rozhodnutí jako stavby dočasné a po jakou dobu případně měla stavba tohoto druhého lyžařského vleku trvat.

13. K výzvě soudu žalobce opravil podáním ze dne 25. 5. 2020 petit žaloby. Žalovaný se pak k výzvě soudu podáním ze dne 7. 7. 2020 vyjádřil tak, že označení v kolaudačním rozhodnutí druhého lyžařského vleku jako stavby dočasné má význam pouze z hlediska veřejného práva. Z hlediska občanskoprávních vztahů však toto označení není rozhodující. Žalovaný pak dále zopakoval, že občanskoprávním titulem pro umístění druhého lyžařského vleku byl souhlas [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik, ze dne 5. 8. 1987, [anonymizováno] [spisová značka], a vyjádřil své přesvědčení, že udělený souhlas s umístěním stavby nemůže být po realizaci stavby odvolán. V této souvislosti také odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (dále jen,,NS“) ze dne 19. 5. 2003 sp. zn. 22 Cdo 2261/2001.

14. K tomuto vyjádření žalované se dne vyjádřil žalobce svým podáním datovaným dne 8. 11. 2020 tak, že dle jeho názoru není správný názor, že první lyžařský vlek mohl být umístěn na předmětný pozemek bez souhlasu jeho vlastníka, a ohledně druhého (novějšího) lyžařského vleku poukázal na skutečnost, že souhlas [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik, z roku 1987 obsahoval podmínku, že umístění vleku neohrozí v budoucnu navrhovaná využívání dotčených pozemků pro pastvu. Dle názoru žalobce přitom chování žalovaného (ponechání lan vleku nízko a nátěr nebezpečnou barvou) využívání pozemku jako pastvy ohrožuje. V tomto podání žalobce také navrhl změny žaloby tak, aby tato byla rozšířena i na další pozemky kromě předmětného pozemku.

15. O návrhu žalobce na změnu žaloby ze dne 8. 11. 2020 soud rozhodl svým usnesením ze dne 10. 11. 2020, č.j. 23 C 54/2018-173, tak, že tuto změnu nepřipustil. Důvodem pro toto rozhodnutí byla skutečnost, že povinnost žalovaného se měla nově týkat dalších pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce]. Dosavadní výsledky řízení by přitom nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, ostatně žalobce ani nedoložil výpisy z katastru nemovitostí, které by dokládaly jeho vlastnické právo k nim, a tudíž jeho aktivní legitimaci. Ze strany žalobce ani nebylo doloženo, že oba lyžařské vleky se nachází na jím určených pozemcích. Za dané situace, kdy navíc v řízení již rozhodoval i odvolací soud, by tak umožnění změny žaloby znamenalo vrácení řízení na samotný počátek. Dle názoru soudu bylo na žalobci, aby povinnost, jíž se v tomto řízení domáhá po žalovaném, řádně specifikoval již ve svém žalobním návrhu.

16. Na ústním jednání ve věci dne 10. 11. 2020 obě strany zůstaly na svých procesních stanoviscích. K výslovné výzvě soudu se nicméně žádný z účastníků nevyjádřil tak, že by uplatnění práva považovali za v rozporu s dobrými mravy. Žalobce uvedl, že pouze vykonává své právo na vyklizení nemovitosti, žalovaný pak uvedl, že ohledně prvního lyžařského vleku je třeba brát hledisko času v tom směru, že nemůže jít k tíži žalovaného, a ohledně druhého lyžařského vleku pak souhlas s jeho umístěním nebyl odvolán. Soud následně v souladu s rozhodnutím odvolacího soudu doplnil dokazování a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Chomutov [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobce je vlastníkem předmětného pozemku.

18. Z Hospodářské smlouvy [číslo] ze dne 17. 6. 1974 a z Hospodářské smlouvy [číslo] ze dne 25. 10. 1989 soud zjistil, že Místní národní výbor [obec] převedl do správy [anonymizována dvě slova] [obec] první lyžařský vlek a druhý lyžařský vlek.

19. Ze souhlasu s umístěním a výstavbou druhého lyžařského vleku zn. [spisová značka] ze dne 5. 8. 1987 soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] [obec] potvrdily [anonymizována dvě slova] [obec] svůj předchozí souhlas s umístěním lyžařského vleku ze dne 21. 4. 1987 na předmětném pozemku a povolily vstup na předmětný pozemek za účelem výstavby vleku, stavba měla být ukončena do [datum], byl zpracováván projekt technické rekultivace celé oblasti pro následné pastevní využití, s tím, že umístění vleku neohrozí v budoucnu navrhovaná využívání dotčených pozemků.

20. Z kolaudačního rozhodnutí MNV [obec] [anonymizováno] [ústavní nález] ze dne [datum] soud zjistil, že MNV [obec] povolil užívání stavby - druhého lyžařského vleku na předmětném pozemku.

21. Ze stavebního povolení na dočasnou stavbu lyžařského vleku a zemního kabelového vedení ze dne 6. 10. 1987, [číslo jednací], soud zjistil, že za jakých podmínek měla probíhat výstavba druhého lyžařského vleku, včetně jeho označení jako dočasné stavby.

22. Z nájemní smlouvy ze dne 23. 10. 2008 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel a vlastník předmětného pozemku pronajal žalovanému jako nájemci předmětný pozemek za účelem provozování jednoho zkolaudovaného přenosného lyžařského vleku na dobu od 15. listopadu do 15. dubna za úplatu za toto období za dohodnutou cenu 40 000 Kč.

23. Z výpovědi ze dne 31. 12. 2012, kterou žalovaný převzal dne 31. 12. 2012, soud zjistil, že žalobce dal žalovanému výpověď nájemní smlouvy ze dne 23. 10. 2008 ke dni 1. 1. 2013 a požádal o vyklizení pozemku ke dni 31. 3. 2013.

24. Z dohody o užívání pozemku ze dne 9. 8. 2013 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalobce jako vlastník předmětného pozemku se dohodl s žalovaným na užívání předmětného pozemku na dobu od 20. 11. 2013 do 15. 4. 2014 za účelem provozu přenosného lyžařského vleku za úplatu 40 000 Kč.

25. Z dohody o užívání pozemku ze dne 22. 10. 2014 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalobce jako vlastník předmětného pozemku se dohodl s žalovaným na užívání předmětného pozemku na dobu od 10. 11. 2014 do 15. 4. 2015 za účelem provozu přenosného lyžařského vleku za úplatu 50 000 Kč.

26. Dopisem ze dne 30. 6. 2015 žalobce vyzval žalovaného k vyklizení předmětného pozemku a odstranění veškerého zařízení vleku do 31. 7. 2015.

27. Výzvou ze dne 27. 1. 2017 zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného ke zdržení se užívání předmětného pozemku a k vyklizení předmětného pozemku od dvou lyžařských vleků do tří týdnů od doručení výzvy z důvodu neoprávněného užívání předmětného pozemku.

28. Ze sjetiny katastrální mapy ze serveru www.cuzk.cz soud zjistil umístění obou lyžařských vleků.

29. Z 12 fotografií lyžařských vleků soud zjistil jejich podobu a stav.

30. Z kopie spisu stavebního řízení z roku 1987 pro druhý lyžařský vlek soud zjistil informace o jeho průběhu. Součástí tohoto spisu byl i souhlas s umístěním a výstavbou vleku zn. [spisová značka] ze dne 5. 8. 1987 [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik.

31. Ze souhlasu [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik, ze dne [datum] zn. [anonymizováno] soud zjistil, že tato organizace neměla námitek k výstavbě druhého lyžařského vleku.

32. Ze zprávy označené jako Modernizace lyžařských vleků EPV, nikým nepodepsané a nedatované, soud zjistil, že blíže neurčený vlek EPV 300 vyžaduje rekonstrukci.

33. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje při tom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo a co uvedli účastníci, má soud za prokázaný následující skutkový stav:

34. Žalobce je vlastníkem předmětného pozemku a žalovaný je vlastníkem dvou lyžařských vleků, přičemž první lyžařský vlek je nevyužívaný, druhý lyžařský vlek žalovaný využívá pro provoz sjezdovky na předmětném pozemku se nacházející.

35. S ohledem na dobu uplynulou od instalace obou lyžařských vleků, předloženého souhlasu [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik, ze dne [datum rozhodnutí], zn. [spisová značka], a skutečnosti, že proti stavbě obou lyžařských vleků nebylo několik desítek let nic namítáno ze strany jednotlivých vlastníků předmětných pozemků, dospěl soud k závěru, že oba lyžařské vleky byly vystavěny a stály na předmětném pozemku se souhlasem jednotlivých jeho vlastníků. U prvního (staršího) lyžařského vleku se žádný souhlas nedochoval, pročež soud tento dovozuje pouze ze skutečnosti, že tehdejší vlastník předmětného pozemku proti jeho existenci nebrojil. Ve vztahu k druhému (novějšímu) lyžařskému vleku se dochoval výše uvedený souhlas ze dne [datum]. Ohledně parametrů obou souhlasů soud dospěl k závěru, že tyto byly ze strany [anonymizována dvě slova] [obec], oborového podniku, učiněny jednostranným prohlášením, nikoliv dvoustranným projevem vůle např. ve formě např. dohody, věcného břemene atd.

36. V otázce trvání souhlasů s umístěním obou lyžařských vleků soud dospěl k závěru, že souhlas s druhým (novějším) lyžařským vlekem z roku 1987 byl vydán bez časového omezení, avšak za podmínek rebus sic stantibus, a pokud by mělo dojít k využití pozemků se sjezdovkou a umístěným lyžařským vlekem, který by znemožňoval jejich provoz, tak lyžařský vlek a sjezdovka musely ustoupit. Tento závěr soud dovozuje ze skutečnosti, že majitel vleku byl dle tohoto souhlasu povinen dočasně uvolnit pozemek pro agrotechnické práce a umístění vleku nesmí ohrozit v budoucnu navrhovaná využívání dotčených pozemků. Z pohledu soudu lze předpokládat, že to samé platí i o starším lyžařském vleku, když by bylo naopak silně nelogické, aby zemědělský podnik se natrvalo a zdarma vzdával možnosti využívat zemědělskou půdu ve prospěch třetí osoby a ještě k naprosto jinému účelu. Soud dospěl k tomuto závěru za situace, kdy se soudu tento závěr jeví jako nejpravděpodobnější a v dnešní době již skutečné znění souhlasu ke stavbě prvního lyžařského vleku [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik, po více než 40 letech není jak zjistit. Ze strany žádného z účastníků navíc nebyly předloženy žádné důkazy, které by tento závěr soudu zpochybňovaly.

37. Soud má dále za prokázané, že účastníci v minulosti uzavřeli dohody o užívání části předmětného pozemku pro provoz druhého lyžařského vleku - nájemní smlouva ze dne 23. 10. 2008, která byla ukončena výpovědí žalobce ze dne 31. 12. 2012, dohoda o užívání pozemku ze dne 9. 8. 2013, dohoda o užívání pozemku ze dne 22. 10. 2014 na dobu od 10. 11. 2014 do 15. 4. 2015, na jejichž základě žalovaný část předmětného pozemku užíval pro provoz druhého lyžařského vleku za úplatu, vždy v období od přibližně poloviny listopadu do 15. dubna. Dopisem ze dne 30. 6. 2015 požádal žalobce žalovaného o vyklizení předmětného pozemku a odstranění lyžařského vleku. Žalovaný v zimní sezoně 2015 2016 provozoval druhý lyžařský vlek a sjezdovku na předmětném pozemku proti vůli žalobce a aniž by za toto užívání poskytl žalobci jakoukoliv finanční náhradu. Ačkoliv žalovaný věděl a ví, že aktuálně nemá žádný právní titul k užívání sjezdovky na předmětném pozemku, užívá tento pozemek i proti vůli žalobce bez jakéhokoli finančního plnění žalobci. Žalobce prostřednictvím své zástupkyně dopisem ze dne 27. 1. 2017 vyzval žalovaného, aby se zdržel užívání předmětného pozemku a k vyklizení předmětného pozemku od dvou lyžařských vleků, přes tuto výzvu však žalovaný v užívání předmětného pozemku neustal.

38. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (tj. ode dne 1. 1. 2014). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

39. Podle § 3055 odst. 1 o.z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.

40. Kdo byl k 31. 12. 2013 vlastníkem stavby, je tedy třeba určit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen,,obč. zák.“). V tomto řízení bylo prokázáno, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobce a vlastníkem obou lyžařských vleků je žalovaný, když hospodářskými smlouvami ze dne 17. 6. 1974 a ze dne 25. 10. 1989 Místní národní výbor [obec] převedl oba vleky do správy předchůdce žalovaného ([ulice] jednota [obec]), dnem [datum] přešlo vlastnictví obou lyžařských vleků (jako sportovních zařízení definovaných v § 2 zákona č. 115/2001 Sb. o podpoře sportu) v souladu s § 14 zák. č. 290/2002 Sb., o přechodu věcí, práv a závazků ČR na kraje a obce a občan. sdružení, z České republiky na předchůdce žalobce ([ulice] jednota [anonymizováno] [obec] o.s), v souvislosti s přijetím o.z. se předchůdce žalobce změnil na zapsaný spolek [název žalované]

41. Nárok žalobce na odstranění obou lyžařských vleků vznikl žalobci po odvolání výprosy k užívání předmětného pozemku (srov. níže) dne 30. 6. 2015, popř. nejpozději dne 27. 1. 2017, tj. za účinnosti o.z., proto soud postupoval při posouzení jeho nároku podle § 1040 odst. 1 o.z.

42. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

43. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkové stavu k závěru, že první i druhý lyžařský vlek na předmětném pozemku jsou stavbami, jedná se o věci nemovité, jelikož se jedná o stavby spojené se zemí pevným základem, jsou způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů. Vleky jsou samostatnou nemovitou věcí ( (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 3856/2007, sp. zn. 28 Cdo 35/2008 všechna rozhodnutí NS jsou dostupná na www.nsoud.cz)) v občanskoprávním smyslu (nemovitostí odlišnou od pozemku, na němž jsou vybudovány), která není funkčně spojena s pozemkem a lze ji od něho oddělit, aniž by došlo ke znehodnocení pozemku, jedná se o stavby na cizím pozemku.

44. Problematika staveb na cizím pozemku se podle rozhodovací praxe dovolacího soudu (NS) typově rozpadá do dvou základních skupin případů (srov. usnesení NS ze dne 25. 2. 2015 sp. zn. 22 Cdo 83/2015).

45. První skupinu tvoří případy, kdy jsou stavby od počátku postavené neoprávněně na cizím pozemku, na něž se vztahuje úprava § 135c obč. zák. Druhou skupinu potom tvoří případy, kdy je stavba postavena na cizím pozemku na základě práva, které stavebníka k takové stavbě opravňuje. Rozhodovací praxe tuto druhou skupinu případů dále dělí na podskupiny, a) kdy stavebník staví stavbu na základě práva, jež není časově omezeno, anebo stavebník se mohl důvodně domnívat, že existence jeho stavby nebude časově omezena, a b) kdy stavební již od zahájení stavby věděl či vědět měl a mohl, že jeho právo k vybudování stavby je nebo může být časově limitováno. Dle názoru soudu do této druhé podskupiny patří stavby obou lyžařských vleků. Pro tuto druhou podskupinu přitom platí, že zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může podle § 1040 odst. 1 o.z. domáhat odstranění stavby. Vlastníkovi stavby, jehož obligační právo mít na pozemku umístěnou stavbu v důsledku časového omezení tohoto práva zaniklo, nenáleží námitka proti žalobě vlastníka pozemku, že má právo mít na pozemku stavbu. Tyto zásady se uplatní i v případě, že právo, jehož obsahem je dočasné umístnění stavby na pozemku, zanikne jinak. Uvedené závěry vztahující se k povinnosti odstranit stavbu se týkají také případů, kdy stavebník zřídil stavbu na základě souhlasu vlastníka pozemku, který byl následně odvolán.

46. Z dokazování před soudem vyplynulo, že umístění obou lyžařských vleků bylo založeno na souhlasu tehdejšího vlastníka předmětného pozemku ve formě jednostranného prohlášení. Uzavření žádné dohody a/nebo jiného dvoustranného právního jednání (resp. dříve úkonu) nebylo žádným z účastníků ani tvrzeno. Tento souhlas udělil tehdejší vlastník předmětného pozemku a právní předchůdce žalobce vedle faktického souhlasu i ve formě prohlášení v rámci stavebního řízení ze dne [datum rozhodnutí], zn. [spisová značka]. Podle názoru soudu je na základě shora uvedeného možné učinit závěr, že se v daném případě jednalo ve vztahu k oběma lyžařským vlekům o tzv. výprosu, u níž platí, že ji lze kdykoliv odvolat, a to i přesto, že odvolatelnost souhlasu nebyla explicitně vyjádřena. (srov. rozsudek NS ze dne 19. 5. 2003 sp. zn. 22 Cdo 2261/2001 – na který ostatně odkazuje i sám žalovaný a který se sice zabývá odstraněním garáže, avšak za de facto shodného skutkového stavu jako v tomto případě). Pokud tedy žalobce souhlas žalovanému odvolal, není nadále povinen trpět jeho stavbu na svém pozemku.

47. K povaze souhlasů se stavbou obou vleků jako výpros soud poukazuje např. na usnesení NS ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 421/2001, z něhož vyplývá, že nebyla-li v ujednání mezi vlastníkem a tím, komu bylo umožněno užívat cizí věc, určena ani doba ani účel užívání, nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa a vlastník může kdykoliv žádat vrácení půjčené věci. Výprosa přitom může být udělena i ve formě strpění užívání věci, tj. jako v tomto případě umístění staršího lyžařského vleku. U výprosy ani nemusí vždy dojít k vypůjčení (předání) věci, nýbrž se může týkat i práva (srov. rozsudek NS ze dne 7. 6. 2001 sp. zn. 22 Cdo 595/2001 nebo rozsudek NS ze dne 27. 4. 2011 sp. zn. 22 Cdo 2284/2009). Pokud pak žalobce, jako vlastník předmětného pozemku, svůj souhlas k umístění obou lyžařských vleků odvolal, není nadále povinen strpět cizí stavbu na svém pozemku (srov. rozsudek NS ze dne 19. 5. 2003 sp. zn. 22 Cdo 2261/2001).

48. V otázce ujednání účelu užívání cizí věci, zde předmětného pozemku, soud poukazuje zejména na rozsudky NS ze dne 19. 5. 2003 sp. zn. 22 Cdo 2261/2001 a usnesení NS ze dne 27. 2. 2019 sp. zn. 22 Cdo 89/2019 z nichž vyplývá, že i pokud je v rámci souhlasu uvedeno ke stavbě jakého zařízení/stavby je udělen, na povaze takového souhlasu jako výprosy a jeho odvolatelnosti to nic nemění.

49. V návaznosti na výše uvedené se pak soud zabýval otázkou, jestli ze strany žalobce došlo k odvolání souhlasu obou výpros k umístění obou lyžařských vleků. Zde soud vyhodnotil výzvu k vyklizení pozemku ze dne 30. 6. 2015, i přes její ne zrovna nejpřesnější formulaci, z materiálního hlediska jako odvolání souhlasů k oběma lyžařským vlekům, což jednoznačně vyplývá z žádosti k odstranění vleku a podpěrných sloupů. I pokud by přitom tato výzva z 30. 6. 2015 měla být chápána toliko ve vztahu k druhému lyžařskému vleku, tak z reakce tehdejšího právní zástupkyně žalobce ze dne 27. 1. 2017 již jednoznačně vyplývá, že odstraněny mají být oba vleky.

50. V návaznosti na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že oba lyžařské vleky byly na předmětném pozemku umístěny na základě výprosy udělené jeho tehdejším vlastníkem, tj. [anonymizována dvě slova] [obec], oborový podnik. Postupem doby se majitelem předmětného pozemku stal žalobce, majitelem obou lyžařských vleků pak žalovaný. Žalobce následně v roce 2015, resp. v roce 2017, souhlasy s umístěním obou lyžařských vleků odvolal, pročež vyzval žalovaného k odstranění obou lyžařských vleků z předmětného pozemku. Vzhledem k tomu, že žalovaný tomuto nevyhověl, zahájil žalobce u tohoto soudu nadepsané řízení.

51. Pro úplnost soud uvádí, že zkoumal zde uplatnění práva žalobce na odstranění obou lyžařských vleků není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Zde soud nezjistil žádné skutečnosti, které by prokazovaly nebo alespoň naznačovaly, že projednávaná žaloba představuje výkon práv s dobrými mravy.

52. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a splnil podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), proto mu soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 28 213,78 Kč Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 15 000 Kč za deset úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 23.5.2019, účast na jednání dne 10.10.2019, vyjádření k odvolání žalovaného, vyjádření ze dne 25. 5. 2020, vyjádření ze dne 8. 11. 2020, účast na jednání dne 10. 11. 2020 s ohledem na délku jednání počítanou za dva úkony) po 1 500 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění ke dni učinění úkonu (dále jen,,vyhláška“) ve spojení s § 7 bodem 4., § 9 odst.1 vyhlášky, náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za deset úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 23.5.2019, účast na jednání dne 10.10.2019, vyjádření k odvolání žalovaného, vyjádření ze dne 25. 5. 2020, vyjádření ze dne 8. 11. 2020, účast na jednání dne 10. 11. 2020 s ohledem na délku jednání počítanou za dva úkony) po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky, cestovného ve výši 1 184,94 Kč dle § 13 odst.1 vyhlášky (osobní automobil značky Ford Mondeo při celkové ujeté vzdálenosti ([obec] [obec] a zpět) 192 km, ceně motorové nafty ve výši 31,80 Kč dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., průměrné spotřebě 6,2 l /100 km a paušální náhradě 4,20 Kč/km dle vyhl. č. 358/2019 Sb.), 21 % DPH z částky 19 184,94 Kč ve výši 4 028,84 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Náhradu za promeškaný čas soud zástupci žalobce nepřiznal, protože ji zástupce žalobce v rámci svého vyčíslení nákladů neuplatnil, jakož ani další náklady předchozí zástupkyně žalobce. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

53. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uloží-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Vzhledem k povaze uložené povinnosti soud ve výrocích I. a II. stanovil lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku, kterou považuje dostatečnou pro fyzické odstranění obou lyžařských vleků.

Poučení