23 C 61/2020 - 459

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], o zaplacení 6 594 431 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení zamítá.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od 12. 4. 220 do zaplacení, zamítá.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (původně se domáhal částky [částka] s příslušenstvím, nicméně svoji žalobu vzal částečně zpět). Svůj nárok co do výše [částka] s příslušenstvím přitom opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši [částka] v podobě nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [jméno FO] 2 (dále též „OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“). Dále svůj nárok do výše [částka] opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když tato částka měla představovat zisk, který žalobci v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním ušel. Dále svůj nárok co do výše [částka] opíral rovněž o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když tato částka měla představovat náhradu za ztížené společenské uplatnění. Konečně v neposlední řadě svůj nárok co do částky [částka] opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Tato částka pak měla představovat náhradu nemajetkové újmy, které by se žalobci mělo dostat za samotné nezákonné trestní stíhání.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, resp. náhrady škody, které by žalobci měla náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce ve své žalobě a v dalších vyjádřeních uvedl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále též usnesení ze dne [datum]). Žalobce byl konkrétně obviněn ze spáchaní trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 zákona č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“ nebo „trestní zákon“). Zproštěn pak byl rozhodnutím OS ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. K jednotlivým nárokům uvedl žalobce následující.

4. Zaprvé, pokud jde o nárok na obhajné, žalobce se domáhal zaplacení úkonu [datum] – sepsání závěrečné řeči. K tomu zdůraznil, že písemné zpracování závěrečné řeči po žalobci vyžadoval soud.

5. Zadruhé, k ušlému zisku žalobce uvedl, že svoji znaleckou činnost provozoval od roku 1997. Rozhodnutím předsedkyně Krajského soudu v [jméno FO] ze dne [datum] měl žalobce pozastaven výkon znalecké činnosti. K obnovení znalecké činnosti došlo dne [datum]. Zisk žalobci měl ale ucházet ještě před pozastavením výkonu jeho znalecké činnosti, neboť jeho trestní stíhání bylo velmi medializováno. Žalobce rovněž poukázal na to, že pracoval zejména pro Krajské ředitelství policie Hlavního města [jméno FO]. Z počátku roku 2011 však tato spolupráce skončila, přičemž žalobce se dozvěděl, že se tak stalo v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním. Žalobci proto ušel zisk již od roku 2011.

6. Zatřetí, nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví v podobě ztíženého společenského uplatnění žalobce uvedl, že v příčinné souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním se dlouhodobě léčil v psychiatrické ambulanci. Žalobce totiž trpí v důsledku svého nezákonného trestního stíhání neurotickými obtížemi. Žalobce konkrétně pociťuje stavy napětí, tlaku na hrudi, vnitřní neklid, pocity frustrace. Hůře se soustředí, utíkají mu myšlenky, v noci se budí. Často má velké úzkosti, pocity vnitřního chvění. Podle žalobce u něho znalec [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a poruchu adaptace vzniklé v přímé souvislosti s jeho trestním stíháním.

7. Začtvrté, ke svému požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce uvedl, že trestní stíhání negativně dopadlo do jeho soukromého, rodinného i profesního života. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce bezúhonnou, vážnost požívající osobou. Byl pedagogicky i publikačně činný. Před zahájením trestního stíhání měl odborný respekt a byl uznávaným profesionálem ve svém oboru. V této souvislosti poukazoval žalobce na medializaci svého trestního stíhání, kdy již od okamžiku zahájení trestního stíhání měl pociťovat toto trestní stíhání na objemu jemu zadávané práce. Dále žalobce opětovně poukázal na pozastavení své znalecké činnosti. Žalobce tvrdil, že jeho odborná i čistě lidská pověst byla jeho nezákonným trestním stíhání nenávratně poškozena. Na tom nemělo ničeho změnit ani jeho pravomocné zproštění obžaloby. Žalobce rovněž tvrdil, že se v minulosti aktivně věnoval judu, přičemž v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním přestal trénovat dětský oddíl juda. K samotné výši požadované náhrady pak poukázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], a na rozhodnutí ve věci Plk. [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO].

8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum], jakož i v dalších podáních uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s původním řízením ve výši [částka]. Žalovaná tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], když žalobci přiznala nárok na náhradu újmy ve výši [částka]. Konkrétně žalovaná přiznala žalobci částku [částka] coby náhradu majetkové újmy v podobě nákladů na obhajobu. Dále mu přiznala částku [částka] coby náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním. Plnit na ušlý zisk žalobce žalovaná odmítla s tvrzením, že žalobce předložený znalecký posudek odůvodňuje výši ušlého zisku neobjektivně a nesprávně. Znalec totiž pracoval s příjmy od roku 2007, což řádně nezdůvodnil. Nadto poukázala na to, že žalobce si mohl v rozhodném období u společnosti [právnická osoba] vydělat nejméně částku [částka]. Žádný zisk mu tak ujít nemohl. Žalovaná rovněž odmítla plnit cokoliv na náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění. Poukázala přitom na skutečnost, že žalobcem předložený znalecký posudek není zpracován dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., jak by správně zpracován být měl.

III. Skutková zjištění

9. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne [datum] nárok ve výši a z důvodu jako v projednávané žalobě s tím, že žalovaná o tomto nároku rozhodla svým stanoviskem ze dne [datum] s tím, že žalobci nárok na náhradu újmy přiznala ve výši [částka] a tyto peníze byly žalobci vyplaceny [datum].

10. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Z výslechu svědka [jméno FO], narozeného dne [datum] soud zjistil, že je synem žalobce. Svědek vypověděl, že se žalobce po zahájení trestního stíhání přestal účastnit rodinného života. Dříve byl více aktivní, vřelý, věnoval se vnoučatům. Trestní stíhání žalobce pohlcovalo; při setkání byl myšlenkami jinde, nepodílel se na rodinných oslavách. Stahoval se do sebe a do ústraní. V průběhu trestního stíhání rovněž začal řešit svůj psychický stav, aby mohl fungovat alespoň na elementární úrovni. Přestal o sebe dbát, přestal se zajímat o to, jak sám žije. Celkově mělo trestní stíhání na žalobce velký vliv. Žalobce se začal vyhýbat společnosti, nestýkal se s přáteli, omezil i profesní kontakty, přestal se věnovat sportu.

12. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobce je otec svědkyně. Před zahájením trestního stíhání, v jeho průběhu i po něm byla a je svědkyně s žalobcem v úzkém kontaktu. Dále svědkyně vypověděla, že se žalobce v důsledku trestního stíhání uzavřel, přestal jevit zájem o jakýkoliv kontakt. Při kontaktu pak byl myšlenkami jinde; myslel na svůj soud, začal být negativní, přestal se vídat s přáteli. Svědkyně rovněž vypověděla, že se žalobce v minulosti věnoval judu a v současnosti má na starosti organizační funkci v [jméno FO] [adresa]. Svědkyně rovněž uvedla, že po zahájení trestního stíhání se začal žalobce léčit na psychiatrii a brát léky.

13. Z výslechu svědka [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že žalobce trénoval dětský oddíl juda, a to v letech 2009 až 2015. Žalobce skončil jako trenér tohoto oddílu na žádost svědka, když svědek zaznamenal negativní reakce rodičů dětí na trestní stíhání žalobce. Poté vykonával funkci starosty [jméno FO] [adresa].

14. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobce je pacient [jméno FO] od [datum] s tím, že je stresován trestním řízením. Žalobce se na psychiatrii léčil od [datum] s tím, že řešil svoji partnerskou situaci. Žalobci byli předepsány léky proti úzkosti. V souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce došlo k úpravě jeho medikace (byl mu předepsán silnější lék). Žalobce byl v průběhu trestního řízení tímto trestním řízením stresován; trpěl frustrací a nespavostí. Žalobce se v průběhu trestního stíhání uzavíral do sebe, pociťoval napětí. Měl strach o své děti a o to, jak to dopadne a omezil své kontakty s přáteli. V průběhu trestního stíhání pak docházelo střídavě ke zlepšování a zhoršování žalobcova stavu, a to v návaznosti na to, jak se pro něho trestní stíhání vyvíjelo (z jeho subjektivního pohledu). Zdravotní obtíže žalobce přetrvaly i po skončení jeho trestního stíhání. Svědkyně diagnostikovala žalobcům stav jako poruchu přizpůsobení se na závažný stres s převládající poruchou emocí. Diferenciálně byla stanovena diagnóza posttraumatická stresová porucha.

15. Z výslechu svědkyně [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že žalobcovy služby jako znalce využívala Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. [jméno FO], a to i když působil v rámci znaleckého ústavu [Anonymizováno], jakož i poté, co tento znalecký ústav opustil. V první polovině roku 2011 se pak konala porada na Policii ČR, na které byl sdělen zákaz využívat služeb žalobce jako znalce, a to s ohledem na jeho trestní řízení.

16. Soud hodnotil svědecké výpovědi svědků jako důvěryhodné. Je sice pravdou, že svědci [jméno FO] a [jméno FO] vypověděli, že jsou děti žalobce, avšak soud neshledal v jejich svědeckých výpovědích zásadní rozpory. Všichni svědci vypovídali spontánně a z jejich odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažili vypovídat co nejpravdivěji. To soud dovozuje inter alia ze skutečnosti, že svědci k dotazům soudu přiznali, které informace mají zprostředkovaně.

17. Z čestného prohlášení ze dne [datum] soud zjistil, že předseda oddílu judo tělocvičné jednoty [jméno FO]-[adresa] se vyjádřil k osobě pana žalobce, tj. pana [Jméno zainteresované osoby 0/0] s tím, že uvedl, že pan žalobce trénoval v dotčeném oddílu dlouhá léta s tím, že dále uvedl, že po pořadu Reportéři ze dne [datum] za ním začali chodit někteří rodiče s tím, že se na pana žalobce vyptávali a ptali se, jestli je vhodné, aby takový člověk, který sedí na lavičce obžalovaných, trénoval jejich děti. Nejdříve se ho snažil před rodiči hájit, ale později se domluvili, že bude lépe, pokud s trénováním juda pan žalobce přestane, a to až do vyřešení dotčené záležitosti. Svou činnost tedy pan žalobce v tomto oddílu ukončil s tím, že doposud tato jeho přestávka má trvat.

18. Ze zvukově-obrazového záznamu pořadu [Anonymizováno] soud zjistil, že ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] bylo o žalobcově trestním stíhání referováno celostátní televizí. V dotčených reportážích bylo uvedeno žalobcovo jméno a byla v nich zachycena žalobcova podobizna. Dále v nich vystoupil i státní zástupce, který uváděl, že věří ve vinu pana žalobce. Projevy státního zástupce pak byly zachyceny buď v rámci jednání před soudem, nebo v prostorách chodeb dotčeného soudu.

19. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce byl trestní stíháním stresován. V průběhu svého trestního stíhání se pak přestal věnovat několika koníčkům. Žalobce byl i literárně aktivní, když přispíval do novin a časopisů. Žalobce dále učil na dvou vysokých školách – na [Anonymizováno] [jméno FO].

20. Z listiny ze dne [datum], potvrzení o přijetí vyfakturované částky, soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] vystavil [datum] potvrzení, že na jeho účet byla [tituly za jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] převedena částka vyúčtovaná fakturou č. [hodnota] za obhajné ve věci vedené u zdejšího soudu pod zp. Zn. [spisová značka].

21. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že v rámci hlavní líčení dne [datum] vyřizující soudkyně na jednání konstatovala, aby závěrečné řeči byly zpracovány současně i v písemné formě. Dále z tohoto spisu soud zjistil, že obhájce dne [datum] doručil svoji závěrečnou řeč v písemné podobě soudu.

22. Dále z usnesení Městského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce byl jako osoba bezúhonná trestně stíhán pro spáchaní trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 a odst. 3 TZ, přičemž zproštěn obžaloby byl dle § 226 písm. b) trestního řádu. Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí Městského soudu v [jméno FO] bylo odmítnuto Nejvyšším soudem dne [datum]. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a skončeno rozhodnutí dovolacího soudu dne [datum].

23. Z listin týkajících se publikace stavební spoření soud zjistil, že v roce 1996, resp. v roce 1999, byla publikována publikace stavební spoření a dále pak finanční analýza podniku s tím, že autorem obou těch publikací je pan žalobce.

24. Z rozhodnutí předsedkyně krajského soudu ze dne [datum], jakož i z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce měl v období od [datum] do [datum] pozastaven výkon znalecké činnosti. Konkrétně rozhodnutím předsedkyně krajského soudu bylo žalobci, znalci zapsanému u Krajského soudu v [jméno FO] pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady, pozastavena jeho činnost, a to do pravomocného skončení trestního stíhání.

25. Z daňových přiznání žalobce za rok 2011 až 2019 soud zjistil, že ve zdaňovacím období 2010 žalobce dosahoval příjmů ve výši [částka], ve zdaňovacím období 2011 příjmů ve výši [částka], ve zdaňovacím období roku 2012 příjmů ve výši [částka], ve zdaňovacím období 2013 příjmů ve výši [částka], ve zdaňovacím období roku 2014 příjmů ve výši [částka], ve zdaňovacím období roku 2015 – 2018 pak žádných příjmů nedosahoval a v roce 2019 dosáhl příjmů ve výši [částka].

26. Dále z vyjádření jednatele společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobcův hrubý příjem z jeho pracovněprávního poměru k této společnosti za období od [datum] do [datum] byl ve výši [částka]. V tomto období žalobce u dotčené společnosti odpracoval 849 hodin včetně čerpání dovolené.

27. Ze znaleckého deníku žalobce soud zjistil, že žalobce za svoji znaleckou činnost v roce 2010 vyúčtoval částku [částka]. Dále z něho soud zjistil, že žalobce v roce 2012 – 2014 účtoval částku [částka]..

28. Ze seznamu zaměstnavatelů žalobce vystaveného Českou správou sociálního zabezpečení ke dni [datum] soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], a to v období od [Anonymizováno] do [datum] a v období od [datum].

29. Z doplňku znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že tento znalec žalobci diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a poruchu adaptace vzniklou v přímé souvislosti s žalobcovým trestním stíháním v letech 2012 až 2019. Bodově toto ohodnotil dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. dle přílohy 1 analogově S062 difuzní axonální poranění 500 bodů, dle přílohy 2 016 1100 bodů s tím, že navrhl zvýšení o 30 %, a to pro zvlášť těžké následky, které významně změnily životní uplatnění předtím zdravého a aktivního muže.

30. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že se u žalobce v důsledku jeho nezákonného trestního stíhání rozvinula psychická porucha přizpůsobení. Znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla u žalobce diagnostikována posttraumatická stresová porucha. K ustálení zdravotního stavu žalobce pak došlo v [Anonymizováno] 2021. Znalec vypověděl, že se zcela ztotožňuje z výpovědí a lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO], když zdůraznil, že [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikovala poruchu přizpůsobení se. Posttraumatickou stresovou poruchu pak uvedla „diferenciálně diagnosticky“, což znamená, že by o této poruše bylo lez uvažovat, nikoliv že byla diagnostikována. Znalec dále vypověděl, že již před zahájením trestního stíhání byla u žalobce diagnostikována porucha přizpůsobení se, avšak ke dni zahájení trestního stíhání byla již zaléčena. Znalec toto pak zohlednil v rámci svého znaleckého zkoumání. Dále znalec vypověděl, že se ztotožňuje s doplňkem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], pokud jde o vyčíslení dle přílohy 2 016 ve výši 1100 bodů. Dále uvedl, že nesouhlasí s ohodnocením dle přílohy 1 analogově S062 difuzní axonální poranění 500 bodů. Podle znalce je totiž třeba postupovat dle dotčené vyhlášky, resp. dle zjištěné diagnostické jednotky, a nikoliv tak, že se určuje ohodnocení analogově. Znalec vypověděl, že 1100 bodů dle přílohy 2 016 odpovídá duševní poruše lehké až středně těžké, s čímž znalec [tituly před jménem] [jméno FO] souhlasil. Naopak odmítl navýšení o 30 %, které provedl [tituly před jménem] [jméno FO], neboť došel k odlišné diagnóze. V této souvislosti vypověděl, že v rámci vyšetření dne [datum] bylo shledáno, že u žalobce nepřetrvávaly anxiózně-depresivní příznaky, emoční labilita, kdy došlo ke zlepšení psychického stavu žalobce.

31. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] a z lékařské zprávy vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že u žalobce byla diagnostikována porucha přizpůsobení se a diferenciálně diagnosticky posttraumatická stresová porucha. Žalobci pak byla zvýšena dávka antidepresiva, a to až na dvojnásobek, a to v důsledku jeho nezákonného trestního stíhání.

32. Soud nevycházel ze znaleckého posudku a z výslechu znalce [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO]. V podrobnostech k odůvodnění tohoto postupu soud odkazuje na odůvodnění viz níže (viz bod 72 tohoto rozsudku).

33. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Z dalších provedených důkazů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

34. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

35. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

36. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

37. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

38. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle § 30 OdpŠk platí, že náhrada ušlého zisku se poskytuje v prokázané výši; není-li to možné, pak za každý započatý den výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy, zabezpečovací detence nebo ochranného léčení náleží poškozenému náhrada ušlého zisku ve výši [částka].

40. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

41. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

42. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

43. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

44. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [právnická osoba]. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

45. Žalobce se svojí žalobou domáhal (i) náhrady škody v podobě obhajného, (ii) náhrady škody v podobě ušlého zisku, (iii) náhrady nemajetkové újmy v podobě ztíženého společenského uplatnění a (iv) náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným nezákonným trestním stíháním.

46. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

47. Žalobce všechnu svoji újmu spojoval s odpovědnostním titulem nezákonným rozhodnutím usnesením ze dne [datum]. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno, ale trestní stíhání bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je třeba v zásadě (s výjimkami uvedenými níže) posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Jiné než odsuzující rozhodnutí (např. rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby) je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích (tj. nikoliv výslovně) ruší účinky zahájeného trestního stíhání dané ať již usnesením o jeho zahájení (jakožto formalizovaným rozhodnutím) či sdělením obvinění jakožto opatřením (záleží na znění tr.ř. účinného v době zahájení trestního stíhání, podstata však zůstává stejná), popř. sdělením podezření jakožto opatřením, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona. Z uvedených důvodů se tedy nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (či vedení) trestního stíhání tudíž je pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

48. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

49. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) trestní řádu. Soud proto konstatuje, že v projednávané věci je odpovědnostní titul dán (tj. tímto odpovědnostním titulem jest usnesení ze dne [datum]). Níže jsou pak rozebrány zbývající podmínky vzniku odpovědnosti žalované za újmu, a to ve vztahu k jednotlivým nárokům žalobce. (i) K náhradě škody v podobě obhajného 50. Žalobce se po částečném zpětvzetí domáhal po žalované náhrady škody ve výši [částka] s přísl., která mu měla vzniknout v důsledku uhrazení odměny za právní zastupování obhájcem v daném trestním řízení.

51. Pokud jde o obhajné, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby (k tomu viz bod 21 tohoto rozsudku) a zaplacení nákladů na obhajobu žalobcem na straně druhé (k tomu viz bod 20 tohoto rozsudku), soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu.

52. Soud se dále zabýval výší nároku na náhradu škody požadovanou žalobcem (pokud jde o obhajné).

53. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu podle § 175 odst. 1 a odst. 3 TZ. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka [částka], neboť žalobci hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí ve výši 10 let. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka].

54. Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody představující náklady vynaložené na obhajobu v původním řízení není důvodný. V řízení sice bylo prokázáno, že žalobce částku [částka] za úkon uhradil, přitom tento úkon (písemná závěrečná řeč) byl realizován, avšak nejedná se o úkon dle advokátního tarifu. V souladu s § 31 odst. 1 OdpŠk totiž platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení pak náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tj. dle advokátního tarifu. Z ustálené judikatury přitom plyne, že závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za „písemné podání soudu týkající se věci samé“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna (viz usnesení Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], nebo nověji rozhodnutí Krajského soudu v [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dlužno poznamenat, že na těchto závěrech nemůže zvrátit ničeho ani žalobcem citovaný judikát, kdy v ojedinělém případě Krajský soud v [adresa] přiznal za účelně vynaložený náklad řízení písemný závěrečný návrh. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobcův nárok na zaplacení náhrady škody v podobě obhajného zamítl. (ii) K náhradě škody v podobě ušlého zisku 55. Žalobce se rovněž domáhal částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Tato částka představovala zisk, který mu měl ujít v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, když měl v období od [datum] do [datum] pozastaven výkon znalecké činnosti. Dlužno poznamenat, že sám žalobce se domáhal ušlého zisku nikoliv od okamžiku pozastavení jeho znalecké činnosti, nýbrž od zahájení trestního stíhání. Argumentoval přitom medializací své kauzy.

56. S ohledem na shora uvedené se dále soud zaměřil na existenci dalších podmínek vzniku odpovědnosti žalované, tj. škody (a její výše) a příčinné souvislosti. Aby totiž mohl být žalobce se svojí žalobou úspěšný, musel prokázat, že mu v příčinné souvislosti s vykonaným trestem ušel zisk.

57. Jak bylo uvedeno výše, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

58. Pokud jde o podmínku existence odpovědnostního titulu, tím je s ohledem na výsledek původní řízení nezákonné rozhodnutí (k tomu viz body 49 tohoto rozsudku). O tom ostatně nebylo ani mezi stranami sporu.

59. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 86/90). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

60. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se uvádí: „[j]e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“.

61. Podle názoru zdejšího soudu platí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobci byl pozastaven výkon znalecké činnosti v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním (resp. tvrzeným odpovědnostním titulem v podobě nezákonného rozhodnutí). To soud dovozuje z rozhodnutí předsedkyně krajského soudu ze dne [datum]. Ostatně ani o naplnění této podmínky nebylo mezi účastníky řízení sporu. Spor se mezi stranami vedl o existenci tvrzené újmy, resp. výše této újmy.

62. V obecné rovině platí, že ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený musí prokázat, že nezákonné rozhodnutí bylo jedinou, případně zásadní příčinou poškozeným tvrzeného ušlého zisku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Musí zde existovat vysoká pravděpodobnost, že by k tomuto rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zároveň je poškozený povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

63. K tomu soud poukazuje na povinnost tvrzení, která je jednou ze základních procesních povinností účastníků civilního soudního řízení (k tomu viz např. MACUR, J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. [adresa]: Masarykova univerzita, 1995, s. 80 a n.). Platí přitom, že splnění povinnosti tvrzení je předpokladem proto, aby se účastník „[…] reálně mohl zbavit tíže, kterou představuje břemeno tvrzení.“ (viz JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [jméno FO]: Wolters Kluwer, 2021, s. 131). Povinnost tvrzení musí být splněna materiálně konkrétně. P. Lavický v této souvislosti rozlišuje mezi abstraktním a konkrétním břemenem tvrzení (LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [jméno FO]: Leges, 2017, s. 81). Stručně řečeno jde o to, aby (i v závislosti na vyjádření protistrany) účastník dostatečně konkrétně tvrdil (vylíčil) rozhodné skutečnosti. Pochopitelně přitom platí, že s ohledem na požadavek předvídatelnosti soudního rozhodování má soud povinnost účastníky upozornit na chybějící skutková tvrzení, a to postupem podle § 118a o. s. ř. (k tomu viz např. rozsudek Vrchní soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Poučení přitom musí být vždy návodné a věcné, účastníkovi „ušité na míru“, aby mu bylo zřejmé, jaká konkrétní tvrzení (důkazy k nim) má doplnit (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15).

64. Žalovaná, která nesporovala existenci odpovědnostního titulu, jakož i skutečnost, že v příčinné souvislosti s tímto odpovědnostním titulem byla žalobci pozastavena činnost znalce, opřela svoji obranu o úvahu, že žalobce svoji ušlou odměnu znalce nahradil plně či částečně příjmem z jiné činnosti. Takováto úvaha je jistě v obecné rovině přípustná (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18). Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Nelze přitom přehlédnout, že si lze představit situaci, kdy sice dojde k vydání nezákonného rozhodnutí (nezákonného trestního stíhání), v důsledku něhož je pozastaven výkon určité činnosti, avšak osoba, které byl výkon této činnosti pozastaven, si najde např. zaměstnání, které by jinak s výkonem dotčené činnosti nebylo slučitelné, přičemž v tomto zaměstnání bude dosahovat vyšších zisků, nežli by byla bývala dosahovala. Tato představa pak plně odpovídá povinnosti (resp. obecnému principu) každého počínat si tak, aby bylo předcházeno hrozícím škodám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na druhou stranu je na žalované, aby přednesla alespoň „opěrné body“ své procesní obrany, ke kterým na rozdíl od žalobce nedisponuje potřebnými informacemi o skutkových okolnostech a důkazních prostředcích, aby případně mohla nastoupit vysvětlovací povinnost (nikoliv povinnost tvrzení) na straně žalobce (k předpokladům aktivace vysvětlovací povinnosti srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], k případné aktivaci břemene substancování srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

65. V projednávané věci žalovaná tvrdila, že žalobce byl zaměstnancem společnosti [právnická osoba] od [datum], do současnosti. To také vyplynulo z provedeného dokazování. Žalobce k tomu dotvrdil své příjmy za roky 2011 až 2019 a doložil k tomu svá daňová přiznání. Z provedeného dokazování pak soud zjistil, že v roce 2011 došlo k výraznému propadu příjmů žalobce, přičemž ve zdaňovacích obdobích roku 2015 – 2018 žalobce dokonce neměl příjmy žádné. Pokud jde o jeho zaměstnání u společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobcův hrubý příjem z jeho pracovněprávního poměru k této společnosti za období od [datum] do [datum] byl ve výši [částka]. Podle názoru zdejšího soudu tak žalobce své vysvětlovací povinnosti dostál a soudu v dostatečném rozsahu k „opěrným bodům“ obrany žalované vysvětlil, jaké byly jeho příjmy od zahájení trestního stíhání do [datum]. I když soud nemůže přehlédnout, že tyto příjmy nebyly v rozhodném období zcela nulové, na druhou stranu z provedeného dokazování vyplynulo, že u žalobce došlo k výraznému poklesu příjmů v roce 2011. To plně odpovídá i tvrzením žalobce a provedenému dokazování, kdy žalobce tvrdil a prokazoval, že podstatná část jeho příjmů plynula ze spolupráce s Policií ČR, která s žalobcem v roce 2011 přestala spolupracovat, přičemž tuto skutkovou verzi má soud za zcela prokázanou, a to výpovědí svědkyně [jméno FO]. Jakkoliv přitom bylo shora naznačeno, že si lze představit situaci, kdy by bylo lze odečítat skutečně dosažený zisk (jinou činností, které by se žalobce nebýt svého nezákonného trestního stíhání, resp. pozastavení znalecké činnosti věnoval) od toho ušlého, žalovaná ani netvrdila (vyjma poukazy na spolupráci se společností [právnická osoba]), že by se žalobce v době svého trestního stíhání věnoval takové činnosti, které by se jinak nevěnoval a věnovat nemohl. Soud proto nemá za to, že by bylo namístě mechanicky odečítat žalobcovy tvrzené a prokázané zisky z jiné než znalecké činnosti v rozhodném období od vypočteného zisku ušlého. Jinak řečeno, jakkoliv si lze představit situaci, kdy se poškozený věnuje v důsledku svého trestního stíhání jiné činnosti, které by se jinak nevěnoval a věnovat nemohl (např. pokud mu byl pozastaven výkon advokacie; k tomu viz § 5 zákona č. 85/1996 Sb.), podle názoru soudu nic takového z provedeného dokazování nevyplynulo a ani žalovaná nic takového netvrdila. Pokud pak jde o výdělky u společnosti [právnická osoba], již jen z jejich výše, resp. rozsahu spolupráce ve sledovaném období je zřejmé, že žalobce mohl těchto výdělků dosahoval paralelně s výdělky ze své znalecké činnosti.

66. Soud má dále za plně odůvodněný žalobcův požadavek na to, aby jeho ušlý zisk ze znalecké činnosti byl vypočítán nikoliv od rozhodnutí, kterým byl výkon jeho znalecké činnosti pozastaven, nýbrž od okamžiku zahájení jeho trestního stíhání. Z provedeného dokazování výslechem [jméno FO] a znaleckého deníku žalobce totiž jednoznačně vyplynulo, že v příčinné souvislosti s žalobcovým trestním řízením došlo k poklesu žalobcových příjmů ze znalecké činnosti dokonce ještě před zahájením jeho trestního stíhání, tj. v roce 2011. Svědkyně [jméno FO] jednoznačně vypověděla, že již na jaře roku 2011 bylo na poradě řečeno, aby Policie ČR služby žalobce nevyužívala, přičemž tomu odpovídá i propad příjmů zjištěný ze daňových přiznáních a žalobcova znaleckého deníků. Soud proto při výpočtu ušlého zisku žalobce vycházel z období od [datum] do [datum], jak požadoval žalobce.

67. Dle soudu je tedy spravedlivé, aby byl žalobce odškodněn za to, že nemohl rozmnožit svůj majetek jako znalec, což by jinak – nebýt trestního stíhání – zjevně mohl. Soud se neztotožnil ani s tvrzením žalované, že by mělo být vycházeno pouze z příjmů uvedených v daňových přiznáních. Dle soudu bylo jednoznačně znaleckým deníkem prokázáno, jaké částky a kdy účtoval za provedenou znaleckou činnost, což považuje za dostatečné k rozhodnutí o výši ušlého zisku. Posuzování, jakým způsobem se tyto prokázané příjmy promítly do účetnictví, resp. daňových přiznání žalobce, již soud považoval pro účely dané věci za nadbytečné.

68. Soud při výpočtu ušlého zisku žalobce vyšel z toho, že od zahájení trestního stíhání žalobce do obnovení jeho znalecké činnosti měl žalobce snížený příjem po celkem [hodnota] pracovních dnů. Z provedeného dokazování znaleckým deníkem žalobce dále vyplynulo, že žalobce za svoji znaleckou činnost v roce 2010 vyúčtoval částku [částka]. [adresa] měl přitom 253 pracovních dnů. Na jeden pracovní den před pozastavením znalecké činnosti žalobce tak připadá částka [částka]. Soud přistoupil k ponížení dané částky o 40 % odpovídající paušálním nákladům (analogicky dle § 7 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů), což odpovídá částce [částka] /pracovní den. Uvedeným výpočtem pak soud dospěl k závěru, že žalobci mohl ujít zisk ve výši [částka] ([částka] * 1756 pracovních dní). Od této částky je ovšem třeba ještě odečíst částku [částka]. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo (znaleckým deníkem žalobce), že žalobce v roce 2012 – 2014 (tj. v období od roku zahájení jeho trestního stíhání do roku pozastavení výkonu jeho znalecké činnosti) účtoval částku [částka], kteroužto soud rovněž ponížil o 40 % odpovídající paušálním nákladům, tj. na výslednou částku [částka], která byla od vypočteného zisku odečtena. Dodává se, že soud vycházel z roku 2010 jako referenčního z toho důvodu, že právě v tomto roce žalobce začal vykonávat svoji znaleckou činnost jako OSVČ. Soud pak nevycházel z údajů za rok 2011 z toho důvodu, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že již v tomto roce byla znalecká činnost žalobce trestním řízením poznamenána.

69. S ohledem na shora uvedené tak lze shrnout, že soud na základě provedeného dokazování, jakož i výše provedené úvahy dospěl k závěru, že žalobci ušel v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem (resp. jeho nezákonným trestním stíháním) ušlý zisk ve výši [částka]. Výrokem III. tohoto rozsudku proto žalobci tuto částku přiznal a ve zbytku nárok žalobce na náhradu škody v podobě ušlého zisku výrokem IV. zamítl.

70. Dlužno poznamenat, že soud ve svých úvahách v souladu s § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) postupoval obdobně jako ve věcí, která byla u zdejšího soudu vedená pod sp. zn. [spisová značka]. V předcházejících bodech soudem předestřený postup byl aprobován soudem odvolacím, a to rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

71. Nelze přehlédnout, že soud při rozhodování o nároku žalobce na ušlý zisk postupoval i dle § 136 o. s. ř. Soud si je přitom vědom toho, že toto ustanovení je výjimečné, která má být užíváno v mimořádných situacích, aby jeho postup nevyvolal dojem soudcovské libovůle (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Svoji úvahu dle § 136 o. s. ř. soud směřoval pouze k výši samotného nároku (k tomu viz např. rozsudek Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Samotný základ byl totiž nepochybně dán, jak vyplynulo z provedeného dokazování. Jinak řečeno, soud nemá žádných pochybností o tom, že žalobci v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem ušel zisk, a to již za období od zahájení jeho trestního stíhání do rozhodnutí o obnovení jeho znalecké činnosti. Na druhou stranu podle názoru soudu dopídit se se 100 % jistotou, v jaké výši žalobcovi zisk vlastně ušel, je ze své podstaty nemožné. Zpětně totiž nelze se 100 % jistotou říci, jakou konkrétní znaleckou činnosti by žalobce byl býval v rozhodném období vykonával.

72. Dlužno poznamenat, že soud neopřel své úvahy o znalecký posudek předložený žalobcem, resp. jeho doplnění, neboť tento znalecký posudek počítal žalobcův ušlý zisk i na základě období, kdy žalobce nebyl OSVČ. Podle názoru zdejšího soudu je ovšem takovýto postup chybný. Nadto nelze přehlédnout, že lze mít i důvodné výhrady k metodám zpracování dotčeného znaleckého posudku, konkrétně ke stanovení výše výdělku z výpočtu důchodu v letech 2007 až 2009, jak přiléhavě argumentovala žalovaná. Soud pak nezadával další znalecký posudek, neboť by to bylo v přímém rozporu se zásadou procesní ekonomie. Jinými slovy, za situace, kdy měl soud dostatek skutkových zjištěných, které mu umožnovaly kvantitativní posouzení srovnatelných souvislostí, které vyústilo v logické a odůvodněné rozhodnutí soudu, další provádění znaleckých posudků se jevilo jako nadbytečné (k tomu srovnání např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], popř. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1144/10, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1472/10).

73. Soud si je dobře vědom toho, že jím zvolený postup není zcela prost jakýchkoliv myslitelných výhrad. K tomu se zejména odkazuje na argumentaci žalované, která poukazovala na skutečnost, že ne ve všech případech je ve znaleckém deníku uvedeno, jaká částka byla skutečně přiznána. Tato skutečnost je nicméně dle soudu dána tím, že ne ve všech případech znalec vykonával svoji činnost pro orgán moci veřejné, který by na základě vyúčtování znalce autoritativně rozhodl o jeho odměně. Dále pak i kdyby soud připustil dílčí nesrovnalosti ve vedení žalobcova znaleckého deníku, pak tyto nesrovnalosti by musely mít nutně zcela marginální vliv na vypočtenou částku. Koneckonců, jakkoliv se soud rozhodl nepostupovat dle žalobcem předloženého znaleckého posudku, nelze přehlédnout, že výše ušlého zisku stanovená tímto znaleckým posudkem se nikterak dramaticky neliší od výše stanovené a vypočtené soudem. I to svědčí o tom, že snad drobné dílčí nesrovnalosti nemohou mít na vypočtený ušlý zisk zásadního vlivu.

74. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že rovněž byl zamítnut žalobcův nárok na zaplacení nákladů na vyhotovení znaleckého posudku pro stanovení výše jeho ušlého zisku. Jedná se totiž o náklady tohoto řízení (tj. jedná se o znalecký posudek ve smyslu § 127a o. s. ř. vyhotovený a předložený účastníkem tohoto řízení), nikoliv o újmu, kterou by žalobce utrpěl v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem (nezákonným rozhodnutím). Dlužno poznamenat, že stejně soud rozhodl i o nároku žalobce na zaplacení nákladů na vypracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. (iii) K náhradě újmy v podobě ztíženého společenského uplatnění 75. Žalobce se rovněž domáhal částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Tato částka představovala náhradu újmy na zdraví, kterou měl žalobce utrpět v příčinné souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním. S ohledem na existenci odpovědnostního titulu (tj. nezákonného rozhodnutí) se pak soud zaměřil na ostatní předpoklady vzniku odpovědnosti žalované, tj. újmy a příčinné souvislosti mezi utrpěnou újmou a odpovědnostním titulem.

76. K tomuto nároku pak soud úvodem uvádí, že pro určení rozsahu a způsobu náhrady újmy na zdraví se užije podpůrně občanského zákoníku (k tomu viz § 26 OdpŠk). Jedná se přitom o samostatný nárok, nikoliv o nemajetkovou újmu způsobenou samotným nezákonným trestním stíháním, který se odškodňuje dle obecných ustanovení o náhradě újmy na zdraví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

77. Podle § 3079 OZ, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

78. Podle § 3079 odst. 2 OZ platí, že nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

79. Podle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“), při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

80. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, v platném znění, odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. [hodnota] a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen„ následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozené uplatnit se v životě a ve společnosti. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.

81. Podle § 6 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky, pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh [číslo] této vyhlášky, nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

82. Podle § 7 odst. 2 citované vyhlášky hodnota [hodnota] bodu činí [částka]. Podle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

83. Vzhledem k tomu, že právním titulem pro odškodnění žalobce je rozhodnutí usnesení ze dne [datum], soud, z hlediska právního posouzení uplatněného nároku, s ohledem na přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 OZ, postupoval dle § 444 odst. 1 obč. zák. a vyhlášky č. 440/2001 Sb.

84. Soud zdůrazňuje, že si je vědom toho, že žalobce navrhoval podle § 3079 odst. 2 OZ, aby bylo postupováno dle OZ. K tomu poukázal na to, že je třeba „odprosit [sic!] se od vlivu moci výkonné“, resp. na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3122/15. K návrhu žalobce je třeba zdůraznit, že z gramatického, historického jakož i teleologického výkladu § 3079 odst. 2 OZ jednoznačně plyne, že aplikace výjimky stanovená v § 3079 odst. 2 OZ musí být výjimečná, omezená na případy, kdy by se postup podle dosavadní právní úpravy jevil vůči poškozenému zjevně nemravným, krutým, bezohledným tak, že to uráží obyčejné lidské cítění (viz výslovný odkaz na § 2 odst. 3 OZ). Posuzovat mimořádnost důvodů hodných zvláštního zřetele je třeba zejména s ohledem na okolnosti, za nichž došlo ke vzniku újmy, ale také s ohledem na osobu škůdce a osobu poškozeného. Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení má jít především o případy, kdy škůdce způsobil újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele ve dotčeného ustanovení však nelze bez dalšího považovat protiprávnost jednání škůdce ani to, že takové jednání je společensky odsouzeníhodné. Ani skutečnost, že újma byla způsobena trestným činem, nelze považovat bez dalšího za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu tohoto ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Stejně tak nestačí, aby samo jednání, které vedlo ke škodě, bylo nemravné, zavrženíhodné a urážející obyčejné lidské cítění, ale též aby posouzení uplatněného nároku podle právní úpravy účinné do [datum] ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Použití nové právní úpravy by tedy v zásadě mohlo přijít v úvahu jen tehdy, pokud by dosavadní právní předpisy právu, zasaženému protiprávním jednáním, neposkytovaly dostatečnou ochranu, a to do té míry, že by se tento deficit jevil nemravným až krutým (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle názoru zdejšího soudu přitom nejsou v projednávané věci takové okolnosti, které by postup podle § 3079 odst. 2 OZ umožnily. Takové okolnosti pak ani nevyplývají z judikatury Ústavního soudu citované žalobcem, když nelze přehlédnout, že tato judikatura se navíc týká náhrady újmy v pracovněprávních vztazích, což projednávaná věc není. Jinak řečeno, samotná okolnost, že vypočtená náhrada újmy by dle OZ byla vyšší, nemůže být považována za nemravný či krutý deficit, resp. rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Je hlubokým přesvědčením tohoto soudu, že by možná bylo lze uvažovat o postupu podle § 3079 odst. 2 OZ za situace, kdy by náhrada vypočtená podle starší právní úpravy byla zcela bagatelní a mnohonásobně nižší nežli podle recentní právní úpravy. To však není případ projednávané věci, kdy postup podle § 3079 odst. 2 OZ by byl v rozporu s § 13 OZ, resp. zásadou rovnosti před zákonem.

85. Při stanovení konkrétní částky vyšel soud z doplňku znaleckého posudku ze dne [datum] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a ze znaleckého posudku a jeho doplnění na jednání dne [datum] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], tj. z výše 1100 bodů v rámci v rámci rozpětí 500 až 1500 bodů u položky 016 v příloze 2 k citované vyhlášce, kdy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci svého výslechu u jednání soudu dne [datum] srozumitelně a logicky osvětlil, jakým způsobem znalci ke stanovení této výše dospěli (viz odstavec 30 tohoto rozsudku). Soud se přiklonil k názoru znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který přesvědčivě vysvětlil, proč nebylo lze u žalobce diagnostikovat posttraumatickou stresovou poruchu, kdy pro stručnost na tento znalecký posudek včetně jeho doplnění na jednání dne [datum] odkazuje. Soud se rovněž ztotožnil se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], podle kterého není namístě provést zvýšení takto stanoveného základního bodového ohodnocení. K tomu soud poukazuje na výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], kde jasně znalec vypověděl, že v rámci vyšetření dne [datum] bylo shledáno, že u žalobce nepřetrvávaly anxiózně-depresivní příznaky, emoční labilita, kdy došlo ke zlepšení psychického stavu žalobce. Nelze proto dovodit, že by snad žalobce utrpěl zvláště těžké následky, které by u něho přetrvávaly a které by významně změnily jeho životní uplatnění předtím zdravého a aktivního muže. Soud rovněž nenavyšoval stanovenou výši odškodnění dále dle § 7 vyhl. č. 440/2001 Sb. K tomu se odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] dospěl pod body I. a II. k následujícím závěrům:„ I. Mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., které přísluší pouze soudu, přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) uvedené vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví trvale omezeny nebo ztraceny. Musí jít o zcela výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. II. Ve vztahu mezi zvýšením ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. a ustanovením § 7 odst. 3 uvedené vyhlášky platí, že zatímco zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) této vyhlášky vyjadřuje, že oproti bodovému ohodnocení škody podle přílohy č. [hodnota] a 4 vyhlášky je třeba s ohledem na zvlášť těžké následky škody na zdraví bodové ohodnocení škody zvýšit, tak zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 této vyhlášky je možné, jen jedná-li se o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.“. V případě žalobce pak soud takový zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele neshledal.

86. Konečně k argumentaci žalované soud uvádí, že je sice pravda, že žalobci byla diagnostikována porucha přizpůsobení se již před zahájením trestního stíhání (k tomu viz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]). Na druhou stranu náhradou za ztížení společenského uplatnění se rozumí odškodnění za nepříznivé důsledky (poškození zdraví) pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro splnění jeho životních úkolů (k tomu viz § 444 obč. zák a např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z provedeného dokazování pak jednoznačně vyplynulo, že porucha přizpůsobení se u žalobce dále rozvinula v souvislosti s jeho trestním stíháním. Jeho ošetřující lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] jednoznačně vypověděla, že muselo dojít k podstatnému zvýšení medikace žalobce a že žalobce se léčil s jinými příznaky, resp. řešil své trestní stíhání (před jeho zahájením pak řešil svoji rodinu). Tato skutková zjištění podpořil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který jednoznačně uzavřel, že u žalobce došlo k rozvinutí psychické poruchy přizpůsobení se v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním. Podle soudu je tak namístě za rozvinutí této choroby u žalobce, která jej nepochybně v jeho životě omezuje, resp. má pro něj nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony poskytnout náhradu.

87. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobci výrokem V. tohoto rozsudku nárok na náhradu újmy na zdraví ve výši [částka]. Ve zbytku pak požadavek žalobce na náhradu újmy na zdraví výrokem VI. zamítl. (iv) K náhradě nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním 88. Žalobce se rovněž domáhal částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Tato částka představovala náhradu nemajetkové újmy, kterou měl žalobce utrpět v příčinné souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním. S ohledem na existenci odpovědnostního titulu (tj. nezákonného rozhodnutí) se pak soud zaměřil na ostatní předpoklady vzniku odpovědnosti žalované, tj. újmy a příčinné souvislosti mezi utrpěnou újmou a odpovědnostním titulem.

89. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

90. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

91. V daném případě byl žalobce stíhán pro trestný podle § 175 odst. 1 a 3 TZ, za což mu hrozil trest odnětí svobody až ve výši 10 let. Jednalo se proto svoji povahou o závažnou trestnou činnost, která zpravidla působí negativní společenské odsouzení. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 8 let a 8 měsíců. Žalobce byl osobou bezúhonnou a zproštěn byl dle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce dále tvrdil následující dopady nezákonného trestního stíhání do svého života.

92. Žalobce tvrdil, že trestní stíhání negativně dopadlo do jeho soukromého, rodinného i profesního života. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce bezúhonnou, vážnost požívající osobou. Byl pedagogicky i publikačně činný. Před zahájením trestního stíhání měl odborný respekt a byl uznávaným profesionálem ve svém oboru. V této souvislosti poukazoval žalobce na medializaci svého trestního stíhání, kdy již od okamžiku zahájení trestního stíhání měl pociťovat toto trestní stíhání na objemu jemu zadávané práce. Dále žalobce opětovně poukázal na pozastavení své znalecké činnosti. Žalobce tvrdil, že jeho odborná i čistě lidská pověst byla jeho nezákonným trestním stíhání nenávratně poškozena. Na tom nemělo ničeho změnit ani jeho pravomocné zproštění obžaloby. Žalobce rovněž tvrdil, že se v minulosti aktivně věnoval judu, přičemž v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním přestal trénovat dětský oddíl juda.

93. Soud nemá za to, že by z provedeného dokazování vyplynulo, že trestním stíháním byla nezvratným způsobem narušena odborná i lidská pověst žalobce, že by mu byl znemožněn návrat do praxe (resp. stejné či obdobné pozice), že by mu naopak nebyla dána možnost napravit si své renomé, nebo že by se od něho odvraceli nejbližší kamarádi. Proto také na jednání dne [datum] dal žalobci poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalobce však na toto poučení nereagoval adekvátně. Soud má proto tyto dopady nezákonného trestního stíhání do života žalobce za neprokázané.

94. Na druhou stranu má soud za prokázaný významný negativní dopad do profesního života žalobce (pozastavení znalecké činnosti). Rovněž má soud za prokázané, že žalobce byl pedagogicky a publikačně činný a že trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho rodinný život. Soud rovněž vzal za prokázané dopady do sociálního života žalobce, konkrétně do trénovaní juda. K tomu soud odkazuje na výslech svědka [jméno FO]. Konečně v neposlední řadě má soud za prokázané, že žalobcovo trestní stíhání bylo medializováno.

95. K otázce medializace soud připomíná, že v projednávané věci nelze dovodit, že by medializace byla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3: 7. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Z provedeného dokazování audio-vizuálními záznamy totiž jednoznačně vyplynulo, že státní zástupce se v dotčené trestní věci vyjadřoval do médií, a to v tom slova smyslu, že žalobce jemu za vinu kladenou trestnou činnost spáchal. Jistě lze v tomto ohledu souhlasit s hodnocením žalované, která poukazovala na skutečnost, že státní zástupce se nevyjadřoval k otázce viny pana žalobce excesivním způsobem. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že v důsledku trestního stíhání musela žalobcova oborná i lidská pověst (byť nikoliv nezvratným způsobem, jak tvrdil žalobce) utrpět, když jeho trestní stíhání bylo medializováno celostátní televizí, ve které se objevovalo jméno i podobizna pana žalobce. Soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že trestní stíhání muselo žalobce velmi stresovat, jak ostatně vyplynulo i z prováděného dokazování v rámci jeho nároku na náhradu újmy na zdraví.

96. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

97. Zaprvé, s rozhodnutím zdejšího soudu vydaným v řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce. Poškozený v dotčené věci byl stíhán pro trestní čin křivého obvinění podle § 345 odst. 2 trestního zákoníku a dále křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 3 roky. Poškozený neprokázal zásahy do profesního, rodinného života, ani do sféry zdraví, ani do sociálního života, ani jiné zásahy a poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva a omluvy.

98. Zadruhé, s rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V dotčené věci trestní stíhání trvalo 6 měsíců, bylo vedeno pro přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle ustanovení § 346 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozenému v dané věci hrozil trest odnětí svobody až 2 roky. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy trestní stíhání v souvislosti se znaleckou činností žalobce znamenalo fatální zásah do jeho osobnostní sféry, poškození cti a profesní odbornosti. S ohledem na věk a následně zdravotních problémů poškozený nebyl schopen se v plné síle vrátit do výkonu znalecké činnosti a profesně působit v rozsahu jako před zahájením trestního stíhání. Poškozený nicméně neprokázal zásahy do rodinného a sociálního života, ale prokázal zásahy do sféry zdraví. Konkrétně bylo prokázáno v řízení, že trestní stíhání se podílelo na rozvoji zdravotních problémů. Žalobce měl četné zdravotní problémy pohybového ústrojí. Následně to vyústilo v sepsi a následnou hospitalizaci v nemocnici. Sice těmito problémy trpěl ještě před zahájením trestního stíhání, avšak na těchto zdravotních problémech se výrazně podílel stres a nejistota ohledně výsledků trestního stíhání a především ponížení autority žalobce, kterou trpěl v důsledku trestního stíhání. Dále v dočtené věci soud vzal v potaz i významný zásah do cti a pověsti žalobce, především s ohledem na postavení žalobce, který ve svém věku a s ohledem na svou profesní minulost zastával funkci renomovaného znalce, jehož znalecká činnost byla po určitou dobu pozastavena, což mělo vliv i na ekonomickou sféru žalobce, a žalobci se v projednávané věci dostalo přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši [částka].

99. Zatřetí, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. odvolacího soudu [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 1 rok A 5 měsíců. Bylo vedeno pro trestný čin podle § 175 odst. 1 a 3 trestního zákona. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v délce 10 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života. Konkrétně prokázal, že došlo k úbytku veřejnosprávních zadavatelů znaleckých posudků. Dále prokázal zásahy do sféry zdraví. Poškozený prokázal, že měl psychické potíže, trpěl nechutenstvím, nespavostí, depresí. Měl třes rukou. Prokázal zásahy do sociálního života. O jeho stíhání se dozvěděli lidé z jeho okolí a došlo k narušení dobré pověsti poškozeného, který žil v malé obci, kdy v úvahu soud v této věci rovněž vzal, že řízení bylo celostátně medializováno v novinách, na internetu a v TV, ale nebyly prokázány v této věci zásahy do rodinného života. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši [částka].

100. Začtvrté, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], resp. u Městského soudu v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 5 let a 8 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin podle § 175 odst. 2 trestního zákona, tj. trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Poškozenému v této věci hrozil trest odnětí svobody až 3 roky. Poškozený prokázal zásahy do profesního života. Konkrétně po prvním odsouzení musel přerušit svoji advokátní činnost, musel zrušit svoji advokátní kancelář. Poté, co Nejvyšší soud rozhodl o zrušení odsuzujících rozsudků, se sice snažil poškozený profesně znovu obnovit své fungování, ale následovalo opětovné odsouzení. Dále prokázal zásahy do rodinného života. Konkrétně rozhodnutí o zákazu činnosti mělo negativní dopad na ekonomiku domácnosti. Došlo k narušení vztahu s rodinnými příslušníky a dále prokázal poškozený zásahy do sféry zdraví. Konkrétně byla prokázána hypertenze následkem stresu z trestního stíhání. Poškozený užíval léky na uklidnění a měl sebevražedné úmysly. Nebyly prokázány zásahy do sociálního života a soud dále vzal v úvahu, že poškozený byl v rámci trestního stíhání odsouzen k trestu odnětí svobody a že mu byl pozastaven výkon advokacie. Rozsudek byl následně Nejvyšším soudem zrušen a vrácen a následovalo opětovné rozhodnutí o odsouzení k trestu odnětí svobody a v této věci bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši [částka].

101. Soud rekapituluje, že ve shora uvedených řízeních se přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pohybovalo v rozmezí od konstatování porušení práva a omluvy do finančního zadostiučinění ve výši [částka]. Podle názoru zdejšího soudu přitom není přiléhavé srovnání projednávané věci s věcmi vedenými u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Ve věci [spisová značka] totiž hrozil podstatně nižší trest, řízení trvalo podstatně kratší dobu a poškozený neprokázal žádné zásahy do svého života. Naopak ve věci [spisová značka] sice poškozený prokázal řadu zásahu do svého života, avšak zároveň nelze přehlédnout, že poškozenému hrozil podstatně nižší trest a jeho trestní stíhání trvalo pouhých 6 měsíců (na rozdíl od žalobce jehož trestní stíhání trvalo 8 let a 8 měsíců). Pokud pak jde o srovnání s věcí [spisová značka], v této věci byly tvrzeny a prokazovány dopady do profesního života, sféry zdraví a sociálního života a rovněž bylo přihlédnuto k medializaci. V projednané věci kromě dopadů do profesního života, sféry zdraví a sociálního života, žalobce tvrdil a prokazoval dopady do rodinného života. Nadto jeho trestní stíhání trvalo násobně déle. I přestože hrozil trest srovnatelný, soud se nedomnívá, že by žalobci mělo náležet nižší nebo stejné odškodnění jako ve věci [spisová značka]. Na druhou stranu se soud ani nedomnívá, že by žalobci mělo náležet stejné nebo vyšší odškodnění jako ve věci [spisová značka]. I v této věci sice hrozil trest nižší a trestní stíhání trvalo kratší dobu (i když ne tak výrazně kratší, jako v jiných věcech), avšak v této věci byl poškozený dokonce pravomocně odsouzen rozhodnutím, která bylo později zrušeno. Nadto poškozený v této věci tvrdil a prokazoval intenzivnější dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. Konkrétně pokud jde o vliv nezákonného trestního stíhání na jeho život, tvrdil a prokazoval, že se snažil po skončení trestního stíhání obnovit svoji činnost, avšak bez úspěchu.

102. S ohledem na shora uvedené lze tak shrnout, že odškodnění žalobce za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním by se mělo pohybovat v rozmezí od [částka] do [částka]. Soud se nakonec přiklonil k výši [částka]. Do úvahy přitom vzal zejména výši hrozící trestu i velmi dlouho dobu trestní stíhání (8 let a 8 měsíců), jakož i skutečnost, že žalobce byl osobou bezúhonnou a osvobozen byl dle § 226 písm. b) trestního řádu. Nadto soud rovněž přihlédl k podstatným dopadům do života žalobce, zejm. profesního, když žalobcovi v důsledku nezákonného trestního stíhání bylo po dlouhou dobu znemožněno vykonávat činnost znalce.

103. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že nepovažuje za přiléhavé srovnání provedené žalobcem. Pokud jde o řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]‚ poškozený [tituly před jménem] [Anonymizováno]), v této věci trestní řízení trvalo podstatně kratší dobu, bylo vedeno pro jiný trestný čin (byť hrozil srovnatelný trest) a navíc poškozený prokázal menší dopady do svého života. Pokud pak jde o srovnání s případem Plk. [tituly před jménem] [Anonymizováno], projednávanou věcí nelze s tímto případě srovnávat pro absenci potřebného rozsahu shodných znaků, ale hlavně pro absolutní jedinečnost a výjimečnost společenského zařazení, v němž se plk. [tituly před jménem] [jméno FO] v době zahájení trestního stíhání nacházel a které pak také zásadním způsobem determinovalo rozsah jemu působených následků. Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i ve vztahu k řízení o náhradě nemajetkové újmy [tituly před jménem] [jméno FO].

104. Vzhledem k tomu, že žalovaná sama již dobrovolně žalobci přiznala a plnila částku [částka], soud výrokem VII. tohoto rozsudku přiznal žalobci dalších [částka] a ve zbytku výrokem VIII. žalobu zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

105. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

106. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Žalobce nicméně požadoval úrok z prodlení v zákonné výši až od [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzených částek částky od [datum] a ve zbytku žalobu zamítl. Soud rovněž přiznal úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (tj. do dne, kdy žalovaná tuto částku žalobci plnila). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jakož i související judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum])(viz výroky I., II., III., IV., V. a VI. tohoto rozsudku).

VII. K nákladům řízení

107. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud přitom vycházel ze skutečnosti, že tarifní hodnota sporu byla [částka] (náhrada nemajetkové újmy způsobené samotným nezákonným trestním stíháním) + [částka] (náhrada za ztížené společenské uplatnění) + [částka] (náhrada škody v podobě ušlého zisku) + [částka] (náhrada škody v podobě nákladů na obhajné) + [částka] (náhrada škody za znalecké posudky), tj. celkem [částka]. Žalobce byl přitom zcela úspěšný co do základu, pokud jde o náhradu nemajetkové újmy a náhradu za ztížené společenské uplatnění, přičemž stran výše výsledek závisel na úvaze soudu (tj. žalobce byl úspěšný co do tarifní hodnoty [částka]), a dále byl úspěšný co do částky [částka] (pokud jde o obhajné) a co do částky [částka] (pokud jde o ušlý zisk), tj. celkem co do tarifní hodnoty [částka]. Je tak zřejmé, že neúspěch žalobce byl zcela nepatrný, pročež mu náleží nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

108. Žalobci soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka].

109. Za 1. úsek řízení před zpětvzetím žalobci náleží částka náhrady nákladů řízení ve výši [částka], přičemž tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] za každý z šesti úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření/částečné zpětvzetí žaloby, vyjádření žalobce ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum] jako dva úkony, neboť jednání trvalo přes 2 hodiny) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

110. K výše uvedeným nákladům řízení soud dodává, že za předběžné uplatnění nároku odměna nenáleží (§ 31 odst. 4 OdpŠk), proto nelze přiznat náhradu za žádost o odškodnění ze dne [datum]. Rovněž návrh na pokračování v řízení ze dne [datum] není dle názoru soudu úkonem za který náleží náhrada (srov. také rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobce totiž žádal o pokračování v řízení, které nebylo přerušeno, přičemž svůj návrh ve věci samé nikterak nedoplňuje. Za úkon, za který náleží náhrada nelze uznat ani vyjádření ze dne [datum], kterým žalobce navrhuje doplnění důkazů (viz usnesení Vrchního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

111. Za 2. úsek řízení po částečném zpětvzetí co do částky [částka], které nabylo právní moci dne [datum], náleží žalobci náklady zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. AT z tarifní hodnoty ve výši [částka] (4 129 438,5 – 224 112,5) v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z částky [částka] za každý z jedenácti úkonů právní služby (účast na jednání ve dnech [datum] – jako dva úkony, neboť jednání trvalo přes 2 hodiny, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) a částka [částka] za účast na jednání dne [datum] – vyhlášení rozsudku, včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

112. K nákladům za 2. úsek řízení soud konstatuje, že vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] nepovažuje soud za účtovatelné úkony podle advokátního tarifu, neboť zde žalobce neuvádí žádné nové skutečnosti či návrhy (viz usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Stejně jako v předchozím případě nejsou účtovatelným úkonem ani vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť se jedná o pouhé doplnění důkazů. Za účtovatelný úkon nelze pokládat ani formulaci otázek pro znalce, neboť se nejedná o úkon právní služby podle advokátního tarifu (AT).

113. Konečně v neposlední řadě tvoří náklady řízení žalobce zaplacený soudní poplatek [částka], zaplacená záloha na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka] a náklady [částka] vynaložené na vypracování znaleckých posudků dle § 127a o. s. ř.

VIII. Ke lhůtě k plnění

114. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.