23 C 61/2020 - 547

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku. II Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. III Žalovaná je povinna nahradit náklady státu České republice - Obvodnímu soudu pro [adresa] na účet Obvodního soudu pro [adresa] ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (původně se domáhal částky [částka] s příslušenstvím, nicméně svoji žalobu vzal částečně zpět). Svůj nárok co do výše [částka] s příslušenstvím přitom opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši [částka] v podobě nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] (dále též „OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“). Dále svůj nárok do výše [částka] opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když tato částka měla představovat zisk, který žalobci v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním ušel. Dále svůj nárok co do výše [částka] opíral rovněž o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), když tato částka měla představovat náhradu za ztížené společenské uplatnění. Konečně v neposlední řadě svůj nárok co do částky [částka] opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Tato částka pak měla představovat náhradu nemajetkové újmy, které by se žalobci mělo dostat za samotné nezákonné trestní stíhání. [právnická osoba] projednávanou věc je podstatné, že zdejší soud již jednou ve věci rozhodoval, a to sice rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvolání, přičemž odvolací soud svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil napadený rozsudek pouze co do výroku V. ve věci samé a ve výroku IX. o nákladech řízení. V tomto rozsahu pak byla věc vrácena soudu I. stupně. Zrušeným výrokem V. přitom soud rozhodl o nároku žalobce na zaplacení náhrady za ztížené společenské uplatnění ve výši [částka] s příslušenstvím. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti pouze tohoto jednoho nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované. V této souvislosti je rovněž podstatné zdůraznit, že odvolací soud přisvědčil námitce žalované, podle které z provedeného dokazování nevyplynulo, že by následky škody na zdraví žalobce byly trvalého rázu (viz bod 20 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Dále soud I. stupně odvolací soud zavázal, aby se dále zabýval tím, zda následky škody na zdraví u žalobce jsou trvalého rázu a jednak zda vznikly pouze v příčinné souvislosti s trestním řízením samotným a zda je lze právně kvalifikovat jako ztížené společenské uplatnění (viz bod 21 téhož rozsudku).

3. Připomíná se, že žalobce ve své žalobě a v dalších vyjádřeních uvedl, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] (dále též usnesení ze dne [datum]). Žalobce byl konkrétně obviněn ze spáchaní trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 zákona č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“ nebo „trestní zákon“). Zproštěn pak byl rozhodnutím OS ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. K nároku na náhradu za ztížené společenské uplatnění žalobce výslovně uvedl, že v příčinné souvislosti se svým nezákonným trestním stíháním se dlouhodobě léčil v psychiatrické ambulanci. Žalobce totiž trpí v důsledku svého nezákonného trestního stíhání neurotickými obtížemi. Žalobce konkrétně pociťuje stavy napětí, tlaku na hrudi, vnitřní neklid, pocity frustrace. Hůře se soustředí, utíkají mu myšlenky, v noci se budí. Často má velké úzkosti, pocity vnitřního chvění. Podle žalobce u něho znalec [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a poruchu adaptace vzniklé v přímé souvislosti s jeho trestním stíháním.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum], jakož i v dalších podáních uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s původním řízením ve výši [částka]. Žalovaná tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], když žalobci přiznala nárok na náhradu újmy ve výši [částka]. Konkrétně žalovaná přiznala žalobci částku [částka] coby náhradu majetkové újmy v podobě nákladů na obhajobu. Dále mu přiznala částku [částka] coby náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním. Plnit na náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění odmítla. Poukázala přitom na skutečnost, že žalobcem předložený znalecký posudek není zpracován dle vyhlášky č. 440/2001 Sb., jak by správně zpracován být měl.

5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

6. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne [datum] nárok ve výši a z důvodu jako v projednávané žalobě s tím, že žalovaná o tomto nároku rozhodla svým stanoviskem ze dne [datum] s tím, že žalobci nárok na náhradu újmy přiznala ve výši [částka] a tyto peníze byly žalobci vyplaceny [datum].

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Z výslechu svědka [jméno FO], narozeného dne [datum] soud zjistil, že je synem žalobce. Svědek vypověděl, že se žalobce po zahájení trestního stíhání přestal účastnit rodinného života. Dříve byl více aktivní, vřelý, věnoval se vnoučatům. Trestní stíhání žalobce pohlcovalo; při setkání byl myšlenkami jinde, nepodílel se na rodinných oslavách. Stahoval se do sebe a do ústraní. V průběhu trestního stíhání rovněž začal řešit svůj psychický stav, aby mohl fungovat alespoň na elementární úrovni. Přestal o sebe dbát, přestal se zajímat o to, jak sám žije. Celkově mělo trestní stíhání na žalobce velký vliv. Žalobce se začal vyhýbat společnosti, nestýkal se s přáteli, omezil i profesní kontakty, přestal se věnovat sportu.

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobce je otec svědkyně. Před zahájením trestního stíhání, v jeho průběhu i po něm byla a je svědkyně s žalobcem v úzkém kontaktu. Dále svědkyně vypověděla, že se žalobce v důsledku trestního stíhání uzavřel, přestal jevit zájem o jakýkoliv kontakt. Při kontaktu pak byl myšlenkami jinde; myslel na svůj soud, začal být negativní, přestal se vídat s přáteli. Svědkyně rovněž vypověděla, že se žalobce v minulosti věnoval judu a v současnosti má na starosti organizační funkci v [adresa]. Svědkyně rovněž uvedla, že po zahájení trestního stíhání se začal žalobce léčit na psychiatrii a brát léky.

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobce je pacient [jméno FO] od [datum] s tím, že je stresován trestním řízením. Žalobce se na psychiatrii léčil od [datum] s tím, že řešil svoji partnerskou situaci. Žalobci byli předepsány léky proti úzkosti. V souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobce došlo k úpravě jeho medikace (byl mu předepsán silnější lék). Žalobce byl v průběhu trestního řízení tímto trestním řízením stresován; trpěl frustrací a nespavostí. Žalobce se v průběhu trestního stíhání uzavíral do sebe, pociťoval napětí. Měl strach o své děti a o to, jak to dopadne a omezil své kontakty s přáteli. V průběhu trestního stíhání pak docházelo střídavě ke zlepšování a zhoršování žalobcova stavu, a to v návaznosti na to, jak se pro něho trestní stíhání vyvíjelo (z jeho subjektivního pohledu). Zdravotní obtíže žalobce přetrvaly i po skončení jeho trestního stíhání. Svědkyně diagnostikovala žalobcům stav jako poruchu přizpůsobení se na závažný stres s převládající poruchou emocí. Diferenciálně byla stanovena diagnóza posttraumatická stresová porucha.

11. Soud hodnotil svědecké výpovědi svědků jako důvěryhodné. Je sice pravdou, že svědci [jméno FO] a [jméno FO] vypověděli, že jsou děti žalobce, avšak soud neshledal v jejich svědeckých výpovědích zásadní rozpory. Všichni svědci vypovídali spontánně a z jejich odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažili vypovídat co nejpravdivěji. To soud dovozuje inter alia ze skutečnosti, že svědci k dotazům soudu přiznali, které informace mají zprostředkovaně.

12. Dále z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce byl jako osoba bezúhonná trestně stíhán pro spáchaní trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 a odst. 3 TZ, přičemž zproštěn obžaloby byl dle § 226 písm. b) trestního řádu. Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo odmítnuto Nejvyšším soudem dne [datum]. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a skončeno rozhodnutí dovolacího soudu dne [datum].

13. Z doplňku znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že tento znalec žalobci diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu a poruchu adaptace vzniklou v přímé souvislosti s žalobcovým trestním stíháním v letech 2012 až 2019. Bodově toto ohodnotil dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. dle přílohy 1 analogově S062 difuzní axonální poranění 500 bodů, dle přílohy 2 016 1100 bodů s tím, že navrhl zvýšení o 30 %, a to pro zvlášť těžké následky, které významně změnily životní uplatnění předtím zdravého a aktivního muže.

14. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] na jednání dne [datum] soud zjistil, že se u žalobce v důsledku jeho nezákonného trestního stíhání rozvinula psychická porucha přizpůsobení. Znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla u žalobce diagnostikována posttraumatická stresová porucha. K ustálení zdravotního stavu žalobce pak došlo v [Anonymizováno] 2021. Znalec vypověděl, že se zcela ztotožňuje z výpovědí a lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO], když zdůraznil, že [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikovala poruchu přizpůsobení se. Posttraumatickou stresovou poruchu pak uvedla „diferenciálně diagnosticky“, což znamená, že by o této poruše bylo lez uvažovat, nikoliv že byla diagnostikována. Znalec dále vypověděl, že již před zahájením trestního stíhání byla u žalobce diagnostikována porucha přizpůsobení se, avšak ke dni zahájení trestního stíhání byla již zaléčena. Znalec toto pak zohlednil v rámci svého znaleckého zkoumání. Dále znalec vypověděl, že se ztotožňuje s doplňkem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], pokud jde o vyčíslení dle přílohy 2 016 ve výši 1100 bodů. Dále uvedl, že nesouhlasí s ohodnocením dle přílohy 1 analogově S062 difuzní axonální poranění 500 bodů. Podle znalce je totiž třeba postupovat dle dotčené vyhlášky, resp. dle zjištěné diagnostické jednotky, a nikoliv tak, že se určuje ohodnocení analogově. Znalec vypověděl, že 1100 bodů dle přílohy 2 016 odpovídá duševní poruše lehké až středně těžké, s čímž znalec [tituly před jménem] [jméno FO] souhlasil. Naopak odmítl navýšení o 30 %, které provedl [tituly před jménem] [jméno FO], neboť došel k odlišné diagnóze. V této souvislosti vypověděl, že v rámci vyšetření dne [datum] bylo shledáno, že u žalobce nepřetrvávaly anxiózně-depresivní příznaky, emoční labilita, kdy došlo ke zlepšení psychického stavu žalobce.

15. Z dodatku k soudně znaleckému psychiatrickému posudku a z opakovaného výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] na jednání dne [datum] soud zjistil, že znalec ve svém posudku respektive dodatku, uvedl, že následky újmy na zdraví u žalobce popsané ve znaleckém posudku ze dne [datum] jsou charakteru trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění žalobce v životě a ve společnosti, a to především ve smyslu reaktivního návratu vzpomínek na proběhlé události, reminiscencí a v projevech zvýšené tenze, v pocitu marnosti, frustrace, křivdy, nespravedlnosti a neruším spánku, kdy hůře usíná s narušenou koncentrací soustředění, s poklesem nálady. Dosud posuzovaný užívá antidepresivní medikaci a je veden na psychiatrické ambulanci, dále znalec uvedl, že diagnostikované psychické poruchy popsané ve znaleckém posudku ze dne [datum] vznikly pouze v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním a jsou reaktivně komplikovány soudním projednáváním, kdy k tomu znalec vyčíslil ztížené společenské uplatnění ve vyhlášky č. 440/2001 Sb. Podle položky přílohy 2 položky 016 středně těžká forma v polovině rozpětí, tj. ve výši 1000. Bodů. Rovněž znalec ve svém posudku zdůraznil, že k hodnocení bolestného není z psychiatrického hlediska důvod. Znalec dále v rámci svého výslechu na jednání dne [datum] uvedl, že sice na jednání dne [datum] vyčíslil újmu žalobce podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve výši 1100 bodů, avšak učinil tak pouze na základě dotazu soudu, který se výslovně znalce žádal, aby se vyjádřil k posudku a dodatku k posudku vypracovaných [tituly před jménem] [jméno FO]. Jinými slovy řečeno znalec sice souhlasil s vyčíslením podle [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 1100 bodů, avšak zároveň uvedl, že když mu byl soudem zadán samostatný znalecký úkol posoudit újmu žalobce podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., dospěl k závěru o výši újmy 1000 bodů, přičemž neshledal žádné důvody, proč by mělo dojít k navýšení. Znalec přitom zdůrazňoval, že nálezy žalobce jsou objektivizovány ambulantní psychiatrickou dokumentací. Znalec pak provedl opětovné vyšetření žalobce dne [datum].

16. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] a z lékařské zprávy vypracované [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že u žalobce byla diagnostikována porucha přizpůsobení se a diferenciálně diagnosticky posttraumatická stresová porucha. Žalobci pak byla zvýšena dávka antidepresiva, a to až na dvojnásobek, a to v důsledku jeho nezákonného trestního stíhání.

17. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Z dalších provedených důkazů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil.

18. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

19. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

20. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

21. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

22. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně 24. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [právnická osoba]. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

25. Po zásahu dovolacího soudu se žalobce svojí žalobou dále domáhá pouze náhrady nemajetkové újmy v podobě ztíženého společenského uplatnění.

26. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

27. Žalobce všechnu svoji újmu spojoval s odpovědnostním titulem nezákonným rozhodnutím usnesením ze dne [datum]. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze právo na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání uplatnit i v případech, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zrušeno, ale trestní stíhání bylo zastaveno nebo došlo ke zproštění obžaloby. Nárok na náhradu újmy způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je třeba v zásadě (s výjimkami uvedenými níže) posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Jiné než odsuzující rozhodnutí (např. rozhodnutí o zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby) je totiž v zásadě rozhodnutím, které ve svých důsledcích (tj. nikoliv výslovně) ruší účinky zahájeného trestního stíhání dané ať již usnesením o jeho zahájení (jakožto formalizovaným rozhodnutím) či sdělením obvinění jakožto opatřením (záleží na znění tr.ř. účinného v době zahájení trestního stíhání, podstata však zůstává stejná), popř. sdělením podezření jakožto opatřením, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, a má tak stejné důsledky jako zrušení nezákonného rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona. Z uvedených důvodů se tedy nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení (či vedení) trestního stíhání tudíž je pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

28. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby podle § 226 písm. b) trestní řádu. Soud proto konstatuje, že v projednávané věci je odpovědnostní titul dán (tj. tímto odpovědnostním titulem jest usnesení ze dne [datum]).

29. K nároku na náhradu za ztížené společenské uplatnění pak soud úvodem uvádí, že pro určení rozsahu a způsobu náhrady újmy na zdraví se užije podpůrně občanského zákoníku (k tomu viz § 26 OdpŠk). Jedná se přitom o samostatný nárok, nikoliv o nemajetkovou újmu způsobenou samotným nezákonným trestním stíháním, který se odškodňuje dle obecných ustanovení o náhradě újmy na zdraví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

30. Podle § 3079 OZ, právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

31. Podle § 3079 odst. 2 OZ platí, že nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li pro to mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona.

32. Podle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“), při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

33. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, v platném znění, odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. [hodnota] a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen„ následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozené uplatnit se v životě a ve společnosti. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.

34. Podle § 6 odst. 1 písm. c) citované vyhlášky, pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh [číslo] této vyhlášky, nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

35. Podle § 7 odst. 2 citované vyhlášky hodnota [hodnota] bodu činí [částka]. Podle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

36. Vzhledem k tomu, že právním titulem pro odškodnění žalobce je rozhodnutí usnesení ze dne [datum], soud, z hlediska právního posouzení uplatněného nároku, s ohledem na přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 OZ, postupoval dle § 444 odst. 1 obč. zák. a vyhlášky č. 440/2001 Sb.

37. Soud zdůrazňuje, že si je vědom toho, že žalobce navrhoval podle § 3079 odst. 2 OZ, aby bylo postupováno dle OZ. K tomu poukázal na to, že je třeba „odprosit [sic!] se od vlivu moci výkonné“, resp. na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3122/15. K návrhu žalobce je třeba zdůraznit, že z gramatického, historického jakož i teleologického výkladu § 3079 odst. 2 OZ jednoznačně plyne, že aplikace výjimky stanovená v § 3079 odst. 2 OZ musí být výjimečná, omezená na případy, kdy by se postup podle dosavadní právní úpravy jevil vůči poškozenému zjevně nemravným, krutým, bezohledným tak, že to uráží obyčejné lidské cítění (viz výslovný odkaz na § 2 odst. 3 OZ). Posuzovat mimořádnost důvodů hodných zvláštního zřetele je třeba zejména s ohledem na okolnosti, za nichž došlo ke vzniku újmy, ale také s ohledem na osobu škůdce a osobu poškozeného. Dle důvodové zprávy k tomuto ustanovení má jít především o případy, kdy škůdce způsobil újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné. Za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele ve dotčeného ustanovení však nelze bez dalšího považovat protiprávnost jednání škůdce ani to, že takové jednání je společensky odsouzeníhodné. Ani skutečnost, že újma byla způsobena trestným činem, nelze považovat bez dalšího za mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu tohoto ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Stejně tak nestačí, aby samo jednání, které vedlo ke škodě, bylo nemravné, zavrženíhodné a urážející obyčejné lidské cítění, ale též aby posouzení uplatněného nároku podle právní úpravy účinné do [datum] ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Použití nové právní úpravy by tedy v zásadě mohlo přijít v úvahu jen tehdy, pokud by dosavadní právní předpisy právu, zasaženému protiprávním jednáním, neposkytovaly dostatečnou ochranu, a to do té míry, že by se tento deficit jevil nemravným až krutým (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle názoru zdejšího soudu přitom nejsou v projednávané věci takové okolnosti, které by postup podle § 3079 odst. 2 OZ umožnily. Takové okolnosti pak ani nevyplývají z judikatury Ústavního soudu citované žalobcem, když nelze přehlédnout, že tato judikatura se navíc týká náhrady újmy v pracovněprávních vztazích, což projednávaná věc není. Jinak řečeno, samotná okolnost, že vypočtená náhrada újmy by dle OZ byla vyšší, nemůže být považována za nemravný či krutý deficit, resp. rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Je hlubokým přesvědčením tohoto soudu, že by možná bylo lze uvažovat o postupu podle § 3079 odst. 2 OZ za situace, kdy by náhrada vypočtená podle starší právní úpravy byla zcela bagatelní a mnohonásobně nižší nežli podle recentní právní úpravy. To však není případ projednávané věci, kdy postup podle § 3079 odst. 2 OZ by byl v rozporu s § 13 OZ, resp. zásadou rovnosti před zákonem.

38. Při stanovení konkrétní částky vyšel soud ze znaleckého posudku a z doplňku znaleckého posudku ze dne [datum] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i výslechů tohoto znalce realizovaných na jednání dne [datum] a [datum] , tj. z výše 1000 bodů v rámci v rámci rozpětí 500 až 1500 bodů u položky 016 v příloze 2 k citované vyhlášce, kdy znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci svého výslechu u jednání soudu dne [datum] srozumitelně a logicky osvětlil, jakým způsobem znalci ke stanovení této výše dospěli (viz odstavec 30 tohoto rozsudku). Soud se přiklonil k názoru znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který přesvědčivě vysvětlil, proč nebylo lze u žalobce diagnostikovat posttraumatickou stresovou poruchu, kdy pro stručnost na tento znalecký posudek včetně jeho doplnění odkazuje. Soud se rovněž ztotožnil se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], podle kterého není namístě provést zvýšení takto stanoveného základního bodového ohodnocení. K tomu soud poukazuje na výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], kde jasně znalec vypověděl, že v rámci vyšetření dne [datum] bylo shledáno, že u žalobce nepřetrvávaly anxiózně-depresivní příznaky, emoční labilita, kdy došlo ke zlepšení psychického stavu žalobce. Nelze proto dovodit, že by snad žalobce utrpěl zvláště těžké následky, které by u něho přetrvávaly a které by významně změnily jeho životní uplatnění předtím zdravého a aktivního muže. Soud rovněž nenavyšoval stanovenou výši odškodnění dále dle § 7 vyhl. č. 440/2001 Sb. K tomu se odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] dospěl pod body I. a II. k následujícím závěrům: „I. Mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., které přísluší pouze soudu, přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) uvedené vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví trvale omezeny nebo ztraceny. Musí jít o zcela výjimečné případy hodné mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou a mimořádnou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. II. Ve vztahu mezi zvýšením ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. a ustanovením § 7 odst. 3 uvedené vyhlášky platí, že zatímco zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) této vyhlášky vyjadřuje, že oproti bodovému ohodnocení škody podle přílohy č. [hodnota] a 4 vyhlášky je třeba s ohledem na zvlášť těžké následky škody na zdraví bodové ohodnocení škody zvýšit, tak zvýšení ztížení společenského uplatnění podle ustanovení § 7 odst. 3 této vyhlášky je možné, jen jedná-li se o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.“. V případě žalobce pak soud takový zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele neshledal.

39. Zdůrazňuje se, že soud nepřehlédl, že na jednání dne [datum] znalec [tituly před jménem] [jméno FO] k dotazu soudu souhlasil s vyčíslením učiněné znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve výši 1 100 bodů, přičemž na jednání dne [datum] (resp. v rámci svého dodatku ke znaleckému posudku) znalec vyčíslil újmy ve výši 1 000 bodů. Soud nicméně považuje za vysvětlení znalec, proč k tomuto rozdílu došlo, za přesvědčivé a pochopitelné (viz bod 15 tohoto rozsudku). Nadto nelze přehlédnout, že po zásahu odvolacího soudu zůstala předmětem řízení pouze částka [částka], přičemž sám žalobce nijak na tuto skutečnost nezareagoval. Platí proto, že i kdyby snad bylo teoreticky lze uvažovat o vyšším bodovém ohodnocení, na praktický výsledek řízení by to nemohlo mít žádného vlivu, neboť soud nemůže přisoudit žalobci víc, než kolik sám žádá.

40. K argumentaci žalované soud uvádí, že je sice pravda, že žalobci byla diagnostikována porucha přizpůsobení se již před zahájením trestního stíhání (k tomu viz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]). Na druhou stranu náhradou za ztížení společenského uplatnění se rozumí odškodnění za nepříznivé důsledky (poškození zdraví) pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro splnění jeho životních úkolů (k tomu viz § 444 obč. zák a např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 47/88, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z provedeného dokazování pak jednoznačně vyplynulo, že porucha přizpůsobení se u žalobce dále rozvinula v souvislosti s jeho trestním stíháním. Jeho ošetřující lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] jednoznačně vypověděla, že muselo dojít k podstatnému zvýšení medikace žalobce a že žalobce se léčil s jinými příznaky, resp. řešil své trestní stíhání (před jeho zahájením pak řešil svoji rodinu). Tato skutková zjištění podpořil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který jednoznačně uzavřel, že u žalobce došlo k rozvinutí psychické poruchy přizpůsobení se v příčinné souvislosti s jeho trestním stíháním. Podle soudu je tak namístě za rozvinutí této choroby u žalobce, která jej nepochybně v jeho životě omezuje, resp. má pro něj nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony poskytnout náhradu.

41. Soud si je vědom tohoto, že jádro argumentace žalované směřovalo v odvolacím řízení k tomu, že žalovaná sice nepopírá psychické obtíže, kterým žalobce čelil, nicméně zpochybňuje, že tyto psychické potíže jsou trvalého rázu a že byly způsobeny samotným trestním stíháním (resp. v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem). V tomto ohledu se zdůrazňuje, že existence trvalých následků v oblasti zdraví je otázkou sutkovou. Oba znalci (tj. [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) se shodli na trvalých následcích trestního stíhání ve zdraví žalobce. Rovněž svědci [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vypovídali o trvalých následcích trestního stíhání do života (resp. zdraví žalobce). Po zásahu odvolacího soudu pak soud I. stupně doplnil dokazování dodatkem ke znaleckému posudku. Soud přitom nemá nejmenších pochybností o odborné erudici a nestrannosti ustanoveného znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Jeho posudek a dodatek k tomuto posudku jsou dle názoru zdejšího soudu zpracovány kvalitně, jsou vnitřně koherentní, závěry přijaté tímto znalcem odůvodněné, přičemž ani z hlediska užité metodiky nelze ničeho namítat. Znalec opakovaně vyšetřil dne [datum] žalobce a došel k jednoznačným závěrům stran trvalého rázu následků trestního stíhání ve zdraví žalobce. Za této situace soud I. stupně nevidí prostor pro nepřiznání žalovaného nároku na náhradu za ztížené společenské uplatnění, jak požadovala žalovaná.

42. S ohledem na shora uvedené tak soud přiznal žalobci výrokem I. tohoto rozsudku nárok na náhradu újmy na zdraví ve výši [částka].

43. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

44. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Žalobce nicméně požadoval úrok z prodlení v zákonné výši až od [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum]. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jakož i související judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum])(viz výroky I., II., III., IV., V. a VI. tohoto rozsudku).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud přitom vycházel ze skutečnosti, že tarifní hodnota sporu byla [částka] (náhrada nemajetkové újmy způsobené samotným nezákonným trestním stíháním) + [částka] (náhrada za ztížené společenské uplatnění) + [částka] (náhrada škody v podobě ušlého zisku) + [částka] (náhrada škody v podobě nákladů na obhajné) + [částka] (náhrada škody za znalecké posudky), tj. celkem [částka]. S ohledem na pravomocné výroku rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jakož i tohoto rozhodnutí pak platí, že žalobce byl zcela úspěšný co do základu, pokud jde o náhradu nemajetkové újmy a náhradu za ztížené společenské uplatnění, přičemž stran výše výsledek závisel na úvaze soudu (tj. žalobce byl úspěšný co do tarifní hodnoty [částka]), a dále byl úspěšný co do částky [částka] (pokud jde o obhajné) a co do částky [částka] (pokud jde o ušlý zisk; když navíc v případě nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku soud rozhodoval postupem podle § 136 o. s. ř.). Je tak zřejmé, že neúspěch žalobce byl zcela nepatrný, pročež mu náleží nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

46. Žalobci soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka].

47. Za 1. úsek řízení před zpětvzetím žalobci náleží částka náhrady nákladů řízení ve výši [částka], přičemž tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] za každý z šesti úkonů právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření/částečné zpětvzetí žaloby, vyjádření žalobce ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum] jako dva úkony, neboť jednání trvalo přes 2 hodiny) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

48. K výše uvedeným nákladům řízení soud dodává, že za předběžné uplatnění nároku odměna nenáleží (§ 31 odst. 4 OdpŠk), proto nelze přiznat náhradu za žádost o odškodnění ze dne [datum]. Rovněž návrh na pokračování v řízení ze dne [datum] není dle názoru soudu úkonem za který náleží náhrada (srov. také rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobce totiž žádal o pokračování v řízení, které nebylo přerušeno, přičemž svůj návrh ve věci samé nikterak nedoplňuje. Za úkon, za který náleží náhrada nelze uznat ani vyjádření ze dne [datum], kterým žalobce navrhuje doplnění důkazů (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

49. Za 2. úsek řízení po částečném zpětvzetí co do částky [částka], které nabylo právní moci dne [datum], náleží žalobci náklady zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6. AT z tarifní hodnoty ve výši [částka] (4 129 438,5 – 224 112,5) v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z částky [částka] za každý z dvanácti úkonů právní služby (účast na jednání ve dnech [datum] – jako dva úkony, neboť jednání trvalo přes 2 hodiny, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) a částka [částka] za účast na jednání dne [datum] – vyhlášení rozsudku, včetně třinácti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

50. K nákladům za 2. úsek řízení soud konstatuje, že vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] nepovažuje soud za účtovatelné úkony podle advokátního tarifu, neboť zde žalobce neuvádí žádné nové skutečnosti či návrhy (viz usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Stejně jako v předchozím případě nejsou účtovatelným úkonem ani vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], neboť se jedná o pouhé doplnění důkazů. Za účtovatelný úkon nelze pokládat ani formulaci otázek pro znalce, neboť se nejedná o úkon právní služby podle advokátního tarifu (AT).

51. Za 3. úsek řízení, kdy Obvodní soud pro [adresa] ve věci rozhodoval ohledně částky [částka] s příslušenstvím znovu v důsledku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], náleží žalobci náklady zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 2. AT z tarifní hodnoty ve výši [částka] v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z částky [částka] za účast na jednání dne [datum] včetně paušální částky náhrady výdajů za tento úkon v částce [částka] podle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky [částka] [částka]. Jak už bylo řečeno výše, úkon spočívající v návrhu otázek pro znalce není úkonem podle AT, pročež za něj soud nepřiznal náhradu.

52. Dále náleží žalobci náhrada cestovného za cestu vykonanou v listopadu 2022 z [podezřelý výraz] v [adresa] a zpět v délce 312 km, při tehdejší ceně [částka] za litr BA v autě s kombinovanou spotřebou 4,8 l/100 km, a to v částce [částka]. Dále náleží žalobci za stejnou cestu v únoru 2023 při tehdejší ceně motorové nafty [částka] za litr v autě s kombinovanou spotřebou 7,4 l/100 km v částce [částka].

53. Konečně tvoří náklady řízení žalobce zaplacený soudní poplatek [částka], zaplacené zálohy na znalečné za znalecké úkony [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši [částka] a [částka] a náklady [částka] vynaložené na vypracování znaleckých posudků dle § 127a o. s. ř.

54. Soud rozhodl rovněž výrokem III. tohoto rozsudku o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci. Soud proto žalované uložil povinnosti nahradit náklady státu České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] ve výši 100 %. Náklady řízení státu jsou přitom tvořeny znalečným. Rozhodnutí o konkrétní výši náhrady nákladů řízení státu si soud vyhradil do samostatného rozhodnutí, a to s ohledem na skutečnost, že při vyhlašování rozsudku ještě nebylo pravomocně o znalečném rozhodnuto, pročež nebyla jistá jeho celková výše. Náklady byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

55. Lhůta k plnění byla ve výrocích tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.