23 C 68/2019

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Adrianou Hasmanovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] oba bytem [adresa žalované, žalobkyně a žalobce] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o určení vydržení služebnosti takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobci vydrželi [anonymizováno 5 slov] parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], na pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], v místě [anonymizována dvě slova] na pozemek parc. [číslo] se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci domáhali určení, že vydrželi [anonymizováno 5 slov] parc. [číslo] ve vlastnictví žalované na vlastní pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Uvedli, že pozemek žalované představuje úzký pás před jejich pozemkem a rodinným domem [adresa] a již od roku [rok], kdy tento pozemek, další pozemek parc. č. st. [anonymizováno] a rodinný dům nabyli, přes pozemek žalované přejížděli, neboť se jednalo o jediný přístup k jejich nemovitým věcem z hlavní komunikace. Takto žalovaní předmětný pozemek užívají dodnes, přičemž se v minulosti pokusili v zájmu právní jistoty a z důvodu zhoršení sousedských vztahů situaci vyřešit zřízením služebnosti nezbytné cesty v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jehož účelem bylo dosáhnout pouze formálního zachycení faktického stavu trvajícího desítky let (spor byl o to, zda za zřízení nezbytné cesty žalované náleží náhrada). Rodinný dům žalobců byl zkolaudován v roce [rok] a právní předchůdci žalované (tehdejší vlastníci) se k navrhovanému umístění novostavby vyjádřili souhlasně s tím, že příjezd byl vybudován právě přes pozemek parc. [číslo]. Žalobci tak mají právo průjezdu přes předmětný pozemek od roku [rok], kdy pozemek takto užíval již jejich právní předchůdce. Následně pozemek tímto způsobem užívali sami, a to s plným vědomím žalované, resp. její matky. V odvolání proti usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalovaná sama uvedla, že popírá, že by žalobcům bránila jezdit a chodit přes předmětný pozemek. Je tak nepochybné, že žalobci přinejmenším [anonymizováno] let pozemek žalované uvedeným způsobem užívali (resp. jej takto užívali až po dobu [anonymizováno] let při zohlednění poměrů mezi právními předchůdci), čímž služebnost vydrželi. K replice žalované žalobci uvedli, že ke svým nemovitým věcem jiný přístup nemají, neboť pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví jejich dětí.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že vedle vlastnických vztahů rekapitulovaných v žalobě vlastní v témže katastrálním území taktéž zaplocené pozemky parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům [adresa], který s rodinou trvale obývá. Pozemek parc. [číslo] je přístupný z ulice, není zaplocený, a slouží tak jako vchod a vjezd na nemovité věci žalované. Všechny nemovité věci žalovaná nabyla kupní smlouvou ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalobci skutečně od doby, kdy se stali vlastníky pozemků, užívali k přístupu část pozemku parc. [číslo] avšak od roku [rok] dosud nejde o přístup jediný. Se souhlasem předchozích vlastníků žalobci zřídili další přístup na opačné straně pozemku parc. [číslo] tj. vjezd na pozemek i do garáže. Před rokem [rok] účastníci vedli mimosoudní jednání o zajištění přístupu žalobců na jejich pozemky, avšak neúspěšně, neboť žalovaná nesouhlasila s ponecháním vjezdu na stávajícím místě. Tato jednání žalobci svévolně přerušili a podali u zdejšího soudu žalobu sp. zn. [spisová značka] o [anonymizována čtyři slova], která byla pravomocně zamítnuta rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Důvodem rozhodnutí byla skutečnost, že se žalobci stali spoluvlastníky (zejména) pozemku parc. [číslo] který sousedí s jejich nemovitými věcmi na opačné straně než pozemek žalované, čímž získali přístup bez nutnosti omezení žalované (posouzeno dle § 1029 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Převedli-li žalobci tento pozemek na své děti, vzdali se přístupu na své nemovité věci z hrubé nedbalosti, jak uvedl Krajský soud v Praze. Žalovaná činí nesporným, že pro zachování dobrých sousedských vztahů stejně jako její právní předchůdci nebránila přejezdu žalobců přes předmětný pozemek, avšak po čase žalobci na pozemku začali především bezohledně parkovat tak, že omezovali výhled při výjezdu z pozemku žalované. Žalovaná opakovaně marně žádala, aby se žalobci takto chovat přestali, avšak často nadto dochází ke hluku způsobenému vjezdovou branou na pozemku žalobců. Není pravdou, že by žalobci průjezd užívali s plným vědomím žalované či její právní předchůdkyně, předmětný pozemek byl v užívání socialistické organizace a teprve v roce [rok] bylo užívací právo navráceno právní předchůdkyni. Ze samotného souhlasu s užíváním pozemků nelze dovodit, že došlo k vydržení služebnosti, neboť žádný ze žalobců neprokazuje, že se žalovanou uzavřel dohodu o povolení nezbytné cesty za náhradu. Žalovaná poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp zn. [spisová značka], a pro případ, že žalobci prokáží, že požadovanou služebnost vydrželi, uplatňuje žalovaná námitku promlčení, neboť žalobci své právo neuplatnili do 3 let od doby, kdy žalovaná projevila nesouhlas s tím, aby žalobci její pozemek užívali. Již v roce [rok] účastníci jednali o dohodě, což žalovaná zdejšímu soudu sdělila ve vyjádření ze dne [datum rozhodnutí] ve věci sp. zn. [spisová značka]. Výslovný nesouhlas žalované s užíváním pozemku žalobci pak zazněl především v závěrečné řeči v uvedené věci dne [datum], a lhůta k promlčení nároku žalobců tak začala běžet nejpozději dne [datum]. V duplice k vyjádření žalobců pak uvedla, že žalobci neuvedli žádné nové argumenty proti jejímu tvrzení, že pouhý souhlas s užíváním pozemku nemůže mít za následek vydržení služebnosti nezbytné cesty.

3. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:

4. Z geometrického plánu pro zaměření novostavby ze dne [datum] bylo zjištěno, že došlo k vyměření novostavby domu manželů [příjmení] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Z přiloženého geometrického plánu pro téže katastrální území ze dne [datum] bylo zjištěno, že při veřejné komunikaci umístěné na pozemku parc. [číslo] se před pozemky parc. [číslo] nachází úzký pozemek trojúhelníkového tvaru parc. [číslo].

5. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizována tři slova] [obec] k žádosti [jméno] [příjmení] povolil užívání domu postaveného na pozemku parc. [číslo] ve [obec]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] ve [obec] ze dne [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že předmětné novostavbě rodinného domu bylo přiděleno [adresa].

7. Z odvolání žalované do usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že sousedský spor mezi účastníky o vstup na předmětný pozemek trvá již mnoho let, což dokládá emailovou komunikací z roku [rok].

8. Z (odvolacím soudem změněného) rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud v řízení o návrhu žalobců na zřízení služebnosti rozhodl o zřízení služebnosti nezbytné cesty pro průjezd a průchod přes pozemek žalované parc. [číslo] na parcelu žalobců parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], v šíři a rozsahu dle přiloženého geometrického plánu. Za zřízení služebnosti byli žalobci povinni žalované uhradit [částka] a následně hradit ročně částku [částka].

9. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a kterým byl změněn citovaný rozsudek [název soudu], bylo zjištěno, že návrh žalobců na zřízení služebnosti nezbytné cesty přes předmětný pozemek žalované byl pravomocně zamítnut. Odvolací soud zejména vyšel z toho, že se žalobci vlastní vinou připravili o možnost vjezdu na svůj pozemek, a své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že služebnost bylo možno zřídit také na pozemku parc. [číslo] ležícím mezi pozemkem žalované a veřejnou komunikací, přičemž žalobci potvrdili, že tento pozemek vlastní společnost [právnická osoba], která je vlastnicky ovládána dětmi žalobců. Následně se žalobci sami stali spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na [list vlastnictví] z důvodu požadavku hypoteční banky. Z dokazování v odvolacím řízení (odst. 12 a 13)„ vyplynulo, že žalobci a) a b) v rámci SJM byli k datu pořízení výpisu spoluvlastníky nemovitých věcí – pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je stavba domu [adresa], [obec], pozemků parc. [číslo] – zahrada a parc. [číslo] – [anonymizováno] plocha, [anonymizováno], s [anonymizováno] podílem [anonymizováno] Dalšími spoluvlastníky předmětných nemovitých věci byli [jméno] [celé jméno žalobce], roč. [rok], a Bc. [jméno] [celé jméno žalobkyně], roč. [rok], každý s podílem [anonymizováno] Právní účinky vkladu ve prospěch citovaných spoluvlastníků nastaly dne [datum], když vklad byl proveden na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Na předmětných nemovitých věcech bylo zřízeno zástavní právo smluvní k zajištění úvěru u [právnická osoba] s jistinou [anonymizována tři slova] K č a pro celkové dluhy, které mohou vzniknout v částce do výše [částka]. Podle výpisu z listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] ve stavu ke dni [datum], jsou práva k nemovitostem dotčena změnou (řízení sp. zn. V [číslo]), dle informací o řízení bylo řízení o změnu vlastnictví na podkladu darovací smlouvy zahájeno dne [datum] (13.) Darovací smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi žalobcem a) a žalobkyní b) jako dárci a Bc. [jméno] [celé jméno žalobkyně], roč. [rok], a [jméno] [celé jméno žalobce], roč. [rok], jako obdarovanými, darovali žalobci svůj spoluvlastnický podíl o velikosti id. [anonymizováno] k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], svým dětem, každému v podílu id. . S tímto převodem udělila souhlas [právnická osoba] s podmínkou, že nebude ujednáno žádné věcné břemeno. Dne [datum] podali účastníci uvedené smlouvy návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch obdarovaných, řízení je vedeno pod sp. V [číslo] a doposud nebylo skončeno. Darovací smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi žalobkyní c) jako dárkyní a žalobcem a) jako obdarovaným, darovala žalobkyně c) svůj spoluvlastnický podíl o velikosti id. k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], tj. pozemku st. parc. [číslo] s domem [adresa], a pozemku parc. [číslo] žalobci a). S tímto převodem udělila souhlas [právnická osoba] s podmínkou, že nebude ujednáno žádné věcné břemeno. Dne [datum] podali účastníci uvedené smlouvy návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch obdarovaných, řízení je vedeno pod sp. V [číslo]“ Odvolací soud dále připomněl, že žalobci u zdejšího soudu již podali (tuto) žalobu na vydržení předmětné služebnosti datovanou [datum]. Lze rekapitulovat, že žalobci se domáhají zřízení práva nezbytné cesty (v podobě věcného práva služebnosti) ke svému pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům [adresa] a jenž je zcela obklopen jejich pozemkem parc. [číslo] přes pozemek žalované parc. [číslo] jenž odděluje jejich pozemky od veřejné komunikace, s poukazem na dlouhodobě narušené vztahy se žalovanou za účelem nastolení právní jistoty. V odst. 25 a 26 odvolací soud připomněl relevantní judikaturu:„ Při posuzování je třeba mít na paměti, že podmínkou obsaženou v § 1032 odst. 1 písm. b) o.z. nemá být sankcionována sama o sobě skutečnost, že někdo nabyl nemovitou věc bez přístupu, nýbrž především ta okolnost, že nabyvatel se lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k pozemku po jeho nabytí umožněn sousedy či povolen soudem, přičemž se nepokusil si přístup zajistit před nabytím nemovité věci sám, ačkoliv tak nepochybně učinit mohl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). (26.) Prodal-li ten, kdo žádá o zřízení cesty z nouze, pozemek, přes nějž měl dosud spojení se sítí veřejných cest, aniž si při tom výslovně vyhradil přes pozemek služebnost cesty, nelze v tom ještě spatřovat nápadnou nedbalost jeho ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] Než pouhá skutečnost odprodeje pozemku poskytujícího komunikaci bez výslovného vymínění si služebnosti cesty nestačí sama k závěru o patrné nedbalosti navrhovatele. Tím přece ještě není vyloučeno, že navrhovatel měl při prodeji pozemků důvody opravňující i opatrného člověka k přesvědčení, že je zbytečné ujednávat výslovně nějakou služebnost, např. mohl-li spoléhat na místní zvyk, podle něhož soused povoluje ochotně sousedu přejezd přes pozemek (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] ([příjmení], [číslo]).“ V odst. 29 odvolací soud věc po právní stránce posoudil takto:„ Pokud následně žalobci a) a b) převedli svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví] (darovací smlouvou ze dne [datum]) na ostatní spoluvlastníky – své děti, aniž by si právně (obligačně nebo formou služebnosti) ošetřili možnost přístupu na dotčené pozemky na [list vlastnictví] za pomoci pozemků převáděných, pak toto jednání lze považovat za„ vzdání“ se práva přístupu (v rozsahu práva cesty) z hrubé nedbalosti podle § 1032 písm. b) o.z. Žalobci v okamžiku předmětného právního jednání (k [datum]) věděli, že nemají řádně zajištěn přístup – z hlediska práva cesty, tj. příjezdu a odjezdu, na pozemky na [list vlastnictví] jinak než za pomoci převáděných pozemků, a to z poučení odvolacího soudu v tomto řízení, dále iniciovali neskončené řízení o určení služebnosti vydržením na pozemku žalované pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud převedli bez dalšího citované pozemky na další spoluvlastníky – své děti s vědomím, že ti s nimi mohou volně disponovat (viz vyjádření žalobců v odvolacím řízení), tj. odepřít jim přes ně průjezd, převést je na třetí osobu apod., pak nepřiměřeně okolnostem případu spoléhají, že budou mít do budoucna přístup zajištěn jinak – rozhodnutím soudu. Jde tak z jejich strany o lehkomyslný přístup s intenzitou, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Na tom nic nemůže změnit ani tvrzení žalobců a) a b), že nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] od počátku nabyli nikoliv s úmyslem vlastnit je do budoucna, ale za účelem jejich následného darování dětem a za účelem zajištění snadnějšího úvěrování, když měli dánu možnost různých právních řešení (např. nájemní smlouvy, oddělení části pozemku). Dopady takového lehkomyslného jednání však není možno přenášet na žalovanou a zasahovat do jejího vlastnického práva formou nuceného zřízení služebnosti. Pokud pak žalobci setrvávají na svém návrhu na zatížení pozemku v místě současné brány, tj. při vlastnické hranici s pozemkem žalované parc. [číslo] pak tak činí jen za účelem pohodlnějšího spojení, tedy z nepřípustného důvodu. Odvolací soud se s ohledem na citované důvody již následně nezabýval otázkou technických možností a rozsahu zřízení služebnosti cesty přes pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalované, když pro jeho zatížení již nejsou dány důvody. Je třeba však podotknout, že ani v tomto směru žalobci odpovídající důkazy nepředložili, když např. zakázkový list zjevně dokládal náklady na zhotovení celého plotu v jiném (podstatně vyšším) standardu a kvalitě, než pouhé náklady na přemístění vrat do místa určeného soudem I. stupně a přiměřené zacelení otvoru ve stávajícím místě.“ 10. Z obsahu spisu [název soudu] [spisová značka] (žaloba, vyjádření k odvolání žalované) bylo zjištěno, že žalobci v [anonymizována dvě slova] datované [datum] uvedli, že žalovaná v uplynulých dnech rozhlašovala, že žalobcům znemožní vstup na svůj [anonymizováno]. Ve vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalované žalobci v [anonymizováno] uvedli, že nemohou souhlasit s tvrzením žalované, že jim nebrání chodit a jezdit přes svůj pozemek.

11. Další dokazování soud s ohledem na již uvedené právní posouzení věci pro nadbytečnost neprováděl. Provedeným dokazováním tak byl zjištěn a potvrzen skutkový stav, jak je dlouhodobě znám především účastníkům samotným, tedy že pozemek žalobců parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům [adresa] a jenž je zcela obklopen jejich pozemkem parc. [číslo] od veřejné komunikace odděluje pozemek žalované parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Dále je z citovaného rozsudku [název soudu] a především z tvrzení samotných žalobců a stanoviska žalované nesporné, že žalobci se dobrovolně vzdali spoluvlastnického podílu id. [anonymizováno] k pozemkům parc. [číslo] parc. [číslo] resp. jej převedli na své děti, aniž by ve vztahu k těmto pozemků iniciovali zřízení věcného břemene či služebnosti za účelem přístupu k pozemku parc. [číslo] který by byl možný.

12. Po právní stránce soud věc posoudil zejména dle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle něhož se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Po poučení dle ust. § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení žalobci uvedli, že nemají jinou možnost ke vjezdu na svůj pozemek (bez vynaložení nepřiměřených nákladů), než využívat pozemek žalované. Případná nemožnost přístupu, kterou by soud svým rozhodnutím mohl nastolit, by mohla vést ke znehodnocení jejich pozemků, na které si brali úvěr. Žalobci nemají však zjištěno, zda by bance případně stačila úprava přístupu dle rozsudku zdejšího soudu ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K tvrzení žalobců a připojenému důkazu na listu [číslo] násl. spisu soud s ohledem na provedenou koncentraci řízení již nemohl přihlížet.

14. Dle ust. § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

15. Dle ust. § 3030 o. z. se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I.

16. Dle ust. § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

17. Dle ust. § 1260 o. z. se služebnost nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

18. Dle ust. § 1264 odst. 1 o. z. není-li míra služebnosti určena, rozhoduje potřeba panujícího pozemku.

19. Dle ust. § 151n odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.

20. Dle ust. § 151o odst. 1 obč. zák. věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.

21. V dané věci je nepochybné, že se žalobci u zdejšího soudu (opětovně) domáhají„ faktického vytvoření“ služebnosti nezbytné cesty přes pozemek žalované k vlastním nemovitým věcem a v (tomto) řízení zahájeném podáním žaloby dne [datum] argumentují, že služebnost vydrželi, přičemž v předcházejícím řízení sp. zn. [spisová značka] zahájeném žalobou datovanou [datum rozhodnutí] svá tvrzení stavěli na tom, že požadovanou služebnost je nutno zřídit z důvodu sousedského sporu se žalovanou.

22. Jak naznačeno výše a jak soud žalobce poučil při jednání, pro úspěch podané žaloby na určení jsou žalobci na prvním místě dle ust. § 80 o. s. ř. povinni tvrdit a prokázat, že na požadovaném určení (vydržení služebnosti nezbytné cesty) mají naléhavý právní zájem. Tento neurčitý právní pojem je přitom vždy nutno vykládat individuálně, s přihlédnutím ke všem okolnostem souzené věci. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cdon 1338/96 či 21 Cdo 236/2017, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2017, č. j. 26 Co 57/2017-120) lze hodnotit zejména to, zda žalobci v daném případě mají možnost žalovat na plnění, zda by jejich vlastnické právo bez požadovaného určení mohlo být nejisté (případně zda by skutečný stav mohl odporovat zápisu v katastru nemovitostí), zda nápravy případně nelze dosáhnout jinak a zda lze právní ochranu poskytnout dříve, než dojde k porušení právního vztahu či práva.

23. Již jen s ohledem na uplatněnou žalobní argumentaci soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobců není dán. Uvedené platí tím spíše se zohledněním odůvodnění výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl pravomocně zamítnut předchozí návrh žalobců. Soud má za to, že pořadí podání obou žalob nebylo toliko„ nešťastným“, jak k dotazu sdělil právní zástupce žalobců, nýbrž s ohledem na korektiv dobrých mravů (§ 2 odst. 3 a násl. o. z.) jde o evidentní rozpor v postoji žalobců, kteří se na jedné straně domáhají zřízení služebnosti z důvodu sousedského sporu a na straně druhé (navíc v situaci, kdy mohli očekávat nepříznivé rozhodnutí odvolacího soudu) před pravomocným skončením řízení podají žalobu na určení, že vydrželi služebnost, jejíž zřízení požadují.

24. V dané věci není vlastnické právo žalobců nijak ohroženo, jejich právní postavení není nejisté a domnělé právní ochrany formou určení, že vydrželi služebnost, se žalobci – s odkazem na výše uvedené – nemohou úspěšně domáhat formou omezení vlastnického práva žalované (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) v situaci, kdy se převodem vlastnického práva k jiným nemovitým věcem (nadto ve prospěch svých dětí) vzdali přístupu k vlastním nemovitým věcem, jak rozvedl již Krajský soud v Praze ve shora citovaném rozsudku. Ve skutečnosti se žalobci dle vlastního tvrzení domáhají vytvoření přístupu bez vynaložení nepřiměřených nákladů.

25. V aktuálním nálezu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 ze dne [datum] Ústavní soud připomněl, že„ (…) v nálezu ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 2103/20 Ústavní soud vyslovil, že základní práva a svobody, jako je i právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny, působí i v horizontálních vztazích (mezi soukromými osobami) tak, že prozařují normami podústavního práva. Zvláště při aplikaci korektivu dobrých mravů a funkčně obdobných ustanovení je třeba toto působení zohledňovat. (…) Nejvyšší soud ustáleně vychází z předpokladu, že dobré mravy představují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. 26 Cdo 1865/2004 či ze dne 12. 11. 2014 sp. zn. 31 Cdo 3931/2013). Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále platí, že pro závěr, že je výkon práva v rozporu s dobrými mravy, není relevantní zavinění jednajícího, resp. vědomí takového rozporu s dobrými mravy (srov. např. rozsudek ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 25 Cdo 4209/2011 či ze dne 17. 3. 2014 sp. zn. 28 Cdo 4180/2013). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001 sp. zn. 25 Cdo 2895/99 uplatnění korektivu dobrých mravů přichází v úvahu nejen při tzv. šikanózním výkonu práva, ale rovněž, je-li zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srov. dále např. usnesení ze dne 29. 3. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4358/2015 či ze dne 11. 2. 2020 č. j. 26 Cdo 3689/2019-526). Ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku je obecným ustanovením hmotněprávní povahy, které dává soudu možnost posoudit, zda výkon subjektivního práva je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, umožňuje mu odepřít ochranu výkonu práva, které sice je v mezích zákona, avšak v konkrétní situaci může jeho realizace znamenat nepřiměřenou tvrdost. Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 24. 9. 2009 sp. zn. 33 Cdo 754/2007) vyložil, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití § 3 odst. 1 občanského zákoníku, je třeba učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tj. jak okolnosti, které uplatňuje ten, kdo se uvedeného ustanovení dožaduje, tak všechny okolnosti na straně toho, kdo se výkonu práva domáhá. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy. Za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001 sp. zn. 29 Cdo 228/2000, ze dne 29. 7. 2002 sp. zn. 33 Odo 115/2001, ze dne 25. 10. 2004 sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. 12. 2004 sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16. 3. 2005 sp. zn. 33 Odo 29/2005, ze dne 30. 8. 2006 sp. zn. 25 Cdo 722/2005, ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 33 Cdo 1406/2007, ze dne 24. 7. 2009 sp. zn. 33 Cdo 4398/2007, ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 26 Cdo 3689/2019, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998 sp. zn. II. ÚS 249/97 (U 14/10 SbNU 383)). Není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana.“ 26. Měli-by žalobci skutečně za to, že požadovanou služebnost vydrželi, a to na základě tvrzeného dlouholetého souhlasu žalované (resp. jejích právních předchůdců), a bylo-li by podání žaloby vyvoláno následným sousedským sporem, postrádá smyslu, aby se nejprve domáhali zřízení služebnosti za úplatu a následně – před skončením tohoto řízení – se domáhali určení, že požadované právo ve skutečnosti již vydrželi. Uvedený procesní postup soud jednoznačně hodnotí jako rozporný s dobrými mravy, neboť nebylo sporu o tom, že žalovaná žalobcům skutečně dlouhodobě nebránila v přejezdu přes svůj pozemek (v zájmu zachování sousedských vztahů, čemuž soud nemá důvod nevěřit), své stanovisko změnila právě pro vzniklé neshody se žalobci, na což žalobci reagovali podáním žaloby o zřízení služebnosti. Vzniklou situaci nebylo namístě vyřešit jinak než zcela prostě a jednoduše vzájemnou dohodou, na jejímž základě by žalovaná deklarovala trvání souhlasu s průjezdem a žalobci činili vše, aby její vlastnické právo omezovali v nejmenší možné míře. Za daného stavu se navíc žalobci dobrovolně vzdali přístupu z jiných pozemků, které (spolu) vlastnili, což je nutno hodnotit jako hrubou nedbalost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Přitom realizací přístupu z těchto pozemků by se žalobci zcela vyhnuli zhoršování vztahů se žalovanou.

27. S ohledem na vše výše uvedené soud s přihlédnutím k hledisku dobrých mravů dospěl k závěru, že žalobci nemají naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobu z tohoto důvodu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm.) a), d), g) a i) a.t. (převzetí a příprava zastoupení, čtyři písemná vyjádření ve věci, účast na jednání soudu a jednání s protistranou) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 písm. f) a.t. (účast na vyhlášení rozsudku) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a.t. Oproti předloženému vyúčtování soud nepřiznal odměnu za doplnění obranných tvrzení k výzvě soudu, neboť tato tvrzení měla a mohla být uvedena již v předcházejícím vyjádření k žalobě a nepřiznal ani (další) odměnu za jednání s protistranou, neboť právní zástupce žalované doložil emailovou komunikaci, avšak nikoli další podklady, z nichž by šlo usoudit, že především z časového hlediska takováto jednání představují dva úkony právní služby.

Poučení