23 C 72/2021-59

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Borisem Filemonem ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa] za účasti: 1) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] o žalobě proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Žaloba o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobce a) k nemovitostem, a to ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. k jednotce [číslo] v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] k podílu ve výši [číslo] na pozemcích parc. [číslo] to vše v k.ú. [část obce], podle darovací smlouvy ze dne 21. 6. 2019, se zamítá.

II. Žaloba o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně b) k nemovitostem, a to ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. k jednotce [číslo] v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] k podílu ve výši [číslo] na pozemcích parc. [číslo] to vše v k.ú. [část obce], podle darovací smlouvy ze dne 21. 6. 2019, se zamítá.

III. Žalobce a), žalobkyně b) a další účastnice [číslo] jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit další účastnici [číslo] na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce další účastnice [číslo].

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 4. 10. 2021 se žalobci domáhali nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město (dále jen„ katastrální úřad“) ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jen„ napadené rozhodnutí“). Napadené rozhodnutí mělo být nahrazeno tak, že se ve prospěch každého ze žalobců povoluje vklad vlastnického práva k nemovitostem, a to ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. k jednotce [číslo] v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] k podílu ve výši [číslo] na pozemcích parc. [číslo] to vše v k.ú. [část obce] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Vlastnické právo mělo přejít na žalobce na základě darovací smlouvy ze dne 21. 6. 2019 uzavřené mezi [jméno] [příjmení], babičkou žalobců, v době podání návrhu na vklad již zemřelou, na straně darující a žalobci a) a b) na straně obdarovaných (dále jen„ darovací smlouva“).

2. Jelikož katastrální úřad napadené rozhodnutí odůvodnil chybným označením předmětných nemovitostí, uvedli žalobci ve vztahu k napadenému rozhodnutí, že nesprávnost označení předmětných nemovitostí nemá a priori způsobit neplatnost převodu. Dle jejich názoru je z darovací smlouvy patrné, jaké nemovitosti byly předmětem darování, v darovací smlouvě je správně uvedeno katastrální území i obec, číslo popisné i orientační budovy, ve které je jednotka umístěna, jakož i označení parcely, na které se budova nachází. Samotné označení jednotky účastníci darovací smlouvy převzali z evidence bytového družstva ještě z doby, kdy byla převáděná jednotka družstevním bytem. Navíc dárkyně žádnou další zaměnitelnou nemovitost nevlastnila. Prodlevy mezi jednotlivými úkony v rámci převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem byly způsobeny neznalostí věci ze strany žalobců, kteří nesprávně pochopili vzájemný vztah a význam darovací smlouvy a následně až vkladu práva do katastru nemovitostí.

3. Další účastnice č. 1 navrhla žalobu odmítnout z důvodu překážky věci rozhodnuté již ve fázi řízení před katastrálním úřadem, popřípadě zamítnout. Na podkladu darovací smlouvy byl již jednou zamítnut návrh na vklad, a to rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Na to žalobci nijak nereagovali a až v průběhu dědického řízení po [jméno] [příjmení] podali nový návrh na vklad na základě totožné listiny. Další účastnice č. 1 se zcela ztotožnila s námitkami katastrálního úřadu a důvody, pro které tento rozhodl napadeným rozhodnutím. Vymezení předmětu v darovací smlouvě se liší od vymezení předmětu v návrhu na vklad, darovací smlouva neobsahuje určení podílů, ve kterých měli žalobci nemovitost nabýt, obsahuje neexistující číslo jednotky, nesprávné označení budovy, absentuje také převod podílu na pozemcích, které k jednotce náleží.

4. Další účastnice č. 2 se žalobou souhlasila a navrhla jí vyhovět. Podle jejího vyjádření bylo záměrem [jméno] [příjmení] darovat předmětné nemovitosti žalobcům, darovací smlouvu připravoval žalobce a) sám a využil při její přípravě dokumenty, které měla [jméno] [příjmení] k dispozici od bytového družstva z doby, kdy byla jednotka družstevním bytem. Oba žalobci, účastnice č. 2 i dárkyně [jméno] [příjmení] byli přesvědčeni, že nárok žalobců na předmětné nemovitosti je nepochybný a zamítnutí návrhu ze strany katastrálního úřadu nepovažovali za překážku.

5. Soud vyzval postupem dle § 250c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), katastrální úřad, aby se k žalobě vyjádřil. Tento pouze ve stručnosti uvedl, že setrvává na důvodech uvedených v napadeném rozhodnutí, z darovací smlouvy nelze ani výkladem bez pochybností určit, jaká jednotka má být předmětem převodu a už vůbec nelze dovodit úmysl převést spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce].

6. Soud se zabýval na základě žaloby podané podle části páté o.s.ř. tím, zda katastrální úřad jako správní orgán důvodně zamítl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobci jsou ve smyslu ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. aktivně legitimováni k podání žaloby, neboť tvrdí, že byli rozhodnutím správního orgánu dotčeni na svých právech. Žaloba byla podána včas ve smyslu § 18 odst. 5 zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona (dále jen „k.z.“).

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ohledně [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] soud zjistil, že na tomto LV je stále ještě zapsáno vlastnické právo pro [jméno] [příjmení] k jednotce [číslo] což je jednotka vymezená dle zákona č. 72/1994 Sb., zákon o vlastnictví bytů (dále jen„ ZVB“) a nachází se v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce].

8. Z připojeného spisu katastrálního úřadu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] soud provedl dokazování následujícími listinami a zjistil z nich: Z návrhu na vklad soud zjistil, že dne [datum] obdržel katastrální úřad návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch obou žalobců, každého v rozsahu vlastnického podílu , k nemovitostem, a to konkrétně k jednotce [číslo] v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] spolu se souvisejícím podílem ve výši [číslo] na společných částech domu, a dále k podílu ve výši [číslo] na pozemcích parc. [číslo] to vše v k.ú. [část obce].

9. Přílohou návrhu na vklad byla darovací smlouva uzavřená dne 21. 6. 2019 mezi paní [jméno] [příjmení] jako dárkyní a žalobci jako obdarovanými. Předmět darovaní byl vymezen jako jednotka [číslo] v budově s [adresa] [anonymizována dvě slova], PSČ [PSČ], okres [okres], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]. Součástí předmětu darování byl taktéž spoluvlastnický podíl [číslo] na společných částech budovy postavené na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Součástí darovací smlouvy bylo dále ujednání, že v případě zamítnutí návrhu na povolení vkladu do katastru nemovitostí se smluvní strany zavazují poskytnout si vzájemnou součinnost k odstranění případných vad či uzavření nové smlouvy s obdobným obsahem, ale respektující případně vytčené vady ze strany katastrálního úřadu.

10. Další přílohou návrhu byl dokument označený jako Stanovení výše měsíčních plateb za služby spojené s užíváním bytu. Z tohoto soud zjistil, že bytové družstvo [anonymizována dvě slova] stanovilo v prosinci 2004 na následující rok pro paní [jméno] [příjmení] měsíční zálohy za služby spojené s užíváním bytu a tento byt byl označen [číslo]. Stejným číslem byl byt označen taktéž na půdorysu a evidenční [číslo] bylo uvedeno i na předpisu zálohových plateb z prosince 2001 na rok 2002.

11. Ze seznámení s podklady pro rozhodnutí ze dne [datum] má soud za prokázané, že katastrální úřad si byl vědom probíhajícího dědického řízení po dárkyni paní [jméno] [příjmení], avšak nepřerušil vkladové řízení, neboť shledal neodstranitelné vady vkladové listiny. Tyto spočívají v neexistenci darované jednotky [číslo] v budově s [adresa] [anonymizována dvě slova], PSČ [PSČ], okres [okres], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], dále v nesouladu vkladové listiny a návrhu na vklad, který byl podán ohledně jinak označené jednotky a v neposlední řadě, že dle darovací smlouvy není převáděn podíl na zastavěných pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce].

12. Jelikož se žalobci k seznámení s podklady již dále nevyjádřili, katastrální úřad zamítl napadeným rozhodnutím ze dne [datum] návrh na vklad vlastnického práva. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí soud zjistil, že důvodem pro zamítnutí návrhu byl nesoulad mezi vkladovou listinou a navrhovaným vkladem. Na základě vkladové listiny mělo být převedeno vlastnické právo k jednotce [číslo] v návrhu na vklad byla uvedena jednotka [číslo]. Součástí převodu vlastnického práva také nebyly všechny nezbytné spoluvlastnické podíly dle ZVB, budova byla označena nesprávným číslem popisným a darovací smlouva je z části nesrozumitelná.

13. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je taktéž patrné, že žalobce a) podal na základě stejné vkladové listiny návrh na vklad již v [anonymizováno] [rok] a katastr nemovitostí návrh ze stejných důvodů zamítl v řízení sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]. Seznámení s podklady pro rozhodnutí v tomto řízení, které obsahovalo také výčet zjištěných vad, bylo žalobci a) doručeno dne [datum].

14. Jelikož těžiště sporu leží především v právním hodnocení vkladové listiny, zdejší soud ve stručnosti uzavírá, že dárkyně [jméno] [příjmení] uzavřela dne 21. 6. 2019 se žalobci darovací smlouvu, ve které byl předmět darování vymezen jako jednotka [číslo] v budově s [adresa] [anonymizována dvě slova], PSČ [PSČ], okres [okres], parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]. Taková jednotka však v katastru nemovitostí neexistuje. Na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] je zapsáno vlastnické právo dárkyně pouze k jednotce [číslo]. Součástí předmětu darování byl také spoluvlastnický podíl na společných částech budovy, nikoliv však již spoluvlastnický podíl na příslušných pozemcích. Při označení jednotky ve smlouvě žalobci vycházeli z označení, které používalo v minulosti bytové družstvo, dle katastru nemovitostí však žádná jednotka [číslo] v uvedené budově neexistuje. Žalobci se již jednou pokoušeli o provedení vkladu na základě totožné vkladové listiny, kdy jim katastrální úřad sdělil, že vklad nelze povolit. Aniž by došlo k jakékoliv změně či opravě ve vkladové listině, tak podali žalobci (nyní již po smrti dárkyně) znovu návrh na vklad, ve kterém se však nedomáhali vkladu vlastnického práva k jednotce [číslo] ale k jednotce [číslo] (vymezené dle ZVB), který katastrální úřad napadeným rozhodnutím opětovně zamítl.

15. Pokud se týká dalších navržených důkazů, pak tyto nebyly nezbytné pro rozhodnutí ve věci a soud je proto neprováděl. Listinami, které předložil žalobce (nájemní smlouva, uznání práva na převod bytu, vyúčtování služeb, zápis o předání díla), mělo být prokázáno, že i další osoby užívaly označení jednotky [číslo] pro předmětnou nemovitost. Pro jednání vůči katastru nemovitostí je však nezbytné užívat označení dle katastrálního operátu a způsoby, jakým jednotku označovaly jakékoliv třetí osoby, nejsou v tomto ohledu podstatné. Listinami z dědického spisu sp. zn. [spisová značka] o dědickém řízení po zemř. [jméno] [příjmení] či dokonce celým dědickým spisem soud dokazování neprováděl, neboť jeho obsah je mu znám z vlastní úřední činnosti (spis byl připojen ke sp. zn. [spisová značka]). Ke stanovení okruhu účastníků řízení dle dědického rozhodnutí se soud vyjadřuje v následujícím bodě. Pokud se jedná o hodnocení vkladové listiny ze strany soudního komisaře, pro rozhodnutí ve věci takové hodnocení nemá žádný význam. Taktéž soud neprovedl dokazování listinami ze spisu katastrálního úřadu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], jelikož skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí ve věci soud v tomto případě zjistil z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konečně soud neprovedl ani účastnické výpovědi. S ohledem na právní posouzení dle bodu 23 je nezbytné, aby obsah projevu vůle byl seznatelný ze samotné vkladové listiny. Dovozovat obsah projevu vůle z výpovědí účastníků ve vkladovém řízení (a navazujícím řízení dle části páté o.s.ř.) nelze. Účastnické výpovědi by tak nemohly mít vliv na hodnocení vkladové listiny.

16. Soud se po právní stránce zabýval nejdříve samotnými předpoklady pro projednání žaloby. Pokud se týká okruhu účastníků, tito jsou v řízení dle části páté o.s.ř. vymezeni zákonem a je věcí soudu z úřední povinnosti případné nedostatky v okruhu účastníků odstranit (srov. § 250a odst. 2 o.s.ř.). Soudu je z vlastní úřední činnosti známo (konkrétně z řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]), že dárkyně [jméno] [příjmení] před podáním návrhu na vklad zemřela dne [datum] a dědičkami po zemřelé jsou další účastnice č. 1 a 2. Jelikož návrh na vklad byl podán až po smrti dárkyně, nepostupoval soud ve smyslu § 107 o.s.ř. a nerozhodoval o procesním nástupnictví po zemřelé [jméno] [příjmení], neboť tato se nikdy účastníkem řízení před katastrálním úřadem nestala. Soud pouze ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] ověřil, kdo jsou právní nástupci dárkyně, a zda těmto odpovídá okruh účastníků řízení. Soud neprováděl v této otázce dokazování ve smyslu § 120 a násl. o.s.ř., neboť se nejednalo o zjišťování skutkového stavu za účelem rozhodnutí ve věci samé, ale pouze o řádné stanovení okruhu účastníků, se kterými bude soud v řízení jednat (přičemž zajištění splnění této podmínky je povinností soudu).

17. Ke vznesené námitce překážky věci rozsouzené soud uvádí, že skutečně byla na základě stejné vkladové listiny zahájena dvě vkladová řízení u katastrálního úřadu. První z nich skončilo zamítnutím návrhu dne [datum]. Druhé vyústilo ve vydání nyní napadeného rozhodnutí. Takový postup však nelze považovat za překážku věci rozhodnuté. Omezení dle § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, se vztahuje na případy, kdy je právo přiznáno nebo uložena povinnost, nikoliv na situace, kdy je žádost zamítnuta, řízení zastaveno apod. Ke stejnému závěru dospěl taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 752/18.

18. Při hodnocení merita věci se soud nejdříve zaměřil na správnost a určitost označení převáděných nemovitostí v darovací smlouvě. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že v případě právních úkonů o převodu nemovitostí převažuje obecný zájem na určitosti vlastnických práv, která působí absolutně ("proti všem"), nad zájmem účastníků právního úkonu na respektování jejich vůle. Proto musí být individualizace pozemku v písemném právním úkonu provedena natolik určitým způsobem, aby bylo i osobám třetím nepochybně zřejmé, které nemovitosti jsou jeho předmětem. Toho lze dosáhnout jen uvedením obce, parcelního čísla a katastrálního území, v němž nemovitosti leží. Pro posouzení smlouvy o převodu nemovitostí je významný jen ten projev vůle, který byl vyjádřen v písemné formě (viz např. rozsudek ze dne 22. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/98, publikovaný v Soudních rozhledech č. 9/2000).

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1148/99, pokud účastníci kupní smlouvy o převodu nemovitosti, pro kterou zákon vyžaduje obligatorně písemnou formu (§ 46 odst. 1 obč. zák.) uvedou ve smlouvě omylem parcelní číslo jiné nemovitosti, než kterou hodlají ve skutečnosti převést, aniž by šlo jen o chybu ve psaní, nenabude kupující vlastnické právo k nemovitosti, která není ve smlouvě výslovně označena.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/98, pro posouzení určitosti smlouvy o převodu nemovitostí je významný jen ten projev vůle, který byl vyjádřen v písemné formě. Je-li písemná smlouva o převodu nemovitosti objektivně neurčitá, je neplatná podle § 37 odst. 1 ObčZ i v případě, že účastníkům bylo zřejmé, které nemovitosti jsou předmětem převodu. Tento názor potvrdil následně Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1466/2002 nebo v usnesení ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1124/2010.

21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 30 Cdo 1485/2008, u nedostatků v označení předmětu právního úkonu je totiž nutno pečlivě rozlišovat, zda takové nedostatky zakládají vadu směřující k neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu či nikoliv; o tzv. podstatnou vadu jdoucí na vrub platnosti právního úkonu by se nemělo jednat v těch skutkových okolnostech, jestliže by správné označení předmětu učiněného právního úkonu bylo seznatelné podle dalších identifikačních znaků nebo i z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popř. objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, aniž by tím došlo k odklonu od toho, co bylo vyjádřeno navenek v písemné formě.

22. Pro ilustraci je možné uvést také názor, že za neurčité a nesrozumitelné označení pozemku lze považovat i situaci, kdy je např. špatně uvedena výměra pozemku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 680/96).

23. Dle názoru zdejšího soudu předmětná darovací smlouva a především označení předmětné nemovitosti v této smlouvě zákonným požadavkům nevyhovuje. V darovací smlouvě byla uvedena jednotka [číslo] v budově s [adresa] [anonymizována dvě slova] a takto je nutné chápat výslovný projev vůle dárkyně. Nejen že jednotka [číslo] v budově [adresa] postavené na pozemku parc. [číslo] to vše v k.ú. [část obce] neexistuje, ale i číslo popisné dané budovy je ve smlouvě uvedeno nesprávně, protože č.p. nikdy neobsahuje údaje za lomítkem. Při převodu nemovitosti je nezbytné, aby obsah projevu vůle byl zjistitelný přímo z vkladové listiny a to i libovolným třetím osobám, nikoliv jen stranám darovací smlouvy či osobám jinak obeznámeným s úmyslem dárkyně. V projednávaném sporu nelze z označení užitého v darovací smlouvě bez dalšího dovodit, že předmětem převodu má být právě jednotka [číslo]. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že stranám darovací smlouvy bylo zřejmé, o kterou nemovitost se má jednat. Vlastnické právo k nemovitostem působí„ erga omnes“, tedy nejen mezi účastníky smlouvy navzájem, ale i vůči jakékoliv třetí osobě. V tomto případě neexistuje způsob, jak by třetí osoba neznalá konkrétních okolností převodu mohla s jistotou zjistit, že jednotkou [číslo] se myslí právě jednotka [číslo]. S tímto závěrem jsou plně v souladu i výše uvedené názory Nejvyššího soudu. Nezbývá tedy než konstatovat, že předmětná darovací smlouva a především označení jednotky v této smlouvě zákonným požadavkům nevyhovuje a z tohoto důvodu je darovací smlouva neplatná. Pokud navíc právní řád poskytuje vysokou míru ochrany každému, kdo jedná v důvěře ve správnost údajů zapsaných v katastru nemovitostí (zásada materiální publicity katastru nemovitostí), pak je z pohledu zdejšího soudu zcela legitimní klást velmi přísné nároky na obsah i formu právního jednání, kterým dochází k převodům vlastnického práva k nemovitostem.

24. Pokud žalobci uvádějí, že při přípravě darovací smlouvy vycházel žalobce a) z označení jednotky v rámci evidence bytového družstva, pak takový argument nemá z právního hlediska žádný význam. Bytové družstvo či jakákoliv jiná osoba, ať již fyzická či právnická, si mohou vytvořit vlastní způsoby evidence majetku a různá evidenční označení či číselné řady a používat je pro svoji interní potřebu. Takové způsoby označení majetku, v tomto případě nemovitosti, však nelze uplatňovat ve vztahu ke katastru nemovitostí. Pokud by navíc žalobce a) nahlédl do katastru nemovitostí alespoň prostřednictvím základního vzdáleného přístupu, který je zdarma dostupný přes internet každému, pak by snadno zjistil, že dle katastru nemovitostí žádná jednotka [číslo] v dané budově neexistuje.

25. Jako zcela nepřípadnou považuje soud argumentaci žalobců, že předmět darování by měl být zjistitelný ze skutečnosti, že dárkyně žádnou jinou zaměnitelnou nemovitost nevlastnila. V darovací smlouvě bylo uvedeno označení jednotky, která měla být předmětem převodu, taková jednotka však v katastru nemovitostí neexistuje. Je zcela nerozhodné, kolik jiných nemovitostí dárkyně mohla v daném okamžiku vlastnit. Z pohledu soudu také snad není nutné zdůrazňovat, jak absurdní dopady by akceptace této argumentace mohla mít, kdy např. vlastník jediné nemovitosti by zřejmě mohl při převodu vlastnického práva zcela rezignovat na veškeré, byť třeba jen elementární, označení této nemovitosti právě s odkazem na skutečnost, že vlastní nemovitost jedinou a mělo by tedy být zřejmé, že právě tato je převáděna.

26. Dále se soud zabýval splněním podmínek dle ZVB. Konkrétně podle § 20 odst. 1 ZVB s převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce přechází spoluvlastnictví společných částí domu, popřípadě další práva a povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky a se spoluvlastnictvím společných částí domu.

27. Podle odst. 2 cit. ustanovení je-li vlastník jednotky podílovým spoluvlastníkem pozemku, lze vlastnictví k jednotce převést pouze současně s převodem spoluvlastnického podílu na pozemku. Přechod vlastnictví k jednotce je podmíněn přechodem spoluvlastnického podílu na pozemku.

28. Podle komentáře k ustanovení § 20 odst. 1 ZVB platí, že „ze zákona tedy musí jednoznačně vyplývat, že v případě, kdy dochází k převodu nebo přechodu vlastnického práva k jednotce, má se tím podle zákona na mysli převod či přechod vlastnického práva k jednotce (vymezené v § 2 písm. h), společně se spoluvlastnickým podílem ke společným částem domu, ve velikosti stanovené podle § 8 odst. 2 (což tvoří jeden neoddělitelný předmět vlastnického práva) a dále se spoluvlastnickým podílem k pozemku ve shodné velikosti (pokud je vlastník jednotky spoluvlastníkem pozemku), což tvoří druhý předmět vlastnického práva, neoddělitelně spojený podle Zákona s prvním předmětem (tj. s vlastnictvím jednotky a s ní neoddělitelně spojeným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu). (…) Není možné učinit předmětem převodu či přechodu např. jen samotnou jednotku, jak ji má na mysli § 2 písm. h), nebo jen samotný podíl na společných částech domu, jak je má na mysli § 2 písm. g), přináležející k jednotce (totéž platí o podílu k pozemku podle odst. 2). Spoluvlastnická práva ke společným částem domu tedy sledují právní osud jednotky, stejně tak jako spoluvlastnická práva k pozemku, na němž je dům s jednotkami postaven (pokud není pozemek ve vlastnictví jiné osoby než je původní vlastník budovy či než je vlastník jednotky).“ 29. Stejný komentář pak k odst. 2 cit. ustanovení doplňuje, že„ Zákon v odst. 2 tedy řeší pouze situaci, kdy vlastník jednotky je podílovým spoluvlastníkem pozemku. V takovém případě lze vlastnictví jednotky převést pouze současně s převodem spoluvlastnického podílu k pozemku. Úprava spoluvlastnického práva k pozemku je nedílnou součástí smlouvy o převodu vlastnictví jednotky a je její povinnou náležitostí podle § 6 odst. 1 písm. g), ve spojení s § 21 odst.

2. Není tedy možné, aby vlastník jednotky, který je podílovým spoluvlastníkem pozemku a toto spoluvlastnictví je spojeno s vlastnictvím jednotky, převedl jednotku a podíl na společných částech domu bez současného převodu spoluvlastnického podílu k pozemku. Taková smlouva by byla neplatná podle § 39 obč. zák. Totéž platí pro přechod spoluvlastnického podílu k pozemku v případě přechodu vlastnického práva k jednotce.“ (ČÁP, Jiří a Pavla SCHÖDELBAUEROVÁ. § 20 (Některé důsledky převodu vlastnictví jednotky). In: ČÁP, Jiří a Pavla SCHÖDELBAUEROVÁ. Zákon o vlastnictví bytů: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-)

30. Uvedené závěry byly přejaty i do soudní judikatury např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4662/2015, dle kterého„ Právní úprava obsažená v zákoně č. 72/1994 Sb. vytváří zvláštní druh spoluvlastnictví budovy, který spočívá ve (navzájem neoddělitelném) vlastnictví samotné jednotky (bytu či nebytového prostoru nebo rozestavěného bytu či rozestavěného nebytového prostoru, jako prostorově vymezené části domu) a ve spoluvlastnickém podílu na společných částech domu s ním spojeným ve velikosti určené podle ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. a jehož podstatu lze charakterizovat jako kombinaci tzv. reálného spoluvlastnictví (výlučného vlastnictví určitých prostorově vymezených částí budovy - jednotek) a podílového spoluvlastnictví (na společných částech domu). K tomuto vlastnictví (a spoluvlastnictví) neoddělitelně patří (jako samostatný předmět vlastnictví) spoluvlastnický podíl k pozemku, na kterém je budova s vymezenými jednotkami postavena, případně též k pozemku (funkčně) souvisejícímu, uvedenému v prohlášení vlastníka budovy, popřípadě jiné právo, které má převodce jednotky k pozemku, pokud původní vlastník budovy či jednotky nebyl jeho vlastníkem či spoluvlastníkem. V zájmu toho, aby byl tímto způsobem vzniklý„ vlastnický celek“ (vlastnické právo k jednotce, spoluvlastnické právo ke společným částem budovy a spoluvlastnické právo k souvisejícímu pozemku) zachován, zákon č. 72/1994 Sb. umožňuje převod (přechod) jen tohoto„ vlastnického celku“ (a samostatný převod jednotlivých„ vlastnictví“ je zakázán), neboť nositelem vlastnického práva k jednotce, spoluvlastnického práva ke společným částem budovy a spoluvlastnického práva k souvisejícímu pozemku nemohou být odlišné subjekty.“ 31. V darovací smlouvě je sice uvedeno, že předmětem převodu má být taktéž spoluvlastnický podíl ve výši [číslo] na společných částech budovy, ale nikoliv už spoluvlastnický podíl na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] ve výši [číslo]. V této části tedy darovací smlouva podmínkám dle ZVB nevyhovuje.

32. Podle § 17 odst. 1 k.z. ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru, b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad, c) právní jednání je učiněno v předepsané formě, d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí, e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání, g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin.

33. Podle § 18 odst. 1 k.z. jestliže jsou podmínky pro povolení vkladu splněny, katastrální úřad vklad povolí, nejdříve však po uplynutí lhůty 20 dnů ode dne odeslání informace podle § 16 odst.

1. V opačném případě, nebo i tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne.

34. V řízení nebylo sporu, že vkladová listina je listinou soukromou, katastrální úřad u ní proto zkoumal náležitosti dle § 17 odst. 1 k.z. Jak soud uvedl již výše v bodech 23 a násl. odůvodnění, z vkladové listiny nelze seznat, že by mělo být převáděno vlastnické právo k jednotce [číslo] uvedené v návrhu, naopak vkladová listina hovoří výlučně o jednotce [číslo] obsah vkladové listiny tedy neodůvodňuje navrhovaný vklad. Současně i kdyby soud dovodil, že na základě vkladové listiny má být převedeno vlastnické právo k jednotce [číslo] pak ve vkladové listině nebyl vyjádřen projev vůle převést spoluvlastnický podíl na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Takové znění vkladové listiny odporuje ZVB a vkladová listina je tak neplatná (viz bod 31 odůvodnění). Vkladová listina tudíž nesplňuje náležitosti dle § 17 odst. 1 písm. b), f) k.z., kdy kterýkoliv z těchto důvodů by i samostatně postačoval k zamítnutí návrhu na vklad. Zdejší soud dospěl k závěru, že katastrální úřad ve věci rozhodl správně a podanou žalobu dle části páté o.s.ř. postupem dle § 250i o.s.ř. zamítl.

35. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že zcela zásadní je v této věci dlouhodobá nečinnost žalobců (a konečně i dárkyně [jméno] [příjmení]) po podpisu darovací smlouvy. Ze zjištěných skutečností je patrné, že darovací smlouva byla uzavřena 21. 6. 2019, účastníci však první návrh na vklad podali až v [anonymizováno] [rok], tedy cca o půl roku později. Pokud byl žalobce a) dne [datum] informován o nedostatcích vkladové listiny, pak stále ještě zbývalo 9 měsíců, během kterých mohla být vkladová listina za života dárkyně upravena (dárkyně zemřela dne [datum]). Darovací smlouva s takovou možností výslovně počítala, neboť strany smlouvy byly povinny poskytnout si vzájemnou součinnost v případě, že by katastrální úřad zamítl návrh na vklad. Žalobci však na tuto možnost zcela rezignovali a otázku vkladu práva do katastru nemovitostí začali opětovně řešit až ve chvíli, kdy se projednávalo dědické řízení po dárkyni. Z formálního hlediska nelze v této situaci již vady darovací smlouvy odstranit a ani s ohledem na obecné zásady spravedlnosti nelze žalobě vyhovět, neboť žalobci postupovali v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt (právo přeje bdělým) a nijak nereagovali na průběh a výsledek prvního vkladového řízení. Jakkoliv neznalost zákona neomlouvá, z pohledu soudu by ještě bylo představitelné a snad i pochopitelné, pokud by stranám darovací smlouvy (potenciálně práva neznalým) vůbec nebylo známo, že pro převod vlastnického práva je nezbytný vklad do katastru nemovitostí. Pokud však účastníci (první) návrh na vklad podali, katastrální úřad jim nevyhověl a sdělil konkrétní námitky, proč na základě darovací smlouvy nelze vklad provést, pak muselo být žalobcům zřejmé, že darovací smlouva není zcela v pořádku a že je nezbytné se touto situací dále zabývat.

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., ale přihlédl taktéž ke specifické povaze řízení dle části páté o.s.ř. V této věci se nejedná o klasické sporné řízení mezi stranou žalující a stranou žalovanou a soud proto hodnotil faktický procesní postoj jednotlivých účastníků. Žalobci společně s další účastnicí č. 2 navrhovali žalobě vyhovět, naopak jediným, kdo se fakticky bránil žalobě, byla další účastnice č.

1. Soud proto s ohledem na zamítnutí žaloby zavázal oba žalobce spolu s další účastnicí č. 2, aby nahradili účastnici č. 1 účelně vynaložené náklady řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhlášky“) za 4 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 14. 12. 2021 a další vyjádření ze dne 25. 1. 2022, účast na jednání soudu dne 24. 5. 2022). Sazba mimosmluvní odměny za každý z úkonů právní služby činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky částku 3 100 Kč (při určení výše tarifní hodnoty soud vycházek z částky 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky). Dále náleží zástupci další účastnice č. 1 náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky za každý z úkonů právní služby ve výši á 300 Kč. K tomu je nutné připočíst 21 % DPH (zástupce doložil, že je plátcem DPH). Náklady řízení pro další účastnici č. 1 tak představují částku 16 456 Kč. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení