23 C 72/2023 - 384

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Vystrčila a přísedících Jany Doležalové a Věry Stastny ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupená advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], proti žalované: [Jméno žalované]., IČ [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované], zastoupené advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B], za účasti: [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa], o 215 350 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 58 483 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 483 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 156 867 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení od 26. 7. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná a vedlejší účastník [právnická osoba]. jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 62 531,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A].

IV. Žalovaná a vedlejší účastník [právnická osoba]. jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 63 996,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 215 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 7. 2023 do zaplacení z titulu náhrady nemateriální újmy na zdraví – ztížení společenského uplatnění, které na straně žalobkyně nastalo v důsledku pracovního úrazu, jenž žalobkyně utrpěla při výkonu práce pro žalovanou dne [datum]. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení rozdílu mezi již odčiněnou újmou, která byla žalovanou vyplacena v částce 350 805 Kč a náhradou újmy, která by žalobkyni náležela, pokud by nemateriální újma na zdravá byla oceňována dle ust. § 2958 občanského zákoníku a kterou žalobkyně dle znaleckého posudku [jméno FO] ocenila na částku 566 155 Kč. Při uplatňování tohoto nároku vychází žalobkyně z judikatury Ústavního soudu stran odškodňování pracovních úrazů (nález ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II ÚS 2925/20).

2. Mezitímním rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně [datum], č.j. [spisová značka], soud určil, že právní základ žalobou uplatněného nároku je opodstatněný, když dospěl k závěru, že žalobkyně v době, kdy byla zaměstnankyní žalované utrpěla pracovní úraz, za který žalovaná odpovídá, kdy jedním z nároků na náhradu škody vzniklých v příčinné souvislosti s pracovním úrazem je i nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Dále pak soud dospěl k závěru, že tento nárok dosud není promlčen. Předmětem dalšího řízení tak již byla toliko kvalifikace a kvantifikace nároku žalobkyně na náhradu ztížení společenského uplatnění. V této souvislosti soud podotýká, že lékařskými zprávami předloženými žalobkyní k důkazu, znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], posudkem o pracovní způsobilosti žalobkyně a odbornými vyjádřeními [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] se soud zabýval již v odůvodnění mezitímního rozsudku, na které soud v zájmu stručnosti plně odkazuje.

3. Z výpovědi znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že pokud se týká žalovanou a vedlejším účastníkem rozporovaných domén, stanovovala znalkyně omezení v doméně [hodnota] proto, že žalobkyně je sice schopna určitou činnost naplánovat, ale jsou omezeny její fyzické možnosti. Žalobkyně si třeba naplánuje úklid, ale v polovině zjistí, že to už nezvládá fyzicky. U domény [hodnota] je žalobkyně po [operaci], důsledkem je, že jí bolí záda. Činnosti jako běhání, skákání, lezení jsou spojeny s otřesy, ty dopady žalobkyni docela bolí, proto to hodnotila 50 %. Doména [hodnota] byla hodnocena proto, že žalobkyně nevydrží stát a sedět, proto toto omezení zohlednila i v dopravě, neboť doména se vztahuje i na schopnost používat dopravu jako spolujezdec. Problémy, které žalobkyně má, způsobují, že v dopravním prostředku nevydrží. Vadí jí i otřesy při provozu. Kratší cesty zvládá, obtíže má při delších cestách. V doméně [hodnota] znalkyně nehodnotila, zda žalobkyně řídí auto, ale že nemůže jezdit na kole, do této domény totiž spadá i dopravní prostředek poháněný vlastní silou. Doménu [hodnota] hodnotí proto, že souvisí se změnami polohy těla při vaření, žalobkyně je schopna si uvařit, ale u vaření dlouho nevydrží. Pokud se týká domén [hodnota] a [hodnota] žalobkyně nezvládne ujít to, co byla schopna ujít před úrazem, tuto schopnost je třeba hodnotit individuálně a u každé osoby posuzovat schopnost před úrazem a po něm. Navíc bylo třeba v doméně [hodnota] zohlednit, že žalobkyně má problém s chůzí do kopce, jde ale jen o lehčí obtíž.

4. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] vzal soud za prokázané, že žalobkyně před úrazem neměla závažnější zdravotní problémy, podstoupila akorát operaci kolene. Dříve jezdila na kole, jezdily na výlety, chodily na dlouhé procházky. Tyto činnosti nyní již vykonávat nemůže, nedokáže dlouho chodit kvůli těm zádům. Pomáhá jí s větším úklidem, nákupy atp.

5. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] vzal soud za prokázané, že před úrazem si žalobkyně před ní na žádné zdravotní problémy nestěžovala, po úraze chodila žalobkyni pomáhat s úklidem, nákupy, venčila jí i pejska. Teď je to o trochu lepší, ale ví, že i teď jí s nákupy a takovým pomáhá dcera nebo syn. Nebylo to s ní v pořádku ani po psychické stránce, bylo jí trapné, že jí musí děti pomáhat, že jí musí oblíkat ponožky, i kvůli práci, že jí brali jako invalidu, i když papírově není.

6. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že dříve jezdila na kole, chodila na výlety, pěší túry. Bavilo jí jezdit kempovat pod stanem, jezdili tak po celé republice. To teď už možné není. Problémy se spánkem stále má, koupila si kvalitní postel, tak je to lepší, ale i tak nemůže spát, spí třeba jen pár hodin. Na bolesti si už tak nějak zvykla, jen když to bolí fakt hodně, tak si vezme prášek. Nechce si vytvářet návyk na léky, tak si jej vezme třeba jednou za tři čtyři dny. Do kina chodí, ale musí různě poposedávat. Ani doma dlouho nevydrží sedět, jak ji chytnou záda, tak si musí lehnout, pak zas třeba na chvíli vstane, má to už tak naučené.

7. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne [datum], č. [hodnota] a z výpovědi znalkyně vzal soud za prokázané, že trvalé následky pracovního úrazu žalobkyně ze dne [datum] zahrnují především stav po [Anonymizováno]. Klasifikace dle MKN: [Anonymizováno] Z tělesných struktur byly postiženy [Anonymizováno]. Z tělesných funkci byly postiženy – [Anonymizováno]. Znalkyně shledala ztížení společenského uplatnění v doménách [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] Procentuální míra omezení žalobkyně dle Metodiky Nejvyššího soudu činí 2,73 %. Datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně po úrazu stanovila znalkyně na základě doplňující zprávy ortopeda ke dni [datum].

8. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

9. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

10. Podle § 271c zákoníku práce, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2 (odst. 1). Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti (odst. 2).

11. Podle § 2958 občanského zákoníku, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vzniká-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

12. Mezitímním rozsudkem soud určil, že jsou splněny podmínky pro odpovědnost žalované za škodu způsobenou pracovním úrazem, který žalobkyně utrpěla dne [datum], přičemž provedené dokazování vede soud k závěru, že pokud by vzniklá újma v podobě ztížení společenského uplatnění byla odškodňována dle zásad stanovených v ustanovení § 2958 občanského zákoníku, náležela by žalobkyni vyšší náhrada, než pokud by tatáž škoda byla odškodňována dle ust. § 271c zákoníku práce. Je tak na místě, aby soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II ÚS 2925/20 stanovil výši náhrady, v jaké má být odčiněna újma žalobkyně způsobená pracovním úrazem, dle zásad stanovených v § 2958 občanského zákoníku.

13. Soud předně podotýká, že nepovažoval za možné při stanovení výše této náhrady vyjít ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Aniž by se soud zabýval formálními vadami vytknutými v revizním znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], je znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] pro řízení nepoužitelný již jen proto, že nelze řádně přezkoumat správnost jeho závěrů. Z obsahu posudku totiž nelze jednoznačně zjistit, zda znalkyně při vypracování posudku vycházela i ze zpráv o zdravotním stavu žalobkyně před úrazovým dějem či nikoliv a pokud ano, tak z jakých konkrétních lékařských zpráv ve svém posudku vyšla. Posouzení zdravotního stavu poškozeného před úrazem a po něm (po ustálení zdravotního stavu) je přitom pro stanovení ztížení společenského uplatnění klíčové, neboť je nutné znát, jak se zdravotní stav poškozeného úrazovým dějem změnil a jaké činnosti po úrazu může poškozený vykonávat buď omezeně nebo vůbec, byť tyto činnosti před úrazem vykonával buď bez problémů nebo s problémy menšími, než po úrazu. Jak vyplývá z metodiky Nejvyššího soudu, tak zdravotní stav poškozeného se hodnotí v jednotlivých doménách ve dvou kategoriích – tzv. kapacita a výkon. V prvém případě jde o zjištění celkové ztráty potencionálu poškozeného bez kompenzačních pomůcek, a to v plném rozsahu všech domén kapacity. Nehodnotí se aktuální kapacita, nýbrž její snížení oproti předúrazovému stavu. Ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jsou však na jeho stranách 3 až 21 vesměs založeny lékařské zprávy, které byly vypracování až po úrazovém ději a tedy poškození zdraví žalobkyně. Nelze tak přezkoumat z jakých zpráv vycházela znalkyně při porovnání přeúrazového zdravotního stavu žalobkyně a zda případě tato zdravotnická dokumentace byla úplná. Souhlasit lze rovněž s námitkou zdvojování totožných následků v různých doménách, na což upozorňovala nejen znalkyně v revizním posudku, ale též odborná vyjádření předkládaná žalovanou a vedlejším účastníkem. Zjevně chybný je posudek i u domény [hodnota], neboť u této domény hodnotí znalkyně výkon kvalifikátorem [hodnota], tedy jako úplnou obtíž, kdy problém je přítomen více než 95 % času hodnocené činnosti s intenzitou, která zcela rozvrací každodenní život osoby. V případě možnosti vykonávat práci tak [znalkyně] ve výkonu hodnotila žalobkyni v podstatě jako invalidního člověka v nejvyšším stupni invalidity. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalobkyně byla po ustálení zdravotního stavu schopna vykonávat i dosavadní práci u žalované (byť s omezením) a že jí nebyl přiznán ani invalidní důchod v nejnižším stupni invalidity. Hodnocení znalkyně v této doméně je tak zjevně nadsazené, a to natolik, že se musí nutně promítnout do stanovení procentuální míry omezení žalobkyně a tedy i do stanovení základní (nutně nesprávně vyšší) základní částky náhrady. Tyto vady posudku se nepodařilo odstranit ani výslechem znalkyně (což byl důvod, proč soud nechal zpracovat posudek vlastní).

14. V případě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud žádné takové nedostatky neshledal. Znalkyně v posudku popsala z jakých materiálů při zpracování posudku vycházela, a to včetně lékařských zpráv žalobkyně z doby předúrazové, vysvětlila, jaká zjištění z těchto materiálů učinila a jak je hodnotila, a to nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemných souvislostech. Znalkyně rovněž provedla osobní vyšetření žalobkyně, učiněná zjištění pak porovnala s dřívějšími zjištěními o zdravotním stavu žalobkyně a náležitě vysvětlila, v čem se jednotlivá zjištění liší a proč tomu tak je. Znalkyně také objasnila, jakou metodu použila při zpracování posudku, přiřazení omezení žalobkyně do jednotlivých domén dle metodiky Nejvyššího soudu, včetně procentuálního omezení kapacity a výkonu v jednotlivých doménách pak znalkyně dostatečným způsobem odůvodnila, znalkyně pak rovněž dostatečně odůvodnila, jaká procentuální omezení použila ve sporné doméně [hodnota], proč tak učinila a proč nebylo možno postupovat tak, jak učinila ve svém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalkyně rovněž úplným způsobem zodpověděla soudem položené otázky v zadání znaleckého posudku. V jednotlivých závěrech znalce nejsou logické rozpory ani vzájemné nesrovnalosti mezi jednotlivými zjištěními znalce. Soud proto dospěl k závěru, že tento posudek je použitelný pro soudní řízení při určení základu pro stanovení výše náhrady nemateriální újmy žalobkyně.

15. Soud proto vyšel z toho, že procentuální omezení žalobkyně dle metodiky Nejvyššího soudu činí po zaokrouhlení 2,73 % (přesný výpočet procentuálního omezení uvádí znalkyně jako 2,7258597884 %. Zdravotní stav žalobkyně se ustálil až ke dni [datum] (znalkyně přitom vycházela z lékařské zprávy, kterou soud v době vydání mezitímního rozsudku neměl k dispozici). Výchozí rámcová částka pro rok [rok] činí 13 650 000 Kč. 2,7258597884 % z této výchozí částky pak po zaokrouhlení na celé koruny odpovídá částce 372 080 Kč. Tuto částku vzal soud jako základ pro další úvahy pro možnou modifikaci náhrady utrpěné nemateriální újmy žalobkyně, neboť soud je toho názoru, že ani v případě odškodňování pracovních úrazů by soud neměl přiznávat jen náhradu nemateriální újmy na zdraví stanovené ve výši dle metodiky Nejvyššího soudu. Hovoří-li Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II ÚS 2925/20 o tom, že poškozeným zaměstnancům by se mělo dostat zásadně stejné náhrady, jako kdyby jejich újma byla odškodňována dle ust. § 2958 občanského zákoníku, neznamená to nic jiného, než že i při odškodňování pracovního úrazu musí soud postupovat v zásadě stejně, jako kdyby odškodňoval nepracovní úraz a se základní částkou náhrady nemateriální újmy dle Metodiky musí dále pracovat, jinak by Metodiku aplikovat v rozporu s principy stanovenými v § 2958 občanského zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na poměrně již rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu, kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021 a další judikatury v něm uvedenou.

16. Nejvyšší soud jako možná kritéria pro modifikaci náhrady škody uvádí věk, zapojení poškozeného do společenských aktivit a okolnosti stanovené v § 2957 občanského zákoníku. V případě prvého modifikačního kritéria neshledal soud žádný důvod pro jeho aplikaci, neboť v době úrazu byla žalobkyně ve věku, pro který Nejvyšší soud nestanoví ani procentuální snížení ani procentuální navýšení. Zapojení do společenských aktivit se nijak nelišilo od průměrného člověka jejího věku, ani zde tak není důvod pro nějakou modifikaci. Odškodňován je pracovní úraz, za který žalovaná odpovídá objektivně, přičemž v řízení nebylo zjištěno, že k pracovnímu úrazu došlo zaviněním žalované kupř. porušením povinností na úseku bezpečnosti práce. Modifikační kritérium okolnostmi dle § 2957 občanského zákoníku proto rovněž odpadá.

17. Soud přesto dospěl k závěru, že okolnosti případu prostor pro určitou modifikaci základní částky náhrady vyžadují, neboť újma žalobkyně stanovená dle Metodiky plně nezohledňuje dopad omezení zdravotního stavu žalobkyně na celkovou kvalitu jejího života. Pochybnosti o plné kompenzaci všech následků pracovního úrazu žalobkyně má soud zejména v oblasti týkající se možnosti mobility žalobkyně. Soud nijak nerozporuje skutečnost, že znalkyně omezení v doméně [hodnota] povětšinou hodnotila jako mírnou obtíž, neboť tomu odpovídají i další skutková zjištění soudu, především to, jak své problémy v této oblasti popisuje sama žalobkyně. Soud je však toho názoru, že by mělo být více zohledněno to, jak omezení v této doméně dopadají na celkovou kvalitu života žalobkyně a možnosti její realizace ve společnosti v oblasti mobility, tedy možnosti přemisťovat se za uspokojováním základních ale i dalších potřeb. V případě žalobkyně je totiž pohyb omezován ve všech jeho podobách a způsobech, a to nejen pokud by žalobkyně vykonávala pohyb sama (chůze, jízdní kolo, řízení dopravního prostředku), ale též pokud se přemisťuje jako spolujezdec. Je to dáno tím, že žalobkyně má problémy s chůzí na delší vzdálenosti či složitějším terénu, není schopna jízdy na kole či jiném obdobném dopravním prostředku (vyloučen bude kupř. motocykl, neboť v jeho případě dozajista bude mít žalobkyně stejné obtíže, pro které je vyloučena její jízda na kole), řízení dopravního prostředku či užití jakéhokoliv dopravního prostředku je komplikováno tím, že kvůli zdravotnímu omezení – [Anonymizováno] – nedokáže žalobkyně dlouho stát či sedět (znalkyně uvádí limity 30 minut pro sed a 45 minut pro stoj). Žalobkyně sice volí různé kompenzační strategie – sama uvádí, že při sezení se různě ošívá, nebo že v MHD raději stojí – ale tyto strategie nemusí být účinné či možné ve všech případech. Je tomu tak především při cestách na delší vzdálenosti autobusem, neboť dopravci často ve smluvních podmínkách vyžadují, aby cestující při jízdě seděl a byl dokonce připoután bezpečnostním pásem. Obdobě může být možnosti vstát a projít se omezena v určitých situacích v letecké přepravě. Možnost přemisťování žalobkyně tak v určitých případech vyžaduje vyšší úsilí (naplánování cesty tak, aby využívala jen dopravní prostředky umožňující ji výše uvedené strategie) nebo vyšší diskomfort. V případě žalobkyně tak jde o situaci poněkud odlišnou od té, kdy je někdo po úraze sice též omezen v mobilitě, ale za užití kompenzačních pomůcek (např. vozidlo upravené na ruční řízení) se může přemisťovat bez dalších komplikací. Jak už bylo uvedeno, určité komplikace v přepravování vlastní osoby budou u žalobkyně dány vždy. Soud je proto toho názoru, že s ohledem na okolnosti případu by měl dát omezení žalobkyně v doméně [hodnota] větší váhu v rámci modifikace nároku na náhradu nemateriální újmy, kteroužto možnost připouští i Nejvyšší soud v odůvodnění výše uvedeného rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1361/2021. Popsané problémy žalobkyně dopadají do jejího života, toto omezení však i ve svém souhrnu může žalobkyně stále zvládat, byť s výše popsanými obtížemi. Soud proto onen diskomfort v běžném životě žalobkyně spočívající v celkovém omezení možnosti bezproblémové přepravy hodnotil toliko jako mírný a proto přistoupil k navýšení základní částky náhrady toliko o 5 % 18. Dále je soud toho názoru, že procentuální omezení žalobkyně stanovená znalcem dle Metodiky zcela nezohledňuje omezení žalobkyně v možnosti běžného odpočinku a regenerace životních sil. Metodika má sice doménu týkající se rekreace a volnočasových aktivit, v té však v rámci znaleckého posudku nebyla dle názoru soudu plně vyvážena skutečnost, že zdravotní omezení žalobkyně mají dopad do jejího každodenního běžného odpočinku a regenerace. Žalobkyně má problémy s delším sezením (limit 30 minut), zdravotní problémy po úraze mají dopad i na kvalitu spánku. Žalobkyně sice uvádí, že poté, co si koupila dobrou postel, se tyto problémy zlepšily, ale stále spí málo. Je obecně známo, že dlouhodobé problémy se spánkem mohou mít i vážné dopady na lidské zdraví. I běžný odpočinek žalobkyně je tak spojen s jistým diskomfortem. Nemožnost si řádně odpočnout a plně obnovit síly vynaložené při běžných i mimořádných denních úkolech pak musí mít dozajista dopad na kvalitu života žalobkyně, je-li zde tento problém přítomen neustále. Soud je toho názoru, že aby újma žalobkyně byla plně odčiněna dle zásad spravedlnosti, je na místě tento faktor při stanovení výše náhrady újmy též zohlednit, a to již jen proto, že jeho částečná kompenzace si vyžádala finanční náklady (lepší postel) a dle názorů znalkyně by mohl být dále zmírněn dalšími náklady (lázeňská péče atp.). Soud tento faktor hodnotil rovněž jen jako lehkou obtíž, neboť se v současné době projevuje jen v celkové kvalitě života žalobkyně (budoucnost při představě, že budu špatně spát a hůř si odpočinu, se nedá nazvat lepší budoucností), než že by žalobkyni výrazněji limitoval. Soud proto i tomto případě základní částku navýšil toliko jen o 5 %.

19. Soud se nedomnívá, že by uvedený postup představoval nepřípustné zdvojování náhrady jedné a téže újmy. K modifikaci základní částky náhrady škody přistoupil soud proto, že se domníval, že s ohledem na okolnosti případu relativní váha, která je metodikou Nejvyššího soudu přidělena pro jednotlivé domény, vzhledem ke zjištěným okolnostem případu plně nezohledňuje shora popsané následky úrazového děje do poúrazového života žalobkyně, a proto soud, aby vyhověl požadavku plné náhrady utrpěné újmy dle zásad slušnosti, výši přisouzené náhrady poněkud navýšil. Základní částka náhrady dle Metodiky činí 372 080 Kč, soud tuto navýšil celkem o 10 %, tj. o 37 208 Kč na částku 409 288 Kč. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyni již byla z titulu ztížení společenského uplatnění vyplacena náhrada ve výši 350 805 Kč. K úhradě tak dosud zbývá částka 58 483 Kč.

20. Soud proto podané žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to včetně uplatněného zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k dobrovolnému plnění, kdy v tomto okamžiku musela být žalovaná již zcela určitě v prodlení, neboť jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobkyně nárok na náhradu škody uplatňovala po žalované již před touto výzvou (viz komunikace účastníků o smírném urovnání popsaná v odůvodnění mezitímního rozsudku). Ve zbývající části pak soud požadovaný nárok na náhradu újmy zamítnul, když se nepodařilo prokázat, že by žalobkyni vznikla újma v takové výši, v jaké uplatňuje podanou žalobou.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Soud k tomuto rozhodnutí dospěl proto, že stanovení výše nároku na náhradu újmy záviselo na úvaze soudu, vypracovaný znalecký posudek byl pouze jedním z podkladů k tomu, aby soud mohl újmu kvalifikovaně vyčíslit (viz shora citovaný judikát stran práce soudů s Metodikou Nejvyššího soudu). Nejedná se tak o případ, kdy by žalobkyně vycházela z chybného posudku a kdy by proto mělo být rozhodováno o nákladech řízení dle kritéria úspěchu ve věci, ale o případ, kdy soud při rozhodování o výši nároku postupoval dle ust. § 136 o.s.ř. Při stanovení základu pro určení odměny advokáta vyšel soud v souladu s judikaturou (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015) z výše přisouzeného plnění, tedy z částky 58 483 Kč, čemuž dle ust. § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídá odměna ve výši 3 460 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalobkyně učinil v řízení celkem 12 úkonů právní služby a to: převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, jednání s protistranou před podáním žaloby, sepis žaloby, sepis vyjádření k námitkám žalovaného dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], návrh na doplnění dokazování dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis otázek na znalce dne [datum], sepis námitek ke znaleckému posudku dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]. Soud podotýká, že za úkon právní služby nepovažoval účtovanou komunikaci se znalkyní, neboť dodání zdravotnické dokumentace k žádosti znalkyně nelze považovat za úkon, při kterém by právní zástupce žalobkyně použil svých odborných právních dovedností. Dále soud upozorňuje na skutečnost, že dnem 1. 1. 2025 nabyla účinnosti vyhláška č. 258/2024 Sb., kterou byla novelizována vyhláška č. 177/1996 Sb., takže v případě paušálních náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně a v případě náhrady za ztrátu času právního zástupce žalobkyně za úkony a jednání uskutečněné po 1. 1. 2025 náleží režijní paušál a náhrada ztráty času ve výši dle vyhlášky č. 258/2024 Sb. Do 31. 12. 2024 učinil právní zástupce žalobkyně 8 úkonů právní služby, za které tak náleží paušální náhrada hotových výdajů dle tehdy platného ust. § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, za zbývající 4 úkony pak náleží náhradě již ve výši 450 Kč za úkon. Do 31. 12. 2024 se u Okresního soudu ve Znojmě uskutečnilo jedno jednání ([datum]), za cestu k tomuto jednání a zpět tak právnímu zástupci žalobkyně náleží náhrada za ztrátu času ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, při pěti účtovaných půlhodinách tedy ve výši 500 Kč. Další dvě jednání se již uskutečnila v roce 2025 a 2026, tedy za tato jednání již náleží náhrada za ztrátu času dle aktuálního znění § 14 advokátního tarifu, tedy částku 150 Kč za každou půlhodinu, tedy při účtovaných 5 půlhodinách ve výši 750 Kč za každé jednání. K nákladům řízení dále patří náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně z [adresa] k jednání soudu a zpět v délce 140 km. Na cestě ke každému jednání užil právní zástupce žalobkyně vozidlo [tovární značka], registrační značky [SPZ]. Dle technického průkazu tohoto vozidla činí kombinovaná spotřeba benzinu 95 10,1l na 100 km. Cestovní náhrady za jednání dne [datum] byla stanoveny dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při ceně pohonných hmot 38,20 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km na částku 1 324,14 Kč. Cestovní náhrady za jednání dne [datum] byla stanoveny dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km na částku 1 318,21 Kč. Cestovní náhrady ze jednání dne [datum] pak byly určeny dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při ceně pohonných hmot 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km na 1 316,65 Kč. Součástí nákladů je konečně i 21 % DPH ve výši 10 852,59 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 62 531,59 Kč.

22. O náhradě nákladů řízení státu za znalečné ve výši 2 705,46 Kč (znalkyně [právnická osoba]) a 62 042,04 Kč (znalkyně [jméno FO] ke dni vyhlášení rozsudku) a svědečné ve výši 1 249,04 Kč bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Jak již bylo uvedeno, rozhodnutí o výši nároku žalobkyně záviselo na úvaze soudu, žalobkyni bylo co do základu nároku vyhověno, žalobkyni je tak nutno považovat za účastníka, který měl v řízení plný úspěch. Soud proto k náhradě nákladů řízení státu zavázal žalovanou a pojišťovnu stojící na straně žalované jako vedlejší účastník.

Poučení