23 C 83/2020-54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 133 815 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované uhradit žalobci částku 107 052 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému částku 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou ze dne [číslo] [rok] se žalobce domáhal, aby mu žalovaný uhradil přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 133 815 Kč, která mu byla způsobena nesprávným úředním postupem [anonymizováno] a [stát. instituce], Odbor agend řidičů, jenž spatřuje v tom, že správní orgány porušily svou povinnost stanovenou v § 71 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, vydat rozhodnutí do 30 –ti dnů od zahájení řízení, v důsledku čehož byla délka předmětného řízení nepřiměřená. V souvislosti s uvedeným pochybením měla být žalobci způsobena nemajetková újma, kterou uplatňuje za období trvání průtahů řízení vedeného před správními orgány, jež činí dle jeho vyjádření celkem 9 let, 10 měsíců a 32 dnů. Průtah [anonymizováno] žalobce vymezil v délce 8 let, 2 měsíce a 25 dnů a průtah [stát. instituce] Odbor agend řidičů v délce 1 rok, 8 měsíců a 7 dní. Celková délka žalobcem nárokovaného období v obou stupních správního řízení je 9 let, 10 měsíců a 32 dnů. Svůj nárok žalobce uplatnil u žalovaného žádostí podanou dne [datum] a k dnešnímu dni, tedy v šestiměsíční lhůtě nebyl nijak uspokojen. Tuto dobu nelze hodnotit jinak, než jako nepřiměřenou. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4.2011 (dále jen„ Stanovisko“) v této věci uvádí:„ Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován.“ 2. Vzniklou nemajetkovou újmu vyčíslil žalobce takto:

3. Žalobce vyšel ze všech atributů, které jsou uvedeny v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Žalobce nijak nepřispěl k průtahům v tomto řízení. Naopak to byly orgány veřejné moci, které rozhodovaly v nepřiměřeně dlouhých lhůtách. Tato situace se zásadním způsobem podepsala na psychice žalobce. Pokud jde o hodnocení nemajetkové újmy, je třeba v souladu se„ Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky“ pod č.j. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., přihlédnout k těmto kritériím: Složitosti případu, chování poškozeného, postupu příslušných orgánů, význam předmětu řízení pro poškozeného.

4. Žalobce má zato, že kauza byla jednoduchá, proto mohlo být rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce svým chováním nijak nezapříčinil průtahy, naopak očekával rychlé vyřízení věci. Význam předmětu řízení pro osobu žalobce je značný, protože zdlouhavý postup v rozhodování [stát. instituce] pro něho znamenal zvládat velkou psychickou zátěž. Také má značně podlomenou důvěru v právní stát, pokud orgány veřejné správy rozhodují výše uvedeným způsobem. Nemajetkovou, zejména psychickou, újmu žalobce vyčíslil částkou odpovídající 15 000 za rok. Celková délka průtahů tedy činí 8 let 2 měsíce 25 dnů před [stát. instituce] a 1rok 8 měsíců 7 dnů před Ministerstvem dopravy celkem: 9 roků 10 měsíců 32 dnů. Výpočet je následující:x 15 000 - [číslo] = 120 000 Kčx 15000/12 12 500 Kč x [číslo] 1 315 Kč celkem 133 815 Kč za 9 let 10 měsíců a 32 dní nemajetková újma tedy činí 133 815 Kč. Pokud jde o výpočet uplatněné výše nemajetkové újmy, vychází se z rozhodovací praxe Obvodního soudu pro Prahu 1 v jiné kauze kde bylo konstatováno, že v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz. rozsudek sp.zn. 34 Cdo 344/2014) dospěl soud k závěru, že ve věci lze aplikovat čl. 6 Úmluvy a stanovisko NS Cpjn. 206/ 2010. Soud konstatoval, že jde o právo, které je soukromoprávní povahy a přiznal žalobci za každý rok řízení zadostiučinění ve výši 15 000 Kč. Za první dva roky se přitom přiznává 15 000 Kč celkem.

5. Žalobce má zato, že nemajetková újma vznikla jako bezprostřední následek nečinnosti správních orgánů. Žalobce s ohledem na částečné plnění ze strany žalované ve výši 26. 763 Kč, která byla žalobci vyplacena dne [datum], vzal částečně žalobu zpět v rozsahu 26. 763 Kč a nadále požadoval uhrazení částky 107. 052 Kč. Řízení bylo částečně zastaveno ve výši 26.763 Kč. Význam předmětu řízení byl pro něj vysoký, neboť se jednalo o možnost řídit motorové vozidlo jak v soukromém životě tak v podnikání.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že trvá na svých tvrzeních v této písemnosti uvedených, pro přehlednost rekapitulovala a doplnila další skutková tvrzení, důkazní návrh a právní hodnocení.

7. Dobu trvání řízení nelze hodnotit jinak, než jako nepřiměřenou. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4.2011 (dále jen„ Stanovisko“) v této věci uvádí:„ Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován.“ 8. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, ze dne 25. 1. 2012).

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná neshledala, že by v daném případě bylo samotné konstatování porušení práva dostatečnou kompenzací nemajetkové újmy, přistoupila k poskytnutí finančního zadostiučinění.

10. Z žádosti vyplývá, že žalobce požadoval poskytnutí odškodnění za konkrétně vymezené období z celkové délky řízení.

11. V souvislosti s pochybením [anonymizováno] žalobce nárokoval zadostiučinění za období od 16. 3. 2009 do 12. 7. 2017, tj. 8 let, 2 měsíce a 25 dnů, a v souvislosti s pochybením [stát. instituce], Odboru agend řidičů, žalobce uplatnil nárok na finanční odškodnění za období trvání odvolacího řízení po odečtení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí tj. od 21. 10. 2017 do 28. 6. 2019, tj. 1 rok, 8 měsíců a 7 dnů.

12. Při stanovení výše finanční kompenzace má být podle Stanoviska přihlédnuto nejen k celkové délce správního řízení, ale i ke konkrétním okolnostem případu, tj. ke skutkové složitosti řízení, jednání samotného žalobce, kterým mohl tento přispět k nepřiměřené době řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení, významu předmětu řízení pro žalobce a možnosti sdílené újmy.

13. Žalovaná po zvážení všech okolností případu, přihlédnutím k manuálu [stát. instituce] při aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu na případy odškodňování průtahů v řízení z května 2006 a ke Stanovisku stanovila za přiměřenou částku finančního zadostiučinění ve výši 26.763 Kč. Tato částka byla žalobci vyplacena dne [datum].

14. Základní částku ve výši 133.815 Kč nárokovanou žalobcem v rámci mimosoudního projednání, žalovaná, v souladu se Stanoviskem, modifikovala dle okolností případu příkladmým výčtem uvedeným v § 31a odst. 3 zákon č. 82/1998 Sb., a to tak, že došlo ke snížení o 50 % s ohledem na význam řízení pro žalobce a o 30 % s ohledem na chování žalobce.

15. K odůvodnění provedené modifikace žalovaná konstatovala následující.

16. Zákon č. 82/1998 Sb. v ust. § 31a odst. 3 písm. d) uvádí, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne ke konkrétním okolnostem, a to mimo jiné k významu předmětu řízení pro poškozeného. Tímto kritériem je nutno zabývat se ve vztahu ke všem okolnostem případu, tj. jak nepřiměřená délka správního řízení a její důsledky zasáhly do osobní sféry života poškozených. Dle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) je potřeba vycházet z toho, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam a vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní péči. Mezi taková ESLP zpravidla řadí zejména řízení v trestních věcech, zejména pokud je obviněný ve vazbě, ve věcech opatrovnických, kde plynutí času může mít nezvratné následky pro rodinný život, v pracovněprávních sporech, ve věcech osobního stavu, či ve věcech týkajících se zdraví nebo života.

17. Žalovaná je tedy toho názoru, že vedení předmětného řízení nemělo za následek např. vznik existenčních nejistot či jiný podobně závažný dopad na žalobcův život, proto bylo na místě z hlediska významu předmětu řízení základní částku snížit.

18. Žalobce nebyl vedením předmětného řízení zásadně omezen ve svém životě, čemuž odpovídá i skutečnost, že ze správního spisu [anonymizováno] i [stát. instituce], Odboru agend řidičů, vyplývá, že žalobce během řízení nebyl aktivní a žádným způsobem„ neurgoval“ správní orgány, aby jeho záležitost byla vyřízena v co nejkratší době, za celou dobu trvání řízení se žádným způsobem nedotazoval na jeho průběh či výsledek, neuplatnil opatření proti nečinnosti apod. Uvedená pasivita se žalované nejeví jako adekvátní v souvislosti s tvrzenými psychickými útrapami. Skutečnost, že žalobce nebyl v řízení aktivní, sice sama o sobě nemůže být žalobci přičítána k tíži, slouží však zcela jistě jako vodítko k posouzení stupně významu správního řízení pro žalobce při úvaze o výši přiměřeného zadostiučinění. V této skutečnosti spatřuje žalovaná také určité porušení prevenční povinnosti, kdy ve smyslu zásady vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), se vyžaduje od každého účastníka řízení pečlivá úvaha nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.

19. Jak již žalovaná uvedla, nečinnost žalobce v řízení mu nemůže být přičítána k tíži, nicméně poukazuje na skutečný význam řízení pro žalobce, který by se v případě nejistoty takové tvrzené intenzity jistě zasadil o co nejrychlejší průběh řízení. K významu řízení pro poškozeného s ohledem na jeho zájem o řízení žalovaná uvádí například přiléhavý judikát Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014, ze dne 19. 5. 2015:„ Nezájem účastníka o průběh řízení trvající řadu let lze podle okolností při posuzování formy či výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení zohlednit v rámci kritéria významu řízení pro poškozeného“. Stejné závěry uvádí například i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1292/2017.

20. Žalovaná dále nesdílí názor, že by význam předmětu správního řízení byl pro žalobce natolik významný, kdy uvádí, že více než 8 roků žil v nejistotě a tato okolnost byla pro něho velice nepříjemná jak v soukromém životě, tak i v podnikání. Pokud by tomu tak bylo, jistě by se o vývoj celého řízení zajímal, případně zjišťoval, proč doposud nebylo ve věci rozhodnuto. Obdobně k tomu i Nejvyšší soud ČR ve své judikatuře, např. rozhodnutí ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 559/2017:„ účelem odškodňovacího řízení není posouzení procesních práv účastníků, ale zhodnocení toho, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhým a zda v důsledku nepřiměřené délky řízení tomu kterému účastníku vznikla nemajetková újma, případně též v jakém rozsahu. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že žalovaný je oprávněn v řízení postupovat rovněž pasivně. Je však stěží představitelné, že žalovaný, jenž se implicitně v řízení zříká aktivní obrany, současně vnímá úkorně, že o věci, o níž sám neprojevuje jakýkoliv aktivní zájem, nebylo rozhodnuto.“ 21. V rozsudku ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4968/2015, Nejvyšší soud ČR pro změnu uvedl:„ Z nezájmu účastníka o průběh řízení plyne nižší (až žádný) význam posuzovaného řízení pouze v té části, po níž již ze strany daného účastníka zájem projevován nebyl. Nelze však bez dalšího dovodit nižší význam řízení pro účastníka rovněž v té části, kdy z jeho strany zájem o průběh řízení projevován byl. K vyvrácení domněnky vzniku újmy by pak mohlo dojít pouze tehdy, pokud by část řízení, kdy účastník zájem o průběh řízení projevoval, byla ve vztahu k té části, kdy již zájem účastníka projevován nebyl, pouze marginální.“ 22. Rovněž je třeba zohlednit, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1527/2014, ze dne 28. 5. 2014, význam předmětu řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení nebo naopak zvýšení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011). Význam předmětu řízení se potom do značné míry promítá i do pociťované nemajetkové újmy.

23. V tomto směru žalovaná v předžalobním uplatnění nároku zhodnotila nejen výše uvedené okolnosti, ale i skutečnou aktivitu žalobce v jednotlivých fázích řízení. Již z tohoto pohledu se poskytnuté odškodnění jeví dle žalované jako dostačující.

24. Nemluvě o skutečnosti, že žalobce se i po obdržení oznámení [anonymizováno] o dosažení hranice 12 bodů ze dne [datum] dopouštěl opakovaně přestupků v dopravě. Dle výpisu z bodového hodnocení řidiče - žalobce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se v době od [datum] do [datum] dopustil dalších 7 přestupků, kdy součet bodů za tyto přestupky činí 21 bodů, tedy opět téměř dvojnásobek 12 bodové hranice, při které je odebíráno řidičské oprávnění. Tvrzená nejistota z výsledku řízení by však jistě vedla k potlačení škodného jednání u žalobce, a ne k jednání, které samo o sobě mohlo způsobit výsledek stejný, a to odebrání řidičského oprávnění. V celkovém kontextu způsobu určení výše odškodnění je pak třeba doplnit, že při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce za nemajetkovou újmu je nutné především vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu. Tomu odpovídá také funkce náhrady nemajetkové újmy, jíž je primárně funkce satisfakční, tj. poskytnuté odškodnění musí být přiměřené s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu.

25. V souladu s výše uvedeným má tedy žalovaná za to, že žalobci poskytla přiměřené finanční zadostiučinění. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu postupovala v souladu s konstantní judikaturou a metodickými materiály upravujícími danou oblast a je tak přesvědčena, že nárok žalobce ve zbývající tvrzené části nemůže být hodnocen jako důvodný.

26. Žalovaná k samotnému žalobou uplatněnému nároku nad rámec uvedeného doplňuje, že do samotné délky řízení, za kterou žalobce odškodnění požaduje, nelze započítat dobu, po kterou bylo správní řízení před [anonymizováno] přerušeno na žádost právního zástupce žalobce.

27. Dále žalovaná zmiňuje značný kontrast mezi tvrzenou nemajetkovou újmou z důvodu nepřiměřené délky řízení a výsledkem samotného řízení, kdy [stát. instituce], Odbor agend řidičů, zamítnutím odvolání žalobce potvrdilo záznam 12 bodů v evidenční kartě řidiče a teprve až po skončení celého řízení bylo žalobci řidičské oprávnění odebráno. Po celou dobu, kdy bylo řízení vedeno, mohl žalobce řídit, ačkoliv si musel být s ohledem na výsledek řízení vědom, že dosažení 12 bodové hranice bylo po právu. K tomu zaujal stanovisko i Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4387/2015:„ Od situace, kdy výsledek posuzovaného řízení byl pro poškozeného negativní, je však nutné odlišovat situaci, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám“. A dále:„ Omezuje-li se nejistota účastníka řízení ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, která vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení“. Obdobně k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018, nebo dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3514/2017:„ Při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení je třeba při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka přihlížet k tomu, že poškozený (pachatel) byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu“.

28. Kromě toho, žalobce byl od počátku správního řízení zastoupen advokátem, osobou znalou práva, která ví, jaké jsou lhůty pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Uplynutím lhůty k vydání rozhodnutí vznikl protiprávní stav, čehož si byl žalobce, ne méně jeho právní zástupce, vědom. Věděl o existenci protiprávního stavu a měl k dispozici nástroj k jeho odstranění (opatření proti nečinnosti). Takový postup v řízení zejména v případě právního zastoupení není obvyklý a není zřejmé, čím je motivován. K uvedenému nad rámec žalovaná sděluje, že právní zástupce žalobce u žalované uplatnil v tomto směru již desítky žádostí o poskytnutí zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky řízení, kdy zpravidla zastupoval jednotlivé žadatele po celou dobu předmětných správních řízení. I v těchto řízeních byl však uváděný postup obdobný. Podle § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ Občanský zákoník“), nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Nikdo nesmí ani těžit ze svého nepoctivého činu (opomenutí). Ve spojení se základními zásadami občanského práva uvedenými v ust. § 1 odst. 2 Občanského zákoníku, že uplatnění práva nesmí být v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, nelze než uzavřít, že žalovanou provedené snížení výše přiměřeného zadostiučinění tak, jak je popsáno výše, bylo zcela odpovídající skutkovým okolnostem daného případu.

29. PZ žalobce po nahlédnutí do správního spisu učinil nesporným, že ve spise není žádná urgence proti nečinnosti, ani opatření proti nečinnosti, ani žádná urgence, ani návrh na pokračování řízení.

30. Skutkový stav věci jak jej vylíčil žalobce ve svém podání učinili účastníci nesporným a byl zjištěn takto:

31. Dne 8. 9. 2008 obdržel žalobce oznámení [stát. instituce] (dále [anonymizováno]“), [číslo jednací], o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění.

32. Proti uvedenému oznámení podal žalobce námitky, které byly [anonymizováno] doručeny dne 12. 9. 2008.

33. Dne 25. 11. 2008 se žalobce seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí.

34. Usnesením [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo správní řízení přerušeno na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však na dobu 60 dnů. O přerušení řízení požádal žalobce s odůvodněním, že podal žádost o obnovu řízení ve věci přestupku, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], ze dne [datum]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 35. [anonymizováno] svým sdělením, ze dne 28. 6. 2017, [číslo jednací], oznámil žalobci, že je pokračováno v řízení. 36. [anonymizováno] vydal dne 1. 8. 2017 ve věci žalobce rozhodnutí, [číslo jednací], doručené žalobci 15. 8. 2017, jímž byly námitky zamítnuty a záznam 12 bodů v evidenční kartě řidiče potvrzen. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 7. 2019 se právní zástupce žalobce dne 28. 8. 2017 dostavil na [anonymizováno] k nahlížení do spisového materiálu.Dne 29. 8. 2017 bylo [anonymizováno] doručeno v zákonné lhůtě žalobcem podané blanketní odvolání proti rozhodnutí ze dne 1. 8. 2017 výzvou ze dne 31. 8. 2017, [číslo jednací], vyzval žalobce k doplnění vad podaného odvolání do 5 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobci doručena dne 8. 9. 2017 odvolání bylo [anonymizováno] doručeno dne 15. 9. 2017 [stát. instituce], Odbor agend řidičů, obdrželo dne 21. 9. 2017 spisovou dokumentaci k provedení odvolacího řízení.Odvolací řízení bylo [stát. instituce], Odborem agend řidičů, pravomocně skončeno dne [datum], tedy ke dni nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 28. 6. 2019, [číslo jednací], kterým bylo odvolání zamítnuto.

37. Ze spisu [anonymizována dvě slova] [obec] pod sp.zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] vyplývá, že žalobce neurgoval vydání rozhodnutí nikdy v průběhu řízení.

38. Ze spisové dokumentace [stát. instituce], odbor agend řidičů [číslo jednací], vyplývá jednak oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ze - dne [datum] a proti němu je námitka blanketní bez dalšího odůvodnění ze dne [datum] a doručeno magistrátu [datum].

39. Z rozhodnutí [anonymizováno] [obec] ze dne 1.8.2017 vyplývá, že námitky [celé jméno žalobce] se zamítají jako neodůvodnění a provedení záznamu 12 bodů ke dni 18.8.2008 se potvrzuje a nabylo to právní moci dne 5.7.2019.

40. Z evidenční karty řidiče ke dni [datum], ze kterého soud zjišťuje, že se žalobce dopustil…. Jsou tu popsány veškeré přestupky, celkem 12 záznamů 41. Ze žádosti o náhradu škody a zadostiučinění způsobené nesprávným úředním postupem podaná žalobcem, kdy [stát. instituce] částečně vyhovělo a bylo přiznáno zadostiučinění 26 763 Kč, připojen je doklad výpis z účtu ze dne [datum], že bylo žalobci zaplaceno 26 763 Kč.

42. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že v roce 2008 podal námitku proti rozhodnutí o odebrání řidičského průkazu. Neobdržel žádnou odpověď, proto si myslel, že se to celé promlčelo a přestal na to myslet. Je vytížený člověk, pracuje v odtahové službě a od 23. 12. 2020, v současnosti má již zpět řidičský průkaz. Protože měl za to, že se řízení o námitkách promlčelo, nepodával žádné další urgence. Dne 9. 7. 2019 musel odevzdat řidičský průkaz, následně byl asi rok bez řidičáku, pak si kompletně udělal nové zkoušky na řidičské oprávnění. V roce 2009 byly dopady celého řízení menší, neboť neměl ani hypotéku, ani rodinu. V roce 2010 podnikal v asistenční službě, dělal sám na sebe, když mu byl zabaven řidičský průkaz dne 9. 7. 2019, musel si najmout další spolupracovníky. Do 9. 7. 2019 mohl normálně řídit. Asi půl roku to mělo vliv na jeho psychiku, špatně spal, musel sehnat další lidi, aby za něho vykonávali práci, když on řídit nemohl. U psychiatra nebyl, žádné léky nebral. V důsledku všeho došlo i k rozvratu manželství. Od roku 2015 má hypotéku na 25 let. K dotazu, proč neurgoval [anonymizováno], aby rozhodl o námitkách v námitkovém řízení, k tomu žalobce uvedl, že považoval věc za vyřízenou a promlčenou a pustil vše z hlavy. K dotazu, o co opíral svoje očekávání, že řízení o námitkách mohlo být úspěšné, když přestupky spáchal. K tomu žalobce uvedl, že jeden přestupek nebyl správně formulován, bylo mu vytýkáno, že neměl přilbu, ale neměl jenom brýle, měl zvednuté hledí. Tento jeden přestupek byl formulován špatně.

43. Po takto provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žalobce nárokoval zadostiučinění za období od 16. 9. 2009 do 12. 7. 2017, to je 8 let, 2 měsíce, 25 dnů a v souvislosti s pochybením [stát. instituce], odbor agend řidičů, žalobce uplatnil nárok na finanční odškodnění za období trvání odvolacího řízení po odečtení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí, tj. od 21. 10. 2017 do 28. 6. 2019, tj. 1 rok, 8 měsíců a 7 dnů. Žalovaná po zvážení všech okolností případu vyšla z manuálu [stát. instituce] pro aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu na případy odškodňování průtahů v řízení z května 2006 a stanovila za přiměřenou částku finanční zadostiučinění ve výši 26 763 Kč. Tato částka byla žalobci vyplacena dne [datum]. Základní požadovanou částku ve výši 133 815 Kč, nárokovanou žalobcem v rámci mimosoudního projednání v souladu se stanoviskem modifikovala žalovaná dle okolností případu dle § 31a, odst. 3 zákona č. 82/98 Sb. tak, že došlo ke snížení o 50% s ohledem na význam řízení pro žalobce a o 30% s ohledem na chování žalobce. Žalobce nebyl vedením předmětného řízení zásadně omezen ve svém životě. Podle ustanovení judikatury i podle stanoviska je smyslem náhrady nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, kompenzace nejistoty účastníka ohledně výsledku řízení. Z výslechu žalobce vyplynulo, že poté, co mu bylo oznámeno dosažení hranice 12-ti bodů, že při odevzdání řidičského průkazu podal námitky a dále se o věc nestaral. Postup řízení neurgoval, myslel, že je věc promlčena, výslovně uvedl, že věc pustil z hlavy a to až do doby, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí [anonymizováno] o námitkách. To znamená, že od roku 2008, kdy bylo zahájeno námitkové řízení, až do července 2017, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí [anonymizováno] o námitkách, se o věc nestaral. Je nemožné, aby po tuto dobu pociťoval jakoukoli újmu, neboť toto řízení nijak do jeho života nezasahovalo a sám toto období nijak nevnímal. Dále lze dovodit, že žalobce nepociťoval ani žádnou jinou nemajetkovou újmu, či pocit nejistoty, když přestupkové jednání, za které dosáhl hranice 12 bodů, se ve skutečnosti dopustil a jakýkoliv pozitivní výsledek ohledně námitkového řízení, neměl o co opřít. Ani v průběhu řízení před [anonymizováno], ani před odvolacím orgánem, nevyužil žádný institut ochrany proti nečinnosti a o stav řízení se nezajímal. Rychlejší průběh v řízení nijak neurgoval. Za této situace soud nemohl dospět k jinému závěru, než že tvrzenou nemajetkovou újmu žalobce neutrpěl, resp. neutrpěl ji v takovém rozsahu, aby nestačilo takové zadostiučinění, které již žalovaná žalobci poskytla. Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žalobce vsadil na to, že se v průběhu řízení objeví nějaká formální okolnost, např. to, že policista např. nevyplní nějakou z kolonek na formuláři o blokové pokutě. Vzhledem k tomu, že žalobce přestupkové jednání spáchal, spoléhal na to, že v námitkovém řízení se objeví nějaká formální okolnost, např. to, že policista nevyplnil nějakou z kolonek na formuláři o blokové pokutě, z toho plyne jistý nepoctivý úmysl, když poctivé by bylo trest nebo sankce za spáchání přestupku přijmout. Sám žalobce zde potvrdil, že od roku 2008 do července 2017 to celé pustil z hlavy a nikterak se toto řízení nepromítlo do osobní sféry a za této situace nemohl pociťovat délku řízení negativně. Když něco pustil z hlavy, nemohlo ho to trápit, jak uvedl ve své výpovědi, že od roku 2008 do července 2017 to celé pustil z hlavy a nemohlo to nijak zasáhnout do jeho osobního života. Na základě výše uvedeného s ohledem na judikaturu 30 Cdo 4387/2015 ze dne 16. 8. 2016 vyplývá, že od situace, kdy výsledek posuzovaného řízení byl pro poškozeného negativní, je však nutné odlišovat situaci, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám. Omezuje-li se nejistota účastníka ohledně jeho výsledku na to, zda bude prokázán jeho nepoctivý úmysl, jde o okolnost, který vyvrací domněnku vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení. Obdobně v rozhodnutí Nejvyššího soudu, 30 Cdo 3509/2018 nebo rozsudku Nejvyššího soudu, 30 Cdo 3514/2017, se uvádí, že při stanovení formy a výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, je třeba při hodnocení významu předmětu řízení pro účastníka, přihlížet k tomu, že poškozený (pachatel), byl uznán vinným za spáchání úmyslného trestného činu.

44. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1527/2014 význam předmětu řízení pro poškozeného není neměnnou veličinou, ale v průběhu řízení může dojít k jeho snížení nebo naopak zvýšení, viz rozsudek Nejvyššího soudu, 30 Cdo 3331/2011. Význam předmětu řízení se potom do značné míry promítá i do pociťované nemajetkové újmy. Podle rozsudku 30 Cdo 4968/2015 z nezájmu účastníka o průběh řízení plyne nižší význam posuzovaného řízení v té části, z níž ze strany daného účastníka zájem projevován nebyl. Nelze však bez dalšího dovodit nižší význam řízení pro účastníka rovněž v té části, kde z jeho strany zájem o průběh řízení projevován byl. K vyvrácení domněnky vzniku újmy by pak mohlo dojít pouze tehdy, pokud by část řízení, kdy účastník zájem o průběh řízení projevoval, byla ve vztahu k té části, kdy již zájem účastníka projevován nebyl, pouze imaginární. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, 30 Cdo 559/2017 účelem odškodňovacího řízení není posouzení procesních práv účastníků, ale zhodnocení toho, zda posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhým a zda v důsledku nepřiměřené délky řízení tomu, kterému účastníku vznikla nemajetková újma, případně též v jakém rozsahu. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že žalovaný je oprávněn v řízení postupovat rovněž pasivně. Je však stěží představitelné, že žalovaný, jenž se implicitně v řízení zříká aktivní obrany, současně vnímá, že o věci, o níž sám neprojevuje jakýkoliv aktivní zájem, nebylo rozhodnuto. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu, 30 Cdo 3694/2014 nezájem účastníka o průběh řízení, trvající řadu let, lze podle okolností při posuzování formy, či výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, zohlednit v rámci kritéria významu řízení pro poškozeného. Stejné závěry jsou i v rozhodnutí 30 Cdo 1292/2017.

45. Soud dále hodnotil věc podle stanoviska občansko-právního a Obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR, spisová značka CPJN 206/2010 ze dne 13. 4. 2011, kde se v této věci uvádí: Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13, odst. 1 věty 3 a § 22, odst. 1, věty 3 zákona č. 82/98 Sb., je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena nebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se zadostiučinění v penězích. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl také udržován. Účelem náhrady nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13, odst. 1, věta 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb. je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, viz rozsudek Nejvyššího soudu, 30 Cdo 4336/2010 ze dne 25. 1. 2012. Dále soud vyšel z ustanovení § 31a, odst. 3, písm. g), kde se uvádí, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne ke konkrétním okolnostem, a to mimo jiné k významu předmětu řízení pro poškozeného. Tímto kritériem je nutno zabývat se ve vztahu ke všem okolnostem případu, to jak nepřiměřená délka správního řízení a její důsledky zasáhly do sféry života poškozených. Dle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva, je potřeba vycházet z toho, že některá řízení mají pro jeho účastníky zvýšený význam, vyžadují ze strany vnitrostátních orgánů zvláštní péči. Mezi taková se zpravidla řadí řízení v trestních věcech, pokud je obviněný ve vazbě, ve věcech opatrovnických, v pracovně-právních sporech, ve věcech osobního stavu, či ve věcech, týkajících se zdraví nebo života. Soud dospěl k závěru, že předmětné řízení nemělo za následek vznik existenčních nejistot, či jiný podobný závažný dopad na žalobcův život, proto bylo na místě z hlediska významu předmětu řízení základní částku snížit. Žalobce nebyl vedením předmětného řízení zásadně omezen ve svém životě, nebyl v řízení aktivní a od roku 2008 do července 2017 se o věc nezajímal, sám potvrdil, že ji pustil z hlavy. Tato skutečnost vylučuje vznik nemajetkové újmy na straně žalobce, dále žalobce si byl vědom dosažení hranice 12 bodů, po odevzdání řidičského průkazu, podal námitky a kromě jednoho přestupku spáchání dalších přestupků, nijak nesporoval. Žalobce v námitkovém řízení víceméně spoléhal, že vyjde najevo nějaká formální chyba policie. Žalobce přestupkové jednání spáchal, podal námitky bez bližšího odůvodnění a v tom lze spatřovat jistý nepoctivý úmysl, když poctivé by bylo trest nebo sankci za spáchaný přestupek přijmout. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl neboť kompenzaci, kterou poskytl žalovaný považoval za dostatečnou.

46. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142, odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal podle úspěchu ve věci žalovanému náhradu nákladů za 4 úkony po 300 Kč, tj. za vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání a vyjádření ze dne [datum], tedy celkem 1.200 Kč podle ustanovení § 151, odst. 1 a 3 vyhlášky 254/2015 Sb.

Poučení