23 C 99/2019-252

Rubrum

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu Mgr. Romanem Vystrčilem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená: [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená: [titul] [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem ve [obec], [ulice a číslo], o určení vlastnického práva k nemovitostem, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby soud určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem obytné stavby včetně vedlejší stavby kotelny, postavené na pozemku parc.č. st. [číslo ], zastavěná plocha, o výměře [výměra] tak, jak je vyznačena geometrickým plánem pro změnu obvodu budovy, vyznačení obvodu budovy, číslo plánu [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], dosud nezapsané v katastru nemovitostí vedeným [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 43 219,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení].

III. České republice – Okresnímu soudu ve Znojmě se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení za zpracovaný znalecký posudek [celé jméno znalce].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 7. 2019, doplněnou dne 19. 11. 2019, 5. 6. 2020 a 14. 10. 2020 se žalobkyně po částečném zpětvzetí domáhá určení, že je vlastnicí obytné stavby spolu se související stavbou kotelny v obci [obec] tak, jak byla zaměřena geometrickým plánem [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo]. Žalobu odůvodňuje tím, že stavbu rodinného domu na původní parcele [číslo] (nynější parcele [číslo]) prováděl její bratr [jméno] [příjmení]. Jednalo se výstavbu nové bytové jednotky ke stávajícímu rodinnému domu [adresa], který je postaven na parc. [číslo]. Novostavba nebyla zapsána do katastru nemovitosti a nebylo jí přiděleno nové popisné číslo, nicméně byla užívána samostatně, bytová jednotka má vlastní přípojku vody, plynu a napojení na veřejnou kanalizaci, má i vlastní vytápění, s původním rodinným domem [adresa] na parc. [číslo] zde není žádná funkční souvislost, oba domy mají samostatnou obytnou část, jsou propojeny toliko společným průjezdem. O tom svědčí i skutečnost, že v dědickém řízení byla nová část oceňována samostatně a že v rámci rozhodnutí Státního notářství ve [obec] č.j. [spisová značka] nabyla žalobkyně po svém zemřelém bratrovi tehdejší právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] na němž je postaven nový rodinný dům [adresa] v evidenci nemovitostí dosud nevyznačený. V roce [rok] uzavřela žalobkyně se svým synem [jméno] [příjmení] darovací smlouvu, kterou na syna převedla vlastnické právo k parc. [číslo] dům [adresa] na této parcele postavený a dále vlastnické právo k parc. [číslo] k vedlejším stavbám na těchto parcelách postavených. Předmětem darování však nikdy nebyla nově postavená stavba na parc. [číslo] (nyní [číslo]), tuto si žalobkyně ponechala, čehož si musel být její syn plně vědom, neboť tuto skutečnost synovi sdělila jednak ústně a jednak vyplývá i ze samotné darovací smlouvy, ve které je uvedeno, že předmětem převodu je jen dům [adresa] na parcele [číslo] nikoliv snad obytná stavba na parc. [číslo]. V roce [rok] daroval její syn tyto nemovitosti své dceři – žalované, která brání žalobkyni užívání stavby postavené na parc. [číslo] brání i zaměření této stavby a jejímu zapsání do katastru nemovitostí. Žalobkyni tak nezbývá, než se domáhat určení vlastnického práva ke stavbě v katastru nemovitostí dosud nezapsané. Má za to, že určovací žaloba nejlépe zabrání vzniku dalším sporům mezi účastníky, neboť nejlépe může odstranit panující stav nejistoty a že proto má naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

2. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby, neboť část budovy [adresa] postavená na parc. [číslo] není samostatnou stavbou, ale toliko přístavbou původního domu [adresa], o čemž svědčí skutečnost, že stavební povolení bylo vydáno na přístavbu rodinného domu [adresa] a že takto byla stavba následně zkolaudována. Od samého počátku bylo proto úmyslem stavebníka provést přístavbu stávajícího domu, nikoliv vybudovat dům nový. Kdyby měla vzniknout nová nemovitost, bylo by třeba, aby jí bylo přiděleno nové popisné číslo a aby byla zapsána do katastru nemovitostí. Stavba na parc. [číslo] nemá samostatný přístup, přístup je možný jen přes průjezd domu [adresa], celá stavba má rovněž jen jednu střešní konstrukci. Přístavba nikdy nebyla užívána odděleně od původní stavby a takové užívání ani není možné. Stavebně technické řešení je takové, že obě části tvoří jeden funkční celek a takto byly vždy užívány. Darovací smlouvou byl na právního předchůdce žalované – jejího otce převeden dům [adresa], k němuž vedle obytné části náleží také vedlejší stavby, a to zejména studny, oplocení, prádelny, chléva, dřevníku a stodoly. Z doslovného výkladu smlouvy je zřejmé, že na právního předchůdce žalované bylo převedeno vše, co jakkoliv funkčně či jinak souviselo s domem [adresa], tedy i všechny součásti věci hlavní – domu [adresa] nacházející se na parc. [číslo]. Právní předchůdce žalované se tak stal vlastníkem přístavby na parc. [číslo] která je nedílnou součástí domu [adresa] a byl proto oprávněn převést své vlastnické právo k celému domu na žalovanou. Žalovaná je proto vlastníkem nejen původního domu [adresa] na parc. [číslo] ale i jeho přístavby na parc. [číslo]. V rámci procesní obrany vznesla žalovaná rovněž námitku vydržení vlastnického práva, neboť z uzavřené darovací smlouvy vyplývá úmysl převést všechny nemovitosti, její otec se vždy choval jako jediný a výlučný vlastník domu a tento stav nebyl po dobu jeho života nikým zpochybňován. Její otec platil daň z nemovitosti, ve sporné části měl svou místnost, kde měl uskladněny své věci, včetně cenností. Nemovitost pravidelně užíval a prováděl její údržbu, ve sporné části vyměnil kotel, zakoupil tepelné čerpadlo, zajistil a zaplatil výměnu plastových oken, prováděl údržbu střechy a staral se o zahradu. V tom mu pomáhala i žalovaná, která následně po smrti svého otce v údržbě domu pokračovala sama. Vlastnické právo nebylo od roku [rok] po dobu více jak 10 let nikým zpochybňováno, otec žalované i ona sama proto byli po celou dobu v dobré víře v to, že jim dům patří včetně nyní sporné části.

3. Z listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] vyplývá, že žalovaná je zapsána jako vlastník mimo jiné parc. č. st. [číslo], na které stojí stavba rodinného domu [adresa], a dále parc. [číslo] na které v katastru dosud není zapsána žádná stavba. Z vyrozumění Katastrálního úřadu [obec] ze dne 11. 5. 2016 bylo zjištěno, že k výzvě úřadu nedoložil vlastník vlastnické právo ke stavbě na parc. [číslo] proto byl katastrálním úřadem vyhotoven neměřičský záznam, kterým byla tato parcela přečíslována na parc. [číslo].

4. Z rozhodnutí Odboru výstavby ONV [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo soudem zjištěno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo uděleno povolení k přístavbě rodinného domu [adresa] ve [obec] s tím, že rekonstrukcí stávajícího rodinného domu a na místě kolny bude zřízena samostatná bytová jednotka, částečně podsklepená, s napojením na střešní konstrukci stávajícího rodinného domu. Stavebníkům byl přiznán příspěvek na výstavbu s tím, že v předtištěném formuláři byla stavba označena jako přestavba, stavební úprava. Následně bylo v roce [rok] vydáno povolení k užívání stavby, která byla v rozhodnutí označena jako přístavba, rekonstrukce rodinného domu. Z rozhodnutí Státního notářství ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] po zemřelém [jméno] [příjmení] a ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] po zemřelém [jméno] [příjmení] bylo soudem dále zjištěno, že žalobkyně po zemřelém [jméno] [příjmení] nabyla tehdejší právo osobního užívání pozemku parc. [číslo] na němž je postaven nový rodinný dům [číslo] dosud nevyznačený v evidenci nemovitostí a po zemřelém [jméno] [příjmení] nabyla dům [adresa] na parc. [číslo] na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] za současného zřízení věcného břemene doživotního užívání a bezplatného bydlení v domě [adresa] pro [jméno] [příjmení]. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] zpracovaného pro účely dědického řízení po [jméno] [příjmení] vyplývá, že nově přistavěný dům byl oceňován jako samostatná nemovitost.

5. Z notářského zápisu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo] vzal soud za prokázané, že žalobkyně spolu s [jméno] [příjmení] darovaly [jméno] [příjmení] své nemovitosti v k.ú. [obec] uvedené v notářském zápise s tím, že darované nemovitosti byly mimo jiné označeny jako parcela [číslo] stavební plocha o výměře [výměra], dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] o výměře [výměra] a dále s tím, že v daném případě jde o dům [adresa], k němuž vedle vlastní obytné části dále náleží vedlejší stavby, zejména studna, oplocení, prádelna, chlívky, dřevník, stodola, vše jako součásti převáděných parcel. Současně bylo pro žalobkyni zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného bydlení v domě [adresa] spočívajícího v užívání obytných místností v tomto domě, vyjma místností jež užívá podle věcného břemene [jméno] [příjmení]. Z notářského zápisu [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo] vzal soud dále za prokázané, že tímto zápisem došlo k rozšíření společného jmění [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované] o stavbu [adresa] v k.ú. [obec] na parc.č. st. [číslo] a o parc.č. st. [číslo], které byly dosavadním výlučným vlastnictvím [jméno] [celé jméno žalované]. Z darovací smlouvy ze dne [datum] pak bylo soudem zjištěno, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované] darovali žalované své nemovitosti v k.ú. [obec], a to mimo jiné i parc.č. st. [číslo], jejíž součástí je stavba [adresa] a dále i parc. [číslo].

6. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ze dne [datum] [číslo] z výpovědi znalce vzal soud za prokázané, že na pozemku parc. [číslo] je umístěna částečně podsklepená stavba o dvou nadzemních podlažích, která je kryta dřevěným krovem. Tato stavba byla provedena v souladu s projektovou dokumentací schválenou Odborem výstavby ONV [obec], jejímž předmětem bylo zřízení přístavby rodinného domu [adresa] ve [obec]. V rámci projektové dokumentace bylo počítáno s tím, že přístavba bude stavebně propojena s rodinným domem. Část stavby postavené na parc. [číslo] není samostatnou stavbou, je nosnými konstrukcemi stropu nad průjezdem a konstrukcí krovu stavebně neoddělitelně svázána s části stavby na parc.č. st. [číslo]. Rovněž přístup do nemovitosti a připojení na inženýrské sítě je společné pro obě části objektu. Oddělením části stavby na parc. [číslo] by stavba na parc.č. st. [číslo] ztratila svojí statickou stabilitu v oblasti krovu a nad průjezdem, krov v navazující části by zůstal otevřený a tudíž staticky nestabilní. Bylo by nutné provést finančně nákladné stavební zajištění stavby. Oddělením stavby by stavba na parc.č. st. [číslo] ztratila možnost být připojena na rozvod elektřiny, veřejný vodovod a veřejnou kanalizaci, připojení by si vyžádalo další náklady. Oddělením stavby na parc. [číslo] by zbývající část stavby neplnila svůj účel – funkci rodinného domu a z tohoto hlediska by došlo k zásadnímu znehodnocení nemovitosti.

7. Za účelem prokázání dobré víry žalované a způsobu užívání nemovitosti provedl soud dokazování svědeckými výpověďmi navržených svědků a účastnickou výpovědí žalobkyně. V rámci těchto výpovědí bylo uvedeno, že nový dům stavěli rodiče žalobkyně pro žalobkyni a její děti, ale kvůli možnosti získat půjčku byl dům psán na bratra žalobkyně (výpověď žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení]), že bratr žalobkyně a rodiče žalobkyně bydleli ve staré části a žalobkyně s dětmi v nové (výpověď žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení]), že do staré části byl přívod vody zřízen přes novou část, že přípojka elektřiny byla společná pro obě části, že ve staré části nebyl záchod a koupelna zůstala nedobudovaná (výpověď žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení]), že matka žalobkyně se chodila koupat do nové části (svědkyně [příjmení] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení]), že nemovitosti se žalobkyně rozhodla synovi darovat v době kdy onemocněla a že mu výslovně řekla, že mu daruje jen starou část a novou si nechá (výpověď žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení]). Ohledně užívání nemovitostí otcem žalované a žalovanou bylo v rámci výpovědí uvedeno, že době, kdy byla žalovaná dítětem, jezdila s rodiči a bratrem do [obec] pravidelně na víkendy, kde užívali místnosti v nové části, ve které měli i své věci (svědek [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [celé jméno žalované]), že otec žalobkyně měl v nové části svou místnost, kde měl uskladněny své věci včetně cenností (svědkyně [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení]), že oblečení a zahradní nářadí zde měla uskladněné i žalovaná (svědkyně [příjmení] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení]), že otec žalované prováděl opravy na nové části, že opravoval zídku u sousedního pozemku (svědkyně [příjmení] [příjmení]), že zaplatil výměnu oken (svědek [jméno] [příjmení]), že do domu bylo zakoupeno tepelné čerpadlo, které se však kvůli úmrtí otce žalované už nenainstalovalo (svědkyně [příjmení] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení]), že byla zřízena kanalizační přípojka (svědek [jméno] [příjmení]). Ohledně oken, tepelného čerpadla a kanalizační přípojky byla soudu předložena smlouva o dílo na výměnu 4 oken ve [obec a číslo] spolu s fakturou na jméno [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované], příjmový pokladní doklad o úhradě ceny tepelného čerpadla na jméno žalované a rozhodnutí o umístění stavby kanalizační přípojky na jméno [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalované]. Žalobkyně v rámci své účastnické výpovědi popřela, že k ní syn s rodinou jezdili pravidelně, jednalo se jen o občasné návštěvy. V domě měl jen nějaké oblečení. Svědkyně [jméno] [příjmení] popřela, že by bratr měl v domě nějaké cennosti. Žalobkyně a svědkyně [jméno] [příjmení] pak uvedly, že okna sice vyřizoval otec žalované, ale platila je žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že peníze měla z prodeje automobilu a úspor. Obě pak shodně uvedly, že kanalizační přípojku hradila rovněž žalobkyně. K tomu byla soudu předložena kupní smlouva na prodej [značka automobilu] a rozhodnutí o přiznání odškodnění dle zákona o soudní rehabilitaci z důvodu rehabilitace [jméno] [příjmení].

8. Po takto provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Stavbu na původní parc. [číslo] v k.ú. [obec] stavěli jako stavebníci otec a bratr žalobkyně. V rozhodnutích vydaných ve stavebním řízení byla tato stavba označována jako přístavba, rekonstrukce stávajícího domu [adresa] s tím, že bylo počítáno s propojením obou staveb v oblasti krovu. K faktickému oddělení nově postavené stavby od stavby postavené na parc.č. st. [číslo] nikdy nedošlo, nové stavbě nebylo přiděleno popisné číslo a nebyla vložena do katastru nemovitostí jako samostatná stavba. Žalobkyně zdědila po svém zemřelém bratrovi část stavby postavené na původní parc. [číslo] po svém zemřelém otci zdědila i původní část stavby postavené na parc.č. st. [číslo], která měla přiděleno popisné [číslo]. V roce [rok] darovala žalobkyně svému synovi – otci žalované dům [adresa] s parc.č. st. [číslo] a s parc. [číslo] včetně všech vedlejších staveb a současně pro sebe zřídila věcné břemeno užívání obytných místností v darovaném domě, vyjma místností jež užívá podle věcného břemene matka žalobkyně. Otec žalované daroval žalované nemovitosti v k.ú. [obec] v roce [rok] Stavební stav obou částí staveb je takový, že jsou vzájemně propojeny nosnými konstrukcemi stropu průjezdu a krovem, stavba postavená na původní parc. [číslo] (nynější [číslo]) není samostatnou stavbou, ale toliko přístavbou původního rodinného domu [adresa]. Obě části mají společný rozvod vody a společnou přípojku elektřiny, v původní části nikdy nebylo dobudováno funkční sociální zařízení, sociální zařízení bylo užíváno společně v nové části.

9. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitosti, v souladu s ustanovením § 80 o.s.ř. se proto soud nejprve zabýval otázkou, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

10. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že určovací žaloba podle § 80 písm. c) o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (pro srovnání kupř. rozsudek ze dne 27. 3. 1997 č.j. 3 Cdo 1338/96 či z novějších rozhodnutí rozsudek ze dne 22. 1. 2019 č.j. 26 Cdo 2147/2018). Domáhá-li se tedy žalobkyně určení, že je vlastníkem stavby, která není zapsána do katastru nemovitostí, přičemž jako vlastník pozemku, na kterém stavba stojí je zapsána žalovaná, může určovací žaloba plnit tuto preventivní funkci, neboť rozhodnutí soudu na jejím základě vydané, je způsobilé postavit na jisto sporné poměry mezi účastníky ohledně vlastnictví stavby, vydané rozhodnutí je případně způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitosti a fakticky je tak způsobilé zabránit sporům mezi účastníky v případě, že by se žalobkyně domáhala zapsání stavby a svého vlastnického práva k ní do katastru nemovitostí na základě vydaných listin z dědického řízení. Uvedené ovšem platí jen v případě, že stavba na parc. [číslo] je samostatnou stavbou, neboť v případě, že by se jednalo jen o přístavbu k původnímu rodinnému domu, jak tvrdí žalovaná, a tudíž o součást toho domu, nebyl by naléhavý právní zájem na určení vlastnictví součásti stavby dán. V podrobnostech lze odkázat kupř. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2017 sp.zn. 22 Cdo 2549/2017.

11. Soud se proto musel dále zabývat otázkou, zda stavba na parc. [číslo] existuje jako samostatná věc v právním smyslu a je způsobilá být samostatným předmětem právních vztahů, nebo zda se jedná jen o součást věci, v daném případě rodinného domu [adresa] na parc.č. st. [číslo], a jako taková byla převedena na otce žalované darovací smlouvou ze dne [datum] spolu s původním rodinným domem. Jelikož darovací smlouva byla uzavřena před účinností nového občanského zákoníku, bylo třeba v souladu s § 3028 odst. 2 a § 3036 občanského zákoníku na posouzení otázky zda se otec žalované mohl stát vlastníkem sporné části nemovitosti a zda mohlo případně dojít k jejímu vydržení aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb., (dále jen o.z.).

12. Podle § 120 odst. 1 o.z. součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

13. Podle § 134 odst. 1 o.z. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

14. Z judikatury Nejvyššího soudu i z teorie vyplývá, že součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu, pokud není zákonem stanoveno jinak. Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1990 č.j. 3 Cz 3/90 či Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 499. Komentář. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, str. 658 – 661). Součást věci proto přechází na nabyvatele bez ohledu na to, zda byla ve smlouvě o převodu vlastnického práva k této věci součást výslovně uvedena; není významné, zda nabyvatel si uvědomil, že s věcí nabývá i její součást (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003 sp.zn. 22 Cdo 1432/2002). Zároveň platí, že součást věci se věcí samostatnou stává faktickým oddělením od věci hlavní, nikoliv pouhým projevem vůle vlastníka vyjádřeným například uzavřením kupní smlouvy týkající se jen součásti (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp.zn. 25 Cdo 770/98). V neposlední řadě je pak nutno uvést, že právní institut součásti věci je zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti věcí a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť ”to, co k věci podle její povahy náleží” se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní ”patří” natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace ”nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila” však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Znehodnocením věci ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. nemusí být jen ztráta hodnoty peněžní, nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2003 sp.zn. 33 Odo 351/2002, ze dne 27. 1. 2011 sp.zn. 22 Cdo 2958/2008 či ze dne 27. 10. 2011 sp.zn. 23 Cdo 2476/2010). V případě přístavby musí subjektivní hledisko s ohledem na povahu nemovité věci – stavby nutně ustoupit do určité míry do pozadí, neboť si lze představit mnoho různých variant kdy je přístavba nemovitosti užívána samostatně, což není nijak neobvyklé, neboť přístavbou ke stávajícímu domu bývá často řešena bytová potřeba dospělých dětí, přesto může být stavebně technické provedení přístavby takového charakteru, že oddělením přístavby, by došlo k natolik vážnému narušení stavby, že by zanikla nejen přístavba, ale i původní stavba. Sounáležitost přístavby s hlavní stavbou tak v určitých případech nevyplývá z lidských zvyklostí či vůle vlastníka, jako spíše ze samostatného technického charakteru provedení stavby. Pro úplnost soud dodává, že judikatura již dříve dovodila, že pokud při stavebních úpravách původní stavba nezanikla, potom logicky platí, že vše, co k ní k důsledku těchto úprav přiroste, a jinak splňuje podmínky citovaného § 120 obč. zák., ("přístavba“, "nadstavba“, "vestavba“), se stává součástí původní stavby, a není rozhodné, jaká byla cena provedených stavebních úprav, z jakých zdrojů byla hrazena a v jakém rozsahu tyto úpravy kvantitativně či kvalitativně původní stavbu rozšířily resp. změnily. Rozsah a úroveň stavební obměny při přístavbě, právě proto, že původní stavba jako věc nezanikla, na trvání její existence coby věci v právním smyslu vliv nemá; stavba existuje kontinuálně, byť posléze jako věc změněné povahy (pro srovnání kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2001 sp.zn. 20 Cdo 931/99 či ze dne 13. 12. 2001 sp.zn. 20 Cdo 1191/2000).

15. V projednávaném případě by bylo možno z provedeného dokazování učinit závěr, že nově přistavěná část nemovitosti byla užívána relativně samostatně, neboť byla užívána k bydlení žalobkyní a její rodinou. Soud má k dispozici geometrický plán z roku 1970, ze kterého vyplývá záměr, tuto novou část oddělit od původního domu, rovněž tak v dědickém řízení po zemřelém bratrovi žalobkyně byla nová část oceňována samostatně a byla samostatně nabyta žalobkyní. Uvedené skutečnosti by tak mohly nasvědčovat závěru, že nová část stavby je samostatnou stavbou v právním i faktickém smyslu. Soud však v této souvislosti použil pojmu„ relativně“ proto, že z provedeného dokazování účastnickou výpovědí žalobkyně a svědeckých výpovědí jejích dětí vyplývá, že z nové části byla do původní části přiváděna voda, elektrická přípojka byla společná po obě části, v původní části nebylo žádné sociální zařízení, toto bylo užíváno společně v nové části. Slyšení svědci a žalobkyně sice tvrdili, že v původní části byla koupelna, nicméně sami uvedli, že tato koupelna nebyla dokončená a při ohledání nemovitosti bylo zjištěno, že koupelnou je myšlena vana postavená v jakémsi kamrlíku s nevyřešeným přívodem vody. Mezi původní a novou částí stavby tak existovala funkční souvislost nejen ve společném vstupu, ale minimálně i ve vzájemném propojení inženýrskými sítěmi a ve spoluužívání sociálního zařízení. Znalecký posudek zpracovaný v dědickém řízení nebyl zaměřen na posouzení stavební provázanosti obou staveb a jejich možného oddělení, ale toliko na stanovení ceny stavby dle zadání státního notářství, znalec při zpracování posudku tedy posuzoval okolnosti odlišné od těch, které nyní řeší soud, tento posudek se týká jiné odborné otázky, a proto jen na základě něj nelze učinit závěr, že nově přistavená část na nynější parcele [číslo] je samostatnou stavbou.

16. Soud naopak nemůže pominout závěry znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce z oboru stavebnictví, tedy z oboru, do jehož působnosti spadá otázka technického provedení stavby a jejího možného oddělení. Ze závěru znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že část stavby na parc. [číslo] nemůže být samostatnou stavbou, neboť je nosnými konstrukcemi stropu průjezdu a konstrukcí krovu stavebně neoddělitelně spojená s části domu stojícím na parc.č. st. [číslo]. V případě oddělení nově postavené části stavby by došlo k ohrožení statiky původního domu na parc.č. st. [číslo] a bylo by třeba provést nákladné zajištění statiky domu. Oddělením nové části by původní stavba přestala plnit svůj účel. Ke znehodnocení původní stavby by přitom došlo, i kdyby tato část byla samostatně napojena na všechny inženýrské sítě, a to proto, že obě části mají společné nosné konstrukce a ohrožení statiky původní části domu a případná ztráta funkce je dána především tímto faktem. Uvedené tak znamená, že oddělení části stavby na parc. [číslo] by vedlo ke znehodnocení původního domu [adresa] na parc.č. st. [číslo], neboť takové oddělení by vedlo nejen ke ztrátě funkce rodinného domu, ale i k reálnému snížení jeho hodnoty, neboť dům by sám jako samostatný nemohl existovat bez toho, že by byly vynaloženy poměrně vysoké náklady na jeho statické zajištění. Tvrzení žalobkyně o tom, že mezi oběma části je funkční provázanost toliko společným průjezdem a její odkaz na rozhodnutí [název soudu] sp.zn. [spisová značka] tak není přiléhavé zjištěné situaci, neboť provázanost obou částí není dána jen tím, že by stavby měly jen společnou přístupovou chodbu, ale tím, že mají společné některé nosné konstrukce, které jsou vzájemně provázány natolik, že obě části nelze oddělit aniž by byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy. Závěry znalce o neoddělitelnosti nové části stavby bez ztráty hodnoty stavby původní tak odpovídají definici součásti věci tak, jak je vymezena v ustanovení § 120 o.z. Závěry znalce o vzájemné propojenosti staveb vyplývají ze znaleckého posudku i z místního šetření, jeho závěry o následcích případného oddělení obou části stavby byly logickým způsobem objasněny, soud proto nemá důvod o správnosti závěrů znalce pochybovat.

17. Závěru, že část stavby na parcele [číslo] je toliko přístavnou k rodinnému domu [adresa] na parc.č. st. [číslo] nasvědčuje i skutečnost, že stavební povolení bylo vydáno toliko na vybudování přístavby k rodinnému domu, nikoliv snad na výstavbu nového rodinného domu, že v tomto povolení je rovněž předpokládáno, že nově přistavěná část bude konstrukcí krovu vzájemně provázána s původní částí, že předmětem samotná projektová dokumentace, jak konstatoval znalec, byla toliko přístavba a že stavba byla nakonec zkolaudována toliko jako přístavba a rekonstrukce rodinného domu. Z výpovědi dcery žalobkyně pak bylo zjištěno, že nové stavbě nebylo přiděleno číslo popisné s odůvodněním, že jde o jednu stavbu. Soud si je přitom vědom skutečnosti, že dle Nejvyššího soudu nelze při posuzování charakteru stavby jako stavby samostatné či jako pouhé přístavby vycházet jen z předpisů stavebního práva a z rozhodnutí stavebního úřadu. Nicméně jestliže již původní projektová dokumentace byla vyhotovena toliko ke zbudování přístavby, jestliže již tato dokumentace počítala s tím, že obě části stavby budou částí svých konstrukcí provázány a jestliže i aktuálně zpracovaný znalecký posudek z oboru stavebnictví potvrzuje, že toto provázání konstrukcí je zde skutečně dáno i v současnosti, a že je navíc takového charakteru, že v důsledku jeho existence jsou obě části stavby neoddělitelné bez závažných dopadů na jednotlivé části, tvoří všechna tato zjištění soudu ucelený a vzájemně propojený celek, který umožňuje učinit spolehlivý závěr o tom, že stavba na pozemku [číslo] je toliko přístavbou k původnímu rodinnému domu [adresa] na parc.č. st. [číslo] a že je toliko součástí tohoto domu, nikoliv samostatnou stavbou, která by mohla být samostatným předmětem právních vztahů. Platí tedy vše, co bylo uvedeno výše o tom, že součást věci sdílí osud věci hlavní, že k tomu, aby se stala věcí samostatnou, nepostačuje pouhý projev vůle vlastníka, ale že je třeba její faktické oddělení od věci hlavní a že naopak samo neuvedení součásti věci ve smlouvě o převodu věci hlavní nemá vliv na skutečnost, že s věci hlavní byla převedena i její součást. Jestliže tedy stavba na parc. [číslo] je toliko součástí stavby rodinného domu postaveného na parc.č. st. [číslo] a jestliže žalobkyně chtěla zabránit tomu, aby tato část stavby byla převedena na otce žalovaného, bylo třeba, aby učinila úkony, které by byly způsobilé přivodit faktické oddělení této části stavby, a to minimálně jejím zaměřením a následným vložením do katastru nemovitostí. Pouhé ústní sdělení žalobkyně o tom, že si novou část ponechá, nepostačovalo k tomu, aby došlo k oddělení části stavby od rodinného domu [adresa]. Pakliže žalobkyně bez takového faktického oddělení převedla na otce žalované rodinný dům [adresa], převedla na něj současně i vlastnické právo k přístavbě na parc. [číslo] jakožto součásti tohoto domu. Otec žalované se proto stal vlastníkem obou části stavby a následně jakožto vlastník byl spolu se svojí tehdejší manželkou oprávněn celou stavbu převést na svoji dceru – žalovanou, která tak své vlastnické právo k nové části stavby odvozuje od řádného vlastníka.

18. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na způsob, jakým bylo v darovací smlouvě ze dne [datum] vymezeno věcné břemeno ve prospěch žalobkyně, má pochybnosti o tom, že skutečným úmyslem žalobkyně bylo převést toliko vlastnické právo k původnímu rodinnému domu [adresa]. Dle žalobkyně bylo věcné břemeno zřízeno proto, aby se mohla starat o svou matku [jméno] [příjmení]. Ta přitom dle účastnické výpovědi žalobkyně i svědeckých výpovědí dcery a syna žalobyně měla užívat právě onu původní část a minimálně k ní měla zřízeno věcné břemeno doživotního bydlení a užívání domu [adresa] (věcné břemeno bylo v rozhodnutí o dědictví vymezeno tak, že se zřizuje v tom rozsahu, v jakém paní [příjmení] nemovitost doposud užívala). V darovací smlouvě přitom bylo věcné břemeno pro žalobkyni vymezeno tak, že se vztahuje na všechny obytné místnosti vyjma těch, které dle věcného břemene užívá [jméno] [příjmení]. Jestliže však matka žalobkyně užívala původní starou část domu (dle svědeckých výpovědí jako celek), nemohlo věcné břemeno žalobkyně tak, jak bylo zřízeno, sloužit tvrzenému účelu, neboť se nevztahovalo na původní část užívanou její matkou a užívání staré části domu nemohla žalobkyně opírat o toto věcné břemeno. Naopak způsob, jakým bylo věcné břemeno zřízeno, nasvědčuje tomu, že jeho účelem bylo umožnit žalobkyni užívání nové části domu, neboť pokud žalobkyně měla být na základě věcného břemene oprávněna užívat všechny obytné místnosti v domě, vyjma těch užívaných její matkou, tak po zohlednění faktu, že matka žalobkyně užívala celou starou část domu, nezbývaly k užívání jiné místnosti než ty, které se nacházely v nové části domu. Jestliže však měla žalobkyně zůstat vlastnicí nové části domu, nebyl zde žádný rozumný důvod pro to, aby se zřizovalo věcné břemeno užívání k této části domu. Matka žalobkyně tuto část krom sociálního zařízení neužívala, takže k zajištění péče o ní v této části nebylo věcného břemene třeba a navíc žalobkyni jakožto vlastnici této části by nic nebránilo umožnit své matce do nové části kdykoliv přístup. Žalobkyně by pak novou část mohla užívat na základě svého vlastnického práva. To, že bylo zřízeno věcné břemeno uvedeným způsobem, tak logikou věci nasvědčuje tomu, že skutečným účelem darovací smlouvy bylo převést vlastnické právo k celému domu, tedy nejen ke staré části, jak nyní tvrdí žalobkyně, ale i k části nově přistavené a že právě proto bylo zřízeno věcné břemeno, které mělo umožnit žalobkyni nadále užívat novou část domu ve stávajícím rozsahu. Kdyby měla být ve skutečnosti převedena jen stará část, nedávalo by zřízení věcného břemene na tuto část nedopadající žádný smysl. Výpověď žalobkyně a výpověď její dcery jakožto nejbližšího příbuzného majícího zájem na výsledku sporu tak soud s ohledem na tyto skutečnosti hodnotí jako ryze účelové.

19. Lze tak uzavřít, že nově postavená část domu na parc. [číslo] není samostatnou nemovitostí, ale toliko součástí původního rodinného domu na parc.č. st. [číslo] a že jako součást této nemovitosti byla převedena na právního předchůdce žalované bez ohledu na to, zda žalobkyně projevila či neprojevila vůli spolu s domem převést i jeho součást. Žalobkyni proto nesvědčí vlastnické právo k části stavby postavené na parc. [číslo] v obci [obec] a žaloba tak důvodná není. Navíc za situace, kdy z provedeného dokazování vyplývá, že tato stavba je svou povahou pouhou přístavbou a tedy i pouhou součástí rodinného domu [adresa], jehož nezpochybňovaným vlastníkem je žalovaná, nemá žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení (viz shora citovaný judikát pod bodem 10 tohoto odůvodnění). 20 Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na skutečnost, že skutková zjištění vedou soud k závěru o charakteru sporné části stavby jakožto součásti nemovitosti žalované, považoval soud za nadbytečné zabývat se otázkou, zda případně mohlo nastat vydržení vlastnického práva ke sporné části nemovitosti a z tohoto důvodu v rozsudku ani neprováděl bližší rozbor skutkových zjištění k této otázce a závěrů z nich plynoucích.

21. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalované tvoří odměna za právní zastoupení dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 10 úkonů právní služby – převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na soudem nařízení mediaci, sepis doplnění vyjádření k výzvě soudu, účast u jednání soudu dne 11. 8. 2020, které trvalo více jak dvě hodiny a dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu jde proto o dva úkony, účast na jednání soudu dne 20. 10. 2020, účast na jednání soudu dne 19. 11. 2020, účast na místním šetření dne 27. 1. 2021 a účast na jednání soudu dne 30. 3. 2021, po 3 100 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů za tyto úkony dle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 300 Kč za úkon, náhrada za ztrátu času právního zástupce žalobce na cestě k mediátorovi a zpět za 4 započaté půlhodiny dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, náhrada cestovních výdajů za cestu ze [obec] k mediátorovi v [obec] a zpět v délce 150 km při kombinované spotřebě benzinu 95 dle technického průkazu vozidla [značka automobilu] ve výši 5,5l na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve výši 32 Kč a sazbě základní náhrady dle téže vyhlášky 4,20 Kč/km ve výši 894 Kč, náhrada za ztrátu času zástupce žalované na cestě k místnímu šetření a zpět za dvě započaté půlhodiny dle § 14 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu, náhrada cestovních výdajů za cestu ze [obec] k místnímu šetření ve [obec] a zpět v délce 40 km, kombinované spotřebě motorové nafty dle technického průkazu vozidla [značka automobilu] ve výši 4,5l na 100 km, ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve výši 27,20 Kč a sazbě základní náhrady dle téže vyhlášky 4,40 Kč/km ve výši 224,96 Kč a 21% DPH ve výši 7 500,99 Kč.

22. O náhradě nákladů řízení státu za zpracovaný znalecký posudek bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byl pro řízení ustanoven zástupce dle § 30 odst. 2 o.s.ř. proto, že splňuje podmínky osvobození od soudních poplatků. Soud proto státu náhradu těchto nákladů nepřiznal. Pro úplnost soud dodává, že o odměně ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

Poučení