23 C 99/2022 - 85

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Novotnou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], z.s., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0], MBA sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení 89 805,30 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se ve své žalobě ze dne [Anonymizováno] domáhal rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že Okresní soud v [adresa] nařídil usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] exekuci na majetek povinného [jméno FO], narozený [datum], k uspokojení pohledávky oprávněné [právnická osoba]. (žalovaného). Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO]. Na návrh povinného ze dne [datum] byla nezákonná exekuce usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zastavena z důvodu neplatnosti úvěrové a rozhodčí smlouvy, přičemž toto usnesení bylo potvrzeno Krajským soudem v [adresa] – pobočka v [Anonymizováno], č. j. [spisová značka] dne [datum]. V průběhu nezákonné exekuce bylo na povinném (postupitel) vymoženo a exekutorem vyplaceno žalovanému (oprávněný) celkem [částka]. Dle názoru žalobce se žalovaná na úkor dlužníka bezdůvodně obohatila, když jí byla tato částka vyplacena neoprávněně, jelikož exekuce byla vedena na základě absolutně neplatné úvěrové a rozhodčí smlouvy a nicotného rozhodčího nálezu, jelikož tento rozhodčí nález vydal rozhodce, který neměl ve věci pravomoc rozhodnout. Pozastavení nezákonné exekuce (právní moc usnesení) je dle vymoženého plnění identifikováno jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ jako plnění poskytnuté na základě právního důvodu, který odpadl. Povinnost k plnění z titulu bezdůvodného obohacení, tedy splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení, nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení. Dlužník byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení dne [datum] s dobou úhrady do [datum]. Dlužník svoji povinnost nesplnil a ode dne [datum] je v prodlení. Podle hmotného práva (neplatná smlouva o úvěru) nemá oprávněný nárok na žádné peníze vymožené v exekuci od povinného a pozastavením exekuce byl povinen tyto vrátit povinnému. Oprávněný však nic dobrovolně nevrátil. Pohledávka ve výši [částka] byla postoupena postupitelem [jméno FO] (povinný v exekuci) na postupníka (žalobce) – [právnická osoba]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo dlužníkovi oznámeno postupitelem doporučeným dopisem ze dne [datum], doručeném dne [datum]. Následně byla dlužníkovi odeslána žalobcem žádost o vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum], upomínka před podáním žaloby je ze dne [datum] a pokus o smír je ze dne [datum]. Žalovaný reagoval na pokus o smír ze dne [datum] e-mailem ze dne [datum]. Žalobce navrhl, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne [Anonymizováno] uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani v části a navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl, což odůvodnila následovně. Žalovaná v první řadě namítala, že zde existuje hmotněprávní závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy č. [hodnota], kterou pan [jméno FO] podepsal dne [datum]. Na smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto a úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění tak bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. Pokud byla exekuce zastavena, tak byl přezkoumáván exekuční titul, nikoliv dluh samotný, který stále dle názoru žalovaného existuje. Nelze ze zastavení exekuce vyvozovat, že by zanikl hmotněprávní závazek přiznaný stále platným rozhodčím nálezem. Neplatnost úvěrové smlouvy nemá vliv na platnost rozhodčí doložky. Pokud pan [jméno FO] po vydání rozhodčího nálezu byl pasivní a promeškal veškeré lhůty k podání zrušení rozhodčího nálezu, tak nelze tvrdit, že rozhodčí nález je neplatný. Rozhodčí nález tu je, je pravomocný a vykonatelný. Zároveň žalovaná vznesla námitku promlčení, když připomněla zásadu vigilantibus iura skripta sant (bdělému náleží právo). [jméno FO] dle tvrzení žalované jako dlužník věděl, resp. vědět měl a mohl, všechny skutkové okolnosti týkající se vzniku vydání bezdůvodného obohacení a zcela ignoroval běh promlčecí doby. Žalovaná namítala, že i u plnění, které bylo vymoženo v průběhu exekuce, musí platit obecná promlčecí doba, a to od data uskutečnění tohoto plnění. Účinky promlčení nastaly uplynutím promlčecí lhůty ať už subjektivní, nebo objektivní. U plateb, které žalovaný obdržel v exekučním řízení, však běžela objektivní promlčecí doba, pročež od podání žalobního návrhu, jehož nárok na vydání řady plateb v exekuci je promlčen minimálně v rozsahu částky [částka].

3. K vyjádření žalovaného ze dne [datum] žalobce uvedl, že k zastavení exekuce došlo z důvodu, že oprávněný nikdy neměl na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. Pokud byly již nějaké částky v rámci exekuce vymoženy a vyplaceny oprávněnému, a to včetně nákladů exekučního řízení, je oprávněná povinna tyto částky vrátit povinnému. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Ze stejného důvodu je neplatná i rozhodčí smlouva. V důsledku neplatnosti rozhodčí smlouvy tak rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla nadána pravomocí k vydání rozhodčího nálezu. Žalovaný ve svém vyjádření uváděl stále stejné námitky, včetně různých rozhodnutí soudu, se kterými neuspěl při zastavení exekuce. V tomto smyslu je argumentace žalovaného bezcenná.

4. Při jednání dne [datum] žalobce poučen dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř, aby doplnil svoje tvrzení ohledně částky, kterou zaplatil v exekuci, aby předložil potvrzení exekutora, jaká částka byla v exekuci vymožena, aby založil úvěrovou smlouvu a aby doplnil své tvrzení, kdy se dozvěděl o částce, která je předmětem žaloby, resp. kdy se dozvěděl o výši bezdůvodného obohacení a aby k těmto tvrzením navrhl důkazy.

5. Žalobce podáním ze dne [datum] doplnil, že navrhuje důkaz exekučním spisem č. j. [spisová značka] k výši vymožené částky exekutorem, dále usnesení OS v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] bod 20 usnesení, kde je odůvodnění exekutora o vymožených částkách vyplacených oprávněné. Žalobce dále doplnil, že po pravomocném zastavení exekuce je vymožené plnění bezdůvodným obohacením jako plnění na základě právního důvodu, který odpadl. Až tehdy je dán prostor pro zahájení řízení o vydání bezdůvodného obohacení a až tehdy je také dán počátek objektivní a subjektivní promlčecí doby. Protiprávní exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z důvodu neplatnosti úvěrové a rozhodčí smlouvy. /potvrzeno KS v [adresa] – pobočka v [Anonymizováno], č.j. [spisová značka] dne [datum]). Pro soudy je výrok pravomocného usnesení o zastavení exekuce závazný. Soud nemůže vycházet z jiného úsudku o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky (neplatná úvěrová smlouva, rozhodčí doložka, nicotný rozhodčí nález), o němž již bylo pravomocně rozhodnuto a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Dojde-li k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1, písm. h/, dochází k zastavení exekuce zpětně ex tunc. Oprávněný musí vrátit plnění, které bylo vymoženo ve prospěch exekučního titulu a nákladů exekuce, právní důvod, který odpadl. Exekuce byla zastavena pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a rozhodčí doložky. Rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Ústavní soud ve svých nálezech dovodil, že je nepřijatelné , aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům (zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům), které poškozují práva svých klientů (I. ÚS 199/11 z 26. 1. 2012, III. ÚS 4129/18 z 26.2.2019). [právnická osoba]. zneužil právo, když vědomě uplatnil neplatný rozhodčí nález založený na neplatné rozhodčí doložce po [datum] (rozhodčí nález č.j. [Anonymizováno], [spisová značka], vydaný rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], exekuce nařízena [datum]). Veškeré námitky žalovaného jsou bezvýznamné a nelze k nim přihlížet. Žalovaný podáním ze dne [datum] doložil veškeré položky vyplaceného úvěru, vyplaceno bylo [částka] na úvěru a [částka] na revolvingu. Před exekucí bylo uhrazeno [částka], celkem v rámci exekuce bylo uhrazeno [částka].

6. Žalovaná trvala na námitce promlčení s tím, že právní předchůdce žalobce se mohl domáhat vydání údajného bezdůvodného obohacení rovnou a nečekat na zastavení exekuce (viz jednotlivé platby). Dle závěrů rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp.zn. I. ÚS 3473/20 platí, že zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby povinný mohl podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 394 odst. 2 obchodního zákoníku, kterým se právní vztah řídí (viz datum uzavření smlouvy, kdy smlouva o úvěru byla tzv. absolutní obchod) platí: „U práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo“. S ohledem na čtyřletou promlčecí lhůtu počítanou od jednotlivých plateb je tak nárok minimálně částečně promlčen. Nic nebránilo právnímu předchůdci žalobce požadovat toto plnění dříve. Žalovaný také zdůraznil, že pan [jméno FO] přihlásil v rámci jeho insolvenčního řízení nedoplatek na směnečné sumě zajišťovací směnky dle smlouvy o úvěru č. [hodnota], když přihlásil částku poníženou o platby v exekuci a celá přihlášená částka [částka] byla v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [Anonymizováno], sp.zn. [Anonymizováno] [spisová značka] zjištěna. Na základě této směnky také bylo plněno v rámci exekuce, žalobce se tedy domáhá plnění, které bylo uhrazeno na základě směnky. Tím, že pohledávka byla zjištěna v rámci insolvence, tak je zcela nelogické, aby předtím uhrazenou směnečnou pohledávku z této směnky musel žalovaný vracet.

4. Z provedeného dokazování listinnými důkazy soud zjistil tento skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] z [datum] vyplývá, že byla uzavřena mezi [jméno FO] a [Anonymizováno] včetně smluvních ujednání, na základě které bylo panu [jméno FO] vyplaceno [částka], splatnost úvěru byla sjednána v třicetiměsíčních splátkách po [částka], smluvní odměna za zavření úvěru činila [částka], maximální výše úvěru činila [částka], smluvní odměna za uzavření tedy předpokládaná RPSN, je uvedena 77,18 %, smluvní odměna za poskytnutí každého revolvingu [částka] a předpokládaná RPSN úvěru pro poskytnutí revolvingu činí 62,99 %. Ve smlouvě je v části hodnocení klienta dále vyplněno, že dlužník má celkový pravidelný čistý měsíční příjem [částka] a celkové měsíční výdaje [částka]. Dne [datum] byla uzavřena rovněž Rozhodčí smlouva, ve které bylo uvedeno, že spory vyplývající z úvěrové smlouvy, budou řešeny v rozhodčím řízení kterýmkoliv z dohodnutých rozhodců, uvedených v bodě [právnická osoba] předmětné rozhodčí smlouvy, kterému žalobce doručí žalobu, a to dle uvedených pravidel rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení se přitom mohlo konat i bez ústního projednání, pokud bude mít rozhodce za to, že je možné takto rozhodnout na základě listinných důkazů. Mezi rozhodci pro tento účel byla ujednána [tituly před jménem] [jméno FO], která vydala předmětný rozhodčí nález č. j. [Anonymizováno]. [jméno FO] úvěr řádně nehradil v celém rozsahu, a proto bylo zahájeno Rozhodčí řízení na základě návrhu ze strany žalobce, který byl doručen rozhodci [datum]. Z podacího lístku ze dne [datum] (doručeno [datum]) oznámení postoupení pohledávky panem [jméno FO] (oznámení bylo odesláno postupitelem a nikoliv postupníkem). Doložením doručenek datových zpráv, dokladu o odeslání oznámení o postoupení pohledávky a komunikací mezi postupníkem a dlužníkem žalobce prokazuje, že byly splněny veškeré povinnosti zákonem vyžadované Oznámení bylo odesláno postupitelem. Z dopisu z [datum], oznámení údajů pro zaplacení dlužných částek zaslané žalovanému na adresu [datum] vyplývá, že žalobce měl neustále snahu o smírné vyřešení věci. Z další komunikace, kterou žalobce založil, vyplývá, že [Anonymizováno] komunikoval o postoupení pohledávky s panem [jméno FO], postupitelem. Z vyúčtování ze dne [datum] vyplývá, že Exekutorský úřad [adresa] zaslal [Anonymizováno] vyjádření ze kterého se podává, že bylo vymoženo na účet exekutora [částka]. Z rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [spisová značka] vyplývá , že protiprávní exekuce byla zastavena z důvodu neplatnosti úvěrové a rozhodčí smlouvy, právní moc nastala 22.2 2021. V bodě 20 se uvádí: „Dále soud rozhodl ve výroku III. tak, že oprávněná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, náklady exekuce ve výši [částka] do tří dnů od právní moci usnesení. Soudní exekutor má právo na náhradu nákladů exekuce. V řízení vymohl částku [částka] a náleží mu tak odměna ve výši [částka], dále paušální náhrada [částka] dle § 13 vyhlášky 330/2001, jakož i DPH 21 % ve výši [částka] a soud uložil povinnost k náhradě nákladů oprávněného podle § 89 e. ř. byla zaslána žádost o vydání bezdůvodného obohacení [datum] na základě tohoto usnesení, adresováno bylo [právnická osoba], a.s. K žádosti o vydání bezdůvodného obohacení právní zástupce žalované namítal nedostatek aktivní legitimace ze strany žalobce. Z rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] [spisová značka] z [datum] vyplývá, že bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu [spisová značka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi [jméno FO] a [adresa], kdy pan [jméno FO] vystupuje jako postupitel, [právnická osoba] postupník uzavřely jako smluvní strany smlouvu o postoupení pohledávky s předmětem pohledávky [částka] a smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena dle § 1879 [datum], byla doručena podle podacího lístku [datum]. Žádost o vydání bezdůvodného obohacení je z [datum], doručena do datové schránky žalovaného byla [datum]. Další žádost o vydání bezdůvodného obohacení je z [datum], doručena do datové schránky žalovaného byla [datum]. Z rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] [spisová značka] z [datum], bylo jím potvrzeno rozhodnutí okresního soudu [spisová značka] ( Ze splátkového kalendáře ze dne [datum] a rozhodčího nálezu [datum] vyplývá, že bylo uloženo žalovanému [jméno FO], aby do tří dnů od doručení tohoto rozhodčího nálezu zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši [částka] s šestiprocentním úrokem z prodlení, toto nabylo právní moci [datum], vykonatelné bylo [datum]. Z rozhodnutí zdejšího soudu OS pro [adresa] [spisová značka] a potvrzujícího rozhodnutí městského soudu [spisová značka] vyplývá, jak bylo rozhodnuto v obdobné věci. Protiprávní exekuce byla zastavena usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], z důvodu neplatnosti úvěrové a rozhodčí smlouvy. Právní moc nastala [datum] dle sdělení soudu na základě telefonického hovoru. Rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] bylo potvrzeno Krajským soudem v [adresa], pobočka v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] dne [datum]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3473/20 se nevztahuje na předmětný spor, když se v tomto případě jedná o ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2442/2020, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda lze na návrh povinného podle § 268 odst. 1, písm. h/ o.s.ř. znovu zastavit exekuci, která již byla soudním exekutorem zastavena na základě návrhu oprávněného podle § 268 odst. 1, písm. c/ o.s.ř. Komunikace mezi novým věřitelem, postupníkem a dlužníkem – ze žádosti o vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] a doručenky datové zprávy ze dne [datum], upomínka před podáním žaloby je ze dne [datum] a doručenka datové zprávy ze dne [datum]. Pokus o smír ze dne [datum] doručenka o zaslání datové zprávy je ze dne [datum] a reakce žalovaného na tuto upomínku je ze dne [datum]. Co se týče pohledávky [právnická osoba]. do insolvenčního řízení vedené proti [jméno FO], tato neexistující pohledávka byla do insolvenčního řízení přihlášena po právní moci usnesení o zastavení exekuce, ve které byla vyslovena neplatnost úvěrové smlouvy, rozhodčí smlouvy a rozhodčího nálezu, k jehož vydání neměl rozhodce pravomoc.

5. Soud neprováděl další navržené důkazy, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť měl výše zjištěný skutkový stav za zcela prokázaný, když veškeré uvedené listiny a jejich obsah považoval za věrohodné a má za to, že shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci. Ostatní uvedená skutková zjištění účastníci řízení ani v jeho průběhu nerozporovali (ačkoliv je výslovně ve svých podáních a přednesech na soudním jednání neuvedli, aby je soud mohl vzít za svá jako shodná tvrzení účastníků řízení), když spolu mezi nimi bylo především v právním posouzení věci.

7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu potom soud dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku (dále jen OZ) soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru a rozhodčí doložky podle právních předpisů účinných v době jejich uzavření. Soud nejprve zkoumal, zda došlo k postoupení žalované pohledávky ze strany původního dlužníka z úvěrové smlouvy na žalobce, a to s ohledem na vznesené námitky žalované. Po zvážení všech okolností soud dospěl na základě výše popsaného skutkového stavu k závěru, že došlo k řádnému postoupení žalované pohledávky ze strany původního dlužníka z úvěrové smlouvy na žalobce v souladu s § 1879 OZ a toto bylo v řízení žalobcem jednoznačně prokázáno. Opačný závěr neodpovídal zjištěnému skutkovému stavu. Žalobce doložil soudu oznámení ze dne. [Anonymizováno] doručeno [Anonymizováno] panem [jméno FO], ve kterém oznamuje žalované postoupení pohledávky na žalobce, přičemž postoupení pohledávky je doloženo doručenkou. K námitce žalovaného ohledně řádného oznámení o postoupení předmětné pohledávky žalované ve smyslu § 1882 OZ soud uvádí, že z výše popsaného zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že žalované bylo postoupení pohledávky postupitelem řádně oznámeno dopisem z [datum], doručeným stejného dne, resp. smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla doručena žalovanému [datum], jak vyplývá z podacího lístku. Soud dále posuzoval uzavřenou smlouvu o úvěru č. [hodnota] mezi účastníky, a to podle § 2395 a následující OZ, přičemž v této otázce vyšel ve smyslu § 135 odst. 2 zákona č. 99/63 Sb. o.s.ř., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). Jak přitom jednoznačně vyplývá z výše popsaného skutkového stavu, mezi stranami byla sjednána úvěrová smlouva, přičemž byla značným překročením únosné míry úrokového zatížení při poskytování spotřebitelských úvěrů, dluh byl zajištěn řadou řetězených smluvních pokut a výsledná vymáhána částka po žalobci, resp. jeho právním předchůdci, tak byla v kontextu všech okolností posuzované věci v rozporu s dobrými mravy. Soud se tak zcela ztotožňuje s hodnocením úvěrové smlouvy tak, jak jej provedly již exekuční soudy v předcházejících řízeních a uzavírá, že uzavřená smlouva o úvěru č. [hodnota] je neplatná (srovnej § 580 OZ), a to pro rozpor s dobrými mravy a rovněž pro zjevnou nespravedlnost vůči právnímu předchůdci žalobce. Soud se dále zabýval platností sjednané rozhodčí smlouvy a účinky na základě ní vydaného rozhodčího nálezu, přičemž ohledně těchto skutečností rovněž vycházel ve smyslu § 135 odst. 2 o.s.ř. Krajského soudu v [adresa], pobočka v [Anonymizováno] [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v [adresa] [spisová značka] ze dne [datum]). V těchto usneseních bylo postaveno najisto, že rozhodčí smlouva ze dne [datum] je neplatná, a to v návaznosti na neplatnost úvěrové smlouvy. Vzhledem k této skutečnosti, ani později na základě ní vydaný rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem k zahájení, nařízení a vedení exekuce, jelikož rozhodce neměl k vydání předmětného rozhodčího nálezu pravomoc. Soud v řízení nenabyl o správnosti těchto závěrů žádných pochybnosti, proto se s nimi zcela ztotožnil a plně na ně odkazuje. K jednotlivým námitkám žalované soud v prvé řadě odkazuje na odůvodnění citovaných usnesení a rovněž s nimi nad rámec tohoto vypořádání v následujících odstavcích tohoto rozsudku /ve výše uvedeném odstavci došlo k chybě. Soud vyšel z Krajského soudu v [adresa], pobočka v Olomouci [spisová značka] ze dne [datum], kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v [adresa] [spisová značka] ze dne [datum]). K žalovanou namítané nemožnosti přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení se již opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud ČR a rovněž i Ústavní soud – srov. v této souvislosti například již. cit. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, kde Ústavní soud uvedl následující: „Ústavní soud ve své judikatuře vychází ze zásady, že „námitky vůči vadám nalézacího řízení (resp. rozhodnutí jako jeho výsledku) zásadně nelze přenášet do řízení exekučního“ [nález sp. zn. Pl. ÚS 9/15 ze dne 8. 8. 2017 (N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.), bod 24]. Platí totiž, že „[e]xekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není ani řízením přezkumným“ [nález sp. zn. I. ÚS 871/11 ze dne 17. 1. 2012 (N 15/64 SbNU 155)]. Avšak „z této zásady existují obecně přijímané výjimky, podle nichž je v exekučním řízení možné hodnotit i zásadní vady exekučního titulu“ [viz již citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 9/15, bod 24].“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uvedl, že taková výjimka je dána jednak „v případech, v nichž rozhodčí doložka neobsahovala dostatečně transparentní pravidla pro výběr rozhodce, a nesplňovala tedy veškeré náležitosti, jak byly konkretizovány v judikatuře.“, ale rovněž také v případech, pokud je s dlužníkem – spotřebitelem uzavřena úvěrová smlouva za zjevně nepřiměřených, nemravných a zjevně nespravedlivých podmínek. Ústavní soud konkrétně uvedl, že by „ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 199/11; obdobně obiter dictum v již citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 562/12). Tato východiska Ústavní soud aplikoval v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014 (N 226/75 SbNU 527), který se opět týká exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu. Rozhodčí doložka byla v daném případě sjednána v souvislosti s úvěrem ve výši 4 950 Kč. Úvěrová smlouva „deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 %“ a součástí „formulářově předtištěných“ všeobecných obchodních podmínek byla ujednání o zajištění prostřednictvím dvou biankosměnek a o souboru sankcí (smluvních pokut) dopadajících na dlužníka (úvěrovaného; podrobněji k obsahu smlouvy viz bod 21 nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12). Ústavní soud dospěl k závěru, že smlouva s takovým obsahem naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti podle nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11, a dovodil, že z těchto důvodů neměl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout (body 22-25), i když rozhodčí doložka splňovala požadavky na transparentní určení rozhodce (bod 26).“ Ústavní soud v cit. nálezu poté uzavřel (bod 17), že v každé v tomto nálezu uvedené věci, ve které byla dovozena výjimka z jinak obecného pravidla zapovězení věcného přezkumu rozhodčího nálezu v exekučním řízení, Ústavní soud hodnotil, zda „byla uzavřena platná rozhodčí doložka a zda tedy měl rozhodce pravomoc ve věci rozhodnout - jinak vyjádřeno, zda účastníci řízení nebyli zbaveni práva projednat svou věc před soudem, aniž by se tohoto práva v dané věci řádně (ústavně konformním způsobem) vzdali, což by znamenalo porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. I v případě, že Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné nespravedlnosti hmotněprávní smlouvy jako celku (nález sp. zn. III. ÚS 4084/12, blíže popsaný v bodě 15) nebo o jejím možném rozporu s dobrými mravy (nález sp. zn. III. ÚS 4129/18, blíže popsaný v bodě 16), vyvodil z toho nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absenci pravomoci rozhodce, a tedy nutnost zastavit exekuci.“ V podrobnostech soud odkazuje i na další pasáže citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, se kterými se soud ztotožňuje a vycházel z těchto ústavně-právních hledisek i při posouzení předmětné věci. V každém případě již z výše uvedeného je patrné, že judikatura Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu je již ustálena v závěru, že rozhodčí nález je možné přezkoumávat i v exekučním řízení, a to v případě jeho zásadních vad – zejm. pokud je vydaný rozhodcem, který neměl pravomoc ve věci rozhodnout. Tuto pravomoc přitom soud nemá nejenom v těch případech, pokud rozhodčí pravomoc nebyla vůbec sjednána (např. jedna ze stran neprojevila řádně svou vůli pravomoc rozhodce založit tím, že by rozhodčí smlouvu řádně podepsala), ale rovněž v případě, že soud dospěje po zjištění skutkového stavu věci k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva (se spotřebitelem) je pro spotřebitele zjevně nespravedlivá nebo je v rozporu s dobrými mravy. V takových případech je dovozen rovněž nedostatek navazující rozhodčí smlouvy, tím i absence pravomoci rozhodce, a je tedy nutné následně (i bez návrhu) zastavit exekuci. Soud v návaznosti na výše uvedené musí zcela odmítnout argumentaci žalované, že rozhodčí nález sám o sobě představuje právní titul pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení, když tento rozhodčí nález v souladu s výše uvedeným neměl od počátku (ex tunc) žádných právních účinků (lze rovněž říct, že je nicotný), jelikož rozhodoval rozhodce, který k tomu neměl pravomoc – srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 1707/17, ve kterém soudy posuzovaly skutkově obdobnou věc a dovodili, že v těchto případech nedochází při zastavení exekuce exekučním soudem ke zrušení vykonatelného exekučního titulu, nýbrž jde „o situaci, ve které vydaný rozhodčí nález nikdy nebyl způsobilým exekučním titulem, a v předmětné věci neměla být exekuce vůbec nařízena. Stěžovatelka tedy od počátku neměla z titulu předmětného rozhodčího nálezu žádnou povinnost.“ Soud tak v poměrech projednávané věci uzavírá, že rozhodčím nálezem nemohla být žalobci stanovena jakákoliv povinnost vymáhaná v exekučním řízení a rovněž na základě něho nebylo možné exekuční řízení vůbec vést, jelikož tento rozhodčí nález neměl od počátku žádných právních účinků. V této souvislosti jsou rovněž liché odkazy žalované na „starou“ judikaturu Nejvyššího soudu (do roku 2012), se kterými se zcela vypořádal již Krajským soudem v [adresa], pobočka v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] dne [datum]. když zejména uvedl, že v právním posouzení důsledků „vykonatelnosti a způsobilosti rozhodčích nálezů být exekučními tituly zaznamenalo v uplynulých letech v doktrinální teorii (a z toho vyplývající judikatorní praxi soudů) zásadní posun. Běží o posun tak markantní, že je zcela nadbytečné a zavádějící zabývat se nyní při přezkumu prvostupňového usnesení vydaného v roce 2021 přístupy a nakonec i judikáty vydanými a publikovanými ve Sbírce v roce 2009, 2010 nebo 2011. Toho si je s určitostí vědom i odvolatel a citací těchto rozhodnutí v odvolání se snaží toliko odklonit odvolací soud od otázek aktuálních. Stejně tak pokud běží o usnesení jednotlivých krajských soudů na území České republiky, ty vzhledem k jejich charakteru nemají zevšeobecňující charakter a nejsou pro rozhodnutí odvolacího soudu prejudicielní.“ V dalších podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění citovaného usnesení, ze kterého, jak již bylo uvedeno, v této otázce vycházel. Soud si je také vědom rozhodnutí MS v Praze č.j. 25 Co 196/2021-107, podle něhož není bezdůvodným obohacením plnění, které žalovaná přijala od žalobce na základě pravomocného rozhodčího nálezu, byť byl exekučním soudem označen jako právně neúčinný a exekuce na základě něho nařízená byla z tohoto důvodu zastavena, neboť takový nález nebyl nikdy dle zákona o rozhodčím řízení zrušen. Zde však soud odkazuje na širší závaznost soudních rozhodnutí, kdy v případě, že v exekučním řízení byla konstatována neúčinnost (nicotnost) rozhodčího nálezu, je nepředvídatelné a nespravedlivé, aby následně v nalézacím řízení byla účastníkovi cesta k vydání bezdůvodného obohacení upřena s odkazem na nezrušení takového titulu formou dalšího soudního rozhodnutí, když v době, kdy neúčinnost titulu byla soudem závazně konstatována, by účastníkovi dávno uplynuly všechny zákonné lhůty k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Dle názoru soudu takové pojetí nekoresponduje s výše uvedeným rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož právní předchůdce žalobce od počátku neměl z titulu předmětného rozhodčího nálezu žádnou povinnost. V podstatě by totiž jinak platilo, že ten, kdo základě uvedeného právně neúčinného rozhodčího nálezu v exekučním řízení řádně plnil, na tom bude hůře než ten, kdo neplnil nic. Soud se tak přiklonil k rozhodnutí MS v Praze sp. zn. 13 Co 50/2020, které konstatovalo, že u rozhodčího nálezu, který je nicotný (bez právních účinků), je nerozhodné, zda byl dle zákona o rozhodčím řízení zrušen či nikoliv. K námitce žalované a jejím odkazu na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2023 č. j. 33 Cdo 1784/2022-167 soud uvádí, že přijaté závěry v tomto usnesení vzal soud při svém rozhodování v posuzované věci v úvahu, nicméně soud se s jeho závěry, jak jej interpretuje žalovaná, neztotožňuje, a to i v návaznosti na ústavně-právní rozměr celé věci a odlišné nahlížení na tuto právní otázku v jiných rozhodnutích jak Nejvyššího soudu ČR, tak rovněž i Ústavního soudu (srov. v této souvislosti například nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18 nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2022, sp. zn. 31 Cdo 798/2022). Pro úplnost soud rovněž dodává, že odmítavé usnesení Nejvyššího soudu ČR v jiné věci není pro zdejší soud rozhodující skutkově odlišnou věc právně zavazující, soud však považuje za vhodné se s ním vypořádat a vysvětlit, proč z něho v dané věci nevycházel. Soud tak přitom podrobně činí zejména v odst. 20 až 25 odůvodnění tohoto rozsudku. Soud se v kontextu výše předestřených závěrů v neposlední řadě zabýval tím, zda žalovaná měla nárok vůči žalobci podle hmotného práva, tedy zda žalobce plněním v exekuci plnil žalované závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Přitom platí, že pokud by takovou povinnost žalobce v době plnění měl, nemohlo by se jednat na straně žalované o bezdůvodné obohacení, a naopak Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že z poskytnutí finančních prostředků žalobci v souvislosti s uzavřením neplatné úvěrové smlouvy žalované vzniklo právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků v celkové výši vymožené exekutorem, tj. [částka]. Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 619 ve spojení s § 621 OZ k uplatnění práva na vydání počíná běžet nejdříve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé, což je nejdříve okamžikem, kdy exekuční soud v exekučním řízení určí (to je uvede alespoň v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky a toto rozhodnutí doručí žalobci (nebo okamžikem, kdy se o něm žalobce prokazatelně dozví jiným způsobem). Výše uvedené závěry podporuje rovněž logická úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků (je nicotný) by neměla mít při takovém postupu co do otázky promlčení nároku (méně práv, než kolik by se jejich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen) pro nedostatek pravomoci rozhodce, soudem řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně o rozhodčím řízení, když lze říct čárka, že se jedná svou povahou o závažnější vadu rozhodčího nálezu (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICDO 41/2014 ze dne 30. 6. 2016). V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu objektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/64 Sb. Občanského zákoníku ve znění do 31. 12. 201, který se prosadí i za účinnosti nové právní úpravy, podle které objektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu, který odpadl u soudu, počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021, 1.2.2017 sp.zn. 28 Cdo 3617/2016. Ke splnění předpokladu pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. Subjektivní promlčecí doba proto může začít běžet nejdříve s počátkem lhůty objektivní. V projednávaném případě bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky odklizeno rozhodnutí o nařízení exekuce, na základě něhož právní předchůdce žalobce žalované plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1, písm. h/ o.s.ř. lze přitom v této souvislosti připodobnit ke zrušení rozhodnutí o nařízení exekuce a mělo by být obdobné právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp.zn. 30 Cdo 2407/2017 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3512/2020, kde bylo dovozeno, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným. V poměrech projednávané věci je v návaznosti na výše uvedené právní závěry nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobci na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce nedošlo. V řízení bylo totiž zjištěno, že závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu, resp. o neplatnosti sjednané úvěrové a rozhodčí smlouvy, byl poprvé vysloven teprve v usnesení Okresního soudu v [adresa] [spisová značka] a subjektivní promlčecí lhůta proto nemohla žalobci před podáním žaloby uplynout. Soud k tomu dodává, že se zabýval i uplynutím objektivní promlčecí lhůty ve smyslu § 638 OZ, která rovněž před podáním žaloby zjevně neuplynula. Na základě výše uvedeného soudu dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, když žalovaná od žalobce vymohla v nezákonně vedeném exekučním řízení žalovanou částku ve výši [částka], ačkoliv proto neměla oporu v hmotném právu. Jednalo se z její strany o bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobce nárok. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve výši [částka] v přiměřené lhůtě stanovené výzvou právního předchůdce žalobce ze dne [datum], ocitla se se splacením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] do zaplacení.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal, jež byl v řízení převážně v celém rozsahu úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] + soudní poplatek [částka], tj. celkem [částka]. Náklady řízení vypočetl za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba, doplnění žaloby [datum], ústní jednání [datum] a doplnění žaloby [datum], ústní jednání [datum], doplnění z [datum] a ústní jednání [Anonymizováno] , celkem [hodnota] úkonů po [částka], celkem [částka].

Poučení