23 Co 144/2024

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený dne [datum narození zainteresované osoby] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupený advokátem [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [adresa zástupce zainteresované osoby] o náhradu škody, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. února 2024, č. j. 61 C 382/2020-154, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé I mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 541 381 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 541 381 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku; jinak se rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 115 023,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 13. 2. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 760 054,50 Kč s příslušenstvím, ve výroku rozsudku specifikovaným (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 141 328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II).

2. Soud prvního stupně takto v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému, svému bývalému zaměstnanci, náhrady škody v žalované výši. Žalovaný byl na vedoucí pracovní pozici „Ředitel sekce controllingu“, přičemž ode dne 13. 12. 2017 po dobu zástupu a následně od 1. 1. 2018 zastával pozici „Ředitel divize finance“. Dne 19. 12. 2017 žalovaný porušil své pracovní povinnosti, když trval na pokynu k provedení platby ve výši 47 000 EUR, ačkoli k tomu nebyly splněny předpoklady stanovené interními předpisy. Požadavek na realizaci platby žalovaný převzal od domnělého tehdejšího generálního ředitele žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], po realizaci platby vyšlo najevo, že se jednalo o úspěšně provedený tzv. phishingový útok. Zaviněným jednáním žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši 42 196,51 EUR (částka 4 803,49 EUR byla žalobkyni vrácena v důsledku úkonů trestního řízení). Žalovaný se žalobou nesouhlasil, namítal, že nebyl detailně seznámen se všemi interními akty řízení týkajícími se chodu divize finance. Osobou, která dala výslovný pokyn k provedení zahraniční platby, pak nebyl žalovaný, ale [tituly před jménem] [jméno FO], ředitelka Sekce účetnictví a daně. Žalovaný proto není osobou, která by svým jednáním porušila své pracovní povinnost.

3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, výslechem žalovaného a svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], za nadbytečné považoval provádět dokazování výslechem zaměstnance žalobce - IT specialisty. Na podkladě provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané následující skutečnosti: od 13. 12. 2017 žalovaný vykonával zástup na vedoucí pracovní pozici ředitel divize financí, a to po dobu čerpání dovolené zaměstnance, který tuto pozici dlouhodobě zastával, den phishingového útoku (19. 12. 2017) tak byl pátým pracovním dnem žalovaného na této pozici. První e-mail od pachatele phishingového útoku, který přišel v 8:52 hod., žalovaný otevřel cestou do práce ve svém mobilním telefonu, kde se e-mailová adresa odesílatele zprávy nezobrazovala v celé své autentické podobě, ale zobrazovalo se pouze jméno a příjmení [jméno FO], tj. jméno a příjmení tehdejšího generálního ředitele žalobce. Reálná e-mailová adresa nebyla v tomto zařízení zobrazena a forma provedení e-mailové zprávy byla zpracována jako autentická. Proto žalovaný nerozpoznal, že se nejedná o e-mail od generálního ředitele. Uvedený den byl žalovaný zaneprázdněn neodkladnými pracovními úkoly (zejména od 10.00 hod jednáním s podřízeným zaměstnancem v rámci ukončování pracovního poměru), proto celé dopoledne využíval pro komunikaci pouze svůj mobilní telefon. Pachatel útoku své požadavky urgoval a na uskutečnění platby naléhal. Pouze v jedné ze zpráv se objevila gramaticky nesprávná formulace „když jsem méně zaměstnán“, žalovaný však tuto formulaci připisoval automatické opravě, kterou provádí mobilní zařízení. Žalovaný tak učinil (nesprávný) úsudek, že komunikuje se svým nadřízeným a snažil se mu vyhovět. Žalovaný ve věci komunikoval s kolegy [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], e-maily i telefonicky, přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] přeposlal v 09:59 hod e-mail od domnělého generálního ředitele s textem „Řekněte jí, že pošlu všechny dokumenty později, když jsem méně zaměstnán, měla by okamžitě zpracovat platbu“, k němuž připojil dovětek „[jméno FO], prosím“. Následně [tituly před jménem] [jméno FO] poslala pokyn odbornému útvaru ÚČT k prověření, zda jsou údaje pro platbu dostatečné, a k provedení platby. Později obdržela informaci o provedení platby.

4. Soud prvního stupně aplikoval na zjištěný skutkový stav ust. § 250 odst. 1 zákona č. 256/2006 Sb., zákoníku práce, jakož i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dospěl k závěru, že nejsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného zaměstnance za škodu vzniklou zaměstnavateli. Podle soudu prvního stupně žalovaný neporušil povinnosti způsobem tvrzeným žalobkyní, ale škoda vznikla v důsledku trestného činu spáchaného neznámým pachatelem.

5. Soud prvního stupně poukázal na to, že pouze ze slov „[jméno FO], prosím“, která žalovaný uvedl v e-mailu dne 19. 12. 2017 v 09:59 hod, nelze jednoznačně seznat, co žalovaný zamýšlel tímto projevem, přičemž z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 20. 12. 2017 vyplývá, že e-mailové komunikaci přisuzovala jiný význam, než jaký v řízení tvrdí žalovaný. Soud prvního stupně se proto zabýval otázkou, co žalovaný uvedenými slovy zamýšlel, jaká byla jeho skutečná vůle a zda nešlo o právní jednání ve smyslu podpisového řádu. Soud prvního stupně vycházel z výpovědi žalovaného, že neměl v úmyslu dát svědkyni [jméno FO] pokyn k provedení platby, ale pouze ji poprosil, aby se požadavkem generálního ředitele na provedení platby zabývala sama, neboť provádění plateb patří do její pracovní náplně a má s nimi podstatně větší zkušenosti než žalovaný. Soud prvního stupně přihlédl i ke konkrétní situaci, ve které se žalovaný nacházel, tedy že právě začínala náročná pracovní schůzka, které musel věnovat plně svoji pozornost, a proto přesunul záležitost ohledně požadavku generálního ředitele na svědkyni [jméno FO]. Podle soudu prvního stupně nelze samotný text „[jméno FO], prosím“ považovat za projev konkrétní vůle žalovaného, neboť zcela postrádá uvedení toho, o co prosí, o jakou činnost případně žádá. Vzhledem k neurčitosti uvedeného sdělení soud prvního stupně postupoval při jeho výkladu podle ust. § 556 odst. 1 o. z., podle kterého, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Žalovaný vypověděl, že jeho úmyslem nebylo dát pokyn k provedení platby, rovněž bylo zjištěno, že ve skutečnosti ani svědkyně [jméno FO] uvedené emailové sdělení nechápala jako pokyn přímo od žalovaného, ale jako pokyn od generálního ředitele.

6. Soud prvního stupně považoval výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] za nevěrohodnou v části, v níž popisovala obsah telefonické komunikace se žalovaným. Podle soudu prvního stupně je výpověď svědkyně, že upozornila žalovaného na neobvyklou e-mailovou adresu, ze které pokyn generálního ředitele přišel, v rozporu s její původní výpovědí, kterou učinila na pracovišti den po dané události, kdy se o této skutečnosti vůbec nezmínila a naopak uvedla, že neměla žádné pochybnosti o tom, že žalovaný komunikuje s generálním ředitelem. Žalovaný pak popřel, že by ho svědkyně Salmonová upozornila na cokoliv neobvyklého. Podle soudu prvního stupně je zcela nepravděpodobné, že by si svědkyně po uplynutí několika let byla schopna vybavit nové podrobnosti, které nezmínila při důkladném vyšetřování věci odborem bezpečnosti, a které by přitom odpovídaly skutečnosti. Soud prvního stupně neuvěřil ani tvrzení svědkyně, že jí žalovaný dal pokyn telefonicky, když její motivací k tomuto tvrzení může být obava z následného postihu zaměstnavatelem.

7. Podle soudu prvního stupně by se jednalo o omyl na straně svědkyně [jméno FO], pokud by si sporný e-mail od žalovaného skutečně vyložila jako pokyn k platbě. Ani toto tvrzení svědkyně však neodpovídá skutečnosti, protože sama ve své následné komunikaci s podřízenými jednoznačně uvedla, že se má realizovat pokyn generálního ředitele, nikoli pokyn žalovaného. Konkrétně uvedla, že FIN (tedy odbor. žalovaného) je o věci pouze informován a v 10:09 hod., tedy po obdržení sporného e-mailu ve znění „[jméno FO], prosím“, dala pokyn útvaru účetnictví k prověření, zda jsou údaje dostatečné k platbě s tím, že požadavek s elektronickým podpisem bude podle dohody zaslán dodatečně. Z uvedeného podle soudu prvního stupně vyplývá, že ani sama svědkyně [jméno FO] nepovažovala předchozí e-mail žalovaného, byť elektronicky podepsaný, za dostatečný pokyn k platbě. Soud prvního stupně shledal pochybení na straně svědkyně [jméno FO], neboť přijala pokyn generálního ředitele, který neměl náležitosti podle interních předpisů žalobce a na jeho základě vydala svým podřízeným pokyn k realizaci platby. Skutečnost, že e-maily od žalovaného byly opatřeny elektronickým podpisem, na uvedeném závěru podle soudu nic nemění, neboť podpis ke zprávám se připojoval automaticky, bez vůle žalovaného, a ze znění těchto e-mailů nevyplývá, že by žalovaný podepisoval nějaké právní jednání ve smyslu podpisového řádu, když takto byly podepsány rovněž všechny jeho předchozí e-maily.

8. Podle soudu prvního stupně se nepodařilo provedeným dokazováním odstranit neurčitost písemného projevu žalovaného, neboť nelze pro shora popsanou absenci toho, co je požadováno, tomuto projevu přisoudit význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. E-maily zaslané žalovaným s elektronickým podpisem, které žalobkyně hodnotí jako pokyn k úhradě, nelze ve skutečnosti chápat jako takový pokyn, a to pro absenci požadavku na provedení určité konkrétní činnosti. V okamžiku, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] dala pokyn k platbě, rovněž jednala v omylu vyvolaném pachatelem trestného činu podvodu, že platbu požaduje generální ředitel, který později doplní všechny náležitosti podle Podpisového řádu a Směrnice pro oběh účetních dokladů. Uzavřel, že elektronickou komunikaci žalovaného nelze ani jednotlivě ani ve svém celku považovat za konkrétní právní jednání ve smyslu Podpisového řádu žalobce, neboť nevyjadřuje žádnou skutečnost, na základě níž by vznikla žalobci povinnost uhradit peněžité plnění, když slova „[jméno FO], prosím“ nejsou výrazem právního jednání.

9. Žalobu jako nedůvodnou zamítl a procesně úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s právním zastoupením.

10. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Vyjma námitky, že nebyly splněny podmínky řízení [odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], uplatnila všechny odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 o. s. ř. Namítala, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nejasnost a nesrozumitelnost odůvodnění, závěry soudu vyslovené v bodech 21, 23 a 25 odůvodnění rozsudku si odporují a jsou vnitřně rozporné s dalšími úvahami soudu. Soud prvního stupně se měl zabývat otázkou, zda žalovaný dal pokyn k provedení platby, avšak při výkladu konkrétního právního jednání nepostupoval v souladu s ust. § 556 o. z. Soud prvního stupně rovněž nespecifikoval, jak dospěl k závěru, že pokud si svědkyně [jméno FO] vyložila právní jednání žalovaného vyjádřeného slovy „[jméno FO], prosím“ jako pokyn k provedení platby, jednalo by se na její straně o omyl. Názory soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění rozsudku nemají oporu v provedeném dokazování, z něhož lze naopak dovodit, že svědkyně [jméno FO] postupovala pouze na základě a v souladu s pokynem žalovaného. Vytýkala soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz výslechem IT specialisty, tento důkazní návrh žalobkyně zamítl, ačkoli tímto důkazem měly být objasněny náležitosti připojování elektronického podpisu k příslušným e-mailovým zprávám a vyvráceno tvrzení žalovaného, převzaté soudem prvního stupně, že se takový podpis připojoval ke zprávám nezávisle na jeho vůli. Žalobkyně nesouhlasila s hodnocením soudu ohledně provedených výslechů žalovaného a svědkyně [jméno FO] a vytýkala soudu, že nereflektoval soustavné tvrzení svědkyně ohledně průběhu celého skutkového děje a významu, který přisuzovala právnímu jednání žalovaného, vyjádřeného slovy „[jméno FO], prosím“. Žalobkyně trvala na tom, že žalovaný porušil své pracovní povinnosti. Pokud by totiž postupoval v souladu s právními předpisy i interními předpisy žalobkyně, nemohlo by dojít k dokonání příslušného trestného činu a k negativním finančním důsledkům ve sféře žalobkyně. Žalovaný jednal ve formě vědomé nedbalosti. Jelikož všechny podmínky odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni byly splněny, žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl, včetně toho, že žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení, eventuálně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Podle žalovaného není odvolání žalobkyně důvodné, neboť dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu, soud hodnotil důkazy podle zásady volného hodnocení důkazů a jeho skutková zjištění jsou správná. Věc posoudil správně i po právní stránce. Žalobkyně prezentuje v odvolání své subjektivní stanovisko, které vychází z jejího zájmu na procesním úspěchu ve věci. Argumentoval proti jednotlivým odvolacím námitkám a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a uložil žalobkyni povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení.

12. Poté, co odvolací soud sdělil účastníkům při jednání konaném dne 29. 5. 2024, že ve věci je třeba doplnit dokazování listinami, výslechem [tituly před jménem] [jméno FO] a zaměstnance žalobkyně - IT specialisty, žalovaný se vyjádřil podáním ze dne 25. 6. 2024. V otázce připojování elektronického podpisu k e-mailovým zprávám setrval na svém tvrzení z řízení před soudem prvního stupně, a sice, že v případě zasílání e-mailů z mobilního zařízení byl k těmto zprávám připojen integrovaný elektronický podpis, jehož připojování probíhalo automaticky – systémově. Žalovaný tak ze své vůle tento podpis k žádnému přeposlanému e-mailu nepřipojil. Povinnost prokázat předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce má zaměstnavatel, přičemž žaloba nemůže být úspěšná, pokud žalobkyně neprokáže, že žalovaný skutečně jednal tak, že připojil pod interní příkaz k úhradě svůj vlastní elektronický podpis s žádostí pro [tituly před jménem] [jméno FO] o realizaci platby, a že tak učinil vědomě. Namítal, že v řízení před soudem prvního stupně žalobkyně navrhovala provést důkaz výslechem IT specialisty, aniž byla specifikována konkrétní osoba. Pokud žalobkyně označila svědka v důsledku postupu odvolacího soudu dva roky poté, co tento důkazní návrh učinila, jde o postup rozporný s ust. § 118b o. s. ř., resp. s ust. § 205a o. s. ř. Důkaz výslechem svědka [jméno FO] nebyl uplatněn v řízení před soudem prvního stupně a je v odvolacím řízení důkazem nepřípustný. Na takovém důkazu nelze založit rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé, jinak by šlo o vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Uvedl, že žalovanému musí být dána možnost podle § 118b o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. navrhnout důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazů, a to i ve vztahu k důkazům, které budou provedeny v řízení před odvolacím soudem. Ke zpochybnění případného tvrzení svědka [jméno FO] žalovaný k důkazu navrhl e-mailové zprávy v jejich elektronické podobě, z nichž je zřejmé, že se elektronický podpis připojoval automaticky ke všem zprávám. Jedná se o e-maily ze dne 19. 12. 2017 odeslané žalovaným [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a e-maily zaslané žalovanému dne 19. 12. 2017 od [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Ke zpochybnění věrohodnosti svědectví [jméno FO] navrhl dále výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Opětovně namítal, že e-mailovou zprávu ze dne 19. 12. 2017, kterou žalovaný přeposlal příchozí e-mailovou zprávu od domnělého generálního ředitele, obsahující platební údaje, nelze považovat za interní příkaz k úhradě, neboť nesplňuje parametry účetního dokladu předepsané Směrnicí žalobkyně SM 3/2015 Oběh účetních dokladů, verze 3.

0. Dále namítal, že nemůže být splněn předpoklad odpovědnosti žalovaného za škodu spočívající v existenci zavinění ve formě alespoň vědomé nedbalosti, protože žalovaný byl přesvědčen, že komunikuje se skutečným generálním ředitelem. Nemohl si tak být vědom, že jakýmkoliv svým jednáním může způsobit škodu. Není pravdou, že [tituly před jménem] [jméno FO] ho informovala v rámci telefonátu dne 19. 12. 2017 o celém znění e-mailové adresy odesílatele. Žalovaný navrhl, aby byl odvolacím soudem znovu vyslechnut. Setrval na svém tvrzení, že přeposlání e-mailové komunikace domnělého generálního ředitele se slovy „[jméno FO], prosím“ nelze považovat za pokyn k provedení platby. V tomto jednání nejsou vyjádřeny žádné právní následky, nejde o právní jednání. Výklad právního jednání se má dít primárně podle úmyslu jednajícího, v principu však nelze výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zjišťovat, jaký byl úmysl jednajícího, pokud jednajícím není ona sama. Žalovaný rovněž setrval na tom, že nebyl náležitě seznámen s předpisy týkajícími se divize financí a není si vědom, že by byl seznámen s interní směrnicí Oběh účetních dokladů č. SM-3/2015. Důkazní břemeno v daném směru je na žalobkyni, avšak ta žádné důkazy ani nenavrhla. Výplatní pásky žalovaného, které si vyžádal od žalobkyně odvolací soud, nebyly žalobkyní navrženy v rámci lhůty pro koncentraci podle § 118b o. s. ř. Ust. § 213 odst. 4, § 213a a § 213b o. s. ř. neposkytují podklad pro to, aby si odvolací soud od žalobkyně vyžádal listinný důkaz, který nebyl žalobkyní navržen. Odvolací soud tak v rozporu se zásadou rovnosti účastníků napomáhá žalobkyni s unesením jejího důkazního břemene. Žalovaný setrval na svém procesním návrhu, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. V replice k vyjádření žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že tvrzení žalovaného o tom, že vědomě nepřipojil žádný elektronický podpis a připojování podpisu probíhalo automaticky – systémově, bez jeho vědomí, je v rozporu se způsobem fungování zaručených elektronických podpisů založených na kvalifikovaném certifikátu, i se způsobem fungování pracovního e-mailu žalovaného v programu Microsoft Outlook, včetně mobilní aplikace. Žalobkyně nerozporuje, že žalovaný podepsal svým zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu i jiné e-maily, včetně těch, které předložil soudu nově k důkazu. Bylo čistě a jen na žalovaném, jaké e-maily svým zaručeným elektronickým podpisem opatří. K návrhu na výslech [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla, že se jednalo o zaměstnance na pozici vedoucího odboru plánování investic, který byl přímo podřízen žalovanému. Nejednalo se tedy o zaměstnance na pozici IT specialisty. Ohradila se proti tvrzení žalovaného, že návrh na výslech konkrétního svědka na pozici IT specialisty [jméno FO] byl učiněn až po koncentraci řízení. Poukázala na to, že soud prvního stupně navržený důkaz zamítl pro nadbytečnost, a to již svým prvním rozsudkem ve věci ze dne 28. 6. 2022, č. j. 61 C 382/2020-69. K doplnění důkazu tak nebyl žalobkyni poskytnut prostor. Rovněž se ohradila proti tomu, že nenavrhla důkazy k prokázání toho, že žalovaný byl náležitě seznámen s interními předpisy žalobkyně. V této souvislosti odkázala na body 24, 25 a 30 žaloby a na čl. II svého vyjádření ze dne 23. 3. 2021.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po doplnění dokazování níže uvedenými listinami a výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] (§ 213 odst. 2, 3, 4, § 213a o. s. ř.) shledal, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

15. Soudu prvního stupně lze přisvědčit v jeho skutkových zjištěních o pracovní pozici žalovaného i o průběhu phishingového útoku. K samotnému jednání žalovaného dne 19. 12. 2017 a k otázce, zda porušil své pracovní povinnosti či nikoliv, soud prvního stupně po zrušení jeho prvního rozhodnutí (rozsudku ze dne 28. 6. 2022, č. j. 61 C 382/2020-69) doplnil dokazování a vyslechl žalovaného a svědky [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], s nimiž žalovaný, jak bylo prokázáno, komunikoval dne 19. 12. 2017 telefonicky a e-mailem, přesto však nezjistil skutkový stav věci úplně a správně. K otázce elektronického podepisování e-mailů činil skutkové závěry, aniž by pro ně měl podklad v provedeném dokazování, neboť návrh žalobkyně na výslech svědka IT specialisty opakovaně zamítl jako nadbytečný. Pominul tvrzení žalobkyně v daném směru a bez vysvětlení vycházel jen z tvrzení žalovaného. Zcela nepřesvědčivě zdůvodnil, proč neuvěřil svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO]. Sama skutečnost, že svědkyně je zaměstnankyní žalobkyně neznamená, že její výpověď není věrohodná. Soudem prvního stupně prezentovaná úvaha, že svědkyně nevypovídala pravdivě z obavy následného postihu ze strany zaměstnavatele, tj. žalobkyně, je nepodložená, soud prvního stupně nezjišťoval, zda vůči svědkyni je ze strany žalobkyně uplatňován nárok na náhradu škody, a v řízení nic takového najevo nevyšlo.

16. Odvolací soud doplnil dokazování, v zájmu zajištění způsobilého skutkového podkladu pro meritorní rozhodnutí. Odvolací doplnil dokazování jednak listinami – e-mailem odeslaným [jméno FO] dne 13. 1. 2017 (mimo další) žalovanému, včetně přílohy Přehled vydaných nových řídících dokumentů k datu 13. 1. 2017, e-mailovou komunikací ze dne 19. 12. 2017, mzdovým listem žalovaného za rok 2017 a jeho výplatními páskami za období červenec až září 2017, výzvou k zaplacení ze dne 2. 9. 2020 a vyjádřením žalovaného ze dne 21. 9. 2020 (§ 213 odst. 2, 3 o. s. ř.), jednak výslechem svědků, a to [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a [jméno FO] (§ 213 odst. 4 o. s. ř.).

17. Námitka žalovaného, že výše uvedené listiny (vyjma e-mailové komunikace ze dne 19. 12. 2017) byly předloženy po koncentrační lhůtě, a tak nejsou přípustné, je lichá. E-mail ze dne 13. 1. 2017 odeslaný žalovanému [jméno FO] byl jako důkaz označen ve vyjádření žalobkyně ze dne 23. 3. 2021, kterým žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného k žalobě (listina byla rovněž soudu předložena). Výzva k zaplacení ze dne 2. 9. 2020 byla jako důkaz označena v žalobě (a rovněž předložena), vyjádření žalovaného ze dne 21. 9. 2020 předložil sám žalovaný (spolu s vyjádřením k žalobě ze dne 16. 2. 2021).

18. Potřeba provedení důkazu mzdovým listem a výplatními páskami žalovaného vyvstala z toho důvodu, že žalobkyně k prokázání výše příjmu žalovaného pro účely výše náhrady škody v žalobě označila (a rovněž předložila) potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 26. 7. 2018, z něhož se podává jen tolik, že průměrný měsíční výdělek žalovaného činil v rozhodném období 168 901 Kč. Zjištění průměrného měsíčního výdělku pro účely zjištění výše náhrady škody podle § 257 odst. 2 zákoníku práce je otázkou právní, kterou si soud posuzuje sám, postupem podle § 351 a násl. zákoníku práce. Ke zjištění průměrného měsíčního výdělku je potřeba znát vstupní údaje, kterými jsou výše hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a odpracovaná doba v rozhodném období. V listině předložené žalobkyní tyto údaje absentovaly a soud prvního stupně v důsledku svého právního názoru na věc nevyzval žalobkyni, aby relevantní listiny předložila. Odvolací soud je proto od žalobkyně vyžádal (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).

19. Dne 13. 1. 2017 rozeslala [jméno FO] adresátům podle rozdělovníku, mezi nimi i žalovanému, e-mail ve věci informace o vydání nových řídících dokumentů, a oznámila, že byly schváleny a publikovány řídící dokumenty uvedené v připojeném souboru. Dále sdělila, že řídící dokumenty jsou v plném znění k dispozici v programu „Evidence předpisů“ a upozornila vedoucí zaměstnance na povinnost seznámit s příslušným řídícím dokumentem všechny podřízené pracovníky. K e-mailu byl připojen přehled vydaných nových řídících dokumentů, mezi nimi i směrnice Oběh účetních dokladů SM-3/2015-verze 3.0 účinná od 15. 1. 2017 (prokázáno e-mailem ze dne 13. 1. 2017, včetně přílohy).

20. Dne 19. 12. 2017 v 8:52 hod obdržel žalovaný e-mail od [jméno FO] ([e-mail]) s dotazem, jaký je současný zůstatek našich bankovních účtů, a zda mohou dnes zaplatit 47 tisíc EUR. Žalovaný odpověděl e-mailem v 9:02 hod, že na EUR účtu mají dostatečný zůstatek, takže určitě ano. V 9:09 hod sdělil [jméno FO] e-mailem žalovanému podrobnosti o platbě s tím, aby až skončí, poslal potvrzení o platbě. E-mailem v 9:12 hod odpověděl žalovaný [jméno FO], že předává k provedení, až platba proběhne, pošle potvrzení. E-mailem v 9:53 hod sdělil žalovaný [jméno FO], že [jméno FO] prosí, jestli by mohl poslat pokyn k provedení platby napřímo s elektronickým podpisem, kvůli dodržení interních procesů. Kdyby byl problém, volej a nějak to vyřeším. [jméno FO] odpověděl e-mailem v 9:58 hod a sdělil žalovanému „Řekněte jí, že pošlu všechny dokumenty později, když jsem méně zaměstnán. Měla by okamžitě zpracovat platbu. Pozdravy [jméno FO]“. V 9:59 hod žalovaný posílá [tituly před jménem] [jméno FO] e-mail se slovy „[jméno FO], prosím“. V kolonce předmět je uvedeno „Naléhavá platba“ (prokázáno e-mailovou komunikací ze dne 19. 12. 2017).

21. V červenci 2017 žalovaný odpracoval 112 hodin, za které obdržel hrubou mzdu ve výši 85 714 Kč, v srpnu 2017 žalovaný odpracoval 150 hodin, za které obdržel hrubou mzdu ve výši 104 348 Kč, v září 2017 žalovaný odpracoval 150 hodin, za které obdržel hrubou mzdu ve výši 114 286 Kč (prokázáno výplatními páskami žalovaného za období červenec až září 2017 a mzdovým listem žalovaného za rok 2017). Žalovaný obdržel v březnu 2017 bonusy ve výši 80 500 Kč a 400 740 Kč, v květnu 2017 obdržel mimořádnou odměnu ve výši 150 000 Kč a v listopadu 2017 obdržel zálohu na bonus ve výši 110 000 Kč (prokázáno mzdovým listem žalovaného za rok 2017). Stanovená týdenní doba žalovaného činila 37,5 hodiny.

22. Právní zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokát, vyzval žalovaného dopisem ze dne 2. 9. 2020, aby nejpozději do 15. 9. 2020 zaplatil žalobkyni částku ve výši 866 209,96 Kč, která představuje 80 % z částky 42 196,51 EUR, neboť škodní komise dne 26. 7. 2018 dospěla k závěru, že za škodu ve výši 47 000 EUR žalovaný odpovídá do výše 80 % (prokázáno výzvou k zaplacení ze dne 2. 9. 2020). Právní zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] reagoval dopisem ze dne 21. 9. 2020, a sdělil, že dne 8. 9. 2020 byla žalovanému doručena výzva žalobkyně ze dne 2. 9. 2020 k zaplacení peněžité částky 866 209,96 Kč z titulu náhrady škody, tento nárok žalovaný odmítá (prokázáno vyjádřením žalovaného ze dne 21. 9. 2020).

23. Výpovědí svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] vzal odvolací soud za prokázané, že dne 19. 12. 2017 komunikovala se žalovaným opakovaně telefonicky, kolikrát přesně si již nepamatuje, a komunikovala s ním i e-mailem. Původně měla pochybnost o tom, že je nějaké jiné znění e-mailové adresy generálního ředitele, e-mailová adresa byla nestandardní, a proto se dotázala žalovaného, zda je vše v pořádku. Toto se žalovaným komunikovala telefonicky. Žalovaný ji ujistil, že vše je v pořádku. Po ničem dalším nepátrala, ani nezjišťovala, zda žalovaný komunikoval s generálním ředitelem, opakovaně žalovaného neupozorňovala, a spolehla se na jeho ujištění. Pokud ji žalovaný ujistil, že je vše v pořádku, že komunikoval s generálním ředitelem, i že elektronický podpis generálního ředitele bude zaslán dodatečně, vycházela z toho. Existenci pokynu k platbě ze strany žalovaného, který v té době byl jejím nadřízeným, dovozovala z komunikace, zřejmě za pokyn považovala slova „proveďte“, již si to přesně nepamatuje, včetně elektronického podpisu připojeného k e-mailu. Po předestření e-mailové komunikace ze dne 19. 12. 2017 uvedla, že slovní spojení „[jméno FO], prosím“ v e-mailu odeslaném uvedeného dne v 9:59 hod, pokládala za potvrzení pokynu. Po tomto e-mailu určitě následoval jeden telefonní hovor. V telefonních hovorech na ni žalovaný tlačil, aby pokyn provedla. Žalovaného nepodezřívá, že by neodváděl řádně svoji práci, podle jejího názoru byl žalovaný pod tlakem a nesprávně z pozice manažera vyhodnotil uvedenou situaci. Při šetření zaměstnavatele uvedla, že e-mailová adresa byla nestandardní, rozpory ve svých výpovědích nevidí. V souvislosti s událostmi v prosinci 2017 byla sestavena i škodní komise, následně ale nic nehradila, zaměstnavatelem byla zproštěna odpovědnosti. Elektronické podepisování si sama nenastavila, z bezpečnostních důvodů tak zaměstnanec sám učinit nemůže, dělo se to prostřednictvím oddělení IT. Nevypnula funkčnost elektronického podpisu připojovaného automaticky ke každé zprávě.

24. Výpovědí svědka [jméno FO], IT technika, vzal odvolací soud za prokázané, že od roku 2017 do současné doby se připojování k e-mailovým zprávám nezměnilo. Instalace digitálního elektronického podpisu není prováděna centrálně, provádí se v počítači každého uživatele, do každého se musí nainstalovat. Zaměstnanci si mohou provést instalaci digitálního podpisu sami, bez součinnosti IT oddělení, nebo je mohou požádat o spolupráci, přičemž při instalaci se vyžaduje přítomnost zaměstnance. Přítomný IT pracovník navádí zaměstnance, jak postupovat. Rovněž je zaměstnanec dotázán, zda chce podpis zálohovat, pokud by se například počítač rozbil. Digitální podpis má asi 90 % zaměstnanců. Po nainstalování digitálního podpisu do počítače, se podpis připojuje automaticky, pokud uživatel takovou funkci nevypne. Záleží tedy na aktivitě uživatele. Může si zaškrtnout, že nechce automatický digitální podpis připojovat, v tom případě vypne určitou aktivitu, musí otevřít příslušnou složku v operačním systému. Při prvotní instalaci je jako první volba uvedeno „nevkládat do všech zpráv“. Kromě toho existuje i kvalifikovaný digitální podpis za využití tokenů, který provádí konkrétní šifrování, postup je stejný jako u zajištění digitálního elektronického běžného podpisu. Certifikovaným podpisem lze opatřit i e-mail z mobilu, není to ale tak jednoduché, z příslušného počítače musí být soubor exportován, dán do mobilu a musí se do něj importovat zálohový certifikát. Když při nástupu do zaměstnání zaměstnanec požaduje digitální podpis, IT oddělení má tři dny na to, aby vše prověřilo a instalovalo. V roce 2017 mělo asi 50 % zaměstnanců nastaven digitální podpis tak, že se jednalo o automatické přikládání elektronického podpisu k e-mailu. K předloženému e-mailu ze dne 19. 12. 2019 poslanému v 9:59 hod žalovaným [tituly před jménem] [jméno FO], svědek sdělil, že zaručený podpis je vidět pouze v elektronické podobě, ať již v počítači či telefonu, v reálu ve vytištěné verzi to neexistuje, na papíře to nemá žádnou váhu.

25. Po takto doplněném dokazování je skutkový stav zjištěn ve stavu způsobilém pro meritorní rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud vycházel při posouzení věci z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], kterou na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje ani zčásti za nevěrohodnou. Svědkyně vypovídala přesvědčivě, souvisle, ve shodě s tím, co již uvedla před soudem prvního stupně. Pokud si s odstupem času nevzpomněla na určité detaily, tuto skutečnost přiznala a nesnažila se vymýšlet si ve prospěch ani jednoho z účastníků. Nevyhýbala se odpovědím na podstatné otázky, tedy ani odpovědi na otázku, zda vskutku žalovaného upozornila na odlišnou e-mailovou adresu generálního ředitele, a vyjádřila se i k soudem prvního stupně dovozovaným rozporům ve svých výpovědích. Zcela bezprostředně, poté co jí byla předestřena e-mailová komunikace ze dne 19. 12. 2017, uvedla, že po posledním e-mailu následoval ještě jeden telefonický hovor se žalovaným. Odvolací soud neshledal rozpory mezi výpovědí svědkyně, kterou učinila dne 20. 12. 2017 v rámci šetření žalobkyně, a výpovědí před soudem. Její sdělení, že v průběhu komunikace s žalovaným nevznikly na její straně žádné pochybnosti o tom, že by nekomunikoval s generálním ředitelem napřímo, není rozporná s její výpovědí před soudem, že žalovaného upozornila na nestandardní e-mailovou adresu generálního ředitele. Ve shodě se zápisem svědkyně vypověděla před soudem, že žalovaný ji ujistil, že s generálním ředitelem hovořil. Tím byly rozptýleny její původní pochybnosti v souvislosti s nestandardní e-mailovou adresou a po dalším nepátrala. Zápis ze dne 20. 12. 2017 pak sepsala osoba odlišná od svědkyně (zaměstnanec [tituly před jménem] [jméno FO], odbor IN), takže zápis obsahuje skutečnosti podstatné z pohledu tohoto zaměstnance.

26. Výpovědí svědka [jméno FO] byla potvrzena obecně známá skutečnost, že elektronický podpis se vyskytuje pouze v elektronické podobě, a proto z e-mailové komunikace v tištěné podobě nelze zjistit, zda byla opatřena elektronickým podpisem. Odvolací soud ale nepovažoval za nutné vyzývat žalobkyni k prokázání toho, že e-mailová komunikace ze dne 19. 12. 2017 mezi žalovaným a svědkyní [tituly před jménem] [jméno FO] byla vskutku opatřena elektronickým podpisem žalovaného, a to z toho důvodu, že v průběhu řízení o tom nebylo mezi účastníky sporu. Jednak žalovaný skutečnost, že e-maily byly opatřeny jeho elektronickým podpisem, uvedl již v rámci šetření provedeným žalobkyní, resp. sekcí bezpečnosti, odborem inspekce, po phishingovém útoku, jak vyplývá ze zápisu se zaměstnancem (žalovaným) ze dne 20. 12. 2017, jednak ve vyjádření k žalobě uvedl, že v případě zasílání e-mailů z mobilního zařízení byl ke zprávám připojen integrovaný elektronický podpis automaticky – systémově. Obrana žalovaného tedy spočívala v tom, že elektronický podpis vědomě nepřipojil, nikoliv, že e-mailová komunikace ze dne 19. 12. 2017 nebyla takovým podpisem opatřena vůbec.

27. V řízení byla dostatečně objasněna otázka připojování elektronického podpisu k e-mailovým zprávám, kdy bylo výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO] prokázáno, že záleželo na každém jednotlivém zaměstnanci, jak si připojování elektronického podpisu k e-mailovým zprávám nastavil. Z toho důvodu odvolací soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalovaného na doplnění dokazování obsahem e-mailových zpráv z 19. 12. 2017 v elektronické podobě na připojeném flash disku, k prokázání toho, že e-maily byly opatřeny elektronickým podpisem, jakož i návrh na doplnění dokazování výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], když se nejedná o zaměstnance IT oddělení, ale o podřízeného žalovaného, který pracoval jako vedoucí odboru finančního plánu. Odvolací soud zamítl rovněž návrh žalovaného na doplnění dokazování jeho účastnickým výslechem, když považuje za dostatečný pro objasnění věci jeho výslech provedený soudem prvního stupně.

28. Vzhledem k tomu, že k jednání žalovaného, v němž žalobkyně spatřuje porušení pracovních povinností, došlo 19. 12. 2017, je třeba projednávanou věc posoudit podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném k datu 19. 12. 2017 (dále jen „zákoník práce“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

29. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 250 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

30. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Podle § 257 odst. 2 zákoníku práce je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

31. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

32. Uvedené ustanovení formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2954/2020). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018). Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov). Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).

33. Předpokladem odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce je vznik škody na straně žalobkyně, porušení pracovních povinností žalovaným, příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením pracovních povinností a zavinění na straně žalovaného.

34. Žalobkyni nepochybně vznikla škoda (došlo ke zmenšení jejího majetku), když dne 19. 12. 2017 z jejího účtu odešly finanční prostředky ve výši 47 000 EUR, bez jakéhokoliv protiplnění. Z uvedené částky se žalobkyni vrátila v důsledku úkonů v trestním řízení pouze částka 4 803,49 EUR. Škoda na straně žalobkyně činí 42 196,51 EUR, přičemž uvedená částka podle měnového kurzu platného ke dni 19. 12. 2017 (1 EUR=25,660 Kč) představuje 1 082 762,45 Kč.

35. Odvolací soud vycházel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný pracoval u žalobkyně na pozici ředitel sekce controllingu na základě jmenovaní ze dne 30. 10. 2014, od 1. 1. 2018 pak byl jmenován na vedoucí pracovní místo ředitel divize finance, přičemž uvedenou funkci zastával již ode dne 13. 12. 2017 jako zástup nepřítomného ředitele divize finance. Ředitel divize finance je na úrovni řízení G-1, jeho přímým nadřízeným je generální ředitel; ředitel divize finance odpovídá mimo jiné za řízení a zajištění provádění všech plateb (prokázáno organizačním řádem žalobkyně ŘA-1/2015, účinného od 1. 5. 2017). Pokud jde o seznámení žalovaného s vnitřními předpisy žalobkyně, žalovaný sám uvedl, že znal dobře interní předpisy související s výkonem funkce ředitele sekce controllingu (viz zápis se zaměstnancem ze dne 20. 12. 2017). Znal tedy i Podpisový řád ŘA-2/2011-verze 15.0, účinný od 15. 6. 2017 (dále jen „Podpisový řád“), neboť ten upravoval podpisová oprávnění i ve vztahu k pozici ředitel sekce controllingu. Žalovaný v řízení namítal, že z pozice ředitele sekce controllingu neměl zkušenosti v oblasti platebního styku a nebyl seznámen se Směrnicí o oběhu účetních dokladů. V řízení však bylo prokázáno, že dne 13. 1. 2017 byl žalovaný ze strany [jméno FO] prostřednictvím e-mailu seznámen s tím, že byly schváleny a publikovány nové řídící dokumenty, obsažené v příloze k e-mailu, rovněž byl informován o tom, že plné znění dokumentů je uloženo v programu „Evidence předpisů“, a konečně mu bylo sděleno, aby s příslušnými dokumenty seznámil své podřízené zaměstnance. Jedním z dokumentů byla i Směrnice SM-3/2015-verze 3.0 Oběh účetních dokladů, účinná od 15. 1. 2017 (dále jen „Směrnice“). Bylo povinností žalovaného, aby se jednak sám seznámil s obsahem nových řídících dokumentů [podle § 301 písm. c) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni dodržovat předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané], jednak aby s nimi seznámil své podřízené [podle § 302 písm. f) zákoníku práce jsou vedoucí zaměstnanci povinni zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů].

36. Podle Směrnice je ke schválení účetního dokladu, kterým je také interní příkaz k úhradě (čl. 2 odst. 3 Směrnice), třeba, aby obsahoval povinné náležitosti, mimo jiné obsah účetního případu a jeho účastníky a podpisový záznam osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování (čl. 2 odst. 4 Směrnice). Podpis na účetním dokladu může mít projev uznávaného elektronického podpisu (čl. 4 odst. 1 Směrnice). Podle Přílohy 1a Směrnice interní příkaz k úhradě (příkaz k platbě) lze využít pro proplácení závazků neinvestičního charakteru (prokázáno Směrnicí). Podle čl. 5 odst. 1 písm. g) Podpisového řádu zaměstnanec s příslušným podpisovým oprávněním nesmí učinit právní jednání a žalobkyni zavázat k budoucím aktivitám nebo plněním, pokud by nebyly vystaveny příslušné dokumenty související s transakcí (prokázáno Podpisovým řádem).

37. Dne 19. 12. 2017 došlo k phishingovému útoku na žalobkyni, kdy neznámý pachatel kontaktoval prostřednictvím e-mailu žalovaného a vydávaje se za generálního ředitele žalobkyně požadoval zaplacení částky 47 000 EUR na určený bankovní účet. V řízení bylo prokázáno, že k platbě částky 47 000 EUR vskutku došlo, a to na základě pokynu žalovaného, uděleného svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO], v rozporu s vnitřními předpisy žalobkyně - Směrnicí a Podpisovým řádem.

38. Přestože v e-mailu, který byl doručen žalovanému dne 19. 12. 2017 v 9:09 hod, není uveden důvod platby a e-mail nebyl opatřen elektronickým podpisem odesílatele, tedy nebyly splněny povinné náležitosti účetního dokladu, e-mailem ze dne 19. 12. 2017 odeslaným žalovaným v 9:12 hod domnělému generálnímu řediteli je prokázáno, že žalovaný požadavek na platbu předal k provedení. V požadavku na provedení platby setrval i poté, co svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] požadovala, aby pokyn k provedení platby poslal generální ředitel se svým elektronickým podpisem přímo svědkyni (viz e-mail ze dne 19. 12. 2017 v 9:53 hod), a co mu domnělý generální ředitel odpověděl, že pošle všechny dokumenty později, a že by [tituly před jménem] [jméno FO] měla okamžitě zpracovat platbu (viz e-mail ze dne 19. 12. 2017 v 9:58 hod). Absenci elektronického podpisu generálního ředitele žalovaný zhojil tím, že e-mail ze dne 19. 12. 2017 v 9.59 hod adresovaný svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] podepsal svým elektronickým podpisem. Přestože nebyly vystaveny příslušné dokumenty související s transakcí, zavázal tím žalobkyni k plnění, čímž jí následně způsobil škodu.

39. E-mail žalovaného ze dne 19. 12. 2017 v 9:59 hod adresovaný svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] a obsahující slova „[jméno FO], prosím“, nelze posuzovat izolovaně, nýbrž v kontextu dané situace a celé předchozí e-mailové komunikace, včetně telefonických hovorů, které se uskutečnily dne 19. 12. 2017 mezi žalovaným a svědkyní [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaný ve své výpovědi uvedl, že komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu). Žalovaný e-mailem ze dne 19. 12. 2017 v 9:59 hod přeposlal svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] e-mailovou komunikaci s domnělým generálním ředitelem, z níž svědkyně seznala, že generální ředitel neopatřil požadavek na platbu elektronickým podpisem, avšak že platba má být provedena okamžitě. E-mail od žalovaného byl opatřen elektronickým podpisem, v kolonce předmět bylo uvedeno „Naléhavá platba“. Ve spojení s telefonními hovory, v nichž žalovaný naléhal na svědkyni, aby platbu provedla, je zřejmé, že žalovaný převzal odpovědnost za uskutečnění platby a jeho jednání nelze vykládat jinak, než jako pokyn svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] k provedení platby. Žalovaný byl nadřízeným svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Výpověď svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], že na ni žalovaný naléhal, aby platbu provedla, koresponduje s tvrzením žalovaného ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 2. 2021, že se snažil domnělému generálnímu řediteli vyhovět, i s výpovědí žalovaného před soudem prvního stupně, že pokud zazněl nějaký pokyn generálního ředitele, byla snaha vyhovět v co nejkratším termínu. Snaha žalovaného vyhovět generálnímu řediteli je patrná i z e-mailu ze dne 19. 12. 2017 v 9:53 hod, v němž sdělil generálnímu řediteli „Kdyby byl problém, volej a nějak to vyřeším.“ Skutečnost, že žalovaný dal svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] pokyn k provedení platby, aniž by takový interní pokyn měl všechny povinné náležitosti účetního dokladu (obsah účetního případu, elektronický podpis generálního ředitele), představuje porušení pracovních povinností ze strany žalovaného, neboť zaměstnanci jsou povinni dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané a dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni [§ 301 písm. c) zákoníku práce] a řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele [§ 301 písm. d) zákoníku práce]. Nadto žalovaný jako vedoucí zaměstnanec byl povinen zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele [§ 302 písm. g) zákoníku práce], což ale žalovaný neučinil, neboť náležitě neuvážil svědkyní [tituly před jménem] [jméno FO] vyřčenou pochybnost o e-mailové adrese, z níž odesílá e-maily generální ředitel [tituly před jménem] [jméno FO] i její sdělení o náležitostech účetního dokladu a spokojil se se sdělením domnělého generálního ředitele, že všechny dokumenty pošle později (rozuměno včetně elektronického podpisu). Pokud si žalovaný nebyl v pozici ředitele divize finance jistý, když zastupoval na tomto postu teprve pátý den, o to více měl být obezřetnější. Žalovaný zastával vysokou manažerskou pozici u žalobkyně, byl přímo podřízen generálnímu řediteli, a jako na vedoucího zaměstnance na něj byly kladeny vyšší pracovní i osobnostní nároky.

40. Na základě výše uvedeného odvolací soud shledal zavinění na straně žalovaného ve formě vědomé nedbalosti. Žalovaný byl svědkyní [tituly před jménem] [jméno FO] upozorněn na skutečnost, že interní příkaz k úhradě nesplňuje požadavky vnitřního předpisu, věděl tedy, že pokud přesto požaduje provedení platby, může žalobkyni způsobit škodu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí.

41. Námitka žalovaného, že svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] nedal žádný pokyn k provedení platby, neobstojí. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že žalovaný měl vůli vyhovět generálnímu řediteli, tato jeho vůle se promítla do pokynu svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] provést platbu částky [částka] požadovanou domnělým generálním ředitelem a navenek projevenou v e-mailové a telefonické komunikaci se svědkyní. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] pravděpodobně neznala motivaci žalovaného, jež ho vedla k právnímu jednání, avšak bylo prokázáno, že jako adresát právního jednání žalovaného neměla žádné pochybnosti o tom, že ze strany žalovaného se jedná o pokyn k provedení platby a podle toho dále postupovala. Vůle žalovaného je podle odvolacího soudu zřejmá i ze samotné e-mailové komunikace ze dne 19. 12. 2017, konkrétně ze skutečnosti, že jako předmět je uvedeno „Naléhavá platba“ a v e-mailu v 9:59 hod žalovaný přeposlal svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO] komunikaci s generálním ředitelem. V kontextu uvedeného nelze slova „[jméno FO], prosím“ vykládat jinak, než jako pokyn svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO], aby provedla platbu.

42. Důvodná není ani námitka žalovaného, že k e-mailovým zprávám vědomě nepřipojoval elektronický podpis, a že se tak dělo automaticky - systémově. V řízení bylo výpovědí svědka [jméno FO] prokázáno, že záleží na každém zaměstnanci, jak si nastaví elektronické podepisování e-mailových zpráv, přičemž jako prvotní volba po instalaci elektronického podpisu do počítače je uvedeno „nevkládat do všech zpráv“. K tomu, aby e-mailové zprávy byly vždy podepsány elektronickým podpisem, je proto třeba aktivního jednání ze strany zaměstnance. Výpovědí svědka bylo rovněž prokázáno, že aktivní přístup uživatele je vyžadován i v případě používání elektronického podpisu u e-mailových zpráv zasílaných z mobilního telefonu. Pokud e-maily žalovaného byly opatřeny elektronickým podpisem automaticky, žalovaný si zjevně tuto možnost sám vybral a musel si být vědom jako vrcholný manažer žalobkyně veškerých rizik spojených s tímto postupem a jeho předchozí volbou (automatické připojování elektronického podpisu k e-mailu).

43. Mezi vznikem škody a porušením pracovních povinností žalovaným je příčinná souvislost, neboť škoda, která nastala v majetkové sféře žalobkyně, by nevznikla, pokud by žalovaný postupoval v souladu s příslušnými vnitřními předpisy žalobkyně.

44. Lze uzavřít, že žalobkyně v řízení prokázala splnění všech odpovědnostních předpokladů žalovaného za škodu podle § 250 odst. 1 zákoníku práce.

45. Na podkladě provedeného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný není jediným zaměstnancem žalobkyně, který se podílel na vzniku způsobené škody. Za vzniklou škodu nese odpovědnost i svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], neboť dala své podřízené [jméno FO] pokyn k provedení platby, ačkoli věděla, že generální ředitel požadavek na platbu elektronicky nepodepsal, a spokojila se s ujištěním žalovaného, že vše je v pořádku a s e-mailovou zprávou elektronicky podepsanou jenom žalovaným, a věděla, že údaje k platbě neobsahují všechny náležitosti účetního dokladu podle Směrnice, konkrétně obsah účetního případu (čl. 2 odst. 4 Směrnice). Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] sice byla povinna plnit pokyny svého nadřízeného, kterým žalovaný v danou dobu byl [§ 301 písm. a) zákoníku práce], nikoli ale takové pokyny, které jsou v rozporu s vnitřními předpisy žalobkyně. Na závěru o odpovědnosti svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] nic nemění skutečnost, že žalobkyně po jednání škodní komise ustoupila od vymáhání náhrady škody proti [tituly před jménem] [jméno FO], protože žalovanému nelze uložit na náhradě škody více, než odpovídá míře jeho zavinění na vzniku škody. Odvolací soud je názoru, že žalovaný a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] se podíleli na vzniku škody stejnou měrou, tedy každý z jedné poloviny. Poměrná část škody, za jejíž vznik nese odpovědnost žalovaný, tedy představuje částku 541 381 Kč.

46. Jelikož žalovaný způsobil škodu z nedbalosti, odpovídá za ni do výše čtyř a půlnásobku průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti (§ 257 odst. 2 zákoníku práce). Odvolací soud zjistil výši průměrného měsíčního výdělku žalovaného postupem podle § 351 a násl. zákoníku práce. Ke vzniku škody došlo 19. 12. 2017, rozhodným obdobím je tak třetí kalendářní čtvrtletí roku 2017. Žalovaný odpracoval celkem 412 hodin, za které obdržel hrubou mzdu ve výši 304 348 Kč. Průměrný měsíční výdělek žalovaného ke dni 1. 10. 2017 činil 120 446,46 Kč (/304 348 : 412/ x 37,5 x 4,348), čtyř a půlnásobek této částky činí 542 002 Kč. Výše čtyř a půl násobku průměrného měsíčního výdělku je sama o sobě vyšší než část škody, za níž odpovídá žalovaný, proto bylo nadbytečné blíže se zabývat tvrzeními žalobkyně, že do výše hrubé mzdy v rozhodném období je třeba podle § 358 zákoníku práce započítat v poměrné výši i bonusy, které žalovaný obdržel v listopadu 2016 (ve výši 100 000 Kč) a v březnu 2017 (ve výši 80 500 Kč a 400 740 Kč). Odvolací soud uzavírá, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 541 381 Kč.

47. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení, neboť dopisem žalobkyně ze dne 2. 9. 2020, který mu byl doručen dne 8. 9. 2020, byl vyzván k náhradě škody do 15. 9. 2020. Dnem následujícím, tj. od 16. 9. 2020 se dostal se splněním peněžitého dluhu do prodlení (§ 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení ke dni 1. 7. 2020 je určena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ke dni 1. 7. 2017 činila repo sazba 0,25 %, proto úrok činí 8,25 %.

48. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 541 381 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 541 381 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, a ke splnění uložené povinnosti stanovil žalovanému obecnou pariční lhůtu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 218 673,50 Kč s příslušenstvím, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém meritorním výroku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

49. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil napadený rozsudek ve věci samé, rozhodl znovu o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož platí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Odvolací soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se v řízení domáhala proti žalovanému zaplacení částky 760 054,50 Kč a přisouzena jí byla částka 541 381 Kč, což představuje 71 % požadované částky. Neúspěch žalobkyně v rozsahu 29 % je úspěchem žalovaného. Žalobkyni proto náleží poměrná část náhrady nákladů řízení, tj. 42 % těchto nákladů (71-29).

50. Žalobkyni vznikly náklady v souvislosti se soudními poplatky, kdy na soudní poplatek za žalobu vynaložila 38 003 Kč a na soudní poplatek za odvolání vynaložila rovněž 38 003 Kč. Dále jí vznikly náklady v souvislosti s právním zastoupením. Advokát žalobkyně učinil v řízení 14 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 2. 9. 2020, žaloba ze dne 15. 12. 2020, vyjádření žalobkyně ze dne 23. 3. 2021 k vyjádření žalovaného k žalobě, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 20. 1. 2022, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 28. 6. 2022, odvolání žalobkyně ze dne 10. 10. 2022, účast na jednání před odvolacím soudem dne 31. 5. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 9. 11. 2023, replika žalobkyně ze dne 12. 2. 2024 na vyjádření žalovaného ze dne 8. 2. 2024, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 13. 2. 2024, odvolání žalobkyně ze dne 27. 3. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem dne 29. 5. 2024, účast na jednání před odvolacím soudem dne 3. 7. 2024. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 11 380 Kč. Za 14 úkonů právní služby představuje odměna částku 159 320 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu činí 300 Kč za jeden úkon právní služby, za 14 úkonů právní služby pak 4 200 Kč. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad [§ 137 odst. 1 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř.] činí 34 339,20 Kč. Dohromady se jedná o částku 273 865,20 Kč, z níž 42 % představuje 115 023,40 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení