23 CO 151/2022 - 108

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Terezy Jachura Maříkové ve věci [role v řízení]: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] sídlem Národní [číslo], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO] sídlem [adresa] o omluvu a zaplacení [částka], k odvolání [role v řízení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. [role v řízení] je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se [role v řízení] domáhal uložení povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění ve formě omluvy doručené žalobci a podepsané osobou oprávněnou jednat za žalovanou ve znění:„ [stát. instituce], jednající za [anonymizována dvě slova] jakožto orgán spravující [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], se tímto omlouvá [jméno] [příjmení] za porušení jeho práva na ochranu soukromí, jímž došlo tím, že byla plošně zveřejněna [anonymizováno], která [jméno] [příjmení] podal podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů“ (výrok I.), dále rozhodl o zamítnutí žaloby o uložení povinnosti žalované poskytnout žalobci zadostiučinění ve výši [částka] (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhal po žalované omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] pro porušení jeho práva na ochranu soukromí/z titulu tvrzené odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup spočívající v postupu žalované dle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů/ který byl následně v rozporu s [anonymizována dvě slova] zákonem č. 14/2017 Sb., a [číslo] Sb., kdy byly dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány jeho údaje o majetku, příjmech a závazcích v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] z důvodu jeho postavení veřejného funkcionáře. Tímto postupem docházelo k porušování jeho [anonymizováno] na ochranu soukromí, přičemž protiústavnost novely potvrdil Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 38/17 ze dne [datum] (vyhlášeném [datum]). K porušování [anonymizováno] [role v řízení] docházelo od jeho nástupu do funkce starosty menší obce až do [datum], tj. před vyhlášením nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/2017, tak i po tomto datu. [role v řízení] dovozoval, že dopady derogačního nálezu měly bezprostřední aplikační dopad, nepojily se až s okamžikem vykonatelnosti nálezu / [datum], když v [číslo] sama žalovaná omezila zveřejňování těchto citlivých informací. Pokud [role v řízení] uplatnil nárok dle § 14b zákona č. 82/1998 Sb., s odkazem na nesprávný úřední postup žalované, tato jeho nárok neuznala.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a argumentovala tím, že Ústavní soud předmětným nálezem zrušil příslušná ustanovení zákona o střetu zájmů uplynutím dne [datum] a ona tak nejednala protiprávně publikací [anonymizováno] veřejných funkcionářů v [anonymizována dvě slova] po dni [datum]. V této souvislosti odkázala na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS – st [číslo], podle kterého orgány veřejné moci jsou povinny aplikovat právní úpravu po dobu odkladu vykonatelnosti nálezu jako ústavně souladnou. Vznik újmy je potom nutno dávat do souvislosti s přijetím protiústavní úpravy a nikoli s postupem žalované, kdy legislativní činnost nepředstavuje nesprávný úřední postup.

4. Soud I. stupně po rekapitulaci skutkových zjištění (body 8. až 13. odůvodnění rozsudku) dospěl ke skutkovému závěru, že [role v řízení] jako veřejný funkcionář byl povinen každoročně předložit průběžné [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů, které bylo plošně zveřejňováno prostřednictvím internetu. Ústavní soud shledal plošné neadresné zveřejňování těchto údajů protiústavním a příslušná ustanovení zákona o střetu zájmů ve svém nálezu ze dne [datum] ke dni [datum] zrušil. Žalovaná plošné zveřejňování informací omezila dne [datum] v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] s tím, že informace budou dostupné pro žadatele jen na základě individuální žádosti.

5. Po právní stránce aplikoval soud I. stupně na daný případ § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ ZOdpŠk“), čl. 89 odst. 1 a 95 odst. 2 Ústavy [země], § 70 odst. 1 a § 71 odst. 1, 2, 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, citoval ustanovení § 14b odst. 1 zákona o střetu zájmů ve znění novel (zákony č. 14/2017 Sb. a [číslo] Sb.), stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st [číslo], nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3076/20 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle jeho závěrů není splněn první ze tří předpokladů odpovědnosti za škodu, a to nesprávný úřední postup, protože žalovaná při zveřejňování [anonymizováno] [role v řízení] jako veřejného funkcionáře postupovala dle platné a účinné právní úpravy. Byť zveřejňováním [anonymizováno] docházelo k zásahu do soukromí [role v řízení] (jakož i dalších veřejných funkcionářů v jeho postavení), což ostatně konstatoval Ústavní soud ve svém derogačním nálezu, nelze v plošném zveřejňování [anonymizováno] dle zákona o střetu zájmů žalovanou shledat nesprávný úřední postup. Nesprávný úřední postup nelze dovozovat ani v období od vydání derogačního nálezu do [datum], neboť jeho vykonatelnost byla odložena a platí, že po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a správní úřady jsou povinny ji aplikovat. Aplikace obecné občanskoprávní úpravy odpovědnosti za škodu /ochrana osobnosti/ je tak vyloučena ([spisová značka], [spisová značka]), [role v řízení] se nemůže nároku domáhat ani na základě přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], příp. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských [anonymizováno] a [anonymizováno], a to i s ohledem na závěry obdobného rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka].

6. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle procesního úspěchu žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž výši těchto nákladů vyčíslil v bodech 44 až 46 odůvodnění částkou [částka] /s přihlédnutím ke 3 úkonům advokátem nezastoupeného účastníka dle vyhl. 254/2015 Sb.

7. Proti tomuto rozsudku podal [role v řízení] včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Podle něj rozhodnutí soudu I. stupně fakticky„ vypíná“ ústavně zaručená práva, jichž se dovolává, a zavádějícím způsobem interpretuje různá rozhodnutí Ústavního soudu či Nejvyššího správního soudu, která ovšem neřeší podstatu této právní věci. Práva, která mu zakládá ústavněprávní pořádek [země], nepokládá za zdánlivá, ale skutečná, a pokud sám stát tato práva poruší, má být pohnán k zodpovědnosti v případech, kdy se postup státu dotkne individuálních [anonymizováno] státu nepodřízených osob. [role v řízení] vyzdvihl nosné části plenárního nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] (bod 117) s tím, že právo na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení garantuje právo jednotlivce rozhodnout podle vlastního uvážení, zda, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých okolností mají být skutečnosti a informace z jeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům. K intenzitě zásahu odkázal na bod 114 a bod 141 nálezu a zdůraznil, že způsob zpřístupňování údajů není pro dosažení sledovaného legitimního cíle potřebný a tudíž porušuje právo na soukromí (bod 158 nálezu). Poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle kterého závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy zpřístupňování [anonymizováno] v [anonymizována tři slova] brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů. Musí se zároveň ptát, pokud žalovaná byla schopna učinit opatření k umožnění k přístupu k podaným oznámením jen na základě individuální žádosti k datu [datum], proč tak již neučinila bez zbytečného prodlení po vydání nálezu Ústavního soudu. V žalobě se dovolával také ochrany svých osobnostních [anonymizováno] podle občanského zákoníku, příp. s odkazem na [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]. Podle žalobců je podstatné, že došlo k aplikaci ústavně nekonformní normy a tato aplikace přímo zasáhla do ústavně zaručených [anonymizováno] [role v řízení]. V souvislosti s předmětnou problematikou si odvolatel kladl otázky týkající se výkonu přirozených [anonymizováno] člověka, obecné aplikační a interpretační praxe a odpovědnosti státu za aplikaci neústavní úpravy v předpisech, jejichž derogace byla odložena ústavním nálezem k určitému datu. Dovozoval, že stát hromadným způsobem porušoval právo na ochranu soukromí v podobě informačního sebeurčení. Je podle něj neakceptovatelné odvolávat se na odloženou vykonatelnost derogačního nálezu, protože pakliže je shledána určitá zákonná úprava za protiústavní, není možné dotčeným osobám vysílat vzkaz„ ještě musíte strpět porušování vašich ústavně zaručených [anonymizováno]“. Odkázal na další blíže specifikovanou [anonymizováno] Ústavního soudu, která vykládá závěr o odložené vykonatelnosti tak, že derogační nález má bezprostřední aplikační dopad na jiné řešené případy, z nichž by měla být dotčená právní úprava aplikována. Má za to, že pokud stát jeho osobnostní práva porušil závažným způsobem, kdy po dobu tří let zveřejňoval plošně jeho soukromé údaje, musí za takový postup přijmout odpovědnost. Je podle něj rovněž zjevné, že porušení osobnostních [anonymizováno] se může dopustit i stát, a proto podal žalobu na ochranu osobnosti (posouzení žaloby podle odškodňovacího zákona nesdílí). Dle odvolatele se nelze ani odvolávat na to, že újma vznikla při legislativní činnosti, za kterou stát neodpovídá. [role v řízení] se dovolával přímé aplikovatelnosti čl. 7 a čl. 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských [anonymizováno] a [anonymizováno], neboť informace uveřejňované žalovanou představovaly citlivé informace soukromého charakteru o jeho čistě osobních záležitostech a o jeho majetkových poměrech; z důvodu aplikace ústavně nekonformní normy, kdy aplikace zasáhla do jeho ústavně chráněných [anonymizováno], navrhl napadený rozsudek změnit, popřípadě jej zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. V následném vyjádření [role v řízení] zopakoval svoji předchozí odvolací argumentaci včetně odkazu na blíže zmiňovanou [anonymizována tři slova] [anonymizováno], dovozoval porušení práva [role v řízení] na informační sebeurčení ze strany žalované, která podle odvolatele přistupuje k výkladu stávající úpravy s prvky nepřípustné libovůle, když po [číslo] uchýlila žalovaná k ještě absurdnějšímu přístupu, tj. neposkytování předmětných informací po tomto datu dle zák. 106/1999 Sb., což popírá samotný smysl a účel zákona spočívající mj. v zájmu veřejnosti na kontrole veřejných funkcionářů, kterým žalovaná dlouhodobě argumentuje.; ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu, s. p. [spisová značka] přitom [role v řízení] vstupem do služeb sátu jako osoba zastávající veřejné funkce právo na informační sebeurčení neztratil.

8. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného. Soud uvedenou problematiku správně posoudil dle zák. č. 82/1998 Sb., neboť žalovaná vystupovala ve vztahu k žalobci z pozice nositele veřejné moci, správný je závěr, že ze strany žalované nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná akcentovala, že jako ústřední orgán státní správy je v souladu se zásadou legality státní moci vázána zákonem, dokud je platný a účinný a Ústava ani jiný právní předpis jí nedovoluje posoudit soulad aplikovaného zákona s ústavním pořádkem a pro případ, že dojde k závěru o jeho protiústavnosti, zákon neaplikovat. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy jsou orgány moci soudní povinny posoudit, zda zákon, jehož má být při řešení věci použito, není v rozporu s ústavním pořádkem, a dospěje-li soud k závěru, že tento rozpor dán je, pak je soudu dána povinnost předložit věc Ústavnímu soudu. Žalovaná však v tomto případě vystupovala jako orgán moci výkonné a takovéto oprávnění nemá. Derogační nález Ústavního soudu zrušil předmětná ustanovení zákona o střetu zájmů až dnem [datum] a ona tak postupovala zcela v intencích tehdy platného a účinného zákona. Co se týče doby od vyhlášení derogačního nálezu, soud I. stupně správně vycházel ze stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st [číslo]. [role v řízení] přitom ve svém odvolání závěry Ústavního soudu v posledně zmíněném stanovisku relativizuje s odkazem na jiná rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, které však nejsou pro věc přiléhavé ani aplikovatelné. Zcela totiž ignoruje podstatný rozdíl, že v této věci žalovaná vystupovala v pozici orgánu moci výkonné, a nikoliv jako orgán moci soudní. Skutečnost, že dne [datum] omezila žalovaná dálkový přístup do [anonymizována tři slova], sama o sobě neznamená, že by před tímto datem jednala nesprávně. Postupovala tak proto, že veřejní funkcionáři nepodávali [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů, neboť podle judikatury Nejvyššího správního soudu nemohli být za neplnění této povinnosti sankcionováni. Tento postup tak byl motivován výlučně tím, aby v návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu byla [anonymizováno] i nadále řádně podávána a byl tak zajištěn legitimní cíl kontroly činnosti veřejných funkcionářů ve smyslu zákona o střetu zájmů. Za nesprávný považuje též názor, že nárok na poskytnutí zadostiučinění vyplývá z přímé aplikovatelnosti čl. 7 či čl. 10 Listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Tato ustanovení nejsou přímo aplikovatelná v tom smyslu, že by sama o sobě zakládala nárok na náhradu škody bez ohledu na úpravu ZOdpŠk, Z judikatury se mimo jiné podává, že o přímé aplikovatelnosti ústavní úpravy bylo rozhodováno v situacích, kdy tato přímo zakotvovala právo na náhradu škody či odškodnění, jako je tomu například v čl. 36 odst. 3 Listiny [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] nebo v čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Ve vztahu k závažnosti žalobcem tvrzené újmy Ústavní soud v derogačním nálezu uzavřel, že zásah do práva na informační sebeurčení ve formě povinnosti poskytnout informace o majetku obstojí v testu proporcionality, přičemž tímto testem neprošla pouze zveřejňování vybraných informací prostřednictví internetu. Naopak ze strany Ústavního soudu bylo shledáno jako souladné s ústavním pořádkem, pokud i nadále bude mít kdokoliv z veřejnosti po překonání formální překážky (podání žádosti) přístup ke stejným údajům o stejných osobách. 9. [role v řízení] se k odvolacímu jednání omluvil, odvolací soud proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, kdy takto zjištěný skutkový stav věci je spolehlivým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací námitky [role v řízení], že soud I. stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav a věc v důsledku nedostatečně provedeného dokazování nesprávně posoudil, nejsou opodstatněné. [role v řízení] ostatně ani sám neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu I. stupně po skutkové stránce; pouhá citace zákonného textu ve vztahu k odvolacím důvodům dle § 205 odst. 2 o. s. ř. nepostačuje. Soud I. stupně přitom řízení nezatížil žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Svá skutková zjištění soud posoudil správně i po právní stránce; správně přitom neshledal naplnění základního předpokladu odpovědnosti státu za tvrzenou újmu spočívající v daném případě v tvrzeném nesprávném úředním postupu spočívajícím ve zveřejňování [anonymizováno] o majetku [role v řízení] v [anonymizována tři slova] dle zákona 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších změn a doplňků, a to od účinnosti zákona č. 14/2007 Sb., tj. od [datum] do [datum], resp. do [datum].

11. Soud I. stupně posoudil žalobou uplatněný nárok správně podle zák. č. 82/1998 Sb. /ZodpŠk/, protože žalovaná při vedení [anonymizována tři slova] podle zákona o střetu zájmů vystupovala ve vztahu k žalobci jako orgán moci výkonné. Žalovaná je totiž ústředním orgánem státní správy v oblasti střetu zájmů, [anonymizováno] orgánem pro podávání [anonymizováno] veřejných funkcionářů a správcem [anonymizována tři slova], přičemž při výkonu působnosti těchto pravomocí se řídí zákonem o střetu zájmů. Žalobou uplatněný nárok tak nelze posuzovat z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, protože úprava odpovědnosti státu za škodu v ZOdpŠk, je zároveň úpravou speciální v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto [anonymizováno] zasaženo při výkonu veřejné moci (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3076/20 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]).

12. Derogační nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne [datum], zrušil vyjmenovaná ustanovení zákona o střetu zájmů ve znění jeho novel /mimo jiné i ust. § 14 b odst. 1 písm. a), b) a c) zák. č. 159/2006 Sb., avšak s odloženou vykonatelností uplynutím dne [datum]. V období do data vydání tohoto nálezu žalovaná postupovala podle pravidel předepsaných právními normami a její postup nelze považovat za nesprávný ve smyslu § 13 odst. 1 odškodňovacího zákona. Žalovaná totiž nemohla posuzovat, zda právní norma, podle které při zveřejňování [anonymizováno] postupovala, je v souladu s ústavním pořádkem či nikoliv /taková pravomoc náleží ve smyslu čl. 83 a čl. 87 Ústavy pouze Ústavnímu soudu jako [anonymizováno] orgánu ochrany ústavnosti/. Jde-li o období od [datum] do [datum] /po deklaraci protiústavnosti dotčených ustanovení Ústavním soudem ve shora uvedeném nálezu/, i zde nutno připomenout, že až datem [datum] byla některá ustanovení zákona o střetu zájmů zrušena, přičemž po dobu odkladu vykonatelnosti se hledí na napadenou právní úpravu jako na ústavně souladnou a orgány veřejné moci jsou povinny takovou právní úpravu aplikovat a nic je neopravňuje k tomu, aby uplatňovaly důsledky zrušovacích nálezů Ústavního soudu ještě před tím, než se tyto nálezy staly vykonatelnými (zde soud I. stupně zcela přiléhavě odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo] a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), ani v období od [datum] do [datum] se žalovaná žádného nesprávného úředního postupu nedopustila. Skutečnost, že žalovaná sama omezila dálkový přístup do příslušného [anonymizováno] dnem [datum], nemůže vést k závěru, že do tohoto dne postupovala nesprávně, když k tomuto kroku byla motivována zájmem na tom, aby veřejní funkcionářů nepřestali [anonymizováno] podávat v obavě o ochranu soukromí, a to poté, co Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] rozhodl, že závěr Ústavního soudu o protiústavnosti úpravy zpřístupňování [anonymizováno] brání tomu, aby správní orgány sankcionovaly porušení povinnosti podat [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů, a to i v době před nabytím vykonatelnosti tohoto nálezu.

13. Se žalobcem nelze souhlasit ani v tom, že na daný případ lze přímo aplikovat jím uváděná ustanovení [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], popřípadě Úmluvy o ochraně [anonymizováno] lidských [anonymizováno] a [anonymizováno], když ty nezakládají jednotlivci přímý hmotněprávní nárok na náhradu škody a nelze z nich dovozovat ani odpovědnost státu za škodu. Takové odškodnění lze přiznat pouze tehdy, jsou-li splněny předpoklady stanovené ve zvláštním právním předpise, kterým je právě ZOdpŠk (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Uvádí-li pak odvolatel příkladmo hypotetické otázky a úvahy ve vztahu ke státem teoreticky přijatým normám (s předpokladem jejich pozdějšího zrušení) o„ mučení ve vazebních věznicích“, popřípadě o„ [anonymizována tři slova]“, a dožaduje se odpovědi soudu na jeho obecně položené dotazy v odvolání, uvádí k tomu odvolací soud, že teoretické dotazy a úvahy [role v řízení] se míjí s projednávanou problematikou, nemají žádný argumentační potenciál a slouží pouze k účelově dovozované odpovědnosti státu za postup související s aplikací normy následně Ústavním soudem zrušené; odvolatel uvádí srovnání, které v souzené věci nelze přijmout. Sám [role v řízení] popisuje svůj újmu tak, že stát rozhodl, že se u něj uskuteční„ majetkový striptýz“ a jeho majetkové a osobní poměry jsou zveřejněním všem k dispozici. I v případě posléze zrušeného zákona je totiž třeba důsledky jeho aplikace po dobu, kdy byl platný a účinný, posoudit z hlediska míry intenzity zásahu do základního práva osoby, jehož práva byla porušena, konkrétně tedy intenzitu zásahu do práva na soukromí a práva na informační sebeurčení při aplikaci části (později zrušeného) zákona o střetu zájmů. Ústavní soud však ve svém derogačním nálezu shledal protiústavním pouze způsob, jakým ke zveřejnění shromážděných dat došlo a naopak samotné [anonymizováno] považoval za prostředek potřebný, neboť stejného účelu nelze ve stejné míře dosáhnout jinými prostředky, zejména pak pokud jde o prevenci střetu zájmů a možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Uvedený prostředek tak neshledal nepřiměřeným, neboť při vstupu do veřejné funkce lze počítat s určitými omezeními, přičemž klíčovým je samotné zveřejnění majetkových [anonymizováno], jelikož samotná okolnost jeho poskytnutí a dostupnosti veřejnosti plní z hlediska střetu zájmů a omezení klientelismu a korupce potřebnou preventivní a kontrolní funkci. [jméno] intenzity zásahu v porovnání s účelem a dílem, která podaná [anonymizováno] sledují, tak nepostačuje podle Ústavního soudu pro závěr, že stát odpovídá pro porušení práva na soukromí a práva na informační sebeurčení za imateriální újmu, která žalobci v souvislosti s postupem žalované aplikující účinnou právní normu v rozhodném období vznikla. Postup žalované byl shledán jako správný i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup směřoval, když žalovaná zveřejňováním [anonymizováno] umožňovala kontrolu [role v řízení] jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu proto, že jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem. Zároveň je třeba připomenout, že míra intenzity zásahu do [anonymizováno] [role v řízení] je značně limitována mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře k veřejné sféře za výkon své funkce, které odpovídá kontrola jeho majetkových poměrů veřejností, a lze tedy od veřejného funkcionáře očekávat vyšší míru odolnosti při zásahu do jeho [anonymizováno] na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je transparentní kontrola veřejnosti. Podobně se vyjádřil i Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl ÚS – st. [číslo], v němž uvedl, že možnost a intenzita korekce dopadů aplikace neústavní normy je„ odstupňována podle toho, jak citelné zásahy do právní sféry jednotlivce zákon vyvolal.“ 14. Postup žalované byl shledán jako správný i z hlediska účelu, k jehož dosažení postup žalované směřoval, když žalovaná zveřejňováním [anonymizováno] (byť plošným způsobem) umožňovala kontrolu [role v řízení] jako veřejného funkcionáře ze strany veřejnosti. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] uvedl, že podání [anonymizováno] podle zákona o střetu zájmů má především umožnit kontrolu veřejnosti, a i proto Ústavní soud rozhodl o odložení vykonatelnosti nálezu Pl. ÚS 38/17, protože jinak by veřejnosti zcela odepřel přístup k tomuto mechanismu veřejné kontroly až do doby, než by zákonodárce odstranil pochybení označená Ústavním soudem. Lze tak uzavřít, že postupovala-li tak žalovaná až do [datum] podle účinné, i když Ústavním soudem již deklarované protiústavní právní úpravy, zasahovala tím sice do ústavně zaručených [anonymizováno] na soukromí a informační sebeurčení, avšak naplňovala tím i hlavní cíl zákona – možnost veřejné kontroly střetu zájmů. Odvolací soud dospěl k závěru, že postup žalované tak obstojí i v testu přiměřenosti a nelze jej ani z tohoto pohledu shledat nesprávným. Je třeba zdůraznit, že míra intenzity tohoto zásahu je značně limitována (snižována) mírou odpovědnosti každého veřejného funkcionáře k veřejné sféře za výkon své funkce, které odpovídá kontrola jeho majetkových poměrů veřejností, lze tak od veřejného funkcionáře očekávat vyšší míru odolnosti při zásahu do jeho [anonymizováno] na soukromí plošným zveřejňováním citlivých údajů z jeho soukromí při naplnění účelu zákona o střetu zájmů, kterým je kontrola veřejnosti.

15. Ačkoliv [role v řízení] nespojuje svou újmu s přijetím protiústavního právního předpisu, je přijetí protiústavního zákona primární příčinou vzniku újmy [role v řízení], neboť bez toho by žalovaná plošné zveřejnění [anonymizováno] [role v řízení] neprováděla. Odvolací soud připomíná, že žalovaná za proces normotvorby neodpovídá, a proto zde absentuje i příčinná souvislost s dovozovanou újmou žalobce. ZOdpŠk je třeba vnímat jako předpis umožňující odškodnit zásah do osobnostních [anonymizováno] poškozeného ve specifické situaci, tj. došlo-li ke vzniku újmy v důsledku výkonu státní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Státním orgánem se má na mysli orgán moci výkonné nebo soudní; patří sem i orgán moci zákonodárné, nicméně zákonodárná činnost nepředstavuje úřední postup, ani rozhodnutí (srov. např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]); v případě činnosti moci zákonodárné stát odpovídá toliko za situace, kdy nejde o vlastní zákonodárnou (normotvornou) pravomoc. Pokud shodně se soudem I. stupně neshledal odvolací soud postup žalované při správě [anonymizována tři slova] ve sledovaném období nesprávným ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., nelze ani opominout nad rámec tohoto odůvodnění koncepci zákonné úpravy, která není diametrálně odlišná od úpravy předchozí ve vztahu k povinnosti podávání přiznání a získávání informací o obsahu [anonymizováno] veřejného funkcionáře definovaného v ust. § 2 odst. 2 s blíže vyjmenovanými výjimkami citovaného zákona; po derogačním nálezu změna spočívá v povinnosti žadatele identifikovat se předepsaným způsobem při podání žádosti o získání informací ve vztahu ke konkrétnímu veřejnému funkcionáři státní správy. Pokud odvolatel poukazuje na změnu praxe žalované po [číslo], nemá tento postup dopad na posouzení /ne/opodstatněnosti žaloby za dříve vymezené období žalobcem /tj. do [datum], v postupu žalované neshledal odvolací soud prvky libovůle, jak účelově tvrdí odvolatel. Shodně se soudem I. stupně z důvodů shora podrobně uvedených neshledal odvolací soud naplnění předpokladů tvrzené odpovědnosti státu za škodu v podobě nesprávného úředního postupu, který by měl za následek vznik škody na straně [role v řízení] při existenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a tímto nesprávným úředním postupem, a to jak v období před vydáním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 / [datum], tak ani v následujícím období /tj. do [datum] Ani blíže specifikované odkazy [role v řízení] na jím uváděnou [anonymizována dvě slova] nejsou ve věci relevantní pro neexistenci základního odpovědnostního předpokladu státu, tj. pro neexistenci nesprávného úředního postupu.

16. Soud I. stupně rozhodl věcně správně a shodně jako rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 při posuzování skutkově obdobných nároků, např. ve svých rozhodnutích sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]; odvolací Městský soud v Praze rozhodl v rámci předvídatelnosti rozhodnutí / § 13 o. z. obdobně jako ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka].

17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to ve výroku o věci samé a i v závislém výroku o nákladech řízení, kdy tyto náklady soud I. stupně správně vypočetl.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnutí podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná byla plně procesně úspěšná i v této fázi řízení. Její náklady spočívají v paušální náhradě výdajů 2 x [částka] (vyjádření k odvolání, účast u ústního jednání), a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., částku [částka] je [role v řízení] povinen zaplatit žalované v obecné pariční lhůtě.

Poučení