23 Co 184/2020- 261

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph.D. v právní věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: ; Česká republika - Státní pozemkový úřad, [IČO] sídlem [adresa]

1. Hlavní město Praha, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [ulice] část [obec a číslo], [IČO] sídlem [adresa] 3. [příjmení] osada Jenerálka, z.s., [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zřízení služebnosti, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 155/2016 – 156, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. o věci samé, ve výroku II. o nákladech řízení žalované a ve výroku IV. o nákladech řízení vedlejšího účastníka [příjmení] část [obec a číslo] potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. o nákladech řízení vedlejšího účastníka Hlavní město Praha mění tak, že částka činí [částka], ve lhůtě k plnění i platebním místě se v tomto výroku potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku V. o nákladech řízení vedlejšího účastníka [příjmení] osada Jenerálka, z.s. mění tak, že částka činí [částka], ve lhůtě k plnění se potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku Hlavní město Praha na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku [příjmení] část [obec a číslo] na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku [příjmení] osada Jenerálka, z.s. na nákladech odvolacího řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu ve znění: Zřizuje se pozemková služebnost cesty s právem průchodu a průjezdu přes pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], vedeného u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], v rozsahu vymezeném jako část 1 v geometrickém plánu [číslo] 2015 ze dne [datum], vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení], a to pro každého vlastníka pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], vedeného u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], a to za úplatu určenou soudem stanoveným znalcem (I.), uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (II.), dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku [příjmení] městu [obec] na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce vedlejšího účastníka (III.), dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku [příjmení] části [obec a číslo] na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (IV.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku [příjmení] osadě [území], z.s. na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (V.).

2. Žalobkyně se domáhala žalobou z [datum] původně proti žalovaným [příjmení] městu [obec], Městské části [obec a číslo] i České republice - Státnímu pozemkovému úřadu zřízení služebnosti cesty s tvrzením, že je id. spoluvlastnicí [číslo] na pozemku parc. [číslo] (zahrada), pozemku parc. [číslo] (trvalý travní porost), dále parc. [číslo] (trvalý travní porost), parc. [číslo] (trvalý travní porost) a pozemku parc. [číslo] (ostatní plocha), a to vše v kat. úz. [část obce], obec Praha, zatímco id. [číslo] na těchto pozemcích vlastní [jméno] [příjmení] a id. [číslo] na těchto pozemcích pak vlastní Hlavní město Praha, které svěřilo správu nemovitostí obci [ulice] část [obec a číslo]. Žalobkyně tvrdila, že nemůže užívat řádně své nemovité věci, přestože k nim vedou dvě cesty – a to jedna cesta přes pozemek parc. [číslo] druhá cesta vede přes pozemky parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], nacházející se ve vlastnictví žalovaných; tyto cesty dlouhodobě užívají vlastníci i nájemci pozemků, avšak ostatní uživatelé odmítají žalobkyni cestu zpřístupnit, když vstupní brána do areálu odděluje cestu, která vznikla v komplexu Zahrádkářské osady, a to od veřejné cesty. Žalobkyně se nemůže tak dostat ke svým pozemkům z veřejné cesty, ale musí užít cestu zbudovanou na pozemku ve vlastnictví žalovaných, když všechny pozemky tvoří celek ohraničený plotem, do komplexu vedou dvě vstupní brány, přičemž klíče od nich má k dispozici [ulice] osada [území], která odmítá žalobkyni pozemky zpřístupnit (případně přístup ztěžuje). Žalobkyně navrhla zřízení pozemkové služebnosti cesty s právem průchodu a průjezdu přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše k. ú. [část obce], a to v rozsahu již existující cesty, a to pro každého vlastníka pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce]; v průběhu řízení žalobkyně změnila žalobu tak, že se domáhala zřízení pozemkové služebnosti s právem průchodu a průjezdu přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], a to v rozsahu vymezeném jako část 1 v geometrickém plánu blíže specifikovaném, vypracovaném [datum] Ing. [jméno] [příjmení], a to pro každého vlastníka pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], vedeného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, a to za úplatu, která bude určena stanoveným znalcem; při změně žaloby uvedla, že tato varianta je nejméně zatěžující pro vlastníky dotčených pozemků, cesta by vedla přes pozemek parc. [číslo] kde již cesta existuje, žalobkyně v budoucnu plánuje vykonávat na svých pozemcích podnikatelskou činnost, a to zahradnictví s trvalým provozem (plánuje vybudovat velkokapacitní skleníky a zbývající část pozemků využít k pěstebním účelům).

3. Původně první žalovaný – Hlavní město Praha (nadále první vedlejší účastník na straně žalované) navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že navrhovaná cesta nepředstavuje nejméně zatěžující variantu pro vlastníky sousedních pozemků, když nejsnazší pro žalobkyni je napojení na ulici [ulice], kromě jiného se žalobkyně nezajímala o přístup z veřejné komunikace v době záměru koupit pozemky tak, aby si zajistila nezbytnou cestu, navrhovanou služebností by došlo k znehodnocení pozemků jiných vlastníků, uvedené jednání označovala prvá žalovaná za rozporné s dobrými mravy, když ani podle geodetického plánu se nejedná o cestu nezbytnou (přes pozemek parc. [číslo] již sama o sobě vede cesta na pozemek parc. [číslo]), cesta přes další pozemek [číslo] tak není nutná; k jejímu stanovisku se připojila jako původně druhá žalovaná [příjmení] část [obec a číslo] (nadále druhý vedlejší účastník na straně žalované), když k pozemkům žalobkyně se lze dostat kratší cestou; kromě toho nejsou splněny podmínky pro zřízení cesty s odkazem na ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku (již před nabytím nemovitosti se nepokusila žalobkyně zajistit si přístup k nemovitostem, ačkoliv tak mohla učinit). Třetí žalovaný – Státní pozemkový úřad rovněž navrhl zamítnutí žaloby, když žalobkyně má přístup k pozemkům, k jejím nemovitostem vedou interní komunikace v rámci areálu a neexistuje žádná překážka, pro kterou by žalobkyně nemohla pozemky užívat, kromě jiného zde žalobkyně nemůže realizovat svůj podnikatelský záměr, neboť tento není v souladu s dosavadním územním rozhodnutím o umístění stavby [příjmení] osady z října z roku 1965 a 1975; zřízením služebnosti by došlo ke znehodnocení zatěžovaných pozemků a nespravedlivému zvýhodňování jednoho z vlastníků pozemků oproti ostatním (a to i se zřetelem k § 1032 odst. 1 občanského zákoníku).

4. Podáním z [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět proti prvému žalovanému [příjmení] městu [obec] a druhé žalované [příjmení] části [obec a číslo] s odůvodněním, že nejsou ve věci již pasivně věcně legitimováni, současně navrhla změnu žalobního petitu tak, že nezbytnou cestu navrhuje vést pouze přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], v rozsahu vymezeném jako část I. v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] blíže specifikovaného; v usnesení z [datum] soud připustil změnu žaloby; k datu [datum] vstoupila do řízení jako vedlejší účastník [příjmení] osada [území], z.s., a to s ohledem na zájmy jejích členů – zahrádkářů, kteří vykonávají v osadě zahrádkářskou činnost 50 let, s touto [příjmení] osadou vede žalobkyně řadu soudních sporů, vedlejší účastnice přitom nebrání žalobkyni ve vstupu k jejím pozemkům, když bránu do areálu obsluhuje správcová a ta je ochotna kdykoliv umožnit žalobkyni vstup do areálu, ani zahrádkáři nemají jiný přístup k hlavní bráně jiným způsobem. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud zastavil řízení proti Hlavnímu městu [obec] a Městské části [obec a číslo] (pravomocně k datu [datum]), kdy tito účastníci následně vstoupili do řízení jako vedlejší účastníci na straně žalované, neboť Hlavní město Praha je stále čtvrtinovým vlastníkem pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], v jehož prospěch má být služebnost zřízena; podle vedlejšího účastníka však nelze rozhodovat o právech a povinnostech toho, kdo není hlavním účastníkem řízení. Uvedený pozemek byl svěřen do správy Městské části [obec a číslo], která rovněž není hlavním účastníkem řízení, z tohoto důvodu navrhli vedlejší účastníci žalobu zamítnout.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování blíže specifikovanými listinami a obsahem výpisu z katastru se zaměřením na dotčené pozemky vzal za prokázané, že pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] je ve vlastnictví České republiky, přitom Státní pozemkový úřad je příslušný hospodařit s tímto pozemkem; dle územního rozhodnutí Hlavního architekta města Prahy 6 o umístění stavby [příjmení] osady [území] v [obec a číslo] z října 1965 byla povolena stavba chat, následným rozhodnutím Českého ovocnářského a zahrádkářského svazu o umístění stavby z [datum] byla povolena větší výměra staveb altánů v této osadě; pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce] jsou ve spoluvlastnictví Hlavního města Prahy (v rozsahu id. [číslo]), kdy správa je svěřena Městské části [obec a číslo], [právnická osoba] s.r.o. je spoluvlastníkem v rozsahu id. [číslo] a [jméno] [příjmení] v rozsahu id. [číslo]. Dle architektonické studie z dubna 2015 vypracovaného z podnětu investora (žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně poptala architektonickou studii s názvem Skleníky [ulice] [obec a číslo], přičemž na pozemcích žalobkyně by měla být vybudována parková a klubová část se zázemím pro skleníky a pěstební část.

6. Po citaci ustanovení § 1029 a § 1032 občanského zákoníku soud neshledal žalobu opodstatněnou, kdy žalobkyně je sice spoluvlastnicí pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v rozsahu [číslo] a správně se tak domáhá zřízení služebnosti ve prospěch každého vlastníka těchto panujících pozemků (při spoluvlastnictví Hlavního města Prahy v rozsahu [číslo] a spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] v rozsahu [číslo]), na straně žalobkyně však shledal soud nedostatek aktivní legitimace, kdy se zřetelem ke konstantní judikatuře (22 Cdo 2871/2010) by museli na straně žalobkyně vystupovat i Hlavní město Praha, případně [ulice] část [obec a číslo] a paní [jméno] [příjmení], tito však účastníky řízení na straně žalobkyně nejsou, stejně tak ani na straně žalované, již sama o sobě tato okolnost vedla k zamítnutí žaloby (pro nedostatek věcné legitimace žalobkyně), když požadovaným rozsudkem by bylo rozhodováno i o hmotném právu ostatních spoluvlastníků shora označených pozemků, přitom zatížení sousedních pozemků služebností cesty by mohlo mít vliv i na povinnosti těchto spoluvlastníků (například povinnost nést náklady na zachování a opravu cesty či povinnost hradit náklady za zřízení služebnosti). Pokud některé osoby zapsané v katastru nemovitostí jako ideální spoluvlastníci panující nemovitosti nechtějí v řízení vystupovat jako žalobci, nezbývalo by žalobkyni, než je označit v žalobě za žalované, takto však žalobkyně neučinila. I pokud by byla dostatečná věcná legitimace žalobkyně pro vedení sporu, neprokázala žalobkyně splnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty, když předmětné pozemky žalobkyně se nacházejí uvnitř uzavřeného areálu – [příjmení] osady [území], toto bylo žalobkyni nepochybně známo již při koupi těchto pozemků, když do areálu se vstupuje bránou, která je obsluhována správkyní a ta umožňuje jednotlivým vlastníkům přístup k jejich pozemkům; mezi účastníky nebylo přitom sporu, že ostatní vlastníci pozemků v areálu nemají zřízeny jakékoliv služebnosti cesty a vstupují ke svým pozemkům touto branou; žalobkyně ani netvrdila ani neprokazovala, že by jí byl vstup do areálu tímto způsobem ztěžován či znemožňován. Za takové situace by povolení nezbytné cesty v rámci služebnosti bylo proti smyslu § 1029 a následujících občanského zákoníku, neboť žalobkyně má zjevně ke svým pozemkům přístup a může vykonávat své vlastnické právo, když zřízení nezbytné cesty by bylo řešením zatěžujícím nadměrně či znehodnocujícím pozemek žalované, dopady do vlastnických poměrů sousedních pozemků by zřejmě převýšily výhodu nezbytné cesty, v té situace by žalobkyně měla pouze formálně upraven přístup ke svému pozemku, ačkoliv má již fakticky tento přístup i za současného stavu. Soud přitom přihlédl i ke specifičnosti dané situace, kdy pozemky se nachází v uzavřené zahrádkářské osadě, kromě jiného žalobkyně nepochybně při jednání o koupi pozemků znala okolnosti přístupu k veřejné cestě z těchto pozemků a měla možnost situaci řešit již před koupí; pokud tak neučinila a spoléhala bezdůvodně na teprve následné zřízení služebnosti nezbytné cesty přes sousední pozemky, považoval soud ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku takové jednání za hrubě nedbalé a s tímto odůvodněním žalobě nevyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch; se zřetelem k vyhlášce [číslo] 2015 Sb. a § 151 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalované s přihlédnutím k 9 úkonům právní pomoci po [částka] částku [částka]. Pokud [ulice] část [obec a číslo] jako vedlejší účastník na straně žalované uplatnila právo na náhradu nákladů řízení, přiznal jí tyto s odkazem na ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášku [číslo] 2015 se zřetelem k 1 procesnímu úkonu, tj. částku [částka].

7. Hlavnímu městu [obec] jako vedlejšímu účastníku na straně žalované přiznal s odkazem na advokátní tarif při sazbě [částka] za 1 úkon právní pomoci (účast při jednání soudu [datum] a sepis závěrečného návrhu) odměnu 2x [částka], 2x paušální náhradu hotových výdajů po [částka], po připočtení DPH ve výši 21 % z částky [částka] tak přiznal na nákladech tomuto vedlejšímu účastníku [částka].

8. Ve vztahu k vedlejšímu účastníku [příjmení] osadě [území], z.s. přiznal na nákladech právního zastoupení dle advokátního tarifu s přihlédnutím ke 2 úkonům právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení a účast na místním šetření) 2x po [částka], dále paušální náhradu hotových výdajů 2x po [částka], dále přiznal tomuto vedlejšímu účastníku (po skončení právního zastoupení) na paušální náhradě nákladů řízení dle vyhlášky [číslo] 2015 a § 151 odst. 3 o. s. ř. za účast při jednání [datum], [datum] a za závěrečný návrh 3x po [částka], v součtu [částka].

9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu neúplných skutkových zjištění a nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně poukazovala na to, že [ulice] osada [území] nemá k předmětné lokalitě uzavřenou žádnou nájemní smlouvu, její„ hospodaření“ bylo tolerováno pouze z politických důvodů žalovanou i Hlavním městem Prahou, faktický detentor – [příjmení] osada si v areálu dle odvolatelky dělá, co chce a rozhoduje, koho z vlastníků vpustí dovnitř areálu. Soud nesprávně vyšel i z tvrzení vedlejšího účastníka [příjmení] osady, že žalobkyni není bráněno v přístupu na její pozemky, v minulosti nedošlo protokolárně k předání klíčů od hlavní brány do Zahrádkářské osady. Dle odvolatelky soud nesprávně vyhodnotil důkazní břemeno, když uzavřel, že bylo na žalobkyni, aby prokázala ztěžování v přístupu na její pozemky (případně v tomto směru měl soud poskytnout poučení žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř.). Přestože soud provedl místní šetření, nevyhodnotil správně otázku přístupu po dvou stávajících cestách k pozemkům žalobkyně; rovněž učinil neadekvátní úsudek o nesouladu žalobkyní předloženého projektu Skleníku s dosavadním platným územním rozhodnutím, tímto se mohl zabývat pouze z hlediska způsobu povolení nezbytné cesty; rovněž nesprávně soud I. stupně uváděl, že paní [příjmení] je ke dni vyhlášení rozsudku spoluvlastníkem (tato však pozbyla spoluvlastnické právo). Podle odvolatelky soud I. stupně neprovedl dostatečnou úvahu mezi přiměřeností požadavku žalobkyně na zatížení sousedních pozemků ve srovnání s výkonem spoluvlastnického práva žalobkyně a vlastnického práva žalované, nedostatečně se vypořádal s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou odkazovala žalobkyně v závěrečném návrhu. Žalobkyně připustila, že před koupí nejednala s žalovanou ani se Zahrádkářskou osadou o možnosti využití stávající cesty v areálu Zahrádkářské osady, v současné době jí tato [příjmení] osada fakticky znemožňuje přístup k majetku. Soudu I. stupně vytýkala odvolatelka i nesprávné posouzení legitimace účastníků řízení (pokud účastníkem řízení měl být spoluvlastník dotčeného pozemku); rovněž žalobkyně poukázala na možnost domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v případě neshody spoluvlastníků o výkonu spoluvlastnických práv (v tomto směru vytýkala prvostupňovému rozsudku přepjatý formalismus); kromě jiného Hlavní město Praha i [ulice] část [obec a číslo] nadále jsou v řízení vedlejšími účastníky na straně žalované (§ 93 odst. 3 o. s. ř.), vedlejší účastník mohl realizovat svá procesní práva. S ohledem na ustanovení § 1029 občanského zákoníku žalobkyně dovozovala, že dle stávající právní úpravy není služebnost jedinou variantou pro povolení nezbytné cesty (byť variantou nejvíce obvyklou), tato nezbytná cesta může být povolena i jako závazek, nikoliv věcněprávní povahy, dovozovala tak, že soud není vázán navrhovaným rozsahem ani způsobem povolení nezbytné cesty (lze tak učinit dle úvahy soudu), žalobkyně vyjádřila pochybnosti o použitelnosti dosavadní judikatury i ve vztahu k legitimaci účastníků. Dle odvolatele, který preferuje zřízení služebnosti, tak mohl soud přistoupit k zajištění práva využívat stávající cestu v areálu [příjmení] osady pro žalobkyni v rámci stanovení závazkově právní povinnosti žalované umožnit využití této cesty. Navrhla proto napadené rozhodnutí změnit.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí potvrdit a přiznat žalované náklady řízení, když soud I. stupně správně neshledal naplnění podmínek pro zřízení nezbytné cesty ve smyslu § 1029 a následujících občanského zákoníku v situaci, kdy žalobkyně má zjevně přístup ke svým pozemkům a může své vlastnické právo vykonávat a kdy by zřízením cesty požadované žalobkyní došlo k nepřiměřenému zatěžování či znehodnocování pozemků žalované. Poukázala na to, že argumenty žalobkyně o pochybnostech o oprávněnosti užívání areálu [příjmení] osadu nejsou předmětem sporu; poukázala i na to, že žádný ze spoluvlastníků či uživatelů [příjmení] osady nemá zřízenu služebnost přístupu, žalovaná nebrání žalobkyni v přístupu na pozemek, kdy pozemek žalobkyně je volně přístupný z komunikace nacházející se uvnitř areálu (tato komunikace je bez problémů užívána ostatními nájemci a vlastníky). Po technické stránce je možno dosáhnout pozemku žalobkyně za využití stávající cesty, tato cesta vede přes pozemek ve vlastnictví státu, který nebrání žalobkyni v jízdě přes tento pozemek; kromě jiného je žalobkyně jedním z mnoha uživatelů pozemků v předmětné lokalitě.

11. Hlavní město Praha jako první vedlejší účastník na straně žalované ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhlo rozsudek potvrdit a přiznat vedlejšímu účastníku náklady řízení, poukazoval na okolnosti nabytí spoluvlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku, kdy žalobkyně v předmětné lokalitě spekulativně zakoupila pozemky, které jsou v dané lokalitě zastavěny desítkami chatek ve vlastnictví chatařů, nyní se žalobkyně snaží chataře vyhnat, tj. formou desítek žalob se domáhá odstranění staveb, tento postup pokládá vedlejší účastník za rozporný s dobrými mravy. Poukazoval na skutečnost, že žalobkyní navržená cesta není nejkratší možnou cestou k přístupu na pozemek žalobkyně, na východním cípu pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] se přitom nachází již cesta využitelná žalobkyní. S ohledem na postup žalobkyně v rozporu s dobrými mravy tak odkázal vedlejší účastník na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2140/2013, 28 Cdo 1151/2015, 22 Cdo 2871/2010, 22 Cdo 2871/2010, 22 Cdo 2151/2016, 29 Cdo 2728/2011, 22 Cdo 1432/2015, ve smyslu kterých soud I. stupně dospěl ke správnému závěru o nedostatku legitimace v řízení vedoucí k zamítnutí žaloby. Soud správně vyhodnotil i důvody pro zamítnutí žaloby, přestože Hlavní město Praha a [ulice] část [obec a číslo] vstoupili následně do řízení jako vedlejší účastnici, když není možno rozhodovat v tomto řízení o právech vedlejšího účastníka (mimo rozhodnutí ryze procesní povahy), a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 480/2005, 21 Cdo 2313/2004, i usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 778/16. Soud přitom dostatečně splnil i poučovací povinnost, pokud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení, jaká opatření učinila žalobkyně v době před koupí a v době koupě předmětných nemovitostí tak, aby si zajistila přístupovou cestu k pozemkům, pokud je hodlala nabýt do vlastnictví, správně s odkazem na ustanovení § 1032 občanského zákoníku poté soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně přistupovala nedbale při jednání o kupní smlouvě k otázce zajištění přístupu ke svému majetku, respektive o zajištění cesty se nezajímala, jak ostatně sama připustila (22 Cdo 3242/2015, 22 Cdo 879/2018, 22 Cdo 1470/2016). [ulice] účastník poukázal i na závěry místního šetření ze dne [datum], kdy při použití„ východní cesty“ tak má žalobkyně možnost nejkratšího přístupu k dotčenému pozemku. Kromě jiného cesta navrhovaná žalobkyní dle zmíněného geometrického plánu není cestou nezbytnou, neboť západní rameno této žalobkyní navrhované cesty, tedy cesta přes pozemek parc. [číslo] již sama o sobě vede na pozemek parc. [číslo] pro který má být uvedená služebnost cesty zřízena; východní rameno při zřízení služebnosti cesty přes pozemek parc. [číslo] již vůbec nespojuje pozemky žalobkyně s „ veřejnou cestou“, ale pouze spojuje strany pozemku parc. [číslo]. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR (22 Cdo 38/2005, 22 Cdo 1976/2017, 22 Cdo 3903/2007) přitom nelze preferovat pohodlí žalobkyně v přístupu na její pozemek a zasahovat tak do zájmů dotčených spoluvlastníků či spoluvlastníků ostatních pozemků, na kterých má být služebnost zřízena. Pokud žalobkyně při místním šetření uváděla, že má zájem provozovat zahradnictví, lze předpokládat, že provoz zákazníků takového zahradnictví by narušil zcela poměry v zahrádkářské kolonii, sloužící primárně k relaxaci zahrádkářů. Pokud při východním cípu pozemku parc. [číslo] se nachází cesta s odemčenou brankou, kterou může žalobkyně využívat, ve srovnání s tím vzdálenost mezi silnicí [ulice] je touto cestou pouze 30 m, jedná se přitom o nejkratší možnou cestu, která by logicky nejméně zatěžovala vlastníky okolních pozemků, případně by se dalo jednat o zpevnění této východní cesty se spoluvlastníkem ([příjmení] republikou). 12. [ulice] část [obec a číslo] jako druhý vedlejší účastník na straně žalované navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný s ohledem na znění ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku a konstantní judikaturu (podrobně již zmiňovanou prvým vedlejším účastníkem), zejména zdůraznila lehkovážnost v přístupu žalobkyně k nezajištěnému přístupu na pozemek v době koupě a zřejmě její předpoklad, že teprve po nabytí nemovitosti si přístup na pozemek zajistí (ačkoliv se o to měla pokusit již před nabytím nemovité věci). 13. [příjmení] osada [území], z.s. se připojila ke stanovisku prvého i druhého vedlejšího účastníka s tím, že žalobkyně neodůvodněně předpokládala zřejmě v době koupě pozemku, že nebude mít problém v zajištění přístupu ke svým pozemkům a že vše vyřeší teprve následně se sousedy, ačkoliv potřebné kroky měla podniknout již před nabytím vlastnického práva; žalobkyně si tak sama způsobila nedostatek přístupu ke svým pozemkům, s tímto vedlejším účastníkem před koupí nemovitostí žalobkyně nejednala (vedlejší účastník tak odkázal na dotčenou judikaturu Nejvyššího soudu) a zdůraznil, že žalobkyně postupovala spekulativně, když zakoupila nemovitost zastavěnou 42 chatkami, jejíž vlastníci jsou zapsáni v katastru nemovitostí), nyní se snaží žalobkyně všemožnými způsoby vynutit si odstranění chatek včetně žalob, jednání žalobkyně pokládá vedlejší účastník za rozporné s dobrými mravy. Ačkoliv se v předmětném areálu nachází pozemky různých vlastníků, žádný subjekt nemá zřízenu služebnost cesty a vedlejšímu účastníku není známo, že by někdo měl problém s přístupem do areálu; kromě jiného při místním šetření byla zjištěna existence cesty vedoucí přes pozemek parc. [číslo] (včetně odemčené branky a možnosti využívat žalobkyní tento přístup), přímý vstup ze silnice k pozemkům žalobkyně je v ulici [ulice], a to ve vzdálenosti 25 až 30 m, jedná se o nejkratší cestu nejméně zatěžující vlastníky ostatních pozemků, tuto možnost však žalobkyně přehlíží. Navrhl proto napadený rozsudek potvrdit.

14. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení třetí vedlejší účastník – [příjmení] osada sdělila v této věci odvolacímu soudu, že u obchodního úseku Městského soudu v Praze probíhá spor o oprávnění blíže specifikovaných osob zastupovat třetího vedlejšího účastníka a za něj procesně jednat (a to od [datum] v závislosti na rozhodnutí mimořádné a náhradní mimořádné členské schůze třetího vedlejšího účastníka, kdy předmětem schůze bylo odvolání stávajících orgánů a ustanovení nově oprávněných osob jednat za třetího vedlejšího účastníka) a kdy probíhalo řízení o výmaz stávajících členů výboru [příjmení] osady [území], z.s. u Městského soudu v Praze pod sp. zn. L 10736/RD112/MSPH, Fj 416169/2019 – MSPH a proti výmazu stávajícího předsedy výboru vedlejšího účastníka bylo podáno odvolání Ing. [příjmení] (předchozím předsedou výboru třetího vedlejšího účastníka), když dle výpisu ze spolkového rejstříku k datu [datum] byla zapsána jako předsedkyně výboru třetího vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení], přistoupil odvolací soud usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. 23 Co 184/2020-216 k přerušení odvolacího řízení, a to do právní moci rozhodnutí o žalobě o neplatnost usnesení členské schůze [příjmení] osady Jenerálka, z.s., [IČO] ze dne [datum] v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 53/2020 (pravomocně k datu [datum]). Řízení bylo ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno z důvodu vhodnosti, tj. bylo přerušeno za účelem odstranění pochybností o osobě oprávněné jednat za třetího vedlejšího účastníka, když s ohledem na neexistenci nebezpečí z prodlení nebyl odvolacím soudem využit institut opatrovníka vedlejšího účastníka (se zřetelem k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 480/2005 a s ohledem na obecnou úpravu vedlejšího účastenství dle § 93 o. s. ř.); s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu shledal odvolací soud možnost dopadu (ne) vyhovění návrhu na zřízení služebnosti do poměrů třetího vedlejšího účastníka, když tento fakticky na dotčené nemovitosti hospodaří.

15. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2021, č. j. 77 Cm 53/2020-83 zamítl návrh navrhovatelky [jméno] [příjmení] na určení neplatnosti všech usnesení náhradní mimořádné členské schůze účastníka ([příjmení] osada [území], z.s. – poznámka odvolacího soudu) konané dne [datum], stejně tak zamítl návrh dalšího navrhovatele [příjmení] [jméno] [příjmení] o určení neplatnosti svolání mimořádné členské schůze konané [datum] od 9:00 hodin a svolání náhradní mimořádné členské schůze téhož účastníka konané dne [datum] od 10:00 hodin a zamítl návrh účastníka [příjmení] osady [území], z.s. o určení neplatnosti všech usnesení náhradní mimořádné členské schůze účastníka konané [datum] od 10:00 hodin, dále zamítl návrh navrhovatele [příjmení] [jméno] [příjmení] na určení nicotnosti všech usnesení náhradní mimořádné členské schůze účastníka [příjmení] osada [území], z.s. ze dne [datum] od 10:00 hodin (výroky I. až IV.); k návrhu navrhovatelů [jméno] [příjmení] a Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] rozhodl odvolací Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 Cmo 95/2021-136 tak, že meritorní rozhodnutí, v zamítavých výrocích I., III. a IV., potvrdil; shora označenými rozhodnutími tak návrhy na určení neplatnosti rozhodnutí blíže uvedených členských schůzí třetího vedlejšího účastníka byly zamítnuty, stejně tak byl zamítnut návrh na vyslovení nicotnosti blíže specifikovaného rozhodnutí členské schůze třetího vedlejšího účastníka; na základě těchto rozhodnutí tak došlo k odstranění pochybností o osobě oprávněné jednat za třetího vedlejšího účastníka v tomto řízení. Odvolací Městský soud v Praze proto v tomto sporu rozhodl usnesením ze dne [datum] o pokračování v odvolacím řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 Co 184/2020.

16. Při odvolacím jednání žalobkyně doplnila, že potřebuje přístup ke svému pozemku za účelem péče o dřeviny a stavby nacházející se na pozemku, jedná se přitom o stavby (42 chatek), jejichž vlastníky jsou osoby odlišné od žalobkyně, s těmi kromě jiného probíhá spor o odstranění těchto chatek; rovněž uvedená lokalita může být zatížena církevními restitucemi, žalobkyně tak je v nejistotě, jaké budou vlastnické poměry v daném místě, dle jejího názoru se nemůže spoléhat na libovůli zahrádkářů, zda jí umožní přístup k jejímu pozemku; kromě jiného žalobkyně potřebuje přístup na projetí vozidlem. Opětovně zdůraznila, že v souladu s konstantní judikaturou (22 Cdo 2871/2010) při koupi nemovitosti nezanedbala hrubě okolnosti týkající se jednání o přístupu k pozemku, soud by neměl sankcionovat žalobkyni, která pozemek nabyla bez řádného přístupu. Dle odvolatele soud I. stupně neúplně zhodnotil výsledky místního šetření (přístup pěšinou od jedné brány), dle názoru odvolatele vyšel ze zastaralé judikatury. Pokud žalobkyni při odvolacím jednání byl předložen snímek ortofotomapy (s datem čvn 2019) nemohla žalobkyně uvést, kdy došlo k případnému zpevnění cesty zobrazené na snímku štěrkem ke vstupní bráně nebo brance (přístup z ulice [ulice]), ani kým byl tento přístup zlepšen. Žalobkyně učinila nesporným, že [datum] jí byly předány 2 kusy univerzálního klíče od všech vjezdových vrat a branek do [příjmení] osady [území], kdy na předávacím protokole k tomuto datu stvrdila převzetí klíčů a jeho vyzkoušení svým podpisem, na uvedeném sporu trvá z opatrnosti, kdy dle jejího názoru může dojít ke změně vůle zahrádkové osady.

17. Při odvolacím jednání žalovaná doplnila, že nebrání žalobkyni v přístupu k jejímu pozemku, kromě jiného došlo k předání klíčů od vstupních vrat a branek zahrádkové osady; pokud na pozemku žalobkyně mají chatky třetí osoby (42 chatek), je otázkou, proč tyto osoby nemají problém s přístupem, když žádná z dotčených osob nemá privilegium věcného břemene či zřízení cesty; celý spor je prakticky důsledkem sporů žalobkyně a 3. vedlejšího účastníka.

18. Při odvolacím jednání prvý, druhý i třetí vedlejší účastník setrvali na svých předchozích procesních stanoviscích s tím, že třetí vedlejší účastník protokolárně předal žalobkyni 2x univerzální klíč od všech vjezdových vrat a branek do [příjmení] osady [území] dle předávacího protokolu z [datum]; prvý žalovaný připojil snímek ortofotomapy k doplnění dokazování odvolacím soudem, když nemohl uvést, kdy došlo ke zlepšení přístupu k pozemku žalobkyně z ulice [ulice] po zpevnění cesty; shodně vedlejší účastníci uvedli, že předmětný spor o zřízení věcného břemene nemá vyhovět lepšímu přístupu žalobkyni k jejím pozemkům (když sama připustila, že na pozemku se nachází několik cest, potřebuje však přístup vozidly), spor nemá ani řešit potenciální obavy žalobkyně do budoucna.

19. Poté odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a po doplnění dokazování předávacím protokolem ze dne [datum] a snímkem ortofotomapy předložené prvým vedlejším účastníkem (§ 213 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

20. S ohledem na principy neúplné apelace ovládající civilní odvolací řízení bylo doplnění dokazování ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. v průběhu odvolacího řízení přípustné, když po vyhlášení prvostupňového rozsudku ([datum]) nastala nová skutečnost; touto novotou přípustnou v odvolacím řízení je předání dvou kusů univerzálních klíčů od všech vjezdových vrat a branek do [příjmení] osady [území] dne [datum]; jak soud zjistil z předmětného předávacího protokolu předloženého při odvolacím jednání, získala tímto žalobkyně, a sama toto potvrdila, přístup do zahrádkové osady, klíč si vyzkoušela, potvrdila jeho převzetí (za přítomnosti Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení] jednajících za výbor třetího vedlejšího účastníka); pokud prvý vedlejší účastník předkládal snímek ortofotomapy při pohledu na danou lokalitu z ulice [ulice], bylo na tomto snímku zjevné, že z ulice [ulice] vede zřejmě zpevněná cesta k brance či bráně (nelze blíže identifikovat mezi zeleným porostem); s ohledem na spornost tvrzení obou účastníků, zda došlo ke změně faktických poměrů v daném místě po vyhlášení prvostupňového rozsudku či nikoliv, odvolací soud tento důkaz připustil, když při odvolacím jednání následně všichni účastníci uvedli, že v okamžiku jednání odvolacího soudu se nachází částečně zpevněná štěrková cesta k pozemkům v lokalitě zahrádkové osady z ulice [ulice] ke vstupu zelenými vraty či zelenou brankou vpravo na předloženém snímku.

21. S výjimkou nesprávného zjištění spoluvlastnictví paní [jméno] [příjmení] ([číslo]) k blíže specifikovaným pozemkům zjistil soud I. stupně správně a úplně skutkový stav, který ve spojení s doplněným dokazováním odvolacím soudem tak poskytl spolehlivý podklad pro správné právní posouzení věci.

22. Lze přisvědčit odvolateli, že k datu vydání napadeného rozsudku ([datum]) podílovými spoluvlastníky pozemku [číslo] katastrální území Dejvice byla žalobkyně o velikosti podílu [číslo] a ve zbývající části [číslo] Hlavní město Praha; skutkový závěr soudu I. stupně o spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] (ke [číslo]) přitom neměl dopad na jinak věcně správné posouzení soudem I. stupně.

23. S ohledem na správnost a přehlednost ostatních skutkových zjištění lze pro stručnost odvolacím soudem odkázat na skutková zjištění soudu I. stupně, který provedl dostatečně dokazování. Shodně se soudem I. stupně zastává odvolací soud názor, že další doplnění dokazování (s výjimkami shora uvedenými odvolacím soudem při odvolacím jednání) by bylo nadbytečné a neekonomické. Soud I. stupně rovněž správně provedl místní šetření, kdy závěry místního šetření učiněného za přítomnosti účastníků správně zhodnotil ve spojení s ostatními provedenými důkazy.

24. Soud I. stupně nezatížil řízení žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jak nepřiléhavě namítal odvolatel. Rovněž soud I. stupně dostatečně splnil svoji poučovací povinnost (ve vztahu k žalobkyni minimálně 2x ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. včetně poučení o nepříznivých následcích nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní), provedené důkazy hodnotil způsobem předpokládaným ustanovením § 132 a § 157 o. s. ř. Nelze přisvědčit odvolateli, že soud nesprávně vyhodnotil důkazní břemeno u jednotlivých účastníků s ohledem na projednávanou věc, jak uvádí odvolací soud shora, v tomto směru náležitě poučil, kromě jiného žalobkyni i k povinnosti tvrzení a navržení důkazů ve vztahu k zajištění přístupu k zakupovanému pozemku před vlastním uzavřením kupní smlouvy s právními předchůdci žalobkyně; v tomto směru sama žalobkyně připustila, že předsmluvní jednání o zajištění přístupu k pozemkům nečinila. Pozornosti odvolacího soudu přitom neuniklo, že kupní smlouvu žalobkyně uzavřela s prodávajícími [datum], žádost o nájem pozemku za účelem zřízení cesty adresovanou Městské části [obec a číslo] učinila až po koupi pozemku, tj. [datum], avšak bezúspěšně (s ohledem na vlastnické poměry a případný nájem jinou osobou). Je proto správný skutkový závěr soudu I. stupně, že žalobkyně nedoložila svoji aktivitu ve smyslu konstantní judikatury (22 Cdo 3242/2015); když získání informací o případném spojení s veřejnou cestou před nabytím nemovité věci není samoúčelné; vědomost o absenci přístupu k nemovitosti sama o sobě sice nepostačuje k závěru o patrné nedbalosti, ovšem má vést k tomu, aby si nabyvatel pozemku pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho samotným nabytím, například oslovením vlastníků pozemků, přes něž by přístup k nabývané nemovitosti přicházel do úvahy, s nabídkou na povolení nezbytné cesty; nebylo by mu možno vytýkat, pokud by jeho snaha nebyla úspěšná, například pro nepřiměřené hospodářské požadavky ostatních vlastníků pozemků, o takový případ se však v této věci nejedná.

25. V poměrech této konkrétní věci tak soud I. stupně správně vyložil i obsah ustanovení § [číslo] ve spojení s ustanovením § 1032 občanského zákoníku. [jméno] žalobkyně přitom v průběhu řízení opakovaně připustila (při jednání do protokolu [datum] i v závěrečném návrhu z [datum]), že samotný pozemek žalobkyně je protkán cestami, a stejně tak přiléhající pozemky, kdy cesty jsou využívány zahrádkáři, žalobkyni se však jedná o zajištění přístupu vozidlem, a to z důvodu předpokládaného využívání nemovitosti. Shodně se soudem I. stupně je nutno uzavřít, že zřízení věcného břemene v rozsahu požadovaném žalobkyní (po připuštění změny žaloby soudem I. stupně) shodně se stanoviskem vedlejších účastníků nemůže představovat pouze řešení neurčité, nekonkrétní obavy žalobkyně (většinového spoluvlastníka panující nemovitosti), že v budoucnu nebude například mít přístup ke svým pozemkům, například po výměně klíčů od vstupních vrat či branek ze strany třetího vedlejšího účastníka; s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daných poměrů a konstantní judikatuře požadované zřízení věcného břemene ani nesledovalo přístup žalobkyně ke stavbě nacházející se na pozemku parc. [číslo] která by byla ve vlastnictví žalobkyně a vyžadovala by údržbu či obhospodařování nebo rekonstrukci této stavby, naopak z vyjádření žalobkyně je zřejmé, že na tomto pozemku se nachází movité či nemovité věci (42 chatek) třetích osob, se kterými žalobkyně řeší odstranění těchto chatek. Kromě jiného argumentace žalobkyně v nemožnosti přístupu na její pozemek odpadla i v průběhu odvolacího řízení vydáním klíčů od vstupních vrat a branek; přestože zpřístupnění pozemků žalobkyně a vydání klíčů (po zpětvzetí žaloby) nebylo předmětem tohoto řízení, nelze k této okolnosti nepřihlédnout v rámci širšího uspořádání poměrů a zvažování vydání konstitutivního rozhodnutí požadovaného žalobkyní, kterou je právě zřízení práva průchodu a průjezdu ve formě absolutního majetkového práva – věcného břemene vloženého do katastru nemovitostí. Soud I. stupně správně zhodnotil i míru zátěže služebního pozemku a případně i spoluvlastníků dotčených dalších nemovitostí v dané lokalitě, z hlediska hmotněprávního správně vyložil obsah dotčených ustanovení ve spojení s ustálenou judikaturou, která je i nadále použitelná i po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. (od [datum]). Soud I. stupně rovněž dospěl ke správnému skutkovému závěru, že ani ostatní spoluvlastníci či vlastníci pozemků v uvedeném areálu nemají zřízeny jakékoliv služebnosti. Pokud uvedla žalobkyně při odvolacím jednání, že její žaloba má pouze preventivní charakter, a to i s ohledem na případné nejisté spoluvlastnické poměry, neslouží institut věcného břemene k odstranění těchto pochybností, pokud má žalobkyně za to, že zmíněné pozemky jsou dotčeny církevní restitucí či že budou probíhat spory s jinými spoluvlastníky sousedních nemovitostí. Odvolací soud tak souhlasí se závěrem, že žalobkyně má zjevně přístup ke svým pozemkům, kromě jiného i v širším rozsahu tento získala v průběhu odvolacího řízení, žalobkyně tak může vykonávat své spoluvlastnické právo obhospodařování pozemků či dřevin, když přitom v současné době se na pozemku nenachází žádná nemovitost ve smyslu stavby vlastněné žalobkyní, která by takový přístup vyžadovala; odvolací soud se tak připojuje ke skutkovému závěru soudu I. stupně vyjádřenému v bodě 25. odůvodnění rozsudku, že zřízení cesty v rozsahu vymezeném geometrickým plánem dle žalobního požadavku žalobkyně by nadmíru přiměřenou poměrům nadbytečně zatěžovalo ostatní spoluvlastníky pozemků a služební pozemek žalované. Za situace, kdy odvolací soud neshledal důvod pro vyhovění návrhu žalobkyně a kdy mezi účastníky nebyl sporný rozsah požadované služebnosti (ve smyslu geometrického plánu Ing. [příjmení]), nelze pokládat za vadu řízení, pokud nebyl připojen tento geometrický plán jako příloha uvedeného rozsudku.

26. Soud I. stupně se prioritně správně zabýval posouzením otázky aktivní a pasivní legitimace účastníků, v tomto směru se odvolací soud připojuje k jeho závěrům, kdy tyto odpovídají konstantní judikatuře (32 Odo 480/2005, 22 Cdo 2871/2010, II. ÚS 1913/17, IV. ÚS 778/16).

27. Poté, kdy žalobkyně uplatňující své právo disponovat předmětem řízení i vymezením okruhu účastníků, vzala zpět žalobu proti Hlavnímu městu [obec] a Městské části [obec a číslo], je správný právní závěr soudu I. stupně, že pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně (jednoho ze spoluvlastníků služebního pozemku), při neúčastenství druhého spoluvlastníka předmětného pozemku (Hlavní město Praha) jako osoby žalované (při nesouhlasu tohoto spoluvlastníka účastnit se řízení na straně žalobkyně) je sám o sobě dán důvod pro zamítnutí žaloby tak, jak správně uvádí soud I. stupně v bodě 24. odůvodnění rozsudku. Správně soud I. stupně rovněž uvedl, že pokud Hlavní město Praha, [ulice] část [obec a číslo] a [příjmení] osada Jenerálka vystupovali v řízení jako vedlejší účastnici, nelze je zavazovat po hmotněprávní stránce, kdy ve smyslu § 93 odst. 3 o. s. ř. má sice vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník, kterého ve sporu vedlejší účastník podporuje, jedná se však pouze o práva výlučně procesní povahy, nelze proto zavazovat vedlejšího účastníka k hmotněprávním povinnostem (II. ÚS 1913/17, IV. ÚS 778/16, 32 Odo 480/2005).

28. Pokud žalobkyně namítala, že v případě nevyhovění návrhu na zřízení věcného břemene jako absolutního majetkového práva zapsaného v katastru nemovitostí (§ 1029 OZ) měl soud zřídit právo přístupu žalobkyně zřízením cesty formou závazková relativního vztahu, jedná se o 2 zcela odlišné instituty po novele občanského zákoníku; pokud se žalobkyně nedomáhala zpřístupnění svých pozemků z titulu relativního závazkového vztahu, není případná její argumentace v tomto směru uplatňovaná v průběhu odvolacího řízení; je nutno vycházet ze základní civilní zásady, že žalobkyně je pánem sporu a pokud se domáhala absolutního majetkového práva ve formě zřízení věcného břemene, nemůže v tomto směru měnit svoji argumentaci v průběhu odvolacího řízení a domáhat se tak„ jakýmkoliv způsobem“ dosažení výhodnějšího a příznivějšího přístupu ke svému pozemku, ke kterému již ostatně několik přístupů má (mimo jiné i z pozemku parc. [číslo] jehož je většinovým spoluvlastníkem).

29. Z důvodů shora uvedených odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve výroku o věci samé I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.), rovněž shledal odvolací soud správným závěry soudu I. stupně se zřetelem k ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve vztahu k žalované (výrok II. napadeného rozsudku) a ve vztahu k výroku o nákladech řízení vedlejšího účastníka – Městské části [obec a číslo] (výrok IV.).

30. Soud I. stupně správně vyšel ze zásady procesního úspěchu žalované a vedlejších účastníků; pokud se jedná o náklady žalované, tyto správně soud I. stupně vypočetl se zřetelem k vyhlášce [číslo] 2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.; lze proto odkázat na správný výpočet v bodě 27.; stejně tak soud I. stupně správně vypočetl náklady řízení Městské části [obec a číslo]; i v tomto bodě lze odkázat na bod 28. odůvodnění prvostupňového rozsudku; v tomto rozsahu byl tedy rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

31. Soud I. stupně správně rovněž přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vedlejšímu účastníku [příjmení] městu [obec] výrokem III. napadeného rozsudku, odvolací soud pouze korigoval správnost tohoto výpočtu, když správně částka činí [částka]; pouze ve lhůtě k plnění i platebním místě byl tento výrok potvrzen, zatímco byl změněn pouze ve výši částky (§ 220 o. s. ř.). Správně náklady právního zastoupení prvního vedlejšího účastníka (po jeho vstupu do řízení jako vedlejší účastník) činí odměnu advokáta za účast při jednání [datum] a za sepis závěrečného návrhu, tj. 2x po [částka] dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., po připočtení 2 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 AT) a po připočtení 21% DPH (tj. částky [částka]) tyto náklady správně činí [částka], jak sice uvedl soud I. stupně správně v bodě 29. odůvodnění prvostupňového rozsudku, avšak nesprávně uvedl tuto částku ve výroku III. (nesprávně uvedeno [částka]). I když je odvolacímu soudu známa rozsáhlá judikatura Ústavního soudu ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení Hlavního města Prahy a nákladů statutárních měst, u kterých lze předpokládat dostatečné personální vybavení pro účelné hájení práv tohoto účastníka a plnění procesních povinností (III. ÚS 3061/17, III. ÚS 2984/09, II. ÚS 2396/09, II. ÚS 376/12), s přihlédnutím k poměrům konkrétní projednávané věci pokládá odvolací soud náklady za právní zastoupení advokátem účelně vynaložené, když se v této věci jednalo o komplikovanou skutkovou i právní problematiku a zjevně dlouholeté spory mezi účastníky.

32. Procesně úspěšnému třetímu vedlejšímu účastníku rovněž náleží dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které s přihlédnutím ke 2 úkonům právní pomoci po [částka] a 2 paušálním náhradám výdajů činily [částka], po připočtení 3 paušálních náhrad po [částka] (kdy účastník nebyl zastoupen advokátem dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.) tak v součtu za řízení před soudem I. stupně činily náklady třetího vedlejšího účastníka [částka] (nikoliv [částka]). V tomto směru tak odvolací soud změnil dle § 220 o. s. ř. pouze výši nákladů v bodě III. tohoto rozsudku, zatímco tímto výrokem potvrdil předchozí nákladový výrok V. prvostupňového rozsudku ve lhůtě k plnění.

33. Žalobkyně nebyla úspěšná v odvolacím řízení, je proto povinna podle § 224, § 211 § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalované, tyto činí s přihlédnutím ke 3 úkonům (příprava na jednání, vyjádření k odvolání, účast u jednání) 3x po [částka] s přihlédnutím k vyhlášce [číslo] 2015 Sb., tj. celkem [částka], kterou je povinna zaplatit žalobkyně žalované v obecné pariční lhůtě.

34. Ve vztahu rovněž k procesně úspěšnému prvnímu vedlejšímu účastníku [příjmení] městu [obec] je žalobkyně povinna zaplatit na nákladech odvolacího řízení [částka], a to v obecné pariční lhůtě k rukám právního zástupce prvého vedlejšího účastníka, a to s přihlédnutím ke 2 úkonům právní pomoci po [částka], 2 paušálním náhradám po [částka] a po připočtení 21% DPH z částky [částka], a to se zřetelem k argumentaci uvedené shora ve vztahu k důvodnosti účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem.

35. Žalobkyně procesně neúspěšná je povinna zaplatit druhému vedlejšímu účastníku [příjmení] části [obec a číslo] na nákladech odvolacího řízení (s přihlédnutím ke stejnému počtu úkonů jako u žalované) 3x po [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

36. Žalobkyně je rovněž povinna zaplatit procesně úspěšnému třetímu vedlejšímu účastníku na nákladech odvolacího řízení 2x po [částka] s přihlédnutím k právnímu zastoupení advokátem a 2 úkonům právní pomoci, dále 2 paušálním náhradám hotových výdajů a DPH [částka] a za vyjádření (bez právního zastoupení) [částka], v součtu [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám současného právního zástupce třetího vedlejšího účastníka.

Poučení