23 Co 189/2025 - 284

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Andrey Grycové a Mgr. Patricie Adamičkové ve věci žalobkyň: a) [Jméno žalobkyně A], narozená dne [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená dne [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: Česká republika - [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle, k odvolání žalobkyně a) a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. dubna 2025, č. j. 14 C 358/2022-235, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé IV a ve výrocích o nákladech řízení V a VI potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení II mění tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni a) nepřiznává.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 595 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně b).

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3 073,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a).

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 17. 4. 2025, č. j. 14 C 358/2022-235, zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou (výrok I), uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 76 953 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II), uložil povinnost žalobkyni a) zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 (výrok III), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalovanou b) jakožto oprávněnou osobou smlouvu o převodu pozemků dle zákona o půdě, specifikovanou ve výroku IV, kterou žalovaná jakožto převodce převádí žalobkyni b) jakožto nabyvateli specifikované pozemky, a to parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], o výměře 3 291 m2, vzniklého oddělením z původního pozemku parc. č. [číslo] na základě geometrického plánu č. [číslo] vyhotoveného [právnická osoba]., ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem a odsouhlaseného [správní orgán], Katastrálním pracovištěm [adresa], spoluvlastnický podíl id. na parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] s tím, že shora uvedený geometrický plán je nedílnou součástí smlouvy o převodu pozemku a tohoto rozsudku (výrok IV), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 190 230 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b) (výrok V) a uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 2 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro [adresa] (výrok VI).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ve znění jejich změn a částečných zastavení řízení, jíž se žalobkyně domáhaly z titulu svého restitučního nároku nahrazení projevu vůle žalované tak, aby s každou z žalobkyň byla uzavřena smlouva o bezúplatném převodu nemovitostí dle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „zákon o půdě“), přičemž podáním ze dne 17. 3. 2025 vzala žalobkyně a) žalobu zcela zpět, a s žalobkyní b) ve vztahu k následujícím nemovitostem: pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], o výměře 3 291 m2 (dále jen „Pozemek [číslo]“), vzniklého oddělením z původního pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], na základě geometrického plánu č. [číslo] vyhotoveného [právnická osoba]., ověřeného [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem a odsouhlaseného [správní orgán] (dále jen „Geometrický plán“), spoluvlastnického podílu id. na parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (dále jen „ Pozemku [číslo]“) a pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] ve [místo] (dále jen „Pozemek [číslo]“).

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nesporovala důvod a výši doposud neuspokojených restitučních nároků žalobkyň, popírala však, že by při jejich uspokojování postupovala liknavě či svévolně, když žalobkyně a) se nezúčastnila žádné veřejné nabídky na nabytí nároku, zatímco žalobkyně b) se zapojila pouze do jedné takové nabídky, a to až v roce 2018, přičemž ve veřejných nabídkách byl a stále je dostatek pozemků pro vypořádání restitučních nároků žalobkyň. Dále namítala, že nároky žalobkyň dle § 18a zákona o půdě nelze v náhradových sporech saturovat, neboť nárok dle § 18a zákona o půdě je nárok za nevydané stavby, mrtvý, živý inventář a zásoby, který se na náhradní pozemky nepoužívá s tím, že výjimku by mohla tvořit skutečnost, že se na vydávaném pozemku nachází stavba ve vlastnictví restituentů, kdy se tato výjimka s ohledem na v řízení nárokované pozemky neuplatní. Ve vztahu k Pozemku [číslo] žalovaná namítala, že tento není vhodný k vydání z důvodu nebezpečí budoucích sporů mezi spoluvlastníky a Pozemek [číslo] vzniklý oddělením Geometrickým plánem rovněž není vhodný k vydání, neboť by tím mohla být ohrožena realizace veřejně prospěšné stavby dopravní a energetické infrastruktury, což je v rozporu se zásadou upřednostňující veřejný zájem na zachování pozemku pro účely realizace veřejně prospěšné stavby oproti naturální restituci, tj. individuálnímu zájmu oprávněné osoby.

4. Jelikož vzala žalobkyně a) žalobu podáním ze dne 17. 3. 2025 v celém rozsahu zpět, žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas, soud I. stupně řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou výrokem I zastavil a výroky II a III rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou, resp. nákladech státu. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou odůvodnil § 146 odst. 2 první věta o. s. ř., když přiznal žalované náhradu nákladů řízení sestávající se z nákladů zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 24 415,25 Kč. O náhradě nákladů státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni a) uhradit neuhrazených nákladů státu spočívajících ve znalečném.

5. Po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal soud I. stupně za svá skutková zjištění, učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně jsou držitelkami restitučních nároků z rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. [spisová značka] ze dne 16. 9. 2008, č. j. [spisová značka] ze dne 17. 9. 2008 (tyto zdědily po své matce) a č. j. [spisová značka] ze dne 31. 10. 2017, kdy restituční nároky žalobkyně a) byly zcela uspokojeny, doposud neuspokojený nárok žalobkyně b) dle § 11a zákona o půdě činí částku ve výši 18 259,62 Kč a dosud nečerpaný restituční nárok žalobkyně b) dle § 18a zákona o půdě činí částku ve výši 260 016,5 Kč, tj. celkem u žalobkyně b) částku ve výši 278 276,12 Kč, hodnota Pozemku [číslo] činí částku 24 415,25 Kč, Pozemku [číslo] částku 135 531,87 Kč a Pozemek [číslo] částku 88 457,13 Kč. Ve vztahu k předmětným pozemkům bylo zjištěno, že Pozemek [číslo] vzniklý oddělením z původního pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa] na základě Geometrického plánu, má charakter využití orná půda, vlastníkem je Česká republika, příslušnost hospodařit s ním má [Jméno žalované], není zatížen právy třetích osob, Pozemku [číslo] je v katastru nemovitostí zapsána s využitím orná půda, vlastníkem id. je [jméno FO], vlastníkem druhé id. je Česká republika, příslušnost hospodařit s ním má [Jméno žalované], není zatížen právy třetích osob, Pozemek [číslo] je v katastru nemovitostí zapsán s využitím orná půda, vlastníkem je Česká republika, příslušnost hospodařit s ním má [Jméno žalované], není zatížen právy třetích osob. Přístup žalované k uspokojení restitučních nároků žalobkyň považoval soud I. stupně za liknavý a svévolný, kdy v tomto směru soud I. stupně poukázal na konstatování soudů ve věci restitučních nároků žalobkyň, např. nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS [číslo]/2023 či rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a dále na měnící se vyjádření žalované k ceně předmětných pozemků.

6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle zákona o půdě a zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen „zákon o SPÚ“). S poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že žalobám oprávněných osob na nahrazení projevu vůle lze vyhovět v případech liknavého či svévolného postupu žalované a pouze ve vztahu k takovým pozemkům, které jsou jako náhradní pozemky k uspokojení restitučního nároku oprávněných osob vhodné. Pro úspěch žaloby žalobkyně b) je tak třeba naplnění těchto podmínek: i) žalobkyně b) je oprávněnou osobou podle § 11 zákona o půdě, ii) ve vztahu k žalobkyni b) byl postup žalované shledán liknavým či svévolným, iii) náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce jsou způsobilé k vydání iv) cena náhradních pozemků významným způsobem nepřekračuje aktuální hodnotu restitučního nároku žalobkyně b). V řízení bylo nesporným, že žalobkyně je jako držitelka restitučních nároků oprávněnou osobou podle zákona o půdě, ve vztahu k otázce liknavosti či svévole v přístupu žalované měl soud I. stupně i tuto podmínku za splněnou, když odkázal na argumentaci Ústavního soudu ve vztahu k žalobkyním, dle níž je pro žalobkyně nadmíru komplikované se domoci i po třiceti letech veškerých svých nároků, kdy ze strany žalované dochází opakovaně k maření úsilí žalobkyň, přičemž s ohledem na desítky řízení, které jsou žalobkyně dlouhodobě nuceny vést, aby napravily pochybení státu, není právě ze strany žalované případné, vytýkat jim neaktivitu, procesní nečinnost, neodpovědné chování či opomenutí ucházet se o dotčené pozemky prostřednictvím veřejné nabídky. Soud I. stupně dále poukázal i na postoj žalované v tomto řízení týkající se ocenění náhradních pozemků a výtek žalované ke znaleckým posudkům. Soud I. stupně dále shledal, že předmětné náhradní pozemky jsou tzv. vhodné, kdy soud I. stupně ani ve vztahu k jednomu z těchto pozemků neshledal důvod pro nevydání, když ve vztahu k Pozemku [číslo] z ničeho nevyplývá, že by měl tento být v době rozhodování soudu I. stupně dotčen výstavbou veřejně prospěšné stavby, ve vztahu k Pozemku [číslo] žalovaná přes poučení netvrdila ani neprokázala, že by jako spoluvlastník tohoto pozemku měla s [jméno FO] spoluvlastnické spory, které by se přenesly na žalobkyni b) jako nového spoluvlastníka, přičemž rovněž neopatřila stanovisko [jméno FO] k převodu. Souhrn cen náhradních pozemků pak nepřekračuje aktuální hodnotu restitučního nároku žalobkyně b). Ve vztahu k námitce žalované týkající se nároku dle § 18a zákona o půdě se soud I. stupně ztotožnil s argumentací žalobkyň, že i v případě náhrad za živý a mrtvý inventář či budovy dle § 18a odst. 2 zákona o půdě spočívajících v poskytnutí nemovitostí [právnická osoba] ČR (od 1. 1. 2013 pozemkovým úřadem), je uplatnitelný postup podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, kdy v tomto směru poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze 7. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka]. Soud I. stupně tak s ohledem na naplnění shora uvedených podmínek žalobě ve smyslu § 11 zákona o půdě výrokem IV žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou rozhodl výrokem V dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů za zastoupení advokátem dle a. t. z tarifní hodnoty 248 404,25 Kč. O náhradě nákladů řízení státu ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou rozhodl výrokem VI dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalované uhradit neuhrazených nákladů státu spočívajících ve znalečném.

7. Proti výrokům II, IV, V a VI rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Žalovaná v odvolání zrekapitulovala průběh řízení před soudem I. stupně a namítá, že napadený rozsudek obsahuje řadu tvrzení a závěrů, které jsou v rozporu s obsahem spisu a neodpovídají průběhu řízení a skutkovému stavu. Nesouhlasí s tím, že by žalovaná v souzené věci postupovala liknavě a z tohoto důvodu měla sporovat ocenění náhradních pozemků jako podhodnocená a teprve následně tyto učinit nesporné. V tomto směru žalovaná podrobně argumentovala s tím, že žalovaná neměnila své postoje, a naopak v důsledku jejích výtek a výslechu znalců bylo následně ocenění k Pozemku [číslo] a Pozemku [číslo] upraveno. Soud I. stupně dále zcela nesprávně vyhodnotil otázku vhodnosti pozemků k převodu na žalobkyni b), jak po právní, tak věcné stránce. Ve vztahu k Pozemku [číslo] soud I. stupně zcela pominul základní překážku převodu, a to skutečnost, že žalovaná je pouze podílovým spoluvlastníkem, kdy tento pozemek je ve spoluvlastnictví státu a soukromé osoby, a proto jej nelze vnímat jako pozemek vhodný k převodu na základě rozhodnutí soudu. Soud I. stupně se s touto otázkou nevypořádal, ačkoli měl zhodnotit, zda převod nezakládá nepřiměřené riziko budoucích sporů o výkon spoluvlastnických práv. Převodem ideální poloviny pozemku na žalobkyni b) by došlo ke vzniku nového spoluvlastnického vztahu, který by mohl být zatížen značnými obtížemi, neboť obě osoby dosud nebyly v žádném právním vztahu a jejich zájmy mohou být rozporné, čímž se zakládá reálné riziko budoucích sporů. Ve vztahu k Pozemku [číslo] žalovaná namítala, že nesouhlasí s umělým oddělováním částí pozemků a jejich následného zařazování do veřejných nabídek, kdy toto je v rozporu se zásadou a účelem restitučních předpisů a může narušit i princip rovného zacházení s ostatními oprávněnými osobami. Dále k tomuto pozemku namítá, že jeho převod by mohl ohrozit realizaci veřejně prospěšné stavby, což by bylo v rozporu s prioritou veřejného zájmu a územního plánování, neboť oddělená část se nachází v území vymezeném k realizaci veřejně prospěšných staveb. Ve vztahu k nákladovému výroku II namítá nesprávnou tarifní hodnotu, neboť předmět řízení se týkal i pozemku parc. č. [číslo], který měl hodnotu 945 880,32 Kč, ohledně něhož bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno, přičemž z odůvodnění rozsudku nevyplývá, jak soud I. stupně k vyčíslení tarifní hodnoty dospěl. Ve vztahu k nákladovému výroku V se žalovaná neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně b) byla v řízení zcela úspěšná, neboť byl sice nahrazen projev vůle ke třem pozemkům, avšak žalobkyně b) vzala zároveň žalobu zpět ve vztahu k dalším dvěma pozemkům těsně před vyhlášením rozsudku, a to z důvodu vysoké ceny pozemků. Poukázala na fakt, že žalobkyně v řízeních proti žalované opakovaně mění své žaloby, což způsobuje neúměrné finanční i administrativní zatížení, zároveň je žalovaná účastníkem velkého množství soudních sporů a není v jejích silách, aby svými 5 zaměstnanci s právním vzděláním zajistila zastoupení ve všech řízeních. V tomto směru poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 2736/23, dle něhož by soudy i v řízení o vydání náhradních pozemků měly zohledňovat, proč byla žaloba ve vztahu k jednotlivým pozemkům vzata zpět a zda lze žalobci přičíst zavinění za zastavení řízení. Dle žalované je tak při posuzování úspěchu ve věci nutné porovnat hodnotu přiznaných pozemků a hodnotu pozemků, ohledně nichž byla žaloba vzata zpět. Navrhla, aby odvolací soud napadené výroky zrušil a věc vrátil soudu I. stupni k dalšímu řízení.

8. Proti výroku II rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně a) z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů řízení žalované. Žalobkyně a) považuje přiznání náhrady nákladů řízení žalované za nesprávné, neboť žalobkyně byly nuceny vést celou řadu soudních sporů z důvodu neschopnosti státu po dobu 35 let vypořádat nároky oprávněných osob, ale také proto, že žalovaná má dle zákona o SPÚ a zákona o půdě v kompetenci vypořádávání restitučních nároků, což zahrnuje předmět tohoto řízení. Právě z důvodu přístupu státu musela žalobkyně a) vést souběžně několik řízení, kdy ve většině případů jsou nakonec žalobkyněmi zvolené náhradní pozemky shledány nepřevoditelnými pro zákonné překážky. Navíc absentuje dostupná centrální evidence pozemků vhodných k vydání a pozemků, ke kterým již uplatnil nárok jiný restituent. Poukázala na skutečnost, že v průběhu řízení tak došlo rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 12. 12. 2024, č. j. [spisová značka], k částečnému uspokojení restitučního nároku žalobkyně a) v částce 236 827,75 Kč, čímž došlo ke snížení zbývajícího restitučního nároku žalobkyně a) v tom rozsahu, že již nepokrýval hodnotu původně požadovaných pozemků v tomto řízení. Nadto poukázala na judikaturu Ústavního soudu, dle níž přísluší státním orgánům náhrada nákladů za zastoupení advokátem jen výjimečně, neboť stát má mít k hájení svých zájmů příslušné organizační složky finančně a personálně zajištěné. Dle žalobkyně a) měl soud I. stupně náhradu nákladů řízení žalované buď vůbec nepřiznat nebo shledat náklady na advokáta neúčelně vynaložené. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II tak, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni a), případně přiznat náhradu ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

9. Žalobkyně b) se k odvolání žalované písemně nevyjádřila s tím, že u ústního jednání odkázala na svá předchozí procesní stanoviska.

10. U ústního jednání odvolacího soudu dne 9. 7. 2025 poskytl odvolací soud žalované poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby ve lhůtě do 7 dnů žalovaná doplnila skutková tvrzení, z nichž bude vyplývat předkupní právo [jméno FO] ke spoluvlastnickému podílu žalované k Pozemku [číslo] a dále skutková tvrzení, z nichž bude vyplývat, že v případě bezúplatného převodu Pozemku [číslo] je ohrožena realizace veřejně prospěšné stavby včetně její specifikace s tím, aby k prokázání doplněných tvrzení označila důkazy a včetně poučení o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Žalovaná u výše uvedeného ústního jednání dále uvedla, že nesporuje liknavý přístup k restitučnímu nároku žalobkyň za dobu předchozího pozemkového řízení (před zahájením tohoto řízení), když v odvolání se pouze ohrazovala proti tvrzení o liknavém přístupu žalované v řízení před soudem I. stupně.

11. Podáním ze dne 16. 7. 2025 žalovaná doplnila, že ve vztahu k Pozemku [číslo] již v průběhu řízení před soudem I. stupně kontaktovala spoluvlastnici [tituly před jménem] [jméno FO] a požádala ji o stanovisko k probíhajícímu řízení, přičemž však poté, co soud I. stupně neumožnil její právní zástupkyni nahlédnutí do soudního spisu, sdělila právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], že se k věci nemůže a nebude vyjadřovat. Žalovaná tak není schopna doložit skutkové tvrzení, z nichž by vyplývalo, že má [tituly před jménem] [jméno FO] předkupní právo. K Pozemku [číslo] žalovaná uvedla, že v řízení před soudem I. stupně bylo prokázáno, že původní pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa] se nachází v území vymezeném pro veřejně prospěšnou stavbu, když do pozemku zasahuje komunikace [adresa], která je součástí nadřazeného dopravního systému [veřejnoprávní korporace]. Samy žalobkyně uvedly, že z důvodu vyloučení části pozemku z převodu zadaly zpracování geometrického plánu za účelem oddělení „nezávadné“ části, která má být následně vydána. Tento postup však žalovaná považuje za problematický, neboť nelze spolehlivě a právně relevantně vyloučit budoucí veřejný zájem na využití i ostatních částí pozemku. Územní plány pracují s koridorovým vymezením záměrů, jejichž přesná trasa a rozsah jsou dopracovány až v pozdějších fázích dokumentace. Nyní je tedy patrné, že část pozemku má dopravní funkci, ale nelze vyloučit, že dotčen bude i zbytek parcely. Převodem části pozemku (Pozemku [číslo]) by mohlo dojít k omezení budoucích možností jeho využití ve veřejném zájmu.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., když nejprve odstranil procesní pochybení soudu I. stupně tak, že účastníkům řízení řádně doručil napadený rozsudek včetně Geometrického plánu, jenž je jeho nedílnou součástí, dále v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zčásti zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a odvolání žalobkyně a) je důvodné.

13. Odvolací soud má Veřejnou nabídkou pozemků určených k převodu oprávněným osobám a právním nástupcům podle zákona o půdě uveřejněnou dne 24. 5. 2024 za prokázané, že žalovaná v seznamu nabízených pozemků nabízí k převodu i řadu pozemků, k nimž má žalovaná pouze spoluvlastnický podíl, tj. nabízí k převodu id. spoluvlastnický podíl.

14. Emailovou korespondencí právního zástupce žalobců a [příspěvková organizace] (dále jen „[příspěvková organizace]“) ze dne 25. a 26. 7. 2024 má odvolací soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyň se [příspěvková organizace] dotázal, zda se na pozemku parc. č. [číslo] a pozemku parc. č. [číslo], oba v k. ú. [adresa] nachází veřejně prospěšná stavba, pro něž by tyto byly vyloučeny z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zák. o SPÚ a případně na jaké části těchto pozemků. [příspěvková organizace] na tento dotaz emailem odpověděl, že části uvedených pozemků jsou vyloučeny z převodu, ale nikoli na základě existence veřejně prospěšné stavby, když neexistenci veřejně prospěšné stavby na dotčených pozemcích dokládá i seznam veřejně prospěšných staveb, kde není žádná uvedena. Důvod pro vyloučení částí pozemků je kvůli zásahu do staveb dopravní infrastruktury, což je v souladu s § 6 zákona o SPÚ.

15. Emailovou korespondencí právního zástupce žalobců a [orgán] [veřejnoprávní korporace] (dále jen „ÚMČ [adresa]“) ze dne 25. a 26. 7. 2024 má odvolací soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyň se ÚMČ [adresa] dotázal, zda se na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] nachází veřejně prospěšná stavba, když tato skutečnost by měla vyplývat ze sdělení ÚMČ [adresa] ze dne [datum], avšak dle dostupných informací na geoportálu [příspěvková organizace] se na pozemku parc. č. [číslo]/3 žádná veřejně prospěšná stavba nenachází. ÚMČ [adresa] na tento dotaz odpověděl emailem tak, že ve sdělení ze dne [datum] odpovídal na dotaz, zda jsou pozemky nebo jejich části určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury nebo touto stavbou již zastavěny. U pozemku parc. č. [číslo] tedy ÚMČ [adresa] odpověděl kladně („ANO“), nicméně jako doplňující informaci uvedl, že tak učinil proto, že na východní straně pozemek parc. č. [číslo] okrajově zasahuje do stávající komunikace [adresa]. O existenci veřejně prospěšné stavby na tomto pozemku nebyla ve sdělení žádná zmínka.

16. Georeportem [příspěvková organizace] k pozemku parc. č. [číslo] ze dne 29. 2. 2024 má odvolací soud za prokázané, že na tomto pozemku nebyly nalezeny žádné veřejně prospěšné stavby.

17. Přílohou ke Geometrickému plánu má odvolací soud za prokázané, že [právnická osoba]. prohlásila, že vypracovala Geometrický plán na základě podkladů získaných z výkresů Územního plánu [veřejnoprávní korporace], kdy požadavkem objednatele bylo oddělení části pozemku, která není dotčená plánovanou stavbou dopravní či energetické infrastruktury vyznačenou ve výkresech Výkres V5 – Doprava a Výkres V10 – Energetika. Pozemek [číslo] tak není dotčen plánovanou stavbou vyznačenou ve výkresu V5 či V10, plánovanou stavbou V5 „Nadřazená sběrná komunikace celoměstského významu“ a V10 „VTL plynovod vč. bezpečnostního pásma“ je dotčen pozemek parc. č. [číslo].

18. Sdělením města [název] ve [místo] ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že obec ve vztahu k Pozemku [číslo] sdělila následující: druh pozemku – travní p., pozemek není vyloučen z převodu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, pozemek se nenachází v zastavitelném území obce/zastavěné ploše, pozemek není určen dle závazné části schválené ÚPD/územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění stavbou, pozemek je celý určen k realizaci zeleně, veřejně prospěšných opatření anebo je k těmto účelům využitý, pozemek není dotčen předkupním právem obce.

19. Výše uvedené důkazy hodnotil odvolací soud v souladu s § 132 o. s. ř., a to jednotlivě i ve vzájemné souvislosti se všemi v řízení provedenými důkazy, přičemž přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo. Odvolací soud dále pro nadbytečnost zamítl dokazování částí (3 listy) veřejné nabídky žalované ze dne 1. 9. 2024, jíž chtěla žalobkyně b) prokazovat skutečnost, že žalovaná v rámci veřejné nabídky nabízí k převodu i spoluvlastnické podíly, když tuto skutečnost měl odvolací soud již za prokázanou veřejnou nabídkou žalované ze dne 24. 5. 2024.

20. Odvolací soud konstatuje, že poté, co zčásti zopakoval dokazování, poskytl žalované poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a s ohledem na vyjádření žalované po tomto poučení, lze uzavřít, že soud I. stupně v zásadě správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zároveň věc po právní stránce zcela správně posoudil, když aplikoval příslušná ustanovení zákona o půdě a zákona o SPÚ. Soud I. stupně zcela správně odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k předmětu řízení, dle níž se žalobce jakožto držitel restitučního nároku může domáhat převodu náhradních pozemků, i přesto, že tyto neprošly veřejnou nabídkou, pokud bude prokázáno, že se žalovaný choval vůči nároku žalobce liknavě a s libovůlí. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobkyně b) je osobou oprávněnou dle § 11a zákona o půdě a dále bylo rovněž nesporné, že postup žalované vůči restitučnímu nároku žalobkyně b) byl dlouhodobě liknavý, když žalovaná výslovně učinila tuto skutečnost nespornou na ústním jednání odvolacího soudu dne 9. 7. 2025. V tomto směru žalovaná upřesnila, že v rámci odvolání se vymezovala pouze proti závěru soudu I. stupně, že měla postupovat liknavě v samotném řízení před soudem I. stupně. V tomto ohledu odvolací soud zdůrazňuje, že pro úspěch předmětné žaloby, tj. o nahrazení projevu vůle převést náhradní pozemky, které neprošly veřejnou nabídkou, je zásadní liknavý a svévolný přístup při uspokojování restitučního řízení, tedy před samotným zahájením soudního řízení, když tato podmínka byla v daném případě jednoznačně splněna, o čemž svědčí fakt, že restituční nárok žalobkyně b) nebyl zcela uspokojen ani po více než 30 letech. Nadto odvolací soud souhlasí s námitkou žalované o nesprávnosti závěru soudu I. stupně ohledně liknavého postupu žalované v průběhu řízení, neboť není pravdou, že by žalovaná svévolně měnila svůj postoj ke znaleckým závěrům ve vztahu k ceně jednotlivých pozemků. Tato skutečnost však není pro posouzení věci relevantní. V řízení pak byla naplněna i podmínka, že cena náhradních pozemků nepřekračuje aktuální hodnotu restitučního nároku žalobkyně b), když strany se po provedení znaleckých posudků shodly, resp. učinily nesporným hodnoty (ceny) pozemků, jejichž převodu se žalobkyně b) domáhala.

21. Pokud jde o poslední podmínku úspěšnosti žaloby, a to způsobilost (vhodnost) předmětných pozemků k převodu, pak dle odvolacího soudu soud I. stupně správně posoudil i tuto otázku. Pokud jde o Pozemek [číslo], tak v řízení byla sdělením města [název] ve [místo] ze dne 8. 7. 2024 jednoznačně prokázána způsobilost tohoto pozemku k převodu, resp. nebyly shledány žádné zákonné výjimky způsobující nezpůsobilost k převodu tohoto pozemku; ostatně ani žalovaná v odvolání ve vztahu k Pozemku [číslo] a jeho způsobilosti k převodu ničeho konkrétního nenamítala.

22. Pokud jde o převod Pozemku [číslo], pak samotná skutečnost, že žalovaná je pouze podílovým spoluvlastníkem rozhodně nezakládá nezpůsobilost či nevhodnost převodu tohoto pozemku, resp. spoluvlastnického podílu na pozemku a v tomto směru tak odvolací soud shledal námitku žalované nedůvodnou. V řízení bylo prokázáno, že sama žalovaná v rámci veřejné nabídky pozemků k převodu oprávněným osobám běžně nabízí i pozemky, u nichž je pouze spoluvlastníkem, tudíž blíže nekonkretizované tvrzení žalované o riziku budoucích sporů považuje odvolací soud za zcela účelové. Žalovaná pak ani přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedoplnila svá skutková tvrzení, z nichž by vyplývalo, že druhá spoluvlastnice [jméno FO] má k podílu žalované předkupní právo. V tomto směru tak žalovaná neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Žalovaná navíc po poučení odvolacím soudem výslovně uvedla, že právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] sdělila, že se k věci nemůže a nebude vyjadřovat, tudíž je evidentní, že pokud by této spoluvlastnici svědčilo předkupní právo a tato jej chtěla realizovat, jistě by se v tomto směru vyjádřila, obdobně pokud by měla výhrady ke změně spoluvlastníka předmětného pozemku. Naopak z absence vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] lze dle odvolacího soudu dovodit, že tato nemá potřebu se k případnému převodu spoluvlastnického podílu vyjádřit, což rozhodně nepotvrzuje nepřiměřené riziko budoucích sporů.

23. Konečně pokud jde o Pozemek [číslo], pak žalovaná přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že by převodem tohoto pozemku byla ohrožena realizace veřejně prospěšné stavby, když žalovaná netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by ohrožení realizace veřejně prospěšné stavby vyplývalo. Předně provedeným dokazováním bylo prokázáno, že na Pozemku [číslo] se žádná veřejně prospěšná stavba nenachází, ani není v současnosti plánována. Námitka žalované, že oddělením Pozemku [číslo] z pozemku parc. č. [číslo] nelze spolehlivě vyloučit budoucí veřejný zájem na využití i tohoto pozemku s tím, že územní plány jsou dopracovávány až v pozdějších fázích dokumentace, je pouze spekulativní a hypotetická. Odvolací soud dále nesdílí ani názor žalované ohledně nesouhlasu s umělým oddělováním částí pozemků a jejich následného zařazování do veřejných nabídek, kdy toto má být dle žalované v rozporu se zásadou a účelem restitučních předpisů. V tomto směru lze naopak odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, v němž tento k otázce vhodnosti náhradního pozemku shrnul: „V souvislosti s úvahami o „vhodnosti“ („převoditelnosti“) náhradního pozemku oprávněné osobě pak rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nepouští ze zřetele omezení, která pro uspokojení restitučního nároku in natura představují zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dále výluky dovozované judikaturou [zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017)]. Naturální restituce v poměrech ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě je pak ve prospěch oprávněné osoby možná i ve vztahu k části nárokovaného pozemku, na nějž se nevztahují zákonné nebo judikaturou ustavené výluky, poté, kdy „převoditelná“ část pozemku je oddělena geometrickým plánem (kromě výše zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4144/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 809/2020, a judikatury dovolacího soudu v rozhodnutí uvedené, srovnej dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2419/2020).“ 24. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. napadený výrok o věci samé IV jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladové výroky V a VI. Pokud jde o náklady řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou, pak žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně b) byla v řízení zcela úspěšná, když poukazovala na fakt, že žalobkyně b) vzala žalobu zpět ve vztahu k dalším dvěma pozemkům těsně před vyhlášením rozsudku, a to z důvodu vysoké ceny pozemků. Ve vztahu k otázce nákladů řízení v řízeních o vydání náhradních pozemků existuje poměrně bohatá judikatura Ústavního soudu, na níž odvolací soud odkazuje. Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3063/21 k otázce procesního zavinění v případě zpětvzetí návrhu v těchto typových řízení uvedl: „Rozhoduje-li soud o náhradě nákladů v řízení o vydání náhradního pozemku podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je povinen vzít v úvahu jak právní povahu takového řízení (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), tak i to, zda postup státu vůči oprávněné osobě (žalobci) při uspokojování jejího restitučního nároku nebyl liknavý či svévolný a nezakládal mimořádnou možnost požadovat konkrétní pozemky mimo veřejnou nabídku. Stejně tak však musí posoudit, zda oprávněná osoba z procesního hlediska nezavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 občanského soudního řádu), konkrétně, zda nezahájila řízení, ač mohla/měla vědět, že požadovaný pozemek nebude možné vydat, a z tohoto důvodu pak musela (i opakovaně) navrhnout soudu zastavení řízení, tj. kdy postupovala procesně neopatrně, a v důsledku toho způsobila vznik nákladů, které by v takovém řízení jinak nevznikly.“ Obdobně Ústavní soud rozhodnutím ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. I. ÚS [číslo]/20 zamítl ústavní stížnost žalované jakožto stěžovatelky, jíž brojila proti nákladovým výrokům rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. [spisová značka], který shledal procesní úspěch na straně žalobců a přiznal jim dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že postup stěžovatelky ve vztahu k žalobcům označil za liknavý a svévolný, zakládající mimořádnou možnost požadovat přímo konkrétní náhradní pozemky mimo veřejné nabídky s tím, že okolnost, že okruh konkrétních pozemků k převodu požadovaných se v průběhu řízení změnil, není s ohledem na charakter daného řízení pro rozhodování o nákladech řízení určující. Ústavní soud pak ve shora citovaném rozhodnutí uvedl: „Ústavní soud současně považuje za případnou a přiléhavou argumentaci krajského soudu, z níž nejen na základě právě uvedeného, ale také v důsledku jím zdůrazněného charakteru daného (restitučního) řízení (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.), tento soud dovodil skutečnost, že stranou ve věci úspěšnou jsou (oba) žalobci a že jím ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží náhrada nákladů v řízení nejen před soudem prvního stupně, ale také před ním samotným.“ Ústavní soud nálezem ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3048/24 zrušil nákladový výrok rozsudku Městského soudu v [místo] ze dne 21. 8. 2024, č. j. [spisová značka], jímž odvolací soud změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, s odůvodněním: „V dalším řízení bude povinností městského soudu zabývat se důvody jednotlivých zpětvzetí žaloby a posoudit, zda lze stěžovatelce přičíst zavinění za zastavení řízení (§ 146 odst. 2 občanského soudního řádu). Již ze shora uvedeného popisu je zřejmé, že rozhodně ne vždy, pokud vůbec někdy. Výsledné rozhodnutí o nákladech řízení musí rovněž zohlednit, že v rozsahu, kde soud rozhodoval o věci samé, byla stěžovatelka v řízení plně úspěšná (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu), neboť její žaloba nebyla v žádném rozsahu zamítnuta (bylo jí buď vyhověno, nebo byla pro zpětvzetí zastavena). Městský soud přitom neopomine na výsledek řízení nahlížet optikou jeho smyslu a cíle, který se promítl i do jeho průběhu (připuštění změny žaloby v odvolacím řízení), tedy dosažení náhradního uspokojení doposud nevypořádaného restitučního nároku v maximální míře.“ Konečně i v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2025, sp. zn. III. ÚS 2736/23, na nějž odkázala žalovaná v odvolání, Ústavní soud znovu zdůraznil, že při rozhodování o náhradě nákladů vynaložených v řízení o vydání náhradních pozemků, které bylo částečně zastaveno kvůli zpětvzetí žaloby, musí být posouzeno, proč byla žaloba vzata ve vztahu k jednotlivým pozemkům zpět a zda lze žalobci přičíst zavinění za zastavení řízení.

25. Z odůvodnění napadeného nákladového výroku V rozsudku vyplývá absence úvahy soudu I. stupně ohledně zavinění žalobkyně b) ve vztahu k částečnému zastavení řízení, proto odvolací soud toto pochybení odstranil. Předně dle odvolacího soudu je pro určení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení zásadní charakter a právní povaha restitučního řízení a rovněž fakt, že žalovaná při uspokojení restitučního nároku žalobkyně b) jednala liknavě a svévolně, o čemž svědčí fakt, že restituční nárok žalobkyně nebyl uspokojen po dobu více než 30 let. V důsledku tohoto pochybení státu byla žalobkyně b) nucena dlouhodobě vést řadu soudních řízení, aby se domohla uspokojení svého restitučního nároku. Je evidentní, že výše uvedené pro žalobkyni b) znamená zvýšené finanční náklady, tudíž nelze po žalobkyni b) požadovat, aby před zahájením každého z těchto řízení nechávala vždy vypracovávat znalecké posudky na ocenění jednotlivých pozemků tím spíše za situace, kdy se restituční nárok žalobkyně b) v průběhu času snižuje s ohledem na částečné úspěchy v jednotlivých řízeních. Z obsahu spisu je evidentní, že žalobkyně b) vzala žalobu částečně zpět ohledně pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa] z důvodu vysoké ceny tohoto pozemku, a to ihned poté, co sama zjistila jeho cenu na základě znaleckého posudku, tedy před prvním jednáním ve věci samé. V tomto směru tak dle odvolacího soudu s ohledem na smysl a účel restitučního řízení nelze považovat částečné zpětvzetí žaloby za zaviněné žalobkyní b). Následně pak žalobkyně změnila žalobu, kdy nově mimo jiné požadovala 2 pozemky v k. ú. [adresa] (parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]), avšak oba výše uvedené pozemky v k. ú. [adresa] byly před rozhodnutím soudu I. stupně přiznány jiným restituentům v řízení (Okresním soudem v [adresa]), tudíž žalobkyni b) dle odvolacího soudu nezbylo než učinit další změnu žaloby. Ani v tomto směru tak nelze spravedlivě shledat zavinění žalobkyně b) na částečném zastavení řízení. S ohledem na shora uvedené a skutečnost, že ve vztahu k žalobkyni b) nebyla žaloba ani částečně zamítnuta, souhlasí odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně b) byla v řízení zcela úspěšná a soud I. stupně zcela správně aplikoval § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni b) plnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na výše uvedené je pak správným i výrok VI, kdy žalovaná, jež byla v řízení ve vztahu k žalobkyni b) neúspěšná, je dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinna nahradit náklady státu.

26. Pokud jde o nákladový výrok II týkající se žalobkyně a), pak odvolací soud sice souhlasí s tím, že žalobkyně a) zavinila zastavení řízení, když vzala žalobu zcela zpět, avšak s ohledem na charakter řízení a liknavý a svévolný postup žalované k restitučnímu nároku žalobkyně a) i skutečnost, že žalobkyně a) vzala žalobu zpět z důvodu, že její restituční nárok byl uspokojen v jiném řízení, shledal odvolací soud důvod mimořádného zřetele hodný, a proto aplikoval § 150 o. s. ř. a žalované náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně nepřiznal. V tomto směru odvolací soud dále podotýká, že v daném případě by náklady na právní zastoupení advokátem nemohly být považovány s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu za účelně vynaložené, kdy lze odkázat například na shrnující rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1447/18: „Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy je vykonatelnými rozhodnutími Ústavního soudu vázán rovněž Ústavní soud. V této souvislosti je významné, že jeho ustálená judikatura v oblasti nákladových výroků je založena na právním názoru vyjádřeném zejména nálezem ze dne 9. 10. 2008 sp. zn. I. ÚS 2929/07(N 167/51 SbNU 65), na který navázaly např. nálezy ze dne 17. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 1452/09(N 186/54 SbNU 303), ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1087/09(N 243/55 SbNU 349), ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 3243/09(N 38/56 SbNU 449), ze dne 14. 9. 2010 sp. zn. III. ÚS 1180/10(N 194/58 SbNU 715), ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1215/10(N 246/59 SbNU 507) či ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. III. ÚS 532/17. Tato judikatura vychází z teze, podle které je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta, a pokud tak přesto učiní, není důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení státu bylo možné považovat za "neúčelně" vynaložené za každé situace. Je-li předmětem sporu právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat zastupování státu advokátem, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní.“ Předmět daného řízení jednoznačně spadá do problematiky (činnosti) řešené žalovanou, resp. její organizační složkou a ani nešlo o složitou či dosud neřešenou problematiku, tudíž se presumuje dostatečné finanční a personální zajištění žalované. Nepřiznání paušální náhrady nákladů řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. pak nijak výrazně negativně neovlivní poměry žalované. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení II rozsudku postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že se žalované náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni a) nepřiznává.

27. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní b) a žalovanou bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla žalobkyně b) zcela úspěšná a má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobkyně b) v odvolacím řízení činí 23 595 Kč a sestávají z odměny advokáta dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (účast u ústního jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum]) z tarifní hodnoty 248 404,25 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (za 2 úkony á 450 Kč) dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a z náhrady 21 % DPH ve výši 4 095 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

28. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byla žalobkyně a) zcela úspěšná a má tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobkyně a) v odvolacím řízení činí 3 073,40 Kč a sestávají z odměny advokáta dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. (odvolání proti nákladům řízení) z tarifní hodnoty 76 953 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a z náhrady 21 % DPH ve výši 533,40 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení