23 Co 196/2025-225

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců Mgr. Jiřího Kopeckého a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená dne Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zákaz neoprávněného rušení vlastníka, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 3. 2024, č. j. 15 C 154/2023-194,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II ohledně požadavku žalobce a) zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v další odvoláním napadené části výroku II mění takto:Žalovaný je povinen zdržet se přechodu přes pozemek , parcelní číslo, . ú. , adresa, .

III. Žalobce a) a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ani za odvolací řízení.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni b) k rukám jejího advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 33.677 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni b) k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 14.983 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 1 Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zdržet se jízdy přes pozemek , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2 Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobců, kteří se domáhali, aby se žalovaný zdržel zásahů do jejich vlastnického práva k pozemku , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , a to přejezdu a přechodu přes tento pozemek. Tvrdili, že jsou spoluvlastníky uvedeného pozemku a žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku p. č. , parcelní číslo, v k, Anonymizováno, ú. , adresa, . Pozemek p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , žalobci nabyli od otce žalobkyně b) , jméno FO, , jenž byl spoluvlastníkem původního pozemku p. č. , parcelní číslo, . Na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se stal otec žalobkyně b) vlastníkem nově odděleného pozemku p. č. , parcelní číslo, . Žalovaný a , jméno FO, se stali spoluvlastníky pozemku p. č. , parcelní číslo, . Dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví neobsahovala žádná ujednání o možnosti chůze či jízdy přes pozemek p. č. , parcelní číslo, , který patřil otci žalobkyně b). Dohoda o vypořádání , jméno FO, byla uzavřena proto, že chtěl žalobcům poskytnout pozemek pro výstavbu rodinného domu. Pozemek žalovaného p. č. , parcelní číslo, byl vždy využíván žalovaným pro chov krav. Ke svému pozemku má žalovaný přístup z veřejné komunikace, nacházející na pozemku p. č. , parcelní číslo, (komunikace , adresa, , ulice , Jméno žalovaného B, ) a dále ze svých pozemků , parcelní číslo, . Také na leteckých snímcích jsou patrné vyjeté koleje západním směrem a nikoliv na neoplocenému pozemku žalobců.3 Žalobci dále uvedli, že na hranici pozemku žalovaného a jejich neoploceného pozemku byl dlouhodobě umístěn drátěný plot žalovaného, který postavil žalovaný v roce , datum, před tím, než oni započali se stavbou rodinného dobu. V roce , datum, postavili na hranici svého pozemku p. č. , parcelní číslo, s pozemkem žalovaného p. č. , parcelní číslo, plot, vedle stávajícího oplocení žalovaného. Plot postavili pro ochranu před skotem žalovaného za stavu, kdy se jeho plot rozpadal. Po určitou dobu existovala dvě oplocení vedle sebe. Žalovaný se domohl v řízení na ochranu pokojné držby odstranění jejich plotu. Žalobcům bylo dále uloženo, aby se zdrželi umisťování překážek bránících průchodu a průjezdu na hranici předmětných pozemků. Uvedená rozhodnutí byla určena pouze k prozatímní ochraně držby. Žalovaný v rámci žaloby o ochranu držby neprokázal, že by právo průchodu či průjezdu vykonával. Bylo jen prokázáno, že v minulosti neexistoval plot postavený žalobci. Soud tehdy vycházel z předpokladu, že část jejich pozemku na hranici s veřejnou komunikací – s pozemkem p. č. , parcelní číslo, tvoří veřejnou komunikaci. Neoplocený pozemek užívali nerušeně do léta , datum, , od roku , datum, na něm denně parkovali vozidla. Žalovaný poprvé učinil přístup přes jejich pozemek , datum, , kdy traktorem vozil balíky slámy a poškodil asfaltovou plochu, která je pouze zpevněnou plochou a nikoliv technicky způsobilou veřejnou komunikací.4 Žalobci trvali na tom, že žalovaný nemá žádný soukromoprávní titul k užívání jejich pozemku p. č. , parcelní číslo, , neboť mu jej neudělil ani jejich právní předchůdce , jméno FO, , ani oni. Žalovaný nemohl vydržet právo stezky a cesty, když nikdy nedisponoval žádný právním důvodem k užívání pozemku a neuplynula lhůta pro mimořádné vydržení.5 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že svůj pozemek p. č. , parcelní číslo, užívá k pastvě dobytka a drobné zemědělské činnosti. K přístupu z , Anonymizováno, využívání pozemní komunikaci na p. č. , parcelní číslo, a dále navazující část pozemku žalobců p. č. , parcelní číslo, . Tato část pozemku žalobců tvoří přirozené , rodné přijmení, obecní komunikace a představuje veřejné prostranství, tedy prostor přístupný každému bez omezení. Byl také přesvědčen o tom, že předmětná část pozemku žalobců s asfaltovým povrchem tvoří přirozeně navazující součást veřejné účelové komunikace. Byť správní orgán rozhodl o tom, že uvedená část pozemku p. č. , parcelní číslo, veřejnou účelovou komunikaci není, tak nevyloučil, že naplňuje znaky veřejného prostranství. Žalovaný trval na tom, že jeho aktivní přístup na pozemek p. č. , parcelní číslo, prostřednictvím uvedených komunikací byl prokázán od roku , datum, . Žalobci více než deset let neučinili žádné kroky, které by přístup na pozemek omezili, což naznačuje, že konkludentním chování dali souhlas s volným užívání svého pozemku p. č. , parcelní číslo, . První zásah žalobců byl až v roce , datum, , Anonymizováno, stavbou plotu. Žalovaný odkázal na judikaturu soudů k výkladu veřejného prostranství. Zdůraznil, že vlastnictví pozemku soukromou osobou neznamená jeho vyloučení z této kategorie. Důkazem pro takový přístup je také změna číslo , hodnota, územního plánu obce , adresa, účinná od , datum, , která vymezuje předmětnou část pozemku p. č. , parcelní číslo, jako funkční plochu veřejného prostranství a dokládá, že samospráva a dotčené orgány již delší dobu považují tento prostor za vyhovující znakům veřejného prostranství.6 Soud prvého stupně vycházel z toho, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, a žalovaný je vlastníkem pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, .7 Z fotografií a snímků z mapových aplikací okresní soud zjistil, že na hranici pozemků p. č. , parcelní číslo, se v minulosti nacházelo, a i nyní nachází staré zchátralé oplocení s ohradníkem. Na pozemku žalovaného p. č. , parcelní číslo, je za tímto oplocením hospodářské stavení a zemědělská technika. Na pozemku p. č. , parcelní číslo, je v místě navazujícím na pozemní komunikaci na sousedním pozemku zaparkované vozidlo. Dále je z fotografií zřejmé, že na části pozemku p. č. , parcelní číslo, na hranici s pozemkem p. č. , parcelní číslo, se nachází asfaltový povrch pokračující z parcely p. č. , parcelní číslo, .8 Z písemnosti ze dne , datum, , adresované , jméno FO, , bylo zjištěno, že obec , adresa, souhlasila s využitím pozemků p. č. , parcelní číslo, jako přístupovou cestu k původnímu pozemku p. č. , parcelní číslo, po dobu stavby rodinného domu.9 Ze stanoviska ze dne , datum, , adresované žalobkyni b), okresní soud zjistil, že obec , adresa, se k výstavbě rodinného domu na pozemku p. č. , parcelní číslo, vyjádřila mimo jiné tak, že oplocení celého pozemku p. č. , parcelní číslo, je povinné a stanovila parametry oplocení.10 Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , okresní soud zjistil, že žalobcům bylo uloženo zdržet se umisťování překážek bránících průchodu a průjezdu na hranici pozemků p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , v místě vyústění pozemní komunikace nacházející se na pozemcích p. č. , parcelní číslo, a části pozemku p. č. , parcelní číslo, na pozemek p. č. , parcelní číslo, . Dále jim bylo uloženo obnovit původní stav a odstranit prefabrikované betonové oplocení o rozměrech 1,5 x 21 m z hranice pozemků p. č. , Anonymizováno, , parcelní číslo11 Z rozhodnutí , adresa, , Odbor dopravy – Oddělení silniční dopravy a silničního hospodářství, č. j. , č. účtu, , ze dne , datum, , bylo zjištěno, že na pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, (v části s asfaltovým povrchem) se nenachází veřejně přístupná pozemní komunikace.12 Ze změny č. , hodnota, a 2 , právnická osoba, , adresa, okresní soud zjistil, že dotčená část pozemku p. č. , parcelní číslo, náleží do plochy veřejného prostranství.13 Soud prvého stupně poté uzavřel, že žalobci v dané věci dostatečně konkretizovali neoprávněný zásah (rušení) žalovaného v rámci své negatorní žaloby, kdy se domáhali z ochrany svého vlastnického práva dle § 1042 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobci jsou vlastníky pozemku p. č. , parcelní číslo, . Žalovaný se bránil tím, že existují taková omezení vlastníků, podle nichž jsou žalobci povinni trpět zásahy do svého vlastnického práva.14 Nejprve tvrdil, že část pozemku p. č. , parcelní číslo, s asfaltovým povrchem tvoří přirozeně navazující součást veřejné účelové komunikace a je zde tak dáno jeho právo užívat takovou komunikaci dle § 19 zákona č. 13/1997 Sb. V tomto směru okresní soud dle § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházel z rozhodnutí příslušného silničního správního orgánu, který možnost takového užívání vyloučil, neboť rozhodl o tom, že na předmětné části pozemku se taková komunikace nenachází.15 Dalším titulem, z něhož žalovaný dovozoval povinnost žalobců strpět zásahy do svého vlastnictví, spatřoval žalovaný v tom, že předmětný pozemek p. č. , parcelní číslo, je plochou veřejného prostranství dle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Okresní soud této argumentaci žalovaného přisvědčil, neboť pozemek náleží dle územního plánu obce , adresa, do plochy veřejného prostranství a s ohledem na závěry rozhodnutí , Anonymizováno, soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , splňuje podstatné znaky veřejného prostranství. Jde totiž o prostor příslušný každému bez omezení, potenciálně sloužící obecnému užívání, přičemž vlastnictví k tomuto prostoru není relevantní. Žalovaný dlouhodobě, přinejmenším od roku , datum, , pozemek p. č. , parcelní číslo, užíval a žalobci k tomuto užívání aktivně nezasahovali. Lze tak dovodit, že z jejich strany byl dán konkludentní souhlas k veřejnému užívání pozemku, když ani nebránili užívání pozemku jinými osobami. Okresní soud odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 1 As 76/2009. Vyložil, že není přitom překážkou, že veřejné prostranství je reálně užíváno jedinou osobou (srov. rozsudku Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 2 As 49/2010).16 Výše uvedené závěry vedly okresní soud k vyhovění žalobě, pokud šlo o požadavek žalobců týkající se uložení povinnosti žalovanému zdržet se jízdy přes pozemek, neboť pokud je pozemek veřejným prostranstvím, není obecným užíváním jízda přes takový pozemek. Naproti tomu zamítl požadavek žalobců, aby se žalovaný zdržel chůze přes daný pozemek, neboť takové oprávnění je mu založeno tím, že dotčený pozemek je veřejným prostranstvím.17 Rozsudek okresního soudu ve výrocích II a III napadli odvoláním žalobci. Namítali, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Okresní soud na základě předložených důkazů nesprávně vyhodnotil dobu trvání zásahu do jejích vlastnického práva žalovaným a naplnění znaků veřejného prostranství. Nesprávně dovodil, že rušení vlastnického práva trvá již od roku , datum, , když v tomto směru vyšel pouze z tvrzení žalovaného. K rušení vlastnického práva došlo až po odstranění pevného oplocení žalovaným a jeho nahrazení ohradníkem. Žalovaný měl na hranici svého pozemku svůj pozemek ohrazen pevným oplocením bez branky či brány, proto nemohl realizovat rušení vlastnického práva v dřívější době. První rušení žalobci zaznamenali až v létě , datum, po odstranění drátěného plotu a poté, co byl žalovaný úspěšný se svou žalobou na ochranu rušené držby. Z předložených důkazů a fotografií a ohledání bylo prokázáno, že až do roku , datum, měl žalovaný pozemek oplocen svým trvalým plotem bez brány či branky a pozemek žalobců nebyl a nemohl být žalovaným užíván k obhospodařování jeho pozemku. Fotografie svědčí o tom, že vyježděné koleje vedou opačným směrem než k pozemku žalobců. O tom se ostatně zmiňuje ve svém deklaratorním rozhodnutí speciální stavební úřad. Nebylo prokázáno, že by žalovaný užíval pozemek žalobců k průchodu a průjezdu. Nebylo prokázáno žádné veřejné užívání pozemku žalobců neurčitým okruhem osob.18 Pokud okresní soud své úvahy o tom, že dotčený pozemek je veřejným prostranstvím, zakládá na územním plánu obce, je třeba uvést, že ten odkazuje pouze na budoucí možné využití pozemku v rámci komunikační potřeby. Žádný jiný veřejně prospěšný účel tohoto pozemku nedefinuje a žádný takový existovat ani nemůže, protože na pozemek žalobců nenavazuje žádné jiné veřejné prostranství, nevstupuje se jím nikam jinam než na pozemek žalobců, případně na ohrazený pozemek žalovaného. Sám o sobě pozemek žalobců žádný veřejný účel užívání nenaplňuje. Je pak třeba připomenout, že dle územního plánu má být taková plocha pokračováním i na pozemku žalovaného, avšak žalovaný sám svou plochu také nikomu nezpřístupňuje. Není využívána jako veřejné prostranství a má ji oplocenou elektrickým ohradníkem a užívá ji k chovu krav, nikoliv k přístupu k dalším pozemkům.19 Žalobci zopakovali, že žalovaný má na svůj pozemek, který sousedí s jejich pozemkem, přístup z veřejné komunikace nacházející se na pozemku parc. č. , parcelní číslo, 1 v k. ú. , adresa, (, Anonymizováno, , ulice , Jméno žalovaného B, v obci , adresa, ) a ze svých pozemků na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, . Fotografie zachycují průjezd traktorem po pozemku žalovaného. Stavebním povolením, kolaudačním rozhodnutím a projektovou dokumentací bylo prokázáno, že žalobci vystavěli zpevněnou plochu na svém pozemku jako privátní komunikaci, která bude navazovat na místní komunikaci. Dle stavebního povolení k rodinnému domu žalobců měl být celý pozemek oplocený, což žalovaný jako účastník stavebního řízení věděl. K oplocení pozemku v části navazující na veřejnou komunikaci nedošlo původně pouze z praktických důvodů, a to pro možnost vjezdu na pozemek automobilu s vlekem. V době výstavby rodinného domu žalobců a zpevněných ploch k němu neexistoval žádný záměr využití pro účely budoucí veřejné komunikace. Tato skutečnost se objevila až v územním plánu v roce , datum, .20 Žalobci odkázali na rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky, týkající se definice veřejného prostranství (sp. zn. Pl. ÚS 21/02, 22 Cdo 1472/2020, 22 Cdo 2378/2016). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 2442/2021, či 28 Cdo 1498/2024, o veřejné prostranství nepůjde, pokud určitý prostor nebude plnit určitý veřejně prospěšný účel, k němuž veřejně slouží, když se jedná o účel dopravní (ulice, chodníky, cesty) účel hospodářský a sociální (náměstí, tržiště) či účel rekreační (veřejná zeleň, parky). V rozhodnutí sp. zn. 6 As 213/2015 pak Nejvyšší správní soud vyložil, že pokud by vlastník cesty umožňoval její užívání pouze určitým osobám, jejichž okruh by byl jasně ohraničen, mohlo by se jednat nanejvýš výprosu, kterou může vlastník kdykoliv odvolat, jak vyplývá také z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 595/2001. Proto je také významné posouzení otázky, zda daný soukromý pozemek je užíván blíže neurčeným okruhem osob, či zda cestu užívaly pouze konkrétní osoby. Byť předurčení konkrétního pozemku plněním úlohy veřejné prostranství se děje prostřednictvím územního plánu, tak sám obsah územně plánovací dokumentace vždy nebude relevantní pro vyhodnocení, zda daný pozemek představuje veřejné prostranství, jak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3483/2020, či Nejvyšší správní soud, sp. zn. 6 Ans 2/2007. Okresní soud pak na danou věc nepřiléhavě aplikoval rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 2 As 49/2010.21 Okresní soud v rozporu s provedenými důkazy dovodil souhlas žalobců neurčenému okruhu osob s užíváním jejich pozemku jako veřejné prostranství, ač nebylo prokázáno užívání pozemku neurčeným okruhem osob vůbec. Reálné užívání dotčeného pozemku jednou osobou je nedostatečné pro vznik veřejného prostranství. Bez souhlasu žalobců pak pozemek nelze definovat jako veřejné prostranství, byť je v územním plánu obce tato část pozemku aktuálně zařazena jako plocha určená jako veřejné prostranství, a to v zájmu budoucího dopravního propojení místních komunikací v obci. Tento územní plán byl ale schválen později, než žalobci vybudovali přístupovou cestu ke svému pozemku. Pozemek žalobců v jeho neoplocené části nebyl zamýšlen jako veřejná cesta a jako takový nebyl dán k veřejnému užívání. Žalobci na něm vykonávali svá vlastnická práva, zejména příjezdem k jejich domu a parkování vozidel. Z plánu veřejné komunikace v sousedství je patrné, že ta měla v době kolaudačního řízení obratiště, které signalizovalo konec veřejné komunikace, jenž vlastníci nemovitostí, na kterém bylo umístěno neoprávněně, odstranili. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku změnil a jejich požadavku vyhověl.22 Žalobce a) vzal v průběhu odvolacího řízení svou žalobu zpět, neboť převedl svůj spoluvlastnický podíl na žalobkyni b). Žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil.23 Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 222a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II ohledně požadavku žalobce a) zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.24 Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Trval na tom, že sporná část pozemku žalobkyně a) je pokračováním ulice jako veřejného prostoru, nikdy nebyla od místní komunikace jakkoliv oddělena a celou dobu byla i tato část pro běžné uživatele volně přístupná. Byť nejde o veřejnou komunikaci, jde o veřejné prostranství určené k obecnému užívání, kterou žalovaný dlouhodobě užíval, aniž se proti tomu žalobkyně b) bránila. Tato část pozemku není nijak oddělena, žalobkyně má svůj areál s rodinným domem oplocen branou, avšak na jiném místě. Územně plánovací dokumentace zahrnuje spornou část pozemku do budoucí veřejné komunikace a žalobci nikdy proti plánovací dokumentaci nevznesli nesouhlas.25 Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II a III dle § 212, § 212a o. s. ř. a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování ohledáním na místě samém v k. ú. , adresa, .26 Při něm dne , datum, odvolací soud zjistil, že se na pozemku p. č. , parcelní číslo, v části, ve které navazuje na komunikaci, nachází zpevněný asfaltový povrch. Na krajích tohoto pozemku byly zaparkovány přívěsy. , adresa, pozemku p. č. , parcelní číslo, jsou ohraničeny dvěma elektrickými ohradníky nad sebou s možností rozpojení na sloupku. Na pozemku p. č. , parcelní číslo, se pásly krávy.27 Žalovaný při ohledání k dotazu soudu sdělil, že před umístěním elektrického ohradníku na hranici jeho pozemku p. č. , parcelní číslo, ohraničujícího pozemek žalobců p. č. , parcelní číslo, , byl drátěný plot. Tento plot, v místech navazující na místní komunikaci na pozemku p. č. , parcelní číslo, , resp. na pozemek žalobců, nebyl vybaven žádnou bránou. Pokud si žalovaný potřeboval zjednat přístup, odhrnul drátěný plot. Dále žalovaný vysvětlil a v terénu ukázal, že veřejné prostranství se dle jeho názoru nachází jen na pozemku žalobců, a to v části pozemku p. č. , parcelní číslo, , navazující na místní komunikaci p. č. , parcelní číslo, . Na jeho pozemku p. č. , parcelní číslo, , který je nyní oplocen ohradníkem a kde se pasou krávy, se bude veřejné prostranství nacházet v budoucnu „až to bude potřeba“.28 Z výpisu z katastru nemovitostí odvolací soud zjistil, že výlučnou vlastnicí pozemku p. č. , parcelní číslo, v obci a k. ú. , adresa, je pouze žalobkyně b), a to na základě smlouvy o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne , datum, , s právními účinky vkladu ze dne , datum, .29 Poté dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání je důvodné.30 V dané věci bylo mezi účastníky sporné, zda žalovanému svědčí jakýkoliv právní titul, na jehož základě je oprávněn pozemek p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, užívat. Okresní své rozhodnutí o tom, že žalovaný je oprávněn přes tento pozemek žalobkyně procházet, založil na závěru, že se na dotčené části pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, nachází veřejné prostranství. Odvolací soud tento závěr nesdílí, vychází přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky.31 V rozsudku ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 323/2025, Nejvyšší soud shrnul, že institut veřejného prostranství je jedním z druhů veřejnoprávního omezení vlastnického práva, které vzniká ex lege naplněním zákonných předpokladů podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, či podle § 14b zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Aby bylo možné učinit závěr, že určitý prostor, pozemek či jeho část je ex lege veřejným prostranstvím, je nutné naplnit veškeré jeho znaky. Prvním z nich je existence určitého prostoru (pozemku či jeho částí), který je přístupný každému bez omezení. O veřejné prostranství se tak nejedná v případě, kdy obecnému užívání brání faktická překážka; zejména zeď, plot, zátaras, či zákaz vstupu. Druhým znakem veřejného prostranství, který lze dovodit z demonstrativního výčtu typů prostor, které jsou veřejným prostranstvím, je existence určitého veřejně prospěšného účelu, k němuž veřejné prostranství slouží. Jde především o účel dopravní (ulice, chodníky, cesty), o účel hospodářský, sociální (náměstí, tržiště), či o účel rekreační (veřejná zeleň, parky). Pokud určitý prostor takový účel plnit nebude, nepůjde o veřejné prostranství (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1498/2014). Předurčení pozemku k plnění úlohy veřejného prostranství se jistě za časté děje prostřednictvím územního plánu, avšak sám obsah územně plánovací dokumentace nebude vždy pro vyhodnocení, zda daný pozemek představuje veřejné prostranství, postačující, jelikož územní plán bývá často konstruován na vyšší úrovni abstrakce a s jeho obsahem tudíž mohou být v konkrétním případě slučitelné jak způsoby využití pozemku, které zakládají bezdůvodné obohacení obce, tak ty, při nichž obci majetkový prospěch nevzniká. Je tak třeba zkoumat faktický charakter dotčeného pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3483/2020, či ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3158/2009, či ze dne 22. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 252/2022).32 Je pravdou, že v daném případě dle územně plánovací dokumentace je část předmětného pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, zařazena do části veřejného prostranství (jako zamýšlená část dopravní obsluhy). Jak však bylo uvedeno výše, pouze taková kvalifikace pozemku územním plánem není postačující k tomu, aby se dotčená část pozemku ex lege veřejným prostranstvím stala.33 V této věci nejsou splněny předpoklady stanovené zákonem k tomu, aby bylo možné dotčenou část pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, za veřejné prostranství považovat ve smyslu ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Nebylo prokázáno, že by v současné době pozemek (či jeho část) sloužil k veřejnému užívání. Nebyl tak prokázán veřejně prospěšný účel, k němuž by mělo veřejné prostranství sloužit. Zamýšlená budoucí funkce části pozemku (dle územního plánu), spočívající v dopravní obsluze, není dosud naplněna. Předmětná část pozemku p. č. , parcelní číslo, navazuje na místní komunikaci na pozemku p. č. , parcelní číslo, 5, která zde v aktuálních poměrech končí. Pozemek vede k dalším nemovitostem žalobkyně b) a sousedí s pozemkem žalovaného p. č. , parcelní číslo, . Ani při ohledání na místě samém nebylo zjištěno, že by dotčený pozemek sloužil veřejně prospěšnému účelu. Užívání části pozemku p. č. , parcelní číslo, se domáhá pouze žalovaný a nebylo prokázáno, že by tak činily jiné osoby a že by jiným osobám měl sloužit k dopravní obslužnosti.34 Vedle výše uvedeného nemůže odvolací soud pominout, že z provedeného dokazování vyplývá, že sám žalovaný měl svůj pozemek ještě , datum, oplocen plotem z pletiva a elektrickým ohradníkem, jak bylo zjištěno Městskou policií , adresa, (srov. záznam na čísle listu 37 spisu a připojená fotografická dokumentace). Závěr okresního soudu o tom, že žalovaný dlouhodobě užíval pozemek žalobkyně b) od roku 2011 je tak v rozporu se zjištěním o oplocení pozemku žalovaného. Také v současné době je pozemek žalovaného p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, ohrazen elektrickým ohradníkem (s aktuálně možným rozpojením na sloupku, jak bylo zjištěno při ohledání). Pokud tak okresní soud ze žalovaným tvrzeného dlouhodobého užívání pozemku žalobkyně b) dovozoval konkludentní souhlas žalobců s takovým užíváním, nemají jeho závěry ve zjištěném skutkovém stavu.35 Odkaz okresního soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 2 As 49/2010 (z něhož dovozuje, že pro existenci veřejného prostranství je postačující reálné užívání jedinou osobou), není přiléhavý. Daný rozsudek se touto otázkou vůbec nezabýval (řešil povahu přestupku stěžovatele, který odstavil motorové vozidlo na travnaté ploše, mimo pozemní komunikaci, a to na jiném veřejném prostranství; jeho jednání nebylo možné posuzovat jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle ustanovení § 22 odst. 1 zákona o přestupcích, ale právě jako přestupek proti veřejnému pořádku, ve smyslu ustanovení § 47 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích, neboť fakticky neoprávněně zabral veřejné prostranství).36 Odvolací soud tak shrnuje, že na základě provedeného dokazování neshledává ani v případě části pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , ve vlastnictví žalobkyně b), že by byly splněny předpoklady k tomu, aby plnil úlohu veřejného prostranství, neboť doposud není třeba, aby plnil dopravní účel (jak předpokládá územně plánovací dokumentace), když dosud nejsou žádné nemovitosti dle územně plánovací dokumentace v navazujících pozemcích zřízeny. Žalovaný sám má zajištěn přístup na svůj pozemek z veřejné komunikace na p. č. , parcelní číslo, (, Anonymizováno, , ulice , Jméno žalovaného B, ) a přes své pozemky p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, . Žalovaný na svém pozemku p. č. , parcelní číslo, územně plánovací dokumentace na pozemek žalobkyně b) a pozemek žalovaného, když navíc nebylo prokázáno, že by se jiné osoby se k užívání části pozemku žalobkyně p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, hlásily a nelze tak dovodit, že by se jednalo o užívání obecné.37 Protože nebyly naplněny předpoklady pro závěr, že by předmětná část pozemku žalobkyně p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, byla veřejným prostranstvím, a nebylo prokázáno, že by žalovanému svědčil jiný důvod k užívání pozemku žalobkyně b) (žalovaný jej ani netvrdil), postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II změnil, požadavku žalobkyně b) vyhověl a žalovanému uložil povinnost zdržet se přechodu přes pozemek p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, (dle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění).38 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení zcela procesně úspěšná, proto jí náleží právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku 5.000 Kč a v nákladech na zastupování advokátem, tj. odměna advokáta za 8,5 úkonu právní služby po 1.500 Kč (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, , a to převzetí věci, předžalobní výzva - půl úkonu, podání žaloby, vyjádření ze dne , datum, , návrh na pokračování řízení spojený s vyjádřením ze dne , datum, , návrh na doplnění dokazování ze dne , datum, , jednání soudu dne , datum, , , datum, a , datum, ). Dále odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 2.300 Kč (§ 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, - návrh na pokračování v řízení spojený s návrhem na doplnění dokazování ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, a , datum, ). Vedle toho náleží paušální náhrada hotových výdajů 9 x 300 Kč a 3 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění, kdy byly úkony učiněny) a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobkyně za řízení před okresním soudem představují částku 33.677 Kč.39 Také za odvolací řízení náleží žalobkyni b) náhrada nákladů, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 5.000 Kč a nákladech na zastupování advokátem - 3 úkony právní služby po 2.300 Kč (§ 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), paušální náhrada hotových výdajů 3 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady za odvolací řízení představují částku 14.983 Kč. Uvedené náklady je žalovaný povinen nahradit žalobkyni b) k rukám jejího advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1, věta před středníkem o. s. ř.).40 Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků. Odvolací soud vychází z ustáleného názoru soudní praxe, dle níž je rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je nedílnou součástí soudního řízení jako celku. V tomto rozhodování ovládaném zásadou úspěchu ve věci, která je doplněna zohledněním zavinění, je nezbytné plně respektovat princip řádného a spravedlivého procesu. Citlivost této úvahy a současně i její nezbytný úplný soulad s výrokem soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je zcela pochopitelným požadavkem odrážejícím jak právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, tak i právo na rovnost účastníků v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 3 Listiny.41 Žalobce a) vzal sice svou žalobu zpět, nelze ale pouze mechanicky vycházet z toho, že svým zpětvzetím procesně zavinil zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Zpětvzetí bylo důsledkem právní skutečnosti (převodu spoluvlastnického podílu k dotčenému pozemku, která by jinak vedla k procesnímu nástupnictví na straně žalující dle § 107a o. s. ř., jež byla se svými požadavky zcela úspěšná). Nelze proto dovodit, že by to byl žalobce, který by měl pro své procesní zavinění povinnost hradit žalovanému jeho náklady. Žalobce a) sám žádné náklady nepožadoval, proto bylo ve vztahu mezi ním a žalovaným rozhodnuto tak, že žádný z těchto účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.