23 Co 198/2020-449

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobců: a) [titul] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] adresa pro doručování: [adresa] b) [titul] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená žalobcem a) jako obecným zmocněncem proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o zaplacení 174.835 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13.3.2020, č.j. 126 C 22/2017-244, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců částku 87.417,50 Kč spolu s 8,05 % úroky z prodlení ročně z částky 55.971,60 Kč od 12.4.2017 do zaplacení, spolu s 8,5 % úroky z prodlení ročně z částky 9.368,40 Kč od 6.6.2018 do zaplacení, spolu s 8,5 % úroky z prodlení ročně z částky 22.077,50 Kč od 24.6.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit každému ze žalobců náklady řízení před okresním soudem ve výši 7.152 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit každému ze žalobců náklady odvolacího řízení ve výši 5.721 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové náklady řízení ve výši 6.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl požadavek žalobců, aby každému z nich byl žalovaný povinen zaplatit částku 65.340 Kč s úroky z prodlení z této částky od 21.2.2017 do zaplacení a částku 22.077,50 Kč s úroky z prodlení z této částky od 13.6.2018 do zaplacení (výrok I.) a žalobcům uložil zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 5.400 Kč (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobců, uplatněném žalobou dne 6.6.2017. Žalobci tvrdili, že žalovaný se užíváním jejich pozemků bez právního důvodu obohatil. Žalobci vlastní v podílovém spoluvlastnictví, a to každý ideální polovinu pozemků p. [číslo] v k.ú. a obci [obec], o výměře [výměra] (dále jen„ pozemky“). Tyto pozemky jsou zastavěny cyklostezkou ve vlastnictví žalovaného, kterého opakovaně vyzývali k uzavření nájemní smlouvy. Cyklostezka byla vybudována bez jejich souhlasu i jejich právních předchůdců. Názor žalovaného o konkludentním souhlasu jejich právních předchůdců je spekulací. Žalovaný při jednání o zaplacení úplaty za užívání pozemků nikdy nezpochybňoval statut stavby cyklostezky ani své vlastnictví, opakovaně chtěl pozemky odkoupit. Pozemky jsou užívány veřejností jako městský park. Stavba cyklostezky přešla na žalovaného delimitací majetku tehdejšího investora [státní instituce] [anonymizována dvě slova] [obec] (dále jen„ KIU“), který zastupoval stát. Žalovaný provedl rozsáhlé opravy stavby a je nepochybné, že je jejím vlastníkem. Žalobci požadovali úplatu za užívání pozemků ve výši 55 Kč ročně za m2 dle cenového výměru (po procesních úkonech a rozhodnutích za období od [datum] do [datum] ve výši 65.340 Kč s příslušenstvím pro každého a dále za období od [datum] do [datum] ve výši 22.077,50 Kč s příslušenstvím pro každého).

3. Původně se žalobci žalobou domáhali vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] v částce 65.340 Kč pro každého z nich. V průběhu řízení vzali žalobu částečně zpět a řízení bylo částečně zastaveno (za období od [datum] do [datum] co do částky [číslo], 694 Kč usnesením ze dne 28.2.2019). Zároveň žalobci svůj požadavek rozšířili a požadovali bezdůvodné obohacení za období od [datum] do [datum] (okresní soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 3.1.2019). Po spojení tohoto řízení s řízením, vedeným pod sp.zn. 115 C 23/2018 (usnesením ze dne 12.10.2018), se stal předmětem řízení také požadavek každého z žalobců na zaplacení částky 22.077,50 Kč za období od [datum] do [datum].

4. Žalovaný s požadavkem žalobců nesouhlasil. Tvrdil, že na pozemcích se nenachází žádná stavba, která by byla v jeho vlastnictví. Povrch pozemků je upraven pouze položením vrstev stavebního materiálu, k čemuž došlo mezi lety [rok] až [rok]. S provedením takové úpravy právní předchůdci žalobců souhlasili. Na pozemcích se nenachází pozemní komunikace a nejedná se o stezku pro cyklisty dle § 57 odst. 7 zákona o silničním provozu. Popřel, že by dotčené pozemky užíval. Je třeba rozlišit vnímání stavby dle stavebních předpisů a dle občanského práva. Žalovaný dále namítal, že ve věci by měl rozhodovat správní orgán, neboť v tomto řízení se jedná dle tvrzení žalobců o stezku pro cyklisty. Dodal, že pokud opravoval zpevněný povrch, činil tak proto, aby předcházel škodám, a trval na tom, že stezka, která se nachází na pozemcích žalobců, je ve vlastnictví České republiky.

5. Okresní soud vyložil, že k projednání věci je dána soudní pravomoc, neboť předmětem řízení je vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků ve smyslu občanského zákoníku a netýká se veřejného prostranství či pozemních komunikací jako takových. Jako předběžnou otázku posuzoval, zda předmětné pozemky naplňují znaky veřejného prostranství a zda se jedná o komunikaci a zabýval se povrchem pozemků, za jejichž užívání se žalobci domáhali náhrady.

6. Soud prvého stupně učinil zjištění o tom, že v katastru nemovitostí jsou předmětné pozemky vedeny jako vlastnictví žalobců (každý vlastní jejich ideální polovinu) a je uveden způsob využití ostatní komunikace. Žalobci nabyli pozemky do svého vlastnictví na základě rozhodnutí o dědictví z roku [rok] a [rok] a kupních smluv [rok] a [rok]. Celková výměra pozemků je 792 m2. Při ohledání zjistil, že na pozemcích se nachází dva zpevněné pruhy cest s travnatým pásem mezi nimi. Jedna cesta je stezkou pro pěší a druhá pro cyklisty. Dále se na pozemcích nachází několik sloupů s osvětlením, lavička, odpadkový koš, a to na travnatém pásu mezi zpevněnými pruhy cest. Pozemky se nacházejí v oblasti, kde je více zpevněných cest a zeleň.

7. Z upozornění [státní instituce] [anonymizováno] [obec] [státní instituce] ze dne [datum], okresní soud zjistil, že žalobci byli vyzýváni k odstranění spadlých stromů a nakloněných dřevin s tím, že na pozemcích se nachází cyklistická stezka. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný sděloval žalobci a), že stavbu (komunikaci) zřejmě realizoval československý stát, zastoupený [název] [anonymizována dvě slova] v letech [rok] až [rok]. Žalovaný sdělil, že má zájem majetkoprávní vztahy k pozemku pod stavbami, které město nabylo po roce [rok] od státu, řešit výkupem dotčených pozemků. Ze sdělení žalovaného ze dne [datum] okresní soud zjistil, že nebyl přijat návrh žalobců na nájem pozemků a že žalovaný řeší majetkoprávní vypořádání pozemků pod stavbami v majetku města odkoupením.

8. Z vyjádření [název] [anonymizováno] [stát. instituce] ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], soud prvého stupně učinil zjištění o tom, že stezka„ [ulice]“ je stavbou, která vznikla v roce [rok] (v roce [rok] je uvedeno, že byla postavena v roce [rok]), stezka je majetkem žalovaného, je vedena jako komunikace. Žalobci byli jako vlastníci pozemků vyzváni k tomu, aby souhlasili se změnou zápisu v katastru nemovitostí tak, že místo způsobu využití„ neplodná půda“ bude uvedeno„ ostatní komunikace“.

9. Ze smlouvy o poskytování služeb č. [spisová značka] ([anonymizováno] [rok]) a z výzvy žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi žalovaným jako objednatelem a [název] [územní celek], [právní forma] jako poskytovatelem, byla uzavřena smlouva, týkající se údržby komunikací různých části měst [obec]. Dne [datum] byla uzavřena mezi žalovaným jako objednatelem a společností [právnická osoba] jako zhotovitelem smlouva o dílo, jejímž předmětem byla oprava souvislého úseku komunikace – stezky pro chodce [ulice] – most [příjmení] [příjmení] - položením asfaltobetonového koberce, který bude položen na stávající betonový podklad po odstranění dožitého litého asfaltu. Z fotografií datovaných dne [datum], [datum], [datum] a [datum], bylo zjištěno, že probíhaly práce na stezce, byla odstraněna horní vrstva stezky a povrch stezky byl pokryt novou vrstvou.

10. Z korespondence účastníků ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] okresní soud zjistil, že žalobci žádali o zastavení stavebních prací na předmětných pozemcích a žalovaného vyzvali k úhradě bezdůvodného obohacení.

11. Soud prvého stupně danou věc posuzoval podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a vycházel z toho, že podle přílohy č. 2, kódu 17 katastrální vyhlášky je definován způsob využití pozemku jako ostatní komunikace u pozemku, na kterém je místní nebo účelová komunikace (včetně zpevněné lesní komunikace) a její součásti (§ 6 a § 7 zákona č. 13/1997 Sb.). Dále okresní soud vycházel ze závěrů rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5.4.2011, sp. zn. III. ÚS 111/01, podle něhož jsou za místní komunikace považovány i stezky pro pěší a cyklistické stezky.

12. Soud prvního stupně uzavřel, že předmětné pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny ve způsobu využití jako ostatní komunikace. Nacházejí se v místě, jež tvoří park, který je protkán několika zpevněnými komunikacemi. Jedná se o ostatní komunikaci, a to o komunikaci místní dle katastrální vyhlášky. O účelovou komunikaci se vzhledem k její definici § 7 zákona č. 13/1997 Sb. jednat nemůže. Na pozemcích žalobců se nacházejí komunikace, mezi kterými je pás s rostlinami, na němž je umístěna lavička, odpadkový koš a veřejné osvětlení. Je tudíž nepochybné, že se jedná o veřejné prostranství ve smyslu zákona o obcích a zároveň o komunikace ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, když slouží účelu, pro který byly vybudovány, veřejností jsou pozemky využívány jako stezka pro cyklisty i pro pěší i jako odpočinková zóna. Ohledně dotčených komunikací se orgány žalovaného vyjadřovaly jako o stavbě, která je v jeho vlastnictví a žalovaný měl zájem o koupi pozemků pod touto stavbou, jak vyplývá z jeho dopisů ze dne [datum] a z roku [rok]. Žalovaný se také ke komunikacím, resp. k povrchu předmětných pozemků, jako vlastník choval, a to nad rámec předcházení vzniku škod, neboť provedl opravy povrchu, osvětlení.

13. Tvrzení žalovaného, kterými zpochybňoval své vlastnické právo a jež se týkala nezastavěnosti pozemků, považoval okresní soud za účelová. Vzhledem k dopisu žalovaného ze dne [datum], ale i s ohledem na ostatní písemnosti, lze učinit závěr, že žalovaný je vlastníkem komunikace na pozemcích žalobců, které jsou předmětem žaloby, když také zákon č. 13/1997 Sb. v § 9 odst. 1 stanoví, že vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí.

14. V tomto případě se komunikace nachází na pozemku osob odlišných od vlastníka, tedy od žalovaného. Důvodová zpráva k zákonu č. 268/2015 Sb., týkající se § 9 zákona č. 13/1997 Sb. uvádí, že stavba pozemní komunikace není součástí pozemku a je samostatnou věcí. Za samostatnou věc ve smyslu občanskoprávním poté považuje místní komunikace i Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 11.10.2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005 Okresní soud tak uzavřel, že vlastníkem komunikace na předmětných pozemcích byl i v období, za které je požadováno bezdůvodné obohacení (tj. od [datum] do [datum]), žalovaný.

15. Okresní soud dále uvedl, že předmětné pozemní komunikace jsou zároveň veřejným prostranstvím dle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., jak také vyložil ve svých rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 561/2012, 33 Odo 1253/2005 a 33 Odo 1064/2005 Nejvyšší soud České republiky. Vlastník pozemku, který je součástí veřejného prostranství, není povinen strpět jeho bezplatné užívání. Není-li pak užívání pozemku upraveno smlouvou mezi jeho vlastníkem a obcí, vzniká obci bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu. Za takového stavu žalobci mají právo na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným.

16. Dále se okresní soud zabýval tím, zda žalobci, případně jejich právní předchůdci, projevili nesouhlas s užíváním předmětných pozemků. Vyložil, že souhlas je vyžadován pouze pro vznik veřejného prostranství. Pokud byl takový souhlas v minulosti udělen, jsou vlastník i jeho právní nástupci vázáni tímto souhlasem. V této souvislosti odkázal okresní soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.2.2006, sp. zn. 22 Cdo 1173/2005. Souhlas vlastníka s veřejným užíváním jeho pozemku může být dán výslovně, písemně či ústně, nebo i konkludentně, tedy tak, že vlastník dlouhou dobu trpí užívání pozemku širokou veřejností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2019, sp. zn. 22 Cdo 2378/2016).

17. Okresní soud poté vyzval žalobce, aby doplnili svá tvrzení, že jejich právní předchůdci vyslovili nesouhlas s úpravami a užíváním předmětných pozemků, a že nesouhlasili s veřejným a neomezeným přístupem na dotčené pozemky. Žalobci v tomto směru uvedli, že jejich otec nátlaku odolával do roku [rok]. Poté se s ohledem na změnu poměrů s ním již nikdo nebavil a stavba byla postavena bez jeho souhlasu. K tomu, jak se otec bránil, navrhli žalobci výslechy svědků [příjmení] a [příjmení]. Další důkazy v tomto směru okresní soud neprováděl se závěrem, že by nemohly prokázat relevantní skutečnosti, či byly označeny žalobci po koncentraci řízení.

18. Soud prvého stupně uzavřel, že v dané věci bylo prokázáno, že veřejnost neomezeně užívá komunikaci ve vlastnictví žalovaného, zřízenou na pozemcích žalobců, avšak nebyl prokázán nesouhlas či jiný aktivní zásah právních předchůdců žalobců s tímto užíváním. Nejsou tak splněny podmínky pro to, aby mohlo být žalobcům přiznáno bezdůvodné obohacení za užívání jejich pozemků dle § 2991 o.z. Z těchto důvodů požadavek žalobců zamítl.

19. Rozsudek okresního soudu napadli odvoláním žalobci. Poukázali na to, že žalovaný svou obranu postavil na lživém tvrzení, že není vlastníkem komunikace IV. třídy na jejich pozemcích, ač jeho orgány opakovaně uváděly opak. Nesouhlasili s tím, že by jejich právní předchůdci dali se stavbou a užíváním pozemků souhlas. Okresní soud pominul jejich argumentaci o době nesvobody. Žalobci poukázali na to, že jejich rodina nikdy nerezignovala na ochranu svých práv. Jejich právní předchůdci nesouhlasili s prodejem pozemků, opakovaně odmítli podepsat kupní smlouvu s KIU. Nátlak na prodej nebo darování byl prováděn již před rokem [rok]. Rodina žalobců byla vystavena persekuci od roku [rok], kdy byla znárodněna rodinná [název] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. V roce [rok] jim byl vyvlastněn rodinný dům [adresa], ze kterého od roku [rok] museli platit nájem a od roku [rok] čelila rodina exekučnímu vystěhování z tohoto domu. V roce [rok] byl rodině vyvlastněn pozemkový majetek pro potřeby [název] [příjmení] a rodina se dlouhá léta marně domáhala zaplacení ukradené části pozemků. Otec i matka pracovali od roku [rok] jako dělníci zařazení v nejnižších platových třídách. KIU nepovažoval za potřebné vypořádat se s právním vztahem k pozemkům právních předchůdců žalobců a stavbu cyklostezky postavil bez jejich vědomí a souhlasu v roce [rok] bez jakéhokoliv právního oprávnění. Tuto stavbu následně v roce [rok] opětovně bez vědomí a souhlasu vlastníků pozemků KIU přestavěl.

20. Žalobci poukázali na to, že okresní soud neprovedl výslechy navržených svědků, z jejichž výpovědi mohl zjistit okolnosti výstavby cyklostezky i to, jakým způsobem byly získávány nebo naopak nezískávány souhlasy vlastníků dotčených pozemků, případně jakým způsobem byly pozemky vykupovány. Odpor jejich právních předchůdců byl ojedinělý. Vyplývá to i z toho, že zůstali jedinými soukromými vlastníky zastavěných pozemků. Požadavek soudu na to, aby prokázali, že oni nebo jejich právní předchůdci projevili nesouhlas se stavbou komunikace a jejím užíváním, je nesmyslný. Veřejné prostranství nevzniklo na předmětných pozemcích samo od sebe. Nejednalo se o tradiční, po staletí užívanou stezku krajinou, ani o cestu, kterou žalobci sami vytvořili a její obecné užívání strpěli. Jedná se o nově postavenou stavbu komunikace, spojující novou bytovou výstavbu, včetně mostu, k jejíž realizaci by v právním státě byl nezbytný aktivní souhlas vlastníka pozemku, nikoliv pouhé neprojevení nesouhlasu. Stavba byla realizována bez souhlasu vlastníka pozemku v době, kdy vládnoucí režim nectil vlastnická práva, a bylo riskantní se proti veřejné moci těchto práv domáhat.

21. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu, který správně vyhodnotil, že výslechy svědků jsou nadbytečné, neboť nemohly ničeho vypovědět o tom, jaký byl postoj otce žalobců v roce [rok] Okresní soud správně uzavřel, že právní předchůdci žalobců souhlasili s tím, aby jejich pozemky užívala veřejnost jako komunikaci. Tomuto skutkovému zjištění nelze nic vytknout. Pozemky žalobců takto užívá veřejnost již téměř 50 let a jejich vlastníci nikdy neprojevili kvalifikovaný nesouhlas s touto skutečností. Toto jejich chování je projevem vůle nevzbuzující pochybnosti o souhlasu. Kvalifikovaný nesouhlas mohli vlastníci pozemku projevit i v době nesvobody. Žalobci studovali na vysoké škole od roku [rok] a v roce [rok] studium dokončovali, musela tak odpadnout jejich obava o dokončení studia. Ani oni sami kvalifikovaný nesouhlas neprojevili. V řízení bylo prokázáno, že komunikace byla v roce [rok] zpevněna betonem a litým asfaltem. Začátkem se 21. století se betonový podklad propadal a litý asfalt byl dožitý a rozpraskaný. Komunikace nebyla užívána buď vůbec, nebo výjimečně. Opatrně ji mohl využít chodec s kočárkem, když se vyhnul místům s propadlým, povrchem. Pro jízdu na jízdním kole se stala komunikace způsobilou položením nového asfaltového povrchu, který byl položen až po období, za které žalobci požadují bezdůvodné obohacení. Žalovaný setrval na tom, že pokud komunikaci na jejich pozemcích zřídil KIU, a pokud by bylo možné dovodit, že na pozemcích byla stavby ve smyslu civilního práva oddělená od předmětných pozemků, neexistuje žádný právní titul, na jehož základě by přešla stavba do jeho vlastnictví. Obsah dopisu odboru dopravy jeho magistrátu není správný a nelze z něj dovozovat doklad o vlastnictví. Pokud není komunikace v jeho vlastnictví, není splněn jeden ze zákonných znaků místní komunikace.

22. Dále žalovaný uvedl, že předmětnou komunikaci lze považovat za komunikaci účelovou, neboť jde o stálou, v terénu patrnou dopravní cestu, která naplňuje účel stanový v zákoně, přičemž její vlastník dal konkludentně souhlas k obecnému užívání cesty veřejnosti a zároveň tato cesta naplňuje nutnou komunikační potřebu, která je dána tím, že cesta spojuje ulici [ulice] s komunikací [ulice] a [název] most. Jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, o veřejný statek, stejně jako všechny ostatní pozemní komunikace. Účelové komunikace nemusí být stavbou, tvoří součást pozemku, i když je stavebně zpracována. Podle zákona o pozemních komunikacích pak nepřísluší vlastníku pozemku žádná kompenzace za to, že jeho pozemek slouží jako veřejná cesta. Další důkazy označené žalobci jsou nepřípustné a neměly by být již prováděny.

23. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), když vycházel z toho, že je správný právní názor okresního soudu o tom, že v dané věci je dána soudní pravomoc (srov. § 7 odst. 1 o.s.ř.), neboť do pravomoci soudů náleží rozhodovat o náhradě za omezení vlastnického práva způsobené umístěním komunikace na pozemku v soukromém vlastnictví či užívání pozemku jako veřejného prostranství (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3.5.200, sp.zn. 22 Cdo 178/99, ze dne 13.5.2020, sp.zn. 28 Cdo 330/2020, ze dne 31.1.2006, sp.zn. 33 Odo 1235/2005), a v tomto řízení je soud oprávněn jako předběžnou otázku posoudit, zda se na pozemcích žalobců nachází stavba jako samostatná věc v občanskoprávním smyslu, tj. zda se na pozemcích žalobců nachází komunikace ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., neboť předmětem řízení je soukromoprávní nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku žalobců.

24. Stejně tak soud prvého stupně správně vycházel z toho, že pozemní komunikace může být samostatnou stavbou ve smyslu občanského práva s tím, že právní vztahy k ní nemusí být totožné se vztahy k pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.10.2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2007). Okresní soud učinil skutková zjištění o tom, že povrch pozemků žalobců je stavebně zpracován – nacházejí se na něm stavby s pevným betonovým podkladem, na nějž byla položena jedna či více vrstev litého asfaltu s vydlážděnými nikami s lavičkami a se středovým travnatým pásem (oproti terénu vyvýšeným), který je od asfaltových a vydlážděných ploch oddělen pevnými zapuštěnými obrubníky, na němž se nachází několik sloupů veřejného osvětlení a odpadkové koše. Toto zjištění vedlo okresní soud ke správnému závěru, že takto stavebně zpracovaný povrch pozemku je samostatnou stavbou (jak připustil také ve svém nálezu Ústavní soud ze dne 23.3.2015, sp. zn. I. ÚS 3143/13). Zjištění o povaze a výsledku předmětu stavební činnosti, který je užíván jako cyklostezka a cesta pro pěší, umožňuje přijmout závěr o tom, že jde o stavbu v právním smyslu, tedy o věc samostatnou. Soud prvního stupně také případně poukázal na to, že žalovaný svou argumentaci účelově mění, kdy nejprve zpochybňuje to, že se o stavbu jedná, jindy tvrdí, že není vlastníkem této stavby. Tento skutkový a právní závěr odvolací soud sdílel.

25. Okresní soud rovněž správně uzavřel, že pozemní komunikace, která se nachází na pozemcích žalobců, je komunikaci místní.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Podle odst. 2 se pozemní komunikace dělí na tyto kategorie: a) dálnice, b) silnice, c) místní komunikace, d) účelová komunikace.

27. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Podle odst. 2 místní komunikace se rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a) místní komunikace I. třídy, b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

28. Podle § 3 odst. 4 vyhl.č. 104/1997 Sb. místními komunikacemi IV. třídy jsou samostatné chodníky, stezky pro pěší, cyklistické stezky, cesty v chatových oblastech, podchody, lávky, schody, pěšiny, zklidněné komunikace, obytné a pěší zóny apod.

29. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

30. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace a jejich tříd rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení.

31. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

32. V řízení bylo prokázáno, že účel dotčené pozemní komunikace - která je cyklostezkou a stezkou pro pěší a je veřejně přístupná, slouží místní dopravě na území obce a je nepřístupná provozu silničních motorových vozidel, odpovídá tomu, že jde místní komunikaci IV. třídy (srov. § 6 písm. d/ z. č. 13/1997 Sb., § 3 odst. 4 vyhl.č. 104/1997 Sb.) Okresní soud správně vyhodnotil, že nejde o účelovou komunikaci, neboť komunikace neslouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

33. Soud prvního stupně rovněž správně vyložil, že je naplněn i další znak místní komunikace, tj. vlastnické právo žalovaného. Své vlastnické právo ke komunikaci žalovaný v tomto řízení zpochybňoval. Toto jeho tvrzení je zjevně účelové. Byť nebyl v řízení předložen konkrétní důkaz, na jehož základě se žalovaný stal vlastníkem této komunikace, tak ostatní provedené důkazy, které okresní soud správně vyhodnotil nejen jednotlivě, ale také v jejich vzájemné souvislosti (srov. § 132 o.s.ř.), umožňují učinit závěr o vlastnickém právu žalovaného. Lze odkázat zejména na vyjádření odboru majetku a investic žalovaného ze dne [datum] (na čísle listu 57) či ze dne [datum] (na čísle listu 58) a dále ze dne [datum] (na čísle listu 43), ve kterém žalovaný uvádí, že stavby – komunikace realizoval československý stát – KIU a město je nabylo po roce [rok] od státu. Žalovaný se také jako vlastník této stavby chová - opravuje ji a opakovaně deklaruje svůj zájem koupit pozemky od žalobců, na kterých se komunikace nachází. Pokud by žalovaný nebyl vlastníkem komunikace na pozemcích žalobců, nebylo by důvodu, aby chtěl pozemky koupit. Nelze také pominout to, že komunikace na pozemcích žalobců bezprostředně navazuje na komunikaci na dalších pozemcích (p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [obec]), které jsou ve vlastnictví žalovaného a kde se také nachází cyklostezka a stezka pro pěší, u nichž žalovaný své vlastnické právo nijak nezpochybňuje. Tvrzení žalovaného o tom, že pouze úsek komunikace na pozemcích žalobců, není jeho vlastnictvím, a že má jiný charakter (jde o komunikaci účelovou), je účelové, uvedené ve snaze odmítnout nároky žalobců za užívání jejich pozemků. Taková obrana hraničí se zneužitím práva a nemůže požívat právní ochrany ve smyslu ust. § 8 o.z.

34. Také příslušný silniční správní úřad ([státní instituce] [anonymizováno 7 slov] [stát. instituce]) opakovaně ve svých vyjádřeních potvrzuje, že na dotčených pozemcích se nachází místní komunikace IV. třídy, která je v pasportu místních komunikací označena čísly úseku a je ve vlastnictví [státní instituce]. Byť zákon č. 13/1997 Sb. v ust.§ 3 předpokládá, že o zařazení do kategorie místních komunikací rozhodne formou správního rozhodnutí příslušný silniční správní úřad, lze odkázat na vyjádření Odboru dopravy, oddělení speciálního stavebního úřadu a dopravy [stát. instituce] ze dne [datum] (na čísle listu 56 spisu), podle něhož nebylo o této skutečnosti třeba vydávat samostatné správní rozhodnutí o zařazení komunikace. Správní orgán vycházel ze závěrů usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29.1.2014, č.j. 9 As 15/2012-27, podle něhož platí, že byla-li pozemní komunikace místní komunikací podle právních předpisů účinných před 1.4.1997, zůstává jí tento status i podle zákona č. 13/1997, o pozemních komunikacích. Zároveň příslušný silniční správní orgán uvedl, že výše uvedená místní komunikace tyto znaky zcela splňuje, proto nebylo třeba vydávat správní rozhodnutí o jejím zařazení do pasportu komunikací.

35. Místní komunikace vznikla před účinností zákona č. 13/1997 Sb. U těchto místních komunikací není třeba trvat na naplnění znaku formálního zařazení a vydání nového správního rozhodnutí, neboť podle zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, se určité komunikace, jejichž znaky byly vymezeny v prováděcí vyhlášce k tomuto zákonu, stávaly automaticky součástí sítě místních komunikací přímo ze zákona. Do 31.3.1997 tak platilo, že pokud určitá pozemní komunikace byla v zastavěném území či území určeném pro zástavbu, spojovala obce, části obce či osady, nebo spojovala obec s železnicí, letištěm, přístavem nebo hřbitovem, pak se stala součástí sítě místních komunikací (srov. § 4b odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb., ve znění účinném do 31.3.1997). Rozhodnutí vydával okresní národní výbor pouze v pochybnostech, přičemž teprve od novely silničního zákona z roku 1961 provedeného zákonem č. 27/1984 Sb., šlo o rozhodnutí podle správního řádu. V zákoně č. 13/1997 Sb. chybí přechodná ustanovení, proto zůstávají výše vymezené pozemní komunikace místními komunikacemi i nadále, pokud splňují požadavky před nabytím účinnosti zákona č. 13/1997 Sb. Důkazem o tom může být zejména zavedení komunikace do její evidence takzvaného pasportu jako komunikace místní před [datum].

36. Z výše uvedeného odvolací soud uzavřel, že dotčená komunikace, nacházející se na pozemku žalobců, má charakter místní komunikace, neboť splňuje požadavek účelu (jde o dopravní cestu určenou k užití vozidly nebo chodci, veřejně přístupnou užívání komukoliv, kdy slouží převážně místní dopravě na území obce). Nepřímé důkazy vedou poté k závěru také o vlastnictví místní komunikace ze strany obce – žalovaného a o zařazení dotčené komunikace do kategorie místních komunikací nebrání to, že nebylo vydáno příslušené správní rozhodnutí, neboť jak bylo uvedeno shora, měla dotčená komunikace povahu místní komunikace již před účinností zákona č. 13/1997 Sb. a nebylo proto třeba vydávat samostatné nové správní rozhodnutí. Uvedený výklad je navíc také aprobován správním orgánem, jenž by jako příslušný silniční správní úřad vydával rozhodnutí podle § 3 zákona č. 13/1997 Sb. Závěr okresního soudu o tom, že na dotčených pozemcích ve vlastnictví žalobců se nachází pozemní komunikace, jež má charakter komunikace místní, která je ve vlastnictví žalovaného, je tak správný.

37. Vedle výše uvedeného je rovněž správný závěr okresního soudu o tom, že předmětné pozemky žalobců jsou užívány jako veřejné prostranství (srov. § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp.zn. III. ÚS 111/01), neboť jsou užívány zejména občany obce (žalovaného), ve které se nacházejí, jako cyklistická stezka, stezka pro pěší a odpočinková zóna.

38. Soud prvého stupně rovněž správně poukázal na to, že jak zákon o pozemních komunikacích v případě místní komunikace, tak zákon o obcích, v případě veřejného prostranství, neumožňuje bezplatné užívání pozemků vlastníků, ale vyžaduje, aby za toto omezení vlastnického práva byla vlastníkům poskytnuta náhrada.

39. Odvolací soud pouze nesdílel další závěr okresního soudu o tom, že byl ze strany právních předchůdců žalobců udělen souhlas s užíváním místní komunikace či veřejného prostranství. Okresní soud vycházel z toho, že je na žalobcích, aby prokázali, že jejich právní předchůdci v době zřízení místní komunikace v roce [rok] vyslovili aktivně nesouhlas s takovým postupem (s veřejným užíváním jejich pozemku). Soud prvního stupně dovodil, že žalobci takovou skutečnost v řízení neprokázali, a proto lze vycházet z toho, že právní předchůdci žalobců konkludentní souhlas udělili. Tento právní názor okresního soudu vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.2.2006, sp. zn. 22 Cdo 1173/2005. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu se týkalo ale veřejně přístupné účelové komunikace, a závěry v něm uvedené na souzenou věc nedopadají, neboť předmětná komunikace je komunikací místní a veřejným prostranstvím. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo také zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 9.1.2008, sp. zn. II ÚS 268/06, jenž akcentoval ochranu vlastnického práva jako základního práva a svobody jednotlivce.

40. Závěr okresního soudu o tom, že pokud právní předchůdci žalobců neprojevili aktivní výslovný nesouhlas s užíváním pozemků, tak lze dovodit, že konkludentně s užíváním pozemku souhlasili, nemůže dle přesvědčení odvolacího soudu obstát s ohledem na dobu zřízení cyklostezky – místní komunikace a veřejného prostranství. V roce [rok] bylo těžko myslitelné, aby se právní předchůdci žalobců aktivně zastavění svého pozemku cyklostezkou a jeho užívání jako veřejného prostranství bránili, neboť tehdejší veřejná moc nerespektovala základní práva a svobody, mezi něž vlastnické právo náleží. Žalobci také důvodně poukazují na to, že jejich rodina byla perzekuována. Tato skutečnost je soudu známa z úřední činnosti z jiných soudních řízení, v nichž žalobci uplatňovali své restituční nároky, a vyplývá také z listin předložených žalobci. Nesouhlas žalobců samotných s umístěním cyklostezky byl pak prokázán dlouhodobou vzájemnou korespondencí účastníků.

41. S ohledem na to nelze než uzavřít, že souhlas právních předchůdců žalobců ani ze strany žalobců se stavbou místní komunikace a užíváním jejich pozemků jako veřejné prostranství nebyl dán, a žalovanému jako obci, vzniká bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, neboť užívání těchto pozemků není upraveno smlouvou mezi vlastníkem pozemku a obcí (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2006, sp. zn. 33 Odo 1253/2005).

42. Nejsou případné ani výhrady žalovaného o tom, že se mu nemohlo bezdůvodného obohacení dostat, neboť v období let [rok] až [rok] byla cyklostezka ve špatném technickém stavu. Otázka stavu komunikace je věcí žalovaného a netýká se nároku žalobců, jejichž vlastnické právo bylo omezeno stavbou ve vlastnictví žalovaného.

43. Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 20.10.2020, č.j. 23 Co 198/2020-287, ve znění opravného usnesení ze dne 5.1.2021, č.j. 23 Co 198/2020-299, rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil a žalovanému uložil zaplatit každému ze žalobců částku 65.340 Kč a 22.077,50 Kč vždy spolu se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), v části výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonných úroků z prodlení v částce 65.340 Kč od 21.2.2017 do 11.4.2017, z částky 9.368,40 Kč od 12.4.2017 do 5.6.2018 a z částky 22.077,50 Kč od 13.6.2018 do 23.6.2018 rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok II.), žalovanému uložil nahradit žalobcům náklady řízení před okresním a odvolacím soudem (výroky III. a V.) a každému ze žalobců uložil doplatit soudní poplatek za odvolání (výrok IV.).

44. Výši bezdůvodného (dle § 2991 o.z.) určil odvolací soud podle výměru Ministerstva financí č. 1/ 2014 (55 Kč za m2 za rok), který takovou regulovanou cenu nájemného stanovil. Žalobcům byly přisouzeny rovněž zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši podle vl. nař. č. 351/2013 Sb. Žalobci se domáhali vydání bezdůvodného obohacení, u něhož není stanovena splatnost. Je tak relevantní, kdy žalobci žalovaného vyzvali o vydání bezdůvodného obohacení (srov. § 1958 odst. 1 o.z.). Prvou výzvu k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši částky 55 Kč za m2 za roky 2014, 2015 a 2016 (ve výši 65.340 Kč pro každého) zaslali žalobci žalovanému dne [datum] a požadovali zaplatit do [datum]. V prodlení se žalovaný ocitl dne [datum], a to ohledně částky 55.971,60 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby bylo předmětem řízení pouze toto plnění za období od [datum] do [datum]). Dne 5.6.2018 při jednání žalobci v tomto řízení uplatnili vůči přítomnému žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení za další období od [datum] do [datum] v částce 9.368,40 Kč. Ohledně této částky se žalovaný ocitl v prodlení od [datum]. V další části nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] ve výši 22.077,50 Kč každému ze žalobců, se žalovaný ocitl v prodlení dne [datum], neboť výzva ze strany žalobců byla žalovanému zaslána dne [datum] s tím, že žalovaný má svůj závazek splnit do [datum]. V části, ve které byly požadovány úroky z prodlení za období, kdy žalovaný nebyl v prodlení, odvolací soud zamítavý rozsudek okresního soudu potvrdil.

45. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 30.6.2021, č.j. 28 Cdo 1579/2021-338 zrušil výše uvedený rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I., III. a V. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud akceptoval závěry nižších soudů o tom, že na pozemcích žalobců se nachází samostatná stavba – stezka pro cyklisty a stezka pro pěší (jedná se o stavby s pevným betonovým podkladem, na nějž byla položena jedna či více vrstev litého asfaltu) a tato pozemní komunikace je komunikací místní. Dovoláním nebyl zpochybněn závěr soudů o tom, že tato místní komunikace je vlastnictví žalovaného ani závěr odvolacího soudu o tom, že nebyl ze strany žalobců či jejích právních předchůdců ani konkludentně udělen souhlas s bezplatným užíváním jejich pozemků a žalobcům náleží proto za užívání jejich pozemků peněžitá náhrada (§ 2991 o.z.).

46. Jediným důvodem, pro který byl zrušen rozsudek krajského soudu, byla pouze otázka správného zjištění výše bezdůvodného obohacení, kdy peněžitá náhrada má být ve výši obvyklé ceny (v dané věci ve výši obvyklého nájemného). Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu, že nesprávně vycházel z cenového výměru a neučinil skutkové zjištění, že právě tato výše odpovídá obvyklé hladině nájemného v daném místě a čase.

47. Odvolací soud proto poté podle § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování znaleckým posudkem ke zjištění obvyklé ceny nájemného, když od ostatních svých závěrů, učiněných v předchozím rozhodnutí, neměl důvodu se odchylovat a setrvává na nich.

48. Ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, odvolací soud zjistil, že znalkyně při ocenění vycházela z druhu, polohy a přípustného způsobu využití pozemků dle územního plánu (v dotčeném období [rok] - [rok]), tj. že dotčené pozemky p.p. [číslo] p. [číslo] – ostatní plochy, ostatní komunikace v k.ú. [obec] se nacházejí v lokalitě krajinné zeleně, za řekou [název], po levé straně ulice [příjmení] ve směru z centra [územní celek]. Na pozemcích se nachází cyklostezka a stezka pro pěší s osvětlením. Předmětné pozemky jsou v územním plánu [územní celek] zahrnuty do ploch krajinné zeleně a jejich přípustným hlavním využitím jsou zejména přirozené porosty, doplňkovým využitím např. pěší a cyklistické stezky a nepřípustné je využití stavbami a plochami nesouvisejícími s hlavní funkcí.

49. Dle znalkyně jde v daném případě o specifický majetek, pro který nelze dle analýzy na trhu s pronájmy přímo použít porovnávací metodu, neboť na trhu nelze najít odpovídající počet srovnatelných ekvivalentů v dané lokalitě a v požadovaných časových období. V případě, že obvyklé nájemné nelze zjistit, použije se simulované nájemné, které lze určit jako procento z obvyklé ceny pozemku a obvyklé nájemné se podle dlouhodobého sledování závislosti ceny nájmu a ceny nemovitosti pohybuje v rozmezí 4 – 8 % podílu z její obvyklé ceny. Procentní podíl se volí podle lokality, druhu nemovité věci a způsobu jejího využití. U zemědělských a lesních pozemků se uvažuje podíl ve výši 2 – 4 %. V případě určení obvyklého nájemné pozemků p. [číslo] p. [číslo] se jeví z hlediska atraktivity místa, ve kterém se nacházejí, druhu nemovité věci a způsobu jejich využití, jako přiměřená a v praxi používaný podíl 5 % z obvyklé ceny těchto pozemků. Nižší procento by bylo myslitelné v případě nevyužitelných pozemků (břehů, zaplevelených, dlouhodobě neudržovaných pozemků).

50. Znalkyně vyhledala uskutečněné prodeje srovnatelných pozemků, tj. druhu pozemků ostatní plocha, ostatní komunikace v k.ú. [obec], když vycházela z toho, že rozhodujícím kritériem není velikost pozemků, ale způsob jejich využití. Uvedla, že v případě pozemků pod cyklostezkami šlo o pozemky kupované [územní celek]. Takový druh pozemků v dotčené lokalitě má vyšší cenu než pozemky s cyklostezkou v okrajové části [územní celek]. Dále znalkyně vyložila, že v jednotlivých letech byly rozdílné ceny pozemků a v roce [rok] byly ceny vyšší, neboť úroková míra obchodních bank byla velmi nízká. To se promítlo i do ceny jiných pozemků, než stavebních. Na rozdíl od stavebních pozemků došlo v dalších letech u jiných druhů pozemků k poklesu cen a návrat do původní cenové hladiny.

51. Dle vyhledaných kupních smluv byl v roce [rok] prodán pozemek p.p. [číslo] (lokalita [část obce], o výměře 62 m2) za 800 Kč m2; pozemek p.p. [číslo] (lokalita [ulice], o výměře 331 m2) za 842 Kč/m2; pozemek p.p. [číslo] (ulice [ulice] o výměře 50 m2) za [číslo] Kč/m2.

52. V roce [rok] byl realizován prodej pozemku p.p. [číslo] (ulice [ulice] o výměře 1860 m2) za [číslo] Kč/m2, pozemků p.p. [číslo] (ulice [název] [anonymizováno] o výměře 884 m2) za 2.986 Kč/m2, pozemku p.p. [číslo] ([ulice] o výměře 680 m2) za 2.450 Kč m2.

53. V roce [rok] byly prodány pozemky p.p. [číslo] ([ulice] ul. o výměře 152 m2) za 1.210 Kč/m2, pozemky p.p. [číslo] ([část obce] – cyklostezka koupaliště – [název] [název] o výměře 740 m2) za 1.200 Kč/m2, pozemek p.p. [číslo] (ul. [ulice] o výměře 74 m2) za 811 Kč/m2.

54. V roce [rok] byl realizován prodej pozemku p.p. [číslo] ([část obce] – část cyklostezky o výměře 129 m2) za 670 Kč/m2, pozemek p.p. [číslo] ([část obce] o výměře 410 m2) za 622 Kč/m2, pozemek p.p. [číslo] ([ulice] ul. o výměře 89 m2) za 800 Kč/m2.

55. V roce [rok] byly prodány pozemky p.p. [číslo] (v blízkosti [ulice] [ulice] o výměře 145 m2) za 890 Kč/m2, p.p. [číslo] (ul. [ulice] o výměře 55 m2) za 800 Kč/m2, p.p. [číslo] (ul. [ulice] o výměře 127 m2) za 900 Kč/m2, 56. Na základě analýzy těchto dat určila znalkyně obvyklé nájemné p.p. [číslo] v k.ú. [obec] v období od [datum] do [datum] v částce 44,30 Kč/m2 (při obvyklé ceně 886 Kč/m2), v roce [rok] v částce 133,45 Kč/m2 (při obvyklé ceně 2.669 Kč/m2), v roce [rok] v částce 53,70 Kč/m2 (při obvyklé ceně [číslo] Kč/m2), v roce [rok] v částce 34,85 Kč/m2 (při obvyklé ceně 697 Kč/m2) a v období od [datum] do [datum rozhodnutí] v částce 43,15 Kč/m2 (při obvyklé ceně 863 Kč/m2).

57. Žalobci namítali, že nebyly vybrány srovnatelné pozemky co do velikosti ani lokality, když nelze použít pozemky na předměstí [obec] či v přilehlých obcích. Jediné srovnatelné pozemky jsou pozemky v komunikační síti [ulice], jejichž prodej byl realizován v roce [rok] v ceně 2.661 Kč, 2.986 Kč a 2.450 Kč m2. S ohledem na atraktivitu lokality navrhovali použití koeficientu 8 %.

58. Žalovaný trval na tom, že předmětné pozemky jsou pouze plochou krajinné zeleně a v okrajových částech [obec] jsou naopak výhodnější lokality s obytnou zástavbou a službami. Nesouhlasil s tím, že pozemky pod cyklostezkou v předmětné lokalitě mají vyšší cenu než cyklostezky v okrajové části [územní celek]. Namítal tak, že pro stanovení nájemného by mělo být stanoveno nižší procento, než 5 %, neboť pozemky se nacházejí pod cyklostezkou a to je činí nevyužitelnými. Stále zůstávají neplodnou půdou, kterou byly v roce [rok]. Přípustným využitím je pouze rekreační funkce a nikoliv zřízení stavby. Nebylo zohledněno to, že pozemky jsou zastavěny cyklostezkou, která je odlišnou věcí a při ocenění je třeba abstrahovat od zpevněného povrchu cyklostezky.

59. Poté dospěl odvolací soud k následujícím závěrům. Požadavek žalobců na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 55 Kč/m2/rok v období od 7.6.2014 do 12.6.2018 za užívání pozemkových parcel [číslo] v k.ú. [obec] je odpovídající obvyklé hladině nájemného v daném místě a čase (tedy nájemného, jehož by bylo lze dosáhnout pronájmem předmětných pozemků ve spoluvlastnictví žalobců, jež jsou bez zákonem aprobovaného důvodu zastavěny stavbami místních komunikací ve vlastnictví žalovaného). Závěr znalkyně o procentní výši ročního nájemného v částce 5 % z obvyklé ceny pozemků, je srozumitelně a logicky odůvodněn (účelem a přípustným způsobem využití dotčených pozemků v daném období, kdy je nerozhodné, k jakému účelu byly původně pozemky určeny či užívány v roce [rok], čehož se dovolává žalovaný).

60. S ohledem na specifika daných pozemků, které jsou zastavěny cyklostezkou a nacházejí se v lokalitě navazující na střed města, v blízkosti řeky [název] a sídliště, považuje odvolací soud za nejblíže vypovídající obvyklé ceně těchto pozemků, realizovanou koupi pozemků žalovaným v roce [rok], a to pozemků p.p. [číslo] (v lokalitě [část obce], kde se nachází cyklostezka, o výměře 740 m2, za cenu [číslo] Kč/m2). Při této obvyklé ceně činí obvyklé nájemné 5 %, tj. 60 Kč/m2/rok. Z této výše obvyklého nájemného vycházel odvolací soud pro celé uplatněné období, neboť má za to, že právě tento obchod, realizovaný žalovaným jako kupujícím, poskytuje relevantní zjištění o obvyklé ceně srovnatelného pozemku (s totožným způsobem využití v blízké lokalitě).

61. K jinému závěru o výši obvyklého by nevedl ani ten postup, kdy by soud na základě závěrů znalkyně stanovil výši obvyklého nájemného za m2 rok průměrem ze zjištěných cen pozemků (a následně nájemného ve výši 5%), neboť pak by takový výše obvyklého nájemného činila 62 Kč m2 (tj. /44,30 + 133,45 +53,70 + 34,85 + 43,15/: 5).

62. Lze tak uzavřít, že požadavek žalobců na zaplacení obvyklého nájemného ve výši 55 Kč m2 je v souladu s výší obvyklou hladinou nájemného v daném místě a čase. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř., rozsudek okresního soudu ve shora uvedené části výroku I. změnil a přiznal žalobcům nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o.z.) za užívání jejich pozemků v dotčeném období v požadované výši, a to včetně zákonných úroků z prodlení (§ 1970 o.z.) ve shora uvedené výši, když výroky II. a IV. předchozího rozsudku odvolacího soudu nebyly dovoláním dotčeny (výrok II. se týkal potvrzení částečné zamítnutí požadavku žalobců ohledně zákonných úroků z prodlení a výrokem IV. byl doměřen soudní poplatek z odvolání).

63. O náhradě nákladů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobci byli v řízení převážně procesně úspěšní, náleží jim proto právo na plnou náhradu nákladů řízení.

64. Za řízení před okresním soudem představují náklady žalobců částku 14.304 Kč, tj. zaplacené soudní poplatky 8.744 Kč, poplatky za vyžádání údajů z katastru nemovitostí 160 Kč a 18 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (podle vyhl.č. 254/2015 Sb.). Žalobkyně b) po celou dobu řízení zastoupena žalobcem a) jako obecným zmocněncem, který se aktivně soudního řízení (včetně jednání) zúčastnil. Úkony obou žalobců byly činěny vždy společně. Za každý úkon obou žalobců tak náleží jedna paušální náhrada, a to za předžalobní výzvu k plnění v tomto řízení, dále za předžalobní výzvu k plnění v řízení, původně vedeném pod sp.zn. 126 C 22/2017, podání žaloby v tomto řízení, podání žaloby v řízení pod sp.zn. 126 C 22/2017, vyjádření k odporu ze dne 18.9.2017, příprava a účast na jednání dne 5.6.2018, 2.5.2019, 10.7.2019, 15.11.2019, 14.1.2020, 16.1.2020, písemné podání ze dne 14.2.2020, příprava a účast na jednání dne 13.3.2020. Nebyly přiznány paušální náhrady za další předžalobní výzvu ze dne 27.6.2018, za doplnění žaloby dne 19.6.2017 (kdy byl placen soudní poplatek), za požadovanou přípravu a účast na jednání dne 7.8.2018 (které se dle obsahu spisu nekonalo a bylo odročeno), za nahlédnutí do archivu stavebního úřadu (nejde o úkon dle § 1 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb.) a za sdělení soudu dne 6.3.2020 a 11.3.2020 (nešlo o podání ve věci samé).

65. Za odvolací řízení činí náklady žalobců částku 11.442 Kč a představují zaplacené soudní poplatky 8.472 Kč a 9 x 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (podle vyhl.č. 254/2015 Sb.), za podání odvolání, přípravu a účast na jednání dne 13.10.2020, za účast na vyhlášení rozhodnutí dne 20.10.2020, vyjádření k dovolání, vyjádření ke znaleckému posudku dne 12.1.2022 a 15.2.2022 a příprava a účast na jednání dne 15.2.2022. Nebyla přiznána náhrada za přípravu k jednání dne 20.10.2020, kdy proběhlo pouze vyhlášení rozhodnutí, a dále za odpověď na dotaz okresního soudu ze dne 19.8.2021, neboť nešlo o podání ve věci samé. Žalovaný je poté nahradit každému ze žalobců, jejichž procesní společenství je samostatné (§ 91 odst. 2 o.s.ř.) polovinu vzniklých nákladů.

66. Podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o.s.ř. bylo podle výsledku řízení uloženo žalovanému, aby nahradil státu náklady ve výši 6.800 Kč, které platit v souvislosti s vypracovaným znaleckým posudkem v odvolacím řízení.

67. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Poučení